Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

Hm zajmave stare rany čast jedna dočtena

No to asi čtu ale vždycky zapomenu a přidám příspěvek, možná proto, že se mi to automaticky odhlašuje

To tě neomlouvá
Je tam tlačítko upravit,smazat(to je ten křížek jestli netušíš), tak je používej.
Následky za nerespektování pravidel si poneseš sám.

Tak poslušně hlásím, že obě žijeme a omlouváme se za menší prodlevu. Bylo toho nějak moc

Já se vám teda přiznám, co bylo v mém případě nedostatkem času ...vy, co jste četli moje samostatné povídky, víte, že jsem v létě jezdila autobusem o víkendech do Chorvatska jako průvodce ...no letos jsem vyměnila autobus za letadlo, takže tuto letní sezonu budu dělat letušku, takže jsem právě poslední 4 týdny trávila přejížděním mezi Ostravou a Prahou, kde byl výcvik, potom přezkoušení na Boeing, no a ve čt mě čeká přezkoušení na Airbus

Povídku mám od Mooony upravenou v mailu, já se k opravě dostanu snad do konce týdne - dneska mám jednu zkoušku a ve čt teda to přezkoušení

Tak snad doufám, že moje důvody jako omluva bohatě postačí

Zatím se mějte famfárově

[andoriel]

Držím ve čtvrtek palce, Mac

tak konečně jsem měla chviličku na opravení povídky ...nebude to asi úplně ideální, tak prosím omluvte chyby

Avalon, part 2

Skupina asi deseti vyděšených lidí proběhla bránou a zastavila se. Tedy první se zastavili a další do nich naráželi. Stanuli v řídící místnosti, stejné jako byla na Atlantis. Vypadalo to tolik podobně, avšak zároveň to bylo jiné. Staré stromy podpíraly stropy, na zemi tlelo listí a všude vál krásný čerstvý vzduch a nesl sebou vzduch jara. Vojáci šli zajistit nejbližší okolí. Podle všeho to tu muselo být obrovské a ve stejném stavu jako to zde předchozí obyvatelé zanechali. Když vyhlédli ven, o to se postaral doktor Zelenka, tak ať hleděli, kam hleděli, všude se rozprostíralo staré město.
"Tohle je...obrovské," vydechla kapitánka Smithová a chytla se zábradlí.
"Ani si nedovede představit jak," zašeptal Radek a nechal před nimi zobrazit hologram celého komplexu. Před nimi problikával hologram bleděmodré planety. Avalon byla planeta... Kapitán si sedla na starou židli a zírala na to.
"Všechno nejlepší madam," ozvalo se do ticha šeptem. Taylor pamatoval i na takovéhle hlouposti. Jenom se na něho pousmála a kývla. Pak vstala a šla po schodech k jedné konzoli, kterou spustila. Kolem ní se začalo město pomalu probouzet k životu a s ním i začal fungovat štít na bráně. Spustila se klimatizace...Avalon se probudil opět k životu. Radek se rozběhl k dalším konzolím. Začal hned zkoumat vše, co měl před sebou. Chvíli bylo ticho než se ozval Radek se svým nezaměnitelným přízvukem. "Madam, asi máme problém..." odkašlal si. "Zadávání je pokažené. Není to nic, co bych nemohl zpravit, ale bude mi to nějakou dobu trvat, pokud nenajdu další závady, jakože asi najdu.“
"Aha," hlesla Ginny a koukla na Willa.
"Máme dost jídla na dva týdny, bando, zatím se utáboříme v téhle místnosti a budeme si brát hlídky.“ Vypadalo to, že se nad městem smráká.
"Co jumpery?" napadlo kapitánku. "Budou tu?"
"Někde ano, určitě, ale s hledáním začneme zítra, dnes bych si odpočinul, máme za sebou náročný den.“ doporučil William. Nikdo nic nenamítal.
"Vezmu si první službu," nabídla se kapitánka. Nakonec se vystřídali všichni. K ránu se rozhodli prozkoumat část města a najít Jumpery. Postup jim stěžovalo listí, které částečně přes noc zmizelo, jako by ho město samo uklidilo. Přesto jej tu bylo dost, stejně jako kořeny stromů a stromy samotné.

Třetí den se brána z ničeho nic otevřela a štít spadl, nemohli jej nahodit. Rychle se seběhli vojáci a zaklekli k bráně. Kapitán Ryan uklidil svoji ženu a nevojáky do bezpečí. Skrze bránu propadla nějaká postava, která pak zůstala ležet na zemi. Podle oblečení to musel být Wraith. Vojáci nabili. Jako první sebral odvahu Lincoln a přiblížil se k nehybné postavě. Prohlédl si ji a pak dal zbraň stranou. Přetočil postavu na záda a zkusil tep.
„Doktore Calahane, tenhle balíček je asi pro vás.“
"Donáška až do domu," ušklíbl se, ale rychle se vydal prozkoumat terén. Byla to Reedová, vypadala unaveně, potlučeně, ale v pořádku, jen byla v bezvědomí.
"Výborně," přidal se Will. "Pokud je, doktore, v pořádku, tak ji, Tylore, svažte a hlídejte ji.“
"Je to nutné, pane?" maličko zaprotestoval oslovený.
"Neohrozím nikoho, dokud neuslyším její verzi příběhu a nepodívá se na ni doktor. Do té doby bude hlídaná.“
"Ano, pane," odvětil nakonec a provedl.
"Nebojte se, Tylore, ona to pochopí," mávl rukou. Pak začal hnát zbytek, aby pomohl s nějakým úklidem, jako byla zasedací místnost a vyklízení jumperů.

Kapitánka se společně s doktorem Zelenkou usídlili v hangáru a snažili se aspoň jeden jumper zprovoznit. Podle všeho byli provozu schopné, ale nelétali, nebyli k ničemu.
"No ale proč ne?" zabručela kapitánka, když jí něco takového Radek řekl. Dneska nějak neměla náladu. Od rána jí bolely záda, jak spala jenom na karimatce, a nebylo jí dvakrát nejlíp.
"Nevím, kapitáne, nemám nejmenší ponětí, proč nic nefunguje!"
"Možná to bude mít co dělat se stářím," ušklíbla se a trochu nakopla nějaký panel. Jumper najednou zablikal a vevnitř se rozsvítilo. "Hele!" vyjekla nadšeně.
"A nebo je tu někde pojistka," zamyslel se. "Dá se sem dostat, ale nic nefunguje... nemá to cenu, odejdete nebo pojdete... pár koster jsem tu našel... tak tu budou pojistky.“
"Doktore, ten jumper poletí. Přes to prostě nejede vlak," zahučela a na tabletu si našla manuál k jejich jumperům. Byla přece pilot a tohle bylo letadlo. Schémata budou stejně nepřehledná jako u pozemských strojů tím si byla jistá. Sedla si na sedačky a pustila se do čtení. Ani si nevšimla, že tam za chvilku zůstala sama. Doktor šel hledat "pojistky" k Avalonu. Odmítal se svého nápadu vzdát, a když se za chvíli rozsvítil celý hangár, tak se mu to pravděpodobně povedlo. Potom šel pomoct zase kapitánce s jumperem.
"Takže kapitáne? Vypadá to podle pánů trochu složitěji než jumper, tipl bych na novější model.“
"Chm..." broukla a trošku se mračila.
"Podívejte se sem," na předním skle jumperu promítl jeho plány. "Tady a tady, jsou drony, to je rozdíl, než u našich standardních jumperů. Mají jich více a v tomhle místě se ty, které potřebujete a chybí, sami vyrábějí.“
"Boží!" zasvítily jí očka.
"Mysleli na víc věcí," začal jí ukazovat kde co je. "Bohužel si ale odsud vezmu krystal ze zadávání. Podle poznámek čekal tenhle jumper na opravu.“
"Horší, jak u nás ve vesnickém servise," ušklíbla se. "Proto jsme se naučili auta opravovat sami."
"Chtěli to zřejmě opravit, ale podle toho jak to tu vypadá, tak to nestihli, madam. No, tenhle už rozhodně nepoletí, tedy nějakou dobu," usmál se a ukradl si krystal pro zadávání.
"Tak nějaký další? Potřebujem se podívat, jak je to velké."
"Už jsem rozsvítil, jen se tu podívejte," uchechtl se. Bylo to obrovské. Kapitánka vylezla z jumperu a spadla jí brada. Jejich hangár na Atlantis byl...prťavý. Tenhle byl tak 5x větší. Slyšela jen za sebou, jak se jí Radek směje.
"Boží!" vyjekla znova. "Jeden ten jumper poletí! Musí!" Letadýlek tu bylo tak okolo třiceti.
"Jeden ano... mimochodem, tohle je sice největší hangár, ale není jediný.“
"Ostatní jsou někde níže, ne? Jak u nás."
"Město je obrovské... vlastně je to jedna velká neobydlená planeta. Dokonce si troufám říct, že každý úsek je jako jedna Atlantis..."
"Proto se na to chci podívat zvrchu," podotkla Ginny. Byla nadšená a neskutečně zvědavá.
"Prvně kapitáne vyřešme jeden problém a pak půjdeme na jiný... co vy na to?"
"Můj problém je hangár," naznačila, že nic jiného ji teď nezajímá. Chtěla Avalon vidět a to HNED. "Pokud máte něco jiného na práci, klidně běžte." Jen zavrtěl hlavou a pomyslel si něco o ženských. "Doktore, je nás tady asi deset. Nemůžeme všichni dělat na jednom problému. A já chci jumper. Tečka."
„Však jsem nic neřekl." zabrblal nenaloženě.
Mile se na něho pousmála a pokračovala v práci. "A je to!" vypískla nadšeně, když jeden z jumperů sám od sebe naskočil. "Wille, máme jumper!" ohlásila do vysílačky nadšeně.
"To je fajn," odpověděl po chvíli.
"Vezmu ho vyvenčit a kouknu se kolem."
"Dej pozor," to bylo vše. Nic víc. Evidentně měl napilno.
"Letíte se mnou, doktore?"
"Ne, mám práci," odbyl ji.
"Fajn," broukla a zavřela za sebou dveře. Jako by se ona flákala. Však ho tam nezvala. Sedla si a vzlétla. Reagoval rychleji, než jejich jumper. Příjemné plus. Vypadal naprosto dokonale, líp se ovládal. Usmyslela si, že si vezme jeden domů. Vyletěla nad město.

