Stargate: Retaliation-8. Díl-Naděje umírá poslední (1.2.14)

No tedy vazne mile překvapení v podobě nového dilu.jako obvykle hlavní postavy přežily.v likvidaci hlavních postav je ovšem mistr storm, ale jinak skvělý dil.zajimave se děj stěhuje do idy.kolik svobodných jafu jsi nechal prezit?bo kapacita jedné lodi je 2000 jafu.ale tabulky nikde neuvádí kapacitu pro evakuaci.
jsem zvedav co tam kiva bude hledat.

Všem Vám děkuji za reakce.

pal píše:

zajimave se děj stěhuje do idy

Částečně ano, ještě se sám musím rozhodnout, kolik prostoru jaffům v povídce dám.

pal píše:

kolik svobodných jafu jsi nechal prezit?

Přesné počty nemám, ale několik tisíc to bude.

pal píše:

jsem zvedav co tam kiva bude hledat.

Myslím, že budete všichni valit oči.

Jinak v prvním příspěvku je nový odkaz pro PDF. Tímto moc děkuji jakopovi.

PS: Další část očekávejte za čtrnáct dní.

Super a Super... Jen jsem se ztratil v tý bitvě jak bojovali asgardové a antikové spolu proti wraitům... Můžeš mi říct jaká je to dějová linka?? Nebo spíš o co tam jde??

14dni
no teda ty jsi se rozjel
sice jen roztlacen z kopce ale i tak to jede

soreno píše:

Můžeš mi říct jaká je to dějová linka?? Nebo spíš o co tam jde??

Jsou to více méně flashbacky o tom, jak ten jejich spor vznikl. Postupně se dozvíme, proč jsou Asgardé a Antikové proti sobě.

pěkny

Díky i tobě. =)

Tak jo, osmý díl druhé série:

8. Díl – Naděje umírá poslední

„Ne, ne, ne, v žádném případě,“ odmítal vědec. „Ještě nejsme hotovi, a jestli to teď spustíme, tak to může skončit katastrofálně,“ projevil značné obavy.
„Lodě už na další vlnu stačit nebudou a posily to nestihnou,“ vylíčil velitel flotily.
„Nemohu to spustit, admirále. Zkrátka nemohu,“ odmítal stále.
„Nemáte na vybranou. Jestli to nezprovozníte, tak je dost možné, že celý váš výzkum padne do rukou Wraithů a celá vaše práce přijde vniveč. Musíte to zprovoznit, je to vaše povinnost!“ zvyšoval hlas. Admirál chtěl více než kdokoliv jiný ubránit Dorandu. Moc dobře věděl, že se jedná o průlomový objev, díky kterému by konečně mohli zvrátit válku ve svůj prospěch.
„Admirále…,“ nestihnul vědec doříct, spojení bylo přerušeno. Jeho soukmenovec mu nedal prostor pro další námitky.
„Hlášení?“ vrátil se zpět k velení.
„Asgardé zlikvidovali zbývající odpor. Jedno jejich plavidlo ztratilo štíty a má poškozený trup. Zbytek flotily hlásí plnou připravenost. Nepřítel dorazí do deseti minut,“ podal hlášení mladík.
„Zvládne poškozený Biliskner let hyperprostorem?“ ptal se jeho nadřízený.
„Ano, pane,“ odkýval.
„Ať ihned opustí bojiště, byl by jen přítěží,“ pronesl a přemýšlel nad strategií. Zanedlouho poškozený asgardský bitevní zažehl své podsvětelné motory a chystal se ke skoku. Objevilo se hyperprostorové okno, do kterého loď vlétla.
„Spojte mě s flotilou,“ otočil se na mladíka, ten v rychlosti pomačkal několik kláves.
„Hovoří admirál. Aurory, setrváte na orbitě a budete planetu bránit před nálety šipek. Ještě před tím ale vyprázdněte své sklady. Střely umístěte do místa předpokládaného výstupu wraithských lodí z hyperprostoru a deaktivujte. Bilisknery se rozptýlí a budou útočit každý zvlášť. Nezastavujte se a nenechte se zasáhnout. Hodně štěstí,“ popřál nakonec admirál.
Posádky všech bitevníků se připravovaly na boj. Aurory podle plánu vyslaly všechny své střely do volného prostoru a deaktivovaly. Asgardé mezitím nahodile rozmístili svá plavidla a nabili všechny své zbraně. Štíty každé z lodí byly vztyčené, vše bylo připraveno. Chyběl už jen nepřítel.
„Nějaké zprávy z povrchu?“ otázal se ještě admirál. Jeho pravá ruka si zjistila potřebné informace.
„Ne, nic, pane,“ opáčil stroze.
Odpočet se nachýlil k nule a ze subprostoru postupně vyskákala masivní wraithská flotila. Chvíli nepříteli trvalo, než se přeskupil, pak vyrazil vpřed. Asgardé ovšem na nic nečekali a se vší vervou se do Wraithů pustili. Pohyblivé a nebezpečné. To byly v tuto chvíli Bilisknery. Prakticky neustále z každé z lodí vylétaly smrtící pulzy, které se nemilosrdně zahryzávaly do organických trupů. Ovšem ani Antikové nezůstávali pozadu. V tu pravou chvíli aktivovali své drony. Nespočet zlatavých trubců rázem ožil a krvelačně zamířil ke svým cílům. Wraithi nestihli jakkoliv zareagovat. Střely si bez větší námahy draly cestu skrz trupy. Prošpikovaly je skrz naskrz. V lodích vznikl podtlak a rovněž se objevily i menší exploze. Tato kombinace byla pro nepřátelské lodě jízdenkou do záhrobí.
Použitelné střely ještě napadly několik dalších plavidel. Střelci sedící v ovládacích křeslech si tak mohli přidat další zářezy na pomyslné pažby. Dosavadní počínání spojené flotily Antiků a Asgardů stálo Wraithy větší polovinu jejich lodí. Nyní se ale karta obrátila. Jediný, kdo byl schopný účinně napadnout nepřítele, byli Asgardé a na ty se momentálně Wraithi zaměřili. Přeskupili se a zbytek nepřátelských sil vyrazil dvojici lodí vstříc. Duo energetických bariér bylo nepřetržitě zasypáváno modrými pulzy. Netrvalo dlouho a první ochranná skořápka se vytratila. Pulzy napadly trup. Po velkých i menších kusech plátování odlétávalo od asgardského Biliskneru. Poškození brzo přesáhla únosnou mez a loď explodovala. Tlaková vlna navíc oslabila již téměř vybitý štít sousedního plavidla. Brzy se na onen svět poroučel další spojenecký bitevník.
Asgardé se vykašlali na původní plán a udělali to samé co Wraithi. Utvořili formaci, kdy všechny jejich lodě letěly krásně vedle sebe, a vyrazili na zteč.
„Co to dělají!?“ pozoroval nevěřícně admirál počínání spojenců. „Spojte mě s nimi,“ nařídil okamžitě.
„Nařizuji ústup k planetě. Opakuji, okamžitě ustupte,“ pronesl rozhodně.
Na to ale asgardské lodě nereagovaly a dál se bily s nepřítelem. Lodě sice zaregistrovaly úspěch, ale Wraithi na tom byli v současné době lépe. Postupným útokem zbavili spojenecké síly dalších dvou Bilisknerů. Teprve tehdy, až explodoval další, se Asgardé dali na ústup. S motory na plný výkon se začali vzdalovat od wraithské flotily, ta jim ale brzo byla v patách. Bilisknery se skryly za Aurorami, aby si alespoň částečně mohly dobít štíty. Vzhledem k tomu, že Antikové byli bez dronů, tak jediné, co mohli dělat, bylo pokusit se nepřítele ohrozit druhotným zbraňovým systémem. Jen co se organické lodě přiblížily na dostřel, z děl bodové obran Auror začal vylétat jeden žlutý pulz za druhým. Wraithi také nezaháleli a vši dostupnou silou opětovali palbu.
„Jak jsou na tom Asgardé?“ ptal se lehce nervózní admirál.
„Dobíjí štíty,“ opáčil mladík.
„Pane, přijímáme zprávu z povrchu,“ upozornil. „Ustupte,“ přečetl.
„To je všechno?“ zajímal se velitel flotily.
„Ano,“ pokýval hlavou.
„Admirále, senzory zachytily masivní nárůst energie na povrchu. Podle všeho to vychází ze základny,“ oznámil technik sedící opodál za konzolí. Admirál se jen pousmál.
„Nařiďte všem lodím ústup.“

