SG: Povídky od M. - Rychlá záchrana...

Jen se zeptám:
Nebyl by náhodou další díl

Bude, určite bude . Trpezlivosť. Neviem, kde sa Mooony túla, ale už na nej pracovala. Takže určite bude, ale treba trpezlivo čakať

bylo by supr kdyby přibil další díl !
ale to jak řekla že její zadek je majetkem americké armády me dostalo
supr díl

prosím dalsi

Další díl jako vždycky zdržuju já. Ale počítám, že by mohl být v průběhu týdne. Přes víkend jsem byla a ještě budu nedostupná, takže v týdnu se vrhnu na korekci. Snad.

Všem děkuji za hodnocení

Ano, ano, dílek má Eleira, ale jen chvíli ona je hlavní brzda autor a navíc je blbé období...Mám nápad já to budu řídit ze vzdáleného střediska, někdo za mě bude přidávat díly a bude je podle mých myšlenek i psát...dobrý ne? No nic, tak to nevyšlo...

Tak jsem to zase já. Přidávám druhou část povídky...zase bude krátká, ale snad se vám bude líbit...Děkuji Eleiře za opravu a všem přeji příjemné počtení...

Část druhá

Jeden z dalších incidentů, kterých se Zuzana a playboy zúčastnili, se odehrál v jídelně. Před zraky mnoha doktorů a vojáků. Kapitán se musela zachovat jako velitel, aby ujistila ostatní, že je to stále ona, kdo je tu pánem. Všechno začalo tím, že se Smith rozhodl o vyřízení účtů ohledně její rány pěstí.
„To by stačilo, vojáku! Jméno, hodnost,“ zavrčela znovu kapitán. Muž naproti ní, o hlavu větší než ona, si zkřížil ruce na prsou. „Nebudu to opakovat dvakrát. Jako váš vojenský velící si vyprošuji takové chovaní!“ štěkla. Neodpověděl, jen mlčel. Snažil se ji vyprovokovat. „Tak naposledy, jméno a hodnost…nechtěje po mně, abych vás nahlásila.“
„Já bych po vás mohl chtít to samé, na vaší uniformě nevidím, že byste byla vyšší hodnosti než já,“ pousmál se. V tuhle chvíli celá jídelna zalapala po dechu. Ne, že by se Zuzany báli, věděli, že štěká, a nekouše. Jenže jeden nikdy nevěděl. „Navíc, byla jste to vy, kdo mě posledně napadnul.“
„Překročil jste moji trpělivost, mladý pane!“ smekla mu drobnou poklonu. „Víte co, já si vás najdu v záznamech! Nemám čas jen na vaše vrtochy! Ještě jeden přestupek a frčíte na Zem dřív, než by vás stihl vysát Wraith.“
„Vážně?“ zeptal se, avšak veškerá jistota v jeho hlase pomalu mizela. „Nikdo vám neuvěří…“
„Ale ano, uvěří. Mně zajisté, s vámi budou mít problém. Končím, pěkný den,“ zavrčela a otočila se. Nemělo cenu se tímto podivným invididuem zabývat. Udělala krok. Slyšela někoho, kdo na ni volal. Otočila se nazpět. Tak tak stihnula uhnout před pěstí. Tou, kterou jí Bob sliboval.
Než stihla udělat něco dalšího, tak se před ni vrhnul jeden z nováčků. Vykryl playboyovu ránu a srazil jej na zem. Petersonová stála neschopna pochybu. Tohle se jí nikdy nestalo, aby před ní neznámí vojáci skákali a nechali se dobrovolně mlátit. Více se nestalo. Přiběhla ochranka v čele s Sheppardem, který ten den měl službu.
„Proboha, kapitáne!“ vykřikl John. Muž na zemi zbledl, myslel si, že ta malá hnědovláska je jen nějaká vojanda. Podplukovník však pokračoval: „To se nedokážete jeden den obejít bez rvačky?“ Poslední slova vojenského velitele zněla spíše zoufale než rýpavě. No, hold byla kapitán taková, jaká byla.
Hnědovláska se zmohla jen na nějakou hloupou odpověď a odešla. O pár hodin později si zavolala Covena. Nabídla mu místo ve svém týmu. Rozhodla se již dávno, ale celý incident vše ještě víc uspěchal. Nehodlala se radit s ostatními, prostě jim to oznámí. Po více jak dvou měsících byl tým Petersonové konečně plně obsazený.

