STARGATE : OLD SALT

Zde se nachází nejnovější produkt mé tvorby.
Povídka Stargate : Old Salt pojednává o...

Toto je spoiler!!!:

ale tak si to snad přečtete, ne

řekl jsi nam toho fakt hodně

sice moc nechápu tu anketu ale budiž..

Ta je spojena s tim spoilerem

Zní to zajímavě, snad se brzy dočkáme první části.

Ten spoiler je zajímavý, hlavně to co je na něm za obrázek, ale to složení chvýli trvalo.

Můžeš bejt rád, že sem tam dal tuhle velikost, jinak bys to skládal ještě první den školy

No, tak sem tady s prvnim dílem. Omlouvám se, že to trvalo takhle dlouho, ale nějak sem se neměl v poslední době do psaní. Doufám že se bude líbit.

Stargate : Old Salt 1

Byl poklidný všední den, na obloze nebylo vidět do několika desítek kilometrů jediný mrak zvěstující špatné počasí, poklidnou hladinu Atlantického oceánu narušoval místy jen vítr, či nějaký mořský savec vynořující se nad hladinu, aby se nadechl. Zkrátka idylka.

Tuto poklidnou scenérii však náhle narušila vlna vody, valící se před kýlem masivní, až majestátní lodi. Kdyby se na ní nějaký laik podíval z větší dálky, řekl by si, že nevidí nic jiného, než jistě několik desítek či i stovek tun kovu ve tvaru lodi s placatou palubou, podivným můstkem, dírami v bocích a spoustou vojenských letadel na ní. Někdo zkušenější by jistě nespatřil nic jiného než majestátní kus techniky a inženýrství. Nic jiného, než letadlový nosič, či letadlovou loď, chcete-li. Podíval-li by se podrobněji, spatřil by na bocích jejího můstku velkými bílými číslicemi napsáno číslo 68, značící právě to, že se jedná o letadlovou loď CVN-68 U.S.S. NIMITZ , první loď stejnojmenné třídy letadlových lodí U.S. NAVY, vlajkovou loď leteckého uskupení CVW-11.

NIMITZ se zrovna vracel do domovského přístavu Norfolk ve Virginii. Něco na něm bylo ale zvláštního, nejen že plul nezvykle pomalu, ale navíc beze svého bojového uskupení. NIMITZ musela na jeho turnusu v jihokorejských vodách vystřídat jeho sesterská loď CVN-73 U.S.S. George Washington.
NIMITZ totiž během jednoho incidentu, zahrnujícího severokorejskou dieselovou ponorku, jejího kapitána a jedno torpédo, přišla shodou náhod o jeden list lodního šroubu na levoboku. Onen kapitán byl totiž přesvědčen, že se doma stane hrdinou, když se mu podaří potopit, nebo alespoň poškodit či vyřadit vlajkovou loď amerického bojového uskupení, operujícího v nepříjemné blízkosti vod jeho země. Rozhodl se proto proplout okolo nich v zámince tranzitu na širý oceán. Následně zfingoval výpadek motorů a nechal se proudy zanést blíže k flotile. Začal vysílat stav nouze a žádal o pomoc při opravách. Vzhledem k tomuto faktu mu musela doprovodná ponorka U.S.S Los Angeles i s ostatními loděmi uvolnit cestu a dovolit tak záchranným týmům z NIMITZu se nalodit. Avšak ve chvíli, kdy byli z útrob lodi spouštěny na vodu malé čluny, nahodil onen severokorejský kapitán motory, otočil se do vhodného postavení a vypálil předem připravené torpédo. Jakmile odpal zaznamenaly lodě flotily v čele s NIMITZem, rozkázal kapitán Jonathan Hex vyrazit naplno vpřed ve snaze, že se tak vyhne přibližujícímu se torpédu, které se vzhledem ke své zastaralosti ke svému cíli doslova vleklo. Avšak díky tomu, jaký je NIMITZ kolos, se rozpohybovával velice dlouho, a těsně před tím, než stačil uhnout přibližujícímu se torpédu, se ozvala ohlušující rána, která zhoupla celou lodí. To bylo to, jak pomalé torpédo nasáté vodním vírem do lodního levobočního šroubu, narazilo do jednoho z jeho rychle se točících listů a explodovalo. Naštěstí exploze nebyla dost silná na to, aby způsobila vážnější škody, než že odlomila jeden z listů onoho šroubu. Následně zareagovaly bezpečnostní systémy lodi a šrouby se s turbínami a celou lodí zastavily, stejně jako se zastavila jaderná reakce v obou reaktorech dodávajících jim přehřátou páru a tím poháněly loď kupředu. Následně byla severokorejská ponorka snadno potopena ponorkou U.S.S Los Angeles a celý incident byl předán NATO k prošetření. To už ale kapitána Hexe nezajímalo, ten dohlížel na opravy lodi. Avšak brzy si všichni na lodi uvědomili, že absence listu lodního šroubu znamená pro ně konec tohoto turnusu a návrat do domovského přístavu kvůli opravám v suchém doku.