Galaxie Pegas, před 10 000 lety
„Kapitáne, z hyperprostoru právě vyletělo další plavidlo,“ oznámila Carisia.
„Identifikace?“ hodil očkem po mladé ženě.
„Loď třídy Fylaxis,“ přečetla stěží informace z panelu a nasucho polkla.
„Vindex,“ doplnil ji Illarius.
„To nemohou myslet vážně!?“ rozčiloval se Atius.
„Třídy Fylaxis? To znamená další Protectoři?“ přidal se Deamon.
„Ano, z Mléčné dráhy,“ vysvětlila Alex.
„Jaké jsou rozkazy, pane?“ ptala se nedočkavě Carisia, zároveň na obrazovce sledovala dění venku. Atiovi se nyní honily hlavou nejrůznější myšlenky, musel ale něco udělat, a to rychle.
„Stav Vindexu?“ otočil hlavu na Carisiu.
„Ustálil se na nízké orbitě. Má vztyčené štíty. Zbraně jsou zatím mimo provoz,“ shrnula.
„Ke štítům připojte i sekundární zdroj, ale zatím je nechte deaktivované a spojte mě s Vindexem,“ rozkázal kapitán. Na obrazovce se zanedlouho objevil obličej muže ve středním věku.
„Zdravím tě, Doreane,“ začal vlídně rozhovor Atius. „Co tě přivádí do galaxie Pegas?“ navázal.
„Nech si ty zdvořilosti, Atiusi,“ odrazil ho. „Dozvěděli jsme se od Asgardů, že zneužíváte moci, která vám byla svěřena,“ objasnil situaci Dorean.
„Takže ty si nás přišel soudit?“ vstal ze svého křesla a přešel blíže k obrazovce.
„Obrátili jste zbraně proti spojenci!“ pokračoval kapitán Vindexu.
„Oni jim pomohli. Nebýt Icta, tak se Antikové a Asgardé povraždí navzájem,“ neudržel se podplukovník.
„Mlčte! Nemáte právo se do toho plést,“ uzemnil jej Atius.
„To je lež! Napadli jste Asgardy v bitvě s Wraithy,“ vytáhl svou verzi nebo spíše tu, kterou mu napovídali Asgardé.
„Proč bychom to dělali!? Přísahal jsem stejně jako ty, že budu ctít Alianci čtyř ras a všechny její zájmy. Zastavil jsem krveprolití!“ stál si neotřesitelně za svým. Dorean byl na vážkách. I přesto se postavil na stranu Asgardů.
„Dost. Ihned tě zbavuji velení nad Ictem. Dovol, abychom se mohli přenést na palubu!“ zněl z reproduktorů Doreanův hlas.
„V žádném případě,“ oponoval s klidným hlasem Atius.
„Pane, aktivovali zbraňový systém,“ upozornila Carisia zpovzdálí.
„Co to děláš, Doreane?“ přimhouřil lehce oči a naklonil hlavu na stranu.
„Je to má povinnost, jak jsi říkal: přísahali jsme, že budeme ctít Alianci čtyř ras a právě to teď dělám,“ snažil se ještě Atia donutit, aby ustoupil.
„Budeš toho litovat.“ To byla poslední Atiova slova, které Dorean slyšel. Spojení se pak přerušilo.
„Pane, senzory zachytily nárůst energie. Nabíjejí primární zbraňový systém,“ vydechla Carisia.
„Všechnu energii do štítu. Veškeré ovládání mi převeďte do křesla,“ rozkázal a usadil se na místo.
Icta obklopila průhledná bublina, Atius zavřel oči. Antické plavidlo vyrazilo vstříc Vindexovi.

Galaxie Pegas, lokardský solární systém, M82-239, povrch
„Vydrž, Rodney! Vydrž!“ křikl John a tlačil oběma rukama na ránu, ze které i tak vytékalo značné množství krve v oblasti srdce.
„Kde je ten podělaný jumper!?“ otočil se na Ronona, který svou zbraní skolil dalšího Lokarda přesnou ránou břicha.
„Každou chvíli by tu měl být,“ odpověděla mu Teyla v mezidobí, kdy si do své P-90ky dávala nový zásobník. Okolo čtveřice lítal jeden zelený pulz za druhým. Krytí jim poskytovala malá vyvýšenina, ke které se momentálně snášel i jumper.
„Ronone, pomoz mi s ním,“ pokynul na něj a stále tlačil na ránu. Krvácení se nedařilo zastavit.
„Johne,“ oslovil ho Rodney.
„Za chvíli jsme doma, vydrž,“ snažil se ho upokojit. Rodney vyplivl krev.
„Řekni Jennifer, že ji miluju,“ hlesnul vyrovnaně McKay a naposledy vydechl.

