Stargate Ancients: Relativity temporis
31. Kapitola
300 PA
2. útočná flotila, 47. Svaz, 78. bitevní skupina, vlajková loď 2. Flotily, Telorar
„Vážně je to rozumné?“ Tony jí ignoroval a dál přecházel po místnosti. „Rozumné, nerozumné, dala mi přímý rozkaz.“ „Ale vždyť je to šílenství! Rozdělit flotily, napadnout Ori, zlikvidovat protektoráty. Budou se bránit!“ naléhala na něj Abigail. „Jenže já nemám na vybranou!“ rozkřikl se „Vždycky je na vybranou!“ nevydržela to už Abigail a vstala z postele. „Ty jsi vrchní velitel ozbrojených sil, takže je to na tobě! Nebo se snad bojíš vzepřít se nařízení svojí milované Emmičky?“ ušklíbla se lehce sarkasticky. „Co do toho pleteš tohle?! Vždyť to vůbec není pravda!“
„Že ne?!“ rozkřikla se hystericky. „Pokaždé, když si pískne, tak hned přiběhneš, jako poslušný pejsek! ‚Potřebuji doprovodit na Sateru.‘ ‚Ano jistě má královno.‘ ‚Musíš mi pomoct s vyjednáváním na Qalaru.‘ ‚Samozřejmě, má paní.‘ Vždyť jsi tam častěji než tady! A když už se uráčíš přijít, tak je to jen samé ‚Emma tohle to a Emma támhle to…‘ Když jí tak zbožňuješ, tak se k ní rovnou nastěhuj a mně dej konečně pokoj!“
„Admirál Stark, na můstek, Admirál Stark na můstek!“ přerušil Abigeilinu štafetu nadávek interkom. „Jen si jdi! Budeš tam možná užitečnější než tady!“ Pochopil, že nemá smysl se s ní hádat a radši opustil kajutu.
„Pane, právě přišel soupis všech flotil, chybí nám 7 659 těžkých a 12 374 lehkých křižníků do plných stavů. Ve formacích jsou mezery.“ „Zadělejte je dálkovými křižníky.“ „Třídou Independence? Pane, nemají dostatečnou ochranu, nevydrží dlouho v boji.“ „Taky to bude rychlá operace, za pár týdnů, chci být doma.“ „Rozkaz pane.“
Když se Tonny vrátil do kajuty, Abigail byla pryč, podle lodního počítače zjistil, že odletěla v člunu na Parlén, již před několika hodinami.
O dva dny později flotila skočila do hyperprostoru.
Strojovna, vlajková loď Terolar, 2. Flotily
Strojovna vypadala, jako vystřižená z nějakého hitech Sci-fi. Tři sta metrů dlouhá a padesát metrů široká hala, která byla narvaná k prasknutí. Technici přebíhali od jedné konzole ke druhé, od druhé ke generátoru, od generátoru k EPS vedení, od EPS vedení k primárním vstřikovačům, od vstřikovačů ke konvektorům pole, od konvektorů k izomagnetickým kolektorům, od kolektorů k usměrňovacím cívkám a od cívek zpátky ke konzolím; abychom vyjmenovali, aspoň pár ze systémů strojovny.
To však bylo nic, oproti trojici mohutných soustav energetických pístů a převodů, které v pravidelném rytmu pohybovaly dopředu a zpět. Na každou dobu zabíral jeden motor. Raz, dva, tři. Raz, dva tři…
Šéfinženýr Komandér Charles Wesland „Trip“, měl plné ruce práce, když v tom se otevřel jeden z vedlejších průlezů a dovnitř vešel Admirál. Trip sjel po žebříků dolů a zamířil k Tonymu. Byl to usměvavý blonďatý simpaťák okolo čtyřstovky. Přes půlku tváře měl ošklivou jizvu od spáleniny, památka na dobu, kdy se ještě nepoužívali invertory.
(pozn. Autora: Invertor je automatický bezpečností systém, fungující na podobném principu jako jističe. Když dojde k přetížení v obvodu, automaticky sepne a na několik mikrosekund odpojí celé vedení a tím výboj zablokuje. Když se kyvadlo začalo během první války obracet. Začal se hledat způsob, jako posílit palebnou sílu lodních zbraní, která začínala být nedostatečná. Nejednoduší způsob bylo přemostění obvodů tak, aby do zbraní tekla energie přímo z fúzních reaktorů. Výkon tak vzrost o více než 280%.
Problém však bylo, že obvody sice vydrželi takovou zátěž, ale když nastalo přetížení, způsobené např. hustou palbou, došlo ke katastrofální řetězové reakci, která mnohdy skončila explozí reaktoru.