Déšť i vítr se zmírnili. Chlad se stal vlezlejším. Zuzana si přitáhla deku více k tělu. Opřela se o stěnu Jumperu a skrčila si nohy. Nezajímalo ji, že celé sedadlo zašpinila. Pozorovala zvedající se mlhu a kapky padající ze stěny lodi. Uklidňovalo ji to.
Zvláštní na její osobě bylo, že nikdo nedokázal přesně předpovědět chování, které bude následovat dané situaci. Nikdo nedokázal číst v její tváři či očích a pokud opravdu existoval člověk, který to dokázal, tak tam po většinu času četl jen zmatek. Zuzana se nepovažovala za velitele a už vůbec ne za dobrého. Proč by jinak dovolila zemřít tolika lidem? Odfrkla si. Velitel je od toho, aby velel. To ona nedokázala, chybovala. Možná někdy v minulosti dokázala něco velkého, jenže to skončilo smrtí nepřítele. Smrt se jí lepila na paty a pomalu ji doháněla. Brzy navštíví i ji, klidně si vsadí ve vítězství Smrtky.

„Madam, asi bych vás měl upozornit na to, že jsem smolař,“ prohodil Coven. Kapitán a zbytek týmu se zasmáli.
„Buďte v klidu, to jsme my všichni. Díky mé maličkosti jsme každý den v problémech až po uši,“ upozornila na drobný fakt velící. Usmála se. Nikdy by nečekala, že nový přírůstek v jejím týmu tak rychle zapadne. Čekala od Scotta odtažitost a ze strany Andyho nedůvěru. Nic z toho nenastalo. Oba dva muži se jej ujali a rychle mu vysvětlili chod celého jejich ´společenství´. Zasvětili jej do tajů jejich rituálů a hlavně mu vysvětlili, jak jednat se Zuzanou. Normálně by nechali nováčka, aby se několikrát spálil. James Coven v sobě musel mít něco zvláštního. Lidi se kolem něj měnili. Vyzařoval z něj optimismus a přitom se sám považoval za pesimistu.
„Takže, když to vezmeme kolem a kolem, tak mě nezabijete, když se něco podělá?“ zjišťoval James.
„Ne, jen vám utrhnu nohy.“ Po tomhle se rozesmáli. Nutno podotknout, že první jejich mise v tomhle složení skončila fiaskem, ale nikomu se nic vážného nestalo. Všechno dobře klapalo do doby, než přišla pohroma, která pro všechny znamenala ránu.

Nad planetu snesla noc. Vyšly hvězdy. Třpytily se na černém sametu. Bezmračná obloha slibovala nový a teplý den. Vzduch se deštěm vyčistil.Od moře se táhla mlha a obklopovala všechno, co měla v dosahu. Nesla sebou podivné zvuky a chlad.
Zuzana Petersonová se přetočila na boku a přitáhla si deku blíže k tělu. Mokré oblečení jí neprospělo, chvěla se zimou. Naštvaně se posadila a svlékla si alespoň tričko. Potřebovala na chvíli zamhouřit oči. Zamotala se do provlhlé přikrývky a rozkašlala se. Začala sledovat jednu ze stěn.

