Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

Coldvel: atomovka nepotrebuje kyslik, funguje na principe chemickej reakcie.
vo vesmire by hatak znicila, taka co ma 100 megaton bezproblemov aj hive ship.

[Patas25]

Mno, proč chtěli potopit letadlovku, to se dozvíte v dalších dílech.

Jinak, svět není prostě řešen Ano/Ne;Černá/Bílá.. nejde 100% říct, co by atomovka s takovým hatakem udělala. Stále jsou tam věci, který výsledek dokáží všelijak změnit a zvrátit.

Což má když je posílená naqadahem, a Caldwell a Shepard to říkali že 1 kdyby se tefila do hangáru by stačila.
Krom toho na úl potřebuješ 5 paprsků a na štít oriské lodě taky 5.

[Patas25]

Jedna rana do hangáru. Ano to souhlasím. Protože je logické, že v takových prostorách bude nějaký druh wraithského paliva. A celkově, nukleární střela pod trupem, snad zničí všechno. Ale víš jak je těžké se trefit do sice otevřeného, ale pohybujícího se hangáru, uprostřed bitevní vřavy, plné trosek a stíhačů? Ke všemu, když pozemské rakety jsou tak neohebné, tak přímočaré bez možnosti výraznějšího manévrování?
To snad zvládne jenom raketa, na pohonou látku : Pot z chucka norrise.

A stejně tak se stavím k ASG paprskometům. Nepopírám, že na vyřazení lodě stačí jedna dobrá, šťastná trefa. Ale ne vždy k takové trefě dojde. Přeci jenom, je dosti pravděpodobnější zásah nějaký sekundárních vedení, vyřazení emitorů, či platforem, nežli zásah generátoru, nebo hlavního vedení.
A stejně tak, štíty Hataků a Oriů nejsou na stejném principu. Je logické že ASG zbraně byly stavěné hlavně pro ničení Oriů. Co fungovalo na jedny, nemusí platit na druhé. Navíc, není vyloučeno, že se Luciánské síly dostaly k nějaké technologii Oriů, či nezískali skrz síť špehů na zemi a neupravili tak svá plavidla.. O:) Ikdyž, bylo psáno, že starší verze nikoliv.

Ale tak.. ok jestli chcete, povídku přepíšu ať se to blíží k vaším představám a vojenskou sílu Země oproti ostatním navýším==> žádné nové křižníky, bitevníky a transportéry.

vynikající díl

Jinak asgardské zbraně = Asgardi se pdoívali do antické databáze a udělali si novou zbraň tkeoru v minulosti měli antikové. Takže proti tomu Goa štít, no moc šancí by neměl.
Jinak ty rakety nejsou přimočaré, jen se nedá opravovat kurz, mam rád Androemdu Ascendat a její inteligentní rakety.

pekny díl

Narutho88 píše:

Coldvel: atomovka nepotrebuje kyslik, funguje na principe chemickej reakcie.
vo vesmire by hatak znicila, taka co ma 100 megaton bezproblemov aj hive ship.

No kyslík nepotřebuje, to ne, ale ve vesmíru neni nic ( planety, apod., jasně).
Když bouchne atomovka tady tak spůsobí co?, Tlakovou vlnu ( ta ve vesmíru asi nevznikne, neni tam atmosféra), tepelné záření, EMP impuls, a velkej kráter (ten ti ve vesmíru taky neudělá, tákže tam je asi celkem neškodná).

Já myslím, že si jen trochu bouchne a udělá EMP, nic víc, pokuď ji neodpálíte uvnitř lodi nebo v atmosféře.

A udělat manévrujcí, či ( inteligentní raketu ) by ve stargate nebyl problém.

Jo no nebyl, proto je smutné že tam neni.

Dneska mužete likvidovat bezproblému bunkry, pohybujcí se cíle, z obrovské vzdálenosti a minimálníma škodama pro okolí ( jak kdy), stíhačky mužete sestřelovat na 100 a více kilometrů ( Meteor ), dneska už jsou naváděný 70 mm rakety ( DAGR, APKWS ), minometný střely, dělostřelecký granáty. Udělat řízenou raketu ve vesmíru ( tu jako ze 304řek ), což bude asi větší než střela Polaris by nebyl problém, ne?

Hele neodcházíme náhodou od tématu ? jinak máš pravdu.

[Patas25]

Jo, dnešní střely jsou už kolikrát na hranici sci-fi. Ano je mi jasné, že rakety nemají čistě lineární dráhu letu. Ale i tak, jsou snadné cíle na sestřelení.
Jinak, atomovka ve vesmíru nadělá neplechu. Sice to nemá tlakovou vlnu, ale energetickou. A i po výbuchu ve vesmíru zůstanou jisté radioaktivní prvky. Jako vesmír není čisté vákuum. Exploze na orbitu, určitě zanechá nebezpečné zóny. Protože i tak vysoko se nachází, extrémně řídká, atmosféra. A to samé aji v soustavách. Jsou smítka prachu, apod.. které po explozi budou radioaktivní...

Sestřelit střelu co letí víc jak Mach 6 není moc snadný ani s dnešní technologií

lahke to nie je, ale celkom dobre predpoklady ma k tomu THEL.


uz sme dost

patasi, dal by si nam uz k veceru dalsi diel ?

[Patas25]

Jojo, už ho tu máte.. omlouvám se, musel jsem se věnovat své slečně.

Díl 9: Transfer of might

Atlantis, současnost

Situace u molů města vrcholila a do doby než selže magnetická úchytka, zbývalo už jen několik desítek sekund. Doktor Rodney McKay byl v útrobách lodi a právě se díval do vody, kde potápěč umisťoval emitor štítů. Najednou se rozčeřila hladina, z vody se vynořil potápěč.

„Emitor je na místě.“
„Umístil jste taky na okraj trhliny ty lokátory?“
„Ano a emitor je uchycen před trhlinou a všech pět lokátorů je na místě.“
„Zapínám generátor.“
„Tři,“
„dva,“
„jedna!“ odpočetl Rodney a spustil generátor, který začal dodávat energii.

Místností se rozlehlo známé zvučení generátorů a nízkofrekvenční hučení vycházející zpod hladiny. Potápěč se ponořil a zdviženým palcem předal Rodneymu dobrou zprávu.

„Atlantis, tady McKay. Největší trhlina zacelena, předávám to nyní do rukou posádky,“ řekl Rodney do vysílačky a zaklapl svůj notebook, který si dal pod rameno. Vstal a vyšel ven z místnosti, kde již čekalo několik členů posádky a jeden důstojník.

„Díra je zacelena. Daedalos se vrací na orbitu. Musíte začít odčerpávat vodu a menší trhliny zacelovat. Hlavně dbejte na to, ať se ke generátoru nedostane voda, když nedojde k odpojení energie, mělo by to s přehledem vydržet do suchého doku, když byste si dělali zajížďku na Měsíc a zpět.“
„Dobrá doktore,“ řekl důstojník a pak začal chrlit pokyny na své podřízené.

