Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

Pěknej díl.
Hezkej transportér, hodně připomíná to co bylo ve Vetřelcích.

Asi ti tam proklouzla chybka.

Na orbitě této bitvou zubožené planety byla orbita pyramidových lodí, které se nečinně vznášely v prázdnotě.

Podle kontextu by tam nejspíš měla být flotila.

vynikající díl

[Patas25]

Omlouvám se, že jsem nedodal díl v pondělí. Přidám jej dnes večer. Mám nový nb, kde zatím nemám překopírované díly, tak jakmile večer budu doma, přetáhnu a hodím sem.

[Patas25]

Tak jo, patnáctý díl je zde. Přeji hezké počtení.

Díl 15: Open conflict

Aventin, současnost

Igor se právě krčil v houštinách a sledoval, jak valná část nepřátelské skupiny mizí do útrob tunelu, kde očekávali uprchlickou skupinu, jelikož v tunelu panoval hluk a v dálce bylo vidět světlo. Do nitra se ztratila celá skupina až na dvanáct mužů, kteří hlídkovali na povrchu.

„Lepší už to nebude,“ řekl si pro sebe a stiskl tlačítko detonátoru a odpálil tak schovanou C4ku, kterou tam umístil ještě před příchodem.

Po odpálení trhaviny se ozval mohutný výbuch umocněný samotným tunelem, ve kterém se usměrnily zvukové vlny, následované oblakem prachu, který se z útrob podzemí vyřítil po zřícení stropu.
Igor ihned zkoumal stav na detektoru známek života, ze kterého zjistil, že před tunelem zůstala pouze čtrnáctičlenná skupina. Zbytek zůstal uvězněn v tunelu, nebo byl rozdrcen padlým stropem.

„Nalákal jsem je do pasti. Zbývá už pouze relativně malá skupina, která se právě snaží prokopat do tunelu. Připravte se na útok, dáme jim možnost vzdát se. Jsou jihovýchodně od vaší pozice, já se nemohu hnout, nebo by mne odhalili. Vybral jsem si blbé místo!“ oznámil rozhořčeně Igor do vysílačky a dál pozoroval skrz dalekohled žoldáky.

Sluneční soustava Luciánské aliance, současnost

Tento solární systém, byl poměrně blízko planetě zvané jménem Chulak. Dříve toto území náleželo Goa´uldovi jménem Kronos, které následně dobil starý systémový vládce jménem Ti a po jeho smrti toto území připadlo do državy Ba´ala.
Po rozpadu této tisíce let staré říše tato oblast připadla do područí Luciánské aliance, která zde objevila léta neudržované doky, které uvedla do provozu.
Tato planeta nebyla hlavní loděnicí aliance, byla jednou z mnoha, ale i tak doky produkovaly až deset lodí třídy Ha´tak do flotily.

Na orbitu bylo právě třináct plně bojeschopných lodí, které bránili tuto lokaci na okraji teritoria.

Právě nyní se proti obráncům nevědomky shromažďovala útočná flotila na úder proti planetě a to přímo za místní hvězdou.

A.E.S. Tempest, současnost

„Podplukovníku, ukažte jim pravou sílu nové lodi!“ řekl generál Hudson.
„Nebojte se, pane. Už jsme ve vleku, vypínáme napájení. Energie jde pouze do podpor života a krátkovlnné komunikace,“ oznámil podplukovník Marks a ukončil spojení. Jelikož můstek byl téměř totožný, jak na jiných pozemských lodích, tak i na pravé straně byl na obrazovce záběr Rya´ca, který vedl tuto část flotily.
Tucet Ha´taků a deset lodí třídy Al´kesh vyletělo zpoza hvězdy a zobrazili se na senzorech obránců.
Od útočící flotily, se oddělil jumper, který zde přeposílal data a komunikace zbytku flotily. A prakticky všichni lidé sledovali situaci na monitorech. Nejhorší to bylo asi pro posádku A.E.S. Tempest, která musela letět bez primárním systémů a spoléhat pouze na své spojence.

Útočná flotila letěla pouze na třetinový výkon, přičemž obětovali jednu palubu na pyramidové lodi u podsvětelného pohonu, aby to vypadalo, že ona loď nemůže vyvinout vyšší rychlost a celá flotila držela krok s nejpomalejším členem.

Podplukovník Marks stál před čelním sklem a hlavu měl otočenou na monitor, kde pozoroval Jaffský můstek.

„Deset jejich lodí se rozletělo na plný pohon k nám, dělí se na dvě části, asi chtějí zaútočit ze stran, kde máme letky Al´keshů,“ oznámil Rya´c.
„Dobrá, řekněte, jak budou na dvacet vteřin před dostřelem vašich zbraní. Poté až na tři Ha´taky vrhněte své síly na pravou skupinu,“ řekl podplukovník a usedl do svého křesla, kde čekal na signál.

Ono znamení se mu od Rya´ca dostalo za pár chvil a do pěti sekund se Tempest dostal do plné síly a lodí se hnal bojový poplach doprovázený modrým světlem.

„Plnou parou vpřed, otevřít přední sila!“ rozkázal velitel, když opustili nitro útočné flotily.
„Hlavice připraveny,“ oznámil zbraňový důstojník, sedící po jeho pravici.
„Palte!“ rozkázal Marks a z přídi Tempestu bylo vypáleno celkově šestnáct raket třídy Mark IX.

Nepřítel vyslal glidery a aktivoval střely na obranu, ale takové množství střel nemohlo pět Ha´taků žádným způsobem efektivně zničit. Podařilo se jim zasáhnout tři střely zlatavým pulzem a poté glidery sestřelily další dvě, ale celkově jedenáct raket dosáhlo nemilosrdně svých cílů a ničivé jaderné exploze vymazali tuto část obranné flotily, zrovna ve chvíli, kdy se do kontaktu dostalo devět Ha´taků s deseti Al´keshy proti pěti pyramidovým lodím, kterým ale na pomoc přicházeli zbylé tři Ha´taky a nově odstartované glidery a Al´keshe z planety.
Ovšem pro tyto lodě se stalo něco zcela nečekaného. Na nízké orbitě vystoupila řada pozemských křižníků, které ze svých hangárů vypustili celkově dvacet nových transportních lodí, čtyřicet letounů typu F-302 a jako doprovod jim bylo poskytnuto deset Al´keshů. Celý výsadek musel probíhat bez chyby, aby do tří minut mohli křižníky pronásledovat poslední skupinu Luciánské aliance, která měla tuto pětici v zádech.
Pro obránce, byla situace na orbitě naprosto zmatečná a velitelé lodí již poznali, že tato bitva je pro ně beznadějná. Byly několikanásobně přečísleny čistě Jaffskými loděmi a to nepočítali pozemské křižníky a rychle se blížící křižník typu Tempest, který sice stále nabíjel svá přední sila, ale pořád měl připravené další rakety v bočních komorách a mohl na nepřítele uvrhnout dalších šestnáct hlavic.

