BSG: Bohemiorum - 12. díl - Ázád Hind (6.2.2016)

Vypada to dobre, ale moc velka armada vsici se ji budou bat, nevim kde bys v roce 1938 nasel lidi pro 238 divizi.
Co to je za to anglicky letadlo?

[Aiwendill]

Noo.nemecko islo do vojny s cca 200 diviziami vratane rezervnych a to bol setsakra vacsi stat.

Ale ten prudovy bombarder je pekny. Skoda ze sovietsky original mjasiscev m-4 bol tak velmi nevydareny...

86 divizí, což je +- 860 tisíc vojáků, polovina z toho se naplno připraví až teprve, co se vyvolá mobilizace. 188 divizí (1,8 milionů branců, co se budou brát do války až teprve, co začnou být ztráty opravdu vysoké a budou postupně nabíráni, to že je takové číslo, to ještě neznamená, že máme "silnou armádu".) Vem si, že v té době Sovětský svaz mohl mít reálně přes tisíc divizí složených jenom kompletně z branců. (jenom odhad).

[Aiwendill]

Ale sovieti mali divizie o polovicu mensie ako nemci. Preto mali tabulkovo viac divizii a armad a vojakov skoro rovnako ako nemci...

Ach jej, nějak se mi to povedlo přehlídnout. Asi to bude tím dnešním pařákem.

[Aiwendill]

Njn, je rozdiel medzi diviziou o sile troch brigad a o sile styroch brigad. To je pattisic muzov, pri desiatich diviziach patdesiattisic a pri sto diviziach uz pol miliona muzov. A to uz je setsakra velka armada. Ako vravim jednotlive staty mali rozdielne armady. Nielen vyzbrojou a vystrojou ale aj organizacnou strukturou. Skus trochu domysliet tento pribeh vzhladom k historickym realiam. Milionova armada pre csr je nezmysel, nech by povolali hoci aj vsetkych brancov. Vies si predstavit ten uder pre ekonomiku statu ked z nej odcerpas milion muzov do armady? Csr malo v tej dobe armadu aku si mohlo dovolit. Nerob z nej kolos o sile nemeckej rise ci sovietskeho zvazu...

"Nejde nedat." Je fakt, že jsem to asi trochu přepálil, ale oficiální počty československé armády před Mnichovem hovoří o takovýchto počtech.

pouze skoda rso
a co tatra a praga
o letectvu nemluve, zavani to monopolem
www.brannamoc1938.eu

To, že se zavedl jenom jeden typ nákladního auta, bylo cílem minimalizovat různorodost náhradních součástek, proto taky prouďáky mají stejné motory, jenom s jinou optimalizací a přiškrceností výkonu.

EDIT: A zbytky zastaralé výzbroje jsou pro brance.

no jeste taka mensi poznamecka k aj jazyku.
je to vycemene slozeni nekolika jazyku dohromady.
zaklad nekde od vikingu saxonu a rimanu.
cinani, sumerove, babylonane, indove jsou tu nejakych 8-5 tis let.
v bosne a hercegovine pri vykopavkach piramid nasli dva vzorky, udelali carbonovou analizu a vyselo jim stari 24 a 29 tis let.
to spise ta antictina

Tak je pátek a máte tu další díl.

Dvě frontové linie

Velitelství armád, Praha-Východ
Admirála Anderse ze zamyšlení vytrhlo jemné zaklepání cylona na dveře.
„Admirále, žádají si vás ve šťábu, nevím přesně, o co jde, řeknou vám to až uvnitř.“
„Budiž.“

Do šťábu to bylo sotva pár stovek metrů.

„Tak jsem tu, co potřebujete?“
Brigádní generál Jan Syrový mu podal zprávu.
Admirál: „Nějak jsem to už tak čekal, jak jsme na tom s přezbrojováním?“
„Bídně, jenom třicet procent jednotek je přezbrojeno na vámi určené typy.“
„Letecké jsou na tom jak?“
„První a druhá letka frontových stíhačů je plně připravená, letka těžkých bombardérů má pouze tři kusy, letka těch lehčích bomberů má zatím něco přes dobrou třicítku.“
„Máme vyhlásit mobilizaci?,“ zeptal se generál Ludvík Svoboda.
„Ne, tou mobilizací bychom je varovali, počkáme si na Polskou odpověď, a pokud bude negativní, tak okamžitě vyhlaste mobilizaci. Pro tuhle chvíli však už začněte tajně připravovat jednotky k hranicím Německa.“
„Tak tajné to nebude, ti němčouři v pohraničí by to žalovali, víte komu.“
„Nějak se to vyvrbí, zatím vyšlete jednu TPB-30 k obhlídce hranic Německa s Polskem.“
„Rozumíme.“

Takže ti hákáči němečtí chtějí přístav Danzig? Pff, jenom si počkejte, až se karta obrátí.

