Destiny of Pegasus (díl 21. - 12.01.2012)

To Jakop: Upresnil som to v hornom príspevku.

Tak děkuji všem příznivcům této povídky. Nejprve se chci omluvit za jisté spoždění s dalším dílem. Mam menší zdravotní problémy a větší autorskou krizi, takže datum uveřejnění dalšího dílu nevím a netuším.
Jinak abych trošku navnadil ta zde menší spoiler:

Toto je spoiler!!!:

V dalším dílu bude dořešen střet vojáků gardy a venatorských válečníků. Dále nastane jistý zlom v ději, který v podstatě posune povídku do druhé poloviny své délky. Samozřejmě že nebude nouze o boje jak na zemi tak ve vesmíru. Dále se zapojí i ti, kteří dosud byli zapojeni jen okrajově.

Po delší době, než jsem měl v plánu, přináším další díl. Přeji příjemné čtení.

část 13. – Akce a reakce

„Každý útok na naše území, bude stonásobně vrácen zpět, aby si útočník uvědomil svojí hloupost a chybu, kterou učinil. Po té bude rozdrcen a vyhlazen.“

Nápis nad vchodem do alterianské vojenské akademie

Obydlená planeta kdesi v Pegasu
Aeternus uhnul před úderem velké zubaté čepele a mávl vlastním mečem. Rána zasáhla Venatora. Meč projel skrz hrudní pancíř jako nůž máslem a zajel lovci pod žebra. Venator vydal strašlivý dravčí výkřik a s probodnutým srdcem se zhroutil na zem. Ještě než dopadl, tak Aeternus vytrhl zakrvácenou čepel z jeho hrudi.



Rychle přehlédl zuřící bitvu. Satelleská garda byla obklopena venatorskými válečníky, kteří se pustili do boje po boku necelé padesátky elitních zabijáku komanda Krvavé smrti. Aeternus po pravici uviděl Lancetuse , který právě svým mečem rozetnul ve dví hlavu dalšího Venatora. Gavenus a další dva vojáci gardy bojovali zády k sobě uprostřed hloučku Venatorů. Několik jich zabili, ale další je ihned nahradili.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=aJs6RCp5arA&feature=related

V tuto chvíli bylo velmi obtížné určit, jak boj dopadne, ale přesila Venatorů byla velká. Aeternus hledal velitele komanda Krvavé smrti. Snažil se přehlédnout celou bitvu, když si ho všiml. Velmistr bojoval s dvěma vojáky gardy.
Svým mečem vykryl úder jednoho vojáka, kterého odhodil stranou. Levým opancéřovaným předloktím zablokoval meč druhého útočníka. Rychlým pohybem vzad rukou, vytrhl útočníkovi meč. Okamžitě se mu v ruce zableskla dýka a našla si nekrytý krk. Voják gardy padl s rozříznutým hrdlem k zemi do kaluže své krve.
Velmistr provedl rychlý úkrok vpravo, čímž rozhodil druhého vojáka, který se opět snažil vyrazit mu meč z ruky. Chvilka nepozornosti si vyžádala nejvyšší daň. Velmistrův meč prosekl vojákovi gardy kyrys. Vystříkla sprška krve. Voják zalapal po dechu, ale než mohl cokoliv udělat, tak mu velmistrova dýka probodla boční spoj brnění a zasáhla z boku do jater. Vojákovi zpod přilby vytékala temně rudá krev. S chroptěním klesl na kolena. Voják v bolestech a ve smrtelných křečích hleděl svému katovi do očí. Velmistr mečem Rozsekl jeho lebku.
„Nééé!!!“ mohutně zakřičel Aeternus.
Velmistr se ohlédl. Uviděl vůdce svých nepřátel. Tu nejcennější kořist ze všech. Rudý plášť kapitána, povlávající v mírném větru, ukazoval jeho postavení a zároveň jeho nebojácnost, když tak na sebe upozorňoval. Velmistr rychle vrazil dalšímu umírajícímu vojákovi meč do zad. Přeťal mu páteř a ukončil tak jeho smrtelná muka.

Oba velitelé si začali klestit cestu davem bojujících válečníků. S nikým se nezdržovali. Vždy když jim někdo překážel, tak ho jen odhodili bokem a razili si cestu dál. Během pár chvil si oba vůdci hleděli do očí. Kroužili kolem sebe a odhadovali sílu svého protivníka. Stříbrná zbroj kapitána, sic potřísněná krví, kontrastovala s ebenově černou zbrojí velmistra. Rudý plášť povlával ve slabém vánku. Z jejich mečů odkapávala krev protivníků. Vyčkávali, kdo zaútočí první. Velmistr se velmi těšil, až mu hlava jeho protivníka bude zdobit nejčestnější místo mezi trofejemi.
Najednou na kapitána z boku zaútočil jiný Venator z komanda Krvavé smrti. Kapitán se na poslední chvíli uhnul a útočníka sekl přes záda. Rána byla tak silná a přesná že Venator s chroptěním padl k zemi k nohám velmistra. Ten se na ležícího ani nepodíval a svým mečem mu usekl hlavu.
„Není místa pro slabé,“ pomyslel si a zaútočil na kapitána Satelleské gardy.

Kdesi v hyperprostoru
Skupina tří wraithských zásobovacích lodí prchá z bitvy na souřadnice bývalého domovského světa. Ten po odletu hlavních sil zůstal opuštěn a na orbitě je pouze křižník čekající na zásobovací flotilu s dalšími rozkazy.
„Zatraceně, opravte přívody energie ke skladovým komorám! Pokud přiletíme bez dostatečných zásob tak trestu neunikneme!“ řval na své podřízené velitel jedné ze zásobovacích lodí.
„Pane, regenerace lodi je nutná k udržení integrity trupu. Pokud převedeme část energie do regenerace komor, tak se nemusíme ani dostat na místo.“
Wraithský velitel pohledem dal jasně najevo, že odmlouvání nestrpí.
„Ano pane. Ihned se do toho dáme,“ řekl druhý z podřízených Wraithů. Dali se do práce, ale jejich loď i ostatní dvě byly dosti poškozené. Nikdo nevěděl, jestli vůbec let hyperprostorem přežijí. Navíc Wraithové netušili, že jsou sledováni třemi křižníky a jednou mateřskou lodí Venatorů. Jejich senzory jsou v loveckém režimu a kořist jim neunikne.