Po již měsíční únavné plavbě domů kolem světa způsobené tím, že loď nemohla kvůli svému poškození plout rychleji jak polovinou cestovní rychlosti díky tomu, že pravý šroub se musel otáčet stejně pomalu jako ten levý, aby loď mohla vůbec udržet kurz, se posádka již téměř zredukovala na polovic. Loď totiž opustila letka VFA-14 “Tophatters” a zůstala jen letka VFA-41 "Black Aces" spolu s jedním E-2-C Hawkey, a dvěma SH-3G/H Sea King jako ochrana lodi a pro případ záchranné akce. Všechny stroje až na dvě pohotovostní stíhačky a jeden vrtulník byly tedy uloženy do hangáru. Přebytečná posádka již také odletěla zpět domů na mimořádné volno. Na palubě lodi již zůstával jen potřebný personál pro tranzit domů a údržbu strojů jak lodi, tak zbývajících letadel a helikoptér.

Vše probíhalo hladce, než se na můstek vrátil první důstojník lodi Tomas Grodin, který byl v komunikačním centru vyzvednout zprávu označenou jako URGENTNÍ a PŘÍSNĚ TAJNÉ, kterou mohli spatřit jen on a kapitán. Jakmile dorazil na můstek, tak jeden ze strážných u dveří řekl: „XO na můstku!“, načež se na chvíli postavil i se svým kolegou do pozoru jako výraz pozdravu. Jakmile přišel ke kapitánovi, tak uctivě zasalutoval a předal mu obálku se slovy: „Kapitáne, zde je ta urgentní zpráva z pentagonu, kterou jsme před chvílí obdrželi.“ „Děkuji, Tome.“ odvětil mu kapitán Hex a převzal si od něj obálku, kterou následně otevřel. Jak si kapitán zprávu pročítal, začínal vypadat stále udiveněji, až se nakonec nad něčím pousmál a řekl svému XO:
„Tak si představte, Tome, že naše letectvo by od NÁS, obyčejných námořníků, potřebovalo službičku.“ vtipně naznačoval kapitán se zrakem stále upřeným na zprávu.
„Smím-li se zeptat jakou, pane?“ ptal se napjatě zvědavý první důstojník označovaný v žargonu námořnictva jako XO.
„Představte si, že se jim porouchal nějakej hrozně tajnej ptáček, a že to nezvládne na domovskou základnu, a že my jsme mu nejblíž.“
„S prominutím, pane, ale co je to za pitomost, stíhačky letectva přeci nedokáží přistávat na letadlových lodích?“ divil se XO.
„Jak se zdá, Tome, tak tahleta ano, máme ji i s jejím doprovodem očekávat do pěti minut. A nejen to, mám prý vyklidit letovou palubu, odstranit brzdná lana, a nepoužívat záchytnou síť.“
„Co je to sakra za pitomost, jak teda zastaví?“
„To opravdu netuším, ale rozkaz je rozkaz, a tenhle je podepsanej předsedou sboru náčelníků, takže je mi to i jedno. Předejte tohle prosím Letovému, Tome, děkuji.“ řekl kapitán a vyndal ze zprávy několik listů, vrátil je do obálky a podal XO.
„Ano kapitáne.“ řekl XO a bez dalších otázek vyrazil do letového centra, zatímco kapitán se chopil svého dalekohledu a začal oba stroje vyhledávat.