Aventin, současnost

Osvobozená Tok´ra již několik hodin pracovala a opravovala koupený kus technologie, když právě před chvílí zasadila poslední krystal do přístroje a ten se rozhučel.

„Podle skenerů by nyní reakce měla být stabilní,“ řekl Patrik, který tento zásah do nedávno koupené technologie pečlivě sledoval.
„Ano, nyní je to bezpečné,“ řekla Anis.
„Tak já se dám do první filtrace. Děkuji za vaši pomoc,“ řekl mladík a už šel pryč z místnosti pro první várku nerostu.

Anis se s úsměvem otočila a přistoupila k další osobě v místnosti, která již čekala, jak zde končí s prací.

„Nyní bych si přála, abyste mne odvedla k hvězdné bráně.“
„Držíme slovo, akorát budeme muset jít pěšky, pokud to nevadí,“ řekla Katie Murphyová.
„Po tom, co jsem byla takovou dobu uvězněna v malé kobce, procházku na čerstvém vzduchu uvítám.“

Katie jí během cesty ven z lodi řekla pár kladných poznámek na adresu Tok´rů. K bráně to bylo několik kilometrů a cesta vedla skrz centrum osady. Doprovod právě odcházející návštěvy cestou naschvál ukazoval nedávno postavené a sestrojené stroje, které byly pro dříve primitivní národy naprosto revoluční.

„Jak vidíte, právě tato chvíle by se dala nazvat revoluční. Právě se dokončují práce na dřevozpracujících strojích, do dvou dnů bychom mohli mít lepší materiál na domy. V nedalekém lomu se taktéž opracovávají kameny a děti tady hodně pomáhají a už vyrábí třetí várku pálených cihel.“
„Jílovitý materiál vystaven žáru a ztvrdne. Hojně využívaný materiál u primitivních, ale i více rozvinutých civilizací,“ konstatovala Anis.
„To ano. Podle našich propočtů za tři měsíce nastane zima. Do té doby bychom chtěli mít zateplené přístřešky, zásoby potravin a v té době bychom chtěli dbát spíše na výcvik a vzdělání obyvatel,“ vysvětlila Katie.
„Kolik jich tu je?“
„Zatím jenom pár desítek, protože jsme kontaktovali pouze jednu planetu. Věříme, že další z ní budou následovat, ale prozatím nemáme dostatek zdrojů během chvíle ubytovat větší skupiny, proto jsme více planet ani nekontaktovali.“
„Za to, že jste mě osvobodili, vám dám jednu myšlenku. Vy si tady vyrábíte základní stavební materiály. Přitom existují světy zapomenuté, vyhlazené, vykořistěné. Nenajdete tam žádné cenné technologie, ale pochybuji, že takové dobyvatele by zajímaly dřevěné trámy a stavební materiál,“ řekla Anis a vnukla tak pozemšťance novou myšlenku.

Lucia, současnost

V místnosti byla ještě cítit střelba a vojáci stáli v půlkruhu a v rukou třímali před chvíli použité zbraně. Keffline zůstal nehybně sedět v židli, tam kde se před chvílí posadil a díval se na ten masakr. Právě před malou chvílí, jemu loajální vojáci prokázali věrnost a zabili místo něj zbytek rady aliance.

„Tak to dopadá, když má idiot v rukou moc,“ řekl Keffline vojákům.
„Zabezpečte celou budovu. Pobijte všechny, kdo pracovali pro starou radu,“ dořekl rozkaz a všichni vyjma dvou mužů opustili sál. Keffline vstal, přistoupil k bývalému vůdci a sáhl mu do náprsní kapsy. Z ní vytáhl malý krystal na řetízku, v pozemské kultuře by to bylo považováno za decentní šperk, ale zde v alianci to byl klíč určený vrchnímu veliteli.
Keffline vstoupil do přilehlé místnosti, ignoroval střelbu znějící budovou, a v druhé místnosti využil komunikační rozhraní. Sedl si k panelu, zasunul krystal a ze stěny se vysunulo dvacet sedm goa‘uldských komunikačních koulích a všechny se začaly spouštět.

Studenokrevný Keffline počkal, až se poslední zařízení spojí a pak jednoduchou větou uvedl správce sektorů do obrazu.

„Nyní velím já!“

Atlantis, současnost

Na druhém molu, byl zřízen tábor pro trosečníky z letadlové lodi. Vážněji zraněné osoby byly přesunuty na hlavní ošetřovnu, ale přesto zde bylo hodně případů popálenin, řezných zranění a velká řada dalších méně závažných úrazů.

Doktor stál u pacienta, sedícího na jedné z vojenských beden a právě pozoroval reakci jeho modrých zorniček, pod jasem své malé baterky.

„Vypadá to na menší otřes mozku. Zůstaňte v klidu a běžte si nechat zašít tu řeznou ránu na ruce,“ řekl doktor a podíval se asi na sedm centimetrů dlouhou tržnou ránu, jinak schovanou pod zmuchlaným tílkem.
„Děkuji, doktore,“ odpověděl voják a pak vstal a opustil chodbu. Zamířil za roh a ztratil se z dohledu jednoho zdravotního týmu. Pokračoval dál chodbou plnou zraněných a odpočívajících námořníků a postupně prostupoval napříč molem. Otevřel si další dveře, do jedné části chodby a chtěl vejít dál, když jej zastavila ochranka uvnitř těchto prostor.

„Pane, zde je vstup zakázán.“
„Omlouvám se, hledám toalety.“
„To se musíte vrátit zpět, a druhé dveře vlevo,“ nasměroval jej důstojník a zavřel za ním dveře.

Zraněný člen posádky letadlové lodě zamířil onou chodbou, ale zcela ignoroval vstup na toalety a pokračoval dál. Vystoupal o dvě patra výše a pak pokračoval jemně zakřivenou chodbou, která se táhla po obvodu kulovité věže. Muž našel výklenek na chodbě, s dobrým výhledem na oba směry chodby. Pečlivě se podíval, a jakmile se ujistil, že je sám, vytáhl z kapsy vteřinové lepidlo a dezinfekci a na rám okna odložil zakrvácený nůž.
Během pár vteřin si řeznou ránu na ruce vyčistil a pak použil ono lepidlo na provizorní zacelení rány. Jakmile se takto ošetřil, podíval se na hodinky, kde se odpočet nebezpečně blížil do konce. To jej popohnalo a tak si vzal nůž a pokračoval dál chodbou. Zanedlouho narazil na další dveře, které byly jeho cílem a tyto dveře nebyly hlídané. Prošel skrz a po pár krocích se zastavil, rozhlédl a pak sundal panel na stěně. Muž vlezl do obslužné šachty a za sebou opět panel zasadil a skryl tak dokonale svou přítomnost. Poté pokračoval šachtou několik metrů a dostal se k žebříku a slezl o dvě patra níže. Šachta ústila na stropě a tak musel s lehkým skřípotem otevřít panel na pantech a pak teprve seskočil do velké haly. Panovalo zde mírné šero, a podle ticha, zde byl sám. Pouze za barevným sklem šli vidět stíny hlídkujících vojáků.
Muž si klekl a rozepnul skrytou kapsu, co měl na levé holeni a vytáhl zní balík v igelitovým obalu. Ten odstranil a v rukou mu zůstalo několik stovek papírových čipů. Tyto elektronické přístroje byly velikostně srovnatelné s poštovní známkou, jen byli nepatrně tlustější. Teď začalo jeho hlavní poslání, proč byl tady. Právě se nacházel v jednom skladišti, které bylo plné antických zbraní, dronů. Muž nyní začal obcházet regály a každou střelu samostatně značkovat.