Admirál mezitím došel do své pracovny, kterou mu zřídil Beneš v prostorách Hradu.

„Zde admirál, prosím o odvoz na Galacticu.“

Během chvilek přilétl raptor řízený cylonem. Přišlo mu to vtipné a tázal sám sebe, jak tam asi nasoukal nohy z papundeklu. Jenom pět minut trvala cesta ze Země na palubu velké válečné lodi a ještě míň trvalo, než Admirál vystoupil.

O půl hodiny později, CIC
„Prosím o obraz z radaru Anděla,“ přikázal zobrazit informace z utajeného kanálu ze zatím nejtěžšího bombardéru na Zemi, který byl vyslán na průzkum hranic. To, co uviděl, ho nijak nepřekvapilo, obrovské masy techniky, která se přesouvá na východ. Co ho ale zarazilo, bylo to, že jednotky se shromažďují i ve vnitrozemí, čtyřicet kilometrů před hranicemi s republikou Československou, i v Rakousku se dělo podobné. Při takové sestavě se mu zdálo, že budou chtít prolomit nejslabší body obrany republiky.
„Pane, přeje si s vámi spojit brigádní generál Jan Syrový.“

Admirál zvedl telefon.

„Zde admirál, stalo se něco?“
„Ano, Polsko odmítlo předat Danzig do rukou němců a Německo pár minut poté vyhlásilo válku.“
„Okamžitě mobilizujte, mám vážné podezření na to, že se budou chtít vlámat i k nám. Konkrétně přes Liberec a Ostravu, kde je minimální opevnění, nebo vůbec.“
„Rozumíme, kolik máme času?“
„Odhaduji na půl dne, jakmile překročí hranice, tak je okamžitě zasypeme vším možným.“
„Rozumíme.“

O 11 hodin později, linie dělostřeleckých srubů, Králická oblast.
„Plukovníku Vejtasi, zachytil jsem pohyb nepřátelských vojsk na protější silnici, čtverec ká devět!,“ křičel mladý pozorovatel do radiotelegrafu.
„Děkuji za upozornění. Dělostřelecké tvrzi Hanička, zde Vejtasa, okamžitě zacilte a palte na čtverec ká-devět, konkrétně na silnici.“

Děla na Haničce začala hřmět a zasypávat německou kolonu obrněných vozidel dělostřeleckými granáty ráže 10cm a efektivně devastovat všechno, co bylo byť jenom pár desítek metrů od silnice. Po chvilce se k obraně připojila i battlestar Galactica.

CIC
„Admirále, dostali jsme žádost o pomoc v Králické pevnostní oblasti, prý jsou tam pod těžkou střelbou.“
„No to taky vidím, okamžitě otočte Galacticu kolmo vůči planetě, baterie Alfa až Desius nechť nabijí děla nábojema s explozivinou a potřenou špičkou.“
„Stalo se tak.“
„Výborně, vystřelte.“

Přední baterie velké lodi začaly neslyšně hřmít vesmírem a posílaly dolů dárečky.

„Informujte velícího v Králíkách, že jim tam za čtyřicet vteřin dopadnou naše náboje.“

I přestože byla noc, začaly být střely opravdu dobře viditelné a jenom co dopadla ta první, vojáci museli okamžitě zalehnout a něčeho se přidržet, neboť dopadající střely způsobovaly masívní tlakové vlny a celkem nepříjemné zemětřesení, nehledě na to, že tam po nich zůstaly krátery o šílených rozměrech, ve kterých by se schovala i kolona tanků.

„Pane, přišla zpráva, je to poděkování za pomoc a doporučení, abychom stříleli napříště o kus dál, prý jsme jim zdemolovali pár zátarasů a pěkně vyorali půlku háje.“
„Uh-oh, nevadí, posuňte děla o jeden řád dál a propočítávejte balistiku. Ještě je prosím informujte, že boj neskončil, blíží se k nim druhá vlna.“
„Vykonáno.“