Na venatorské mateřské lodi se vše připravovalo k zajetí wraithských plavidel ihned jak vystoupí z hyperprostoru.
„Veliteli, kořist s obtížemi drží rychlost a senzory podle dráhy vypočítaly předběžné místo výstupu. Zdá se, že míří do jednoho menšího solárního systému.“
„Dobře. Je možné, že letí ke své domovské planetě. Mohly by tam být další jejich válečné lodě. Připravte k vypuštění průzkumné plavidlo! Počkáme na jeho informace, než něco podnikneme.“
Během několika minut byla v hangáru mateřské lodi připravena malá průzkumná loď. Na její palubě byla posádka čtyř Venatorů.
„Vše připraveno, čekáme na váš rozkaz,“ hlásil veliteli důstojník.
„Proveďte rychlé vypuštění!“
Na to všechny čtyři lodě vyskočily z hyperprostou a ve zlomku vteřiny opět skočily do něj. Ta chvilka stačila na to, aby průzkumná loď opustila hangár mateřské lodi a aktivovala svůj hyperpohon. Posádka podle rozkazů aktivovala pohon a byla připravena vystoupit z hyperpohonu ve stejném okamžiku jako wraithské lodě. Tím se průzkumná loď vyhne odhalení v době, kdy na několik milisekund je bez maskování.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=rNHYWQYUln4&feature=related

Atlantis
V řídící místnosti bylo rušno. Hlavní válečná flotila se odmlčela před několika hodinami a stále se nedařilo spojení s ní navázat.
„Zaznamenáváme na dálkových senzorech několik malých objektů blížících se k Atlantis ,“ hlásil technik obsluhující senzory.
„Bližší identifikace?“ zeptala se Helia.
„Senzory rozpoznaly identifikační sekvenci alterianských lodí, jedná se o záchranné moduly. Budou tu do několika minut.“
„Připravte se na přijetí záchranných modulů. Lékařské jednotky ať jsou v pohotovosti!“

Během několika málo minut, v soustavě s Atlantis, opustilo hyperprostor sedm záchranných modulů. Na první pohled byly viditelně dost poškozené a byl zázrak, že se dostaly až k Atlantis. Na pomoc jim ihned vyrazily dvě lodě alterianů, hlídajících město.
„Blížíme se k modulům. Vyzvednutí za dvě minuty,“ hlásil důstojník z jedné z lodí.
Helia chtěla odpovědět, když se ozval bojový poplach hlavních senzorů.
„Co se děje?“
„Senzory identifikovaly maskované plavidlo poblíž záchranných modulů. Jejich výstup z hyperprostoru musel narušit jeho maskování. Jedná se o plavidlo venatorů, podle velikosti zřejmě průzkumník,“ hlásila obsluha senzorů.
„Atlantis záchranným lodím. Poblíž pozice modulů jsme objevily plavidlo venatorů. Prioritním úkolem je toto plavidlo zničit!“
„Rozumím Atlantis, zničit vernatorské plavidlo,“ potvrdili příjem rozkazu kapitáni obou lodí.
Plavidla zvýšila podsvětelnou rychlost a nabíjela zbraně.
Venatorské průzkumné plavidlo, však bylo velmi rychlé. Když Venatoři zjistili své prozrazení, tak několika výstřely zničili všechny záchranné moduly a po odmaskování lodě ihned zmizeli v hyperprostoru. Jejich jedinečné lodní systémy rušily jejich stopu, takže je alterianské lodě nemohly sledovat.
„Atlantis, venatorské plavidlo uniklo. Nevíme kam. Záchranné moduly byly zničeny.“
Helia se jen nevěřícně dívala na senzorovou obrazovku. Záchranné moduly předznamenávaly ztráty lodí v bitevní flotile. Ba co víc. Mohlo to znamenat i její zničení. Atlantis byla nyní ve velkém ohrožení. K obraně měla jen tři alterianské lodě a další alterianské posily byly v nedohlednu.
„Vyhlaste maximální bojovou pohotovost! Kontaktuje pomocí brány naše pozemní útočné jednotky. Všichni ať se ihned vrátí na Atlantis!“
Helia doufala, že není pozdě, ale sama tomu moc nevěřila.

Obydlená planeta kdesi v Pegasu
Na orbitě bylo plno trosek a venatorské válečné lodě začaly systematicky prohledávat okolní vesmír, jestli jim někdo neunikl a není poblíž. Stíhačky ničily větší kusy trosek, aby bylo jisté, že nikdo nepřežil. Na planetu byla poslána další výsadková plavidla s vojáky pro nutné zabezpečení povrchu. Flotila měla v plánu se na planetě chvíli zdržet a najít ukryté lidi a možná i některé přeživší Wraithy, kteří mohli ve zmatku boje uprchnout do okolních lesů a hor.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=_lYwcaJKiBA&feature=related

Blízko hvězdné brány stále probíhal brutální krvavý boj.
Kapitán Syndicus vykryl rychlý výpad venatorského velmistra. Ten uskočil před ostrou čepelí kapitána jen tak tak. Rychlým skokem se vzdálil od kapitána a cosi zařval.
Kapitán periferním viděním postřehl jakýsi stín, co se k němu velmi rychle blížil. Instinktivně se sehnul a nad ním něco proletělo. Když se zvedl a podíval, co to bylo, tak nevěřil vlastním očím.
Jen několik kroků před ním stálo obrovské zvíře. Větší než člověk. Barva srsti se mu měnila od černé do kovově modré, podle odlesku zapadajícího slunce. Dlouhé šavlovité zuby mu trčely z tlamy a odkapávaly po nich sliny. Kolem krku měl mohutný železný obojek.



Velmistr na zvíře podivně křikl. To se po něm ohlédlo a už se chystalo skočit na kapitána Syndicuse, když zvířeti cestu přehradil Lancetus.
„Aeternusi postarej se o toho jejich velitele. Tenhle kocourek je můj,“ křikl na kapitána Lancetus a v hlase bylo slyšet pobavení. Kapitán přikývl.
Zvíře připomínajícího nějaký velký druh kočkovité šelmy skočilo na Lancetuse. Ten se však obratně vyhnul a vzduchem se mihl jeho meč. Zvíře ještě ve skoku se však včas přetočilo a meč jen škrábl jeho kovový obojek. Mohutně se zajiskřilo. Zvíře dopadlo na zem a neuvěřitelně rychle se otočilo a zaútočilo znovu, tentokrát na Lancetusův krk. Lancetus se stihl částečně otočit a zvíře vší silou trefil do čenichu kovovou rukavicí. Úder zvíře vyvedl z rovnováhy, ale to se rychle vzpamatovalo. Ta chvilka však poskytla Lancetusovi čas. Natočil se trochu bokem a do svého úderu dal veškerou sílu. Ostrá čepel proťala břicho zvířete, které bylo opět ve skoku. Tvor s chrčením dopadl na Lancetuse. Oba spadli na zem. Mohutné trhnutí mečem rozdrtilo zvířeti žebra, až se čepel dostala k srdci, které rozsekla. Tvor padl na bok a z břicha se mu vyvalily teplé kouřící vnitřnosti. Lancetus těžce oddechoval a z krku mu stékala krev. Zvíře ho při skoku zasáhlo drápy, ale rána nebyla hluboká.

Kapitán pokračoval v boji se svým protivníkem. Ten po zjištění, že byl jeho čtyřnohý mazlíček zabit, byl ještě brutálnější a kapitán jeho mocné údery vykrýval s největším úsilím.
Lancetus chtěl pomoci svému veliteli, ale ten ho jasným gestem zastavil. Lancetus pochopil, že tento boj je jen pro dva, proto se přidal k ostatním gardistům. Těch už zbývala necelá dvacítka. Bojovali tvrdě a nekompromisně, ale přesile museli podlehnout. Začínali být unavení dlouhým bojem a i jejich údery byly pomalejší a slabší.

