STARGATE : OLD SALT

tak díl dobrý...nemám co vytknout...jen stále nevím co od toho mám čekat...uvidíme

S tým vstávaním ... , ale poviedka je zatiaľ dobre čitateľná.

Stargate : Old Salt 3

O čtyři hodiny později.

„Mořský vlku, Mořský vlku, tady Provider 01, žádám povolení k přistání, přepínám.“
„Provider 01, Mořský vlk, máte povolení, řiďte se pokyny návodčího, konec.“
„Rozumím, Mořský vlku, Provider 01 jde na přistání.“
Asi po dvouminutovém přistávacím manévru dosedl nákladní letoun C-2 Greyhound na palubu Nimitzu, následně byl přesměrován z přistávací dráhy, aby tak uvolnil místo dvěma letounům F/A-18 E Super Hornet, kteří mu dělali eskortu.

Jakmile stroj zastavil, seběhli se k němu technici, kteří zajišťovali letoun před náhodným pojezdem po dobu výstupu pasažérů. Jakmile se tak stalo, vypnuly se motory a ke dveřím nastoupil takzvaný „čestný špalír“ složený z námořníků v bílých parádních uniformách. Následně se dveře otevřely a vystoupili z nich dva členové posádky letadla, kteří zajistili výstupní schůdky a následně se vedle nich postavili do pozoru. Na to konečně z letadla vystoupil muž v modré parádní uniformě letectva se třemi stříbrnými hvězdami na náramenících. Zasalutoval vojákům z letadla a vykročil skrz „špalír“ směrem ke kapitánu Hexovi a prvnímu důstojníkovi Tomasu Grodinovi, kteří stáli na konci rovněž ve slavnostních bílých uniformách.

„Kapitán Hex, předpokládám.“ začal konverzaci O´Neill.
„Ano, pane. Vítejte na palubě Nimitzu, generále.“
„Děkuji. Tak kde mám ty svý zbloudilý piloty.“
„Tudy, pane.“ řekl Hex a ukazoval směrem ke vchodu do podpalubí, který hlídali dva mariňáci.
„A vůbec, kapitáne, co tak slavnostně? Sem tu přeci na neoficiální návštěvě, ne?“
„Promiňte, pane, ale oznámení o vašem příletu bylo neočekávané a stručné, nechtěli jsme proto nic podceňovat.“
„Aha, no, jak se zdá, tak to někdo zase poplet. Nevadí.“
„Pane, už jsme zde.“ řekl XO a ukázal na dveře, které hned pohotově otevřel a nechal generála projít.
„Děkuji.“ jakmile O´Neill vešel, osazenstvo místnosti se pohotově postavilo do pozoru a zasalutovalo právě příchozímu generálovi.
„Pohov. Tak jaké bylo přistání, plukovníku?“
„Na jedničku jako vždy, pane.“ řekl plukovník Wiliams, když si sedal zpět do křesla.
Na to se O´Neill posadil a pokynul ostatním, stále stojícím důstojníkům, aby se rovněž posadili.

Jakmile tak všichni učinili, spustil:
„Musím říci, kapitáne, že ste na mě udělal dojem. Přistát s poškozeným motorem na týhle viklající se kocábce, zajímavé.“ řekl O´Neill směrem ke kapitánu Lembertovi.
„Pane, děkuji, pane. Od Vás je to vážně čest, pane.“
„Dobrá tedy, tak k věci. Plukovníku, jaký je stav té poškozené 302-ky? Zvedne se ještě?“
„Ano pane, jsem si tím celkem jist. Jen zde nemáme technika a patřičné díly nutné k opravě hlavního motoru, pane. Tudíž si myslím, že by byl vhodnější alternativní způsob přepravy, pane.“
„V tom je právě háček, žádný zrovna není k dispozici, ale právě vykládají z mého letadla náhradní díly i s technikem. Jakmile budou opravy dokončeny, vrátíte se zpět do jednapadesátky, sepíšete důkladnou zprávu o nehodě a o samotném přistávacím manévru. Zvláště, dá-li se s námořním přistáním počítat i do budoucna.“
„Ano, pane.“
„A od vás, kapitáne,“ podíval se na Hexe, „ čekám přesně to samé.“
„Jistě, pane.“
„Tak, to bude asi vše, dejte se do práce. Děkuji.“ řekl O´Neill směrem ke svým pilotům.
„Rozkaz, pane.“ řekli všichni sborově, jakmile se postavili do pozoru a zasalutovali svému velícímu, načež odkráčeli směrem do hangáru.