Město bylo...obrovské, ale že by bylo přes celou planetu, to se jí nezdálo. Vyletěla ještě kousek výš. Avalon byl asi tak velký jako městečko Casper ve Wyomingu. Kdysi to opravdu byla celá planeta, avšak během války muselo město velmi trpět. Dost míst bylo potopené, některé části na pevnině rozbořené a jiné vypadali zachovale. Všechno však působilo dojmem, že čas, stromy a místní zvířata vzali město útokem. Sláva Avalonu byla zašlá, jako město samo. Samotná planeta musela být zabezpečená stejně jako Atlantis, ne li více.
Když se kapitánka vydala dál a rozhlížela se, co tu vše má, tak našla vše od lesů až po poušť. Dost jí to připomínalo samotnou Zemi. Dokonce na nedaleké pevninské části našla krásné jezero plné vodopádů. Pomalu obletěla celou planetu. Vypadalo to tu krásně a tajemně. Zbytky města byly i mezi lesy. Oblet jí trval asi tři hodiny. Pak se vrátila zpátky do hangáru a vydala se k bráně. Tam to vypadalo úplně jinak. Podle všeho Zelenka zprovoznil část databáze, bránu a jiné. Zasedací místnost byla úplně prázdná a vyčištěná. Reedová byla už podle všeho probuzená a bavila se s kapitánem, který pozorně poslouchal, co povídala.
"Na co jste přišli?" zajímala se, když došla.
"Aktualizovala se nám mapa, tohle, co vidíte na oné planetě a červeně svítí, to je, co zbylo z Avalonu." povzdechl si Zelenka. "Čekal jsem to větší, ale nevadí. Pak podle všeho máme dost ZPM a energie."
"Viděla jsem, kolik toho je. Řekla bych, že je to tak...třikrát větší než Atlantis. Víc asi ne. Ale bývalo to kdysi obrovské. Chtěla bych vědět, co se tady stalo, protože zbytek města se nerozpadl samovolně."
"Ne... to ne..." ozval se kapitán. "Byl to prý trest bohů."
"Ale no tak," vyprskla. "Antikové neměli bohy. Nevěřili na ně."
"Aztékové to nebyli," zamručel. "Obsadili by to tu."
"Wraithové to taky nebyli... dvanáct královen by se o tohle místo leda popralo, ale všechny tvrdili něco o mocném nepříteli. Dlouho jej nepotkali, ale stále se určitým částem galaxie vyhýbají." Promluvila do ticha Olivie, zněla chraplavě.
"Dobře, proč to nemohli být Aztékové? Kdysi to byli Antici. Mohli tady žít společně, pak se nepohodli a dopadlo to takhle. Aztékové potom odešli a po galaxii šířili zvěsti o tom, že byl Avalon zničen bohy, za které se vydávají," nastínila možný vývoj kapitánka.
Reedová se rozhodla podělit o to, co věděla: "Protože Aztékové, ano, byli Antici, stejně jako Wraithové a ještě jedna rasa. Nepohodli se, všichni čtyři. Aztékové chtěli vládnout a k nim se přidali ti poslední. Wraithové chvíli byli s Antiky, ale pak taky odešli bojovat jen za sebe." Vzala si polívku od Tylora. Podle všeho jí někdo uvolnil pouta. "Jenže Aztékové milovali oběti, krvavé, velké..." zamyslela se. "Neměli takovou sílu, ani moc. Chyběla jim technologie. Buď to byla ta čtvrtá rasa, která měla být nejvyspělejší z Antiků a nebo ještě někdo jiný. Někdo mocnější, s kým se Aztékové spřáhli."
"Co Oriové?" navrhl Tylor.
"Víc mi královny nechtěli říct. To je vše, co o tom vím." Povzdechla si Liv. "Jedním jsou si ale jistí, ani oni, ani Aztékové nikdy Avalon nenašli, nikdy. Mluvili o tom, že Avalon možná ani neexistuje. Jako by to byla jejich legenda."
"Ale my jsme ho našli," ozval se Mike. "Jenom nechápu, proč je tak důležitý."
"Nejsi jediný," broukla kapitánka. Taky nechápala, proč jí tehdy Marion o tom řekla a tak moc po tom městě toužila.
"Některé Wraithské slova neumím vůbec, nezopakuji je a nikdy je umět nebudu. Od staré Wraištiny, kterou jsem se neučila, vznikla nová, ne tak honosná..." začala opět Redová, když jí Ryan chtěl skočit do řeči, přerušila ho. "Na Avalonu se nacházelo něco, co všichni hledají. Co to je, nemám nejmenší tušení. Něco nesmírné hodnoty a energie... tedy nevím... mělo by to být něco, co patřilo úplně prvnímu Antikovi a předávalo se to v radě Antiků od nejvyššího k nejvyššímu. Protože ten, kdo to vlastní," usmála se, "tady jsem to pochopila, kdo to vlastní je pak nadřazený všem Antikům. Je to něco, co jej vyvyšuje nad všechny Wraithy, Aztéky, Antiky...kohokoliv."
"Aha," broukla kapitánka pochybovačně. "A proč o tom ví jenom Wraithové a v antické databázy nebylo ani slovo?"
"Zeptejte se jich," odsekla Liv. "Když dovolíte, půjdu spát, cesta sem mě stála dost."