Aventin, současnost

„Ještě jednou děkuji za záchranu, Tok´rové vám to nezapomenou a postarám se o to, aby se informace o vás, nedostali na Zemi,“ řekla Anis, když zadávala adresu na bráně.
„Toho si ceníme. Ale vy zde jste vítaná, kdybyste chtěla pomoci, nebo jenom obchodovat.“
„Určitě se ještě uvidíme, sami jste velice nezkušení a určitě by se vám jednou za čas hodila vhodná rada,“ řekla Anis a s dalšími děkovnými slovy prošla horizontem událostí.

Jakmile se brána uzavřela, Katie ihned zamířila na loď a cesta tam jí trvala opět několik desítek minut. V lodi si to zamířila do zasedací místnosti, kde využila jeden z přenosných počítačů, přímo připojený na lodní databázi. Začala procházet seznam planet, které SGC navštívilo od začátku programu.

O čtyřicet minut později

„Co tu hledáš, když je venku tak krásně?“ zeptala se Micuki, která přišla do místnosti.
„Ale, takový nápad od Anis. Podotkla, že venku je několik světů, vyhlazených, ale mohl by tam ještě být stavební, který bychom mohli pěkně využít a nemuseli čekat, jak něco vytěžíme.“
„Chytrý nápad, našla jsi něco slibného?“
„Ani ne. Jedna byla celkem slibná, ale podle SGC je tam vstup nebezpečný, kvůli nějakým živočichům a tady jsou záběry,“ řekla Katie a vyhodila onu planetu na monitor na stěně.



„Co by tam mohlo být, že to odradilo SGC od průzkumu takového města?“ řekla spíše pro sebe Micuki, když viděla snímky, které udělala sonda.

Lucia, současnost

Nový vůdce aliance měl krátký proslov ke starým vůdcům jednotlivých systémů a v tomhle proslovu byla skrytá jasná zpráva mezi řádky. Tato zpráva byla určená pro zástupce těchto velitelů a všichni až na jednoho muže, to pochopili a své vůdce bez váhání a bez milosti popravili v přímém přenosu.
Keffline hleděl na posledního, který to nepochopil a pak s lehkým úsměvem pozoroval stráž u dveří, která se chopila iniciativy a zabila oba dva muže.

„V příštích dnech vás všechny navštívím a každému zadám jasné pokyny. Teď teprve nepřátelé poznají, sílu a moc Luciánské aliance!“ řekl Keffline a ukončil šestadvacet přenosů a nechal spuštěný pouze jedno spojení.
„Jaké je tvé jméno?“
„Thanatos.“
„Dneska sis zajistili slibnou budoucnost Thanatosi. Buď mi věrnější, než jsi byl svému starému pánu a čeká tě post, o kterém jsi doteď jenom snil!“ řekl Keffline a definitivně ukončil spojení a opustil tuto komunikační místnost.

Poté si to zamířil kolem stráží, odhodil komunikační krystal na mrtvolu bývalého vůdce a otočil se na zbylé muže v místnosti.

„Je načase se zbavit jedné hnusné díry. Odpalte balík ve starých dolech pod městem. Je tu dostatek naquadahu na tržišti, že to vymaže tento kontinent z planety!“
„Ale pane, je tu spousta lidí, kteří by mohli být k užitku,“ namítl jeden voják. Keffline se podíval na muže vedle něj, který pochopil a ihned do svého kolegy vystřelil pět ran.
„Je tu spousta lidí, proradných a podrazáckých. Jestli má být jednou tahle aliance něco více, než jen spolek pašeráků, tak nesmí být v jeho středu takové krysy!“ vysvětlil druhému členovi ochranky a pak pomalým krokem zamířil k bráně.

Jaffská kolonie Careger, současnost

Teal´c právě seděl ve své soukromé místnosti za svitu svíček a nechal svou mysl unášet v klidném rituálu. Jeho mysl narušil až zvuk přicházející někde z chodby. Teal´c otevřel své oči, postavil se a navlékl si na sebe oblečení. Poté se vydal za zdrojem hluku, který nalezl v nedaleké místnosti s obdélníkovým kamenným stolem.

„Děje se snad něco?“ zeptal se svého syna.
„Základna na okraji našeho území se přestala hlásit. Tamní bránu nejde vytočit!“ řekl Rya´c a opřel se o ten stůl.
„Je v okolí nějaká loď?“
„Je to osamělá těžební kolonie na okraji celé galaxie. Nejbližší loď je šest dní letu a být v takovou domu v nevědomosti, jestli naši bratři jsou ještě vůbec na živu,“ upřesnil Rya´c a starostlivě se podíval na svého otce.
„To, že jsme ztratili Bra´taca nás nesmí už více ovlivňovat. Je pryč, ale miliony Jaffů stále dýchají a potřebují sjednotit, jinak jsme proti Luciánské alianci zcela bezbranní.“
„Mě to říkat nemusíš. Ale je tu nespravedlivé, že silné frakce se spojují pouze se silnými. A světy kde je jen pár bratrů, nechávají na pospas svému osudu. Právě oni si myslí, že když budou bránit jen své planety a své doky, tak mají šanci proti luciánské alianci.“
„Naše slova tady teď nic nezmění. Ale je pravda, že menší území se lépe brání, musíme promluvit s méně obydlenými světy a přesunout je do centra frakce.“
„V centru je Careger, ale tady jsme v horách, tady moc uprchlíku neschováme,“ namítl syn.
„Já vím, a právě proto tento svět budeme považovat za naše centrum. Ber to jako opatření do budoucna, když nás napadnou, tak zničí pouze tuto základnu, ale bezbranné obyvatelstvo ušetří,“ objasnil své plány Teal´c.
„Pak tedy navštívím naše planety a přesvědčím bratry k přesunu ze vzdálenějších světů.“
„A já se spojím se Zemí a dalšími spojenci, zda nemají poblíž nějaké lodě!“

Atlantis, současnost

Druhé molo se postupně začalo vylidňovat a trosečníci z letadlové lodi se postupně naloďovali na křižníky a další velkou řadu transportních lodí. Největší krize byla zažehnána, a jelikož armáda nechtěla zatěžovat vesmírné lodě, tak se přesun prováděl čistě skrz staré konvenční dopravní prostředky.
Odchod právě organizoval plukovník John Sheppard, který stál na konci druhého mola vedle zakotvené výletní lodi. Společnost provozující platby na širé moře, se zastávkou u města Antiků, nabídla dvě své lodě s kapacitou osmi set pasažérů k přepravě méně zraněných.