„Kapitáne, na vás bych měl ještě prosbičku.“
„Cokoliv si řeknete, pane.“ řekl Hex.
„Nejde tak o mě, jako o ty byrokraty ve Washingtonu. Vzhledem k událostem, které se zde staly, si myslí, že by vás a vaši loď mohli využít na jednu ztřeštěnost. Detaily vám nemohu zatím říct, jen že budu od vašich velitelů potřebovat jejich osobní hlášení, týkající se tohoto incidentu a pak hlavně týkající se částečné, krátkodobé, ale za to rázné přestavby lodi a jejích operačních a technických systémů.“
„Cože, pane?“
„Ano, slyšel ste dobře, kapitáne. Chtějí vás přidělit na misi, kvůli které bude muset vaše loď projít určitými vylepšeními.“
„Dobrá, pane. Sice nevím, k čemu to povede, ale ty zprávy vám seženu.“
„Skvěle, pokud vše proběhne podle plánu, tak se tu za vámi během měsíce někdo zastaví. Mezitím chci, abyste otočili na kurz 1-7-2 a pokračovali po něm do dalších instrukcí.“
„Ano, pane.“ řekl celkem zaraženě kapitán, ale generálovi se nesnažil odporovat, stejně by mu to neprošlo.
„No, jak se tak dívám na čas, je už třeba se vrátit. Doprovodíte mě k letadlu, kapitáne?“
„Jistě, pane, tudy.“ řekl Hex a už O´Neilla směřoval zpět na letovou palubu.
Jakmile se tam ocitli, generál nasedl do svého letadla a za ním se zaklaply dveře.
Následně letadlo zarolovalo ke katapultu a bylo odpáleno rychlostí 125 Km/h z lodní paluby, načež se vzneslo výše do vzduchu a obracelo se zpět k Washingtonu.
Na to se kapitán Hex vydal zpět na můstek.
Jakmile se tam propletl bludištěm chodeb, nařídil změnu kurzu na 1-7-2 a čekal na potvrzení, že loď byla otočena dle rozkazu.
Jakmile ho dostal, chopil se lodního rozhlasu a svolal do důstojnické jídelny všechny velitele lodi, od zbrojmistra po hlavního technika reaktoru.
Jakmile se všichni dostavili do jídelny, řekl jim to, co mu pověděl generál O´Neill, a nařídil jim sepsání oněch zpráv. Po asi hodinové poradě se všichni odebrali buď na svou službu, nebo jako kapitán, do své kajuty.

Kapitán si svlékl parádní uniformu, a oblékl se do pohodlné lodní kombinézy. Vzal si ze své skříně láhev své oblíbené Whisky, nalil si do skleničky, sedl k počítači a začal pracovat na oněch zprávách, přičemž si říkal, co mu to ti byrokrati z Washingtonu zase připravili.

O čtyři dny později.

I když se to posádce příliš nelíbilo, byl Nimitz už tři dny mimo kurz k domovskému přístavu. Nikdo, ani kapitán, nechápal proč. Proč vrchní velení posílá poškozenou loď, takřka bez posádky, na novou, přísně tajnou misi? Co s ní má společného letectvo? Co s ní má spojeného generál O´Neill? A hlavně, kam je zavede jejich nynější kurz? To jsou jedny z mnoha otázek, které si posádka lodi pokládala. Ale zatím na ně neměli žádnou odpověď. Až do teď…

„Kapitáne, komunikační hlásí, že zachytávají kódované vysílání od námořního velení. Je pro nás, ale nepřichází z Norfolku.“ hlásil kapitánovi XO.
„Tak od kud je?“
„Nevíme, pane, nedaří se nám to určit.“
Kapitán se chvíli rozmýšlel, zda má odpovídat, ale pak si vzpomněl na slova generála O´Neilla, že mají vyčkat dalších instrukcí a přikázal:
„Přepojte to na můstek. A nahlas.“
„Ano, pane.“