Ginny odešla na jeden z balkonů. Nic z toho se jí nezdálo.
"Copak?" staral se Will, který právě došel.
Jenom zavrtěla hlavou. "Přemýšlím o tom všem," broukla.
"Nevěříš jí?"
"Ne," odpověděla jednoduše.
"Víš, jak jsme museli obětovat tu panenku?" Jenom kývla. "Myslím, že vím, co obětovala ona."
"Svůj rozum. A to už dávno," zabručela.
"Když myslíš," pokrčil rameny. "Až dojdeš s lepším vysvětlením, proč všichni chtějí Avalon, tak řekni." Pousmál se a nechal ji tam samotnou.
Kapitánka tam ještě chvilku seděla, než šla za ostatními. "Co víme o pozemském Avalonu?" zeptala se. Museli na to jít logicky. Databáze jim evidentně odpovědi dát nechtěla.
"Posvátné a mystické místo, kam Jozef z Arimatie odvezl svatý grál. Myslím, že tam najdeme ještě pár odkazů na Merlina," pousmál se Mike.
"Avalon je podle nejčastějších pověstí místo, kam byl uložen král Artuš. Další pověst ho představuje jako místo posledního odpočinku - něco jako je severská Valhalla. A třetí varianta je, že to je poslední ostrov, na kterém žili druidové. To jsou tři pověsti, které zase znám já," odvětila kapitánka.
"No kolem Artuše se motal i Merlin," pousmál se Wiliam. "Může to být cokoliv. S tou Valhallou by se to hodilo. Co víme," přešel k Ginny a objal ji, "tak sem část Antiků přešla na Avalon, aby tu umřela."
"Jenže antický Merlin - ne ten z pověstí - byl vědec. Takže Artuš musel být taky Antik."
"Pravděpodobně a odhadoval bych to na nějakého vysoce postaveného válečníka," přikývl Tylor.
"Artuš byl král. Je možné, že jako člověk přežil hodně dlouho. Mohl to být poslední žijící Antik na Zemi," podotkl Ryan. Byla by ostuda, kdyby Brit nepřidal ani špetku vědomostí.
"Jo, ale tohle, kapitáne, ve vší úctě, nikoho moc netankuje. Je mrtvý," mávl rukou Mike. "Potřebujeme vědět, zda tu něco..."
"Hele," přidala se k nim Liv a přisedla si. Přes jejich dohady se nedalo spát. "Vezměte si to tak. Možná je tu doopravdy svatý grál." pousmála se. "Nedávalo by to smysl?"
"Reedová, zapluj zpět do hrobu," ušklíbl se Tylor. "A pozdravuj ve snech Matta."
"Koho?"
"Ehm...Matta," zopakoval Tylor.
"Kdo to je..."
"Dobře, teď mě pozorně, Reedová, poslouchej," začal jemně Ryan. "Co jsi sakra obětovala, než jsi sem přišla?!"
"Myslím, že část paměti..."
"Ale myslí, je to dobré," ušklíbl se Tylor.
"No, trochu ano, ale nepamatuju si nic od odchodu z Atlantis až po najití dvanácti wraithských královen," přiznala. "A pak mám ještě nějaké výpadky. Zřejmě jsem dala to, co nebylo důležité."
"No ještě že tak," oddechl si poručík. "Kde jsme to skončili?"
"U Avalonu, co o něm víme ze Země," připomněl Mike.
"Měli bychom vyřešit něco jiného," připomněl O´Brien. "Posily a zásoby, Avalon vyřešme jindy. Na to budeme mít dost času."
"No...jde zadat Atlantis? Nebo kterákoliv jiná planeta?" zajímal se kapitán.
"Už ano, zprovoznil jsem to," přiznal se Zelenka.
William Ryan si promnul ruce: "Super, tak zadejte Atlantis a naženem sem senzachtivé vědce."
"Pak ještě zásoby," dodala kapitánka. Za pár dní se jim to trochu zkrátilo a ona byla hladová.“
"Ty by ses měla vrátit na Atlantis," radil Mike.
"Ehm...co?" otočila se na něho.
"Prvně se ohlásíme," řekl Ryan. Chtěl tu mít Ginny stůj co stůj. Radek to bral jako povel k vytočení adresy.

"Tady kapitán Ryan, Atlantis, slyšíte mě?"
"Slyšíme, kapitáne. Jsme rádi, že jste se konečně ozvali," odpověděl generál. Měli o ně neskutečný strach. Všichni na Atlantis si oddechli, konečně.
"Jsme na Avalonu, ale Zelenka si myslí, že od vás volání nebude fungovat. Pro případ, že by to nešlo, počkáme na vás na poslední planetě. Budeme tu potřebovat zásoby a posily."
"Všechno pošleme. Obě adresy jsme přijali, pokud se do pěti minut neozveme, počkejte na té další planetě." Chvíli bylo ticho. "Kapitáne, vzhledem k situaci vám svěřuju velení nad Avalonem, jako nový velící bude major Lorne. Prozatímně vás povyšuji na majora a Lorna na podplukovníka," rozhodl se rychle generál. "Oficiálně to bude, až to projde přes Zemi, ale berte to už jako jistotu."
"Ehm...pane," odkašlal si Will. Všichni na něho jenom užasle zírali.
"Držte se, Atlantis konec."
Ginny mu skočila kolem krku a dala mu pusu. "Gratuluju!" objala ho pevně.
Políbil ji a přitáhl si ji k sobě. Chvíli ji objímal, než ji pustil. "Zůstane tu O´Brien, kapitán Ryanová a Calahan, zbytek jdeme!"
"Nech nám tu i Zelenku," broukla Ginny. "Může dál pracovat."
"Ne, vyměním ho za McKaye a Liv pošleme na Atlantis, nevím, co s ní."
"Aha, tak jo," pousmála se.

Když se do pěti minut nikdo neozval sbalili se a zadali adresu. William ještě políbil Ginny na rozloučenou. Pousmála se a pustila ho, až když prošel bránou. Obětiště vypadalo pořád stejně.
"Už jste vymyslel, co obětujete, pane?" starala se Liv. "Jinak se na Avalon nedostanete."
"To, co je mi nejcennější," pronesl tajemně. "Svoje ponožky."
Rozesmála se. "Vždyť to tím spálíte."
"No, jsou cenné, možná další nějakou dobu nedostaneme." smál se Tylor. Pomalu se vydali k bráně pro posily.

Brána se otevřela a prošlo celkem dost lidí.
"Pošleme ještě Zelenku a Reedovou nazpět," zastavil je kapitán. "Tylore, postarejte se o to, zbytek za mnou." Tylor začal zadávat, ale brána se znova otevřela.
"To vás ještě není dost?" křikl Tylor.
"Utíkejte," zahučel Lorne. Jenže než to dořekl, bránou prošli Aztékové. Obě strany byly chvilku překvapené, ale nově příchozí zareagovali rychleji. Začali pálit do davu něčím, co se podobalo kuši. Ozval se křik, nadávky a střelba . Nastala panika a od utíkajících se zvedl prach, takže bylo ještě míň vidět. Někteří byli sraženi ve spěchu, jiní zabiti, pokud upadli. Vojáci, pokud měli u sebe nějakého vědce, tak ho kryli. Jako první k obětišti doběhl Lorne s McKayem a Ryanem.
"Otevřu bránu a musí proběhnout vědci, Lorne!" křikl Ryan a sledoval, co se dělo. Pak hodil balíček ponožek na obětiště a zahnal McKaye do brány. Pak oba čekali a kryli ty, kteří je dobíhali. Někteří upadli přímo před bránou a kapitán Ryan jim pomáhal vstát. Otočil se na chvilku zády ke střelbě, když pomáhal někomu na nohy. V tu chvíli ucítil bodnutí v zádech a pak už nic. Ležel na zemi a sledoval prach. Někdo jej popadl za ruce a začal jej táhnout k bráně. Slyšel střelbu. Nadávky. Tylor s Reedovou byli mezi posledními. Počkali, až Lorne odtáhne kapitána bránou a pak chtěli projít bránou, nestihli to. První šíp zasáhl Tylora do krku a druhý Liv přímo do srdce. Ani jeden si toho v podstatě nevšiml. Pak se pár pronásledovatelé rozeběhlo k bráně. Proskočit stihli čtyři, než se brána zavřela. Pronásledovatelé zkusili hodit na oltář nějakou věc, ale nestalo se nic. Tento průchod byl jednou pro vždy, dokud bude Avalon obývaný, uzavřen.