Kapitán uskočil před dalším úderem venatorského meče. Rychle se zapřel levou nohou. Meče se opět střetly a oba válečníci se začali přetlačovat. Kapitán musel chytit meč oběma rukama. Syrová brutální síla venatorského velmistra byla přeci jen větší než jeho. Velmistr cítil šanci svého nepřítele porazit, ale síla nepřítele ho překvapila. I když držel meč v obou rukách, tak neměl takovou převahu, jakou očekával.
Aeternus mečem odtlačil Venatora trochu bokem. Najednou povolil a Venator překvapen tímto činem, udělal několik rychlých nekontrolovaných kroků vpřed. Kapitán svou kovovou rukavicí vší silou udeřil Venatora do zad. Ten padl k zemi a upustil svou zbraň. Kapitánův meč se už chystal přetnout jeho páteř.
Čepel rozrazila vzduch a chystala se dopadnout. Velmistr se v posledním okamžiku otočil a do rány nastavil svou opancéřovanou ruku. Náraz byl mohutný, až kapitána zabolely ruce. Velmistr vydal dravčí výkřik. Meč se sice svezl po jeho zbroji, ale zvuk křupnutí prozradil, že mu náraz zlomil ruku. Ale i se zlomenou rukou a bez svého meče byl stále nebezpečný. V jeho očích byla vidět pouze touha po krvi. Nyní vypadal jako opravdový dravec, který je řízen jen instinktem zabíjet.
Na pravé ruce se mu objevily mohutné drápy. Venator s velkou mrštností skočil po kapitánovi a sekl po něm drápy. Úder trefil kapitána do obličeje. Přilba zajiskřila a objevilo se na ní několik velmi hlubokých škrábanců od drápů. Jeden dokonce prosekl kov skrz a z díry nad okem, která po něm zůstala, se vyřinula rudá krev. Kapitán byl částečně oslepen svou krví, která mu stékala přes oční kryt.
Aeternus však rychle levou rukou chytl velmistra za zlomenou ruku. Ten zachrčel, ale ve druhé ruce se mu objevila dýka. Rychlým pohybem sekl po kapitánově krku. Ten se uhnul, ale šlápl na mrtvé tělo na zemi a ztratil rovnováhu. Upadl na zem do změti vnitřností, krve a těl. Jeho meč dopadl o kus dál. Kapitán byl bez zbraně. Velmistr rychle přiskočil a chystal se souboj ukončit.

Najednou se otevřela červí díra. To velmistra vyvedlo z koncentrace. Aeternus se odkulil a mohutným kopem odhodil Venatora několik metrů daleko.
„Zde Atlantis. Toto je zpráva pro Satelleskou gardu a jejich kapitána. Pokud jste ještě někdo na živu, tak se co nejdříve dostaňte na Atlantis. Nastala nouzová situace.“
Kapitán vše slyšel dobře, ale vyčerpáním nedokázal odpovědět.
„Tady Lancetus. Co se děje?“
„Je toho moc co se stalo. Pokud to je ve vašich silách vraťte se na Atlantis. Je to nanejvýš nutné.“ Lancetus se chtěl ještě na něco zeptat, ale brána se uzavřela.
Lancetus chtěl křiknout na Aeternuse. Viděl ho však, jak se s maximální zuřivostí vrhl na venatorského velmistra. Ten na svou obranu použil dýku a drápy, jelikož meč měl stále na zemi mimo svůj dosah. Oba válečníci se srazili. Aeternusův meč probodl černou venatorskou zbroj. Čepel sice projela skrz, ale díky pečlivým tvarům zbroje se čepel smekla a zasáhla jinam. Venatora místo do středu trupu trefila jen do pravého boku, kde lovec utrpěl velkou řeznou ránu. Velmistr zavrávoral a padl na zem mezi směs krve a hlíny. Kapitán však nevyvázl bez újmy. Velmistrova dýka mu pronikla spojem ramenního krytu a hrudního kyrysu. Dlouhá ostrá zubatá čepel mu těžce zranila levé rameno a zůstala mu trčet v ráně.



„Kapitáne, musíme jít! Nemůžeme vyhrát a je nás třeba na Atlantis,“ volal na kapitána Lancetus. Kapitán dýchal velmi ztěžka a pomalým klopýtavým krokem šel k Lancetusovi. Kapitán byl ihned obklopen posledními členy gardy a pod jejich ochranou prošel bránou na Atlantis.

Pegas - Černá díra – alterianský superpohon
Nedaleko masivní černé díry se vynořila z hyperprostoru loď. Byl to těžce poškozený alterianský destructor. Okamžitě odeslal zprávu o průběhu bitvy s venatorskou flotilou. Satelity rozmístěné kolem, ji zachytily a ihned přeposlaly skrz černou díru do galaxie Alterianů.
Destructor se však vynořil moc blízko černé díry a díky svým poškozením se nemohl dostat z jejích gravitačních sil. Mohutná gravitace černé díry roztrhala destructor na kusy jen několik sekund po odeslání varovné zprávy. Tu naštěstí satelity přeposlaly správně a na druhé straně superpohonu ji čekal příjemce.

Kdesi v hyperprostoru
Wraithské zásobovací lodě se blížili ke svému cíly.
„Za jednu minutu vystoupíme z hyperprostoru. Senzory nezaznamenávají žádné lodě ani jinou aktivitu.“
„Jsou opatrní. Zajisté se skryli za menší měsíc. Jeho rušení znesnadní jejich odhalení,“ konstatoval wraithský velitel, spíš sám pro sebe než pro posádku.

Poblíž velké zalesněné planety se otevřela hyperprostorová okna. Z nich vyletěly tři wraithské zásobovací lodě. Těsně vedle nich se ve stejný okamžik vynořil i venatorský průzkumník, který se ve zlomku vteřiny zamaskoval. Venatoři sledovali veškerými senzory celé okolí planety a začali monitorovat i komunikaci mezi wraithskými loděmi.
Wraithové vyslali kódovaný signál a čekali. Během chvilky se zpoza menšího měsíce vynořil křižník a blížil se k nim. Mezi loděmi probíhala čilá komunikace. Venatoři sice všemu nerozuměli, ale to hlavní se jim podařilo zjistit. Jejich senzory zachytily veškerou komunikaci a z ní lovci rozpoznali místo, kde se nachází bitevní flotila wraithských lodí.
Venatorský velitel průzkumu ihned odeslal informace na svou mateřskou loď. Velitel byl velmi potěšen a útoku již nic nebránilo.
Wraithské lodě se připravovali na provedení nejnutnějších oprav, když senzory křižníku zaznamenali aktivitu hyperprostoru. Než však velitel stihl vydat nějaký rozkaz, tak se objevilo několik venatorských lodí. Ty zahájily mohutnou palbu a během chvilky z wraithských lodí nic nezůstalo.
„Výborně! Lodě zaujmou obrannou formaci. Proskenujte planetu a pošlete informace o hlavních silách nepřítele velkoadmirálovi Takerovi,“ rozkazoval venatorský velitel.