Tentokráte se ale k pevnostím začaly blížit masy vojáků a to bylo znamením pro dvojčata těžkých kulometů a pevnostních minometů, že mají začít pálit, co hrdlo zbraně ráčí. I přes všechnu snahu jich ale pár proniklo až ke stěnám, vše navíc ztěžovala noc. První německý voják připlácl balíček trhaviny k ústí protitankového děla a v řádu vteřin ho pak odpálil. Dělostřelecký srub K-S 11 tak přišel o jednu ze tří svých hlavních zbraní.
„Kurva, ten zmrd nám zlikvidoval dělo,“ ozývalo se z pusy pás neslušných slov na adresu německého ženisty.
„Granáty do příkopu, okamžitě!“

Během tří vteřin spadlo do příkopu šest granátů, které pak nepřátelského vojáka zabily, bohužel se toto nemohlo ověřit ze strany obránců, a tak se granátové salvy opakovaly ještě čtyřikrát. O kus dál, na pěchotním srubu K-S 9 „Mezi lesíky“, byla situace už krapet složitější, němci zde vyřadili protitankové dělo a silně poškodili střílnu lehkého kulometu. O pár minut později už bylo dokonáno tím, že do větrací trubky vpustili otravný plyn a skoro veškerou posádku zabili. Poslední umírající voják vytáhl zátku granátu a hodil ho rovnou do beden s explozivním střelivem. Výbuch to byl neskutečný a kusy železobetonu a zeminy pozabíjely vše živé v okolí padesáti metrů. Výbuchu si všimli pozorovatelné na pěchotním srubu K-S 6 „U kapličky“ a zalarmovali všechny dostupné muže, aby šli bránit díru v liniích, která se neustále zvětšovala a zvětšovala. Také přišly špatné zprávy z Ostravy, byla celá dobyta německou armádou a většímu průlomu už zabraňovala jenom Galactica a zbytky divizí, které už byly na pokraji sil a bez munice. Na této linii bylo rozhodnuto o nasazení lehkých bombardérů a stíhačů na ochranu před německými stíhačkami a bombardéry v podobě Ju-87. Na pomoc se vydaly čtyři svazky divizí, z toho jedné tankové z poloviny vyzbrojené T-25. Už mnoho ani nezbývalo, první divize dorazily k Ostravě v sedm ráno a zahájily palbu na německé okupanty, podařilo se jim dosáhnout velkého překvapení a probít se až k centru Ostravy, kde se držely do doby, než konečně přijela tanková divize, která s velkou ladností ničila německé Pz II a Pz III. Další vykuřování němčourků z pozic už ale bylo noční můrou pro tankovou divizi, pro kterou byl boj ve městě tím posledním, co si mohla přát. Během dvou hodin přišla o jedenáct tanků T-25, které to schytaly zápalnými lahvemi, a jedné další zlikvidovali pásy protitankovým kanonem, boj uvázl na mrtvém bodě a československé divize musely doslova bojovat o každou píď baráků. Co to počasí dovolilo, tak už konečně přilétla podpora v podobě lehkých bombardérů a stíhaček, jenž se jaly vyháněti dotěrné Štuky a stíhačky Bf-109. S jejich pomocí se také podařilo zlikvidovat centrum odporu a od té chvíle se začala německá obrana hroutit jako domeček z karet. Ve čtyři odpoledne tak byla Ostrava už celá dobyta zpět a probíhaly vyčišťovací operace, zatímco část divizí se věnovala likvidování utíkajícího protivníka. Poslední německá divize byla zničena ve dvacet hodin večer. Zatímco se na Ostravsku hasil už jenom doutnající oheň, tak na Králické oblasti byla situace o hodně horší a musela vypomoci i čtvrtá armáda. Posádky srubů už byly hodně unavené bojem, stály na nohou už skoro celý den a noc, zatímco nepřítel neustále útočil na pevnosti bombardéry, nakonec jejich řady o hodně prořídly, když Galactica nasadila své stíhačky a válečné verze raptorů, i takováto pomoc stačila k tomu, aby nepřítel už neútočil s takovou razancí. Bohužel o dvě hodiny později se vše obrátilo proti obráncům a museli čelit úderu šesté německé armády, které byla převelena z útoku na Liberec právě sem, do Králíků. Pár minut po dalším útoku padly dva už skoro zničené pěchotní sruby, K-S 7 a K-S 8. Podařilo se vyjednat nepřímou střelbu z dělostřelecké otočné věže na K-S 22 „Horymír“, která začala kropit místa před K-S 10 „U boží muky“, na který útočili němci kvůli kulometné věži se dvojčaty těžkých kulometů a které tak představovaly vážné nebezpečí pro všechno nepřátelské, bohužel ale toto nemělo moc dlouhé trvání, jedné ze Ju-87 se podařilo tunovou bombou zasáhnout strop bunkru, asi dva metry od vyčnívající věže a mohutná detonace rozpraskala hořejšek stropu natolik, že menší kousky betonu pak zapadly do míst, kde bylo hnací ústrojí věže a tím se jim tak povedlo věž zaseknout a nemohla jit dále být využitelná, bunkr samotný to ale jinak ustál bez vážnějších problémů a opětoval střelbu z těžkých kulometů, které měl umístěné na střední části, Horymír tomu dopomáhal, ale odpor obránců pomalu slábl kvůli odpálení dvou kasemat s kulometnými dvojčaty a nyní již fungovalo už jenom jedno, kterému se už šíleně přehřívaly hlavně z neustálé střelby, ani ledová voda ze srubové studny na to nestačila. Po čtyřiceti minutách tak nakonec padl i K-S 10, který radši odpálili, než aby dovolili němcům jej použít jako svoji zásobárnu. K-S 8 se už ale bránil úspěšněji a podařilo se jim část útoku převálcovat a za použití lehkých bombardérů pak už útok ustal úplně. Válečné počasí ale bylo u srubů K-S 2 až K-S 5 opravdu špatné, neboť byly v zalesněných oblastech, které znemožňovaly přesné zacílení bomb, u K-S 3 „U lesa“ pak probíhaly těžké boje s nepřátelskými vojáky, kteří se postupně vymotávali z ostnatých drátů, a ještě za pomoci minometné čety kácely řady československých vojáků, kteří byli v provizorních zákopech. Koneckonců ale byla minometná četa zlikvidována párem tanků T-15, které začaly v celé linii odlehčovat srubům už tak hodně těžkou práci, také příliv čerstvých sil k posádkám pevností zlepšilo morálku o řádově desítky procent a odpor obránců byl ještě zuřivější než kdy předtím. Nepřítel se rozhodl se stáhnout, ale T-15ky jim to nedovolovaly a likvidovaly prchající divize střelbou z kanónů a naváděly Horymíra. Úprk byl pak úplně zastaven odstřelením železničního mostu a vojáci se tak museli brodit přes rozvodněnou a úplně ledovou řekou, kde už je potom dobíjeli bývalí obránci. Útok němců tak po skoro třech dnech skončil vítězstvím Československa, ale za velkou cenu, a to zničení skoro půlky Králické pevnostní oblasti a částečně poničené Ostravy.

