SGA : Return - Kapitola 12 : Shadow (08.08. 2014)

[kasparova655365]

Patasi, ten štít ti rozhodně nepomůže

Jinak jakope, já už jsem si na takový zvykla, jen mě pořád udivujete, co vás pořád napadá za kraviny

jinak děkuji za adresy, ale ještě mi chybí čísla

[Patas25]

Jakope, ty se jí bát nemusíš. Za takovou zradu tě picnu, dříve než ona!

kasparova655365: Máš příjmení, tak stačí zlatý stránky a najdeš si je

Patas25:

[kasparova655365]

Tak jakop už to má jistý, že padne

[Patas25]

Zlaté stránky? To je co? To se ještě používá? To není jenom v muzeu?

Az budes likvidovat jakopa (tak ne zbraně hromadnýho ničení) (ne o víkendu a prázdninách) nechci umřít.

Souhlasím s Coldvelem, ale já se dám na stavbu protiatomového krytu projistotu .

Ty seš až v Kolíně to já to mam o hodně blíž.

No jo ale pořád to nemůže být tak daleko . Česko ení velké, a upřímě mít nad domem radioaktvin mrk nebude zrovna nejhezčí , a nebo abych dýchal nerový plýn, nebo sarin pokud by použila tydle hnusy.

[Patas25]

Nebojte se pánové. Když tu dojde k nějakému incidentu, žádná radioaktivní zima, či radiace vás nezasáhne. Bud se vás to nedotkne, nebo budete smeteni samotnou kinetickou silou..

[Aiwendill]

ja by som Jakopa skôr zmietol zlatými stránkami... alebo ho nimi utlkol (podľa vyšetrovacej metódy francúzskej polície v Marseille - film Taxi 1,2,3,4,...)

[Aiwendill]

Jakope, všetko najlepšie k narodeninám!!!

Taky gratuluju a hodně nápadů.

všechno nejlepší

[andoriel]

VŠECHNO NEJLEPŠÍ



Užij si to

no a zas o rok vic
toz si to uzij
a tez by jsi tu mohl nejakej ten dil pridat

Děkuji za přání.

Pokud jde o díly, tak čekám na korekci u těch 2 co mám napsáno

no ještě že to máš na koho hodit.

nevím jak dlouho to ten tvůj korektor(korektoří) už ma(j).
dej to sem bez korektury mi ti to tu vopravime.

Určitě to nebude tak strašný i s těma chybama, jen to sem dej.

. Optimisto
Mě neráčil odp či jinak reagovat na můj podnět
Jsem zvědav či na tvůj ano.
Jen aby tou korekturou či nezodpovědným korektorem nemaskoval že vlastně nic nemá.
Či máte jinou konspirační teorii?

Korekce dvou napsaných dílů se mi vrátila, ještě si jí projdu a pak je sem hodím. Korektoři jsou dva autoři z tohoto fóra (viz. Stargate : Enemies + SGA – Nový řád). Ještě mám takový malý technický detaily, ale to se mi zatím nevrátili.

O víkendu bych mohl dát jeden díl, zatím napsáno nemám nic víc - je to už dlouho, a už jsem docela pozapomněl, co jsem tam vlastně chtěl vše sepsat.

tento viken a ani o minutu dyl
jen ktery den presneji

Tak už je hodně dlouho. Ale přeci jenom tu je další díl. Ještě mám hotový jeden a technický manuál, který má souvislost s tímto dílem. Pak budu muset vzpomínat, co jsem to tam vlastně chtěl psát dále.

Kapitola 12 : Shadow

Můstek BC-304 Mk.III Enterprise,
současnost
„Generále, máme tu zprávu od plukovníka Chaňa. Hlásí, že protokol Shadow je hotov.“
„Konečně. Pošlete zprávu na Zemi a Alfu, že má fáze tři zelenou.“

PQ5-104, předmostí okolo hvězdné brány,
o deset minut později

Zámky na bráně se rozzáří a brána aktivuje, její vír se zastaví na štítu, který jí celou pokrývá. Vojáci poblíž si připraví zbraně pro případ problémů.