Planeta Inculta
Z průzkumného plavidla, které bylo objeveno v soustavě s Atlantis, přišla zašifrovaná zpráva.
„Planeta a město pouze s ochranou tří válečných lodí.“
Zprávu si pročítal velkomaršál Adek a byl ve spojení s maršálem Gartendaqem, velitelem první venatorské flotily v Pegasu.
„Je čas,“ řekl maršál Gartendaq.
„Ano. Připravte flotilu do akce. Jejich město je skoro nechráněné. Velkoadmirál Taker zničil jejich lodě. Připojí se k nám ihned, jak to bude možné. Vůdce Sobaraq chce město pokud možno neporušené. Bude třeba mnoho výsadkových plavidel a mnoho válečníků.“
„Ano. Má flotila zničí veškerý odpor a pak to bude na vašich pozemních jednotkách velkomaršále.“
Najednou k velkomaršálovi přiběhl posel. Velkomaršál na něj jen zlostně pohlédl.
„Mluv! A ať je to důležité!“
„Ano pane. Zpráva od velkoadmirála Takera. Zjistil, kde se nachází hlavní síly těch Wraithů. Žádá o podporu třetí flotily.“
Velkomaršálovi se zalesklo v očích. V takovou kořist nedoufal ani v nejlepších snech. Sice měl jasné rozkazy, aby nic nepodnikl proti hlavním silám nepřítele, ale nyní zvítězila chuť po lovu. Pokynul poslovi, aby odešel.
„Změna plánu maršále Gartendaqu. Taker zjistil pozici hlavních sil těch Wraithů. Připojíte se k němu a společně se svými flotilami je rozdrtíte! Souřadnice vám pošlu. Na město Lanteanů bude stačit má flotila,“ řekl a oba dva Venatoři se začali podivně smát.

Atlantis
Červí díra byla aktivní a všichni čekali, až přijdou vojáci Satelleské gardy a hlavně kolik jich bude. U brány bylo v pohotovosti deset vojáků gardy, kteří hlídali řídící místnost.
Bránou prošli první tři vojáci. Jejich brnění byla celá potřísněná od směsi různých krví, vnitřností a jiných tekutin. Měli na sobě různé šrámy a jejich zbroj byla dosti poškozená. Dál přicházeli další, až nakonec prošli i Gavenus s Lancetusem, kteří podpírali kapitána Syndicuse. Za ním zůstávala rudá krvavá stopa. Krev mu odkapávala z jeho ran. Brnění měl poškozené, místy promáčklé a s několika proseknutými dírami. Helmu měl celou od krve a jeho plášť byl velmi potrhaný. Z ramene mu stále trčel venatorský nůž.
Když to uviděla Helia, Merdin a i ostatní Lanteané, tak nevěřili svým očím. Kapitán pro ně byl ztělesněním síly a nyní byl zraněn a na nohou ho drželi jen jeho dva pobočníci.
Brána se chystala uzavřít, když těsně předtím skrz červí díru proběhlo pět venatorských vojáků. Ti překvapeni tím, co viděli, chvilku ztuhli na místě. To stačilo deseti vojákům gardy, kteří hlídali prostor brány, aby zasáhli. V mžiku měli v rukou své meče a jejich čepele rychle ukončily životy nevítaných vetřelců.

Černá mlhovina
První a třetí flotila pod velením velkoadmirála Takera se blíží k souřadnicím, kde by se měly nacházet hlavní wraithské síly. Necelá padesátka mateřských lodí, šest nosičů stíhačů a víc jak stovka křižníků.
„Blížíme se k souřadnicím, velkoadmirále. Senzory jsou rušeny nějakou hmotou v této části vesmíru. Určitě to bude rušit i naše maskování,“ hlásil první důstojník na vlajkové lodi.
„Nějaké kontakty?“ zeptal se velkoadmirál.
„Ne, pane.“
„Opustit hyperprostor!“ rozkázal velkoadmirál.
Lodním interkomem se ozvalo:
„Všichni na bojová stanoviště. Vystupujeme z hyperprostoru. Bojová pohotovost!“
Všechny venatroské lodě opustily hyperprostor. Zbraně připravené ihned k použití. Jejich senzory nic nezaznamenávaly a maskování nefungovalo.
„Nic tu není. Ani hvězdy.“ Podivil se velkoadmirál Taker.
Neměl však docela pravdu. Během okamžiku na venatorských senzorech začalo naskakovat obrovské množství objektů.
„Velkoadmirále nepřátelské lodě! Jsou všude kolem, obkličují nás!“ hlásil velmi nervózně první důstojník.
Taker zůstával klidný a jen se zeptal.
„Kolik?“
„Máme tři sta velkých kontaktů a stovky menších. Některé se přesouvají a další neustále přibývají.“
Oči všech se otočily na velkoadmirála.

zde povídka ve formátu PDF a dík patří jako vždy Jakopovi

Kód: Vybrat vše

http://www.ulozto.cz/4263724/destiny-of-pegasus-part-13-.pdf

Oplatilo sa čakať. Poviedka je úchvatná.
Popis boja a celkový dej je jednoducho skvelý (čítal som veľa poviedok, ale táto a táto časť je asi jedna z najlepšie napísaných).

Rýchlo

není co mnoho dodat.

Z konce to vypadá, že Venatoři konečně dostanou na pr..el .
Už se těším, jak to uděláš.

[Dragon]

jsem rád že jsi to konečně vydal a to že jsem to asi 5 dní zdržoval já neberu v potaz, jelikož i po mé "konzultaci" jsi to u sebe chvíli držel

btw: opravdu povedený díl

Díky za vaše ohlasy a pochvaly. Budu se snažit v dalších dílech nezklamat, ale zas nemějte přehnané nároky
Jinak příspěvek s dílem č. 13 byl obohacen o odkaz ke stažení povídky ve formátu PDF. Díky Jakope

Ice Díl velmi pěkný.

Toto je spoiler!!!:

Osobně doufám, že Wraithové mají něco v rukávu protože jinak nemají šanci, sice jich je mnohonásobně víc, ale zase jsou pozadu, pokud jde o technologii štítů a zbraní.

V rukáve ako v rukáve. Teraz by sa hodilo ,,Pár lodí " ktoré by prišli cez čiernu dieru (a nakopali Venatorom ri*e) a aby povznesení pochopili, že sa nehrá o fazuľky a doplnili početný stav Satelskej gardy!!!
: Ak to rozumne (Víťazne) nevyriešiš, si ťa nájdem! (sa tomu hovorí kung pao alebo akosi podobne!)

P.S.: Pokračovanie bude zajtra?

