SGA - Navo Incursis - 20. Ellis

jak si tedy na tom s dalšími díly?

nejspise nijak. asi zapomel

Souhlasím.

Skvela povidka


Bude niekedy pokracovanie

srandisto

Ahojte všem, moc se omlouvám, ale časově sem se velmi zahltil a fórum sem musel opustit. Nečekal jsem, že tu stále budou nějaké reakce, poté co sem to tu opustil. Mám pár nápadů jak pokračovat tuto povídku, stál by o to ještě někdo? I kdyby ne, všichni co jste to během let četli jste neuvěřitelní a nejlepší!!!!!!!! Díky!

Jasné, že stál. Čím viac poviedok na fóre tým lepšie

hurá autor živ a dokonce chce pokračovat v jupí

samozřejmě že mám zájem

čím víc tím líp

No tak jo mám teď ještě zkouškový, tak jak bude mezipauza sepíšu nějaký shrnutí co se doposud dělo, a pak navážu tam kde sem skončil ať to aspoň zakončím. Díky za podporu lidi!

no at se dari.

Díky , Dotaz k čenářům, má antická loď třídy Aurora teleportéry? Přijde mě to logický ale nikde jsem nenašel nějaké specifické parametry Vycházím z těchto konceptů http://stargate.wikia.com/wiki/Aurora-class_battleship , ale jelikož se zde ani neshodnou na délce lodi

The size of the ship is, as with many other vessels in the Stargate universe, hard to determine. The first appearance was the Aurora, which was a derelict floating in space with little reference for size. The Orion, seen next, originally appeared about 350 meters long, which was supported by an official graphic of the ship. The graphic, however, was completely inaccurate (placing the bridge in the nose rather than on the midsection, for example). Later on in the series, the vessel's size stabilized and screen measurements usually come up with the now-accepted value of around 3 kilometers in length. It would likely be logical to assume that the Orion was meant to be the same size as the other vessels, since they shared the same basic design.

, tak se to těžko odvozuje. 350m ujdu pěšky ale 3km hned moc ne Ale přijde mi to logické aby tam byli pro rychlejší přesun k důležitým částím lodi. Díky za odpovědi

Ak myslíš transportér ako na Atlantíde, kde je v systéme sieť transportných bodov, medzi ktorými je možný transport, tak asi áno. Bolo by to praktické. Ale nemyslím si, že by som niekde v seriálovom svete SG1-SGA postrehol na antických/asuranských lodiach transportér asgardského typu, ktorý umožňoval prenos na akýkoľvek bod v dosahu systému.

JJ myslím ty transpotní body (můstek, strojovna, hangar atd..), ten asgardskej jsme si jenom "ukradli pro naše lodě".

Taak zkouškový se nátáhlo ale už je done takže konečně klid na psaní

Parádní příběh!!!
Pište prosím rychle, rychle, co nejrychleji.

Bo začínám mít absťák!!!!!

Tak sem konečně dopsal další, doufám že se bude líbit Díky za podporu Korekci nestíhám takže za případné chyby se omlouvám a opravím

Kořist


Někde ve vesmíru

V hlubokém vesmíru se otevřelo hyperprostorové okno, ze kterého se vynořila skvostná antická loď třídy Aurora. V nicotné prázdnotě, kde by ji mohl spatřit jen pozorovatel z maskované lodi, působila majestátně. Na první pohled vypadala tak zachovale a nově, jako by to byl teprve její první zkušební let. Venku byl naprostý klid a ticho, ale to se nedalo zcela říct o vnitřku.

Na můstku lodi

Známý otravný alarm houkal jak zběsilý, z většiny ovládacích konzolí na můstku sršely jiskry a výboje a pětičlenná posádka lítala po místnosti v naději, že ono běsnění přestane. McKay pracoval na hlavní konzoli uprostřed místnosti, kde se mu akorát podařilo spálit si ruku od jednoho z výbojů a Zelenka se marně vrtal v rozvodně umístěné v podlaze.

