díl 18. – Střet je nevyhnutelný„Přežití národa někdy závisí na odvážných jedincích, kteří se nebojí dát v sázku to nejcennější.“AtlantisV řídící místnosti Helia s Merdinem vydávají příkazy obsluhám kotevních mol a navigačních systémů města.
„Vše musí být připraveno nejdéle za dvě hodiny. Lodě prvního konvoje zakotví a náklad bude transportován pomocí jejich palubní technologie. Dokud nebude vše vyloženo, tak ostatní transporty budou vykládány za pomoci našich transportních kruhů umístěných v hlavním skladišti. Alterianské posily budou transportovány za pomocí našich člunů. Alterianští kapitáni budou příchozí navigovat na hranici naší soustavy. První vojenská plavidla zaujmou obranné formace kolem Atlantiky. Další posílí pozice na okraji soustavy. Nic a nikdo nás nyní nesmí zaskočit,“ informovala Helia osazenstvo celého města a také dvou alterianských lodí, které se připravovaly k odletu na hlídku k samotnému okraji sluneční soustavy s Atlantis.
Vše směřovalo k přijetí alterianských konvojů s nezbytnými dodávkami zbraní, vybavení a mnoha dalšího pro Lanteany, aby mohli úplně opravit a vyzbrojit město a konečně aktivně zasáhnout do dění v galaxii.
Jedna část města však tomuto dění unikla. Byla to ta část, kde se léčil kapitán Satelleské gardy. Tato část města byla odpojena od všeho dění, aby nic nerušilo kapitánovo uzdravování. Ten stál v nové zbroji vedle postele, kde dlouho ležel a umíral.
„Těžká zbroj?“
„Ano Lancetusi. Tam kam se brzo vydáme, bude velmi užitečná, ale nyní musím ihned mluvit s Heliou, Merdinem a vrchním technikem Janusem. Budou mít práci.“
Lancetus přikývl a už chtěl jít vše zařídit, když se najednou Aeternus chytl za hlavu a kdyby ho Lancetus nezachytil, tak by upadl na zem.
„Co je s tebou příteli? Ještě nějaké zranění?“
„Ne. Zranění jsou vyléčena, ale když jsem byl mimo, tak mě někdo navštívil v mé mysli a zanechal mnoho vzpomínek a ztracených vědomostí. Můj mozek to však nyní nedokáže zpracovat. Proto musím co nejdříve nejdůležitější vědomosti uložit do databáze města a pak podstoupit Piaculum.
„Dobře. Pošlu vojáky, co hlídají před dveřmi, aby Helia, Merdin a Janus přišli do prototypové laboratoře.“
Aeternus jen přikývl a přidržován Lancetusem vyšel ze dveří na chodbu. Tam stáli dva vojáci gardy. Jakmile spatřili svého velitele v plné zbroji, tak se postavili do pozoru, jak nejlépe dokázali. Aeternus jim opětoval vojenský pozdrav a pak jim Lancetus vydal patřičné rozkazy. Když vojáci odběhly, tak se Aeternus, za pomoci Lancetuse, vydal směrem k prototypové laboratoři, která byla od zbytku města oddělena zvláštním koridorem a vybavena tak, aby mohla být v případě nouze odpojena od zbytku města.
Oba nejvyšší velitelé Satelleské gardy se zastavili před dveřmi do prototypové laboratoře. Aeternus sundal svou okovanou rukavici. Jeho ruka vypadala, jako by patřila nějakému stoletému starci. Bledá, vrásčitá a bez přestání se chvěla.
„Tvá ruka?!“ řekl Lancetus.
„To nic. Brzy se zotavím,“ odpověděl Aeternus a přiložil dlaň na dveřní zámek. Chvilku se nic nedělo, ale pak se dveře nehlučně otevřely. Aeternus si znovu nasadil okovanou válečnou rukavici a za Lancetusovi asistence vešel dovnitř. Dveře se ihned uzavřely.
Oba muži se rozhlédli.
Laboratoř nebyla jediná místnost, ale komplex několika místností, oddělených od sebe různými bezpečnostními štíty. Uprostřed té největší kde stáli, byl velký kamenný obelisk, který sahal od podlahy až ke stropu místnosti a dosahoval výšky druhého patra.