„Nastupujte pomalu, na palubě dostanete klíče od pokojů, tuhle cestu máte zdarma, tak si ji snažte užít!“ vyřvával John a pomáhal usměrňovat davy.
„Doufám, že nám pak nepřijde účet za tu plavbu,“ řekl s úsměvem černovlasý Američan s jasnými italskými rysy.
„Tuhle jízdu hradí námořnictvo,“ řekl s úsměvem John a podíval se na paži toho muže, „to je ale ošklivé, měl by se na to podívat doktor.“
„To se podívá, až bude trochu čas. Byla tu vážnější zranění, tak než abych ubíral čas medikům, zadělal jsem si to lepidlem. Není to ideální, ale svému účelu to poslouží.“
„Slibuji, že na palubě za medikem zajdu. Stejnak potřebuji něco na obvázání. Snad se do tohoto města ještě někdy dostanu, za lepších okolností,“ řekl s úsměvem muž a zmizel v davu nastupujícího po můstku do lodi.

Velitelství hvězdné brány, současnost

Aktivní brána se právě uzavřela a do nitra základny vstoupil Teal´c, na kterého čekalo uvítání v podobě generála Landryho a plukovníka Mitchella. Ti jej s vřelostí dobrých hostitelů pozvali do zasedací místnosti, kde přátelský Jaffa vyslovil svou žádost.

„Budu to muset předložit naší radě. Ale nabídku určitě podpoří plukovník Carterová, tak by loď měli vyslat, ale v tom bych problém neviděl. Ovšem mimo výjimečné situace, chvíli trvá k vydání takového rozkazu. Hlavně od té doby, co byla brána zveřejněna, jsou veškeré lodě bedlivě sledovány,“ odvětil generál.
„A co Tok´rové? Od poražení Goa´uldů a Oriů se sice stáhli. Ale i tak mají notnou zásobu nákladních lodí posetých po celé galaxii. Třeba to bude mít nějaká blíže.“
„Pro Jaffy není zrovna příjemné žádat o pomoc Tok´ry. Proto jsem první přišel za vámi, ale nyní bych se odebral k Tok´rům.“
„Pane, rád bych jej doprovázel,“ nabídl se Cameron.
„Povolení uděleno. Doufám, že jsou vaši lidé v pořádku,“ řekl generál a rozpustil to.

Sluneční soustava, současnost

Podle nových předpisů, musela v blízkém okolí Země zůstat minimálně dvojice křižníků, zatímco zbytek byl vysílán na mise, ať průzkumné, tak zásobovací. Momentálně onou dvojicí bojeschopných lodí v soustavě byl Daedalos a německý Beethoven. Zatímco Daedalos byl na pravidelné patrole okolo soustavy, aby odhalil případné lodě schované za Sluncem a ve stínech planet, tak Beethoven byl na nízké orbitě Marsu, kde právě zásoboval tamní základnu.
Na konci roku 2010 byla na rudé planetě nalezena stará základna antiků. Ta sice po podrobném průzkumu neodhalila žádné technologie a cenné informace, ale nyní posloužila jako vhodná lokace pro stavbu pozemské základny. Právě nyní se dokončovali poslední práce a toto vědecké centrum mělo být otevřeno pro veřejnost. I když byla asi padesát metrů pod povrchem planety, přesto lidé opravili interiér a přidali vhodný výtah na druhou část základny, která byla vystavena povrchu planety.
Celkově vzato, se jednalo o další turistickou atrakci, kde si lidé mohli vyzkoušet pobyt na jiné planetě, za menší ceny, než průchod bránou a mohli vidět živou ukázku starších pozemských strojů, které vstoupili do historie návštěvou této planety před lidskou nohou, protože daleko důkladný průzkum umožňovali vesmírné senzory.

(Jako například:)


Planeta Tok´rů, současnost

Planeta Tok´rů nebyla obyčejnou základnou, jako v předchozích letech. Nyní pomocí krystalové technologie tito spojenci Země, nechali vyrůst své budovy až do výšek několika desítek metrů. Přesto se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš, a stejně tomu bylo i zde, protože pomocí stejné technologie si vybudovali rozsáhlý komplex pod povrchem planety.
Brána byla umístěná na povrchu, na širé pláni před městem a i tak ji bedlivě střežili a nově příchozí dvojici brzy uvítali.
Uvítal je osobně Malek, člen velké rady a dřívější velitel jedné z mnoha základen.



„Plukovníku, Teal´cu, vítejte.“
„Rád vás opět vidím,“ řekl Cameron.
„Je to čest být opět zde,“ dopověděl Teal´c a ruce měl spojené pod rukávy hábitu.
„Pojďte prosím dál, předpokládám, že se nejedná o normální přátelskou návštěvu.“
„To bohužel máte pravdu. Jedna z Jaffských základen přestala komunikovat a tamní bránu nejde vytočit,“ začal Teal´c.
„Nejbližší Jaffská loď je týden cesty daleko a kvůli byrokracii potrvá minimálně dva dny, než bychom vyslali naši loď,“ podpořil žádost Cameron.
„Bohužel nevím, jestli máme poblíž nějaké plavidlo. Ale vaši žádost musíte předložit před radu a v záznamech rady máme kompletní rozmístění všech lodí.“
„Děkuji,“ odvětil Teal´c a pokračoval za jejich průvodcem. Ten tuto dvojici zavedl před jednu z budov, kde se krásně na zemi vyjímal portál pro kruhy.
Trojice se postavila do středu a za pár vteřin s typickým zvukem byla přenesena do budovy do jednoho z vrchní pater.

„Kde jsou ty časy, kdy jste měli své základny dvakrát tak hluboko, než jsme teď vysoko?“ poznamenal Cameron.
„Pro nás všechny naštěstí už pryč. A tak jsme trochu zvolnili stupeň ostražitosti a rozhodli se pro trochu luxusu,“ řekl Malek a vedl dvojici skrz chodbu, okolo oken.
„Nyní už nemáte důvod utíkat, když po vás vládci soustavy nepátrají.“
„Nemyslel jsem si, že se tohoto času dožiju. Ale nyní vyčkejte zde, rada má ještě zasedání o věcech, které momentálně nejsou určeny pro vaše uši,“ řekl Malek a opustil dvojici u velkého okna.

Prošel dvojící průchodů a nakonec musel skrz dveře do místnosti rady. Tok´rové na téma, co se týče dveří, a různých překážek změnili názor od poražení nepřítele.

Rada v tento moment zasedala a osm členů sedělo za stolem ve tvaru půlkruhu. Malek usedl na své místo a nerušeně doposlouchal výklad právě předstoupené Tok´ry. Onou Tok´rou byla Anis, která právě vysvětlovala svůj příběh. Jakmile skončila, rada ji poslala pryč a obrátili se pohledy na Maleka.

„Co zde pozemšťané chtějí?“
„Mají prosbu o vyslání naší lodi, ale důvody nechť vysvětlí oni. A také myslím, že by nebylo vhodné se zmiňovat o té uprchlické frakci, dokud se všichni nevyjádříme, jaký postoj v této situaci zastaneme,“ řekl Malek a jakmile jej utvrdili pohledem, vstal a zavolal dvojici návštěvníků, kteří na chodbě momentálně hodili řeč s Anis.

