Stargate Future (SGF) - 12. Díl - Děsivé ticho

Poté, co jsem narazil na toto fórum a na tuto sekci, tak mi bylo okamžitě jasné, že něco napíšu. Takhle to dopadlo:

Některé technické vlastnosti jsem upravil. Budu se je snažit dodržovat...

Každé dva týdny sem dám novou epizodu.

Příběh navazuje na celou stargate (SG-1, SGA, SGU, Stargate Continuum a Stargate Ark of truth).

Seznam povídek:

1. Díl - Budoucnost v našich rukou
2. Díl - Come back
3. Díl - Nezvaní hosté
4. Díl - Vše při starém
5. Díl - Nemilosrdný útok
6. Díl - Hypnos
7. Díl - Prohlídka
8. Díl - Stará technologie
9. Díl - Záhadná šipka
10. Díl - Úprava
11. Díl - Úprava II
12. Díl - Děsivé ticho

Ahoj. Na nováčka to vůbec není špatné. Samozřejmě z jednoho dílu, resp. z úvodu se to nedá posoudit. Ale na ty jména si dej opravdu bacha. Když jsi napsal Kulič šel jsem do kolen. Píše se to Coolidge, jestli se nemílím. Dále Shepparda jsi měl blbě a McKay se píše takto a ne MCKay. Tímto Tě nechti nějak odradit od psaní. Ale ty jména jsi si mohl klidně najít na netu.

Díky za rady. Snad jsem to vše upravil:-) SNAD

[andoriel]

Líbilo piš
a opravuj jména - prosím i pana Woolseyho se dvěma o.

Po dlouhé době jsem se vrhla na něco, co bych přečetla , zatím to vypadá dobře, ale nechci posuzovat moc dopředu. Je to krátký úryvek, který slibuje hodně dobrého dopředu určitě piš .

Jako vždy si ale neodpustím pár poznámek. V prvním odstavci prosím opravit pana Wolseyho na Woolseyho a v posledním pana MCKaye na McKay.
Pokud píšeš zkratky, tak se tomu pokud mono vyvaruj. Hlavně přímé řeči zní Dr. McKay a Dr. zelenka fakt divně, lepší bude doktor Zelenka a doktor McKay. Neboj se rozepisovat. Zkratky se hodí více méně do vědeckého textu, kde se používají zkratky všemožného charakteru. a uznej sám, že by bylo divné, kdyby nějaká postava říkala větu typu: „Podobné chování zvířat můžeme vidět např. u slona Afrického (viz. obr. 7).“ To je jen hloupý příklad, ale tak nějak raději ne. Pokud to není zkratka jako ZPM, která je všeobecně používaná.
Dále si pak ujasni, kterou verzi uvozovek budeš používat, jestli anglickou, či českou alespoň to bude mít jednotný charakter.
A nakonec mám prosbu, aby ses podíval do povídkové poradny na psaní přímé řeči . Tím narážím na psaní velkých písmen za uvozovkami, klidně si otevři i nějakou knihu...
A jinak se budu těšit na další díl, rozhodně piš dál, protože jsem se po dlouhé době rozhodla si něco přečíst a padl mi zrak na tohle a rozhodně nejsem zklamaná a co se týká té kritiky... každý nějak začínáme a chyby jsem měla podobné, ne-li stejné

No tak som si to prečíítal a, no, celkom ok. Len sa snaž viac rozpísať. Prída mi to dosť krátke a ešte k tomu moc rýchlo to ide. Ja neviem, ale podľa mňa by to chcelo trochu viac vylíčiť atmosféru, pridať viac detailov a tak. K tomu deju, no neviem či by som mal z jedného dielu vyvodzovať nejaké závery, takže počkám na ďalšie diely. Ale ja proste raz nemôžem prísť na chuť tomu Wormhole drive-u. Je to hrozná hovadina. Mal by si to nejak limitovať energetickými nárokmi. mocsa mi neoáči predstavaže by mohli pozemské lode cestovať cez celú galaxiu za 20 sekúnd.

Ale inak celkom dobré. Určite si prečítam ešte aspoň zopár častí.

Děkuji všem za výborné rady. Snad se jich budu držet:-)
Tady tedy první díl povídky:

Budoucnost v našich rukou


Je krásný letní den u pobřeží Atlantického oceánu, poblíž státu Západní Virginie, kam se právě přestěhovala Atlantis. Od Wraithského útoku na Zemi před dvěma lety je její osud stále nejasný. IOA je rozdělena na dvě skupiny, které se nedokážou dohodnout. Jedna chce ukončit veškeré vojenské operace v Pegasu, Atlantidu nechat na Zemi a přesunout tam SGC. Ta druhá chce zase Atlantidu vrátit zpět do Pegasu. Realita je zatím taková, že Atlantida zastoupila funkci zničené Antarktické základny. Na Zemi, ale naštěstí nikdo neútočí a SGC se tam zatím také nepřesunulo. Dnes však chce udělat IOA konečné rozhodnutí, takže se schází nejvyšší představenstvo, které bylo zvoleno před rokem po útoku Luciánské aliance na Zemi. Čítá okolo čtyř set vyslanců z celého světa. Na tomto jednání je hostem pan Woolsey, velitel Atlantidy, který ji chce vrátit zpět do Pegasu.