Jakmile XO svižnější chůzí dorazil do letového centra, opět absolvoval uvítací proceduru od ochranky i zbytku osazenstva. Zavelel „Pohov“ a přešel až k veliteli letových operací, označovanému jako „Letový“. Podal mu obálku a jal se vysvětlování:
„Vypadá to, že k nám míří nějakej tajnej ptáček od letectva a máme ho vzít na palubu.“ řekl XO to, co věděl.
„XO, co to je za blost, stroje letectva tu nemůžou přistávat, na to nejsou stavěný.“
„Já vím, ale tenhle je prej něco extra, v tý obálce sou údaje pro vás, máte stáhnout záchytný lana a nevztyčovat síť.“
„COŽE“ udivil se Letový, „co je to za pitomost, jak má asi zastavit.“ řekl, mezitím co vytahoval papíry z obálky. Jakmile si je zběžně prohlédl, udiveně se na ně zadíval a řekl. „ A co má bejt zase tohle, XO, z toho skoro nic nevyčtu. Jen že je to pěkně velkej a těžkej pták. By mě fakt zajímalo, kterej idiot si myslí, že tohle tady sedne.“
„To mě taky Letový, ale přišlo to z nejvyšších míst, tak to splňte do detailů. Máte je tu do tří minut.“
„Dobře XO, ale jestli se mi tu rozmázne o palubu, tak na mě to není.“
„Dobře.“ řekl XO a šel zpátky na můstek.
Jakmile XO odešel, chopil se Letový lodního telefonu, přepnul na palubní rozhlas a spustil:
„Palubní obsluze, hovoří Letový, nouzové přistání letounu AIR FORCE za tři minuty, vyklidit palubu, stroje z paluby okamžitě do hangárů, stáhnout záchytná lana, opakuji, stáhnout záchytná lana, vyklidit palubu. Tohle není vtip lidičky, všichni rychle do práce.“ dokončil oznámení letový, načež se celou lodí začal ozývat pronikavý alarm nejvyšší pohotovosti. Na to se všichni, jež se to týkalo, začali urychleně přesouvat na svá místa a plnit zadané úkoly, hasiči se oblékali do nehořlavých vyskokoteplotích obleků, palubní technici stahovali záchytná lana a pohotovostní stíhače uklízeli dolů, do hangárové paluby. Stihli to právě v čas.

Jakmile bylo vše připraveno podle rozkazů, objevily se na obrazovce lodního leteckého radaru dva kontakty blížící se směrem k lodi, letěly poměrně rychle a začínaly zpomalovat. Asi pět vteřin nato se Letovému v jeho vysílačce, kterou mněl zavěšenou před sebou, ozval hlas.
„Mořský vlku, Mořský vlku, taky Modrý strážce 1 a 2, hovoří strážce 1, ozvěte se, přepínám.“
„Modrý strážce 1, tady Mořský vlk, už jsme na vás čekali, přepínám.“
„Mořský vlku, Modrý strážce 1, to jsme rádi, už jsme mysleli, že se to k vám nedostane včas. Mému křídlu do hlavního motoru při návratu vletěl pták, oheň už uhasil, ale nedostane se až na základnu a vy ste nejblíž. Doufám, že vám nevadí, když si vás stopnem.“
„Modrý strážce 1, jste u nás vítáni, jen přistání je zcela ve vašich rukou, my o těch vašich ptáčcích totiž nevíme vůbec nic.“
„Rozumím, Mořský vlku, to taky málo kdo, pořadí přistání nejdřív 2, potom 1, úhel klesání 0, a snažte se tu vaši kocábku držet klidně.“
„Modrý strážce 1, tu kocábku si vyprošuju, ale ostatní máte dle instrukcí, paluba prázdná a volná, lana stažena, bez sítě. To chci opravdu vidět, jak zastavíte.“
„Mořský vlku, děkujeme za ochotu, posaďte se a užijte si představení, Modrý strážce 1 konec.“
„Rozumím, Modrý strážce 1, Mořský vlk konec. Hodně štěstí.“
Nato si oba stroje vyměnily pozice. Strážce 1 ubral na rychlosti a pustil svého podřízeného před sebe, ten na svých přístrojích před sebou zachytil letadlovou loď NIMITZ, plující rychlostí 16 Km za hodinu a její počítačový signál navádějící ho do přistávacího koridoru. Pilot navolil na palubní desce několik příkazů a za naváděcí pomoci autopilota se dal na přistání. Srovnal kurz, rychlost a výšku a začal sestupovat na přistávací dráhu na palubě NIMITZu.