Šéfinženýr Trip, tehdy zachránil loď tím, že v čas vytáhl konvertory pole, utrpěl však popáleniny. Postupně se začaly zavádět Invertory, které již EPS vedení, před výboji chránily.)
„Admirále,“ zasalutoval. „Tripe,“ pokynul mu. „Jak to vypadá?“ „Máme plné ruce práce. I přes všechny modernizace, je to loď z první války. Ty systémy jsou starší, než někteří kluci tady.“
„Já to vím, Tripe, ale nemůžeme čekat, až doky začnou stavět nové lodě, musíme bojovat s tím, co máme. Vyždímej z ní maximum.“
„Nelíbí se mi, jak jí ženeme.“ poznamenal a ukázal na trojici motorů, která zběsile pohybovala tam a zpátky. „Vidíš je? Jedou na frekvenci 13hz, každý. Byly konstruovány na 2hz. Lidi můžeš dřít podstatně déle, než stroje. Tohle je čistá mechanika, tu neoblafneš, dřív nebo později se zadřou. To je matematicky dané, ať si ti samozvaní ‚odborníci na Hyperpohon‘ říkají, co chtějí.“
„Já to chápu Tripe, udělej, co můžeš.“ Trip si povzdechl „Ano, pane.“ „Díky,“ odvětil mu Tony a vydal se k průlezu. „Jo a Admirále!“ houkl na něj ještě. Tony se otočil. „Ať si tvůj zbraňový důstojník pohlídá EPS vedení pro zadní zbraně. Poslední dobou zlobí.“
Flotila se vynořila uprostřed pekla. Altarijské i Orijské křižníky byly promíchány a pálily na sebe hlava nehlava. Altarijci, byť v početní nevýhodě, se stále drželi. Parlénská flotila způsobila v řadách nepřátel i spojenců poprask. Monstrózní klínová formace, parlénských lodí, se prohnala středem bojiště, půlíc bojiště na dvě poloviny. Základní strategie, vojenské akademie: „Rozděl a pal!“
Formace se pochvíli rozpadla na stovky menších eskader, které systematicky začaly likvidovat orijské křižníky.
Terolar se spolu se svým číslem dvě vydal vstříc formaci orijských křižníků, pronásledujících těžce poškozenou altarijskou válečnou loď, v doprovodu dvou neméně poškozených křižníků; o zbytek doprovodu už pravděpodobně přišla.
V plné rychlosti prolétl okolo Altarijských lodí a zamířil členě proti Orijům. Zdánlivá sebevražda, ve skutečnosti znamenitý plán.
„Přední baterie pal! Posilte přední polarizaci! Připravit pulzní baterie! Drony na můj povel!“ štěkal Admirál Stark rozkazy.
Byli přímo na mušce Orijských hlavních zbraní. Křižníky se moc nerozpakovali použít zničující sílu. Všech 12 hlavních baterií vypálilo a naráz zasáhly přední pancéřování. Polarizace na přídi jasně modře zazářila a přejely po ní série vln, které se táhly až na záď.
Loď se silně otřásla. Ve strojovně zajiskřilo několik vedení a rozeřvaly se alarmy hlavních konvertorů. „Co to tam do hajzlu provádíte!“ zařval šéfinženýr do interkomu, zatímco jeden z techniků hasil jedno hořící EPS vedení. „Jestli z lodi chcete mít fašírku, tak klidně pokračujte!“ vyštěkl a vrátil se zpět do práce.
Tony lehce bubnoval prsty do opěrky sedadla. Taktický důstojník měl prst na spoušti a čekal na rozkaz. Hlavní baterie pálily o sto šest, ale s drony Admirál stále vyčkával.
Další dvojice rudých paprsků zasáhla Orijský křižník. Jeho štíty zablikaly a zkolabovaly. Admirálu se však nepoštěstilo ho dorazit, neboť jeho číslo dva předběhlo.
Lodní komunikace zachrastěla: „1:0…“ ozvalo se a hned se zase komunikace odmlčela. Už byli jen pár světelných sekund od orijské formace. Další salva z děl rozcupovala tři Křižníky. Když už byli těsně u nich, že to vypadalo, že se srazí. Konečně Admirál zavelel: „Úhybný manévr! Vypalte drony! Boční baterie pal!“ Oba křižníky se smykem těsně vyhnuly srážce a dostaly se Orijům do boku.
„4:6“
Jejich štíty byly na boku slabé a tak to byla doslova jatka, během pár minut, rozstřílely celou eskadru. Kusy křižníků spolu s částmi posádek narážely do trupu Vindexů. Pokaždé, když nějaký člen posádky narazil do pláště, objevil se modrý záblesk a zabzučení vysokého napětí.