„Rada vás přijme,“ řekl a pozval je dál.

Velitelství hvězdné brány, současnost

Generál Landry kráčel chodbou a měl právě namířeno k doktoru Zelenkovi, který ve své laboratoři, dříve patřící plukovníku Carterové, zkoumal záznamy Jaffských lodí.

„Máte nějaké nové informace?“
„Provedl jsem analýzu všech signatur té lodi. Jdou tam poznat energetické prvky normálního alkeshe, ale je tam radiační stopa zcela cizí této technologii. V našich záznamech mě to neodkázalo na žádnou konkrétní rasu, ale zatím jediné, co můžu říct, že se jedná o vyspělou iontovou technologii.“
„Jestli si dobře vzpomínám, tak iontovou technologii používali obyvatelé Hebridanu.“
„Ano to je pravda. Je dosti možné, že to bude jejich práce, ale nevsázel bych na to. V galaxii je ještě hodně světů a tak by mě nepřekvapilo, kdyby to nebyla jejich práce.“
„Dám na vaši radu. Ale někde začít musíme. To znamená, doktore, že se váš trest uvolňuje. Plukovník Mitchell zformuje znovu SG-1 a chci vás v tom týmu.“

hmmm tak Radek bude chodit na mise? jaký to zvrat.

pěkny

vynikající díl

no na to jak se tu někdo dožadoval dalšího dílu tak komentáře nic moc.
jo naslo se tam nekolik překlepů i chybějící slůvko. přes mobil se mě to blbě dělá tak to nechám na někom jiném.

[Patas25]

Prosím vás.. děláte jako bych to opravoval.. U první povídky jsem možná k tomu tu vůli měl.. ale takhle si nechám otevřený panel s tím, že pak to udělám.. a jak to omylem zavřu.. tak na to totál zapomenu. Chyby tam určitě nějaké budou.. nikdo není dokonalý.. A co se týče češtiny, tak já vůbec ne.

no tebe jsem na mysli neměl

zaujmavy diel, radka som v SG tyme necakal, som zvedavy ako sa rozhodne Anise.

ta planeta s tym hmizom je zaujmave miesto, ale inak nez lodov so stitmy by som tam nesiel.

ten napad s hotelom na marse kde mozu civilisti pozorovat sondy je zaujmave, kolko stoji letenka ?

tyden utekl a díl nikde

[Patas25]

Jojo moc se všem omlouvám, ale tento týden jsem to měl nepříznivé co se testů týče. Neměl jsem myšlenky na nic a jenom se učil prakticky v kuse (hold pravý student VUT). A potom jsem se k počítači nedostal až nyní.. Tak s menším zpožděním dodávám další díl a přeji příjemné čtení.

Díl 10: Robbery

Aventin, současnost

Všichni původní uprchlíci z akademie se sešli v zasedací místnosti na palubě lodi a přizvali také půl tuctu přistěhovalců.
Katie jim citovala slova, se kterými se loučila Anis, a poté ukázala záběry města na planetě, které by se mělo stát jejich cílem.

„Bohužel je tam jistý hmyz, který by nás docela vážně ohrožoval.“



„Ale máme řešení, nebo vlastně SGC má řešení. V případě obsazení nějakého stanoviště, bude na orbit planety vyslán křižník s nervovým toxinem, který vyhladí celou populaci,“ řekla Julia.
„Tak musíme sehnat podobný toxin?“ zeptal se Markus sedící u stolu.
„Nemusíme. Máme dostatek chemikálií, na namíchání takového množství, které by vyčistilo dvě takové planety. Je to smrtelný jed, rychle šiřitelný. Veškerá populace do třech dnů na planetě vyhyne a samotný jed je do týdne neškodný.“
„Ale co uzavřené prostory? Izolované skladiště, s těma potvorami uvnitř?“ zeptal se Jan.
„To je pravda. Proto bych se takovým místům vyhýbala, alespoň pro začátek. Máme výzkum SGC a můžeme si odebrat pár vzorků pro vlastní analýzu a zkusit vyrobit protijed, očkování nebo repelent,“ řekla Micuki.
„Ale dívejte se na ty fotky. Ta civilizace je mrtvá a prakticky nedotčená. Krom stavebních materiálů můžeme získat též počítačové systémy a další cenná zařízení,“ usmál se Patrik, který doteď projížděl fotky.
„Myslím, že všichni vidíme jasné výhody této mise. Let na planetu zabere asi třicet šest hodin. Toxin namícháme na palubě, tak bych to viděl odlet za dvě hodiny?“ zeptal se Petr celé skupiny, a když viděl jejich pohledy, se slovy, že jde připravit loď na start, odešel pryč.

„Dobrá tedy. Já budu s Petrem na můstku a vidím to tak, že Jan, Martin a Megan se pustí do výroby toxinu a zprovoznění těch cvičných raket, abychom je tak mohly vypustit. Potom by se tam chtěla určitě podívat Katie, aby mohla něco přeložit a Patrik by si rád vybral něco z jejich nástrojů, určitě tam budou mít nějaké systémy na těžbu a zpracování půdy,“ vybrala složení týmu Julia a pak se obrátila na Pavla.

„Amata se zmínila, že další lidé se chtějí přestěhovat. Tak jak my odletíme, leť tam s Igorem a dohlédněte na klidný přesun. Podle všeho, by se mělo jednat asi o dvacet lidí.“
„To už bychom měli začít stavět lepší příbytky, ve stanech takhle spát už dlouho nepůjde,“ namítl Igor.
„Ještě než odletím, bude pila v provozu. Tak pak to bude na tobě nachystat trámy a desky,“ řekla Megan.
„Já už jsem začala s několika pracovníky vyrábět tmel, lak nebo jak to nazvat. Utěsní to mezery a zároveň ochrání dřevo proti prohnívání,“ přidala se svou troškou do mlýna Emily.
„Nám se nějak podezřele začíná dařit,“ řekla Micuki, když se všichni odebrali k odchodu.

Planeta Tok´rů, současnost

Malek kráčel chodbou a v rukou měl obdobnou tok´erskou verzi tabletu a na tom právě studoval data, které před dvěma dny dostali skrz hvězdnou bránu.

„Maleku, chtěla bych navštívit Aventin,“ zastavila jej se slovy Anis.
„Máš nějaký konkrétní důvod? Za svou záchranu jsi jim zprovoznila technologii, nejsme jim nic dlužni,“ odpověděl člen rady.
„To jim musíme něco dlužit, abychom jim mohli pomoci?“
„Jsou to pozemšťané a ke všemu jejich uprchlíci. Oni si sami poradí, a kdyby se Země dozvěděla, že známe jejich adresu, ohrozilo by to naše vztahy s nimi.“
„Odkdy jsme na spojenectví se Zemí závislí? Navíc Tok´rové mají řadu tajemství, o kterých nikdo netuší. Tak se odhalení bát nemusíme,“ stála pořád za svým Anis.
„Dobrá, můžeš je navštívit. Ale nepředávej jim žádné technologie, ani informace, dokud se k tomu nevyjádří rada, při příštím zasedání!“ svolil výše postavený Tok´ra a dál pokračoval ve zkoumání genetického materiálu.