„Pane, přijímáme identifikaci. Je to Země,“ oznámí vojín majorovi, který má velení do příchodu posil ze Země.
„Deaktivujte štít brány, vyšlete signál k průchodu.“

Po chvíli se horizont zavlní a z brány vyjde podplukovník Petr Hél a za ním následují další jednotky.

Během třiceti minut projdou vojáci a jsou transportovány moderní tanky HAV a vozidla vycházejících z Humvee. Ihned po uzavření brány se brána znovu vytočila a tentokrát procházejí jednotky z Alfy. Podobně jako ze Země, tak i z Alfy prošla pěchota a byla transportována technika.

Během hodiny bylo předmostí připravené otevřít „brány“ a vypustit svůj obsah do akce. Čekal se jen pokyn, že je vesmír čistý, aby nebyly jednotky zničeny z vesmíru, z nějž na štít čas od času dopadla střela.

„Podplukovníku, všechny jednotky dorazily. Jsme připraveni k útoku.“
„Děkuji, vojíne. Spojím se s generálem Sheppardem a vyžádám si konečný rozkaz k útoku,“ reagoval Hél na hlášení o stavu svých sil a pomalým krokem odešel do stanu, kde bylo zřízeno velitelské stanoviště a nechal se spojit s Enterprise.

„Generále, jsme připraveni k útoku. Jak to vypadá u vás nahoře? Můžeme začít s útokem nebo máme ještě čekat?“
„Podplukovníku Héle,“ odpověděl John: „Ještě nám dejte trochu času. Máme tu poslední tři bojeschopné lodě. Jakmile je vyřadíme z boje nebo zničíme, tak vydám rozkaz. Do té doby znovu vše prověřte a můžete poslat Satedu na průzkum. S jejich maskováním a štítem budou mít výhodu a jak znám Ronona, tak už na vás naléhá a chce jít do akce,“ usmál se nad nedočkavostí svého přítele Shepp.
„Máte pravdu, pane. Ronon už za mnou byl dvakrát. Ihned ho vyšlu na průzkum a budu čekat na rozkaz k rozsáhlejšímu útoku,“ zakončil rozhovor Petr, ale ještě než se vysílání vyplo, vzpomněl si ještě na něco: „Generále, kdy můžeme čekat leteckou podporu?“
„Podplukovníku, nebojte. Stíhačky budou připravené. Zatím ještě likvidují poslední z děl, ale než začne vaše operace, tak budou přezbrojeny a připraveny vás podpořit.“
„Děkuji, pane, budu čekat na rozkazy,“ zasalutoval Petr, a když John udělal totéž, tak se vysílání ukončilo.

Petr se vydal hledat Ronona a jeho jednotku. Našel je na volném prostranství, kde spolu několik členů bojovalo svými meči a další vojáci je mlčky sledovali. Došel rovnou ke kruhu a chvilku sledoval, jak Ronon bojuje proti třem protivníkům. Vojáci do toho šli naplno a bylo vidět, jak meče narážejí do štítů. Dex zrovna z otočky odkopl jednoho z bojovníků a ten dopadl na svého kolegu. Posledního muže si podal mečem. Byl to vyrovnaný boj, ale po drobné chybičce v obraně narazil Rononův meč do štítu v oblasti krku a souboj tak ukončil. Okolo stojící vojáci propukli v jásot, ale když si všimli svého velitele, tak se v tichosti vzdálili a nechali Satedu s Petrem o samotě.