A.E.S. Tempest, současnost

„Apollo hlásí, úspěšné vysazení výsadku. Spojenecké lodě přišli o jeden Ha´tak a dva Al´keshe. Jaffové jim zase zničili dvě jejich lodě. Zaznamenáváme hromadění energie, aktivují pohon!“ oznámil nyní komunikační důstojník.
„Zaměřte raigullny na nejbližší Ha´tak a vyřaďte jim hyperpohon!“ rozhodl Marks nyní nepoužít rakety, stejně jako ostatní pozemské lodě, které se nyní snažili lodě vyřadit a ne zcela zničit. Ale i přes přesnou a koordinovanou palbu, se podařilo takto znehybnit pouze dva Al´keshe, protože většina lodí tohoto typu měla tendenci vybouchnout a jeden Ha´tak. Jinak se na bojišti objevily ještě dvě tlakové vlny po zničení pyramidových lodí a mnoho modrých hyperprostorových oken, které se obráncům podařilo otevřít.

O pár minut dříve

Pozemské stíhačky následované Al´keshy úspěšně vstoupili do atmosféry planety a nyní si to veškeré lodě mířili na nálet. Brána byla asi dva kilometry od komplexu a byla poměrně dobře střežená. Luciánská aliance se zde silně zakopala a vytvořila si pevné postavení mezi doky a bránou, pomocí zákopů, tunelů a různých skrytých bunkrů. V celé oblasti byla aktivována rušička transportního zařízení a také rušička senzorových systémů. Proto pozemské stroje musely spoléhat na starší detekční systémy a odhalené pozice také přeposílat na spojenecké lodě.

Za letkami následovala čtveřice transportních lodí, na jejichž palubě byl také plukovník Sheppard a Ronon Dex.

„Třicet vteřin!“ ozvalo se v reproduktoru, zrovna když Sheppard utáhl Rononovi poslední popruhy.
„Jseš si tím jistý?“
„Tohle jsem absolvoval nesčetněkrát, i když ne po boku takovéto potvory,“ řekl a poplácal na ocelové monstrum, které zabíralo valnou část transportní lodi, takže pěchota musela být po stranách.
„Tak jo pánové! Na tohle jste cvičení! Jste elita, a proto si zasloužíte být tady, proto dole ukážeme nepřátelům, jací jsou bojovníci ze Země!“ zařval John, když se vzduchem nesly ohlušující exploze a výbuchy, které způsobil první nálet a zároveň ve stejnou chvíli, se začala otevírat zadní vrata transportéru.
„Vzhůru na ně!“ zařval Ronon, který překvapil i Johna a poprvé se vydal na parašutistický skok, následován desítkami členů pozemních ozbrojených sil a poté, co opustila palubu poslední lidská noha, transportér asi dvě stovky metrů od tohoto výsadku vyhodil pro Jaffy a Luciánskou alianci nevídaný stroj.



Pěchotní část výsadku probíhala poměrně tradičně, kdy výsadkáři otevřeli padáky a snesli se během okamžiků na zem. Ovšem zastavení volného pádu ze čtyř kilometrů, několika tunového tanku byl větší oříšek. Z tanku se vystřelily brzdící padáky, které snížili klesání na třicet metrů za sekundu, ale více nedokázaly udělat. Pro posádku stroje to nebyla zrovna příjemná cesta. Všichni seděli připoutaní na svých místech a spoléhali na automatický program, který se měl o toto postarat. A jejich víra nebyla bezdůvodná. Deset metrů nad zemí se aktivovali brzdící trysky, které vyvinuli extrémní brzdící tah, sice s krátkým trváním, ale tank dosedl rychlostí dva metry za sekundu. Bylo to poměrně tvrdé přistání, ale stroj to přečkal bez poškození. Poté posádka aktivovala veškeré systémy a odhodila brzdící trysky, které byly po stranách tanku.

„Panter dva, přistál!“ oznámil do vysílačky velitel vozidla a během dvou minut se ozvalo potvrzení o přistání dalších dvou strojů s označením Fox jedna a dva. Panter jedna se také ozval, ale jejich přistání nebylo zcela dokonalé a při dopadu se zničil jeden z pásů. Posádka ale byla na takové situace připravena a za jištění osmi mužů se dali do oprav.

Panteři byli vysazeni z jižní strany od brány a druhá skupina byla zase severně, za podpory vozidel s označením Fox.

„Jak dlouho potrvá oprava?“ zeptal se Sheppard.
„Patnáct minut minimálně, pane!“
„Držte ten tank! Letouny zničily nějaké zákopy, ale před bránou je stále masivně opevněný bunkr. Potřebujeme dostat Pantera na dostřel!“ oznámil plukovník do vysílačky.
„Pane, byli jsme vysazeni dále od brány. V okolí je řada vojáků v lesích. Střílí na nás a nevíme pořádně odkud. Nedoporučuji postup před Foxy,“ oznámil poručík, vedoucí útok ze severní strany.
„Aj tady je spousta ukrytých nepřátel,“ řekl Ronon Johnovi a vystřelil kdesi do lesa.
„Dvě minuty, a je tu Panter. Jakmile se dostane na tamten výstupek, zničí bunkr a pomocí termálního vidění vyčistí les,“ oznámil Sheppard, zatímco během hovoru vypálil několik dávek na nepřátele.

„Nebo taky ne,“ řekl Ronon a ukázal na sever.
„Na horizontu v dálce několika kilometrů, bylo vidět na postupu druhou útočnou skupinu, která se právě probojovala na výstup.

„Tady plukovník Sheppard, volám Foxe. Zastavte postup a použijte své zbraně na odstřel bunkru a nepřátelských pozic!“ zavelel a pak skrz dalekohled pozoroval, jak transportéry plní rozkaz.



Malé dělo, primárně určené k sestřelování nepřátelských letounů se ovšem výborně hodilo na tyto situace. Dělo mělo sedm stovek ran, které dokázalo vystřelit co sekundu. Rychlé kulky se zakusovaly do masivní skály a betonu a ničili tak výhodnou nepřátelskou pozici. Během půl minuty, Luciánská aliance přišla o podporu svého komplexu a v tu chvíli se na vrchol dostal také Panter dva, který zasadil jednu vysoce explozivní ránu na téže cíl. Poté se již tato trojice vozidel zaměřila na rozptýlené jednotky v okolí a nemilosrdně je posílali k zemi. Stejně tak se zapojila pěchota, která zaujala pozici za kdejakým kamenem, kmenem, či výstupkem a svými zbraněmi rozdávali olověné dávky, co jen nepřátelské hrdlo ráčilo.

„Tady plukovník Sheppard, brána je naše!“ promluvil John do vysílačky, když střelba ustala a skrz již aktivní horizont událostí začali přicházet Jaffové v čele s Teal´cem.

O pár minut dříve

Zatímco čtveřice transportérů zamířila v doprovodu stíhačů k bráně, tak zbylých šestnáct lodí si to zamířilo z druhé strany základny a vysadily jednotky poněkud dále od komplexu a už ne pomocí shozu, ale přistáním.

Z jednoho transportéru vyšel jako první generál Hudson v černé vojenské uniformě a taktéž ozbrojen jako zbytek jeho mužů. Vycvičení profesionálové ihned zajistili perimetr a v rychlosti vylodili stroje typu Panter a Fox. Sedm tanků a devět transportních vozidel, spolu asi se dvěma stovkami mužů se pak nemilosrdně vydalo kupředu. Nad hlavami jim burácel letecký souboj v atmosféře a piloti stíhačů jim hlásili kdejaký pohyb nepřátelských sil.

„Generále, za pár minut, budeme na dostřel nepřátelských baterií,“ podal hlášení plukovník Cameron Mitchell.

Generál zpomalil a dostal se za jednoho Foxe, který měl otevřenou zadní rampu, a v nitru šlo vidět moderní bojové velení.