Na to se můstkem začínal ozývat hlas vycházející z reproduktorů. Zachycený vysílačkou a dekódovaný zněl jinak, než jak patřil svému majiteli.
„Mořský vlku, Mořský vlku, zde Věž, prosím odpovězte, přepínám.“
„Věži, Mořský vlk, prosím identifikujte se a udejte svoji polohu, přepínám.“
„Mořský vlku, Věž, vyčkejte, přepínám.“
Asi po třiceti vteřinách ticha se z reproduktorů začínal ozývat jiný hlas.
„Mořský vlku, tady je generál Jack O´Neill z amerického letectva, autorizace ALFA - TANGO - HOTEL - 6, potvrďte, přepínám.“
Na to si kapitán Hex pokýváním hlavy od XO, který držel šifrovací knihu, potvrdil správnost autorizace a tím i identitu generála.
„Věži, Mořský vlk, autorizace potvrzena, vyčkáváme rozkazů.“
Na to se hlas z reproduktorů vrátil na onen první.
„Mořský vlku, Věž, zpomalte na 5 uzlů, kurz 1-6-5.“
„Potvrzuji věži, kurz 1-6-5 rychlost 5 uzlů.“
Jakmile Nimitz dosáhl potřebného kurzu i rychlosti, neslyšel z vysílačky nic po dobu dalších 3 minut.

„Mořský vlku, Věž, zpomalte na 2 uzly, kurz 1-6-2. Připravte se k zakotvení.“
„Věži, Mořský vlk, prosím zopakujte poslední část, znělo to, jakože chcete, abychom se připravili k zakotvení.“
„Mořský vlku, Věž, potvrzuji, připravte se k zakotvení.“
„Věži, Mořský vlk, a to jako kde, před námi není nic, než moř…“
Kapitán nestačil doříci větu, jelikož jak se snažil demonstrovat, rozhodil rukou a díval se po okolí lodi, když si všiml něčeho velice neobvyklého.
Při pohledu na příď lodi si všiml, že jeho loď nyní již žádnou příď nemá. A že dokonce mu začínají mizet i jednotlivé části letové paluby.
Nejdříve pozice návodčího, poté kus katapultu, pak palubní výtah…
Kdyby se kapitán nevěnoval jen tomuto, postřehl by, že mu XO hlásí, že ze přídi hlásili nějakou bariéru prostupující přepážkami, načež se odmlčeli.
Kapitán nemohl nic dělat, nejen že se řídil rozkazy, ale i kdyby okamžitě nařídil zpětný chod, zafungoval by až tehdy, co by byla celá loď za bariérou.
Nemohl nic.

super diel zacina sa m to pacit

[Patas25]

Musí to být pěkný pohled, když americká letadlová loď kotví u mol Atlantidy.

jj přesně tak..by mě zajímal ten malý refit..

Ono je asi celkem jasné, že ji upraví, aby mohla nést F-302 Méžná i nějaké ty coilguny protiletadlové?

Nebo ji dodělají podsvětelné motory, hyperpohon, štíty a tlumiče a umělu gravitaci a pošlou ji hlídkovat do vesmíru

Až na to slovo "Parádní", sa mi to celkom páčilo.
Chudáci. Zrazu nebudú vedieť ako sa majú tváriť.
Tak si počkám na pokračovanie.
ja sa .

Hmmm, pekne se nám to rozjíždí. Uvidíme co uděláš s tou letadlovkou, rozhodně štíty by na ni nebyly úplně od věci, menší úprava letové paluby pro 302 + nějaké "lehčí" zbraně a místo jaderného reaktoru dát nějaký větší naquadahový. No nechám se překvapit, tak ať je tu další díl co nejdřív.