Dnes se budou podávat smažení křižáci…
A few hours later
Transportéry naložené těžkou technikou a vojáky ve stovkách sestupovaly atmosférou. O protileteckou obranu se již postaralo orbitální dělostřelectvo. Obranný val byl prošpikován skrz na skrz, ale obrana stále držela. Oriové byli zakopaní lépe než krtci. Když se výsadek vylodil na pláži, nastalo peklo. Tanky klestili cestu pěchotě, neustále pálíc na nepřátelská postavení na valu. Ztráty byly vysoké, přesto postupovali vpřed.
Překračovali pomalu tlející těla mrtvých Altarijských vojáků, přelézali ohořelé vraky těžké techniky, přeskakovali jámy po výbuších, bojovali, umírali, klesali do písku zbaveni života, jako jejich předchůdci…
Admirál Stark ve svém šrámy zoceleném brnění vyskočil z transportéru mezi prvními. Jeho nohy se, s hlasitým šplouchnutím, zanořili do mělké vody pláže. Stáhl ze zad energetickou pušku a rozeběhl se v před, nechávajíc své muže daleko za sebou.
Těžce pancéřované Parlénské tanky si probíjeli cestu skrze zátarasy, pálíce po všem živém. Střelám z ručních zbraní se ani nepokoušel vyhýbat, štít je bez problémů pohltil.
Najednou se okolo něj prohnala smršť energetických pulzů. Rychle se skryl za pozůstatek protivzdušného děla. Ohlédl se zpět na své muže. Byli daleko za ním.
Vykoukl zpoza rohu; Salva pulzů ho okamžitě vyhledala a jeden ho zasáhl do téčkového hledí helmy. Rychle stáhl hlavu zase zpátky. V místě zásahu byla pavučinková prasklinka, nicméně interface stále fungoval.
Stálo to za to. Přesně věděl, proti čemu stojí, tanky opomenuté kulometné hnízdo, přesně dvacet tři metrů, třicet dva centimetrů, osmnáct milimetrů, tři micrometry, deset nanometrů a pár drobných, vzdálené, s výškovým převýšením půl metru.
Vytáhl zábleskový granát a počítač blesku-rychle vypočítal sílu a úhel hodu. Vytáhl pojistku a mrštil. Granát po dokonalé trajektorii a úhlem 45“ dopadl přímo mezi obsluhu kulometu a explodoval.
V tom Admirál přeskočil vrak a rozeběhl se ke kulometu. Za běhu ustřelil hlavu dvou dezorientovaných vojákům, kteří vystrčili nos. Pár metrů před bunkrem se odrazil a přeskočil metr vysokou barikádu bunkru. Dopadl přímo mezi křižáky, kteří se už částečně vzpamatovali. Hodil svou pušku po prvním z nich, který jí chytil.
Mezitím mu z rukou vyjely dvě oboustranné čepele; Jejich hrany zazářily jasně rudou barvou. Bez váhání přesekl prvnímu křižákovi hrdlo a vytrhl mu zbraň z rukou. Mezitím už druhému křižákovy zabodával druhou čepel hluboko do břicha.
Pušku mrštil po dalším, přičemž druhou rukou škubl prudce nahoru, párajíc tak křižáka na dvě poloviny.
Voják pod zásahem puškou zakolísal a spadl na znak. Stark po něm přeběhl, párajíc ho jednou z čepelí od břicha až po hlavu, a vrhl se na skupinku právě přibíhajících křižáků.
Notnou chvíli nebylo v zápasícím klubku nic vidět. Sem tam z klubka vylétl nějaký kus zbraně, brnění, nějaká ta střeva, noha, ruka, hlava… zubní protéza…
Když skončil, brodil se po kotníky v krvavé břečce vnitřností a končetin. Sundal si z ramene kus něčeho, co bývala páteř a setřel si ten sajrajt z hledí.
Vylovil z břečky svou pušku, dvakrát s ní bouchl o dlaň, aby z ní vyteklo to nejhorší a znovu se dal do běhu, nechávajíc za sebou krvavé ťápoty.
Za běhu nabil podvěsný granátomet a začal ostřelovat valové pozice, které se už ocitli na dostřel. Nemělo to však příliš valný účinek.
Najednou ze zákopů, před valem začaly vyskakovat stovky, tisíce křižáků, kteří se banzai útoku rozeběhli proti tankům. Ty je začaly nemilosrdně kosit svými sekundárními zbraněmi, ale bylo jich moc.
První křižáci už dorazili k předsunutým tankům a začali je odpalovat pomocí protitankových náloží a ručních bazuk do zranitelného boku a zádě tanku. První tanky začali vybuchovat. Tanky začali zpomalovat, až zcela zastavili, pálíce ze všech zbraní, Masa však byla nezastavitelná.