„Ať tanky odstraní bojeschopné baterie na těch lodích!“ řekl generál a ukázal na obrazovku, kde byla trojice opravujících se lodí třídy Ha´tak. Další pětice pak byla v pozemních docích a jediné co šlo vidět, byly nejvyšší špičky oněch lodí.
„Nějaké další rozkazy?“
„Postup vpřed, podle plánu. Informujte mne, jak bude na orbitu flotila a budeme mít jejich podporu,“ řekl generál, seskočil z rampy, která se následně začala zavírat, a vydal se k postupu s pěchotou, kterou výborně doplnily tyto transportéry.
Oněch sedm tanků zastavilo svůj postup a zahájilo odstřelování zbraňových platforem na lodích třídy Ha´tak, které představovaly potencionální hrozbu.

Postup této útočné formace zastavila až nenadálá palba a poslala tak veškeré vojsko k zemi, aby nebyli zasaženi. Jejich doprovod ovšem proti malorážním střelám neměl problém a za pomoci svých kanónů bezpečně opětovali palbu, do té doby, než se generálovi rozezvučela vysílačka.

„Tady plukovník Sheppard, brána je naše!“
„Dobrá práce, shromážděte Jaffské síly, a vyrazte!“ odpověděl ihned generál.
„Výsadku, tady flotila. Systém byl vyčištěn, do třiceti sekund jsme na geostacionární orbitě. Zadejte cíle,“ ozvala se plukovník Carterová, jejíž křižník byl zatím nejblíže planety.

Generál po této zprávě pak opustil svoje místo a našel ukrytí za jedním z vozidel, kde mu již desátník ukazoval mapu oblasti. Sám generál měl možnost pozorovat nepřátelský odpor a nyní přesně věděl, které lokality je třeba vyčistit.

„Bravo tři a bravo sedm. A plukovníku, s citem, tuhle planetu chceme zachránit.
„Rozumím generále, pouze vymezené sektory,“ odpověděla Carterová a již na své lodi začala vydávat příslušné pokyny.

Sotva generál použil zrcátko a vykoukl na nepřátelské palebné pozice, již mu důstojník vedle oznamoval, že tanky zničily veškeré platformy a jsou nyní v pohybu, aby několika set metrovou ztrátu dohnaly. A sotva jen pár sekund na to bylo slyšet ohromné rány, které doprovázely vystřelené projektily z lodí, přímo na nepřátelské pozice.

„Plukovníku, hezká střelba,“ ozval se ve vysílačce Cameron, který taktéž pozoroval odstřelování z bezpečné pozice.
„Nepřátelské sektory vyčištěny. Lokalizovali jsme generátory rušiček, ale jsou příliš hluboko v komplexu, na to abychom je mohli vyčistit z orbity,“ oznámila Carterová.
„Dobrá, o to se postaráme my,“ řekl generál a rukou naznačil jednotkám postup vpřed.
„Plukovníku, mé jednotky dobijí komplex. Vy se postarejte o ty rozestavěné lodě. Někdo by se mohl pokusit uniknout a pořád tam může být nepřátelské jednotky. Dostaňte se na můstek a uzavřete loď,“ rozkázal generál, zatímco se svými jednotkami vydal na pochod.

Útočící jednotky svým postupem dobili prakticky většinu okolí komplexu. Ale stále se zde nacházely nepřátelské jednotky, ale jejich zneškodnění si vzala na starost velká početná jaffská jednotka, spolu s pozemskými doprovodnými vozidly. Za pár minut bránou prošlo celých dva tisíce disciplinovaných Jaffů, v čele s Teal´cem. Teal´c svěřil velení svému zástupci a sám si vzal celých dvě stě mužů, aby doprovodil pozemské jednotky do nitra komplexu.

O pár minut později

Útočné týmy použily každý možný vstup a vnikly do Luciánské državy. Vchodů bylo několik a do každého vešly desítky vojáků v čele s Teal´cem, Johnem, Rononem, Cameronem a dokonce i generálem Hudsonem.

Prvních sedmdesát osm mužů včetně generála a plukovníka Mitchella vstoupilo do tunelů, a jakmile se objevila menší místnost, tak šest dobře vycvičených mužů opustilo eskadru a zajistilo tyto prostory. Pokud to bylo větší rozcestí, tak se od hlavní skupiny oddělilo větší množství šestic a dál se větvily a dělily, aby prozkoumaly každý kout základny.
Stejný postup zvolily ostatní skupiny, přičemž Teal´cova Jaffska jednotka, obsahovala celé dvě stovky bojovníků, protože právě tato skupina šla jakýmsi hlavním chodem.

Odpor v nitru komplexu bylo místy velmi obtížný překonat, mnoho mužů a žen padlo, ale celkově vzato byla obrana v nitru o mnoho slabší, než před samotným komplexem. Přeci jenom, zde bylo více mechaniků a dělníků. Nacházelo se tam sice pár vojáků, na důležitějších místech a vědci také dostali zbraně a bránili se, ale jakmile padla většina vojáků, tak necvičení obránci odhazovali své zbraně a vzdávali se útočníkům.

Aventin, současnost

Igor se stále krčil na úpatí skály, schován v malém keříku a výklenku, pozoroval nepřátelské žoldáky, jak vykopali jednoho ze svých, jen aby zjistili, že je mrtev. Proto toto vojsko dál odklízelo sutiny, aby vysvobodili své druhy, ale jak Igor odhadoval, bylo to nejméně sedm metrů trosek. Těm, co přežili, nedával příliš mnoho šanci na záchranu, přeci jenom se tunelem prohnala tlaková vlna, zával určitě rozvířil prach a zajistil tak nepříjemný vzduch k dýchání.
Jak Igor probíral svůj čin a své další možnosti, pod nohou mu uklouzl kámen, o který byl zapřený a skutálel se dolů. Nijak jej to neohrozilo na stabilitě, ale jednoznačně tak prozradil svou pozici a trvalo jen pár vteřin, než na něj byly namířeny hlavně a byl vyzván k odložení zbraní.

„Sakra,“ řekl si pro sebe, když vylézal ze svého úkrytu a mířil k nepřátelům.

Nejbližší okolí mu neposkytovalo žádné krytí, žádnou možnost úkrytu. Koneckonců, kdyby tu bylo něco lepšího, tak se tam již dávno ukryl. Nyní mu nezbývalo nic jiného, než spoléhat na své přátele, že vymyslí způsob, jak jej z toho dostat.

A jeho důvěra byla opodstatněná. Všichni, kdo prodělali alespoň základní výcvik se zbraní, seděli v jumperech, které mířily od jeskynních úkrytů na jeho pozici. Žoldáci mířili na Igora, ale z ničeho nic prostě zmizel. Zahájili palbu, kde se ztratil, ale bez účinku. Igor nevědomky vešel přímo do maskovacího pole jednoho jumperu, který jej takto vyzvednul. Ihned za ním se zavírali dveře a právě včas, protože pod vzlétajícím jumperem explodovala malá příruční výbušnina.

„Sakra,“ slyšel Igor z pilotní kabiny, když blízká exploze zasáhla spodek lodi a vážně tak antickou loď poškodila.
„Jdeme dolů,“ promluvila Anis, která se opírala o sedadlo kopilota a celá posádka antické lodi se připravovala na náraz do zeminy, která se rychle blížila. Jumper od vyzvednutí Igora uletěl pár stovek metrů, než s nepěkným zvukem rozhrnul zeminu.