O dvanáct hodin dříve
McKay otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Všude po jumperu bylo poházeno oblečení. Na jeho hrudi ležela Jennifer. Ještě spala. Oba byli přikryti červeno-žlutou šachovnicovou dekou. Rodney pohlédl před sebe. Naskytl se mu pohled na Atlantis, která byla lehce zahalena mlhou. Zároveň na obzoru spatřil východ slunce. Paprsky lehce olizovaly věže města.
„Jennifer,“ pošeptal něžně. Doktorka nereagovala. Zkusil to ještě jednou, tentokrát trochu více nahlas. Zabralo to a Jennifer pomalu otevřela oči. Nejdříve se podívala na Roda, a když uviděla, že se nedívá na ni, podívala se směrem, kam hleděl.
„To je nádhera…“ Na to jediné se zmohla.
„Nikdy jsem nic takového neviděla,“ popisovala.
„Včera to byla nádhera,“ změnil téma.
„Chceš si to zopakovat?“ zeptala se šibalsky. Vymanila se z jeho náruče a přehoupla se na něj. Pak se k němu naklonila a dlouze jej políbila.
„S radostí,“ usmál se na ni McKay. Oba se již začali dostávat do nálady.
„Rodney, kde jsi? Ozvi se,“ zazněl Sheppardův hlas z vysílačky. Doktor se otočil za vysílačkou.
„Nech to být,“ špitla na něj. McKay se vrátil do své role.
„Rodney, přijdeš pozdě na poradu,“ ozvalo se znovu z aparátu.
„Ááá, porada,“ chytil se za hlavu.
„To už je sedm?“ ptala se Jennifer.
„Asi jo,“ odpověděl zklamaně Rodney.
„Najdu si tě jindy,“ políbila ho a leč nerada vstala. Postupně našla všechny své věci. Rodney ji při oblékání s radostí pozoroval.
„Rodney, pospěš si,“ popoháněla ho.
„Vydrž chvilku, zrovna mám skvělý výhled.“ Tím vykouzlil na tváři blondýnky úsměv. Až byla Jennifer kompletně ustrojená, tak teprve tehdy se začal oblékat McKay. Jeho procedura byla podstatně kratší. Rychle na sebe všechno naházel. Jennifer mu pomohla s úklidem podlahy, na které se válely zbylé jahody, všelijaké pochutiny a v neposlední řadě i skleničky, které jen štěstím přežily. Nakonec společně složili deku.
Rodney usedl na místo pilota, jeho přítelkyně vedle něj. Jumper během chvilky dolétl na Atlantidu. Loď se snesla na dno hangáru, McKay deaktivoval systémy a otevřel zadní dveře. Dvojice se ještě skočila převléct, následně si to zamířila přímo do zasedací místnosti.
Došli jako poslední. V zasedačce na ně již čekal pan Woolsey, generál Landry, plukovník Sheppard a doktor Jackson.
„Jdete pozdě,“ neodpustil si Woolsey.
„Omlouváme se, měli jsme něco neodkladného,“ obhajoval McKay.
„Opravdu?“ podíval se na něj Sheppard se svým klasickým výrazem ve tváři.
„Ano,“ uzemnil ho Rodney.
„Dobrá tedy, začneme,“ zastavil je Woolsey a porovnal si lejstra.
„Od doktora Rascala jsem včera obdržel předběžnou zprávu ohledně jeho pokroku, co se zemědělství týče. Podařilo se mu najít úrodnou půdu a momentálně se svým týmem pracuje na jejím obdělávání,“ vysvětlil Richard.
„Za jak dlouho budeme mít první plodiny?“ nahodil John.
„Podle Rascala jestli vše půjde podle plánu, tak do tří měsíců,“ odpověděl Woolsey.
„Ehm. A jak jsme na tom vůbec s jídlem?“ položil další otázku, přičemž se podíval na Richarda. Ten si našel ten správný papír.
„Při současné spotřebě se zásobami vystačíme necelý měsíc, spíše ale tři týdny. Pak budeme muset přejít na jídlo z konvertoru,“ opáčil.
„Bezva,“ odfrkl McKay.
„Rodney, lepší to, než být hlady,“ obrátil se na doktora, kterému už teď kručelo v břiše. Woolsey pokračoval ve výkladu.
„Navíc doktoru Leemu se podařilo najít zdroj pitné vody, dá-li se to tak říct,“ naznačil.