„Proč proboha jdou po nás?“ zakřičel zděšeně James. Střelil nejbližšího Wraitha, který se řítil proti kapitánovi.
„Protože dlouho nejedli a navíc jsou naštvaní na všechny z Atlantis!“ štěkl Green, „no tak, Petersonová, nezdržuj!“ Snažil se přivolat velící, která se nacházela vzadu. Něco šmodrchala u cesty.
„Ticho a padejte!“ Více se od ní nedozvěděl. Radši poslechnul. Ještě viděl, jak ji ostatní kryjí, ale sám běžel k bráně. Někdo tu adresu musí zadat. Zbývalo mu sotva pár metrů, když se ozval výbuch. Zarazil se a otočil. K němu běžela Zuzana, Scott a Coven. Všichni se usmívali, za nimi se valil hustý černý dým. Konečně muži došlo, co jeho velící u té cesty dělala. Připravovala nálož na pokus Wraithy naučit létat, jak tomu říkala ona. Dlouho se nad tím nerozmýšlel, musel běžet dál. Byl naštvaný. Někdo totiž musel prozradit jejich misi. Ti Wraithové tu dopoledne nebyli!
Všichni zpomalovali a kontrolovali stav pronásledovatelů. Zarazili se, nikdo tam nebyl. Zuzana se zamračila. Udělala pár kroků v před. Chtěla zjistit, co se děje. To jí zachránilo. Kolem ní něco proletělo. Otočila se. Coven ležel na zemi a klepal se. Sklonila se nad ním. V krku měl nějakou střelu. Vypadalo to jako uspávadlo. Tak tak jej odtáhli na Atlantis. Už tenkrát bylo pozdě na záchranu, jed působil rychleji, než se zprvu zdálo.

Slunce vysvitlo. Z vysílačky v Jumperu se ozýval šum a volání. Zuzana se trhnutím probudila a spadla na zem. Zamumlala něco o nechutně tvrdých sedačkách. Promnula si oči a doplazila se do přední části lodi.
„Kapitáne Petersonová?“ Hlas patřil Davidu Scottovi.
„Hmm?“ zamručela do vysílačky. Rukou si přičísla slehlé vlasy. Všechno jí bolelo. Nohy asi nejvíce. Vypadalo to, že si natáhla i ty svaly o kterých neměla ani ponětí.
„Je sedm hodin. Chtěla jste, abych vás vzbudil.“
„Díky, za hodinu budu nazpět.“
„Všechno v pořádku?“ staral se mariňák. Nerad to přiznával, avšak měl strach. Netušil, co bude Zuzana na pevnině vyvádět.
„V největším,“ ujistila jej ospale.
Žena se poté vydala nazpět domů. Musela se připravit na pohřeb. Tedy na to, jak pošle několikátou rakev bránou s dopisy pro rodiče. Na tohle si nikdy nezvykla a asi nikdy nezvykne.

„Madam, žádám vás, abyste tam neletěla,“ prosil ji David.
„Ne,“ odpověděla mu klidně. Otočila se a pomalu vyrazila k hangáru. Nevšímala si lidí okolo. Poletí na pevninu. Podle nejnovějších předpovědí se tam žene déšť. Tím lépe pro ni.
„Sama nikam nepoletíte,“ zaznělo vedle ní. Kapitán se podivila, jak je David otravný.
„Jsou věci, které si musím urovnat. Na tohle je lepší být sám...“ Zuzana se pohledem přesvědčila, že to pochopil.
„Můžu pro vás alespoň něco udělat?“
„Vzbuďte mě vysílačkou zítra v sedm, prosím.“ Opravdu odešla a na jakékoliv volání nezastavila ani se neotočila. Jak říkala, jsou věci, které si musí napřed v sobě uspořádat.
Během cesty Jumperem vzpomínala na rady jejího tehdejšího velitele. Jakže to bylo? ´Špatný velitel nemá svědomí a ještě horší chybuje.´ Tak nějak to možná mohlo znít…

Smuteční obřad se konal u brány. Všichni vojáci měli na sobě uniformu, doktoři saka a doktorky šaty. Nikdo nic neřekl. Čekali na proslov. Člověk, který to měl vše na starosti, se pomalým krokem postavil k rakvi. Smutně se usmál. Upravil si uniformu. Zuzana pohledem vyhledala doktora McKaye, jednu z jistot, kterou měla. Bála se pohlédnout na kohokoliv ze svého týmu. Později snad ano, ale teď ne.
„James Coven byl…“ odmlčela se, Rodney ji úsměvem vyzval k pokračování, „skvělý člověk. Moc toho nenamluvil, ale dokázal se vždy postavit za slabší a…“ zavřela oči, „…nenáleží mi, abych o něm něco říkala. Neznala jsem ho a myslím, že bych jej nikdy nepoznala. Byla jsem jeho velící, která jej zklamala. Chyby nedokážeme napravit, ale stále máme možnost volby. Coven si vybral. Tohle byla jeho volba a my se ji budeme muset naučit respektovat…“