„Druhý jumper je nedaleko,“ řekl William a otevřel se zbraní v ruce, zatímco Anis dávala zbraň Igorovi a sama si do rukou vzala Zat, typickou zbraň její rasy.
„Jsme na blbém místě, žádné úkryty v okolí!“ řekl Igor a již vedl trojici ven.

Sotva vyšli ven, nad hlavy se jim odmaskovala druhá loď, která vystřelila dron někam za kopec, kde neviděli.
„Musíme za jumper!“ vydal pokyn Igor, protože to byla jediná kulkám odolná skrýš široko daleko. Sotva to dořekl, již viděli nepřátelské vojáky na celém horizontu, kteří mezi sebou udržovali velký rozestup kvůli dronům, jež padaly mezi ně s poměrně malou přesností. Přeci jenom, nikdo z Aventinu kromě Petra Čermáka nebyl bojový pilot.

I s leteckou podporou zbylí žoldáci zpustili palbu na trojici za spadlým jumperem, do té doby, než hluk palby přerušil jiný velmi silný a intenzivní zvuk. Žoldáci nevěděli, co od toho mají čekat, ale všichni obyvatele Aventinu již tento zvuk poznali. Trvalo ještě pár desítek vteřin, než zbylí útočníci byli rozsekáni projektily vystřelených ze spodních baterií na Minervě, která stále byla na obzoru pouhým černým bodem. Nyní aspoň byla nádherně předvedena přesnost střeleckých baterií, které byly konstruovány na palbu na mnohem větší vzdálenosti. Aventinský křižník se vrátil s plnými sklady domů právě včas, aby poskytl dostatečnou podporu a pomohl zajistit bezpečí.

„Minerva posádce spadlého Jumperu. Jste všichni v pořádku?“ zeptal se skrz vysílačku Petr, který právě vypálil smrtící salvu.
„Jo, naštěstí jo. Přiletěli jste právě včas, i když o pár hodin dříve by nebylo taky na škodu,“ odpověděl William.
„Můžete projet senzory celé okolí a transportovat žoldáky do cel? Aj ty, co jsou v tunelech,“ požádal Igor, který si již pro dnešek nepřál další zabíjení.
„Spolehni se, použijeme transportéry a přesuneme všechny do kolonie a zaplníme cely na Minervě. A postaráme se, aby se tato situace neopakovala!“ řekla Julia, která právě postávala před velitelským křeslem na můstku.

vynikající díl

Hezkej díl.
Akorát generálové obvykle nebojují. Plukovníci ještě budiž.
Ale generálové se vždy drží nějakou nemalou vzdálenost od linie. V případu jaký byl tento by nejspíše bylo zřízeno velitelství na palubě lodi, a nebo by neopustil ten transporétr ve velistelské verzi.

vynikající díl

[Patas25]

daedalos: Souhlasím, ale na co by měli být všichni generálové stejní? Když svému plánu a svým lidem věří, nevidím proč by nemohl do první linie.

je to dobrý
jediný co mně štve je, že píšeš místo střel : kulky- ty má pes.
To co opouští hlaveň je střela či projektil.
Ten tank vypadá zajímavě, ta věž mně připadá jako Leopard 2A6, a ten podvozek jako nějaký pásový BVP západní výroby. Tvoje výroba?

[Patas25]

Moje výroba bohužel ne. Fotky jsou převzané z nejmenované stránky, kde se lidé chlubí svými díly. (nejmenované, ne proto, že bych ji chtěl před vámi tajit, ale proto, že si ji nepamatuji)

Tady ani nejde o to že generálové nechtěli.
Oni musí být informování o všem co se děje. A to vysílačka zrovna neumožňuje.

[Patas25]

V tom s tebou nesouhlasím. V minulosti měli generálové méně než vysílačky. A taky to šlo.

Som rád že pokračuješ, a dávam Ti jedného bludišťáka nad plán.
Zaujímavé čítanie a dobré.

[Patas25]

Tak, tady máte další díl čerstvě po korekci. Užijte si čtení.

Díl 16: Another player in the game

Aventin, současnost

Osadníci této planety se najednou pro ně neznámým způsobem objevili v kolonii, kterou před útokem opustili, a kterou trochu poničila žoldácká banda. I přesto, že paluba Minervy byla doslova plně naložena všemožnými zásobami, našly se dvě cely volné, kde se zjevilo celkem devět zajatých útočníků. Další dva poté byli umístění na ošetřovně, kde jim byla poskytnuta základní zdravotní péče. Pro větší opatrnost byla tato dvojice pod sedativy, připoutána k lůžku a lékařům asistoval Igor s připraveným Zatem.
Petr Čermák, z pilotního křesla navedl dříve pozemský křižník vedle kolonie, na přistání a právě nyní vypínal všechny nepotřebné systémy a otevíral spodní nákladový prostor.

„Nuže, plán?“ Zeptal se William, který měl na tváři pouze pár modřin, jako zbytek spadlého jumperu.
„Beru si tablet, funkční jumper a jdu zablokovat adresu brány, odkud útočníci přišli,“ řekla Micuki a Anis se hned nabídla, že jí udělá doprovod.
„Půjdu taky. Slíbili jsme Harlanovi, že po příletu na Aventin, jej navštívíme a domluvíme užší podmínky spolupráce. Tak pak si vezmu Micuki a nastavíme bránu tam, čistě na adresu Aventinu,“ oznámil Patrik, který se vydal za dvojicí.

„Dobrá, bezpečnost by snad prozatím byla. Jaké jsou škody na táboře?“ zeptala se Julie.
„Pila zůstala skrytá a čistička vody je v celku, pouze chybí pár desítek litrů vody. Asi si myslely, že to po našem stíhaní ještě využijí. Tak vyrabovali pouze zásoby, přeházely věci. Jinak je zde vše v pořádku,“ odpověděla Emily.
„Dobrá, aspoň, že tak. Megan začni rozdávat ty stany, přikrývky a zásoby. Prozatím jídlo z akademie, to je otestované. A nešetři čokoládou. Prošli si nervy a sladké pomůže zahnat šok,“ rozkázala Julie a pak se obrátila na zbytek.
„Je toho tu plno. Zásoby jídla máme na pár měsíců, tak v tomhle ohledu jsme pokrytí a věřím, že na té planetě bude ještě dostatek potravin. Taky jsme prozkoumali jenom zlomek jednoho velkoměsta a je jich tam ještě stále hodně. V podstatě máme zdroje tak dvacet let mrtvé civilizace. Kdyby nebylo potencionální hrozby ohledně toho hmyzu, tak asi letíme tam,“ řekla Julie.
„Ale to nám nebrání nějaký komplex důkladně vyčistit, izolovat jej od zbytku světa a mít tam jakousi provizorní základnu,“ navrhla odcházející Megan.

