StarGate:Exodus: 45. Díl - Pomoc shůry

Mě ten pán někoho připomínal ale nevim koho .Ale jinak parádní díl

Tak to je jisté.. teda aspoň z mého pohledu.

Toto je spoiler!!!:

Anubis

Jinak parádní díl. Rozhodně v tom pokračuj.

Jo podle mě taky kdo jinej by to byl

Slušná časť.
Takže, znova ON. Pri ŇOM sa môžeme tešiť na kopec srandy. Je to vtipný chlapík a je pre každú zábavu.
Tak mi ostáva, tešiť sa na pokračovanie.

Ano pro každou srandu jako je zníčení ebidosu a nebo poslat alkeshe na sg-1 či a nebo postílet vlastní vojáky

Super díl Hádám že

Toto je spoiler!!!:

Anubis+Ori=Spojenectví?

Spíš bych tipoval že:

Toto je spoiler!!!:

se bude snažit zničit Zemi, a kdyby se mu to povedlo tak potom je po jednom pozabíjí, protože jsou pro něj hrozbou...

Nejpravděpodobnější je že:

Toto je spoiler!!!:

Potom co zničili Ori se k nim do baráku nastěhoval Anubis a řek převorum, že oni byli sice falešní podvodníci, ale on že je ten pravej , a oni mu samozřejmně naletěli

Děkuji všem za reakce, velmi mě těší.

A abych vás ještě více podnítil k debatování a tipování, tak NIKDO z vás nemá pravdu Alespoň ne úplně

Nežikej že to neni Anubis tomu nevěřim nikomu jinýmu ten popis neodpovídá

Kdo by to byl jiný. Koho jinýho zná SG-1, který nosí černý plášť a neni mu vidět do jeho krásné tvářičky...

Přesně teda pokud by neměl bráchu a ten se za něj převlík a o tom pochybuju ale třeba speedy nemyslel osobu ale naše předtuchy o jeho plánech

To je možný

Zdravím,

Všem fanouškům a čtenářům se omlouvám, ale v pondělí na 100% nepřibyde další díl. Měl jsem celý týden návštěvu a nebylo v mých silách do toho ještě něco sepsat, takže se dílu dočkáte později.

Díky za pochopení

Zdravím,

ještě jednou se všem čtenářům omlouvám za to minulé pondělí. Doufám, že dnešní díl to alespoň trošku odčiní. Vyzkoušel jsem trošku jiný styl přímé řeči, takže jsem zvědavý, jak se vám to bude líbit a byl bych rád, kdybyste mi na to v komentářích zanechali svůj názor. Založil jsem taky anketu, takže hlasujte

Doufám, že Dragon omluví můj double post. Štěstí mi prostě nepřeje

42. Díl- Pokus číslo dvě

“Tak, to by bylo…Aha, ještě tohle…Hmmm, to je divné,“ brumlal si Rondey pod vousy ve své laboratoři, kde trávil dennodenně dlouhé hodiny a hodiny počítáním, modelováním, konzumováním nezdravých potravin, občas také spaním, prostě a jednoduše v ní žil.

Měl za sebou asi dvacetihodinnou pracovní šňůru a ve svém zorném poli již neviděl nic jiného, než dlouhý, pohodlný a ničím nerušený spánek, což byla činnost, která ho naplňovala ze všeho nejvíce, která ho dobíjela energií a sypala do něj nový a nový elán. Náhle ale jeho pozornost upoutala LED diodová kontrolka, která tiše a klidně problikávala na jednom z ovládacích panelů. Přesunul se mrštně k druhému laptopu, otevřel jej a ještě s vypětím posledních sil chtěl přijít na kloub tomu, co se to vlastně děje, proč ta hloupá kontrolka bliká. Chvíli procházel adresáře, až narazil na kámen úrazu.

“Zajímavé…Kamery v řídící místnosti jsou mimo provoz,“ pomyslel si Rodney v duchu, přičemž ho polil pot s příchutí jistých obav.

Zvedl ze stolu vysílačku, palcem pravice stiskl tlačítko na jejím boku, a spojil se tak s majitelem druhé vysílačky na stejné frekvenci.