„Kde jsou ti zatracení zdravotníci!“ zakřičela Petrsonová. Poklekla vedle vojáka a chytla ho za ruku. „Jsme tu, nenecháme tě v tom,“ zašeptala a pohladila jej po hlavě. Muž se usmál. Zakuckal se. Z úst mu vytekl tenký pramínek krve. „Greene, ty zdravotníky!“ štěkla na Andyho a dál si jej nevšímala. Celý svět se stáhnul kolem umírajícího.
„Madam,“ zašeptal James. Hnědovláska se k němu naklonila. „Nechtě mě jít,“ poprosil. Žena zbledla. V zelených očích se zaleskly slzy.
„Ne, já nemůžu,“ odpověděla, „nenechám tě umřít!“ Doslova křičela. Nemohla mu vyplnit poslední přání. Jenže všechna její snaha byla marná. Stisk druhé ruky povolil. Mužovy oči se zavřely a dech vymizel. Hlava mu klesla na bok.
„Ne!“ zaznělo zoufale z ženiných úst. Začala provádět masáž srdce a umělé dýchaní. „No tak, dělej…prosím, tohle ne…“ opakovala zbytečně. Pokoušela se udělat z pravdy lež. Přála si, aby dokázala vrátit čas. Cítila na svých ramenou něčí ruce. Setřásla je. Věnovala se muži, který nevstane.
Tentokrát neplakala, uklidnila se. Vstala, jako by šlo o něco běžného. V rukou křečovitě svírala Jamesovy známky. Zaryly se jí do dlaní. Krev kapala na podlahu. Neuvědomovala si sílu, kterou do stisku vložila. Nedokázala ovládnout vztek, myšlenky a bolest…

KONEC

Další povídka bude...slibuji, že jo

krásné a smutný. to je vše, co k tomu lze říct

Díky za koment. Další povídka snad bude, až se rozhodnu, jestli ji opravdu chci takovou jaká je .

Vzpomněla jsem si teď na *Jacka*. Našla jsme pravděpodobně herečku podobnou Zuzaně . Takže až nebudu líná a bude se mě chtít sem vložit obrázek (a přijdu na to jak) tak tu bude

Nebyla by další povídka,ta poslední byla vážně super

Moony: zkus pro vkládání obrázků použít Img při vládání příspěvků

Děkuji za komentáře a povídka asi nebude nějakou dobu. Je zkouškové. omlouvám se . Ještě fotky vložím až přijde ta správná chvíle

Tak jsme konečně po dlouho době dočetl všechny povídky (holt 422 stránek v PDF chvíli trvá) a jsou výborné a už se nemohu dočkat nové povídky.

jakop: Oh díky! Mám radost, že jsi vydržel a dočetl

Jak jsem slíbila, tak splním. Rozhodla jsem se, že sem konečně dám fotku "Zuzany" a "Davida Scotta". Snad jsem vám nepokazila vaše vysněné představy.

Zuzana Petersonová (Rachel McAdams).


David Scott (Justin Hartley).


Andyho Greena nebylo k nalezení...teda nalezla jsem, jen si jím nejsem jistá

tak představy nezkaženy ale - Zuzana a modré oči - to je neodpustitelná chyba

No... tak jej nasadíme farebné šošovky

Modré oči? Nenene! Ona je má zelený, ta herečka a nebo zase blbě vidím
Ha! Je tam pravděpodobně jen hloupé světlo

Kód: Vybrat vše

http://imstars.aufeminin.com/stars/fan/rachel-mcadams/rachel-mcadams-20060407-120469.jpg