Omlouvám se za zpoždění, ale zabral sem se do hry

Stargate : Old Salt 4

Poté, co se kapitán vzpamatoval, spatřil průzorem před přídí lodi překážku. Molo, které bylo několik pater vysoké, vyšší než jeho loď. Okamžitě nařídil zastavit. Vzal do rukou dalekohled a začal si ho prohlížet. Na první pohled viděl pouze kov, patrně natřený nějakou šedou a modrou barvou. Ale když se podíval níže a zaostřil do dáli, spatřil přímo před lodí na nejspodnějším místě nad hladinou skupinky lidí. Když si pohled přiblížil, viděl, že mají připravené všechny potřebné věci k jejich ukotvení. Nato se opět ozvala vysílačka.
„Mořský vlku, Věž, zahajte kotvící manévry. Lanaři jsou připraveni. Přepínám.“
„Věži, Mořský vlk, zahajujeme kotvení. A pak bych chtěl nějaká vysvětlení. Konec.“

Nato kapitán přikázal XO, aby se postaral o celý proces zakotvení, načež s dalekohledem v ruce vyšel bočními dveřmi na pomyslný „balkón“ před můstkem. Jakmile vyšel ven, zjistil, že mu zde něco nesedí, když si uvědomil, že se to týká slunce, tedy toho, že na něj něco vrhá od něj stín, vzhlédl vzhůru a spatřil něco, co předčilo i překvapení z průchodu onou bariérou.

Jakmile vzhlédl, spatřil jen pár metrů nad samým vrcholkem lodi končící molo, ke kterému se právě chystali zakotvit, a nad oním molem spatřil věž. Věž tak vysokou a futuristicky vypadající, že by podle něj překonala i ty nejfuturističtěji vypadající budovy na světě. Jakmile ale rozšířil pohled, spatřil v jejím okolí asi tucet dalších věží obdobného designu. Některé větší, některé menší. Nato se začal po „balkóně“ přesouvat. S každým krokem se mu z rohu jeho výhledu zobrazovala další a další věž, až se před ním zjevila ta nejvyšší z nich. Viděl, že je patřičně daleko. A podle její výšky a umístění usoudil, že bude asi tou hlaví. Nevědě sice, kde se se svou lodí nachází, ale věděl jistě, že v oné věži se jisto jistě nachází muž, který mu podá patřičná vysvětlení, a to generál O´Neill.

Po zakotvení.

Jakmile byl Nimitz pevně přikotven k molu tohoto neznámého místa, po spuštěném lodním můstku vyšel na palubu a následně na můstek jeden voják ve všem neznámé černé uniformě s insigniemi seržanta.
„Pane, seržant Andrew Deniels, letectvo Spojených států. Generál O´Neill mě poslal, abych Vás a vašeho prvního důstojníka dovedl do kontrolní místnosti, pane.“

Kapitán, stále ještě zaskočen nedávnou událostí, se k seržantovi otočil a řekl.
„Dobrá seržante, ale mohl byste mi říci, kde to sakra sme?“
„Je mi líto, pane, ale k podání této informace nemám autorizaci. Všechny vaše otázky vám zodpoví osobně generál.“
„Dobrá seržante. Veďte nás.“ pokynul seržantovi rukou kapitán směrem z můstku.

Jakmile se vydali na cestu, vyvedl je seržant lodí k můstku z lodi. Uprostřed něj kapitán a XO podle tradice zasalutovali vlajce na zádi a pokračovali za seržantem. Jakmile sestoupili na molo, vedl je seržant několik desítek metrů, načež zatočil vpravo do jakési krátké uličky, na jejímž konci byly dveře. Seržant je pohybem ruky přes panel na straně otevřel a prošel skrz následován kapitánem a XO. Jakmile byli vevnitř, vydali se doleva na první pohled nekončící chodbou. Kapitán i XO byli udiveni futuristickým vzhledem tohoto tajemného místa. Pohledu si ale moc neužili, jelikož se před nimi seržant zastavil u dalších dveří. Opět je otevřel pomocí onoho podivného panelu a vstoupil do malé komůrky s vyvýšeným schodem. Kapitán a XO sice udiveni, následovali jeho příkladu. Jakmile vstoupili, otevřel se naproti dveřím panel. Na němž seržant zadal několik instrukcí, načež „místnůstku“ zahalilo oslnivé světlo.