Velitelství hvězdné brány, současnost

Na základně probíhala velmi známá činnost. Velký kruh na rampě se otáčel, místností se nesl zvuk tohoto kolosu doplněný pozemským alarmem. Před právě se otvírající bránou stál plukovník Cameron Mitchell, v černé uniformě se znakem SG-1 na svém rameni. Vedle něj se postavil doktor Zelenka, ve stejném oděvu, akorát místo rychlopalné zbraně měl ve svých rukou tablet vybavený antickým skenerem. Posledním z trojice byl hrůzu budící Ronon Dex, který byl ve svém obvyklém úboru a byl vybaven pouze svou zbraní a dlouhým mečem na svých zádech.

„Pamatujte, že je to diplomatická návštěva pro obnovení diplomatických vztahů a ne výslech ohledně neznámé lodi. Máte povolení jednat o výměně strategických informací a uzavírat menší obchody,“ instruoval tým ještě generál Landry.
„Ano, pane,“ odpověděl velitel týmu.
„Ale mějte oči otevřené, a když budou příruční senzory aktivní, nic proti tomu mít nebudu. Ale v žádném případě, nemáte dovoleno je konfrontovat, pokud proti nim najdete pádné důkazy,“ vyjádřil se jasně generál a nechal trojici konečně projít bránou.

Na druhé straně je čekala eskorta, která je dopravila před budovu, a pomocí zde běžného vznášedla byli přepraveni do vládní budovy. U vstupu je uvítal Miles Hagan, dřívější prezident Tech Noc Group. I nyní zastával stejný post v největší průmyslové firmě na planetě, ale také byl po převratu jmenován členem demokratické rady, která nyní rozhodovala o osudu celé planety.



„Vítejte na Hebridanu,“ uvítal je a jemně se uklonil.
„Je to potěšení být tady a obnovit naše přátelské styky, teď když jsou Oriové pryč.“
„Neměli jsme jinou možnost než se podrobit, naším světem se prohnala epidemie a dokonce i Serrakini se svou imunitou podlehli.“
„Ale rychle jste se vzchopili. Je prakticky nemožné, tak vyspělou rasu jako je ta vaše, přesvědčit o božství jen výhružkami a nátlakem,“ podotkl Zelenka.
„Máte naprostou pravdu,“ řekl Hebridianský zástupce a pozval trojici do moderně stavěné vládní budovy.
„Po našem obsazení jsme ztratili přehled, jak je na tom zbytek galaxie. Řada obyvatel byla popravena a další včetně mě uvězněna. Ale vděčíme vám za mnohé, poté co byli převorové osvíceni, opustili naši planetu tak rychle, že si ani neohlídali rozpracované komponenty a plány na ně. Teď některé jejich technologie používáme v našich obranných křižnících, které by si podle simulací měli poradit s jejich křižníky, tak vás pro začátek můžu ujistit, že na kolena podruhé jen tak neklekneme!“
„To naši vládu potěší. V dnešní době je vesmír nebezpečný, když válčí Jaffové a Luciánská Aliance. Samozřejmě se kloníme na stranu Jaffské říše, ale ta se nedávno rozpadla, a i když spolupracujeme s jednou menší frakcí, každého dalšího spojence uvítáme,“ řekl Mitchell.
„Pro začátek, aby bylo jasno, nejsme ochotni spolupracovat, co se vojenských konfliktů týče. Naše vládou stavěné křižníky jsou pouze pro obranu. Jinak zde panuje politika jako před lety, kdy menší společnosti podnikají jednotlivé průpravy na těžební základny, nebo brázdí přilehlý vesmír.“
„O jaké technologii tu vůbec mluvíme?“ zajímalo spíše Zelenku.
„Štítové a motorové prvky. Jejich emitory jsou vskutku vyspělé a jejich motory dokážou překonat tucet soustav snad desetkrát rychleji než naše nejrychlejší lodě s experimentálními hyperpohony.“

Vyprávěl cestou po schodech představitel Serrakinů, který kromě politických a obchodních znalostí byl značně zaměřen na mimozemskou technologii.

Aventin, současnost

Ve vzduchu byl cítit jemný kouř, který se nesl táborem. Něco z toho možná bylo od před chvíli startující tři sta čtverky, ale většina pocházela od břehu řeky, kde mladíci aktivně udržovali větší počet ohňů, mezi kterými se vypalovaly stovky ručně vymodelovaných cihel z nedaleké říčky. Tato chvíle byla taky významná, když se poprvé, která se výrazně lišila od pozemských dřevo zpracovávajících zařízení. Na Zemi, se používala pásová pila a vždy při jednom řezu se odřezala jedna strana kmenu. To znamená, že obsluha musela s kmenem několikrát přejíždět. Oproti tomu toto zařízení by bylo pro pozemské dělníky až utopické. Po naložení kmenu na hlavní pás pily, byl kmen oskenován a bylo možno zvolit si příslušné řezy, aby bylo co nejméně odpadu. Sken také odhalil nedostatky dřeva, jako dutiny a prohnilá místa. Po zadání řezu, byl kmen příslušně uchycen a projel skrz laserovou mřížku, která z něj udělala očištěné trámy a desky, které byly postupně uvolňovány, aby na konci této linky vyjeli alespoň hrubě roztříděné a byl oddělen odpad od použitelných kusů. Poté už jen bylo na dělnících, kteří tyto kusy roztřídili a dále zpracovali. Hlavní výhodou oproti pozemským strojům byla nízká hlučnost, neopotřebování nástroje a téměř žádný odpad v podobě řezin. Přeci jenom kdyby to byla normální pásová pila, bylo by nezbytné mít dostatečnou zásobu pil a poté opotřebené nástroje ostřit. Všem se toto zdálo až utopické, pozorovat stroj s takovými možnostmi v takovéhle primitivní kolonii, ale již zpozorovala další problém a to v nakládání kmenů na podávací pás.

Mezitím, co takhle obyvatelé této kolonie trávili svůj čas, tak Igor v doprovodu Pavla, byl na cizí planetě a právě připravovali přesně tři a dvacet vesničanů, na průchod a přidání se k populaci Aventinu.
Zatímco byla tato skupina pryč bránou a druhá lodí, tak se aktivovala hvězdná brána a do prosluněného dne na této planetě vstoupila mladě vyhlížející Tok´ra s neobvyklým batohem nesoucím na svých ramenou.
Poté se vydala na tu pouť k osadě a cestou vdechovala ten svěží vzduch, který ji vstupoval do plic, a kdyby se to dalo říct, byl daleko chutnější než ten na domovské planetě Tok´rů, kde se město nacházelo v pouštním klimatu.
Trvalo jí necelých čtyřicet minut, než došla rychlým tempem do osady, kde ji menší děti uvítaly a dovedly k Markusovi, který byl z pozemšťanů nejblíže.