„To je ono. Zde je záchrana,“ řekl Aeternus a sedl si do šedého křesla, které bylo u jednoho stolu. Lancetus se na něho podíval, ale když kapitán nic neříkal, tak jen zaujal ochranný postoj vedle něj a ani se nehnul.
Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=S7ULDyZP9r4&feature=related
Travolo několik desítek minut, než se dveře laboratoře opět otevřely. Dovnitř vstoupil Merdin s Janusem. Oba si letmo prohlédli celé prostory a pak přišli k oběma vojákům Satelleské gardy.
„Helia?“ otázal se Aeternus.
„Musela zůstat v řídící místnosti. Dostali jsme kódované subprostorové zprávy od Alterianů. Letí k nám několik konvojů s vybavením i vojáky. Také sem míří několik desítek válečných lodí. Zdá se, že ještě není konec naší rasy.“
Aeternus přikývl a poté vstal. Rukou se opřel a Lancetuse, který ho zlehka podpíral.
„Pak to tu zde musíme vyřešit jen my. Když jsem byl v bezvědomí, tak jsem navázal kontakt s povznesenou ženou. Řekla, že je mnoho povznesených, kteří nám chtějí pomoct, ale zákony povznesených to nedovolují. Dokázali však obejít nařízení díky mě. Byl jsem na hranici povznesení a smrti. Díky ní jsem viděl svůj život. Svůj první a opravdový život. Díky ní se mi vrátily veškeré mé znalosti a vzpomínky.“
„Veškeré?“ zeptal se Merdin.
„Ano. Veškeré. Na všechny mé životy, jako vojáka gardy, na vše co jsem kdy prováděl. Pamatuji si desetitisíce let. Jsem nejstarším z povznesených. Já jsem první,“ řekl Aeternus bez jakékoliv známky citu v hlase.
Janus s Merdinem otevřeli pusy dokořán. Nemohli uvěřit, co se dovídají.
„Jsi-li prvním, pak máš obrovské možnosti a nekonečnou sílu, pramenící ze síly samotného vesmíru,“ řekl Janus.
„Ano. Tomu by tak bylo, pokud bych byl povzneseným. Mám však smrtelné tělo, které nemůže využít všechen potenciál. Proto tu jste. Mam v mozku obrovské znalosti začínající ještě před rozdělením nás a Alterianů a sesbírané po mnoho tisíciletí. Tyto znalosti nesmí být zapomenuty. Musí být uschovány pro další generace.“
„Chápu, kam míříš, Aeternusi. Musíš ze své hlavy dostat znalosti pryč, jinak tě zabijí a nedovolí ti se povznést. Chceš využít prototyp naší přenosné databáze,“ řekl Merdin a užasle si Aeternuse prohlížel.
„Ano, máš pravdu příteli. Je to jediná možnost. Janus bude muset prototyp doupravit pro propojení s mým mozkem. Než ale své znalosti dostanu ze své hlavy, tak musím na datový krystal uložit něco málo, co nám může pomoci v nadcházejících bitvách.“
Oba přítomní lanteané jen přikývli a dali se do práce. Lancetus vše jen pozoroval.
galaxie Proximus VenatrixSkupina pěti válečníků si stoupla stranou od oválného prostranství. Kněží provedl jakýsi rituál a poté prostranství také opustil. Doprostřed vešel první vylosovaný venator. Jakmile zaujal místo, tak se mezi obelisky aktivovaly jakési světelné paprsky, které oválný prostor jakoby uzavřely. Venator byl stále klidný a vůbec se nehýbal. Kněží dal pokyn. V oválu mezi obelisky se objevil světelný záblesk a na prostranství se objevil wraithský důstojník. Dlouhé, bílé vlasy, kožený kabát a válečné tetování jednoznačně určovali jeho hodnost.
Nenávistně se rozhlížel kolem, syčel, ale nic neudělal.