Brána se otevřela a kapitánka šla nově příchozím naproti. Ale hned od začátku něco nehrálo. Všichni vypadali potrhaně, uštvaně a dost jich krvácelo. Jako první proběhl McKay, který se hnal ke konzolím.
"Co se stalo?!" zajímal se O´Brien a běžel jim naproti.
"Jakmile jsme prošli, tak za námi branou prošli Aztékové," hlásila mu nějaká drobná hnědovlasá žena. „Budeme potřebovat doktora!" Bránou právě protáhl Lorne Willa. "MIKU!" zakřičela kapitánka vyděšeně na doktora a rozehnala se k manželovi. Doktor byl za chvilku u ní. Ryan právě vyhrál soutěž o nejhorší zranění na Avalonu.
"Odtáhněte ho bokem!" křikl někdo a k Ryanovi se vrhlo několik lidí a táhli ho pryč.
"Zavřete bránu! Ksakru! Jsou tu!" Brána se zavřela a ozvala se střelba, pak došlo na boj muž proti muži. Doktoři neměli šanci. Calahan zatáhl kapitánku někam za schody do bezpečí. O´Brien a Lorne mezitím stříleli. Dobrý zásah si připsali i někteří nově příchozí vojáci. Pak se rozeznělo ticho a sténání.
"Ryanová!" zakřičel Lorne. Doktor pomohl kapitánce na nohy a spěchal zpátky k Willovi.
"Co?!" vyjekla a utíkala k Willovi.
"Ne, vy půjdete sem," chytl ji za paži Lorne.
"NE!" zaprotestovala ho a snažila se vytrhnout a jít směrem k Willovi.
"Ne, teď budete tady, nepomůžete mu, má ho v péči Calahan!"
"Majo...Podplukníku, prosím!"
"Potřebuju vědět, kam složit raněné, kde je místo, jsem tu sakra poprvé. Clarková, jděte asistovat doktorovi," křikl. "O´Briene, pojďte sem!"
Ginny si prohrábla vlasy a nadechla se. Pořádně. "Raněné nahoru do hangáru - jsou o dvě patra nad námi. Je tam místo."
Mezitím přišel O´Brien. Lorne se rozhodl nemeškat: "Dobře, O´Briene, sežeňte si někoho a odtáhněte méně raněné do hangáru a ošetřete, co můžete. Vážnější případy nechce na doktorovi. Kapitáne, jděte za doktorem a nezavazejte mu!" Pak se otočil ke Calahanovi a k hnědovlásce, která se mu snažila asistovat. Vydal se za nimi. Momentální asistentka doktora se rozeběhla k jednomu z batohů, který se válel na zemi. Uklouzla na krvi a tak tak ji zachytil kolem jdoucí doktor. Ani na sebe nepohlédli a každý se vydal za svým cílem.
"Konečně!" houkl Mike, když se kapitánka objevila. "Potřebuju asistovat!"
"S čím?!"
"Vidíš ten šíp v jeho zádech?" zeptal se. Přikývla. "Tak ten k němu nepatří. Musí ven!"
Pak se podíval na ženu, která mu donesla lékárničku, ta se rozhodla se podělit o informace, které měla: "tohle je, co jsme donesli, zkusím ještě prohledat okolní batohy. Je tu i morfium a další blbosti."
"Děkuju," broukl doktor. "Ginny, potřebuju tě a on taky," podíval se na kapitánku a chytl jí ruce, které se jí třásly. Rychle přikývla. "Uklidni se a vem si rukavice. Znáš to, dělala jsi to už tolikrát. Hlavně se uklidni," mluvil k ní. Poslechla. Za chvíli měl snad další kupu lékařského vybavení. Mike se dal do práce a kapitánka mu pomáhala. Měl pravdu, znala to. Chtělo si to jenom představit, že to není její manžel. Netrvalo dlouho a kapitán Ryan byl stabilizovaný.
"Doktore, kus odsud jsme našli ošetřovnu," ohlásil mi Lorne, "jak je na tom?"
Calahan si ho vzal stranou. "On na ošetřovnu nepůjde. Musí na Atlantis," zašeptal.
"Dobře, jakmile obnovíme spojení, pošleme ho tam... doktore... je tu něco, co musíte vědět."
Mike se podíval na kapitánku a pak kolem. Koukl na Lorna. "Ano?"
"Seržant Reedová..." na chvíli zavřel oči. Hledal odvahu to říct doktorovi. "Nikdo na Atlantis neprošel a... nezvládla to."
Mike na něho koukal. Pak přikývl. "Díky," hlesl. "Půjdu se podívat na zraněné," broukl. Zašel za roh a opřel si hlavu o stěnu. Zavřel oči. Nevěděl, jak dlouho tam stál, ale ucítil něčí ledovou ruku na paži. Proti němu stála žena, co mu sháněla lékárničku. Vypadala poškubaně, byla od krve a měla pravděpodobně zraněnou ruku, kterou si provizorně zatáhla obvazem.
"Jste v přádku?" starala se a podala mu vodu.
"Jsem," přikývl a napil se. "Děkuju," hlesl.
"Je mi to líto," zašeptala. Chvíli na něj koukala. "Budeme vás potřebovat. Ráda bych vám nechala další chvíli, ale zranění nepočkají. Budete potřebovat pomoc?"
"Pokud tam není nic podobného Ryanovi, tak nejspíš to zvládnu sám," trošku se pousmál.
"Major Lorne rozkázal, že vám mám dělat poskoka." Pozvedla lékárničky, ale ve skutečnosti ho měla pohlídat. Pak mu pokynula, aby ji následoval. Nešponoval se a šel. Trvalo mu nejméně čtyři hodiny, než se mohl zase vrátit k Willovi. Stihl ošetřit většinu a vojáci, který byli schopní jít, hledali pokoje, sprchu a další věci, které by se hodili. Většina vědců se rychle vzpamatovala ze šoku a pomáhali buď raněným, nebo vojákům.

Kapitánka seděla u Willa a celou dobu ho hladila po hlavě. Byl otočený na břiše.
"Bude muset na Atlantis," zašeptal Mike, když došel.
Jenom rychle přikývla a otřela si slzy. "Půjdu s ním."
"Budeme tě potřebovat tady. Bude v pořádku, slibuju."
"Miku, ne! Já jdu na Atlantis. Tečka," vzlykla.
"Ginny..." nadechl se.
"Ne, nenechám ho samotného!"
"On to zvládne, teď potřebuje doktora a my tě potřebujeme tady!"
"Na co?! Je tu McKay."
"Ale ty nejsi McKay... nemůžeš mě tu jen tak nechat."
"Máš tu i další zdravotníky! Já ani nemám doktorské vzdělání! Nepotřebuješ mě tu!"
"Víc, než si dovedeš představit," hlesl a vstal. Otřela si oči. "Will bude v pořádku," řekl tiše. "Přežije to."
Rychle přikývla a ohlídla se něho. "Co je se zbytkem? Kde jsou všichni ostatní?" Teprve teď si toho všimla.
"To je všechno, nikdo víc nepřežil. Lorne se snaží s Atlantis domluvit, aby alespoň zaletěli na tu planetu a vyzvedli mrtvé."
Kapitánka jenom zbledla. Tahle hrstka byla všechno? "Jak nikdo víc?" hlesla.
"Pár jich je v hangárech, jinak nikdo," zavtěl hlavou. "Skoro všechny doktory se povedlo zachránit. Přežilo jen pár vojáků."
"Kde je Liv a George?" hlesla vyděšeně. Jen zavtěl hlavou. Jenom zalapala po dechu.
"Pojď, bude se rozdávat večeře."
Přikývla a šla za ním. V půlce cesty ho chytla za paži a otočila ho k sobě. "Je mi to líto," hlesla.
"Nejenom tobě," přikývl. Vypadal unaveně a i lehce zničeně. Pevně ho objala.
"Kapitáne," ozvalo se vedle. "Podplukovník chce s vámi mluvit." Jenom přikývla a pohladila Mika po paži. Šla za vojákem, který pro ni přišel. V zasedací místnosti seděl podplukovník Lorne, nějaká žena a ještě dva vojáci. Všichni vypadali, že ještě nestihli sprchu. Většině vědců se dostal ten komfort.
"Pane?" zůstala stát ve dveřích.
"Pojďte dál, kapitáne. Co major Ryan?" staral se. Pak ukázal na židli ke stolu. Žena, která seděla po podplukovníkově pravici, vstala a za chvíli před kapitána postavila ešus s polévkou. Postupně začala nosit ostatním.
"Stabilizovaný, ale ve vážném stavu," zopakovala doktorova slova potichu.
"Dobře, najezte se, je to jediné, co zatím máme." Povzdechl si. "Mluvil jsem s Atlantis. Doktor McKay musí nějak obnovit oboustranné propojení. Mezitím my pošleme raněné, včetně vašeho manžela. Léky, jídlo a nové lidi nám Atlantis pošle hned po propojení."
"Chci jít s ním," špitla.
"Je mi líto," zavrtěl hlavou. "Potřebujeme vás tady, ne na Atlantis. Momentálně jste můj zástupce."
"Ale..." chtěla zaprotestovat i tady.
Major se mírně usmál. "Pokročíme tedy, když to máme vyřešeno," kývl a odložil bokem papíry. "Vedle mě, kapitáne je kapitán Cathlin Clarková," ukázal na ženu, která jí donesla jídlo. Mezitím se sám pustil do polívky. "Vedle je poručík Thomas O´Hara a seržant Ramirez. Kapitán bude taková spojka mezi námi dvěma." Kapitánka jenom kývla. Z polívky ujedla jenom málo. Za prvé byla hnusná a za druhé neměla náladu na jídlo.
"Tohle je fakt hnusný," zabručel seržant.
"Nedivte se, vařil to archeolog," ozvala se Clarková.
"Jestli vám to seržante nechutná, jděte si dát kůru stromů," odsekl mu Lorne. "Než dojdou zásoby a vše, musíme najít možné pokoje a místnosti, které můžeme využívat. Kapitáne, tohle bych nechal na vás a kapitánovi. Potřebujeme ošetřovnu, jídelnu, a to co nejrychleji. Spát zatím můžeme někde v řídící místnosti a nebo později v jídelně. Teď připravte obě, až dojíte, s doktorem Calahanem nejnutnější případy na převoz."
"Já dojedla," ozvala se Ginny a vstala. Polívky vylila do nějakého květináče s uschlou kytkou. Té už to aspoň nic neudělá.
"Půjdu taky," kývla druhá kapitánka, která do sebe svoji porci naházela rychleji než všichni ostatní. Zřejmě přišla o všechny chuťové buňky. Obě se vydaly pryč.