Po delší odmlce jsem opět tu. Děkuji všem čtenářům za příspěvky chvály
Přináším jednu menší informaci, která vás asi moc nepotěší.
Bohužel tvorba dalšího dílu zamrzla kdesi ve vesmíru. Zkrátka a dobře, chci pro vás jisté velké dění napsat poutavě, přehledně, srozumitelně a hlavně akčně a momentálně se to z větší části nedaří. Také připravené hudební podklady, které jsem měl na netu byly bohužel nějak smazány, takže hledám náhradní. Pro tyto a další skutečnosti bude další díl s pořadovým čísle 14 pravděpodobně uveřejněn někdy v časovém rozmezí květen - červen. Věřím že delší čekání vám alespoň vynahradí to, že díl by měl vyjít asi jako dvojdíl.

Pro nedočkavé tu alespoň dám název nadcházejícího dílu:

Toto je spoiler!!!:

Boží trest

děkuji za pochopení

jakop:

Toto je spoiler!!!:

wraithy ani nemusej mít moc es v rukávu, tady to budou spíš Sciani kdo bude hlavní silou .. a ty jak známo jsou na tom technologicky mnohem líp, navíc se bojuje v jejich černý mlhovině, takže si myslim že flotila venatorů dostane silně naprdel .. ale mezi náma, je to potřeba, už mě štvalo jak jsou suveréní

[Dragon]

tady se hodí: "Kdybych tak já mohl jednou promluvit..."
ale vážně máte se na co těšit
...osobně věřím že další díl tu bude brzy, ale je to jen můj osobní názor a není ničím podložen...prostě to tak cítím

Dragon: Njn, já vím, že máš informace z první ruky, ale můžeš mlčet

pár info pro nedočkavé:
Uveřejnění dalšího dílu přibližně první týden v červnu, bude to dvojdíl, počet stran přibližně 7-10 na část. Samozřejmě nějaký obrázky a hudba, teda pokud najdu alternativu k tomu co jsem dříve už měl připravené, ale bohužel mi to zmizelo

EDIT: První část dalšího dílu již za 8 dní. Podle Dragona se máte na co těšit

Teším sa hlavne na tú dĺžku.
Samozrejme, bez kvalitného deja je zbytočná aj krátka časť.

Ice: Proč tak dlouhý čekání a ještě tak provokuješ, styď se

asi rád trápím lidi a to ještě nevíte kdy dám druhou část toho dílu

Ice: To máš společného s Dragonem. Ten taky rád trápí. No já osobně bych si tipnul, že druhou část dáš tak do 10 dní. (Aspoň v to doufám )

[Dragon]

takže mě přeci jen neuposlechneš a dáš to dříve než jsem potom navrhoval

A když už je to oficiálně venku, tak mohu prozradit že se máte ještě na co těšit, opravdu to stojí za to

Jen spekulujte a lamte si své hlavičky, já už nic neprozradím

EDIT: další díl již tuto neděli

Je po poledni, po dobrém obědě a já mám dobrou náladu, tak tu jsem se slibovaným dalším dílem, respektivě s jeho první částí.

Chci poděkovat Dragonovi za jeho příspěvky do této povídky (dílu) a upozorním, že části týkající se dění v alterianské galaxii jsou z většiny psány jím.

Přeji všem příjemné čtení.

část 14.1 - Boží trest

„Klíčem k vítězství není množství vojáků, ale jejich kvalita!“

Černá mlhovina
Velkoadmirál Taker se jen nevěřícně díval na hlavní obrazovku, kde byla zobrazena data ze senzorů. Nemohl uvěřit, že by veškeré ty body na obrazovce mohly být nepřátelské lodě.
„Nemožné! Nikdo se nám nemůže rovnat!“ řekl si v duchu a pak vydal rozkaz.
„Ihned mě spojte s maršálem Gartendaqem!“
Rozkaz byl ihned vykonán. Oba velitelé si vyměnili pár pohledů a z jejich výrazů byla poznat velká nejistota mísící se se zuřivostí.
Mezi tím byly lodě Venatorů obklíčeny. Sciané nenechali nic náhodě a jejich početní převaha byla drtivá. Wraithové se svojí flotilou byli také přítomní, ale jejich počet a lodě nemohli nastávající bitvu výrazně ovlivnit.

Taker s Gartendaqem si vyměnili několik stručných slov. Komunikace trvala pár vteřin. Nepřátelské lodě dosud nic nepodnikly.
„Stávající počet?“ zeptal se Taker.
„Počet se ustálil na tři sta velkých a dvojnásobku středních cílů. Stíhačů je víc jak deset tisíc,“ hlásila obsluha senzorů.
Taker cosi vyndal z pod své zbroje. Malá žlutá tyčinka se mihla v jeho prstech a rychle ji vložil do úst. Několikrát skousl a poté polkl. Na jeho tváři se rázem objevil jiný výraz. Už nebyl tak zoufalý. Nyní byl odhodlaným válečníkem, který chtěl dokázat nemožné.
„Každý Venator ať si vezme dávku Boží krve!“ po těch slovech všichni na všech lodích také snědli podivnou žlutou tyčinku. Byla to jistá droga, která vybudila venatorské smysly na maximum a potlačila jakýkoliv možný strach a slitování. Stali se z nich opravdové krvelačné šelmy, neznající slitování a strach.
„Toto je zkouška. Zkouška naší víry a naší odvahy! Věřte v našeho boha a vítězství bude naše! Je čas prokázat naši oddanost! Spojte mě s …“ Takera přerušil signál o příchozím spojení. Vražedným pohledem se podíval k místu řízení komunikace.
„Pane, audiosignál z nepřátelské lodě.“
Taker jen přikývl. Na můstku se ozvala zpráva, kterou lodní počítač automaticky překládal do řeči Venatorů.
„Jsme Sciané. Páni této galaxie. Za vaši opovážlivost budete bez milosti zničeni!“

Spes Gratia - alterianská domovská galaxie

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=UW1jivvdPSw&feature=channel