„V boji můžeš vyhrát svobodu, pokud porazíš našeho bojovníka. Na vybranou nemáš. Útěk je nemožný,“ řekl kněží a do světelného paprsku, který ohraničoval prostranství, vhodil železnou tyč. Zajiskřilo se a místo tyče se na zem snášel černý popel.
Wraith přikývl. V duchu již dávno zemřel, ale chtěl sebou vzít ještě jednoho nepřítele.
Na prostranství vstoupil prvně vylosovaný venator. Kněží k nohám každého hodil velmi ostrou dýku s dlouhým ostřím. Přihlížející hlučeli, ale oba bojovníci si jich nevšímali. Chvíli oba stáli proti sobě a vzájemně se pozorovali. Nakonec první pohyb udělal wraith. Vrhl se vpřed a naznačil výpad horem. Venator byl zkušený. Náznak ignoroval a vykryl wraithův pravý úder, vedený spodní neozbrojenou rukou. Venator wraitha odstrčil a zaútočil. Dýka prorazila vzduch a zasvištěla wraithovi těsně vedle levého ucha a usekla pramen bílých vlasů. Wraith se odkulil stranou a venatora prudce kopl do zad. Ten ztratil rovnováhu a klopýtl. Wraith využil jeho chvilkové nepozornosti. Prudce mrštil dýkou. Čepel rotovala vzduchem a zabodla se venatorovi z boku do žeber. Wraith se zlehka ušklíbl. Lovec byl zraněn, ale jen zlehka. Venator rozzuřený průběhem boje, skočil na wraitha jako krvelačná šelma. Ten, překvapen silou útoku, spadl na zem. Venator svou dýkou zasadil smrtelný úder. Probodl wratihovi hruď a jako krvelačná šelma mu drápy vyrval vnitřnosti.
Dav jásal. První válečník vyhrál. Když byla uklizena oválná aréna, tak nastoupila další dvojice. Opět wraith a vylosovaný venator. Souboj probíhal podobně jako první s tím, že se venator nenechal zranit. Wraith byl silný, ale na lovce neměl. Souboj měl stejný výsledek jako první a i třetí dopadl naprosto shodně.
Atlantis – prototypová laboratořPo několika hodinách práce bylo vše připraveno.
„Přístroje jsou připravené. Můžeme začít?“ otázal se Janus.
„Ano. I já jsem připraven,“ řekl Aeternus a za Lancetusovi pomoci došel k jakémusi zařízení upevněnému na velkém obelisku uprostřed místnosti.
Aeternus přistoupil těsně k němu. Sundal si svou bojovou přilbu a pronikavě se zahleděl na tmavé zařízení na stěně. To najednou, jako by oživlo. Ze zařízení se vysunuly jakési kovové ruce, připomínající dravčí spáry. V okamžiku objaly Aeternusovu hlavu a přitiskly obličejem k zařízení. To začalo místnost ozařovat namodralým světlem. Ostatní vše jen mlčky sledovaly.
Zařízení Aeternuse po několika minutách pustilo. Lancetus o okamžitě zachytil, aby vyčerpaný kapitán nepadl na zem.
„Veškeré informace včetně popisu výroby byly nahrány. Janusi musíš odletět co nejrychleji k Alterianům. Jen oni mají možnosti něco podobného vyrobit a následně užít k naší záchraně.“
Janus přikývl. Sebral datový krystal, který byl ještě teplý ze zápisu obrovského množství dat a běžel do hangáru s Fulgorusem. To byla momentálně nejrychlejší loď schopná ho přepravit k Alterianům v čas.
„Nyní vložím své přebytečné znalosti. Bude to trvat několik desítek hodin a možná i dnů. Není třeba přátelé, abyste zde čekali. Až bude proces dokončen, tak budu v pořádku a přijdu za vámi.“
Merdin i Lancetus souhlasně přikývli a vydali s do řídící místnosti města.
Aeternus znovu přiložil hlavu k zařízení. To ho opět chytilo a přitáhlo k sobě. Tentokrát místnost zlehka ozařovala nazelenalá záře, která doprovázela proces přenosu vědomostí.
V řídící místnosti města už panovalo velké očekávání. První alterianský konvoj měl dorazit během několika desítek minut.