“Radku, v řídící místnosti vypadly kamery. Nevíš o tom něco,“ zahájil konverzaci skrz rádiový kanál Rodney.

“Rodney? Ty ještě nespíš. Před deseti hodinami jsi říkal, že už půjdeš,“ strachoval se Zelenka o Rodneyho kondici a zdraví.

“Ne, nešel. O mě se nestarej a odpověz na mou otázku,“ oponoval již trošku neurvale Rodney.

“Ne, o ničem nevím. Žádnou diagnostiku ani opravu tady nemám. Měly by fungovat. Zkoušel ses s nimi spojit?“ vyřkl náhle ze svých úst spásnou, ale také logickou myšlenku Radek.

“No, vidíš, konečně konstruktivní myšlenka,“ pochválil Rodney Zelenku, i když nerad, a proto svou pochvalu okořenil ještě dávkou sarkasmu.

“Opravdu by ses měl vyspat. Je mi divné, že tě tohle nenapadlo už dříve,“ reagoval se skromností sobě blízkou Zelenka.


“Dobře, dobře, podívám se na to a pak už půjdu, takže buď na příjmu,“ skončil znechuceně rozhovor Rodney a odložil vysílačku zase na stůl.

Posléze zaťukal něco do počítače, ale dostalo se mu pouze varovné hlášky a červeně blikajícího okna, které na něj vyskočilo. Komunikace s operačním zadrhávala a nebylo možné se s ním jakkoli spojit, ani základní příkazy nefungovaly, jak měly. Celé spojení s řídícím střediskem bylo vtahu.

“Lorne, tady McKay, slyšíte mě?“ spojil se Rodney znovu pomocí vysílačky, tentokrát však s podplukovníkem Lornem.

“Tady Lorne, příjem,“ odvětil po vojensku Evan.

“Kdo má teď službu v řídícím?“ pozeptal se zatím nevinně Rodney.

“Seržant Berry,“ odpověděl Lorne na Rodneyho otázku.

“Kdy se vám naposledy hlásil?“ pokračoval ve vyzvídání Rodney.

“Přibližně před dvaceti minutami,“ vyhověl Lorne McKayovi, “proč se vůbec ptáte?“

“Kamery v řídícím vypadly, vlastně celá komunikace s ním je nemožná. Jako by někdo deaktivoval všechny systémy. Snažím se nabourat do jejich ovládání, ale je to prakticky nemožné. Zabezpečení, které jsem tam sám zavedl, jsou drastická,“ vysvětlil svoje obavy Rodney.

“Dobrá, vezmu své muže a podíváme se, co se tam děje,“ ujistil McKaye podplukovník Lorne svým klidným hlasem.

Pegas, Atlantida, O 20 minut dříve

Čtyřčlenná skupina atlantských vojenských složek právě prochází hlavními chodbami centrální věže- rutinní hlídka. Do toho zašumí jednomu muži v náprsí kapse vysílačka.

“Tady Berry, slyším,“ ohlásil se velitel hlídky.

“Tady Lorne, jak to u vás vypadá,“ pozeptal se na stav v centrální věži podplukovník.

“Všude je klid a vše se zatím obešlo bez incidentů, pokračujeme do řídící místnosti,“ podával hlášení voják, podle nášivek na rameni seržant.

“Rozumím, pokračujte,“ ukončil podplukovník hlášení typickým doporučením.