Jakmile světlo zmizelo a zrak všech se znovu přizpůsobil normálním světelným podmínkám, dveře se otevřely a seržant se vydal opět na cestu, nečekaje na doprovod, který ho beztak za pár vteřin opět dohnal. Kapitán a XO si nemohli nevšimnout, že jsou jinde, než kde původně do oné „místnůstky“ vešli. Namísto chodby se před nimi rozléhala místnost stejně futuristického vzhledu, jako celá základna, ovšem s tím rozdílem, že byla plná vojáků a civilistů, zřejmě techniků a vědců, pomyslel si kapitán. Jak místností postupovali, všiml si kapitán vitrážových oken, balkónů a těžce ozbrojený vojáků hlídajících ve spodním patře místnosti nějaký jemu neznámý velký kruh. Seržant se nakonec zastavil před stěnou na druhé části místnosti. Toto počínání si jeho doprovod však nemohl vysvětlit. Proč je vedl k obyčejné stěně a né do nějaké kanceláře, a proč je ona stěna hlídána dvojicí vojáků? Své odpovědi se dozvěděl ve chvíli, kdy se stěna začala se zasyčením rozevírat do jednotlivých panelů, které tvořily jakési mnohačetné dveře, za nimiž už na ně netrpělivě vyčkával muž středních let v slavnostní generálské uniformě.
„Áááá. Vítejte pánové, dlouho jsme se neviděli.“ řekl generál O´Neill.
„Pane.“ „Pane.“ pozdravili generála jak kapitán, tak XO.
„Děkuji, seržante, to bude prozatím vše.“ řekl generál dívající se na seržanta, který sem dvojici doprovodil a který nyní čekal na další rozkazy za dveřmi.
„Ano, pane.“ řekl seržant, postavil se do pozoru, zasalutoval a po otočení se na místě odkráčel pryč po schodech směrem dolů do spodního patra místnosti.
„Pánové, neostýchejte se a posaďte se u nás.“ vyzval oba postarší muž v jakési šedé uniformě s červenými pruhy, který seděl v čele stolu ve tvaru oboustranně komolého kosočtverce.
Jakmile se oba posadili, muž začal.
„Pánové, mé jméno je Richard Woolsey a jsem velitelem tohoto města. Vítejte na Atlantidě…“

dobrý.. určitě to musel být nadhernej pohled.. co nejdřív další díl

Trošku "pochodujúca", alebo skôr "prechádzková" časť. Asi si chcel navodiť ohromenie a údiv nových "hostí" nad prítomnosťou, ale aj veľkosťou Atlantídy.
V poriadku , počkám si na pokračovanie.

sgcatlantis: Moc pěkné. Už se těším na pokračování a hlavně na to, jaká vylepšení Nimitz dostane - pokud bude mít maskování, tak by to bylo fakt moc super

je to dobré....
zaujimalo by ma načo im bude námorná lietadlová loď s (predpokladám) mimozemskými technologiami teda pokial sa ju nesnažia kompletne prerobiť na vesmirnu
F-302 môžu kludne štartovať aj s A51
teším sa na ďalší diel

Nepřekvapilo by mě, kdyby ji odvezli zpět do Pegassu jako ochranku

Tak zde je pátá a poslední část této povídky v této formě. Další děj bude zasazen do mé další povídky, která začne vycházet bůchví kdy

Stargate : Old Salt 5

Jakmile se všichni posadili, začal generál:
„Kapitáne, jak se zdá, tak vám a vaší posádce dlužíme určitá vysvětlení.“
„To tedy ano, pane.“ řekl to bez obalu kapitán Hex.
„Pánové, jak jistě víte,“ začal mluvit Woolsey „ před týdnem byly dvě naše stíhačky typu F-302 nuceny nouzově přistát na vaší lodi poté, co u jedné z nich došlo ke kolizi s ptákem.“
„Přesně tak, pane.“ potvrdil správnost XO.
„Tato politováníhodná příhoda však vám a vaší posádce odhalila, byť nepřímo, existenci programu Hvězdná brána.“
„Čehože, pane?“ ptal se stále udivený kapitán.
„Program Hvězdná brána využívá stejnojmenného zařízení k podnikání průzkumu na jiné planety v i mimo naší galaxii. Program běží už 15 let v prostorách základny pod Cheyenskou horou v Coloradu.“