Jakmile byl na dohled, spojil se s ním důstojník, který měl na starosti řízení jeho přistání, označovaný jako návodčí, či kontrola:
„Modrý strážce 2, tady kontrola, mám vás na dohled a zaměřeného. Sakra, chlape, vy máte ale divnej stroj.“
„Modrý strážce 2 kontrole, slyším vás na výbornou. Jak to se mnou vypadá?“
„Modrý strážce 2, kontrola, trochu uberte na plynu, to je lepší, teď o dva do leva, dobře, trochu níž, zpomal, to je lepší, jste na kurzu, držte to, držte to, sedejte.“
Na to Modrý strážce 2 pomalu dosedl na palubu NIMITZu. Jakmile dosedl, aktivoval červené tlačítko na své kniplu, jehož funkci si předem nastavil, a v tu samou chvíli zastavil téměř na místě. Nad tímto se všichni z posádky lodi, kteří to viděli jak na vlastní oči, tak z kamery na lodním televizním okruhu, nanejvýš podivili. Kapitán stejně jako XO a Letový nemohli uvěřit, co jim to na jejich lodi přistálo.

Jakmile se technici na palubě vzpamatovali z podivného zážitku, přesměrovali onen stroj stranou z dráhy tak, aby mohl přistát i Modrý strážce 1. Jakmile byl stroj odklizen z cesty, tak se k němu sjeli jak hasičské, tak zdravotnické oddíly. Hasící četa se snažila zkontrolovalat uhašenost požáru, ale jejich neznalost typu stroje je dosti omezila jen na vizuální prohlídku. To zdravotnický personál to měl horší, ti se snažili dostat do pilotní kabiny, aby pomohli pilotovi, a jak také pohledem zjistili i jeho navigátorovi, který v podivném stroji seděl za ním. Jenže neměli ani ponětí, jak se otevírá kokpit, či jak se nahoru vůbec dostat, takže to museli nechat na posádce stroje.

Mezitím šel na přistání Modrý strážce 1, přistál se stejnou přesností a elegancí jako jeho křídlo, a zastavil i stejně záhadně.

Na můstku mezitím kapitán svým dalekohledem sledoval dění na palubě své lodi a hlavně si i s XO a jeho vlastním dalekohledem prohlíželi oba stroje stojící na palubě spolu s naprosto zmatenými techniky, kteří si nevěděli rady, co s oněmi stroji dělat. Kapitán přejížděl pohledem po Modrém strážci 2, a když přecházel na Modrého strážce 1 stojícího k němu bokem stále na přistávací dráze, řekl svému prvnímu důstojníkovi:
„XO, ať se mi posádky těch strojů za hodinu hlásí v důstojnické jídelně.“
„Rozkaz, kapitáne.“ potvrdil XO a vydal se směrem na palubu.
Kapitán mezitím přejel pohledem na Modrého strážce 1 a na jedné z jeho ocasních ploch si všiml erbu letky:

tak jsem se konečně dočkali...ale je těké říct jaká bude povídka z jednoho dílu...takže komentář většího rozsahu až pozdějš.. ale na začátek je to dobrý

zatial pekne pokracuj

dobrý určitě přidej další

sgcatlantis: Zatím pěkný, ale na větší hodnocení je ještě brzo.

Jinak, kde jsi získal to logo??

Jako začátek je dobré, teď co nejdříve další díl ať můžeme důkladně zhodnotit.

P.S. To puzzle jsi měl dát těžší abych se nenudil než byl první díl.

Díky všem za pochvalu.
Další díl přidám snad zítra či pozítří

jakop: Viva la Google +úpravy (antičtina,barvy...)

Moc pěkná povídka zatim tleskám . Ale z jednoho dílu je těžké hodnotit, ještě ani pořádně nevím o co go. Tak si počkám na díly další, co se s toho vyvrbí.