„Sakra McKayi co se to děje!“ křikl Sheppard krátce poté, co vystoupili z HP.
„Co asi, letěli jsme v hyperprostoru přímo přes epicentrum exploze!“ křikl zpátky a dál redukoval množství červeně blikajících ukazatelů na monitoru
„Je to zlý! Obvody se přehřívají, máme obrovské úniky energie“ zhodnotil Zelenka situaci a odskočil od rozvodny, ze které vyšlehl žlutý výboj.
„No výborně, co s tím?“ odpověděl Sheppard
„Musíme okamžitě odpojit zdroj energie”, odvětil Rodney a pustil na jednom z monitorů schéma lodi. Na řezu trupu bylo vyznačeno 5 bodů znázorňující důležitá kontrolní místa, na které se dalo přenést. McKay poukázal na opačný konec lodi, kde se nachází místnost se ZPM a dodal „Rychle! Jinak budou škody nevratné.“

Teyla, Ronon vzali příruční zbraně a spolu se Sheppardem se vydali k nejbližšímu teleportéru, který je přenese k místnosti se zdrojem energie. Po přenesení se vydali podélnou chodbou až ke dveřím, které je dělily od ZPM. Rychle stáhl ruku na ovladač po pravé straně dveří ale bez reakce. Zkusil to posléze dvakrát ale stále nic.

„McKayi dveře, nefungujou!“ houkl John do vysílačky.
„Rozumím… Už?“ ozvalo se po chvíli
„Nic“
„Tak musíte přemostit krystaly v panelu“ rychle odpověděl Zelenka.

Teyla vytáhla kapesní nůž, shodila kryt, vytáhla vrchní krystal, který umístila přes spodní a stejně jak několikrát na Atlantidě se dveře naštěstí otevřeli. Ronon oběhl z reflexu místnost, jestli je opravdu prázdná, zatímco Sheppard běžel přímo k ZPM, které svítilo neobvykle jasně. Neváhal ani chvíli a vytáhl modul z konzole. Okamžitě nato světla kolem zhasnuli a přepnuli se na nouzové osvětlení, alarm přestal houkat a vše se vypnulo. Akorát Sheppard tiše zaúpěl a opatrně položil ZPM na zem. Ruce měl spálené od nestabilních výbojů, ale o tento problém, se jeho vylepšený metabolismus během krátké chvíle postaral.

„McKayi, co teď?“ prohlásil John do vysílačky.
„Vraťte se na můstek, budeme potřebovat pomoct s rozvody.“ ozvalo se po chvíli.
„Ehm držím v ruce ZPM…“ odvětil ironicky John
„No a?“
„Teleportéry?“ poradil Rodneymu Ronon.
„Aha… Pěšky to asi nepůjde co?“
Když se chvíli žádná reakce neozývala, tak ještě doplnil McKay s humorným tónem v hlase: „Tak to si musíte počkat.“
Stále bez reakce.

Zelenka s McKayem se pustili okamžitě do práce. Na pořádnou opravu jim chyběla spousta prostředků a lidí, ale myšlenka že mají tak vzácnou zachovalou funkční loď s plně nabitým ZPM, která jen tak volně pluje vesmírem, je hnala k nadlidským výkonům. Rozebrali kryt na podlaze můstku a začali se napojovat na záložní kabeláž od spálených hlavních obvodů.

Zadní část lodi

Mezitím trojice v zadní části lodi prohledávala místnost s energetickým centrem, ale po několika minutách naznali, že to jsou spíše poklady pro vědce, jak něco zajímavého, tak si posedali na podlahu a čekali na Rondeyho signál k opětovnému zapojení. Namísto společné konverzace, vzpomínal v tichosti každý na hrdinský čin plk. Ellise a jeho posádky, díky kterým byla tato riskantní mise vůbec možná.