„Vás bychom tady nečekali, rozhodně ne tak brzo,“ uvítal ji astronom.
„Přináším pozdravy od velké rady Tok´rů a v podstatě vám přináším něco na oplátku, i když, rada se ještě nevyjádřila, že vám něco poskytne,“ řekl Anis.
„Nejsem si jistý, jak to přesně chápat. Ale ze zveřejněných hlášení SGC vím, že politika cizích ras je přinejmenším, zamotaná,“ řekl Markus a nabídl Anis místo na odložení věcí v centru osady, pod vojenskou maskovanou sítí.
„Chtěla bych vám dát jednu technologii Tok´rů, která je pro nás velmi proslulá a přitom žádné další rasy je neovládly,“ řekla Anis a položila ruku na batoh, který byl zároveň bednou.
„Dobrá, budete mne dlouho napínat?“ řekl s úsměvem Markus a podal Anis čutoru s vodou.
„Tak v prvé řadě, je možné že sem přijde nějaká oficiální delegace, tak to musíte před nimi zatajit. Oficiálně budu podporovat obchodování s vámi a tak by vám tato technologie měla být dána i oficiálně.“
„Jaká technologie?“ zeptala se Emily, která přišla zpoza vojenských beden.

Anis odložila čutoru a otevřela onu bednu, kterou přinesla. Vevnitř byl velký bílý box, a v něm složitý přístroj schovaný pod průhledným materiálem a po pravé části byly prvky zařízení, se kterým se dalo manipulovat. Ve víku bedny, byla dvojice tabletů.

„Pravou funkci zařízení by nejlépe pochopil někdo se zaměřením na biologii a biochemii,“ řekla Anis.
„Tak nejlepší to bude vyslovit mě. Mám zaměření konkrétně na biologii rostlin a zemin, ale troufnu si říct, že jsem tady na to nejkvalifikovanější,“ odpověděla Emily.
„Dobrá, tak to vás v následujících dnech naučím s tímto zařízením pracovat. Ale abych prozatím naznačila jeho funkci. Tok´rové jsou známí svými podzemními základnami, které nechávají doslova vyrůst pomocí krystalové technologie. Konečná fáze je na zemi známá, kdy se malý krystal doslova zabodne do zeminy, nebo stěny a začne podle programu růst a tvarovat chodby a místnosti všemožných tvarů.“
„Toto zařízení by se dalo považovat za výrobní zařízení, kde tyto krystaly vznikají a programují se pomocí složitého chemického procesu. Po té, co byli Oriové vyhnáni z naší galaxie, začali jsme pomocí této technologie stavět naše město a celkově byla krystalová technologie vylepšena. V dnešní době, pomocí podobných přístrojů jsme schopni vytvořit tunely i vzhledově lepší, než byly ty rychle rostoucí během války. Samozřejmě máme několik verzí tohoto stroje, které jsou dokonalejší a rychlejší. Ovšem mohla jsem vzít tento, který byl vyřazen z provozu, abych neupozornila Tok´ry, že chybí.“
„Chcete mi říct, že si můžeme naprogramovat chodbu ve tvaru srdce a v červené barvě?“ zeptal se zjednodušeně Markus.
„V podstatě ano, ale chodba ve tvaru srdečního svalu, by nebyla moc vhodná,“ namítla Anis, což dvojici lidí vykouzlilo další úsměv na tváři a obratem jí vysvětlili pozemský symbol spojený s láskou.

Země, současnost

Ve sluneční soustavě probíhal rušná chvíle, jako během posledního roku. Psal se den 17.5 2014 a bylo tomu již přes rok, co byla zveřejněna Hvězdná brána a necelé dva měsíce, co byla odcizena pozemská loď třídy 304, jejíž zloději prozatím unikali dopadení.
Země začala dostávat první dodávky surovin, z mimozemských základen a čtyřicet procent materiálu šel na stavbu bojové flotily, zatímco zbytek směřoval do civilního průmyslu. Cílem bylo začít používat nové slitiny v běžném životě, pro efektivnější a bezpečnější život. Suroviny ovšem nebyly zadarmo. Byl to další způsob, jak získat další dotace pro vývoj a stavbu.
Právě tento únorový den, byl jeden z mnoha, kdy do světa byla vypuštěna informace ohledně akademie, a konkrétně o tom, že mimozemská pobočka se uzavírá, ve prospěch rekreačního centra, které by mělo být do měsíce zprovozněné, a turistům měl být zpřístupněn luxusní pobyt.
Zároveň bylo zveřejněno prohlášení, kde se oznamovalo oficiální pokračování programu, akorát ne na cizí planetě. V oblasti Atlantského oceánu, uprostřed mezinárodních vod, bylo vybráno místo přibližně devět set metrů pod hladinou moře. Povrch byl na stabilním podloží, leč blízko vhodné lokaci pro vrt, ke geotermálnímu zdroji energie. Tato celá základna měla být napájena samostatně tímto zdrojem a být tak prvním svého druhu. Podle předběžných návrhů, měla být kruhového tvaru o průměru šesti kilometrů. Tudíž dostatečně prostorná pro stovky studentů, včetně několika desítek laboratoří a různých simulátorů. Tato základna byl první krok k osidlování podmořského dna, protože po zveřejnění Hvězdné brány, se naskýtaly nové technologie pro samotnou stavbu, z nichž nejdůležitější byl ochranný štít zadržující vodu, aby práce probíhala v suchu.

Atlantis, současnost

Plukovník Sheppard byl v hlavní věži, kde trávil svůj čas pozorováním flotily okolo Atlantis. Zrovna skrz dalekohled přejížděl po výletních lodích, když uslyšel jemu známý zvuk, doprovázející transportní paprsek.

„Rodney, vítej!“ uvítal svého přítele skrz otevřené dveře na terasu.
„Byl jsem pryč jen pár hodin, to už jsem ti chyběl?“
„Od té doby, co jsme na Zemi, je tu nuda a nemám do koho rýpat,“ řekl s úsměvem John, „ale ne, teď vážně. Nejdeš večer do kina?“
„Co mají promítat?“
„Dneska je večer klasických hororů, mám domluvené rande s jednou doktorkou a myslím, že Jennifer by si ráda taky vyšla.“
„Myslím, že dneska to vynecháme. Máme na dnešek jiný plán,“ řekl s úsměvem Rodney a během rozhovoru položil tablet Woolseymu na stůl v jeho kanceláři.
„Plno jeku, řevu krve. Je to první hororový film, o Wraitech. Ve kterém jsem dělal poradce,“ chlubil se John.
„Zní to zajímavě, ale dneska mám v plánu něco jiného. Právě jsem byl pod hladinou moře a zvedal antický štít, který vytlačil vodu a umožnil tak začátek stavby nové akademie. Bohužel, je tam malý korálový útes, sotva o velikosti jumperu. Ale je to jedinečný pohled a chci tam vzít Jennifer, než jej přesunou, aby si vzala suvenýr jako jedna z mála,“ vysvětlil svůj plán Rodney, když najednou se městem roznesl poplach.