další část zkusím opravit do týdne

[Aiwendill]

Tak si to zrekapitulujme... ktore postavy su este stale nazive? Vy maniacky...

Ale inac je to pekna cast...

Ty jo, koukám, že v různých povídkách se teď rozmohlo zabíjení ...To máte nějakou kartelovou dohodu či co?

tahle povídka je napsaná už fakt dlouho, ale přišla na řadu až teď

ale myslím, že to jsou na delší dobu poslední "oběti" z řad hlavních postav

Zavadil jsem okem o nějaké ty překlepy

Vážnější případy nechcete na doktorovi.

"Budeme vás potřebovat. Ráda bych vám nechala daelší chvíli, ale zranění nepočkají.

Major se mírně usmál. "Pokročíme tedy, když toto máme vyřešeno,"

I

vynikající díl

[Aiwendill]

Vsetko najlepsie jednej z autoriek...

[andoriel]

Všechno nejlepší, Mooony

Nápodobně.
Užij si to.

[Aiwendill]

kedy bude tá sľubovaná ďalšia časť? Myslím, že už prešiel ten týždeň, ktorý nám tu ktosi sľuboval...

Nejspíš ještě slaví.
Ty též máš časové výkyvy

Já se strašně, strašně a strašně a omlouvám se. Nějak nebyl čas.

doufám ale, že si užíváte prázdniny a školou povinní (ať už dobrovolně nebo ne) mají vše hotovo

Avalon, part 3

Doktor Calahan určil pouze tři pacienty na okamžitou přepravu na Atlantis. Zbytek na tom byl relativně dobře. Všichni tři byli vojáci. Mezi nimi byl i kapitán - major - Ryan. Ti, kteří mohli, uklízeli a hledali možné prostory.
"Kapitáne, zbraň," podávala kapitán Clarková druhé ženě M4.
"Mám svoji," ukázala na devítku.
"S tou ale nemůžete..."
"Nebudu tahat tu velkou těžkou."
"Jak myslíte, pak se raději prosím držte za mnou..." pousmála se Clarková. "Už je to na vás hodně vidět," kývla k její povolené vestě.
"Clarková, kdy jste se naposledy... no... hmm..."
"Včera večer, vím, smrdím, zvyknete si."
"Nejsou větší vesty," dodala Ginny ještě. "Ale jsem teprve na začátku pátého měsíce."
"Musíme vám najít pokoj," mrkla na ni. "Dost velký, abyste se tam všichni čtyři vešli... prvně ale ošetřovnu."
"Ošetřovna je dva patra pod námi. Nevím, jak to tam vypadá, tak tam zajdeme jako první."
Přikývla. "Je to dobrý nápad, máme dost raněných a někam musíme hodit zásoby," brblala si pro sebe. Pomalu šla po schodech a nechala se navádět. Došly na ošetřovnu. Všude se válel nepořádek a dávno nepoužité věci. Smrdělo to tam dezinfekcí. V rohu se dokonce plazil břečťan. Jako první, co udělaly, bylo, že otevřely okna a rozsvítily.
"Z toho asi už nic nepoužije, že?" většina nekovových věcí se dávno změnila v prach.
Ginny se prohrabávala věcma. "Není tu nic moc užitečného."
"Vyhážeme to?" starala se. "Mimochodem, seržant Ramirez měl dočasně nahradit seržanta Reedovou," začala. "Podle generála měla jít na psychologické vyšetření a doktor Beckett ji chtěl prohlédnout."
"Tak to už teďka nestihne," broukla.
"Ne, to ne, znala jsem ji..." přiznala.
"Tak to je mi líto," hlesla.
"V pořádku," zahučela. "Byla jsem s ní na škole, byla zvláštní," začala házet věci na jednu hromadu. "Kapitán Ryan," pousmála se, "brzy se vám vrátí, rozhodně na Atlantis pro něj udělají víc než tu doktor Calahan."
"To je mi jasné," protřela si oči. "Ale měla bych být tam a ne tady."
"Tam mu nepomůžete, vím, že je to těžké, ale bude v dobrých rukou."
Ginny se ušklíbla. "Tyhle věci jsem říkávala já, když nám donesli raněné vesničany."
Druhá kapitánka se rozesmála. "Je jednoduší říct vám tohle než, že stejně nikam nepůjdete. Podívejte, váš manžel bude v pořádku, měl štěstí, co takhle to tu trochu vyklidit a pak si dát sprchu? Nevím jak vy... ale už chci čisté věci a trochu si zase vonět. Za chvíli by mě mohlo město samo izolovat." Černovláska se pousmála a dala se do práce. Trvalo jim nejméně ještě tři hodiny, než všechny prostory jakž takž vyčistily. Mohlo být kolem půlnoci, když se vrátily do řídící místnosti. Skoro nikoho tam nebylo. Jenom McKay, Lorne a stráž u brány. Všichni už vypadali pěkně čistí a více méně spokojení.
"Našli jsme jídelnu, je zhruba tam, kde na Atlantis. Všichni už spí, jděte taky...a... Clarková, sprchy vám mile rád ukážu..." zabrblal pod vousy Lorne. Clarková se ušklíbla. Ginny si protřela oči. Poslední dvě hodiny jí bylo ještě hůř než předtím. Začala se jí točit hlava.
"Jděte si lehnout, kapitáne," rozkázal Lorne, když si všiml, v jakém je stavu.
Nějaký voják od brány k nim přešel, když na něho Lorne kývl.
"Za mnou, madam," trošku se pousmál. Následovala ho. Měla už připravený luxusní spánek s třemi karimatkami a dvěma spacáky. Nějak jí to nezajímalo, jak lehla, tak usnula. Major doprovodil druhého kapitána.