„Vítejte zpět, Merdine,“ řekla příchozímu Helia.
„Janus bude potřebovat…“
„Vím Merdine. Už mě informoval. Fulgorus již odletěl.“
„Už? Tak brzy?“
„Ano, je to pár minut. Alterianské velení jej bude čekat.“
„Výborně. Snad se nám v této válce začne konečně dařit,“ řekl Merdin a zaujal své obvyklé místo u hlavního panelu řízení obrany města. Lancetus se jen mlčky postavil, tak aby nepřekážel a jak se na zástupce velitele Satelleské gardy slušelo. Ani se nehnul, ale velmi pozorně sledoval dění v celé místnosti.
galaxie Pegas – kdesi v hyperprostoruNa můstku ve velitelském křesle sedí Kadeq. Velmi pozorně studuje údaje ze senzorů. Teprve před chvílí lodě Velké flotily vstoupily do Pegasu a Kadeq chce o této galaxii znát co nejvíce.
„Zajímavé. Místní hvězdy vykazují nebezpečně velké množství rušících prvků. Výkon našeho maskování mateřských lodí to sníží víc jak o 43%. Nedivím se, že nás naši nepřátelé dokázali zaměřovat svými zbraněmi. Staří kapitáni si jen těžko zvykají na nové věci.“
„Ano veliteli. Naše strategie musí být v této galaxii přehodnocena. Taktika křižníků a mateřských lodí bez účinného maskování je dosti …“ Kadeqův pobočník nedořekl.
„ … je dosti zastaralá, to jste chtěl říct,“ dokončil pobočníkova slova Kadeq. Pobočník přikývl.
„Naprosto souhlasím. Pobočníku, vezměte si k ruce koho budete chtít. Až dorazíme na základnu, budu chtít návrh na nové strategie boje v podmínkách této galaxie.“
„Rozkaz, veliteli,“ řekl pobočník a na Kadeqovo znamení opustil můstek a ihned šel plnit zadaný úkol.
galaxie Proximus VenatrixDav jásal a hlučel, ale nejlepší představení měla teprve přijít. Na místě pro bojovníky stáli již jen dva venatoři. Vůdce Arakten Sobaraq a pak Hrdina Katveq, který byl na řadě.
Kněží ho vyzval, aby přistoupil. Katveq rozvážným krokem vstoupil do arény. Proti němu již stál soupeř. Byl to opět wraith, ale tentokrát vypadal trochu jinak.
Byl vyšší než předchozí a celé jeho tělo byl samý sval. Oblečený v černé kožené vestě a v černých kalhotách. Vypadal jako by se chystal k lovu zvěře, když ho venatoři zajali. Nejzajímavější však byli jeho oči. Neměl v nich nenávist, jako ti předchozí, ale byla tam jen touha po krvi. Po jakékoliv krvi. Toho si Katveq velmi dobře všiml a také toho, že jeho soupeř je o mnoho mladší, silnější a vyšší. Všimli si toho i ostatní venatoři, ale svému hrdinovi věřili.
Kněží se chystal vhodit dýky, ale Katveq ho zarazil.
„Hrdina Katveq chce boj bez zbraní!“ oznámil kněží.
Dav propukl v obrovský jásot a křik. Kněží je pokynutím ztišil. Aktivovalo se bezpečnostní pole kolem arény a boj začal.
Oba bojovníci, se postavili do bojového postoje a začali navzájem kolem sebe kroužit. Wraith hodnotil protivníkovu sílu. Viděl, že je o mnoho starší než ostatní venatoři, což naznačovalo protivníkovu menší sílu, ale na druhou stranu to musel být velmi lstivý a prohnaný venator, když se dožil takového věku.
Katveq nemusel dlouho o svém soupeři přemýšlet. Byl to jeden z nejsilnějších jedinců svého druhu, jakého kdy Katveq viděl. Zajisté patřil mezi nejbližší stráž nějaké mocné wraithské královny. Avšak síla nebyla vše. K vítězství je potřeba také chytrosti, to Katveqa učil již jeho děd.