[Patas25]

Vypadá to dobře na neznámé stroje mám podezření, ale myslím, že všichni asi víme, co jsou zač.

Jinak dobré logo a má ten antický název na něm smysl? Nebo to je hatmatilka?

Je tam:

Toto je spoiler!!!:

Ale, krucinál. Máš tu slovník, tak si to přelož :- )

[Patas25]

No já mám ten slovník, ale jestli to má cenu překládat...

Toto je spoiler!!!:

Pokud nejsi negramotný, nebo neumíš anglicky, tak jo : -)

Dal jsem jsi tu práci a přeložil to, skutečně to má cenu překládat. Vcelku to zapadá do obrázku.

Další díl očekávám již zítra jak se probudím.

To si teda přispíš...do jedný

To se až tak neliší od času kdy normálně vstávám , ta hodina navíc se ztratí

Edicius: A co se tam v té antičtině píše? Nechce se mi hledat ten antický slovník

Toto je spoiler!!!:

death to all enemies ou the earth - v čestině přibližně: smrt všem nepřátelům Země

Tak, jak jsem slíbil, zde je druhý díl mé povídky, jinak přeji Ediciusovi dobré ráno

Stargate : Old Salt 2

O hodinu později.

Kapitán Hex seděl v důstojnické jídelně, popíjel kávu a znovu si pročítal zprávu z pentagonu, která mu na jeho loď přivedla čtyři neobvyklé návštěvníky i s jejich stroji. Zrovna usrkl kávy, když vtom se na dveře jídelny ozvalo zaklepání.
„Vstupte.“ řekl kapitán. Dveře se otevřely a vstoupil XO a v závěsu za sebou vedl ony čtyři piloty. XO normálně stál, ale piloti se postavili do vzorného pozoru, načež jeden z nich zasalutoval kapitánovi, a spustil.
„Pane, hlásíme se na váš rozkaz.“
„Přesně na čas, pánové. XO, vemte místo.“
„Ano, pane.“ přitakal XO a sedl si na volné místo vedle kapitána.
„Tak pánové,“ řekl kapitán „co se takhle seznámit. A pak mi můžete vysvětlit, co má sakra znamenat tohle.“ řekl, přičemž položil ruku na obálku, v níž byly ony rozkazy z pentagonu.

„Pane, mé jméno je plukovník Tomas Wiliams. Jsem velitelem letky FLYING TIGERS. Toto je můj navigátor, major Peter Benet. A tohle je kapitán Timothy Lembert a jeho navigátorka, kapitán Tracy Jordanová. Omlouváme se za ten vpád, ale kapitáni jsou u letky nováčci. Právě jsme byli na tréninkovém letu, když se cestou zpět kapitánovi do hlavního motoru nasál ten pták. Bohužel jste byli nejblíže.“
„To bylo opravdu vyčerpávající představení, plukovníku, ale stále jsem se nedozvěděl, proč mám rozkaz vás ve všem poslechnout.“ řekl kapitán stále s rukou na obálce.
„Je mi líto, pane, ale na to nemáte dostatečné bezpečnostní prověření.“ odpověděl plukovník Wiliams.
„Plukovníku, mám nejvyšší možnou prověrku, co se dá získat v ozbrojených složkách Spojených států, tak mi neříkejte, že na to nemám prověření!“ naštval se kapitán.
„Je mi líto, pane, ale pro toto potřebujete zvláštní povolení podepsané prezidentem a předsedou sboru náčelníků.“

„To mi tím chcete říct, že je to až tak tajné?“
„Můžete být rádi, že jsme tu museli přistát, jinak byste se o tom nikdy nedozvěděli, pane.“
„Nu, dobrá tedy. Tohle si zkusím zařídit sám. Co byste tedy od nás potřebovali, plukovníku?“
„Pane, když dovolíte, potřebujeme, aby vaši lidé dali naše stroje do podpalubí. Za naší asistence zajistili zbraně a zakryli je, dokud si nás nevyzvednou. Taky bych rád, kdyby je hlídala stráž. A samozřejmě bychom si, pokud možno, chtěli někde odpočinout. Byl to namáhavý a dlouhý den. Pane.“
„Dobrá tedy, to se dá zajistit plukovníku.“ řekl kapitán a už se raději na nic neptal. Ono zahrávat si s takhle tajnou věcí, to se může člověk snadno spálit.