Na poradě další den ráno Rodney nadšeně hlásil, že by už mělo fungovat obousměrné spojení s Atlantis. Vypadalo to, že doktor nezamhouřil oči celou noc. Tím pádem mohli očekávat nové zásoby, jídlo, zbraně a lidi. Tentokrát bezpečnější cestou, přesto jim generál poskytl z lidí jen nejnutnější. Mělo by jich být na Avalonu zhruba padesát. Jakmile nový podplukovník Lorne poradu rozpustil, utíkala za ním kapitán Smithová.
"Pane!" křikla v jedné chodbě.
"Ano?" otočil se. "Co se děje."
"Chtěla bych zpátky na Atlantis. Teď, když už máme oboustranné spojení, pane, můžu se zase vrátit."
Evan Lorne si mírně povzdechl: "Zítra vás ale potřebuju zpátky, mám tu patnáct lidí, z toho někteří v noci nespali vůbec a přijde dalších třicet pět. Myslíte si, že ti, co dnes nespali, budou spát?"
"Ať si odpočinou přes den. Není kam spěchat," broukla. "Tohle tu stálo několik desítek tisíc let, pár dní to ještě počká."
"Nemáme je kam dát, nemáme prostory na zásoby nic, dokud alespoň ty místa neprojdeme. Navíc je tu pár anomálií, podle McKaye."
"Tak proč jste tady toho nechal naposílat tolik?" nechápala. "Když máme už spojení s Atlantis, tak nepotřebujeme další několikatýdenní zásoby. Stejně tak se ti lidi můžou vrátit večer zpátky na Atlantis a ráno přijít znova." Lorne na ni koukal. Tohle ho nenapadlo.
"Hm, pozdě," pokrčil rameny. "Víte, v noci jsem toho taky moc nenaspal, drhl jsem podlahu od krve,“ dodal mírně ironicky, avšak to byla bohužel pravda.
"No tak půjdu na Atlantis už teď a zastavím to. Ty zásoby můžou zůstat tam a lidi budou rádi, že se nemusí tolik balit.“
"No, zásoby potřebujeme, hlavně lékařské, jídlo, a oblečení. Dám vám za chvíli seznam lidí, které bych tu měl rád co nejdříve."
"Dobře," přikývla. "Počkám u brány."
Přikývl. Přišel za deset minut s úplným seznamem. "Tohle ať nám pošlou, zítra se vraťte."
"Ano, pane. Děkuju," řekla s opravdovým vděkem, chtěla za manželem. Hned jak se brána otevřela, prošla na druhou stranu.

Kapitánka předala na Atlantis seznam vojákovi s tím, ať ho předá generálovi a utíkala na ošetřovnu. Will byl stabilizovaný, ležel na břiše a podle všeho spal. Ránu pořád ještě neměl zašitou, jenom přikrytou. Sedla si k němu a pohladila ho.
"Pokud to půjde, jak to jde," přišel k ní Carson. "Tak bude v pořádku."
Kapitánka jenom přikývla. "Probudil se už?"
"Nechal jsem ho spát. Teď by měl zbytečně velké bolesti." Kapitánka jenom znova přikývla. "Kdyby cokoliv, dáme vám hned vědět, nebojte se."
"Chvilku tu s ním budu.“
"Dobře," přikývl. Kapitánka chytla Willa za ruku. Ani si nevšimla, ale za chvilku usnula.
Vzbudili ji až večer. Trošku nechápala, co se stalo. A co bylo nejdůležitější, nemohla se skoro narovnat. Nějak jí to spaní s opřenou hlavou zablokovalo záda. Musela zasáhnout malá japonská zdravotnice, která jí ty záda pořádně prokřupla. Tohle kapitánka těžce ocenila. Pak se šla k sobě do pokoje osprchovat a převlíknout. Přespala u sebe a další den večer se vrátila na Avalon. Všude to vypadalo jako po výbuchu. Lidé tu pobíhali a vypadali, že někoho, nebo něco hledají.
"Co se děje?" starala se, když došla.
"Podplukovník Lorne... zmizel," oznámil nějaký voják, pak se rozesmál. "Našli jsme jenom jeho oblečení. Doktor McKay si myslí, že vstoupil do nějakého pole anomálií, co to s ním udělalo, nikdo neví. Kapitán je v zasedačce." Ginny zavrtěla hlavou a vydala se tam. Kapitán Clarková seděla za stolem a probírala něco s McKayem.
"Dobře, místa jsou tady a tady, ale je možné, aby tam zůstal?"
"Nevím, musíme udělat měření.“
"Vybavením, které nemáme, zkuste přijít s něčím jiným, doktore," zaprskala kapitánka.
"Neuvažoval někdo nad jumperem s detektorem života?" nadhodila Ginny ode dveří,
"To bylo první, co jsme zkoušeli... ale kapitáne, co sakra vysvětluje to, že máme jeho uniformu," ukázala na hromádku oblečení na stole.
"Že bude pravděpodobně chudák někde nahý," odvětila druhá žena. „Spočítali jste ženský personál? Třeba se někde s někým zapomněl.“
"Pravděpodobně, jen..." zarazila se, upustila hrnek a koukala někam za kapitána.
Ta se tam taky otočila. "Ehm..." odkašlala si a svlíkla si bundu, kterou podala za ní stojícímu Lornovi. Snažila se mu dívat do očí.
"Hm, děkuju," zahučel rudý až na uších a obmotal si ji kolem pasu. "Když dovolíte..." ukázal na svou hromádku oblečení. Popadl ji a odběhl. Kapitán Clarková za ním zírala s otevřenou pusou.
"Nikdy jste neviděla chlapa?" opáčila Ginny.
Cat na ni koukla a dost hlasitě prohlásila: "No... viděla... ale nikdy ne tolik z podplukovníka i když," tady se uchechtla, "stálo to za to. Lorne je kus."
"To jsem rád, že si to o mě myslíte, pó-zor!" ozvalo se ode dveří, ve kterých stál Evan a dopínal si bundu. Kanady měl stále rozvázané a kapitánu vracel bundu. Ta s úsměvem poděkovala a koukala, jak Clarková stojí v dokonalém pozoru. Ona tohle udělat, tak jí zas křupne v zádech a bude. Pak Lorne pokračoval: "Doufám, že až se stane tohle vám, kapitáne, tak se objevíte v mé kanceláři," řekl s úsměvem. "Řekl bych, že skóre by bylo vyrovnáno." Kapitán Clarková zčervenala. "Takže, doktore McKayi, mé poznatky jsou takové, že jsem zmizel, nahý jsem celý den pobíhal po Avalonu a řval na lidi, ale nikdo mě neviděl. Vysvětlení?"
"Nemám nejmenší tušení," odkašlal si Rodney.
"Můžu promluvit, pane?" ozvala se opět kapitán Clarková.
"Jistě," přikývl.
"Ale závěr vašeho putování stál za to!" Musela to prostě říct! Lorne jenom cosi zakňučel a radši odešel. "Takže doktore," otočila se k McKayovi Clarková. "Můžete nějak detekovat ty anomálie?"
"Možná," broukl zamyšleně.
"Měli bychom o tom informovat doktory. Pokud se za týden zase objeví jako major, je to lepší než nikdy," pokrčila rameny Ryanová.
"Udělám to," nabídla se kapitánka Clarková.
Za chvíli se vnitřní komunikací města ozvalo: "Dámy a pánové," zaznělo vesele. Chvíli bylo ticho, než pokračovala. "Mluví k vám kapitán Clarková. Na Avalonu se nacházejí pole anomálií, které budou mít za následek zmizení lidí, pokud se tak stane, neprodleně to prosím nahlašte. Daný člověk se druhý den objeví. Nemusíte mít proto strach, pokud ale tuto zkušenost zažijete, ohlaste ji doktoru McKayovi, který označí chodbu, kde se vám to stalo. Bude to pak přehlednější pro ostatní." Mezi lidmi zavládl překvapený šum. "Pokud máte nějaké pochybnosti, vyptejte se podplukovníka Lorna, který se tu před chvílí objevil. Nemáte se čeho bát..." to že se objeví nazí raději neříkala.
"Jak mi to šlo?" starala se potom.
"Jo, dobré."
"Mimochodem, jsem Cathlin," naznačila, že kapitán kapitánu může tykat.
"Ginny," podala jí druhá kapitánka ruku.
Ta ji stiskla. "Když mě omluvíte, musím za doktorem." Ukázala si na ruku.
"Jistě," trošku se pousmála. "Doprovodím vás." Vydali se pomalu na ošetřovnu, když se kapitán Clarková zarazila a dvěma kroky se vrátila. Koukala do jedné chodby. Trošku zamrkala. "Kapitáne, vidíte to, jako by se tam něco vlnilo. Myslím..." zabručela a šla se tam podívat. Zastavila se těsně před vlnícím polem.
"Myslím, že bych na to hlavně nešahala!" vyjekla Ginny.
"Co se může stát?" starala se Cathlin. "Když tím projdu a nic mi nebude, pak jde o nějaké pole, pokud je to ale to, čím prošel Lorne, pak se zítra ve stejnou dobu zase objevím."
"Anebo je to něco úplně něco jiného!"
"Dřív nebo pozdě ji by tím někdo prošel," pokrčila by rameny. Pak vkročila do chodby. Chvíli se nic nedělo. Tedy vypadalo to tak, než vlnění zmizelo a místo toho se tam objevila kupka oblečení.
"Podplukovníku," broukla kapitán Smithová.
"Ano?" zašumělo ve vysílačce.
"Clarková zmizela," hlesla.
"Výborně! Alespoň o mně nebude nic vykládat... kde jste? Dojdu za vámi a řeknete mi, co se stalo..." Za chvíli byl u ní a koukal na hromádku oblečení. "Ta ženská je magor."
"Trošku," souhlasila kapitánka.
"No... třeba se objeví v mé kanceláři," promnul si ruce. "Oko za oko...stejně to je jediné, co můžeme dělat." Sbalil oblečení. "Věřím, že tu jste, kdyby něco, vyzvedněte si to zítra u mě." Kapitánka se jenom pousmála. "Pojďte, dorazilo pořádné jídlo," pousmál se. "Nastíním vám plán na zítra."
"Chtěla jsem jít pomoct Mikovi na ošetřovnu.
"Evidentně to tak žhavé nebylo, ale jste hodná. Informujeme doktora, že se mu tam zřejmě zítra zjeví."
"No...dobře."
"Mezitím po vás budu chtít, abyste vypracovala plán na projití ubikací. Chci tu mít co nejvíce lidí a co nejdříve. Pak cestování bránou a další věci."
"Ano, pane," přikývla. Pomalu se vydali pryč. Lorne se rozhodl ji zcela zaměstnat, aby nemyslela na svého manžela. Celkem to oceňovala, ale na Willa myslela stejně. Práce nepráce.