- tady nevím, jestli je to vidět dobře, při troše představy

Kód: Vybrat vše

http://www.sorenz.dk/Rachel%20McAdams%20red%20eye%20pic.jpg

- jsou zelené

V životě bych si neodpustila, kdyby je měla modré

Omlouvám se, ale obrázky nešly vložit

Tak beru zpět a omlouvám se Asi opravdu hloupé světlo

V pohodě, však šlo jen o světlo

Musím se zeptat, nebyla by další povídka

PS:Ten výběr hereckých postav je fakt povedený, takhle nějak sem si Zuzanu představoval, možná, kdyby to byla nějaká akčnější fotka, bylo by to lepší

další povídka...proč mám takový pocit, že už to tu bylo? asi deja vu.....
Další povídka bude, až bude napsaná, zkontrolovaná na chyby a hlavně až se Mooony bude chtít.....a nemůžu si pomoct, ale pobízení Kdy bude další povídka myslím moc na chuti nepřidává

Omlouvám se Mooony, ale já musel, ale držel jsem se dobré 2 minuty abych neodpovídal ....

sgcatlantis: člověče, ty jsi normálně milovník adrenalinových sportů .... a nestačí ti to, když Mooony napsala i u mě, že ne každý má o víkendu čas, ne každý je doma a ne každý se nemusí učit... povídky se píšou v našem volném čase...a toho je, jak jistě víš, skoro před koncem školního roku hodně málo....budeš prostě muset chvilku vydržet....anebo bych pak navrhovala menší stávku, aby si někteří uvědomili, že dávání povídky co tři dny a co týden je celkem velký luxus....

Dark Angel: chtěla bych mít tvoje sebeovládání ...já vydržela dvě vteřiny

Mooony: sorry za

SORY, já jen že není do čeho píchnout

PS: Já ROZHODNĚ nejsem milovník adrenalinových, ani jiných sportů, to dokazuje už jen to, že jsem uvolněný z tělocviku

když nemáš do čeho píchnout tak si najdi někde vosí hnízdo.....to potom až tě uvidí učitel budeš mít po uvolnění z tělocviku.....

a nebo se jednoduše uč, ono ti to prospěje.....ne všichni mají čas jen na to, aby dávali povídky, protože si to sgcatlantis žádá.....trochu pokory a slušnosti by neuškodilo

To říká ten pravej, to s tim vosim hnízdem bylo pro mě fakt hnusný, jelikož sem na ně smrtelně alergickej

sgcatlantis: Díky, za pochválení výběru...akčnější fotka nebude, ale mrkni na google tam si můžeš vybrat. Proto je taky jméno té herečky v závorce. Vím, že závorky jsou velmi nudné, ale já do nich většinou píšu nějaké důležité věci.
Na problematiku povídek, už v tomhle ti odmítám odpovídat. Ano, jsem ten blbec, co se musí učit na státní svátek (nebo se o to alespoň pokouší). Doma mám taky nějakou práci (a když jsem něco slíbila a zapomněla na to, kvůli tomu, že jsem psala povídku, tak za to se stydím!). Prostě tohle už řešit nechci. Navíc nemá cenu sem dávat povídku, kterou budu muset dát na dva díly...no a to bych do té společné nezvládla...
Ale mám pro tebe doporučení . Tady na fóru je spousta pěkný, ba dokonce vynikajících povídek, které stojí za přečtení. Některé jsem četla, ale pak jsem začala psát a už jsem si ani nestihla přečíst ty, které za to stojí! Nebo taky můžeš začít psát .
K těm vosám, bohužel se na fóru tak dobře neznáme a většinu času ani nevíme, s kým máme tu čest. To, že prostě někdo neví, že jsi alergický na včely a vosy, to ho nemůžeme tušit. Takže si to tak osobně neber, znám lidi, co jsou na tom úplně stejně. A uvolnění z tělocviku? Nejsi sám...věř mi, vím to se 100% přesností.

Dark Angel: Díky a neomlouvej se Máš u mě plus za ty dvě minuty Však v pohodě . S tím učením to bylo trefné. Vždycky se hodí vědět něco navíc

Mac:Myslím, že se můžeme vyhlásit stávku, mě by to rozhodně nevadilo...alespoň by se mě tak nekazily oči od toho věčného mžourání do monitoru Nemusíš se omlouvat...však pohoda.

Toto je spoiler!!!:

A teď mě napadlo...prostě Mac se Zuzanou odpravíme (sice mě to nebourá plány do budoucna, ale ne tolik) a budeme mít klid Pak se někde sejdeme a zajdeme si na zmrzlinu in memoriam