Mezitím ve světě
Spojené království spolu s Francouzskou republikou vyhlásilo embargo na obchod s Německem a postupně se k němu přidávali i další země. Ale to Německu nezabránilo dobýt Varšavu a víc jak polovinu Polska.

Velitelství armád, Praha-Východ
„Tohle bylo vynikající vítězství,“ komentoval ztráty generál Ludvík Svoboda.
„Přišli jsme o bezmála dvacet šest tisíc mužů, jedenáct té-dvacetpětek, o jednu lehkou T-15, zbytek vypadá v pohodě.“
„Jaké jsou ztráty u Němců?“
„Přesně nevím, ale tuším, že to bude hodně přes stovku tisíců, k tomu nespočet letounů a tanků a kolopancéřáků.“

O dva týdny později bylo dobyto celé Polsko kvůli rozdrcení polských armád při hranicích nic tak již nebránilo urychlenému obsazování a vyhýbání se centrům odporu. To znamenalo uvolnění značného množství vojsk na boj s Československem. Malé pokusy o průlom byly v jižných Čechách velmi rychle potlačeny, ale Německá armáda se rozhodla pro další útok a tentokrát znova přes Králíky.
„Sakra rychle přebíjej kurvafix,“ nadával kulometář pobíječovi u Králické linie. Němci se zde už nesnažili proniknout ke srubům, ale přímo projít už těmi zničeními, takže to znamenalo značnou zátěž pro obránce a snahu agresorů urychlovaly minomety, jejíž střely si našly oběť v podobě T-25 a rozmetali ji na kousky, lehké T-15tky se snažily postřelovat kanonem a kulometem frontovou linii, kterou už držely jenom lehké kulometné řopíky. Nepřítel měl i přes veškerou snahu obrovskou převahu a znova požádali Galacticu o dělostřeleckou podporu, která trvala hodinu a půl a po které zůstalo zničeno obrovské pásmo lesů a luk, avšak na zbytek německých armád u srubových linií to nemělo valný účinek, krom překvapení. Stále dotírali na obranu, která už pomalu slábla.