Kapitán Clarková se doopravdy objevila, ale až za dva dny. Doktor Calahan si právě četl nějakou zprávu ve své nové kanceláři, když uslyšel z jednoho z rohů: "...no tak jsem jí povídala, aby odprejskla." Pohlédl tam.
"Komu?" zvedl oči od zprávy. Nějak ho nepřekvapilo, že se mu v kanceláři objevila nahá ženská.
"Vy mě vidíte?" hlesla šťastně. Pak popadla tác, který ležel na stole vedle ní a snažila se nějak zakrýt. "Myslíte, že byste mi půjčil plášť?"
"Samozřejmě," pousmál se a svlíkl si ho.
Rychle se do něj zabalila. "Omlouvám se, asi to pro vás není nejpříjemnější situace. Před dvěma dny jsem šla s kapitánem Ryanovou na ošetřovnu. Všimla jsem si vlnění v jedné chodbě. Myslela jsem si, že by to mohlo být místo podobné tomu, kde zmizel podplukovník a pak nějak... čekala jsem na ošetřovně..."
"Tady? Tu nikdo nebyl," podivil se.
"Jsem nahá, doktore!" vypískla. "I když to bude znít divně... tohle pro mě není zrovna příjemná situace. Nerada se někde producíruju nahá... doktor nedoktor." Sjel jí pohledem od shora dolů a pousmál se. Teprve teď si připadala doopravdy nahá. Přitáhla si plášť až ke krku.
"Donesu vám ho za chvíli, nebudete se zlobit, že ne?"
"Určitě, nechte si ho."
"Nikomu to prosím neříkejte..." připadala si jak malá.
"Budu mlčet," slíbil.
"Máte to u mě," přikývla a ještě jednou se stydlivě usmála, pak ho pohladila po paži a nakonec odběhla. Mike se pousmál a protřel si oči. Za chvíli se vrátila i s jeho doktorským pláštěm. "Pravda je, že potřebuju ošetřit a chci se zeptat, jak se vám daří."
"Fajn a posaďte se," poklepal na postel. Poslechla a sundala si bundu a vyhrnula krátký rukáv trička. Zranění se jí zřejmě zanítilo.
"Dám vám nějaké antibiotika a píchnu vám i antibiotikovou injekci," pousmál se.
"Děkuju, asi jsem si nedala pozor... doktore, jak vám je?" starala se, opět.
"Říkal jsem, fajn," pousmál se. Přikývla a raději mlčela. "Za tři dny se mi přijďte ukázat, ano?"
"Slibuji," seskočila z postele. "A doktore, vím, že se neznáme, ale kdybyste potřeboval, víte, kde mě najdete." Zřejmě tohle nabídla už dost lidem a podle toho co viděl, často se na ni někdo obracel.
"Děkuju, kapitáne," pousmál se, ale pomyslel si, že jediný, za kým půjde, bude Ginny.
"Měl byste za někým jít, kýmkoliv... je to na vás hodně vidět... nezapomeňte, byla jsem tu dva dny."
"Nebojte, kapitáne," znova se pousmál.
Mírně se pousmála. "Já se nebojím, doktore. Přestala jsem se bát v deseti letech, ale jedno vím jistě. Doktor, kterému není dobře, jakkoliv, je špatný doktor." Pak popadla svou bundu a odešla. Jenom zavrtěl hlavou a vrátil se zpátky k lékařským zprávám.

Kapitánka Ryanová večer ještě dodělávala pár věcí, když jí někdo zaklepal na dveře.
"Dále," křikla.
Dovnitř vešel doktor Calahan a zavřel za sebou. Zůstal stát ve dveřích.
"Co se děje?" broukla a sedla si. Pozorně ho zkoumala.
"Slyšel jsem, že když není doktorovi dobře, je špatný doktor," zabučel a naznačil, že si chce sednout. Kousíček se posunula. Sedl si vedle ní a koukal do země. Otočila si k sobě jeho hlavu, a když na ni koukl, tak ho pevně objala.
Přitiskl se k ní. "Chybí mi," šeptl. "I když to neklapalo a nevyšlo by to."
Hladila ho po zádech. "Já vím. A ještě ti chvilku chybět bude," zašeptala.
"Štve mě," trochu se odtáhl. "Že nebyla jiná možnost, stejně by ji odvolali z Atlantis! Vím, že sem byl seržant Ramirez poslaný jako náhrada!"
"Asi nebyla jiná možnost, Miky."
"Nebyla jen... vím, co by chtěla, ale... prostě..." povzdechl si. "Je těžké spát, když vedle mě není a nahradit místo někým jiným..." rozesmál se. "To by bylo jednoduché, jen nevím, jestli chci."
"Dej tomu čas."
"U tebe to tak fungovalo, nahradil jsem tě jinýma a fungovalo to... než přišla ona... ksakru, vždyť tu nemáme ani tolik doktorek."
"Vydechni si. Vem si volno, jestli potřebuješ."
"Potřeboval bych někam vypadnout, do hor. Na skály, s tebou a jenom tak," koukl na ni a zastavil se pohledem na její břiše.
"Ale já nemůžu," povzdechla si.
"Sám nemůžu, neexistuje tu někdo, kdo by se mnou vypadl? Je mi jedno kdo, potřebuju jen skály a ticho! Najdi mi někoho! Chci s tebou... ale upřímně, William by mě zabil, kdybych tě ohrozil...nechci tě vyměnit, ale dusím se tu!"
"Nelezla bych," broukla. "Poslední dobou mívám ve výškách závratě. Jediné, co bych mohla, je túra."
Jenom si povzdechl. "Samotný nemůžu...sežeň mi někoho," zasvítily mu očka.
"A takhle Seppi? Už jsi s ním dlouho nelezl, hm?" pousmála se.
"Ten by šel."
"Tak mu zavolej."
Pak se zarazil. "Dala mi pár adres, prý jsou tam nádherné hory."
"Tak s tím počkej ještě pár měsíců, pak na ně můžeme spolu."
"Nebo tu někoho najdu! A nebo vydržím... chci hory!" vypadal lehce fanaticky.
"Země! To je teď jediná možnost."
"Počkám, ale pak se mnou půjdeš!" nafoukl se.
"Samo. Kdykoliv a kamkoliv."
"Pokud nebudeš moc máma, jinak si budu muset najít chlapského partnera," smál se. "S ženskou je to nebezpečné."
"Miku, miluju Willa, budu milovat děti, ale lezení se vzdát nemůžu. Stejně jako pár dalších věcí," pousmála se.
"Já vím, jen chci naznačit, že než polezeš, tak to bude chvíli trvat a upřímně, i kdybych tě střídal s někým jiným, musí to být chlap." Měl v tom jasno. "Ne tě vyměnit, ale je mi jasné, že když zakňučím, tak se mnou nepolezeš." Trošku se pousmála. Zdálo se mu, že i smutně."Co?" staral se. "A nelži!"
"Umírám strachy o Willa.“
"Gin, přísahám, že bude v pohodě, ano?"
Znova přikývla. "Nikdy jsem se snad tak o nikoho nebála."
"Miluješ ho," pohladil ji. "Pojď, musíš si jít odpočinout. Co kdybychom se šli skenerem mrknout na mimina?"
Souhlasila. Mike na chvilku zmizel a pak se vrátil s ručním skenerem. "Lehni si a vyhrň si tričko," přikázal ji. Poslechla. Za chvíli jí ukazoval prťata. "Poznáš, co to je?" zajímala se. Chtěla se nechat překvapit, ale nevydržela to.
"Vidíš tohle... to bude nejspíš piňďa. To druhé vypadá na holčičku," zazubil se. "Hele chci svoje...Dej mi jedno!"
"Nedám," usmála se. "Ani náhodou," koukala na obrazovku. Byly dokonalé.
"Proč ne? Budeš mít jedno... hele co kdybych..." zazubil se.
Praštila ho. "Najdi si svoji kvočnu. Adoptuj si nějaké sviště," dodala pak.
"Chci svoje, chci aby bylo mé, abych mu jednou řekl, že jsem jeho táta... víš, jak to myslím?"
"Naprosto," pousmála se. "Ale další Calahan," zavrtěla vážně hlavou, ale dlouho nevydržela, než jí začaly cukat koutky.
"No co?" nafoukl se pyšně. "Holky by na něj jen letěly."
"O tom nepochybuju," přikývla vážně.
"Dáme sázku," řekl vážně.
"Jakou?"
"Když ti sem... řekněme do měsíce dotáhnu Willa. Vybereš mi ženskou, kterou pozvu na rande... hm?"
"Ale no tak!"
"Ano, chci, aby se ti líbila."
"Nejsem tvoje matka, proboha," rozesmála se.
"Momentálně jsi, adoptuješ si mě?" rozesmál se taky. "No tak, platí?"
"No...dobře," souhlasila nakonec.
"Ale prosím, ať je pěkná!"
"Znáš můj vkus, ne?" mrkla na něho.
"Jo, ale bojím se, aby ses nechtěla pomstít... za něco..." Pak u ní seděl a ukazoval jí obrázky miminek.