Pohodovou pracovní idylku v řídící místnosti, do které právě seržantův tým vpochodoval, naruší znenadání aktivace hvězdné brány. Chuck se přemístí i se svou pohodlnou kolečkovou židlí k počítači, který zobrazuje veškeré podrobnosti o příchozích červích dírách, a letmým pohledem ho proskenuje. Jako první ho trkne blikající nápis vystupujíc na popředí, na němž září na světlém podkladu jméno plukovníka Shepparda. Chuck usoudí, že se vrací ze své sebevražedné mise, také už bylo načase, a ohlásí jeho návrat všem, kteří jsou v dosahu jeho hlasového projevu. Poté deaktivuje bezpečnostní štít na bráně a se zaujetím čeká, v jakém stavu se John vrátí.
Horizont brány a jeho uklidňující tmavá modř stále mlčí a nepropouští zhola nic. V tom se ale z brány vykutálí neznámý předmět tvaru koule. Majíc rozměry asi jako pořádně přecpaný fotbalový balón a navenek vyhlíží jako technologie pozemské výroby, což dosvědčuje i jeho zevnějšek, kterým se pyšní pouze ryze pozemské výrobky. Nikdo ani nedutá a sleduje se zaujetím kulatý předmět, kterak se kutálí stále více a více do centra místnosti s bránou. Bezpečnostní jednotky zpozorní a zaměří jak svůj zrak, tak i své zbraně na neznámý předmět. Chvíli se nic neděje, maximálně pět sekund, ale ta chvilka napětí trvá pro všechny aktéry této scénky věčnost. Za okamžik začne předmět mírně vibrovat a měnit svou barvu. Zdá se, že se něco děje.

“Dostaňte to pryč,“ zakřičí Chuck na ochranku ze svého vyvýšeného postu u ovládacích panelů.

Je už ale příliš pozdě. Objekt zabzučí a vyšlehne z něj běloskvoucí vlna čiré energie, kterou zabrzdí až bezpečností přepážky v místnosti, které se rázem uzavřou. Účinky jsou chvíli nejasné, ale za okamžik spadne klec. Celou místnost jako lusknutím prstu zahalí temný plášť.

“Co to? Co se to sakra…,“ zakoktá vyděšeně a s pořádnou dávkou nepochopení a nejistoty v hrdle Chuck.

Poté začne kontrolovat jeden systém za druhým. Nic naplat, všechny jsou mrtvé. Nic nereaguje, jen záložní osvětlení naskočilo a bez povšimnutí začalo skromně odhalovat tmavé kouty rozlehlé místnosti.

“Všechny ovládací panely jsou mimo provoz. Nic nereaguje a nefunguje,“ vydal konečné stanovisko Chuck, čímž ještě více nahustil místní atmosféru nejistotou a strachem.

Maximálně úroveň chaosu a strachu by se mohla zdát jako dostatečný důvod ke konci trápení, bohužel tomu tak není, ani zdaleka.

Z hvězdné brány se, jako když udeří blesk, začaly valit jednotky wraitských sil a bez mrknutí oka obsazovat celou místnost bránou.

“Wraiti!!!“ zařval ještě Chuck z plných plic a na celé kolo, než byl omráčen wraitským stunnerem.

Bezpečností jednotky, které v tu chvíli chránily bránu, čítaly pouze pět mužů, a tak nebyly schopny tu vlnu wraitů jakkoli zastavit, ba dokonce ani zpomalit, a než stihli na příchozí hrozbu zareagovat, leželi omráčení na zemi. Wraiti měli v tu chvíli celé nervové centrum Atlantidy již plně pod kontrolou a nestálo je to ani jediný bídný život jejich bojovníků. Bránou se ale hrnuly další a další posily, které se rozmisťovaly po okolí do obranné formace. Nikdo z pozemšťanů neměl v tu chvíli o dění v řídícím ani to nejmenší ponětí.

Pegas, Atlantida, řídící místnost, současnost

Cítí se pod psa. Jako by se právě probouzel z bouřlivého mejdanu, jako by se vzpamatovával z pořádného nášupu alkoholu v krvi. Bolí ho celé tělo a je dočista zmatený. Vůbec si nepamatuje, proč spí a už vůbec ne, proč na zemi, na chladné a tvrdé zemi, která mu ani v nejmenším nepřipomíná jeho luxusní postel z pravé bavlny. Hlava mu třeští, oční víčka jsou striktně proti, ale on stejně vydá všechnu svou sílu do jediného a odkryje koutky očí. Ihned spatří jemu známé snímky Atlantidy a před očima mu začnou poskakovat obrazy, v hlavě se mu začnou přehrávat střípky vzpomínek. Aktivace brány. Sheppardův identifikační kód. Neznámý předmět. V řídící místnosti. A…Křik, rozmazaný a nejasný křik, hlasitý a vystrašený. Konec. Až doposud. Posbírá ve svém nitru další síly a znovu otevře oči, tentokrát není tak skromný a jeho rozostřený pohled na věc se rázem mění v HD zobrazení. Nenápadně otáčí svou hlavu vpravo, až ho zarazí pohled na něčí nohu. Žádná armádní obuv, škaredé zelenošedé holínky. Nevěnuje tomu žádnou pozornost. Potřebuje vstát a vzpamatovat se. Nejlépe u pořádně horkého kuřecího vývaru.