„Pane, promiňte, že vás vyrušuji, ale pod Cheyenskou horou je umístěn NORAD, a to je jen několik pospojovaných místností uvnitř vyhloubené jeskyně, pane. Vím to. Sám jsem tam nedávno byl, když byl do funkce velitele jmenován admirál Winnefeld, pane.“ popíral tvrzení kapitán Hex.
„To máte sice pravdu, kapitáne, ale to, co nikdo neví, je, že za falešnou stěnou v odlehlé části komplexu je ukryt výtah do masivní podzemní základny, kde se za studené války cvičili operátoři střel ICBM, a odkud se měla doopravdy řídit obrana v době studené války. NORAD nahoře je jen zástěrka pro vždy zvědavé novináře. Po konci krize byla základna nevyužívaná a opuštěná. Až když se rozhodlo o provedení pokusů na bráně, byla základna zmodernizována. Když se pokusy ukázaly úspěšné a podařilo se nám uskutečnit spojení na jinou planetu, jménem Ebydos, byla vyslána výprava, kterou jsem vedl. Objevili jsme na druhé straně technologicky vyspělého nepřítele, zničili ho jadernou zbraní, ale stejně byl celý projekt zastaven a na základně zůstala jen minimální dozorčí posádka. Po roce byl na základnu z jiné planety proveden útok, a my jsme se dozvěděli, že brána vede na mnohem více planet, než jen na Ebydos, jak jsme si původně mysleli. Základna byla přizpůsobena potřebám SGC a začal náš program. No a výsledek vidíte sám.“ řekl generál a rozmáchl rukama.
„Dobře, pane. Řekněme, že tomu věříme. Co ale potom chcete od nás? Naše loď je poškozená a potřebuje opravu, a stejně nevím, k čemu by vám byla dobrá.“

„Víte kapitáne,“ pokračoval Woolsey „je sice pravda, že máme k dispozici vlastní menší flotilu vesmírných lodí, ale je také pravdou, že nemohou být vždy k dispozici. Víte, toto město, bájná Atlantida, bylo původně postaveno před více jak deseti milióny let na této planetě, ale poté, co v této galaxii před deseti tisíci let vypukl mor, bylo svými tvůrci, našimi předky, Antiky, přemístěno do galaxie Pegas, kde jsme ho také našli a kde jsme si také v něm zřídili základnu, ale před nedávnem jsme se byli nuceni vrátit kvůli obraně před nepřítelem, který se dozvěděl polohu Země a proti kterému byli naše lodě neúčinně. Od té doby jsme zde, přistáli jsme sice u San Franciského přístavu, ale tam jsme rušili námořní dopravu a hrozilo naše prozrazení, tak jsme se stále maskováni přesunuli s menší námahou sem. Teď je ale čas se vrátit.“
„To je sice všechno hezké, pane, ale jak to všechno souvisí s námi?“ zajímal se znovu kapitán.

„Víte, veškeré obranné prostředky tohoto města jsou silně limitovány na energetické požadavky, které jsou enormní a které návratem zřejmě vyčerpáme. Proto máme na obranu přiděleny dva vesmírné křižníky, ty se ale budou taktéž starat o naše zásobování a zájmy po galaxii, takže se budou střídat a město může zůstat i na několik týdnů bez ochrany. Doteď to nebyl problém, ale očekáváme potíže, jelikož plánujeme odvetné akce proti nepříteli a obáváme se prozrazení polohy města.“
„Stále to nechápu, pane.“ odvětil kapitán.
„Když se nebudeme moci bránit vlastní silou, ani očekávat obranu ze strany křižníku, spočívá jediná naše obrana na stíhačích. Bohužel nemůžeme na žádném z městských mol zřídit letovou dráhu, na jednom je přistávací plocha pro křižníky, která musí zůstat volná pro případ nouze a na dalších není dostatek rovné plochy. Navíc si nemůžeme dovolit takovéto změny, protože by to narušilo strukturální integritu města. Proto Pentagon po přečtení vašich hlášení rozhodl, že Nimitz bude s okamžitou platností převeden pod velení Atlantidy, s jejím využitím přepraven na planetu v galaxii Pegas. Bude zmodernizován pro podporu strojů F-302 a F/A-305 Wedge které byly právě uvedeny do výzbroje programu a bude tak poskytovat leteckou obranu městu do doby, než bude nalezeno patřičné náhradní řešení.“
„Generále, to je ale nemožné, nemůžete si jen tak přepravit letadlovou loď na jinou planetu. Přece jen by někomu chyběla.“