Kapitánka seděla na židli na ošetřovně na Atlantis. Ostatně jako každý večer za posledních několik dní. Podle doktora by se kapitán měl co nevidět probrat. Nezbývalo, než čekat. Připadalo jí to jako věčnost, než konečně pohnul rukou. Stiskl tu její, kterou ho držela. Za chvilku otevřel oči.
"Ahoj," zašeptala a pousmála se.
Jen něco zachroptěl a pousmál se. "Bolí mě zadek," zašeptal po chvíli.
Znova se pousmála. Pak se ale zamračil. "Co mám s nohama?"
"Nic, proč?" odpověděla.
"Necítím je." Kapitánka se na něho dívala.
"Zavolám doktora," vyskočila a vydala se rychle ke dveřím. Carson se skoro hned za ní rozeběhl. Tohle se mu nelíbilo. Kapitánku nechal venku. Vrátil se až za pár minut.
"Má tam otok, ale ten by měl za pár týdnů zmizet. Žádné jiné poškození tam nevidím. Druhá možnost je, že je to psychosomatického původu. Po prožití nějaké traumatické události se to stát může. A to, co se stalo na té planetě, by sem určitě spadalo."
Pak si povzdechl. "Zkusím si o tom promluvit s doktorem Calahanem, myslím, že v téhle oblasti je víc specialista, než já." Ginny jenom přikývla a prohrábla si vlasy. "Myslím si, ale že bude časem schopen převozu, ale říkám, udělám si asi výlet na Avalon."
"No a nebude lepší, když se na něho Mike podívá přímo tady?" navrhla. "Pár hodin ho můžou postrádat."
"Zkusím ho zavolat, ale vydržte, promluvím si s kapitánem sám, pokud mě necháte," pousmál se a když kývla, zmizel za dveřmi, nakonec ji tam pustil a vydal se pro Calahana.
Ginny si sedla zpátky k posteli. "Jak ti je?" starala se a hladila ho.
"Doktor mi to říkal, moc do smíchu mi není," přiznal.
"Bude to dobré, neboj," pousmála se. "Nedokážu si představit, jak to na té planetě vypadalo," hlesla.
"Ani na to nemysli," promnul si obličej.
"Bude to dobré," zopakovala a dala mu pusu.
"Potřebujeme na Avalon psychologa," dodal.
"No zatím tam někdo byl. Nevím přesně kdo. Mám dojem, že jsem ho viděla párkrát na Daedalu."
"Až se tam vrátíš, zadej všem povinně, kdo byli při tom masakru, aby šli na prohlídku..." hlesl. Chytl ji za ruku.
"Provedu," pousmála se a hladila ho prstama po hřbetu ruky.
"Přijdeš zase?“ rukou ji pohladil po bříšku.
"Vracím se tu každý večer. Lorne sice prská. Generál už míň, ale spávám na Atlantis. A ty tu zůstaneš taky."
"Jen jak budu muset, chci být s tebou." Dala mu pusu.

Doktor Calahan dorazil až odpoledne a vyhnal ji ven. Zavřel se s Williamem a Carsonem. Vyšel asi po hodině.
"Carson měl pravdu, nevypadá to, že by tam bylo nějaké poškození," broukl. "Uvidíme, co to udělá, až ten otok ustoupí. Když se to nespraví, začneme pátrat, kde je chyba."
"Co na to Will?"
"No... zatím to bere statečně, myslím, že si to nechce připustit."
"Co jiného mu zbývá," broukla.
"Smířit se s tím," usmál se. "Ale pokud otok zmizí, převezeme ho. Dávám do pořádku ošetřovnu a mám tam pár pomocníků"
"Budu do večera s ním a pak ti přijdu pomoct," broukla.
"To se bude hodit, technika, co mi smontuje a spravuje antické přístroje, mám, ale spíš někoho, kdo mi pomůže vyskládávat bedny."
"Jako do regálů?"
"Jo, vždyť jsem tam jen já, sestřička není zatím důležitá."
"Dobře, stavím se," pousmála se.
"Clarková je sice výborný mechanik, ale systém polic jí nic neříká," usmál se. "Už jsem ji zkoušel v tomhle zaměstnat, ale pokud k tomu nemá schéma.."
"Jasně, chápu. Přijdu, neboj." Poplácal jí po rameni a vydal se zpět. Kapitánka se vydala zpátky za Willem, kde byla až do večera. Pak se vrátila zpět na Avalon, kde do rána pomáhala Mikovi s ošetřovnou. A ráno šla zpátky na Atlantis. Tak to chodila den co den, než jí to major Lorne kompletně zakázal. Potřeboval ji přes den na Avalonu, dovolil ji odcházet jenom na noc. Takže za Willem chodila jenom po službě. Vždycky do půlnoci a v půl šesté další ráno vstávala. Za kapitánem začala chodit fyzioterapeutka a pomáhala mu s cvičením, ale zatím to moc velký efekt to ale nemělo a Daedalu se podařilo z planety dostat těla mrtvých a vzít je na Atlantis.

za chyby se omlouvám, ani je tu nepište, protože stejně je neopravím, jak se znám

další díl ještě nemám ani u sebe, tak nevím, kdy bude (já už radši slibovat nic nebudu )

vynikající díl

[Aiwendill]

nádherná časť. konečne sa začalo niečo diať...

ale musel som si kvôli tomu prečítať znovu predchádzajúce tri časti, aby som sa dostal znovu do obrazu...

Haló .... pracuje sa tu na niečom?

[Aiwendill]

kde nič, tu nič...

Bohužel. Já si to teď znova přečetl, protože jsem se nudil a ne znova číst komplet Stargate Dynasty nechtělo (bylo by to třeba u AD a Dolinarth už aspoň po 5)

[Aiwendill]

Mackenzie: vsetko najlepsie k narodeninam...

[andoriel]

Všechno nejlepší, Mac

všechno nejlepší

Vše nejlepší k narozeninám