Nově obsazená planeta, současnost

Na orbitě planety parkovala mocná spojenecká flotila, čítající jak pozemské, tak Jaffské lodě. Dokonce první loď, co, byla nově postavená, už parkovala na orbitě. Luciánská aliance ji dokončila, jenom ji nestihla vybavit posádkou a zařadit do své flotily. Další trojice měla již hotový trup a chyběly pouze nějaké primární systémy, ale s lidskou pomocí mohli být tyto lodě bojeschopné během několika týdnů. Poslední Ha´tak v suchém doku měl sotva základní konstrukci trupu a jeho start byl odhadován nejdříve za tři měsíce. Pokud by se nějak razantně nezapojili lidští spojenci ke konstrukci těchto plavidel. Zbylé tři lodě, co byly v opravárenských docích, měly sice nedávno poškozené zbraňové platformy, ale co lidé napáchali, to měli v plánu odčinit. Tak bylo jisté, že v brzké době bude Teal´cova frakce již disponovat necelou třicítkou lodí třídy Ha´tak. Což sice byl neskutečný zlomek, ale právě tyto loděnice by to měli změnit.

Teal´c byl právem potěšen tímto úspěchem a s tyčovou zbraní v ruce procházel jednou starou chodbou a jeho pozornost kupodivu zaujala stará řada hieroglyfů a goa´uldských textů na zlatavé stěně. Nevnímal okolo procházející Jaffy, ani pozemské vojáky. Byl začtený do oněch textů, dokud jej nevyrušil Cameron.

„Já dávám přednost komiksům.“
„Dalo by se to nazvat jakousi historií této základny. Na většině stěn jsou vždy napsané náboženské texty, které mají posílit víru ve falešné bohy. Tady tato stěna vykládá historii této základny. Byla jedna z prvotních, které Kronos založil a jelikož patřil k nejstarším vládcům soustavy. Řekl bych, že právě kráčíme v tisíci let staré chodbě. Ve stejné chodbě, kde sloužil a žil můj otec,“ vysvětlil Teal´c.
„To je zajímavé, jestli to dáte na papír, rád si to pročtu. Ale nyní by s vámi chtěl mluvit generál Hudson,“ oznámil lidský plukovník a oba dva se dali do kroku.
„Tak ho nesmíme nechat čekat. Ukázal se jako statečný bojovník a výborný stratég. Kdyby byl do programu hvězdné brány zapojen dříve, určitě by nám to hodně pomohlo v boji proti Goa´uldům,“ složil kompliment Teal´c.
„Na Zemi je spousta schopných lidí, stačí jenom příležitost a každý se může projevit,“ řekl Cameron a již otvíral dveře, za kterými byl generál, obdivující historickou vyřezávanou mapu doků.
„Teal´cu, díky, že jste se dostavil. Chtěl jsem se zeptat, jestli můžeme ještě nějak na této planetě pomoci, nežli pozemské jednotky stáhnu.“
„Už tak jste pomohli více než dost. Vaše strategie obstála na výbornou, ale obávám se, že příště nebude tak úspěšná. Luciánská aliance se na tento postup připraví a určitě si nachystají protiopatření na vaši těžkou techniku,“ řekl Teal´c.
„Bohužel, ale s tím se počítá. Ale mohu vás ujistit, že Země má ještě pár es v rukávu,“ řekl generál a pak obrátil svou pozornost znovu na mapu.
„Před chvílí jsme obdrželi komuniké od pozemského směnu IOA,“ oznámil Hudson.
„Co ta banda byrokratů vymyslela?“ zeptal se ihned instinktivně Cameron.
„No, generál Landry se hodně přičinil a podařilo se mu získat vám další podporu. Nechám tady seržanta, který má velké zkušenosti s obranou. Prosím jenom, abyste jej poslouchali a plnili jeho pokyny a rady. Mělo by vám to zajistit lepší obranu proti invazi bránou, při bombardování a útoku z orbity. Je to zkrátka taková naše jediná podmínka, ať tu je pozemský personál v bezpečí,“ řekl generál.
„O jakém personálu je tu řeč?“ zeptal se Teal´c.
„Kompletní technický tým. Jaffové pod Teal´covým vedením se už více než odsvědčili a tak vám chceme pomoci postavit lodě odolnější, silnější a dát vám výhodu oproti Luciánské alianci,“ oznámil dobrou zprávu Hudson.
„Nevím, jak vám jménem Jaffů poděkovat,“ řekl Teal´c, který s úsměvem ocenil otevřenost Země.

Kefflinova domovská planeta, současnost

Vrchní velitel Luciánské Aliance trávil veškerý svůj čas v komunikační místnosti, kde právě rozdával pokyny ohledně okrajových oblastí. V této galaxii probíhalo dosti bojů a válek, ale Keffline nepovažoval nic nebezpečnějšího, nežli nepřítel o kterém nikdo nic neví. Z toho důvodu, nechal vyzvednout veškeré trosky po onom konfliktu, dokonce i vlastní sestřelené letouny, které utrpěli zásah od nepřátel. Nyní sotva stihl reagovat na jeden problém, byla mu donesena zpráva o tom, že ztratili jednu významnou planetu. Že na tuto planetu zaútočila Jaffská armáda a ukořistila tak do svých držav jedny významné doky.
Za staré vlády, by byl posel pravděpodobně zastřelen v návalu vzteku svého velitele. Nyní měl ten posel štěstí, že jeho velitel si zachovával dostatek zdravého rozumu a nenechal na povrch vystoupit své emoce. Místo toho poslal všechny pryč a zavřel se ve své pracovně. Místnost naplňovalo červené světlo a jemné vibrace z vedlejší místnosti, z Kefflinových vedlejších prostor, které si právě nechal upravovat. Jeho pozornost nyní upoutal bar, ze kterého si nalil temně zelený nápoj do křišťálového skla a pomalu začal upíjet. Jeho hlavou se mu začali honit myšlenky a plány a než dorazil na dno sklenice, měl v hlavě už svůj plán. Proto ihned přistoupil ke svému stolu, pomocí krystalů aktivoval složitou kombinaci a jedna komunikační koule se rozzářila.

Altair, současnost

Anis, Micuki a Patrik prošli modravým horizontem událostí a už k nim z nedaleké chodby mířil Harlan, který je uvítal svým typickým Comtrya!

„Rádi vás opět vidíme. Tohle je Anis a Micuki,“ představil cizinci své společníky Patrik, zatímco Micuki neztrácela čas a s tabletem v ruce začala rozdělávat DHD.
„Toto místo je pozoruhodné. Pochopila jsem dobře, že tu staletí žijete sám?“ zeptala se Anis.
„Ano, ano. Když nepočítám ony společníky ze Země, jsem tu sám. Pro jednoho je obtížné tu přežít,“ odpověděl Harlan.
„Byla jsem informována, že máte na hrudi vyspělé energetické zařízení. Chtěla bych si jej prostudovat,“ odpověděla na přímo Tok´ra.
„ Anis, na to bude čas,“ okřikla ji Micuki.
„Je třeba zjistit, jak to zařízení pracuje, abychom mohli vyrobit vlastní, snad i účinnější verzi,“ obhájila svou žádost mladá Tok´ra.
„Zatím, co jste byli pryč, snažil jsem se rozdělit základní zdrojový program do několika sekcí, aby mohli být jednotlivě nahrazovány,“ oznámil Harlan a zcela ignoroval nadšení Tok´ry.
„To je výtečné. Měla jsem možnost studovat část vašeho operačního systému. Jelikož pro vás, bude mnohem jednoduší adaptovat se na nové ovládání, všechno postupně převedeme na pozemské programovací jazyky,“ odpověděla Micuki.
„Ano, s tím jsem počítal. Jsem tímto spojenectvím uchvácen, že jsem začal kopírovat veškeré data na externí paměti,“ nadchl se robotický android.
„Bude nám ctí spolupracovat,“ odpověděl Patrik a pomohl Micuki vstát od upraveného panelu.
„Když už jsme tady, mohla bych vidět váš terminál?“ zeptala se Japonka.