„Ronone, můžeš mi tohle zde vysvětlit?“ rozčílil se Petr na muže s dredy.
„Klid podplukovníku, budete mít vředy,“ zazubil se Ronon: „Byla to jenom malá rozcvička a taky jsem chtěl vojákům zpříjemnit tu nudu, než dostaneme rozkaz k útoku.“
„To bylo od tebe milé,“ prohlásil ironicky Petr a hned pokračoval: „Přišly nové rozkazy. Týmy Sateda Alfa, Beta a Gama se vydají okamžitě na průzkum terénu. Použijte maskování a štíty. Vše neobvyklé hlaste. Útok na nepřítele nechám na vás, ale cílem je zjistit, co nejvíce o terénu před námi. Sateda Delta a Omega tu zůstanou v záloze. A teď rozchod.“

Petr se otočil a šel zpět do velitelského stanu, zatímco si za ním osmnáct členů – včetně Ronona – kontrolovalo zbraně a další svoje vybavení. Po dokončení prověrky všech osmnáct vojáků aktivovalo osobní maskování a v týmech po šesti prošlo štítem předmostí a ze tří směrů se začalo přibližovat k základně Aschenů vzdálené deset kilometrů od jejich pozice.

Podzemní základna Aschenů – řídicí centrum
O 20 minut později
„Veliteli, zničili nám poslední křižník. Orbit je jejich.“
„Jak jsou na tom naše děla?“
„Zbývá nám jich už jenom 10, ale jejich lodě se drží mimo dostřel.“

Velitel, chvíli přemýšlel a pak se rozhodl k zoufalému kroku:
„Upravte zaměření děl, která jsou na dostřel. Vypněte štít základny a palte na naší pozici. Základna a náš výzkum jim nesmí padnout do rukou. Taky aktivujte veškerou obranu perimetru a přepněte jí na automatickou střelbu, když nás chtějí dostat, tak to nebudou mít jednoduché.“

Hora, kde základna byla, se začala otřásat pod výstřely z děl. Současně s tím se aktivovala automatická obrana v okruhu několika kilometrů kolem základny. U brány se přímo pod štítem vysunulo ze země deset střeleckých věží, které začaly pálit po pozemských jednotkách.

Můstek BC-304 Mk.III Enterprise
„Generále, děla začala pálit na jejich vlastní základnu. Z předmostí máme taky zprávu o dělech, která se vysunula ze země a začala pálit po našich mužích.“
„Rozkažte všem jednotkám palbu na ta děla. Musíme je zničit dříve, než základnu zlikvidují. Pokud se chtěli sami zabít, tak chci vědět, co tam dělali.“

Během několika málo sekund se paprsky, drony a střely stíhaček zaměřily na posledních deset děl a vymazaly je z povrchu. Bohužel škoda již byla napáchána, protože poslední zásahy zničily vchod do základny.

Předmostí,
Ve stejném okamžiku
Petr zrovna procházel jednotkami, které se připravovaly a kontrolovaly svoje vybavení, když se deset metrů od něj vynořil kanon, který začal střílet po nejbližších vojácích. Střely se zarazily na osobních štítech, které poskytly vojákům čas schovat se za nejbližší překážky a tak ztráty na životech při prvotním útoku byly minimální. V následujících minutách vojáci ničili jednu věž za druhou a to vždy tak, že se přikradli zezadu a pomocí výbušnin je zničili. Tři věže byly také zničeny s pomocí energetických zbraní a minidronů tanků.

Po zničení poslední věže, odešel podplukovník Hél do velitelského stanu:
„Hlášení!“
„Pane, ztratili jsme třicet mužů. Dalších čtyřicet bylo zraněno, když se jim vyčerpaly štíty a dostali zásah, ale podle zdravotníků to přežijí. Zajistili jsme už jejich přesun bránou zpět na Zemi k dalšímu ošetření.“
„Fajn, to bychom měli. Může mi teď někdo u všech čertů vysvětlit, co to sakra bylo?“ dotazoval se Petr.
„Podplukovníku, pokud mohu hádat, tak se jednalo o nějaký druh automatické obrany. Zbraně musely být v zemi dobře ukryté, jinak bychom je objevili. Dá se ovšem předpokládat, že těch deset věží nebudou jediné zbraně, na které můžeme při postupu narazit,“ odpověděl jeden z vědců, který měl po obsazení základny projít nalezené informace.
„Tak to je báječný. Tím se nám celý útok komplikuje,“ promluvil Petr a promýšlel další postup při útoku, když byl vyrušen příchozí komunikací od Johna.