Uprostřed temné černé díry se náhle zablesklo, což značilo brzký výstup signálu či objektu. Obrané satelity v okruhu černé díry okamžitě započaly nabíjet své zbraně, zatím co satelity se senzorovými platformami zkoumaly černou díru a prostor několika světelných let směrem od ní, což kvůli působení černé díry byl maximální výkon veškerých senzorů. V 75% případů dokázaly bezchybně určit, co konkrétně se nachází v černé díře a má sklon jí v brzké době opustit. Mimo tyto úkony každý satelit informoval široké alterianské okolí o hrozbě výstupu ze superpohonu.
Kvůli tažení do Pegasu byla tato černá díra, jakožto nejpřímější spojení z Pegaskou galaxií díky alterianskému superpohonu, izolována a její okolí neustále střežila kromě satelitů i trojice lodí, které doposud nikdy neopustily své postavení v čestné stráži hlavní soustavy Alterianské říše.
Lodě třídy Salvator své protivníky strašily již svým vzhledem. Dlouhý a několikrát lomený trup spíše připomínal vlnícího se hada, jenž má místo své hadí hlavy, hlavu draka, jemuž se neustále kouří z rozevřených úst, které byli mimo jiné plné zubů. Tak alespoň vypadala příď lodi, ale jen s o něco bližším pohledem bylo znatelné, že ona dračí hlava je ve skutečnosti jen obyčejný trup lodi, jenž ukrývá mnoho zbraňových platforem, přičemž onen kouř je chladicí systém. Každý z pomyslných zubů představoval jednu z hlavní energetický zbraní, které byly schopné vystřelit nepřetržitý paprsek o výkonu, který dvakrát přesahoval výkon antického obraného satelitu, navíc mohl každou desátou vteřinu po ukončení předešlého výstřelu, který mohl mít délku pouhého záblesku až po nepřetržitou dobu, opětovně vystřelit. Každá zbraň měla své vlastní energetické jednotky.
Lodi samozřejmě nechyběl ani mocný štít, jenž byl schopen zadržet jakoukoliv sílu, jenž by na něj mohla být použita. Svojí energii čerpal okamžitě ze zdrojů energie a veškeré použité vodiče byly z toho nejlepšího materiálu, jaký byl kdy k dispozici.
Tyto lodě se ovšem běžně nevyráběly. Ve skutečnosti existují jen tyto tři kusy, které donedávna chránily hlavní soustavu alterianksých planet.
Velitelé těchto lodí přijímali rozkazy pouze od nejvyšších členů rady, přičemž sami mohli vydávat rozkazy i samotným admirálům, kteří se mohli svobodně rozhodnout, zdali je poslechnou a nebo ne, přičemž při neuposlechnutí rozkazu by byli obviněni z neuposlechnutí rozkazu a nadále by na ně byla svalena veškerá vina za neúspěch daných operací, ale i mezi těmito veliteli panovala jistá hierarchie velení.

Dvě lodě Salvator neustále kroužily kolem černé díry, připravené kdykoliv zastavit jakoukoliv loď, která by chtěla do uzavřené zóny proklouznout bez platného povolení či rozkazu. Tyto lodě byly schopné se během okamžiku pomocí výkonných motorů přesunout na výchozí pozici k reakci na případný útok.
Třetí loď, na které byl i mimo jiné velitel tohoto uskupení, neustále vyčkávala před černou dírou se zbraněmi namířeními přímo na místo, kde se musí příchozí objekt nutně objevit.

„Pane, satelity zaznamenávají nárůst Singularické aktivity,“ oznámil jeden z Alterianů na můstku lodi prvnímu důstojníkovi. Ten ale i nadále stál v pozoru s rukama zkříženými za zády a vydal krátký rozkaz.
„Uvědomte velitele,“ přičemž se dál díval na stěnu před sebou, na které se promítala scenérie černé díry. Velitelský můstek byl totiž hluboko uvnitř lodě v nejvíce chráněné sekci trupu.
Netrvalo dlouho a dveře na můstku se otevřeli a vkročil velitel lodě. První důstojník, který doposud stál v pozoru, se na podpatku otočil čelem k veliteli a celému můstku oznámil: „Capitaneus venito!“ Na což na můstku utichl veškerý nepotřebný ruch a ten kdo neměl práci, což byl málokdo, se postavil do pozoru s rukama zkříženými za zády. A až následně první důstojník pokračoval.
„Veliteli, satelity zaznamenávají možnost výstupu cizího tělesa z černé díry.“
Velitel lodě šel v klidu na svoje velitelské křeslo, přičemž dal rozkaz k pohovu a spolu se svým prvním důstojníkem začal hypnotizovat stěnu promítající scenérii černé díry.
V následujících okamžicích se dvojice kroužících lodí zastavila a stočila svojí příď směrem k černé díře s připravenými motory.

V černé díře se objevil nepatrný záblesk světla a následně z ní vylétl asteroid.
Velitel lodě, která držela pozici u černé díry se pousmál a zavrtěl hlavou.
„Zrušte poplach a nechte satelity, ať se toho kusu šutru zbaví, zbytečně blokuje místo výstupu.“
První důstojník nevěřícně koukal na obraz…
„Veliteli slyšel jsem už o hodně případech vyvržené hmoty z černé díry, ale toto je první co vidím.“
Velitel na něj stočil svůj zrak a pronesl: „Taky jsme strážci hlavní soustavy planet a ne černých děr.“ Po těchto slovech se velitel zvednul s úmyslem odchodu, když v tom se ozval jiný důstojník na můstku.
„Příchozí komunikace z lanteanského města Atlantis!“ ohlásil pohotově komunikační důstojník.
Velitel se na místě zastavil a okamžitě vydal rozkaz k přehrání a zaznamenání zprávy.
„Alterianská flotila zničena, zůstaly dvě lodě chránící město. Admirálové pravděpodobně mrtví. Nepřítel příliš silný, obrana Atlantis ohrožena. Prosím pošlete posily….“
„To je vše? Zeptal se velitel lodě, na což mu dotyčný Alterian jen přikývnul. Velitel reagoval rozkazem přeposlání zprávy alterianské radě, ale než mohl kdokoliv cokoliv udělat, tak se rozezněl signál oznamující další výstup několika objektů z černé díry.
„Bojová pohotovost!“ vydal rozkaz velitel celého uskupení.
Během pár chvil byly lodě připraveny. Zbraně nabity, štíty aktivní, připraveni zničit kohokoliv a cokoliv.
Uprostřed černé díry se opět zablesklo. Směrem k lodím letělo několik neidentifikovatelných předmětů. Velitel se otočil na důstojníka u senzorů.
„Pane, senzory se snaží identifikovat objekty. Zatím rozpoznaly zbytkovou stopu alterianského označení.“
Velitel se chtěl na něco zeptat, když se na stěně před ním promítl detailní záběr jednoho z podivných kusů s popisem senzorů. Alteriané nevěřili svým očím.
To co vyletělo z černé díry, bylo pár kusů trosek z jednoho destructoru. Kus, na který se dívaly, byl pozůstatkem toho, co zbylo z jednoho z motorů a na něm identifikační číslo. Lodní počítač ihned připojil k číslu i název lodě, ve které se motor nacházel. Na obrazovce se objevil název lodě.
„Pane, to je destructor, který byl na misi v galaxii Pegas.“
„Ano,“ povzdechl si velitel. „Ihned kontaktujte radu!“

Černá mlhovina

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=aRf6Rd5gYJ0&feature=channel

Chvilku bylo na venatorských lodích absolutní ticho. Na můstku vlajkové lodi se všichni dívali na velkoadmirála Takera. Ten vycenil své dlouhé nažloutlé špičáky.
„Odpovězte jim!!!“
Z vlajkové lodě vyletělo několik bílých eneregetických pulsů směrem k lodi ze které přicházela komunikace. Scianská loď čekala útok a byla připravena zmizet a objevit se jinde tak, jak to scianská taktika určuje, ale rychlost střel byla pro Sciany překvapující. Bílé střely zasáhly naplno scianský štít. Ten při nárazu prvních střel zablikal a zhroutil se. Další venatorské střely loď rozmetaly po okolí.
Venatroské lodě zahájily plnou palbu ze všech zbraní. Sciané jim ihned odpovídali svými zbraněmi, ale ty nebyly tak účinné. Venatorským mateřským lodím se dařilo dobře krýt za křižníky, které byly rovnocenným soupeřem scianským mateřským lodím. Scianské menší lodě, velikostí podobné wraithským křižníkům, nebyly pro Venatory soupeřem. Střely z křižníků je doslova rozmetávaly na atomy.
Scianské lodě zareagovaly na nastalou situaci a začaly používat taktiku mizení a znovu objevování se. Víc jak polovina venatorských střel díky tomu minula.