“Pomozte mi někdo vstát,“ rozpráší svůj požadavek do okolí.

“Ale ano, jak je libo…generále.“

A v tom to začalo. Další lavina vzpomínek a střípků. Řev Chucka už není tak rozmazaný a nejistý. Je čirý jako voda ve studánce, čistý a bez poskvrnky. Strach a nejistota už je ze vzpomínek také pěkně cítit a rozlévá se po Harrisově těle. Už si vzpomíná, kdo tou bránou nakonec přišel. Wraiti. Jeden z nich mu právě pomáhá, aby se postavil na nohy. Ty se generálovi najednou rozklepou strachem. Jeho hrdlo se zaplní a on není schopen ze sebe vydat jedinou hlásku. Pod těžkým náporem stresu se znovu skácí k zemi.

“Nejspíše omdlel. Je to slaboch. Vzbuďte ho, už nemáme tolik času a potřebujeme ho,“ vydal rázně svůj rozkaz Sheppard, který to všechno po celou dobu pozoroval.

Pegas, Atlantida, O 10 minut později

“Tak co? Už jste nějak postoupili?“

“Ne, pane, zatím ne.“

“A důvod?“

“Protože to prostě nejde. Celé řídící je odstíněné a rušené, přepážky jsou neprůchodně uzamčené a ovládací panely deaktivované. Nepronikne tam transportní paprsek, sonda, senzory, prostě nic,“ vložil se náhle do debaty Lorna a plukovníka Blacka Rodney.

“Takže se jedná o útok?“ vmísil se do diskuze i prozatím mlčící Ellis.

“Tohle už tady myslím jednou bylo. Miachel se sem dostal ukradeným jumperem,“ pronesl první možný náčrtek situace plukovník Black.

“Ne, ne, ne. Tohle už se znovu opakovat nemůže. Zavedl jsem brutální protiopatření, která jakkoli znemožňují Atlantidu skrz bránu dobýt. Do všech jumperů byla zabudována identifikační čidla i biometrické senzory, které posílají do počítačů na Atlantidě důkladné informace o posádce ještě před průletem a dostatečně brzo na aktivaci štítu a uzavření brány,“ provedl Rodney výčet četných ochranných prvků, kterými řídící středisko disponuje.

“No, dobrá, ale někdo se tam dostat musel a zřejmě ten váš dokonalý systém obešel. Jinak bychom nebyli v takovéto prekérní situaci,“ oponoval stále Ellis.

“Pomocí lodí se sem dostat nemohli. Senzory na Atlantidě i na Achillovi odhalí lodě v hyperprostoru se stoprocentní účinností. Navíc bychom zachytili otevírání hyperprostorového okna,“ nehodlal se přestat přít Rodney.

“Mohli vystoupit mimo dosah a doletět sem zamaskovaní podsvětelným pohonem,“ nadhodil další nápad Black.

“To možná ano, ale do řídícího by se stejně nedostali. Bez identifikačního čipu a biometrického otisku by je senzory okamžitě odhalily a spustily poplach. A v řídící místnosti jsme na to také dostatečně vybaveni, protože jakýkoli objekt, ať už živý nebo ne, se tam bez identifikace moc dlouho neohřeje. Automatický systém ho okamžitě s chirurgickou přesností zaměří a přenese do vesmíru daleko odsud. Možná vám to bude znít divně, nebo až moc sebejistě, ale operační se prostě dobýt nedá. Při spuštění poplachu je do deseti sekund k dispozici kolem padesáti elitních vojáků, skrytá automatická obrana a to nemluvím o tom, že na bráně je štít a vysílač kódu snímá i myšlenky všech v jeho dosahu, takže pokud by někdo zadával kód nedobrovolně nebo pod tlakem, systém to pozná a nedovolí štít vypnout. Jak už jsem řekl. Nemožné,“ nehodlal Rodney ustoupit a připustit, že někdo jeho dokonalou obranu prolomil.