„Podplukovníku, jste v pořádku? Naše senzory zachytily několik věží, které se objevily v předmostí zrovna v okamžiku, když jejich poslední děla, než jsme je zničili, začala ostřelovat základnu.“
„Zde už je vše v pořádku, generále. Utrpěli jsme ztráty na životech a máme i několik desítek raněných, ale děla jsme zničili.“
„Rozumím, budeme na příjmu, pokud by byla nutná další podpora.“
„Děkuji, pane.“

Po rozhovoru s generálem, se Petr rozhodl, že útok už nemůže nadále odkládat:
„Připravte tanky a vozidla na přesun. Každé vozidlo aktivuje štít a rozšíří ho na maximum. Pod štít schováme co nejvíce vojáků. Každý z nich bude mít zapnutý osobní štít. Až se dostaneme do bodu, kam se už vozidla nedostanou, tak budeme muset spěchat a dostat se k základně co nejrychleji. Jakmile budeme uvnitř, vypneme rušičku transportního paprsku a přeneseme další vojáky. Cestou dávejte pozor na další pasti, jak už zmínil zde doktor, tak tu můžou být další nástrahy. Teď rozchod.“

Podzemní základna Aschenů – řídicí centrum
Bombardování základny skončilo s posledním zničeným dělem. Bohužel pro velitele netrvalo moc dlouho a tak jediným výsledkem bylo zničení hlavního vstupu do nitra zařízení a několik poškozených chodeb blíže k povrchu.

„Jak jsme na tom?“ ptal se velitel a rozhlížel se po ostatních v centrále.
„Hlavní vchod je zasypaný. Mělo by je to zbrzdit, až budou útočit na základnu. Rušičky transportérů stále fungují. Perimetr je aktivován. Věže u brány byly zničeny.“
„Co autodestrukce? Můžeme jí provést?“
„Bohužel, při našem pokusu o zničení děly došlo ke zničení obvodů, které mají autodestrukci spustit. Můžeme ji zadat manuálně, ale chodby k ní jsou zasypané a bude trvat několik hodin, než se prokopeme skrz.“
„Jak jsou na tom jejich jednotky?“
„Před pár minutami začaly pomalu postupovat směrem k nám. Podle senzorů a venkovních kamer se drží v blízkosti svých vozidel pod ochranou jejich štítů.“
„Zatracení lidi. Okamžitě vyšlete nouzovými východy na povrch naše jednotky a ať se drží v dosahu rušiček. Věže a stromy ať na ně pálí na každém kroku.“

PQ5-104
Jednotky Země pomalu postupují, aby překonaly deset kilometrů, které dělí předmostí od základny. Vojáci jsou podle rozkazů schovaní pod štíty svých doprovodných vozidel. Po deseti minutách se kolem nich spustila palba automatických zbraní v podobě věží, které vyjely ze země, ale i děl, která byla maskována jako stromy a měla několik hlavní rozmístěných do čtyř stran. I když měly jednotky osobní štíty a měly krytí v podobě vozidel, přišly o několik vojáků, než se jim podařilo nástrahy zlikvidovat a mohly tak pokračovat.

PQ5-104, blízko základny
O třicet minut později
Ronon a jeho pět maskovaných vojáků ze Satedy Alfa se pomalu přibližuje k základně na místo, kde byl dříve hlavní vchod, když se padesát metrů od něj zasune zpět kus skály a z prostoru za ním vyleze více jak padesát vojáků Aschenů. Celá jednotka zastaví a i přes maskování se schovají do nejbližších úkrytů. Dex sleduje, jak jeden z posledních vojáků tlačí na výběžek skály a zavírá tak vchod. Chvíli sleduje odcházející vojáky, kteří se přesouvají blíže k postupujícím jednotkám. Poté, co se ujistí, že je vzduch čistý, kontaktuje podplukovníka Héla a informuje ho, že objevili tajný vchod do základny. Podplukovník podle očekávání dává rozkaz k infiltraci s cílem vypnout rušičku transportu a zajistit důležitá stanoviště. Ronon kontaktuje Betu s Gamou a hlásí jím svojí polohu, aby se k němu přidaly. Trvalo dalších deset minut, během níž vyšly z prostoru další tři padesáti-členné jednotky, než se všechny tři jednotky spojily dohromady. Všech osmnáct vojáků namontovalo na své energetické zbraně zařízení, které plnilo účel tlumiče. Sice nebylo zatím naprosto dokonalé, ale hluk výstřelu zredukovalo o 80%.
Po poslední kontrole, přišli ke vchodu, Ronon zatlačil na výběžek a všichni vstoupili do nitra základny.