„To máte pravdu, ale na to už se také myslelo. Pentagon vydá prohlášení, v němž ohlásí, že letadlová loď Nimitz se vzhledem k podceněným poškozením, utrženým od Severokorejské ponorky, potopila dnes v noci do hlubin u Středooceánského hřbetu, kde bude s největší pravděpodobností pohlcena magmatem. Posádka se však naštěstí stačila do posledního muže evakuovat.“ řekl Woolsey.

„To je sice hezké, ale jak pak vysvětlíte jeho návrat?“ ptal se kapitán.
„Po zmodernizování bude loď k nepoznání, a jakmile se bude moci vrátit na Zem, pokud k tomu dojde, bude loď představena veřejnosti jako prototyp nové třídy letadlových lodí, tajně stavěných mimo území Spojených států, a samozřejmě bude přejmenován.“
„Jak to myslíte, pokud se vrátí?“
„Pokud se nenajde lepší alternativa, zůstane loď natrvalo s Atlantidou a posádka se bude průběžně měnit.“
„Dobrá tedy, jak se zdá, tak s tím nic nezmůžeme, když se tak už Pentagon rozhodl, jak to ale bude s posádkou?“
„Posádka má až do ukončení modernizace volno. Vzhledem k našim pokročilým technologiím odhadujeme konec přestavby někdy asi za jeden a půl měsíce.“ řekl Woolsey.
„Tak brzy?“ divil se XO
„Ano. Po ukončení bude posádka seznámena s novou lodí a programem brány, přeškolena a samozřejmě podepíše prohlášení o utajení.“
„Dobrá tedy, generále, pokud by to bylo možné, rád bych si prošel potřebnou dokumentaci ohledně přestavby a mise, pokud vám to nevadí, pane?“
„Jistěže ne, kapitáne, nechám vám zaslat potřebné papíry ihned, jak to bude možné.“
„Děkuji, pane.“
„No, myslím, že už jsme si řekli vše potřebné, pánové. Zbytek najdete v oněch dokumentacích. Myslím tedy, že to tu můžeme uzavřít a rozejít se.“ ukončil debatu Woolsey.
„Souhlasím.“ řekl O´Neill a vstal. Nato si stoupl i Woolsey a kapitán Hex i XO si stoupli do pozoru. Potom se dveře otevřely, načež jimi generál prošel a zmizel všem ostatním z dohledu.
Kapitán i XO si všimli, že za dveřmi čeká stejný seržant, který je sem dovedl. Patrně, aby je doprovodil zpět na loď.

O měsíc a půl později.

Kapitán Hex právě ležel na posteli ve své kajutě, která byla asi dvakrát tak větší, než ta původní. V rukou měl tlustý stoh papírů sešitý v jednu knihu obsahující veškeré podrobnosti o změnách na jeho lodi. Nemohl tomu uvěřit. Loď se opravdu za tak krátkou dobu změnila k nepoznání:

Nukleární reaktory vyměněny za Mk. XII generátor s 200x vyšším výkonem.
Parní katapulty vyměněny za elektromagnetické.
Přidán triniový pancíř.
Kapacita hangáru i skladů zvýšena o 50%.
Váha lodi zredukována na 60% původní hmotnosti.
Maximální rychlost zdvojnásobena.
Přidány inerciální tlumiče pro hladké přistání na klidné palubě i za rozbouřeného moře.
Nový senzorový navigační i naváděcí systém.
Přidán generátor štítu.
Obrana Phalanx vyměněna za Railguny a zdvojnásobena.
…