“Třeba se v řídícím stala nějaká nehoda, která to všechno způsobila,“ přednesl další návrh Zelenka, který celou dobu seděl opodál a ťukal něco do počítače.

“Co za typ nehody vyřadí komunikaci, kamery, veškeré systémy a ještě vytvoří rušivou a stíněnou oblast přesně kolem řídícího?“ reagoval sarkasticky a nevěřícně plukovník Black.

“Ano, přiznávám, že je v tom plánu ještě potřeba něco doladit, ale musíme počítat se vším,“ bránil se Zelenka.

“Plukovníku, dovolte mi, abych si to vzal na starost. Ať už se tam děje cokoli, my na to přijdeme,“ vydal finální a rázné rozhodnutí Lorne.

“Dobrá, podplukovníku, svolení uděleno.“

Lorne se zvedl od stolu, zasunul židli a dal se na odchod.

“A podplukovníku…“

“Ano, pane,“ odpověděl ještě na Ellisovo volání Lorne.

“Buďte opatrný.“

“Bez obav, pane, to budu.“ Pak se otočil a odešel.

Pegas, Atlantida, O 30 minut později

“Tak, všichni vědí, co mají dělat? Dobrá, jdeme na to,“ snažil se ještě krátce před akcí zvýšit bojovou morálku Lorne.

“Já jsem připravený vždycky,“ reagoval na Lornův bojový pokřik trošku dotčeně Ronon.

“Tebe jsem samozřejmě nemyslel,“ snažil se ještě částečně vyžehlit situaci Lorne.

“Tak dobrá, jdeme na to. Raději se drž za mnou,“ dovolil si ještě jednu provokativní poznámku Ronon, přičemž se potutelně pousmál, tak, aby toho byl Lorne svědkem.

Lorne stiskl tlačítko na vysílačce, kterou měl prakticky uloženou v náprsní kapse, a začal do ní mluvit.

“McKayi, tady Lorne, jste připraveni?“ potřeboval se ještě podplukovník ujistit, zdali všechno klape, jak má.

“Bez obav. Máme to všechno jako na dlani, zásilka už se předehřívá na pokojovou teplotu a jsme připraveni. Stačí jen říct,“ ujistil Lorna, velitele akce, Rodney.

“Všem týmům, tady Lorne, všichni se shromážděte na své výchozí pozice. Za minutu jdeme na to,“ rozeslal ještě Lorne poslední rozkazy do vysílačky.

Čtyři čtyřčlenné týmy již netrpělivě přešlapovaly u přístupových přepážek. Každý ještě naposledy kontroloval své vybavení a zbraně. Vše muselo klapnout na jedničku, protože nikdo nevěděl, co ho na druhé straně čeká a co ho tam může překvapit.

“McKayi, umisťujeme nálože. Teď je to na vás, jděte na to,“ ozvalo se v komunikačním rozhraní jumperu, jenž před několika minutami vystřelil jako šipka z podvodního hangáru a prorazil hladinu oceánu.

Jumper, ve kterém mimo jiné nechyběl ani Rodney, se až doposud zamaskovaný vznášel těsně vedle centrální špice Atlantidy, a to přímo ve výšce operačního. Bohužel, toho dne byla obloha velmi temná a okny nebylo do řídícího nic vidět. Proto přišel Rodney s radikálnějším plánem.

“Vypínám maskování, blížíme se k cíli. Připravit na náraz,“ zaznělo z úst seržanta Foleyho, který pilotoval jumper.

“Ne, ne, stop!“ zakřičel ještě Rodney na svého kolegu, když nahlédl trochu hlouběji do dat ze senzorů.