V nitru se to velmi podobalo chodbám SGC. Sateda šla několik minut, než dorazila na první rozcestí, kde napravo byla umístěna místnost s počítavým terminálem, který ovládal vnitřní senzory této části základny a kde také byla umístěna posádka deseti mužů, která měla za úkol hlídat vchod a v případě napadení vyhlásit poplach. Pro vycvičené a k tomu ještě maskované profesionály nebyl žádný problém všechny vojáky zabít, aniž by byl vyhlášen poplach. Těla odklidili do vedlejší místnosti. K terminálu přistoupil jeden z techniků a stáhl do příručního zařízení, který měl každý člen jednotky na ruce mapu celého zařízení a tu pak rozeslal ostatním spolubojovníkům. Po stažení mapy také nahrál modifikovaný wraithský virus, který postupem času, jak se bude šířit, ochromí vnitřní senzory základny. Ronon si prohlížel celou mapu a vyznačoval důležité body, které bylo třeba obsadit či zničit. Nejdůležitější byla místnost strojovny, která byla deset pater pod nimi a kde také byly umístěny rušičky transportéru. Neméně důležitou místností bylo řídící centrum, odkud mohl nepřítel celou základnu ovládat a uvěznit tak vojáky na místech, kde se zrovna nacházeli. Třetím důležitým bodem byla oblast, která byla na mapě vyznačena jako laboratoř, ale podrobnosti podléhaly dalšímu utajení. Ronon rozdělil muže na tři skupiny. Beta měla namířeno do strojovny, Gama k laboratoři a jeho šestičlenná jednotka se vydala do řídícího centra, které bylo pět pater nad jejich současnou polohou.

Podzemní základna Aschenů – řídicí centrum,
O deset minut později
„Jak jsme na tom s přístupem k sebedestrukci??“ otázal se velitel svého zástupce.
„Podle odhadů ještě tak hodinu, než odstraníme všechnu suť, pane.“
„To je moc dlouho. Pohněte s tím. Základnu nesmí obsadit. Jak postupují naše jednotky venku?“
„Zatím jsme ven dostali na pět set mužů. Dalších dvě stě čeká, jako záloha. Máme i odhady jejich sil. Díky senzorům, které ještě fungují, mají víc jak tisíc vojáků a přes padesát vozidel, třicet pásových s velkými děly a dalších dvacet menších kolových.“
„Sakra, byli na nás připravení důkladně,“ ulevil si velitel: „Co naše perimetrové zbraně?“
„Věže a stromy jejich postup velmi zpomalují, ale bohužel ho nemohou zastavit. Podle kamer mají i vojáci na sobě štíty, takže i když se dostanou mimo ochranu vozidel, tak vydrží několik zásahů zbraní a to jím stačí, aby naše obrany vyhazovali do vzduchu či jinak ničili. Několik z nich má i energetické pušky, které jsou na naše obrany velmi účinné.“
„Rychle něco vymyslete, nebo přísahám, že než nás obsadí, tak tu budu jediný živý já,“ rozkřičel se velitel.
„Pane, bez vzdušné podpory toho moc neudě….“ namítání zástupce bylo přerušeno poplachem, který značil průnik do základny.
„Hlášení!!!!“ rozkřičel se velitel a z očí mu doslova šlehaly plemeny.
„Vojáci, kteří měli jít ven, našli vedle kontrolní místnosti celou posádku mrtvou,“ četl zprávu jeden z operátorů.
„Jak se dostal někdo do základny??“
„Asi viděli naše vojáky, když vycházeli na povrch,“ navrhl stejný člověk.
„Pokud to někdo z těch slepců přežije, tak je vlastnoručně uškrtím. Okamžitě posilte obranu důležitých míst a zdvojnásobte hlídky uvnitř základny. Chci ty narušitele najít a zajmout pokud možno živé,“ vydal pokyny velitel a poklepával si přitom na pažbu své pistole: „Máte pro mě ještě nějaké zprávy?“ otázal se velitel.
„Bohužel ano, pane. Začaly se nám objevovat výpadky vnitřních senzorů. Technici už na tom pracují.“