Mezitím na Slovensku
Maďarsko se rozhodlo využít zaneprázdněnosti vojsk bojem s Německem a zaútočili na slovenskou část republiky, kterou velmi rychle dobili. Bratislava padla jako první, Košice jako poslední, zbytek Tater obsadili němci a hnali se k hranicím, kde se už proti nim vrhla druhá kombinovaná armáda pod přímým velením brigádního generála Jana Syrového, uprostřed těžkých bojů dorazili ještě také Maďaři a půlka jejich letectva. Došlo k letecké bitce tří národů, s Čechoslováky na straně jedné, s Němci a Maďary na straně druhé. Byly zde nasazeny i první těžké proudové bombardéry, které před pár hodinami sjely z výrobní linky a sestřelovaly stíhačky Bf 109 jedna báseň, jednak už jenom kvůli vysoké rychlostní převaze, druhak kvůli 50mm kanonu, který uměl rozložit stíhačku na atomy jediným výstřelem.

„Hurá, druhý sestřel,“ zaradoval se pilot a okamžitě to vzal kolmo nahoru, aby se vyhnul čelnímu střetu a donutil tak protivníka, aby se svým letadlem šel na hranici pádové rychlosti. Pilotovi se podařil záměr a letadlo stočil dolů, kde už maďarská Bf 109 šla do defenzívní levotočivé zatáčky, byl donucen aktivovat vzdušnou brzdu, aby nepřátelské letadlo nepředlétl a octl se ve velmi silné zatáčce, kde na oba piloty působilo skoro 10G, kopilot upadl do bezvědomí, ale pilot se držel dál a podařilo se mu dostat svůj letoun do předsazení a začal střílet jenom kulomety, které svojí kadencí urvaly Maďarovi kus pravého křídla, a ten se skácel rovnou dolů. Po vyrovnání svého letounu probudil kopilota pleskáním po tváři a na palubním radaru zpozorovali vlnu německých bombardérů He 111, jenž letěly přímo na Ostravu a ve výšce šesti kilometrů. Rozhodli se tomu zabránit a zavolat si kamarády z první stíhací eskadry „Masaryk“, přiletělo jich asi osm a rádiem informovali o tom, že zbytek eskadry bojuje se stíhacím doprovodem německých bombardérů o čtyřicet kilometrů dál. Pustili se tedy sami do sestřelování 156 bombardérů, které letěly sešikované a dobře vykrývané palubními kulomety. Lehké frontové stíhačky vylétly nad nepřátelské bombardéry, a jejich piloti začali používat taktiku Boom&Zoom v praxi. To se projevilo tak, že stíhačky nastoupaly co nejvýše a pak se pustily dolů, využívajíc svojí vysokou rychlost a vysokokadenčními kanony trhaly křídla robustných bombardérů. Jiná situace ale byla u těžké stíhačky, tam si pilot zapnul gyroskopický stabilizátor děla a asi kilometr a půl před bombardéry snížil výkon motorů o bezmála šedesát procent a vysunul bojové klapky stavěné pro nižší rychlosti a lepší zatáčení. Pomocí stabilizátoru zamířil a nastavil střelbu jenom pro 50mm kanon a vystřelil. Střela si našla svůj cíl za pár vteřin a urvala mu skoro celý ocas a bombardér bez zadku skončil v nekontrolovatelné rotaci. Už se mu objevil další cíl před zaměřovačem, když se na to najednou za cílem prohnal lehký stíhač a krátkou dávkou mu zapálil motor, který pak explodoval spolu s křídelními nádržemi.

„Goško, právě jsi mi šlohl cíl,“ neodpustil si rýpnutí pilot stíhacího dvoumotoráku.
„Jej, tak to se omlouvám, kdyžtak se zaměř na ty, které jsou úplně po pravé straně, a postupně si je zpracovávej, my se vrháme právě na levou půlku,“ odpověděl pilot s hodností kápa.
„Rozumím, rozkaz nelézt do levého zelí,“ úsměvně utnul debatu kopilot, jehož kolega měl nyní práci s tím, přesunout letoun do pravé strany.
„Tak to abychom to měli,“ řekl zatím úspěšný pilot svému kolegovi poté, co odstřelil bombardér, který se pohupoval na pravém konci celého roje. Najednou 50mm kanon nechtěl střílet a pilot klepal do počítadla munice.
„Vypadá to, že došla kazeta v dělu.“
„Rozumím, vrhnu se na nabíjení,“ odpověděl kopilot, odepnul si pásy a odešel dozadu a klíčem otevřel přístup k systému děla a vyndal prázdnou kazetu a v zadním prostoru otevřel jednu ze tří beden, jenž každá obsahovala po pěti nábojových kazetách.