Tony si za běhu všiml těžkého vysoko-kadenčního kulometu, valícího se na zemi. Nohou si ho vykopl do ruky a sprintoval dál. Mohl vážit dobrých 50kilo a byl pomalu stejně velký jako Stark, ale díky exosceletu mu to nečinilo potíže.
Pomalu už dobíhali i řadový vojáci a zaplňovali mezery mezi tanky, kropíce křižáky. Tony vylezl po korbě jednoho z tanků a postavil se na vrcholek věže tanku. Odjistil zbraň a začal řezat přibíhající křižáky. Kadence byla tak vysoká, že nešlo rozeznat jednotlivé výstřely, zvuk se sléval a výsledku zněla zbraň jako křovinořez, elektrický zubní kartáček nebo sakra hyperaktivní A-10tka.
BRRRRRRRRRRRRT! Celá formace min. čtyřiceti křižáků klesá k zemi. BRRRRRRRRRRRT! Skupinka křižáků snažící se odpálit jeden z tanků se klátí, prošpikována do písku. BRRRRRRRRRRRRRT! Další řada křižáků se ocitá nacucky. ‚Fuck Yeah! Dneska bude sekaná!‘
A few hours and a few minutes earlier
Formace třiceti Vindexů se dostala do obklíčení hejna Orijských lodí. Pancíře křižníků dostávaly mnohonásobné zásahy a polarizace klesala jako kámen. Byly v pasti. Torpéda již dávno došla, sklady dronů zely prázdnotou a zásobníky munice se rychle vyprazdňovaly, nebylo úniku. Velitel eskadry se proto rozhodl k riskantnímu kroku. Použití strategických hlavic na bezprostřední blízkost.
„Otevřít sila! Odjistit všechny hlavice! Palte na můj povel.“ Vrata desítek sil se se zasyčením otevřela a odhalila téměř prázdné zásobníky strategických hlavic. Stále jich však bylo dost. Velitel se zhluboka nadechl a pak vydal rozkaz: „pal!“ Desítky hlavic opustili sila a zamířila do chumlů nepřátel, kde všechny vykvetly v ohromující explozi, která pohltila oblast několika světelných sekund.
Přímo v epicentru se zformovala namodralá, podlouhlá trhlina, která ihned začala nasávat vše, na co přišla. Můstek se mohutně otřásl a po lodi se rozeřvaly alarmy. „Subprostorová trhlina! Jsme vtahováni!“ „Motory na zpětný chod! Všechnu energii do motorů.“ Trup začal skřípat a vrzat. Úpěl, protože byl pod nepředstavitelnou zátěží, jak se loď snažila osvobodit ze silové pasti. Mohly se stát pouze dvě věci: buď nezvládnou motory anebo to nezvládne trup, jiné možnosti nebyly. A stala se ta první možnost, motory v ohromujícím výbuchu explodovaly A soustrojí se ve strojovně okamžitě zastavilo. Loď padala bezmocná do trhliny.
Periférie Impéria – neznámo kde
V potemnělé pobořené místnosti seděl v křesle nervózní muž, spíše gorila. Dva metry dvacet, široká ramena, dlaně jako víka od popelnic a plnovous, že by i Rumcajs záviděl; ještě Bambitka a bylo by. Nervózně bubnoval prsty do opěrky a brumlal si pro sebe, neustále dokola: „No tak, kde je… kde je… kde je…“
Z dáli se ozývaly zvuky bojů a střelby. Celá budova se co chvíli otřásla. Pochvíli se z nenadání rozsvítil kruhový panel, vypadající, jako převrácená Hitech psí miska.
Objevil se hologram nejasné šedé postavy, ženských rysů. Nebylo jí vidět do tváře. Vrátný na ní hned vyštěkl: „Říkala jste, že se tohle nestane! Slíbila jste, že nám to přinese zisk! A podívejte se kolem!“ vykřikl v afektu a rozmáchl se rukama po místnosti. Postava pochvíli promluvila, její hlas byl ženský, ale zkreslený a zastřený, s mírnou ozvěnou, jako by zněl z velké dálky.
„Vidím jen konečné důsledky změny toku času… Tohle se již stalo… Čas nemůže být přepsán… Pokud bych nezasáhla, stalo by se to jinak, ale se stejným výsledkem pro vás. Trenzalore znovu povstane a obnoví svojí zašlou slávu! A ty budeš obměněn, za své služby, budeš vládnout Parlénu, tak jak jsi vždycky chtěl! A teď jdi a splň svůj úděl!“
04.12.2016 21:54:40
Tohle mi nemůžeš dělat... 
Rád bych to věděl, abych to mohl do příště zlepšit. 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