Bohužel už bylo příliš pozdě. Jumper se trojčlennou posádkou těsně před hlavní věží narazil do neviditelné bariéry. Projel jí jako horký nůž máslem, ale to byl také její účel. Vlna energie se prohnala interiérem jumperu jako hurikán a omráčila všechny, kteří se v jeho útrobách právě nacházeli, a to včetně pilota. Stroj najednou letěl pouze svou setrvačností, a to přímo na centrální věž. Jumperem otřásl silný náraz, když se otřel o bok hlavní špice. Věž dostala v tom místě pěkně tvrdý zásah a byla hodně poškozená, jumper na tom ale nebyl o mnoho lépe. Jeho levý motor se utrhl a plášť na stejné straně byl hodně pokroucený. Letoun se ještě chvíli nekontrolovatelně zmítal v nepředvídatelných otočkách a piruetách, než se zřítil na jedno z mol.

“McKayi, slyšíte?“

Ozýval se jen šum.

“McKayi, tady Lorne, ohlaste se,“ řval rozčilený a vystrašený Lorne do vysílačky, ze které se ozývalo jenom zlověstné mlčení.

Rozhlédl se na svoje svěřence, kteří stáli kolem, ale z jejich pohledů žádnou odpověď nevyčetl. Poprvé řešil hodně horký problém, přičemž neměl Shepparda po boku, a už si pomalu začínal myslet, že zažívá nejpernější chvilky svého života, když vtom si vzpomněl na Afghánistán, na gou’aldy a wraity, na mučení a příkoří, kterými si prošel. Najednou se chtěl za to všechno pomstít, zničehonic si na někom chtěl vylít zlost a ten někdo možná čekal přímo za dveřmi. Už nechtěl meškat ani vteřinu. Už chtěl konečně zaútočit.
V rozčilení vytrhl z kapsy ovladač od výbušniny a chtěl ji odpálit, když v tom mu někdo pevně stiskl ruku, ve které detonátor držel, až mu upadnul na zem. Byl to Ronon.

“Hele, nechci, abys tam šel s horkou hlavou a všechny nás svým jednáním zabil. Jak znám McKaye, určitě jsou v pořádku. Na to se o sebe moc bojí, aby něco zpackal a nezachránil se,“ uklidňoval Ronon přesvědčivě Lorna, přičemž zvedal ovladač od výbušnin z podlahy.

“Ano, asi máš pravdu,“ snažil se utěšit a zároveň uklidnit Lorne.

Ronon podal detonační ovládání Lornovi a spolu s ním se seřadil u přepážky, kterou se chystali odpálit, když v tom se najednou otevřela, kupodivu ale z druhé strany, a hned se z ní vykutálela dvojice předmětů.

“Granááát!“ zařval Ronon a začal se od dvojice kulatých předmětů rychle vzdalovat.

Lorne a Ronon stáli na chvostu skupiny, a tak se dokázali dostat nejdále. Bohužel jim to nebylo nic platné. Ohromná exploze se prohnala chodbou a oba zdatné vojáky odhodila alespoň osm metrů vzduchem, až dopadli tvrdě na zem. Ani speciální brnění jim v této situaci nepomohlo. Oba leželi ve vzdálených koutech chodby a nejevili známky života. Zbylí členové úderné jednotky byli explozi až příliš blízko na to, aby se dalo o jejich žití uvažovat. Části jejich těl se povalovaly všude kolem. Zdi byly plné krvavých stříkanců a základní integrita chodby byla narušena. Hustý oblak prachu se stále držel v úzké chodbě a celou ji zaplavoval. Když bylo po všem, vypochodovaly ze dveří jednotky wraitských sil. Mnoho!

“Podplukovníku Lorne, co se tam u vás sakra děje? Senzory zachytily desítky neidentifikovaných objektů ve vašem kvadrantu,“ hučel do vysílačky plukovník Black z provizorně vybudovaného operačního centra.

Z Lorneovy vysílačky se ozývalo jen ticho, ticho a šumění, které odjakživa nahánělo hrůzu.