Nyní už se čekalo jen na jedno. Po dobu přestavby byli členové lodní letky přeškolováni na nové stroje F-302 a F/A- 305 Wedge, se kterými měli každou chvíli dorazit. Díky jejich velikosti musely být limitovány a upraveny. F-302ky jsou velké, a tak musela být jejich křídla předělána na sklápěcí, zato F/A-305 jsou malé a dají se snadno uskladnit. Proto byly také v nepoměru. F-302 dostali 35, z toho 5 jako náhradní, a F/A-305 55, z toho 10 jako náhradní. Pak zbylo místo jen na dva vrtulníky SH-3G/H Sea King, jeden E-2-C Hawkey a dva tankery, jejichž přítomnost si vynutilo námořnictvo.

Za hodinu již byly všechny stroje na dosah a začaly s přistáváním, které zabralo dobré 2 hodiny, a jejich uklizením do podpalubního hangáru, kvůli přepravě lodi.
Jakmile byly všechny zásoby, náhradní díly, palivo pro letadla, posádka, stroje a další potřebné na palubě, čekalo se jen na Atlantidu.
Loď, která byla připoutána k jednomu z mol mohutnými železnými rameny, magnetickými poli a ještě bůhví čím, čekala připravena již hodinu, když se konečně ozvala Atlantida.
„Mořský vlku, Věž, chystáme se na start, T-30, konec.“
„Věži, Mořský vlk, rozumíme a jsme připraveni, konec.“
Nato kapitán nechal otevřít volnou linku do řídící místnosti Atlantidy a nechal pustit konverzaci do celé lodi:

„Všechny systémy připraveny.“
„Inerciální tlumiče nabity na 100%.“
„Městský štít v režimu stand-by, maskování aktivní, automatické přepnutí v 10 000 metrech zajištěno.“
„Řídící místnost všem, připravit na start.“
„T-20 a odpočítáváme.“
„Motory se nabíjí.“
„Všechny systémy v normě.“
„Motory nabity. Start umožněn.“
„T-10 a odpočítáváme.“
„9“
„8“
„7“
„6“
„5“
„4“
„3“
„2“
„1“
„START“

A zde malý bonus

Toto je spoiler!!!:

Nový stíhací a útočný letoun F/A-305 Wedge při transferu na Nimitz. Průřez přestavěným Nimitzem, jako novou třídou letadlových lodí. Kvůli utajení použity standardní letadla a nezaznamenána zařízení na mimozemské bázi.

zajímavý díl, ještě si jim zapoměl přidat podsvětelné motory a hyperpohon

[Patas25]

No, díl super, pěkná přestavba.

Akorát mám takové rýpnutí. Ta výška na zapnutí štítů je moc. V 10 000 metrech je už řídký vzduch. Ale dejme tomu, že jsou všichni uvnitř tak je to taková drobnost.

Záver poviedky ti vyšiel celkom dobre.
A teraz, aby sme sa smažili kým nezačneš vydávať novú poviedku.

Patas25:Těch 10 000 metrů bylo i v SGA, říkal to Sheppard v First Strike.

Puk: No, první díl už mám, teď jenom nějaký úpravy, aby pasoval k OLD SALT a pak ty další díly, ale do konce prázdnin to asi nestihnu, nějak nemám náladu. Snad možná ty příští.

sgcatlantis: Tak jsem si konečně dočetl tvou povídku a moc se těším na nějaké pokračování, které snad bude a že to neskončí jako ty tvoje předchozí

No uvidíme, je skoro konec prázdnin já ještě neměl čas se do toho pustit. Těďka jdu do čtvrťáku a pak nebudu mít čas vůbec. Tak se hold uvidí.

Ale to jsou jenom kecy učitelů, že ve čtvrťáku není čas Čas není měsíc před maturou, do té doby to je větší flákačka jak ročníky předtím

No, ona to zabíračka bude, máme teď nově asi 5 předmětů, z toho taky programování robotů, a látku ostatních sem přes prázdniny pěkně pozapomněl. Už teďka sem při vysvětčení prolez do 4ťáku bez 5tky jen, jak říká můj matikář (teďka už asi bývalej )

Toto je spoiler!!!:

jen o prsa vietnamský závodnice.