„Pentagon vyhlásil pohotovost. Zvedáme štít!“ řekl operátor, který tak plnil rozkaz z vyšších míst, než jaké měl kdokoliv ve městě antiků.
„Kvůli čemu je ten poplach?“ zeptal se John, zatímco Rodney už usedl za počítač.
„Prý je tu možnost teroristického útoku na Atlantis. Máme uzavřít město a zvednou štít, než dostaneme další pokyny,“ oznámil důstojník.
„Už to mám, je toho plná síť. Někdo se naboural do několika televizních stanic!“ řekl Rodney a hodil právě přenášenou zprávu na obrazovku v zadní části místnosti, která obvykle sloužila k promítání dálkových senzorů.

Na monitoru se objevilo video se snímky Atlantis, se zapínajícím štítem a to vše doprovázel hlas nějakého komentátora.

„… je nepřípustné vůči národům Země. Taková moc v jejich rukou, silně narušuje rovnováhu vojenských sil na Zemi ve prospěch několika vybraných. Tito zastupitelé svobodných zemí zatím uzavírají spojenectví, na které nemají právo. Náš svět je jedinečný, nepoznamenaný vnějšími rasami, ale sama naše čistota lidské rasy je ohrožena, protože přijde doba, kdy mimozemšťané budou nazývat Zemi svým domovem, budou státními příslušníky, budou nám brát práci a šance náležící pouze lidem. Tak to bude, pokud někdo nezasáhne. Názor na čistotu Země je rozšířenější a podporovanější. Máme moc, máme možnosti a my udržíme naši planetu lidskou!“ řekl řečník, když se po městu rozezněl druhý alarm.

„Něco se děje ve skladů dronů,“ řekla dívka u konzole v rohu a než stihl John zareagovat, výpusti se otevřely a nespočet žlutavých střel se vydalo maximální rychlostí do oblak, aby pak střemhlavě v jedné linii začali směřovat zpět k městu. Tato linie měla tvar kružnice a byla jenom nemálo větší než samotné město. Střely tak dopadly vedle aktivovaného štítu a ztratily se pod jemnými vlnkami oceánu.

„Nemám na ně signál. Musí být napájeny z externího zdroje. Také narušitel se odpojil dříve, než jej federální složky stihli zlokalizovat. SGC ani AE nemá stopu po tom napadení,“ řekl Rodney, který se již potřebné informace dozvěděl skrz svůj laptop.
„Pošlete lidi do skladů střel, ať zjistí, kolik jich zmizelo a jestli je zbytek střel čistý. Rodney zorganizuj vědecké týmy, ať prohlédnou a zajistí ZPM, křeslo a všechna riziková zařízení. Já se postarám, ať vojenská flotila venku zabrání v útěku civilních lodí. Všechny musíme prohledat, stejně jako návštěvníky zde ve městě!“ začal ze sebe chrlit pokyny John Sheppard, jako za mlada a z části se zaradoval, že něco narušilo stereotyp.

Aventin, současnost

U stanů, na kraji osady, přistál poslední jumper a počet osadníků z cizí planety se zvedl na rovných šedesát pět, když se nepočítalo šestnáct uprchlíků z původní akademie. Novým lidem byly přiděleny poslední stany, které byly v táboře nepoužité. Ale příslib na nové ubytování slibovala neustále pracující pila, která vyprodukovala už půl tucet velkých hranolů a několik desítek menších. Ty menší kusy byly použity na sestavení jakýchsi dřevěných koz. Na ty byly pak umístěny větší hranoly a natírány přírodním tmelem, který chránil dřevo před parazity a hnilobou. Takto tam už první velké trámy ležely a schnuly, než za pár dní najdou své využití při první stavbě. O tom, jak budou přesněji využity, se ještě nerozhodlo, protože nikdo nevěděl, jaký materiál doveze Minerva ze své první výpravy. Rozhodně bylo jasné, že se mezi prvními stavbami na této planetě, bude most spojující břehy řeky, aby lidé mohli na druhou stranu suchou nohou. Právě druhá strana se měnila pod ručními nástroji pomalu na hospodárnou plochu. Už tam vznikla první dvě malá políčka, kde se zelenaly malé rostlinky přesazené z květináčů, aby měly více prostoru a než přijde zima, aby daly první plody. Jedno políčko bylo plné rajčat a paprik, zatímco na druhém se zelenaly mladé cibulky, česnek a nějaké základní koření. První žně, tu neměly být z důvodu nasycení obyvatelstva, ale spíše na získání semene do dalšího roku, kdy se mělo začít pěstovat ve větší míře.
Tady tuto část měla nestarost obvykle Emily, ale nyní to za ní převzala doktorka Emma Lopézová.
Emily seděla u nového přístroje v nitru jednoho Jumperu a vedle ní jí vysvětlovala Anis princip a funkci. Bylo to nesmírně důmyslné zařízení a dokonalé pochopení ovládání zabere této pozemské bioložce několik probděných nocí. Každopádně Anis byla důkladná učitelka a vše vysvětlovala do detailu a tím způsobem, že do konce týdne, ještě před příletem Minervy, by mohla mít Katie svůj první naprogramovaný krystal. Jakmile bude chemické složení, onen chemický program v databázi přístroje, bude výroba takových přednastavených kusů trvat přibližně půl dne, podle složitosti jednotlivých krystalů. Podstatnou nevýhodou, je délka chemického programování a to, že nemůže být programován krystal, zatímco druhý je vyráběn. Novější verze Tok´rů, již tento nedostatek nemají.

Minerva, současnost



Blyštivá, bojem netknutá kráska, proplouvala světlomodrým hyperprostorem, který byl kam až oko dohlédlo. Na palubě bylo jen pár lidí, ale každý měl plno práce a kvůli málo vyškolené obsluze, museli pracovat v polních podmínkách. Například na můstku seděl pouze Petr Čermák, který měl právě dvanáctihodinovou směnu, kdy prováděl standardní diagnostiky systému, aby včas odhalil případné problémy. Zadní část můstku zela temnotou, ve které na karimatce a ve spacáku vyspávala Julia Ivanová, která by byla na druhém stanovišti za pár sekund, kdyby se něco dělo.

Na přídi, u raketových sil ale panovalo živo. Celé práce se ujala Megan Robertsová, která za pomoci Patrika Müllera připravovala dvanáct raket, které měli být nosičem plynu. Cvičné rakety byly totožné kopie raket Mark IX, jediný rozdíl byl v tom, že neměli ve svém nitru trhavinu. Právě tam přidávali trhavinu s malým detonačním účinkem, která měla rozprášit toxin po planetě.



Z toho důvodu Martin Novák a Jan Pospíšil v jedné z laboratoří právě míchali onen toxin, který měl vyčistit planetu od dominantních predátorů a zajistit tak bezpečný pobyt.
Předposlední na palubě byla Micuki Hanová, která seděla v klidu v zasedací místnosti a psala zcela nový program, pro rakety, aby detonovali ve správné pozici a výšce. Na druhé straně stolu byla pohodlně usazená Katie Murphyová, která studovala veškeré záznamy a data z oné planety, které měli v počítači a sestrojovala mapu města v okolí brány podle hlášení týmu SG-1 a filmových záběrů pořízených doktorem Jacksonem.