PQ5-104,
O padesát minut později
Postupující jednotky se i přes obtíže způsobené skrytou obranou dostaly na hranici osmi kilometrů od předmostí. Poslední dva kilometry k základně už musejí projít bez ochrany vozidel, tedy pouze s osobními štíty. Vzhledem k silné obraně se tím pádem postup ještě zpomalí, protože věnovali více pozornosti svému okolí, aby se jim štíty nevyčerpaly a oni pak nezemřeli. Podplukovníka rozčilovalo, že od vstupu Satedy do základny nemá od nich žádnou zprávu.
K základně už chyběl poslední kilometr a zrovna, když už si Petr myslel, že ho nic nepřekvapí, se na jednotky spustila palba z ručních zbraní aschenských vojáků. Aschenové se díky času, který měli na přípravu „zakopali“ a měli tak dokonale pokrytý prostor před sebou. Víc jak osm set vojáků pod Petrovým velením se ukrylo, jak nejlépe mohlo a opětovalo palbu na nepřítele. Petr se opatrně proplížil k vojákovi s vysílačkou a nechal se spojit s plukovníkem Chaňem na Shadow.

„Plukovníku, máme tu problém. Před námi jsou jejich vojáci a nemůžeme postupovat dál. Můžete je transportovat pryč?“

Plukovník se podíval na po pravici sedícího důstojníka, ten pochopil, chvíli sledoval obrazovky před sebou a pak zavrtěl hlavou, že to není možné.

„Podplukovníku, bohužel. Jste už v dosahu rušičky a tak nemůže být transport použit. Pokud mi je ale označíte lasery a kouřem, mohli bychom vyslat stíhačky, aby je pokropily ze vzduchu a tak vám pročistily cestu.“
„Dobře, bude to muset stačit, ale podle našich detektorů je tam přes pět set mužů. Na to vašich osm stíhaček nebude stačit.“
„Nebojte, podpoří nás stroje z ostatních lodí. Hlavně nám je označte lasery a kouřem, abychom stříleli jen do nich. Vaši muži ať se ukryjí.“
„Dobře. Ozvěte se, až budou piloti připraveni na přelet.“

Spojení se přerušilo a Shadow přeposlalo pokyny na ostatní lodě flotily a ty je předaly na svoje stíhačky. Během pěti minut se tak shromáždilo 100 stíhaček, které čekaly jen na označení cíle.

Podzemní základna Aschenů – řídicí centrum
„Dobrá zpráva, pane. Naše jednotky je zadržely kilometr od základny. Dál se nedostanou.“
„Dobře. Jak je na tom cesta k autodestrukci?“
„Týmy hlásí, že tak deset minut a pak jí můžeme spustit.“
„Fajn a co pátrání po narušitelích?“
„Bohužel je zatím neúspěšné. Přestalo se hlásit i několik našich hlídek a vzhledem k tomu, že se jím povedlo vypnout naše vnitřní senzory, neznáme ani jejich přesnou pozici.“
„Kdy nahodí senzory?“
„Problém už byl objevený. Nasadili nám do sítě virus, který senzory postupně vyřadil. Už pracujeme na jeho zničení, ale časový rámec je momentálně neznámý.“
„Amatéři, jdu se za nimi podívat, kdyby mě někdo sháněl, budu u počítačového jádra,“ s tím velitel odešel z řídící místnosti.