„Aktivujte lovecké střelecké zaměřování!“ rozkázal Taker.
Během několika chvil venatroské zbraně začaly zaměřovat pravděpodobné pozice, na kterých se měly zmizelé lodě scianů objevovat. Díky vysoce výkonným senzorů se úspěšné zásahy zvedly na 67%. Nebylo to moc, ale scianským mateřským lodím stačilo ke zničení jen několik přímých zásahů z venatorských matřeských lodí. Jejich štíty byly sice na lanteanském principu, ale slabší pokud šlo o více zásahů do malé oblasti.

„Stíhači ať ihned napadnou nepřátelské vlajkové lodě!“ zazněl rozkaz scianského velitele. Deset tisíc stíhačů se vrhlo do boje. Byly jako malý otravný hmyz, ale jejich rychlost a obratnost, se kterou se proplétaly mezi nepřátelskými loděmi, znemožňovala jejich zaměření a případné zničení. Velké problémy začaly dělat venatorským křižníkům, které byly nuceny přesměrovat část energie do rychlopalných zbraní menších ráží, které byly určeny na obranu proti stíhačům. Tím tak oslabili své hlavní zbraně a navíc rozptýlili palbu svých zbraní na několik cílů, čímž jejich účinnost dále klesla.

„Všem lodím! Vyšlete vše, co máte! Výsadková plavidla zaútočí na nepřátelské mateřské lodě! Jste lovci, tak ať vám kořist neunikne!“ rozkazoval Taker.
Ze všech venatorských lodí vylétlo množství výsadkových přepadových letounů plně obsazeny krvelačnými vojáky, připravenými dobýt nepřátelská plavidla. Výsadkové lodě se začaly mísit s nepřátelskými stíhači, které se je snažily zničit.
„Velkoadmirále, šest nosičů vypustilo vše, co měly. Venku je tři tisíce stíhačů. Ostatní lodě vyslaly přibližně pět tisíc výsadkových plavidel.“
„Výborně. Je čas prorazit! Nosiče stíhačů zaujmou pozice ve středu formace, křižníky po bocích. Poloviční rychlostí vpřed! Prorazte jejich obranou!“ rozkazoval velkoadmirál.
Lodě omezené malým prostorem se zformovávaly do prorážecí klínové formace špatně. Následkem manévrování se o jejich štíty rozbilo několik nepřátelských, ale i vlastních stíhačů.

Mezi tím se na palubě skryté scianské lodě radili tři nejvyšší Sciané. Používali svou telepatii a tudíž na potemnělém můstku bylo absolutní ticho. Byli sice zaskočeni sílou nepřítele a jeho velmi silnými štíty, obzvláště na šesti obrovských lodích, které vyslaly do boje velké množství stíhaček, ale jejich plán to prozatím moc nenarušilo. Se ztrátami se počítalo. Nebude trvat dlouho a scianský plán se projeví naplno.

Atlantis

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=PXdr_MDlTQs&feature=channel

Ve městě byl shon. Od zaznamenání venatorské průzkumné lodě byla plná pohotovost. Městský štít byl permanentně zapnut na menší výkon a připraveny byly i veškeré zbraně a obranné satelity nad planetou. Alterianské lodě byly ukotveny na Atlantis a prováděla se poslední údržba a kontrola systémů. Bitva byla nevyhnutelná a otázkou byl jen počet nepřátel a čas jejich příletu.
V kontrolní místnosti na hlavní obrazovce stále probíhaly informace z dálkových senzorů, které zatím nic podezřelého nehlásily.
Ve městě však bylo i místo, kde byl klid. Byly to části obytných místností určené pro Satelleskou gardu. V malém pokoji na posteli ležel kapitán Syndicus. Jeho zbroj nebyla nikde vidět. Tělo měl zahalené přikrývkou a na bledé tváři mrtvolný výraz. To, že žije prozrazoval jen jeho slabý dech. Vedle sebe na přikrývce měl svůj meč, který křečovitě svíral v pravé ruce. U postele stál Lancetus s Gavenusem. Dva pobočníci jen v tichosti hleděli na svého velitele. Rána způsobená venatorskou dýkou byla horší než se nejdříve zdálo. Hrot dýky se zastavil těsně před srdcem a protrhl několik důležitých cév a částečně zasáhl i plíce. Navíc bylo ostří potřeno neznámým druhem jedu, který rozkládal okolní tkáň kolem rány. Normálního člověka by taková zranění zabila.
Do pokoje vkročil voják gardy. Potichu se kapitánovi uklonil a poté posunkem požádal Lancetuse, aby vyšel ven.
Před pokojem čekal Merdin. Ve tváři smutek a obrovskou únavu.
„Jak je na tom?“
„Těžko říct. Zranění jsou těžká, ale on je silný. Měl by se z toho dostat, ale nevím kdy.“
„Není možné povznesení?“
Lancetus záporně zavrtěl hlavou a povzdechl si.
„Ne. Ty Merdine o nás víš nejvíce. Řeknu ti něco o naší jakési nesmrtelnosti. Voják gardy, který padne při ochraně a obraně zájmů Lanteanů, dostane další možnost. Povznesení mu pomohou. Vymažou mu však vzpomínky a nechají pouze takové, které mu pomohou v boji. Ale to platí jen pro vojáky, kteří padnou v boji. Ti co přežijí, se musí uzdravit jako normální smrtelníci. Pokud by to někdo porušil, tak trestem je nekonečné vyhnanství. Aeternus má však rozsáhlá zranění a jeho léčba by trvala měsíce. Jedinou možností je, že se on sám rozhodne a sám se povznese bez cizí pomoci.“
„Takže je naděje, že se navrátí v plné síle.“
„Možná, ale spíše ne. Povznést se sám vyžaduje velké úsilí a on momentálně nemá skoro žádnou sílu.“
„Je silný! Má čistou mysl! Patří k nejsilnějším válečníkům jaké kdy lanteané poznali. On to dokáže,“ řekl Merdin, ale tón jeho hlasu prozrazoval, že se do těchto slov musí nutit.
Lancetus jen pokrčil rameny a odešel zpět do místnosti ke svému kapitánovi.