Pegas, Atlantida, operační místnost

Sheppard se kochal pohledem na řídící místnost Atlantidy zaplněnou wraitskými silami. John poskytl wraitům dostatek rad a informací, díky nimž se jim podařilo obejít bezpečností pojistku Antiků, tedy nutnost originálního genu v tělním oběhu, ke spuštění a operování se systémy. Ke všem ovládacím panelům Atlantidy byla připojena wraitská čtecí a ovládací rozhraní, která dovolovala manipulaci s městskými systémy. Po oblasti bylo strategicky rozmístěno na deset stanovišť s obrannými kanóny a všude se potulovali wraitští válečníci. Do středu místnosti s bránou bylo přitáhnuto obrovské wraitské zařízení, ke kterému bylo připojeno množství kabelů.

“Měl jsi pravdu. Už se sem chystali vniknout. Obsadili všechny přístupové body,“ promluvil wrait nahlas k Sheppardovi, který si zamyšleně prohlížel svůj staronový domov.

“Poradili jste si s nimi?“ ptal se chladně a bez ohledů na své dobré přátele Sheppard.

“Nemusíte mít obavy. Už se nadechli naposledy,“ zrekapituloval situaci wrait.

“Skvělá práce, pokud jsou všechny tři vlny připraveny, přejděme do druhé fáze,“ rozkázal tajemně Sheppard a všechny pohledy se náhle nasměrovaly na velké zařízení tvořené wraitským organickým materiálem, které stálo uprostřed místnosti.

Tři z wraitů oděných ve tmavých kabátech přistoupili k zařízení blíže a začali se na něčem domlouvat. Jeden z nich později zadal na jediném ovládacím panelu nějaké příkazy, díky čemuž se v zařízení posunulo několik organickým prutů a celé mírně zavibrovalo. Posléze všichni tři ustoupili a se zaujetím čekali.

Pegas, Atlantida, záložní operační středisko

“Amélie, potřebuji okamžitě zalarmovat všechny bezpečnostní složky. Máme tady nějakého sabotéra a stále netušíme, kdo to je. Pošlete všem do detektorů podrobné informace a taktické možnosti,“ rozkřikoval se plukovník Black po celé místnosti, která byla zaplněna vědeckými pracovníky a vojáky.

“Bohužel, pane, ale komunikace byla vyřazena, a to přímo z operačního. Nemám dostatečné oprávnění a přístup do systému, abych to mohla obejít. Musíme použít vysílačky,“ nepotěšila Amélie plukovníka.

“Tak to obstarejte. Potřebujeme každou schopnou ruku,“ zavelel v rozčilení plukovník, “podejte mi svou vysílačku,“ vydal další požadavek Black.

“Tady, pane.“ A levou rukou mu podala vysílačku, kterou sebrala ze stolu opodál.

“Všem jednotkám, tady plukovník…,“ začal mobilizovat veškeré dostupné jednotky.

Bohužel, ani tentokrát pozemšťanům štěstěna nepřála. Když byl plukovník v půlce dalšího slova, prohnala se celou místností, dokonce i celým městem, oběma městy, energetická vlna, spíše však tsunami. Nikoho neomráčilo, ba ani nevyřadilo žádné počítače. Vlna měla jiný účel. Ve vysílačce, kterou plukovník Black držel u úst, to několikrát zapraskalo a nakonec z ní vyskočilo pár jiskřiček, a když chtěl plukovník dokončit, co před chvílí začal, vysílačka byla hluchá. Nic se neozývalo, žádné tlačítko nereagovalo.

“Co to má sakra znamenat?“ rozčiloval se nadále plukovník, přičemž podával Amélii vysílačku.

“Pane, je celá roztavená a všechny obvody v ní jsou spálené,“ uvedla Amélie diagnózu vysílačky na pravou míru po jejím blesku rychlém rozmontování, “jsme zcela odříznutí, od všeho, jsme bez komunikace,“ dokončila katastrofický scénář.

“Zelenko, zjistěte, co se stalo. Abramsi, běžte a spojte se s každým, koho potkáte, s každým. Utvořte obranný perimetr kolem centrální věže. Dávám vám k dispozici veškeré možnosti tohoto města. Já se mezitím spojím s plukovníkem Ellisem a pošlu vám sem všechny moje muže,“ vydal plukovník šňůru rozkazů, které měly vést ke vzpamatování se a mobilizování všech sil proti zatím neznámému nepříteli.