„Adame, mám nabít šrapnel, zápalnou a nebo bum-bum?“
Pilot se zamyslel nad netradičním menu pro lačný 50mm kanon a houkl dozadu, že radši bum-bum, což byla v leteckém žargonu kazeta s pěti explozivními náboji. Kopilot ji zasunul do samonabijáku děla a zavřel tenký poklopek klíčem. Po této krátké přestávce se už opět mohli vrhnout na zabíjení komárů plácačkou s padesátimilimetrovým nábojem. Po deseti minutách už bombardérů bylo jenom kolem devadesáti a to už se rozhodli nepřátelské bombardéry úder odpískat a vrátit se zpět. Pilot zasunul brzdu s klapkami a navýšil výkon na maximum, aby byl vůbec schopen se domanévrovat k nim. Poté co byl uprostřed bombardovacího svazu, tak rozpoutal peklo a střílel se vším možným a zároveň musel zběsile manévrovat, aby se vyhnul střelbě z obranných kulometů, tomu sekundovali lehcí stíhači, kteří fikaně fikali křídla a zadky němcům a zapalovali koudel v místech, kde byly pohonné jednotky. Jeden manévr se ovšem pilotovi po zuby ozbrojeného letadla nepovedl a levé křídlo schytalo plnou dávku ze 13mm kulometu a pár střel vyřadilo i proudový pohon na levoboku, který na to následně začal hořet.
„Sakra, Pavle, odřízni přívod paliva na levé křídlo,“ křičel pilot na svého kamaráda v kokpitu a ten se snažil konat nápravu co nejrychleji. Po chvíli tak motor přestal hořet, ale pro změnu se táhl hustý černý dým. Naplno tak běžel jenom pravý a díky pochopitelným zákonům fyziky to začalo způsobovat zatáčení doleva, pilot tak musel naplno vychýlit směrovku doprava. Po chvíli se k němu připojili stíhači, kteří nechali z celé zbývající osmdesátičlenné skupiny bomberů jenom ubohých čtyřicet kousků a doprovázeli ho k letišti nedaleko Brna, kde také v pořádku přistál.
„Chlapi, díky za doprovod.“

Takhle skončila první bojová mise těžkého stíhače a zničený motor spolu s poškozeným levým křídlem bylo jenom malým šrámem nad jinak úspěšnou leteckou misí, kde sestřelil tři stíhačky Bf 109, z toho jednu maďarskou a také jedenáct bombardérů He-111.

Nezapomeňte na případnou kritiku.

No doufal jsem v něco obsáhlejší a dramatičtější. jinak super, až na ty odpovědi Cylonů : stalo se tak, vykonáno, jsou to bojoví roboti, sakra, určitě maj lepší hlášky.

No nevím nevím, jsou to roboti a podle toho se chovají, "lidské" chování má jenom zatím admirálův architekt.

Souhlasím s Coldvelem, roboti budou mít lepší hlášky.
Jinak díl byl dobrej, a nenapadá mě co k tomu dodat.

Zajímavé opravdu zajímavé.
Tak Svoboda byl povýšen na generála kdy asi?
Z historických pramenů to bylo v sssr kolem roku 1943. V době tvoji války byl max pplk.!!
Je vidět že jsi neviděl dr.who.

Ne nadarmo mám na úvodním postu psané, že je to alternativní časová linie, tudíž je možné úplně všechno. I to, aby byl Ludvík Svoboda generálem..

zajímavé počtení

[Aiwendill]

kedy bude ďalšia časť? Len tak čisto informačne...

Bu, bude, ale až za +-měsíc, musím nějak překlenout to, že se mi nějak nechtělo rozvádět boje a tak jsem tam napráskal trošku moc uranu. Taktéž inspiraci musím načerpat.. budu bezmála tři týdny offline od 28.6, tak jenom aby jste se tu nečertili.

Tak zároveň s omluvou za dvojpost hlásím i to, že jsem začal znova psát a to s porcí nápadů jako hrom.

Tak zde máte další díl, který je ale velmi krátký, sotva dvě stránky textu. Jde mi o rychlé zakončení série a vrhnout se na druhou, kterou už mám hodně promyšlenou.

Evropská válka

Králíky
Po dlouhých bojích byly zbytky Králické pevnostní linie prolomeny a nepřítel se začal valit ve velkém trhlinou v pásmu. Po dlouhých diskuzích ve velitelství bylo rozhodnuto o nasazení nových zbraní. Čtyři nukleární střely. Každá se sílou jedné a půl megatuny TNT. Každá na jedno centrum shromažďování nepřátelských armád.