Wraith zaútočil. Jeho výpad byl rychlý a na svou mohutnou postavu byl nečekaně mrštný. Pravicí udeřil Katveqa do hrudníku. Katveq na poslední chvíli uhnul a rána tak nedopadla s maximálním účinkem. I přesto Katveq udělal několik kroků zpět, než znovu získal rovnováhu. Wraith pokračoval v útoku. Rychlým skokem se dostal k venatorovi. Chytl ho za paže, které mu přitiskl k tělu. Wraithovi svaly se napjaly, jak se snažil rozdrtit kosti v Katveqově těle. Ten lapal po dechu, jak mu silné sevření drtilo hrudník. Katveq pohlédl do tváře svého protivníka. Wraith měl v očích jen chuť po krvi.
„Jak si jsou všechny rasy podobné,“ pomyslel si Katveq.
Wraith už cítil vítězství. Davy venatorů byly úplně zticha. Průběh boje jim doslova vyrazil dech. Hrdina Katveq prohrával. Dosud nepředvedl nic, co by jeho soupeři mohlo ublížit.
Wraithovo sevření bylo naprosto drtivé. I lehké brnění, které Katveq měl na sobě, se začalo deformovat. Najednou se ozvalo podivné mlasknutí. Wraithův krvelačný pohled se změnil. Jeho oči ztratily lesk a zakalily se. Paže povolily a Katveq svého soupeře odkopl. Z Katveqových černých drápů na levé ruce stékala wraithská tmavá krev. Wraith padl na zem a chrčel. Katveq vytasil drápy i na druhé ruce. S mrštností mladíka přiskočil k nepříteli a do jeho hrudi zabodl mohutné drápy. Wraith naposledy zachrčel jakousi nadávku a pak z něj život vyprchal. Celé Katveqovo vyproštění se, ze zdrcujícího sevření a poté zabití soupeře, trvalo jen několik okamžiků. Venatorský dav propukl znovu v mohutný jásot. Všichni oslavovali excelentní boj hodný Hrdiny Katveqa. Oslavovali všichni kromě jednoho. Tím byl vůdce venatorů Arakten Sobaraq. Jeho oči viděli vše. Síla, mrštnost a důvtip, který předvedl Katveq byly velmi impozantní, obzvláště na někoho v jeho věku. Nejvíce však Araktena znepokojilo provedení. Katveq mu tím jasně poslal vzkaz, že nic není takové, jak se zdá.
Katveq opustil arénu a znovu se zařadil na své původní místo. Když procházel vedle Araktena, tak ten mu lehkým pokývnutím hlavy vzdal poklonu k vítězství. Katveq také kývl hlavou a potichu, tak aby to nikdo jiný neslyšel, dodal: „Nyní je osud národa na vůdci.“
Arakten to nechal bez povšimnutí.
Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=Tvz5-04Q7KE&feature=grec_index
Když byla mrtvola wraitha odklizena, tak do arény opět vstoupil kněží.
„Nyní nadešel čas pro poslední souboj. Poslední a nejtěžší. Za slávu venatorů se bude bít náš vůdce Arakten Sobaraq, z kmene Šavlozubých!!!“ Dav burácel a jásal. Kněží pokynul Araktenovi, aby vstoupil do arény.
Ten, než vstoupil, tak odložil veškerou svou zbroj a vysvlékl se. Nechal si na sobě jen lehkou koženou pokrývku intimních partií. Nyní bylo vidět Araktenovu mohutnou postavu v celé velikosti. Mohutné svaly zdůrazňovala světle hnědá srst. Šlachy na nohách byly jako z oceli. Drápy na nohou se zarývaly do půdy v aréně. Po temenu hlavy mu až do půli zad sahala mohutná hnědočerná hříva. V očích nebezpečný lesk a špičáky dlouhé a nebezpečně ostré. Sebemenší pohyb prozrazoval, že toto je venator ve vrcholné kondici. Pravý vůdce.
Kněží opustil arénu. Arakten následoval Katveqova příkladu a také odmítl jakoukoliv zbraň.