Harlan je tam okamžitě zavedl, a Micuki s Anis začali zběžně projíždět operační systém přeložen už do pozemského jazyka.

„Harlane, nejdůležitější nyní bude zachovat funkci jádra a váš replikační přístroj. Také bych to viděl, na odstavení veškerých systémů a rozsáhlou rekonstrukci,“ začal rozhovor Patrik.
„Replikační zařízení může zůstat bez energie, ale jádro musí být napájeno, ať jsem napájen já,“ ohradil se robot.
„Proto počítám, že jádro bude napájeno jedním z našich generátorů, stejně jako osvětlení a přístroje, co přineseme. Jen pro informaci, když vypneme geotermální napájení, předpokládám správně, že uzavřeme veškeré výpusti na povrch a budeme dokonale izolováni od toxické atmosféry, tak tuhle stránku věci nemusíme řešit. Ale na kolik stupňů tady klesne teplota, když to vypneme?“ zeptal se znovu mužský člen výpravy.
„Asi na čtyři až šest stupňů Celsia, záleží, jak daleko budeme od jádra, protože produkuje taky energii ve formě tepla,“ odpověděl robotický spojenec.
„V tom se dá bezpečně pracovat,“ řekl Patrik, když jej přerušila Anis, která rozhovor poslouchala.

„Jaké složení má ona toxická atmosféra na povrchu planety?“
„Výčet veškerých plynných a kapalných prvků je v počítači, taktéž převeden do pozemských definic,“ řekl Harlan a už hned jim onen seznam našel.

Poměrně mladá Tok´ra si celý ten výčet prošla a oznámila trojici poměrně nečekanou zprávu.

„Tok´rové, od skončení války s Goa´uldy začali experimentovat s transformací planet. Zatím jsme pouze na začátku, ale už nyní máme několik sloučenin na stabilizaci atmosfér. Takhle na rychlo mohu říct, že bychom správným vypuštěním, mohli do tří měsíců odstranit žíravé kyseliny v atmosféře. Tak by se na povrchu dalo pracovat s jednoduchými kyslíkovými zásobníky, aniž by se narušovala konstrukce a stabilita obleků.“
„Dokážeš nám to obstarat?“ zeptala se Micuki.
„Bez souhlasu rady ne, ale snad dokážu přimět radu, aby vám dala šanci, získat si důvěru a umožnit vzájemně prospěšné spojenectví.“
„To zní dobře, jakákoliv pomoc Tok´rů by rozhodně nebyla na škodu,“ odpověděl Patrik.
„Když jste tu byli naposled, říkali jste něco o vytvoření robotických těl, s umělým vědomím na mechanickou práci,“ zeptal se Harlan a dokonale tak změnil téma.
„To ano. Na akademii jsem měla možnost studovat zdrojový kód veškerých umělých bytostí a v mé ročníkové práci jsem začala vytvářet program pro opravárenské a servisní roboty. Vaše technologie je sice určené k tvorbě lidských těl, ale věřím, že bude lehké tvořit roboty o jiné konstrukci,“ začala Micuki.
„Jaké konkrétní tvary, máte na mysli?“
„Od malých zařízení k opravě interiéru, až po velké k opravě poškozeného trupu. Možná i dálkové ovládané zbraně a jiné vojenské systémy,“ začala Micuki.
„Pár druhů pozemských zbraní je v horních komplexech, ještě z dob občanských válek,“ oznámil Harlan překvapivou novinku, který si vyžádala téměř němý úžas všech.
„Proč jste nám to neřekl?“ zeptal se Patrik.
„Neptali jste se.“
„Dobrá, je tu ještě nějaká vyspělá technologie, kterou bychom mohli využít?“
„Je tu nějaké zemědělské vybavení, ještě když jsme obdělávali půdu a museli se živit, několik průmyslových komplexů, které by nepřipadali v úvahu, ale pokud se vám podaří stabilizovat atmosféru,“ začal Harlan.
„Také na dně Korlanského jezera budou kóje s plavidly, které jsme používali k průzkumu planet v sluneční soustavě, jestli je na nich možný život. Bohužel nebyl, tak jsme se uchýlili do tohoto komplexu,“ vysvětlil Harlan.
„Vy máte vesmírné lodě, a to vás nenapadlo nám to říct? Nebo to říct před lety SG-1?“

Harlan se zarazil, jako by řekl něco špatného, zvedl ramena a zatímco hlavou mírně třepal ze strany na stranu, odpověděl.

„Nikdo se mě na to neptal.“
„Dokážete zjistit kolik lodí tam je a jaké to jsou lodě?“ zeptala se Anis.
„Ne to ne, stanice pod jezerem byla jedna z nejpřísněji chráněných. Postavil ji stejný muž, jako tento komplex a stejně jako tento komplex, je stanice uzavřena a izolována. V mé databázi o ní není víc informací,“ hájil se obyvatel této planety.
„Zdá se, že Altair bude mnohem cennější planeta, než jsme se původně domnívali,“ řekla Micuki.
„Proč? Ty lodě nejsou schopny mezihvězdného cestování, jinak by se obyvatelé neuchýlili na toto místo,“ řekla Anis.
„To sice ano, ale budou to stroje schopné dosáhnout orbity. A my máme znalosti, a když vzpomeneme celý Altair a hmyzí planetu, tak i docela rozsáhlé zdroje na jejich vylepšení,“ řekla Micuki.
„V tom má Micuki pravdu, máme prostředky, ale nemáme lidskou sílu a dostatečně vyškolený personál,“ řekl Patrik a pak se jednotlivě obrátil na Tok´ru.
„Anis, mohla byste nám zajistit audienci u nejvyšší rady? Budeme potřebovat více programátorů na krystaly, abychom stabilizovali tuto základnu a nejenom to,“ řekl Patrik a pak se obrátil na zbylou dvojici.
„A vy, jak bude jádro na našem zdroji, byste se měli zaměřit na nějakého univerzálního robota, na nějakou hrubou kostru. A potom by se tato kostra použila pro jednotlivé specializace, jako opravárenský robot, těžařský, farmářský, nebo i snad bojový.“
„To zní rozumně, Harlane, doprovodíte nás na Aventin s vaší databází a pomůžete mi?“ zeptala se Micuki, když už bylo jasné, že je pomalu čas vrátit se zpět.

Kefflinova domovská planeta, současnost

Aktuální vládce Luciánské aliance byl v hloubi duše rozhořčen. Nejenže Jaffská frakce mu obsadila jednu loděnici, ale také první várka neznámých vzorků, co dorazila skrz bránu, neposkytla významnější informace. Jediné, co zatím s jistotou mohl říct, bylo, že nepřítel používá zbraně na plasmatickém základu a pak zvláštní druh trupu, který vypadal jako korálovec.

„Pane, lodě dorazily do systému. Současně,“ podal hlášení jeden z podřízených.
„Dobrá, ať přistanou. Jdu se tam podívat osobně,“ řekl Keffline a s Goa´uldským počítačem v ruce vyšel směr přistávací porty.

Keffline nemarnil čas a když byl v docích, zamířil k jednomu ze dvou Hat´aků a ignoroval třetí loď, co zde kotvila, jeden bombardér třídy Al´kesh.