„XO.“
„Ano, pane?“
„Prosím, zaveďte pány a dámu na ubikace a sežeňte jim nějaké pokoje nebo kavalce. Pak je seznamte s hlavním technikem a hlavním zbrojmistrem. Já mezitím nechám zařídit odtažení letadel do podpalubí.
„Ano, pane.“
„Děkuji, kapitáne.“ řekl plukovník Wiliams, zasalutoval a pak následován svými lidmi se nechal vést do ubikací.

O půl hodiny později.

XO, následován plukovníkem Wiliamsem a jeho lidmi vstoupil na hangárovou palubu, kam byly mezitím přemístěny stíhače.
„Plukovníku, toto je náš hlavní technik Brown a hlavní zbrojmistr Jones. Pánové, prosím, vyjděte tady plukovníkovi a jeho lidem ve všem vstříc.“
„Rozkaz, pane.“ odpověděli oba sborově.
„Děkuji, pane, my už si poradíme.“ řekl Wiliams.
„Dobrá, plukovníku, já se vrátím na můstek. Kdybyste mne potřebovali, stačí zavolat.“ řekl XO a odešel.
„Dobrá pánové,“ řekl Wiliams oběma mužům „dáme se do práce, než nám tu ty rakety bouchnou.“
Na to se všech šest vydalo ke stíhačům a začali zasouvat jistící kolíky do raket, poté vyndali z kokpitů obou strojů technický manuál, na němž bylo razítko PŘÍSNĚ TAJNÉ a začali podle něj spolu s přiloženými jistícími kolíky zajišťovat a deaktivovat jednotlivé systémy.

Mezitím na můstku.

„Kormidlo, stav?“ zeptal se kapitán.
„Kormidlo, směr 2-3-5, rychlost 1-0 uzlů, pane.“ odpověděla vzorově podle předpisů kormidelnice.
„Navigátore, ETA do domovského přístavu?“
„Touto rychlostí přibližně 17 dní, pane.“
„Dobře.“ Mezitím se vrátil na můstek XO.
„Pane, naši hosté byli ubytováni. Nyní jsou na hangárové palubě. Zajišťují své stroje.“
„Děkuji, XO.“

Najednou se můstkem ozval hlas vycházející z reproduktoru před kapitánovým křeslem.
„Můstku, komunikační, kapitáne, přijímáme urgentní zprávu z velitelství flotily v Norfolku.“
„Komunikační, můstek, je označena jako tajná?“ ptal se zvědavě kapitán Hex.
„Ne, pane. Je adresována lodi. „
„Dobrá tedy, přečtěte mi ji.“
„Ano, pane. Zpráva zní:


--- PRO: U.S.S. NIMITZ ---
--- OD: VELENÍ FLOTILY NORFOLK ---
- - -
--- U.S.S. NIMITZ ---
--- GENERÁLPORUČÍK JACK O´NEILL Z U.S.A.F. S DOPROVODEM JE NA CESTĚ VYZVEDNOUT SVÉ LIDI ---
--- OČEKÁVEJTE PŘÍLET VE 13:00 ZULU ---
--- KONEC ---

„Děkuji.“ ukončil to kapitán.
„Tak, co vy na to, XO? To je za necelé 4 hodiny.“
„Pane, podle mě je nutné nechat uklidit loď, oznámit to posádce a připravit se na generálův příjezd.“
„Máte pravdu, XO, pověřuji vás zařízením všeho potřebného. Já se jdu připravit do své kajuty.“
„Ano, pane. Rozkaz, pane.“ potvrdil XO, když kapitán odcházel.
Na to si do ruky vzal palubní telefon a přepnul na celo-lodní rozhlas.
„Celé posádce, hovoří XO, posádka připraví loď na příjezd tříhvězdičkového generála letectva v 13:00 ZULU. Všechno uklidit a vycídit. Všichni do slavnostních uniforem. Hovořil XO.“

Díl se povedl a celá povídka se nám začíná rozjíždět. Ono se hned lépe vstává, když je co dobrého přečíst.