Bezpečností pole se aktivovalo. Poté se v aréně objevil Araktenův soupeř. Vlastně soupeřka. Byla to wraithská královna. Rozzuřeně se kolem sebe dívala a hledala cíl, na kterém si vybije zlost ze svého zajetí. Když zahlédla Araktena, tak na nic nečekala. Použila svou mentální sílu. Arakten padl na kolena a poté rozpažil ruce. Přihlížející venatoři zatajili dech. Bylo hrobové ticho.
Wraithská královna vítězně zasyčela a se slinami odkapávajícími z jejích ostrých zubů se vrhla na bezmocného venatora. Když už byla těsně u něj, tak se svaly na araktenových nohou napjaly jako pružiny. Venator vyskočil, jako velká šelma. Přesně strefil svůj cíl. Ještě ve vzduchu chytil královnu a svými mohutnými tesáky jí prokousl krk. Když obě postavy dopadly na zem, tak královna již byla mrtvá a Arakten nad ní stál se zakrvácenými tesáky.
„Jaká pošetilost si myslet, že lze ovládnout mysl vůdce Venatorského národa,“ řekl potichu.
Nyní již jásot davu neznal mezí. Takové rychlé a hlavně velmi efektně provedené vítězství dokázali všichni ocenit.
Arakten si chvíli vychutnával oslavu své osoby, pak ale dal pokyn a dav se ztišil.
Slova se ujal kněží.
„Obřad síly těla a ducha byl úspěšný. Všech pět vybraných válečníků uspělo…“ Kněží najednou zmlkl. Obloha potemněla, jako by byla nejhlubší noc. Uprostřed arény se zformoval obrovitý ohnivý vír. Všichni venatoři poklekli, včetně svého vůdce. Když oheň zmizel, tak se objevila mohutná hlava s velkými tesáky.
„Váš bůh vám žehná! Výsledky obřadu mě velmi potěšily a vybraní válečníci mají mou nejhlubší důvěru a ochranu. Nyní se držte rozkazů svého vůdce. Bojujte za slávu své rasy a svého boha.“Poté hlava boha zmizela. Obloha se rozjasnila a všichni v sobě cítili velkou sílu, kterou jim do srdcí dal jejich bůh. Nečekaného vývoje využil Arakten Sobaraq, aby venatory ještě víc vyburcoval k válce.
„ Povstaňte synové slavného Venatorského národa. Náš bůh nám dal požehnání! Budeme pod jeho mocnou ochranou i v cizí galaxii. Nyní nadešel váš čas. Složili jste přísahy! Vůdci a bohu! Nyní je splňte!!!“
Po těchto slovech oblohu rozzářil mohutný ohnivý blesk.
V Araktenově hlavě se zároveň ozval velmi známý hlas.
„Stále jsi mým oblíbencem. Nejlepší a nejsilnější válečník. Jen ty dokážeš přivést svůj národ k velkému vítězství. Drž však své ambice na uzdě, sic se má náklonnost změní. Nepřej si poznat pravý boží hněv, Araktene Sobaraqu!“„Jsem tvým věrným služebníkem,“ zašeptal Arakten. Na to oblohu znovu protnul ohnivý blesk.
galaxie Spes GratiaAlterianská loď Meseren, třídy Salvator, pomalu vplouvala do černé díry.
V okamžiku kdy loď vstoupila do superpohonu, začala všechna stanoviště hlásit přetížení zdrojů a hrozící zkrat hlavních energetických sítí, ale velitel nadále své lodi důvěřoval a nedal na sobě znát ani náznak obav či neklid.
V momentu vystoupení ze superpohonu zástupce velitele začal podávat hlášení.
„Energetické systémy se vracejí do normálu, nejvíce zasažené ztrátovým výbojem byly pohonné systémy – o deset procent a štítové jednotky – o pět procent. Štíty a pohonné jednotky obnoví maximální výkon během okamžiku.“
Velitel lodě již chtěl vydat několik rozkazů, když v tom se opět ozval jeho zástupce.
„Pane něco je špatně. Podle údajů jsme stále v těsné blízkosti singularity.“
Velitel lodě okamžitě reagoval várkou rozkazů.
„Okamžitě vyrovnejte naší polohu, proskenujte oblast a zapněte plnou projekci.“
Po těchto rozkazech se loď začala vzdalovat od černé díry, zatímco se na můstku zapnula projekce.