Ve městě se rozezněl poplach.
„Co se děje?“ ptala se Helia, která přibíhala ze své pracovny.
„Dálkové senzory zaznamenaly velký počet neznámých objektů mířících směrem k Atlantis.“
„Opravdu směřují přímo k nám?“
„Ano Helio. Jejich kurz je stálý a rychlost také.“
„Je možné určit, o co se jedná?“
„Zatím ne. Senzory pracují na maximálním dosahu. Kolem těch objektů je nějaké podivné rušení co senzory utlumuje. Zatím jen určily kurz objektů a vyhodnotily jako potencionální riziko pro město.“
„Nějaký čas kdy tu ty objekty budou?“
„Jen hrubý odhad. Podle senzorů, pokud se nezmění rychlost, tak někdy za dva dny.“
Helia se zamračila. Rychlost, kterou se ty objekty blížily k městu, byla moc velká, než aby to byla pouhá náhoda.
„Vyhlaste pohotovost třetího stupně. Musíme být připraveni, až senzory identifikují, o co jde.“
„Ano Helio. Na bližší identifikaci by ty objekty měly být přibližně do půl dne.“
Po celém městě se rozezněl poplach. Alterianské lodě ukotvené v městských docích se připravovaly ke startu. Vojenský personál včetně Satelleské gardy zaujal svá postavení na předem určených místech.

galaxie Proximus Venatrix

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=ToIrXb6-Ja0&playnext_from=TL&videos=8k_DrWrT_K8&feature=grec

Vůdce Venatorského národa, Arakten Sobaraq, byl ve svých soukromých pokojích. Zamyšleně hleděl na holografické projekce Pegaské galaxie. Promýšlel plán hlavního útoku. Vše se mu zdálo být dobré. Vyhlídky na vítězství byly perfektní. Až moc perfektní.
Araktenovi bylo velmi divné jak dosud Venatorům vše vycházelo. Z bitev, které prodělal jako jeden z vrchních velitelů, moc dobře věděl, že to nemůže trvat věčně. Stále hledal nějakou překážku, která by jemu a jeho lidu mohla znepříjemnit tažení Pegaskou galaxií. Dosud však nic nenašel.
Únavou mu hlava klesla až na stůl. Holograf se sám vypnul a Arakten usnul. Poslední dobu dohlížel na příliš hodně věcí a měl příliš málo odpočinku. Jeho tělo odpočívalo, ale jeho mysl pracovala dál.
Netrvalo víc než pár minut a Arakten se s hrůzou v očích probral.
„Ne!!! To není možné!“ zakřičel a v hlase měl strach a úzkost.
Do místnosti vtrhli dva osobní strážci. Tázavě se podívali na Araktena, ale ten nasadil svůj vůdčí výraz a strach v jeho hlase nahradila zloba.
„Kdo vás volal?! Nevíte kde je vaše místo?!“ křikl velmi rozzuřeně.
Strážní se na nic neptali a ihned odběhli zpět na svá místa před dveře do vůdcových soukromých místností.
Araktena však znovu přemohl strach a obavy. Nevěděl, jestli měl sen nebo vidění, ale co spatřil, bylo děsivé. Dvě velké venatorské flotily v pasti, obklíčeny silným a záludným nepřítelem a poté rozdrceny na prach.
„To není možné,“ řekl potichu. Podíval se na své ruce. Třásly se.
„Strach, obavy …“ řekl ještě tišeji. Popadl nejbližší věc a mrštil jí o protější zeď.
„Ne! Já nikdy!“ řekl zuřivě a do ruky vzal svůj meč. Několikrát se zhluboka nadechl a pak vycenil své dlouhé tesáky. Spěšně vyběhl ze svých komnat.

Volný vesmír
Hyperprostorem letí venatorská výsadková flotila pod velením velkomaršála Adeka. Flotila čítá deset mateřských lodí a patnáct mezigalaktických výsadkových plavidel. Na lodích je dohromady víc jak osmdesát tisíc vojáků.
Výsadkové lodě mají jako hlavní výzbroj energetické emitory paprsků, jejímž cílem je přetížení a následné poškození pozemních obranných štítů nepřítele. Zároveň paprsky odčerpávají část energie z nepřátelských štítů pro potřeby vlastní lodě. Tyto zbraně nejsou vhodné ani stavěné k použití na pohybující se cíle jako jsou vesmírné lodě, ale pro nehybné pozemní štíty chránící stavby jsou zhoubou.
Cíl výsadkové flotily je jednoduchý. Obsazení lanteanského města Atlantis, zničení veškerého odporu.

Výsadková venatorská flotila letí pomalu, protože čeká na informace od ostatních lodí a hlavně od velkoadmirála Takera o úspěchu jeho mise.
„Velkomaršále, při současné rychlosti jsme dva oběhy od lanteanského města. Zajisté nás už zaměřili svými senzory.“
„Rozumím. Nějaké zprávy od velkoadmirála Takera?“
„Dosud nic. Od jejich odletu na ukořistěné souřadnice jsme bez kontaktu s oběma flotilami.“
„Mrzuté, ale budeme pokračovat dál. Objevily naše senzory kolem planety s lanteanským městem nějaké dění?“
„Ne, pane. Zdá se, že u planety ani v jejím solárním systému nejsou žádná plavidla.“
„Zajímavé. Připravte flotilu k přechodu na maximální rychlost. Budou předpokládat, že se k jejich městu přiblížíme nejdříve za dva oběhy. Překvapíme je, když se nad jejich hlavami objevíme za setinu oběhu.“
Lodě aktivovaly své mezigalaktické motory na maximální výkon. Ihned obrovsky zrychlily a jejich čas příletu na orbitu Atlantiky byl pouhých dvacet minut.



... pokračování příště ...

Naozaj je to veľmi dobrá časť a oplatilo sa na ňu počkať. Línie deja sú pekne prepracované a veľmi dobre čitateľné.
Teším sa na pokračovanie.

Len:

Netrvalo víc než pár minut a Arakten se s hrůzou v očích probral.
„Ne!!! To není možné!“ zakřičel a v hlase měl strach a úzkost.

[Dragon]

tak abych se taky vyjádřil. Prosím zastavte mě pokud se budu opakovat .)

Musím říc že mě to totálně překvapilo něco takového jsem od tebe nečekal jsem naprosto a totálně překvapen tím co jsi dokázal ze sebe vydat.
opravdu jsi se vytáhl a musím před tebou smeknout, alespoň ten imaginární klobouk. Čest ti. opravdu se ti to povedlo (což jsem psal i na ICQ že )

Díky za velká slova chvály, to si ani nezasloužím . Velmi to potěší, obzvláště od tebe, jednoho z nejlepších autorů na tomto foru.
Puku i tobě díky za přízeň a chválu.

Všeobecná informace: Povídka v souboru PDF bude k dispozici ke čtení a stažení hned, jak se Jakop probudí a zapracuje na tom

Moc pěkné, už se nemohu dočkat dalšího dílu

Snad mě nebudeš moc dlouho napínat