„Jak to myslíte?“ otázal se Daniel. Do vysvětlování se dal Rodney.
„Atlantida se po přistání napojila na základnu pod námi a systém automaticky odstavil zetpíemka a napojil nás na generátory v základně. Něco podobného se stalo i s vodní nádrží města, která se potrubím spojila s tou v základně. Ta získává vodu z podzemí,“ objasnil.
„Děkuji, doktore,“ reagoval Woolsey. „A když jsme u toho. Jak to vypadá s vaší lodí?“ změnil téma. Rodney si odkašlal a opřel se naplno do křesla.
„Řekl bych, že to probíhá přijatelným tempem. Dokončili jsme trup a vnitřní uspořádání a nyní se věnujeme zbraním,“ popsal.
„Vždyť už na tom děláte přes týden a máte teprve trup?“ nechápal John.
„Vůbec nevíš, o co se snažíme. Tohle není chvilková záležitost,“ zakroutil hlavou vědec.
„A co suroviny, doktore. Bude jich dostatek?“ zajímal se Landry.
„Planety jsou vybrány, stačí suroviny vytěžit a dostat na Partus,“ oznámil, jako by nic.
„S tou druhou částí bude problém,“ podoktl Woolsey.
„Proč myslíte? Trochu jsem nad tím již přemýšlel a měl bych řešení,“ na chvíli se odmlčel. „V docích se nám válí šest nevyužitých auror. Navrhuji je přestavět a použít jako zásobovací lodě. Stejně jsou pro další boj nepoužitelné,“ oznámil a založil si ruce.
„Nepoužitelné?“ Danielovi to nebylo zcela jasné. „Mě se Aurory zdají jako dost silné,“ dodal.
„To jsou, ale jen když mají střely. Naše jsou bez dronů a nyní nemáme možnost na jejich doplnění,“ sdělil.
„Jak byste si tu přestavbu představoval, doktore?“ chtěl Landry vědět víc.
„Dole v základně našly průzkumné týmy nějaké montážní roboty. Jejich naprogramování by nemělo být nějak složité. S jejich pomocí vytvoříme dostatečně velký skladovací prostor,“ díval se na generála.
„A jak chcete dostat ty suroviny na palubu?“ položil správnou otázku Richard.
„Nebojte, na to jsem již také myslel. Pamatujete na tu nákladní loď, kterou generál O’Neill upravil, aby se mohl prořezat těmi tunami ledu, aby se dostal k antické základně na Zemi?“ letmo pohlédl na všechny přítomné. Ti přikyvovali.
„Věřím, že se mi podaří vytvořit podobné zařízení. Prořezali bychom se horninou až k požadovanému materiálu. Pak by se zařízení přenastavilo tak, že by začalo sbírat danou surovinu a současně by ji i čistilo. Dostali bychom tedy jen to, co bychom potřebovali,“ dokončil.
„To je chytré, Rodney,“ pochválil jej Daniel.
„Zelenka a Jeannie mi s tím trochu pomohli,“ podělil se o zásluhy.
„Výborně, jestli nic nemáte,“ odmlčel se na chvíli Woolsey, „tak by to pro dnešek bylo vše, končím poradu.“ Každý odešel zpět za svými povinnostmi. Sheppard měl namířeno do tělocvičny, v řídící místnosti si ho ale zastavil Chuck.
„Plukovníku, nechtěl jsem vás při poradě vyrušovat,“ začal.
„Co se děje?“ postavil se před něj.
„Todd s vámi chce mluvit,“ oznámil. John si povzdechl.
„Co chce?“ zeptal se, i když už předem znal odpověď.
„Nevím, řekl, že bude mluvit jedině s vámi.“ Sheppard pokýval hlavou a odebral se rovnou k cele Wraitha. Chtěl to mít rychle z krku. Sotva se mohutné dveře otevřely, Sheppard spustil.
„Tak copak ti chybí?“ vypálil otázku.
„Jsem rád, že jsi přišel,“ opáčil vřele Todd.
„Nemám na tebe celý den. Co chceš?“ Sheppard šel rovnou k věci. Wraith lehce zavrčel.
„Mám pro tebe návrh,“ načal.
„Jsem jedno velké ucho,“ pokračoval ve svém jednání.
„Pomůžu ti vyhladit Wraithy…“