CIC
„Připravte čtyři atomové střely ráže dva,“ nakázal admirál.
„Atomové střely připravené, ale musíte zadat váš autorizační kód,“ opáčil stroj.
Admirál Anders vyťukal jednotlivá čísla svého osobního kódu, zadal potvrzení a otočil klíčem přesně na tři západy. Otevřela se sila a jednotlivé střely vylétly. První takováto střela dopadla do bývalé pevnostní oblasti, nyní trhliny v liniích. Obrovský, mocně prozářený výbuch, zlikvidoval víc jak 80% sil skupiny armád Mitte. Další střely vyřídily skupiny německých armád Ost a Nord. Masívní ztráty přinutily velitele jednotlivých armád se stahovat z vnitrozemí Československa a upevnit se na původních hranicích, čehož využila část Československé armády a začala tlačit maďarská vojska pryč ze Slovenska, to už nebyl problém, protože maďarská vojska také utíkala po zvěstech o nových zbraní odplaty. Ludvík Krejčí se se svojí armádou také postaral o rychlé obsazení hlavního města Maďarska, Budapešti, pokud se tomu dá říkat obsazení. Hlavní město nebránila ani jedna divize, narazili na velké množství jednotek u měst Szeged a Pécs, a při úderu na tato města se maďarské jednotky houfně vzdávaly a ani nebojovaly. Později se zjistilo, že se vojenské jednotky Maďarského království vzbouřily proti představiteli trůnu a odmítaly bojovat. Po drobných bojůvkách se zbytky loajálních gard, kde jednotkám Československa pomáhaly i Maďarské pěší divize a zabezpečovaly hlavně města, jenž už nebyla loajální trůnu. Potom část jednotek Československa zůstala a tankové divize se přesunuly na hranici s Rakouskem, které po atomových úderech nebyly ani moc dobře chráněné kvůli přesunutým jednotkám. Zahájil se tak plán „Porýní“, jenž měl za cíl se probít až do nejprůmyslovější části Německa a tím ho tak odříznout od továrních kapacit. Bylo vysláno pouhých 25 divizí, z toho tři divize s T-25, dvě s tanky typu T-15 a pak divize obrněných aut Želva a jedna divize protileteckých tančíků Kulový Blesk. O leteckou podporu se měli starat tři Andělé, čtyři letky frontových stíhačů a nakonec poslední letka lehkých bombardérů. Celkový útok se setkával jenom s minimálním odporem a Vídeň nakonec byla obklíčena a za osm hodin dobyta. Jednotky se dál vlamovaly do vnitrozemí Německa a třetí vševojsková armáda pod velením Ludvíka Svobody dostala příkaz se prolomit do Polska a pokud možno obklíčit co nejvíc divizí a co nejrychleji dobýt Varšavu. Již během tažení se k armádě přidávaly jednotky bývalé Polské armády a partyzáni, jenž byli nápomocní se svojí rozsáhlou špionážní sítí a poskytovali tak informace o pohybu nepřítele, který byl skoro bez svého nejvyššího velení a celou situaci zachraňoval už jenom provizorní šťáb bez generálů, jenom plný plukovníků a i ten už situaci nezvládal. Vojska se kvapně stahovala zpět do své domoviny, která už se také ocitala v kleštích. Německá vojska dokázala účinný odpor zformovat až na linii měst Brémy-Lipsko-Drážďany, ale to už bylo příliš pozdě. Skupina armád Dolní Pomořansko pod velením Ludvíka Svobody prolomila obranu u Frankfurtu nad Odrou a ostrým úderem, opět podpořeným atomovou střelou, jenž zničila armády u Lübenu, se dostali až do předměstí Berlína. Z takové ztráty se Německá armáda už nedokázala pořádně vzpamatovat a začala do Berlína urychleně stahovat všechny jednotky, i ty z Drážďanského frontu. Hlavní město tisícileté Říše tak padlo během pár hodin, bráněné jenom jednotkami domobrany, jenž byly mnohdy vyzbrojeny jenom pistolemi, a to na cvičené vojáky armády republiky Československé nestačilo. Spíš se víc začala projevovat agresivita vojska, které střílelo po všem, co po nich hodilo byť jenom pírko.