Projekce byla jedním z vrcholů alterianské technologie, ale ve skutečnosti tuto technologii dávno před nimi objevili lanteané, kteří ji měli v plánu použít na svém nejnovějším bitevníku, ale na to již neměli prostředky. Byla to technologie, která promítala veškeré dění okolo lodi přímo na můstek, tak že to na můstku vypadalo, jako by se osoby vznášely ve volném prostoru.
Všichni, až na zástupce velitele si okamžitě všimly energetických střel, které směřovaly jejich směrem. Většina střel je míjela, ale jak se loď vzdalovala od rozhraní černé díry, tak se přesnost střel zvětšovala.
„Pane, podle těchto údajů na nás někdo střílí,“ oznámil velitelův zástupce, který se stále soustředil na panel před ním.
„Nepovídejte,“ prohodil velitel lodě. „Okamžitě identifikujte a zaměřte nepřítele. Stíhači se připraví k urychlenému startu. Vyhlaste bojovou pohotovost!“ Rozkázal velitel, přičemž začal obcházet můstek a prohlížet si tak promítanou scenérii kolem lodě.
Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=BP9qdHziilI&feature=related
Po celé lodi se rozezněl poplach a výzva všem členům posádky, aby se dostavili na svá bojová stanoviště. Vše trvalo jen několik desítek vteřin a loď byla v plné bojové pohotovosti, připravena čelit jakékoliv hrozbě.
V hlavním hangáru se připravovaly stíhačky a jejich piloti k urychlenému startu.
Piloti běžící ke svým strojům si ještě za běhu dooblékali bojové výstroje a těsně než doběhli ke svému stroji, si nasadili multifunkční helmy.
Do svých stíhaček ovšem už naskakovali v okamžiku kdy je několik jiných alterianů směrovalo k odpalovací rampě pro urychlený start, zatímco jiná skupina naposledy kontrolovala stav stíhačky a pilot vnitřní vybavení stroje.
Všichni si i přes všudy přítomný spěch dávali značně záležet. Být již uprostřed boje, tak jsou stíhači dávno venku a to i při normálním startu, ale zatím byl jen pokyn k přípravám, nikoliv k vypuštění, což dávalo časovou rezervu.
Devítka scianských lodí neustále pálila vším, co měly směrem na loď, kterou oni sami v životě neviděli. Lodě ve skutečnosti viděli jen alteriané, kdykoliv je spatřil někdo jiný, tak už o tom nikomu nemohl vyprávět, neboť každé nealterianské plavidlo bylo těmito loděmi vždy zničeno.
Proud scianských střel se již pomalu utvářel do souvislého energetického paprsku, ale velitel alterianské lodě si jen vychutnával pohled na scenérii přilétajících střel, přičemž si nechal hlásit veškeré změny v energii štítů a několik dalších důležitých věcí.
Alterianská loď se mezitím pomalu vysoukala z působení gravitačních sil černé díry, ale velitelem to nikterak nehnulo. Místo aby vydal rozkaz k palbě, tak si zvětšil scianské lodě a prohlížel si je. Byl doslova fascinován tím, že ani jedna loď nebyla shodná s další. Navíc skutečnost, že tyto lodě zlikvidovaly jejich předmostí a sním i konvoj válečných a transportních lodí, ho mírně děsila. Avšak to, že nepřítel nevolal o pomoc, ho mírně bavilo.
„Zbrojmistře, připravte se k palbě na cíle jedna až devět, z baterií kefa! Rozložení tři na jednu, rozsah tesi pět!“ Rozkázal velitel lodě a později ještě spíše pro sebe dodal. „Vyzkoušíme si výdrž jejich štítů.“
„Nepřátelská plavidla zaměřena, kapitáne!“ ohlásil zbrojmistr od své ovládací konzole.
„Palte!“
Z dvaceti sedmi baterií na přídi lodě okamžitě vyrazily vstříc svým cílům dlouhé paprsky o takové šíři, že by se nevešli ani do horizontu událostí běžné hvězdné brány.