Galaxie Mléčná dráha, neznámá soustava, neznámá planeta, hlavní budova, prostor brány
Vnitřní kruh hvězdné brány se točil. Na bráně svítilo pět zámků. Před ní samotnou postával zástup Luciánů, který se táhl několik desítek metrů daleko. Na konci řady stály vozíky s velkými krabicemi, které obsahovaly všelijaké vybavení. Šestý zámek zapadl a Kiva stála v bezpečné vzdálenosti od brány. Po jejím pravém boku se nacházel Varro. Sedmý zámek zapadl. Naposled si zkontrolovala svou zbraň, a když ji zasunula zpět do pouzdra, které bylo připnuto na jejím pravém stehně, obrátila svůj zrak na bránu. Osmý zámek zapadl. Celá místnost se začala otřásat. Chvíli se nic nedělo, pak se kruh ještě naposled otočil. Devátý zámek zapadl.

Korekce a pomoc na povídce => SPeeDy => moc děkuji.

Jakékoliv komentáře jako vždy uvítám.

vynikající díl

pěkny počtení

JUPÍ super

A to jsem u tohoto dílu doufal, že se tady objeví smysluplnější reakce...

Sakra od doby co jsi začak vidávat jsem si nenašel čas ani náladu si to přečíst no čas by se našel kdybych se snažil.

Výborne. Máme tu dávnu minulosť, minulosť, prítomnosť a aj niekoľko vedľajších "línií" . práve som sa v tom tak trošku zamotal , ale to neznamená, že je to neprehľadné, len to budem musieť prečítať ešte raz a pozornejšie.
Som rád za nové pokračovanie, len nemám najradšej témy o zničení Zeme (+ Rodney a tak ....), takže uvidíme.
Momentálne dobieham zameškané poviedky, tak mám vo všetkom tak trošku chaos.

Puk: Děkuji.

Puk píše:

Máme tu dávnu minulosť, minulosť, prítomnosť a aj niekoľko vedľajších "línií" . práve som sa v tom tak trošku zamotal , ale to neznamená, že je to neprehľadné, len to budem musieť prečítať ešte raz a pozornejšie.

- v další části by se měly některé dějové linky sloučit, snad

Puk píše:

Som rád za nové pokračovanie, len nemám najradšej témy o zničení Zeme (+ Rodney a tak ....), takže uvidíme

To já zase na druhou stranu tyhle apokalyptické scénáře můžu, alespoň není nuda. Tím, že si vlastně si vytvářím svůj vlastní "svět" si můžu dělat co chci a to je právě na tom to skvělé. I když musím uznat, že jsem se nechal inspirovat serošem Game of Thrones, tam nikdy na 100% procent nemůžeš vědět, jak se to bude vyvíjet dál, samozřejmě za předpokladu, že jsi nečetl již vydané knížky.

Jinak doufám, že se mi za 14 dní podaří sem šoupnout další díl.

EDIT: V prvním příspěvku je nový odkaz na PDF, které má na svědomí jakop, tímto mu ještě raz děkuji.

Omlouvám se, ale nestíhám další díly nečekávejte.

Něco nového?

ticho po pesine
autor stale ve skluzu

Tak mě napadá vzhledem k posendímu dílu něco.
I ta naděje již zemřela.

Mr. Mister píše:

Omlouvám se, ale nestíhám další díly nečekávejte.

Šlus.

Uz to jsou tri mesice. ?

[Aiwendill]

toto vyzerá beznádejne...

Moc pěkný počtení jak to vypadá s novou kapitolou?

Autore zmenila se situace ci stale stejně?

[kasparova655365]

Zdravím,
nedávno jsem si psala s Mr. Mister a je na tom stejně jako já, čeká ho maturita, takže se věnuje přednostně jí, než psaní