Tempelhof
Na čerstvě dobytém letišti Tempelhof také začali přistávat frontoví stíhači, jenž na přistání doprovázeli Anděla, který měl pumovnicí přestavěnou na palivovou nádrž, jenž už byl skoro padesát hodin ve vzduchu a to už motory nezvládaly a vysadily. Nejbližším letištěm bylo právě toto čerstvě dobyté, i když to bylo poměrně velké riziko, kvůli blízkosti frontové linie.
Pamětník takzvané Evropské války, generálmajor Jaroslav Netušil, přestal s psaním. Věděl, že i kdyby se přetrhl, tak to stejně nenapíše tak, jak by si to představoval. Kopl do sebe štamprdli moravské slivovice a opět se nechal unášet proudem vzpomínek, zvláště té hrůzy v Hamburku.

Cítí všude pach spáleného masa, slyší i umírající civilisty a jak je vojáci Centroslávie, tehdy ještě Československé republiky, střílí do hlavy, jenom aby je ušetřili utrpení. Sám stál nad sotva desetiročním chlapcem, který měl utržené nohy, a ze stehen mu visely pouze cáry masa a z kostí mu tekl morek smíšený s krví. Naříkal, skoro se bolestí nemohl ani nadechnout. Držel mu pistoli u hlavy a váhal, jestli má ukončit tak mladý život anebo se ho pokusit zachránit. Zvolil první a vystřelil.

Leknutím se probral, na čelu měl studený pot a pořád se díval dopředu. Děla z té vesmírné lodě udělala z hlavního říšského města po pádu Berlína, přeplněného uprchlíky a jednotkami wehrmachtu, akorát tak rozvaliny. Nebylo co čistit, po takové zkáze už v posledních jednotkách nebyl ani kus morálky, bojovaly už jenom na dobré slovo. A po zničení dvanácti divizí v Brémské kapse už nebylo ani to slovo.

Pátého srpna roku 1944, přesně tři roky po skončení Evropské války
Vzhledem k velikosti Československa přestalo stačit federativní zřízení a pomalu se přecházelo na velmi centralistickou polovojenskou diktaturu. To také přinášelo problémy a od více-méně násilného převratu v Polsku a jeho následnému připojení k paktu „Střed“, kdy se stal součástí československých hranic, se musely veškeré vzpoury obyvatelstva řešit vojenskou cestou. Diplomatickým směrem to už nemělo význam po všech snahách. A právě ve Waršavě stálo potlačení nepokojů armádou život bezmála šesti tisíc civilistů, z toho polovina byla přejeta tanky a pár revolucionářů bylo dokonce upáleno plamenomety.

Daleko nad hranicí mezi vesmírem a Zemí
Admirál Anders se znaveně procházel Galacticou od své pracovny směrem ke kajutám, kde už vyspávala admirálka Thraceová. Nesnášel její tendence chrápat a pištět nosem, jakoby nestačilo, že si zdlábla půlku fazolové oficírsmenáže, jejíž strávené zbytky v podobě plynů teď těžce visely ve vzduchu. Ale neměl srdce na to jí to říci. Naneštěstí spala nahá v posteli, takže měl chuť vyzkoušet pár věcí, vytáhl svíčku a zapálil jí. Postavil ji před její zadek a čekal, co se bude dít. Dlouhou dobu nic, tak se rozhodl se zvednout a rukama promáčknout záda. Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Tohle v převedení na momentální situaci platilo taky. Jakmile jí promáčkl záda, tak začala upouštět znatelné množství metanového vzduchu a ze svíčky byl rázem plamenomet. Leknutím uskočil. Kara se probudila a nevěřícně se dívala na uhašenou svíčku a očazený vrch palandy. Anders už jenom těžce zakrýval svůj úsměv a po chvilce hraní v tváři vybouchl smíchem, zatímco Kara mu začala dávat co proto další náloží „čerstvého vzduchu“. A jelikož byla kajuta uzavřená, tak se z ní pomalu stávala plynová komora…

A předtím, než odstartuju druhou sérii, tak zveřejním upoutávku na ni a také časovou osu od prvopočátku kontaktu, až do roku 2100, odkud začne druhá série.

No udělat z československa, policejní stát, připojit k nám jiné země. Přiště se dozvíme, že se tady začali stavět koncentráky, ghetta.
Pro čechy to bylo až moc snadný.

Právě proto. Snadný, ale v následujících budou letech průsery, to vám garantuju.

[Aiwendill]

bude tu ešte nejaká nová časť tohto vskutku zaujímavého poviedkového cyklu?

Jo, bude... ale otázkou je spíš, kdy na to budu mít čas. Momentálně jsem se na to psaní vybodl a nenapsal to - má chyba, uznávám. Ale mám na starosti důležitější věci, než řešit volnočasovou aktivitu jako je psaní... možná něco přibude kolem vánoc, ale nic neslibuju a také chci, aby jste si nic od tohodleho postu neslibovali.