Cestou k jádru počítače minul místnost, kde se schovával zamaskovaný Ronon s jeho muži, kteří se konečně po několika zlikvidovaných hlídkách dostali k řídícímu centru a čekali, až druhý tým obsadí strojovnu a vyřadí energii a rušičky a třetí zajistí laboratoř.

V řídící místnosti technik u senzorů zachytil pozemské stíhačky, které se šikovaly nad základnou, kde kroužily ve velkých kruzích. Upozornil na to zástupce a ten, když chtěl o situaci informovat vysílačkou velitele, byl přerušen voláním obranných jednotek.

„Základno, nepřítel začal na naše pozice házet kouřové granáty. Připravujeme se odrazit jejich útok. Co se to děje? Co to je za hluk? Bože můj. Pomoc útočí na nás ze vzduchu, žádáme posi…“ v pozadí byly slyšet výkřiky mužů a hluk motorů. Vysílání bylo náhle přerušeno a celé osazenstvo slyšelo už jenom šum. Zástupce přiskočil k obrazovkám, kde byly záběry z vnějších kamer a vyhledal si kamery poblíž jejich jednotek a šokovaně sledoval masakr, který dokážou napáchat stovky plazmových pulsů na lidských tělech. Stále ještě v šoku chtěl kontaktovat velitele a říct mu o jatkách spáchaných na mužích venku, ale už nedostal příležitost. Z čista jasna se za ním objevil Ronon a jednou ranou meče mu setnul hlavu, přičemž zbraní střílel na dalšího muže. Během deseti sekund byli všichni v řídící místnosti mrtví, aniž by stihli vyhlásit poplach.

PQ5-104, kilometr od základny,
O minutu dříve
Pozemské jednotky podle plánu granátomety rozmístily mezi nepřítele kouřové granáty a pak se ukryly, aby nebyly zasaženy palbou. Stíhačky se uspořádaly do formací a začaly přelétávat nad pozicemi nepřítele a jejich spodní plazmové kanony trhaly těla na kusy. Všude po lese se ozýval nářek umírajících a zraněných. K pozemským jednotkám postupem času vítr zanesl i zápach spáleného masa, což mnoho vojáků neuneslo a podívalo se nedobrovolně na svoje poslední jídlo.

Po dlouhých pěti minutách bylo po všem. Senzory nezachytily žádnou živou bytost mezi ukrytými muži a základnou, načež byl vydán pokyn, stíhačky se vrátily zpět do kruhové formace nad základnou, kde čekaly na další rozkazy.

Ve vysílačce podplukovníka Héla se ozval Rononův hlas:
„Podplukovníku, povedlo se nám zajistit řídící místnost, strojovnu i laboratoř.“
„Výborně, jaká je situace?“
„Rušička transportu je vypojena a naše lodě by měly vidět obsah základny. Vypnuly jsme také obranu základny. Měly to tu pěkně zařízené. Všude v okolí kamery a senzory. Mimochodem za tím kamenem vám to sluší,“ zavtipkoval Ronon. Petr se podíval kolem sebe, ale žádnou kameru nenašel a tak mrkl na důstojníka vedle sebe, který právě dostával potvrzení z orbity, že základna už je skenována a na monitoru laptopu viděl i známky života spolu s osmnácti lokátory.
„Výborně, už to tu vidíme. Podle senzorů je tam ještě aspoň tři sta známek života. Vidíme vaše lokátory a pošleme k vám naše muže, aby zajistili obsazené zóny.“
„Bezva zpráva, pane, ale pospěšte si. Podle zpráv, které sem stále dostáváme, se jejich muži už skoro prokopali k autodestrukci a chystají se na její spuštění,“ zarazil informací Héla i Shepparda, kterému bylo vysílání přeposíláno.
„Dobře, za chvíli jsme u vás. Můžete poslat přibližnou polohu sebedestrukčního zařízení?“

Ronon poslal data s mapou na stejné zařízení, které měl on i jeho muži a Petr si chvíli prohlížel obrazovku:
„Ronone, posílám Deltu a Omegu do strojovny spolu s dalšími muži. Až tam budou, tak se s Betou opět zamaskují a vydají se zlikvidovat jednotky u autodestrukce. Alfa se vydá na další průzkum, chceme někoho z jejich velení živého. Opakuji živého, rozumíš?“
„Ano pane, budeme čekat na transport jednotek.“

Spojení se přerušilo a podplukovník začal vydávat hned rozkazy k transportu do nitra základny.