Scianské lodě se okamžitě začaly pokoušet maskovat, ale alterianské rušící technologie jim to znemožňovaly. Pokusy o úhybné manévry byly také marné. Alterianské paprsky dosahovaly té nejvyšší možné rychlosti. Rychlosti světla, přičemž neustále sledovaly svůj cíl, ať už se hnul kamkoliv. Jediná scianská loď měla to štěstí, že se nacházela v oblasti, ve které byla částečně krytá ostatními loděmi.
Scianský štít pod náporem paprsků jen krátce probliknul a pak se zhroutil. Útočný paprsek se poté téměř okamžitě deaktivoval a nechal značně poničené lodě nehnutě ve vesmíru.
Velitelovy plány ovšem kazila poslední devátá loď, která svému přídělu unikla díky krytí od ostatních lodí a nyní aktivovala hyperpohon.
Velitel musel jednat. Nemohl loď nechat uprchnout, ale zároveň nechtěl zničit ani jednu z lodí, jejíž posádky se výborně hodily pro výslech a alterianské způsoby mučení. Zajisté by se rádi do toho přidaly i sami lanteané. Už jen ta myšlenka, že zajali nejmíň osm lodí a s nimi i celou posádku svého nepřítele, z toho by přeci lanteané museli udělat úspěch, konečně by to bylo něco, co by všem zvedlo náladu a morálku.
„Okamžitě vypusťte stíhače, ať loď zneškodní a v případě nutnosti zničí!“ rozkázal rázně velitel, přičemž usedl do svého křesla.
V hangáru, tedy spíše již ve startovacích tunelech okamžitě odstartovali stíhači, kteří byli silným magnetickým polem doslova katapultováni ven z lodi, ale ještě než ji stihli opustit, nabrali pětkrát větší rychlost, než by dokázali svými motory dosáhnout. Ve výsledku se stali nejrychleji se pohybujícími objekty v přilehlém prostoru a pravděpodobně i v celé galaxii.
Stíhači okamžitě zamířili k lodi scianů. Ta během svých příprav pro skok začala podnikat kroky ke své ochraně, ale stíhači byly pro efektivní obranu až příliš obratní a rychlí. Navíc loď scianů již neměla štíty v plné síle a tudíž stačilo jen pár dobře mířených střel k vyřazení pohonu.
Stíhači nakonec lodi scianů zneškodnili pohon a zbraně. Loď se nyní jen vznášela ve vesmíru.
Během dalších okamžiků loď alterianů na svůj trup pomocí magneto-elktronových paprsků uchytila všech devět scianských lodí a skočila do hyperprostoru směrem k Atlantis.
Mezi tím se v alterianské galaxii chystalo několik válečných lodí k akci na znovuobnovení nadvlády nad oběma stranami černé díry.
galaxie Pegas – Černá mlhovinaNa vysoké orbitě hlavní scianské planety se ve vesmírném vakuu vznášely wraithské mateřské lodě, které obklopovaly bitevník královny matky. Veškeré wraithské lodě pak obklopovala scianská válečná plavidla. Královna matka byla ve své královské komnatě společně s ostatními královnami.
„To již překračuje veškeré hranice!“ zuřila jedna z královen.
„Spojenectví se sciany je v podstatě ukončené,“ dodala druhá.
Královna matka poslouchala názory svých dcer velmi pozorně. Chvíli bylo ticho. Všechny královny přemýšlely, jak se v nastalé situaci zachovat. Nakonec ticho prolomila královna matka.
„Tři scianští vůdcové si moc dovolují. Myslí si, že jsou nepostradatelní. Je na čase, abychom jim ukázali, že s wraithy je nutno stále počítat. Připravte své lodě k průlomu blokádou, ovšem vše v naprosté tajnosti. Zvyšování výkonu energetických jader nechte na poslední možnou chvíli. Komunikaci se sciany bude udržovat i nadále jen má loď. Rozkaz k prolomení blokády vydám osobně jen vám, mé dcery. Naši společnou telepatii nedokáží narušit ani ta scianská trojčata. Já se ještě pokusím na planetě využít naší poslední možnosti, aby mohl být wraithský rod zachován i do budoucna.“