„Už začínám mít těch černejch emzáků dost!“ narušil ticho přemýšlející Sheppard, který si vyčetl jednotlivé ztráty, které jim od příchodu do Pegasu způsobili.
„To my všichni Johne, ale nejsme jediní, co trpí. Celá galaxie díky nim umírá, všichni kdo tu žijí, jsou v ohrožení.“ Reagovala na Johna Teyla a pokračovala: „Je to stejná beznaděj jak při našem prvním setkání s Wraithy, ale díky vašemu příchodu jste dali Pegasu naději a možnost vzepřít se něčemu neporazitelnému!“

„Věz, že i tyhle potká stejný osud“ dodal po krátkém odmlčení ještě Ronon na závěr Teyliny krátké řeči, která Shepparda nepatrně povzbudila.
Čas pomalu plynul a z můstku nepřicházeli žádné novinky.
„Jak jsme na tom?“ prohodil po necelé půl hodině po odpojení ZPM John do vysílačky.
Ozval se šum s několika nesrozumitelnými slovy.
„Haló, opakujte“ říká John
„ ……. Prac ….. na tom ….“ Ozvalo se v trhané verzi z vysílačky „ zachv…. .. ozvem a …… ZetPM“
„Bezva, díky za zprávu…“

„Nic… Půjdu se porozhlédnout.“ pravil nervózně Sheppard, vstal a vydal se směrem ke dveřím. Ronon ho chtěl následovat, ale John ho zastavil, aby zůstal s Teylou a hlídali spolu ZPM. Sheppard vyšel z místnosti, zapnul si příruční baterku a vydal se na konec chodby kolem vypnutého teleportéru dál do útrob lodi. Po strmé chodbě dolů sešel o dvě úrovně do suterénu lodi, kde se skrz otevřené dveře na pravé straně dostal až do obrovské místnosti plné seřazených věcí v šestiúhelníkových pouzdrech. Po bližším prozkoumání zjistil, že se jedná o obrovské zásoby uskladněných dronů. Letmo přeletělo baterkou po místnosti, ale netroufal si ani odhadnout kolik jich zde mohlo být. Pousmál se, když si představil, co se s tím vše bude moct dát dělat a pokračoval dál v průzkumu, který začal být zajimavý i pro Shepparda. Na konci chodby se cesta opět zvedla o dvě patra nahoru a pokračovala pravděpodobně do středu lodi, kde se nacházely jednotlivé laboratoře a různé ovládací panely. V těchto lodích už několikrát byl a dokonce je i několikrát pilotoval, ale nikdy neměl tak důkladnou možnost projít si její útroby (Snad krom virtuální prohlídky pravé Aurory). Po dalších několika zamotaných uličkách se dostal do prostory, kde byli ve zdi naskládané prosklené prázdné komory.

„Á stázové komory, bych si mohl konečně zkrátit to nekonečné čekání…“ poznamenal pro sebe Sheppard a pokračoval dál v procházce po obrovské místnosti plné těchto komor.
Občas se rozhlédl, jestli někde náhodou není nějaký zapomenutý člen posádky, či nevítaný host, ale neměl štěstí ani na jednu z variant. Poté co došel na konec místnosti, sklopil zbraň a chtěl se vydat druhou stranou zpátky za Rononem a Teylou.
Zničehonic se celá loď začala lehce otřásat.

„To nezní jako oprava!“ křikl John do vysílačky. Během několika vteřin klidu se loď otřásla znovu, tentokrát silněji, až mu vypadla vysílačka na zem.
„Co se děje!?“volal, ale ozýval se pouze šum.
Otřesy zničehonic přestali. Ticho ale nebylo. Napříč lodí se začaly nést zvláštní zvuky. Něco jako kovové údery a nárazy. Sheppard neváhal a běžel co nejrychleji zpět k ZPM, při čemž se marně snažil spojit s dvojicí na můstku. Zvuky byly stále razantnější a šum namísto slovního vysvětlení z vysílačky přestával být jakkoliv legrační.

„…………..“
„… Pozor .. Jsme na…… ……“
„Haló! McKayi!“ křikl zoufale John „Co se stalo!?“
„… Jsou … Wraithi..“

sláva, že jsi zpět

Jé novej dil
trocha kratký ale vcelku povedený

Díky! rozepisuju se

Takže kdy můžeme očekávat další pokračování?

Dám si šibeniční termín a do neděle tu bude další

píšeš že šibeniční termín?

Já ti tu šibenici postavím.

Dobrá! Dodám další díl nebo lano

Klasicky konopné? nebo moderní nylonové