Podzemní základna Aschenů
o pět minut později
Velitel byl na cestě do počítačového jádra, když se mu ve vysílačce ozval jeden z mužů, pracující na zpřístupnění sebedestrukčního zařízení.
„Potřebujeme posily. Objevují se tu najednou a zabíjejí nás. Opakuji, potřebujeme po…“ dál byl slyšet jen křik a naříkání. Velitel přeběhl k jednomu z terminálů a vyvolal si kamery v okolí sebedestrukce. Na monitoru neviděl nic než části těl jeho padesáti mužů, sem tam se v kaluži krve objevil otisk boty, ale jinak nic. Ihned se spojil s řídícím střediskem, ale nikdo nereagoval. Zkusil tedy spojení do strojovny, ale výsledek byl stejný. Chvíli se rozhodoval, co dál a pak se rozběhl do své kanceláře, kde měl ukryté transportní kruhy na nouzové stanoviště umístěné na opačné straně planety na dně jezera, kde čekala v hangáru jeho úniková loď.

Mezitím v řídící místnosti
Technici připojili svoje počítače k systémům základny, vyřadili nasazený virus a dostali se k vnitřním senzorům, díky nimž mohli sledovat postup jednotek základnou. Mnoho Aschenů bylo zabito, ale i transportováno do cel na lodích pro další výslech. Jeden z mužů si všiml samostatného bodu, který směřoval podle plánů do kanceláře velitele. Upozornil Alfu a ta se hned vydala udaným směrem. Do kanceláře se dostala právě v okamžiku, kdy se do podlahy vracely kruhy. Ronon se hned spojil s Enterprise:
„Johne, někdo se právě přenesl kruhy. Můžete zaměřit cílové souřadnice?“

John se podíval na obsluhu senzorů a důstojnice hned začala pracovat. Po chvíli nahlásila výsledky:
„Přenos šel někam na opačnou stranu, ale nevíme kam. Mám tu jen koordináty kruhů, ale nedoporučuji transport paprskem, nevím co tam je, ale můžeme použít naše kruhy.“

John hned informoval Alfu:
„Připravte se na transport na palubu. Půjdete na výlet kruhy.“

Celá Alfa se objevila na palubě lodě hned u transportních kruhů, kam přešla a zapnula znovu maskování a štít. Kruhy se spustily a jednotka zmizela.

Nouzové stanoviště
Kruhy se aktivovaly, velitel namířil svou zbraň a po jejich zmizení začal hned pálit vědom si možných útočníků. Bohužel pro něj měli muži kromě maskování i štíty a tak se kulky odrážely a padaly na zem. Ronon neváhal a velitele dvěma ranami omráčil. Na stanovišti nechal čtyři muže, aby ho zajistili a sám se spolu s jedním vrátil na palubu lodě s omráčeným velitelem mezi sebou.

Můstek BC-304 Mk.III Enterprise
John dostával průběžně zprávy útoku na základnu. Obránci se s vědomím porážky sami vzdávali a odhazovali zbraně a i poslední odpor byl brzy potlačen. Na můstek se dostavil i Ronon a informoval ho, že velitel Aschenů je zavřený v cele. Shepp na křesle zadal příkaz a na obrazovce po jeho boku se objevil obraz omráčeného vězně. John nevěřil svým očím:

„A sakra, kde se tu ten zmetek vzal?“

SGHAV – 101 „Punisher“ (Heavy attack vehicle)

(pokud jde o obrázek, tak ho musíte otevřít v novém okně, protože je kapku větší)

Korekci provedli Daedalos304 a Patas25 za což jim děkuji.

pěkny počtení