Pegas, Atlantida, řídící místnosti

“Výborně, povedlo se,“ pousmál se Sheppard, přičemž držel v ruce usmaženou pozemskou vysílačku, “teď jsou bez komunikace a začnou dělat chyby. To je naše chvíle,“ dodal ještě Sheppard a znovu se zašklebil.

“První vlna je již zcela připravena. Stačí jim dát rozkaz,“ připochodoval jeden z wraitů k Sheppardovi.

“Tohle je mapa celého města,“ ukázal Sheppard prstem na dokonalé plány Atlantidy, které zobrazovalo antické zařízení, “musíte to zajistit tady, tady, tady a taky tady. Všechno jsou to důležité koridory, ke kterým nesmí mít atlanťané přístup,“ dokončil ještě svůj strategický plán Sheppard.

“A co to druhé město?“ zeptal se opovážlivě druhý wrait.

“Nedokážu se s ním dostatečně silně spojit. Musíme ho tady nechat,“ odpověděl s až nečekanou radostí a klidem ve tváři Sheppard.

“Nebude překážet v provedení našeho plánu,“ nepřestával se dotíravě ptát druhý wrait.

“Nebude, až se zmocníme Atlantidy, získáme vše,“ zakončil rozhovor Sheppard odhalením svého ambiciózního plánu, “a teď už běžte,“ dodal ještě pro jistotu.

“Ano, jak si přejete,“ odpověděl poslušně wrait a pak odklusal pryč.

Sheppard se poté pohledem srazil s jediným tvorem, který měl v současné chvíli větší pravomoc než on, s tvůrcem celého plánu na zničení atlanťanů. Oba na sebe kývli a pomocí telepatie si předali pár poznatků. John poté sešel po schodech k mohutnému křeslu z organických látek, které bylo podobné křeslům wraitských královen. Pohodlně se v něm uvelebil a pak nahlas promluvil: “Můžeme začít.“

Pokračování příště!

Nějak se mi nelíbí jak se to vyvíjí... Ale díl dobrý, bohužel musím konstatovat, že i když nevím, jaké máš plány vypadá to, že se blížíme ke konci aspoň v Pegasu a nevypadá to na pěkný konec...

Doufam že nezajmou ani nezabijou Lorna. A myslim že Lorna je těší rozčílit ten vypadá v seriálu jako chladnější postava.A myslim že by projistotu vytáhli ZPM a poslali ho pryč aby měli jistotu

souhlasím se soreno. Pěkné, ale také se mi nelíbí, jak se to vyvíjí... Doufám, že Atlantida nepadne a že Johna vrátíš do původního stavu

Já doufam že nezabijou Lorna to je mnohem lepší důstojník.Sice sheppard má věčí hodnost ale Lorn je klidnej a nehrne se tak do boje.Ale shepard by se měl vrátit do půvofního stavu.

Tak jsem přečetl poslední dva díly a vypadá to moc dobře. Těším se, jak budeš pokračovat.

Zdavim chtel sem se zeptat budes pokracovat v povidce?
ted sem docetl vsech 42 dilu a chtelo by to pokracovani
jak to vidis s vydaním dalsiho dilu?

Ano už dlouho nic nevyšlo asi tři tejdny a doufam že budeš pkračovat tvá povídka je tu jedna z nejlepších.

Zdravím,

tak jsem rád, že to tady pořád někdo poptává, ale vidím to opravdu bledě Pár fanoušků jsem sice měl, ale přesto to byla bída a ve spojení s nedostatkem času z toho vychází jediné- dlouhá pauza a word netknutý. Možná se někdy přemluvím a nastřádám čas na nějaké to pokračování, ale v současné chvíli nevím vůbec NIC...

To je opravdu škoda protože věčina povídek co čtu moc nevichází a jedna měla pausu nebo dvě celkově jich je 6 asi

Škoda to je, tento názor s tebou sdílím, to je jasné. Psal jsem rád, i když to třeba nebylo bůh ví jaké, ale nejde to v současné chvíli skloubit s ostatním