„Pane, trosky jsou v hlavním skladu,“ řekl ihned velitel této lodi.
„Zjistili vědci, nějaké nové informace?“
„Ano, analyzovali trup. Podle všeho to je organický druh trupu, který nebyl postaven, ale vyrostl a ztvrdl do vysoké pevnosti. Bohužel, počítačové systémy jsou trvale zničeny, technici z nich nedostali ani řádek. Ale podařilo se nám zajistit kusy interiéru stíhaček a překladatelé identifikovali ty symboly,“ řekl velitel Kefflinovi.
„Takže tu rasu známe?“
„To ne, ale struktura a rozložení jsou velmi podobné jazyku Antiků. Podle všeho vychází jazyk z toho jejich, tudíž se možná jedná o nějakou odtrženou frakci,“ zkusil podat svou hypotézu kapitán této lodi, zatímco Keffline si již prohlížel trup ztroskotaného stíhače.
„Co energetické zdroje, či palebné systémy?“ zeptal se vrchní velitel aliance.
„Možná snad v dalším spadlém stroji. Zkoumat jsme jako první začali tady tento, byl nejzachovalejší, ale bohužel zachovale vypadá jen z vnějšku.“
„Dobrá, převezte trosky do katakomb. Ať se na to mohou podívat mojí lidé. Potom odstartujte na orbit, a čekejte další rozkazy,“ řekl nejvyšší velitel Luciánské aliance předtím, než vstal a s počítačem v rukou odešel k Al´keshy, před kterým již stála žena oděná v obleku z černé kůže, který těsně obepínal její tělo a dokonale lemoval křivky její postavy. Černé vlasy jemně poletovaly v odpoledním větříku a téměř hypnoticky přitahovali pohled lidí okolo.

„Neměla by ses tu tak veřejně ukazovat,“ napomenul ji Keffline.
„Naše styky, jsou všechno jenom ne soukromé. Má posádka o tom ví, stejně jako někteří tví lidé. A drtivá většina si stejnak nedovede přiřadit tvář ke jménu,“ hájila se Vala mal Doran.
„No koneckonců, je to tvé riziko. Ale kdyby se jistá skupina lidí dozvěděla o našich stycích, mohlo by to ohrozit tvé následné obchody s nimi,“ namítl Keffline.
„To je moje věc. Jsem si navíc jistá, že ta skupina lidí už o tom ví. A jelikož obchoduji s materiály a s informacemi, které nijak zvlášť nenaruší rovnováhu sil v galaxii, tak nejsem osinou zadku,“ usmála se Vala a nenápadně mrkla na jednoho z mužů, který právě nakládal její loď.
„Zatím ne. Jen si hlídej záda, sestřičko,“ řekl Keffline zaražené Vale, která hleděla kamsi za jeho záda.

„Wraithové?“
„Počkej, ty znáš ty stíhače?“
„Darty. Kde jste je našli?“ zeptala se se zaujetím Vala.
„Na okraji jednoho z perimetrů. Tyto Darty, jak jim říkáš, se střetly s mou patrolou. Přišel jsem o desítky gliderů a jeden Ha´tak. A to nemluvím o zničených městech a zmizelých vesničanech.“
„Wraithové, jsou násilnická rasa, která se živí vysáváním životní energie z lidí. Doslova ti přiloží ruku na hruď a vezmou si tvé životy. Tauriové s nimi bojovali v galaxii Pegas a zničili jejich soudržnost a vlastně i jejich značnou část flotily,“ vyprávěla Vala.
„Jak proti nim bojovali?“ zeptal se Keffline.
„Podle toho, co jsem slyšela, tak improvizovali. Wraithové nepoužívají štíty, spoléhají se na trup a stovky Dartů. V pozemním boji pak používají omračující zbraně a dosti spoléhají na svou regeneraci, která je závislá, na tom, kdy jedli,“ řekla Vala a její bratr hltal každé slovo a dozvídal se další informace o nové rase.
„Víc ti neřeknu. Ale jejich přítomnost v této galaxii není žádoucí pro žádnou stranu. Promluvím si se svými kontakty a uvidím, co ještě zjistím. Tohle je nová hrozba, která určitě předčí ostatní sváry v naší galaxii a je třeba ji nepodcenit. Opatruj se, bratře, brzy se ti ozvu,“ řekla Vala a nastoupila do své naložené nákladní lodi, která se chystala ke startu.

„Mám nastavit kurz k stanici? Abyste mohla kontaktovat Taury?“
„Poslouchat cizí rozhovory není dvakrát slušné. A ne, nemusíš, už jsem to udělala,“ řekla Vala, zatímco její loď se vznesla z plošiny a nechala za sebou Kefflina, a řadu skladníků, kteří chystali zboží pro další loď.

Aventin, současnost

Od nepřátelské invaze uplynul již nějaký čas, ale přesto v osadě panovalo jasné napětí. Víra ve schopnosti uprchlíků ze Země, utrpěla a našli se i tací, kteří vyhrožovali opuštěním kolonie. Naštěstí byli ostatními přesvědčeni a žádné odstěhování se nekonalo. Namísto toho se všechny lidské zdroje soustředili na útroby Minervy, kde vystěhovávali veškeré zásoby, které posádka ukořistila na hmyzí planetě. Mezi prvními byly vyklizeny vězeňské cely, do kterých byli umístěni přeživší útočníci. V každé cele byla kamera, plus zajatce sledovaly termální senzory na lodi. Tyto data byla okamžitě přenášena do tabletu toho, kdo aktuálně hlídal loď.

„Na jak dlouho to vidíš?“ zeptal se Igor muže, která právě divoce listoval ve svém tabletu.
„Dva týdny. Do dvou týdnů budeme mít pilu pod střechou. Do té doby budeme mít taky dostatek materiálu a začneme konečně se stavbou domků. Nic složitého, pouze jednoduché stěny, podlaha, střecha. Z hmyzí planety máme skříně, postele, stoličky, kuchyňské náčiní, které musíme upravit na vidličky a nože. Upřímně, nedovedu si představit, jak se něčím takovým může dát jíst. Ale tak jako tak, do Zimy, bychom měli mít teplé prostředí pro všechny. Sice v některých domech jich bude muset být více, kabelové vedení bude dočasné, sociálka prakticky nulová, ale je to začátek,“ řekl William Walker.
„Ty ses nějak rozjel. Co myslíš nulovou sociálkou?“ Zeptal se Igor a prohlížel si první plánek budoucího města.
„Nachystané místnosti, ale kanalizaci a vodní infrastrukturu začneme budovat nejdříve na jaře.“
„Co je tady to volné místo, vedle pily?“ zeptal se Igor, co Williama sice poslouchal, ale očima projížděl jeho prvotní plánky.
„Místo pro pár skladů a několik průmyslových prostor. Když využijeme tunely pomocí krystalů a zakomponujeme osadu pod povrch. Neříkám tak moc, jako to udělali Geniové v Pegasu, ale trochu jsem se jimi nechal inspirovat a právě jdu na Minervu spustit detailní sken, ať mám podklady o podloží a mohu začít tvořit trojrozměrné plány.
„Už teď jsem zvědavý. Jak něco budeš mít, rád bych to viděl,“ řekl s úsměvem Igor a klusem dostihl skupinu, která směřovala k bráně.
V čele kráčela Anis a za jejími zády Julia Robertsová, Emily Richterová, Jan Pospíšil, Pavel Sedláček a v neposlední řadě také představitelka osadníků Amata. Tato mladá dívka v nové osadě získala velkou oblibu u svého lidu, protože sjednala přestěhování na Aventin. Byla to právě taky ona, která primitivní venkovany nakazila svým zájmem o technologii, a všichni sdíleli společnou vidinu teplých domovů.

