Stargate: Ancient diary

Jde o povídku, kterou jsem začal psát docela dávno a úplně jsem na ni zapomněl. Narazil jsem na ni teď, protože jsem dával dohromady svoji tvorbu pro Twitter storm. Chci zveřejnit alespoň tuto malou část, abych věděl, zda stoji za to v ní pokračovat. Je to psané formou deníku a vzhledem k tomu, že je to první verze, tak mezi zápisky jsou rozdíly i několik mnoho let. Beru kladné i záporné reakce.

Stargate: Ancient Diary

Dnes jsem poprvé uviděl Zemi. Přišli jsme sem z Atlantidy, z města, kde jsem se narodil. Zahnala nás sem válka s naším nepřítelem. Je mi už dost na to, abych pochopil, že to, co se děje už nenapravíme. Má matka byla kapitánkou bitevní lodi Tria, její loď se ve válce ztratila, můj otec mne přesvědčil, že je mrtvá, tedy alespoň mi nic jiného netvrdil. Wraithi vzali někoho skoro každému z nás. Náš vůdce Mirdin chtěl, abychom se rozutekli do světa a svoji znalost technologií na dále nepoužívali. To se některým z nás nelíbilo a tak jsme odešli i ze Země. Šlo nás poměrně dost, nechali jsme se vést jiným Lanteaňanem, Janusem.

Došli jsme na jiné planetě k takovému pěknému údolíčku a začali jsme si zde stavět osadu. Bylo to pěkné místo, ale stejně se nic nevyrovnalo Atlantidě, strašně moc a strašně dlouho jsem se tam chtěl vrátit. Zde na této planetě v Mléčné dráze je ale taky dost nepřátelských sousedů, proto Janus rozhodl, že bránu vypne. Všechno šlo docela dobře, já a otec jsme měli dům na takové vyvýšenině nad jezírkem, nechtěli jsme tatím stavět moc velké křiklavé město, tak jsme si postavili malou vesničku s domy pro každého z nás a také trochu větší budovy jako laboratoře, sklady, místnosti s energetickým rozvodem, apod. Než jsem odešel z Atlantidy, chodil jsem do školy už dlouho, ale přesto neumím zcela vše, co naše rasa zná.

Jsme tady už měsíc a já stále doufám v mnoho věcí, chtěl bych se vrátit na Atlantidu, chtěl bych zase vidět svou matku, ale můj otec si myslí, že bych měl začít něco dělat, aby jsem na tyhle věci nemyslel. Doufám, že se jednou domů vrátíme. Tady na Proclaru to není zlé, ale těžko se zvyká. A navíc jsme planetě kde žijeme dali jméno, jmenuje se Proclarush Taonas.

Dnes se koná porada našich lidí, slyšel jsem, že po zprovoznění senzorů se naši lidé něčeho zalekli. Nevěděl jsem o co jde, ale patrně to pro nás dobré nebylo. Ale dost o těch špatných věcech, dnes se také narodilo první dítě na Proclaru. Každý den je o něco lepší, každým dnem objevujeme nové technologie, léky a každým dnem toho také umím víc i já.

Jsme na této planetě už deset let. Postavil jsem si svého prvního pomocníka, můj otec tvrdí, že se jednou u našich lidí jistě použije. Kdybychom byli na Atlantidě, tak bych mohl vykonávat funkci na nějaké lodi, nebo něco ještě důležitějšího, ale tady jsou k užitku jen špičkoví vědci. Také jsme zjistili, je to tedy už pár let, ale mě se to řeklo až teď, jak dlouho bude tato planeta obyvatelná. S porovnáním s ostatními planetami bude tato planeta neobyvatelná docela brzo. Neděsí mě to, protože jsme zatím vždy něco vymysleli abychom přežili. Přihlásil jsem se do skupiny vědců, kteří budou experimentovat s cestováním v čase. Je to úžasné, ale po pár dnech nám práci zakázala vysoká rada.

Dnes je můj nejšťastnější den, jsme tu skoro už 200 let a já konečně vyřešil cestování časem. Trvalo dlouho než nám to rada opět povolila, ale Janus se za nás přimluvil a také mi s prací dost pomohl. Dnes se koná lidová rada ohledně toho, co uděláme s tím, že za 20 let bude tato planeta neobyvatelná. Někteří chtějí spustit Hvězdnou bránu, ale víc lidí chce zůstat a zemřít, nechtějí už svému nepřejícnému osudu utíkat. Uvidíme, jak se to rozhodne.

Tak a je po radě, rada rozhodla, že zde zůstaneme, hlasovala pro to většina. Podle rady naše civilizace skončila už velmi dávno a již tu pro nás není místo a navíc vlastně ani není jak utéct. Janus se přiznal, že kdysi nedopatřením poškodil Hvězdnou bránu a do teď to tajil. Dle našich vědců je brána neopravitelná a zdroje ani čas na novou již nemáme. Můj otec se ale s rozhodnutím nic nedělat nechtěl smířit a začal pracovat na plánu dostat z planety alespoň mne. Snažím se mu pomáhat a doufám, že poletí se mnou.

Dnes se stala nehoda, když jsme stavěli loď, můj otec zemřel. Rada zakázala pokračovat ve výstavbě lodí, nevím proč. Nevím, co se to s námi stalo, žili jsme pro nové věci, byli jsme průzkumníci a teď se necháme zničit. Našel jsem vzkaz od mého otce, píše v něm, že svou smrt předvídal, věděl, že rada odlet lodi nepovolí a věděl, že bych bez něj nikdy neodešel. Postavil bez vědomí rady a pod krytím, že pracuje na lodích, speciální dálkový transportér. Šlo o technologii transportérů na Atlantidě s rozdílem v dosahu. Tento mě má dostat na Zemi aniž by tam byla druhá platforma. Pár věcí i přes dobré znění nesedí. Chtěl jsem si tu technologii sám projít a našel jsem otcův video deník, říkal v něm vše o této technologii. Nejvíce mne zajímala ta část o nepředvídatelnosti a problematice dálkového transportu. Říká se tam, že je jistá možnost narušení časoprostoru a že ve vysílací lokaci může dojít k explozi energetického zdroje.

Dnes jsem dostal od svého kontaktu informaci, že se rada dozvěděla o dálkové technologii mého otce a že ji chtějí zničit. Do zvýšení radiace na Proclaru zbýval měsíc. Musel jsem jednat, musím spustit to zařízení a dostat se na Zemi, tam snad najdu nějaké pozůstatky po Anticích.

Doufám, že to jakž takž sedí, ale jak řikám psal jsem to kdysi dávno, nevím jestli to bude stát za to.

Též jsem na ni teď narazil. Zajímavý téma.
Jestli máš čas, náladu a nápady tak by byla škoda nepokračovat. Je tu mnoho povídek nedokončených.

Osobně se těším na pokračování.