Nicméně tato sedmice nezastavitelně mířila k bráně, kde relativně mladá Tok´ra zadala adresu planety, na které měla její rasa hlavní město. Po průchodu bránou plíce skupinky naplnil výrazně rozdíl vzduch. Zatímco Aventin byl plný vlhkosti po nedávné přeháňce, tak planeta Tok´rů byla pravým opakem. Přechod do suchého, pouštního vzduchu rozhodně nebyl příjemný, ale myšlenky na to, co dýchají, nahradily myšlenky na to, co vidí. Pohled na město ve tmě, byl přímo impozantní a celá skupina se musela zastavit a vrýt si ten pohled do paměti, obzvláště Amata.
„Pojďte, rada už čeká,“ řekla Anis a vedla je k vysoké budově, u jejíž paty již čekal Malek.

„Tak to jsou oni,“ řekl Malek a prohlížel si onu pozoruhodnou šestici v typickém pozemském oblečení, které by se dalo nazvat společenským. Anis na místo odpovědi pouze jemně kývla a následovala za Malekem na portál transportních kruhů.
I když to navenek nedala znát, právě byla velice nervózní. Toto slyšení před nejvyšší radou, bylo na její odpovědnost. Ona se za skupinku lidí zaručila a tak neúspěch by jí významně snížil prestiž a postavení v celé komunitě.

Celá skupina se transportovala do jedné z věží, do vyšších pater a poté prošli několika chodbami a uličkami, než se jejich průvodce zastavil a obrátil se na skupinu.

„Než tam vstoupíte, chtěl bych vám osobně poděkovat za záchranu Anis a také ocenit váš záměr, kvůli kterému tu jste,“ řekl a poté je obdařil posledním pohledem, než se otočil a vstoupil do místnosti pro radu, kde ihned zaujal své právoplatné místo.
Šestice jej ihned následovala a podle gesta, všichni usedli k připravenému stolu, čelem k druhému stolu, u kterého sedělo dvakrát tolik lidí, a bedlivě si je prohlíželi.
Anis, která nebyla členem nejvyšší rady, zaujala místo u dveří, kde celé jednání sledovala z povzdáli.

Začátek byl hodně formální a obsahoval představení všech jednotlivců, následované seznámením lidí s přístupem Tok´rů, co se spojenectví týče. Získat jakoukoliv vážnější dohodu s touto rasou, bylo téměř nemožné. Tok´rové sice obchodovali na desítkách planet s potravinami, výrobky a sjednávali obchod mezi různými světy za nulovou provizi. Ale získat od nich technologie, či informace bylo něco zcela jiného. Daný svět musel prokázat zralost a správné využití. Jednalo se o dlouhý proces, který začínal jednáním s nejvyšší radou, který pro Aventin začínal právě teď.

Planeta s doky, současnost

Od dobytí loděnice z rukou Luciánské Aliance uplynulo už několik desítek dní a Jaffové zde vynaložili velké úsilí. Jelikož pozemní útok těžké techniky značně zdevastoval bunkry obránců, museli vítězové pracovat ve dne i v noci. Hlavní změnou bylo přesunutí brány do komplexu loděnice, konkrétně do jednoho nízko položeného skladiště, které bylo zabezpečeno snad lépe i než prostor hvězdné brány na Zemi.

Samotná brána byla zasazena v rovné podlaze na konci obdélníkové místnosti. Před ní byly postaveny zábrany z velmi odolného materiálu, který se taktéž používá na trupy lodí, a za první dvojici byli uloženy dvě Jaffská děla. Dále kromě toho místnost měla dva nově udělané balkóny, na kterých byla taktéž děla a na pravém balkónu skryté těm, kdo okamžitě přijdou bránou, bylo ukryté DHD. Vedle hlavní haly byla malá spleť tunelů k balkónům, ubikacím a komunikační místnosti. Z této podzemní části pak vedl pouze jeden velký tunel ke zbytku komplexu, který v případě invaze měl posloužit jako bod vzdoru.

Co se týče úprav na povrchu. V podstatě tu bylo asi šest jednotlivých loděnic umístěných vedle sebe. Každá loděnice byla stejná jako ta vedlejší. Kruhovitá jáma hluboká necelých sto metrů, kde podlaha byla ze speciálního materiálu, který usnadňoval provoz antigravitačních manipulátorů. Po obvodu loděnic bylo několik teras s uloženými komponenty a stavebním materiálem. Povrch mimo jámy byl hladký kvůli zjednodušené přepravě nákladů. U každé loděnice bylo pak několik bunkrů po obvodu v pravidelných rozestupech a větší počet těchto obranných pozic byl na obraně vnějšího perimetru.
Ve srovnání s předchozím stavem planety, nyní obrana byla ještě hustší a mnohem organizovanější. Jaffové plánovali stavbu nových loděnic, dokonce už dvě nové začali budovat a proto si vybrali pokračovat severovýchodním směrem, kde byl terén příznivější. Z toho důvodu byl vnější perimetr posilován hlavně na jižní a západní straně.

Ale ty jsi se rozjel.
Četlo se to dobře

vynikající díl

Obsahovo zaujímavé a dostatočne dlhé aby som si to vychutnal ( nepíšem, že by nemohlo byť dlhšie ).
Budem sa veľmi tešiť na skoré pokračovanie.
P.S.: Je tu niekoľko preklepov.

Tak jsem to přečet a musím uznat. že povídka byla opravdu povedená Doufám že další díly jistě přibudou, co mě však neskutečně štve je, že Vala je sestrou toho Keflina jinak opravdu pěkné

Hezkej díl, nic více k tomu nemám.

Super

Super jen tak dál

Mám otázku, kdy tu bude další díl?

[Patas25]

Vím, jsem hrozný, někdo by řekl, že Stormovatím a ten někdo by měl i pravdu. Pravdou je, že i když mám příběh v hlavě, i když mám opravdu pár zajímavých věcí vymyšlených (Jakop může potvrdit), tak vůbec nemám čas psát. Kombinace rodinných starostí, plus má krásná škola mi nedávají volný čas, a když už ten čas mám, tak jsem bez chuti psát.

Každopádně, mám napsaný díl 17, který jsem právě poslal Jakopovi na korekci. Díl 18 je skoro dokončen, tak si na něj zkusím udělat čas koncem týdne, tak aby tu příští týden pro vás byl. Pak už přeci jenom budou Vánoce, a já zkusím hodit co nejvíce děje na papír a dát vám opět kus příběhu.

Na závěr, bych chtě poděkovat všem, kdo mi dali hlas v letošním ročníku soutěže Bard. Ani nevíte, co to pro mne znamená, že jste si na mé dílo vzpomněli. Zároveň bych chtěl nabádat ostatní, kdo ještě nehlasovali, ať využijí své hlasy a přispějí. Nemusíte přímo pro mne (ale zlobit se za to na vás nebudu), ale spíše pro sebe. Máte to právo, tak zvolte krále pro příští rok a podpořte tak tohle vlákno fóra.

Tak sa teším na pokračovanie (po korekcii).
A sory, že si sa nevošiel do môjho hodnotenia, ale sú tam len 3 miesta.