Pentagon, zasedání IOA

„Dobrý den,“ začal pan Woolsey se svým proslovem. Dál pokračoval: „Všichni jsme si vědomi velké hrozby útoku na Zemi. Ale,‘‘ odkašlal si, ,,Atlantida má obrovský potenciál být naší hlavní vojenskou základnou a kolonií v Pegasu. Podle našich informací občanská válka mezi Wraithy do roka skončí. Máme tedy poslední možnost Wraithy zastavit! Tato příležitost se opakovat nebude. Až občanská válka skončí, budou dále hledat bohaté pastviny- Zemi a její spojence. Já žádám jen, aby Země do Pegasu vrátila své dvě lodě- Apollo a Daedalus. Společně s Atlantidou.“ Po celou dobu Woolseyho proslovu všichni přihlížející bedlivě poslouchali a vše si zaznamenávali do svých zápisníků. Woolsey samozřejmě očekával dotazy, které také začaly být kladeny. Jako první se zeptal pan Coolidge: „K čemu by vám byly ty dvě lodě?“ Woolsey tuto otázku očekával a obratem odpověděl: „Mohli bychom tak ničit Wraithské laboratoře. Máme zprávy, že jejich technologie se rychle rozvijí. Je možné, že mají ještě nějaké ZPM.“ Pan Coolidge se však ptal dál: „K čemu nám to ale bude? Wraithi zatím neví, kde je Země. A my tu máme dost vlastních problémů. Zbudou nám tu jen tři lodě, tedy Odyssea, Hammond a Sun Tzu. Na orbitě Země budeme potřebovat, až Atlantida odletí minimálně dvě lodě“ „Doktor McKay s doktorem Zelenkou se snaží snížit energetickou náročnost na pohon červí díry, pokud se jim to povede, tak je Atlantida schopná přiletět do dvou minut a ostatní lodě do dvaceti vteřin,“ reagoval obratně Woolsey. „Jestli jsem to pochopil správně, tak toto vylepšení ještě není hotové!“ připojil se do diskuse jeden z vyslanců. Byla to další otázka, kterou Woolsey očekával. Nechtělo se mu na ní moc odpovídat: „Ne, zatím ne, ale jsem si jist, že se do tří měsíců dokončí.“ Pan Coolidge z toho již vyvodil závěr a odpověděl: „Dobře, ale Atlantida se přestěhuje až se to vylepšení dokončí. Souhlasíte se mnou?“ „S tím nemohu souhlasit, my nemáme čas! Nemůžeme tím ztratit zhruba tři měsíce nebo možná ještě víc. Budoucnost Pegasu je v našich rukou!“ namítal Woolsey. „Pane Woolsey, vy ještě moc nechápete, že nemáme na výběr. Nemůžeme mít v Mléčné dráze jen jednu loď schopnou opustit Zemi bez rizika napadení. To prostě nejde!“ snažil se jeden z vyslanců vysvětlit panu Woolseymu zapeklitou situaci. Woolsey se na chvíli zamyslel. Teď už mu bylo jasné, že je do Pegasu jen tak nepustí. Proto mu nezbývalo nic jiného, než souhlasit: „Tak dobrá, až se vyřeší problém s pohonem červí díry, povolíte nám se vrátit?“ Poté se strhla velká nepřehledná pěti hodinová diskuse, ve které padali nejrůznější návrhy.
Nakonec se tedy dohodli takto: Atlantida, Daedalus a Apollo zůstanou v Mléčné dráze do doby, než se bude moci pohon červí díry spouštět při nižší energetické spotřebě. Pan Woolsey ať už se mu to líbilo nebo ne se s tím musel smířit.

Atlantida, hangár,
druhý den

„Woolsey, vítejte! Jak dopadla ta věc s IOA?“ položil otázku Sheppard. Za ním stál McKay se Zelenkou. Teyla s Rononem z Atlantidy odešli. Teyla šla za svým lidem a Ronon, podle vzoru vyprávění Shepparda z jiné verze budoucnosti, se přidal k Pegasuské koalici, kde cvičil mladé potencionální válečníky. Woolsey se svým smutným hlasem odpověděl: „Mám za sebou i lepší dny. Odletět nám dovolí jen, když vyřešíme ten problém s energií u pohonu červí díry.“ McKay mu svou odpovědí okamžitě zvedl náladu: „To by neměl být zas takový problém, včera jsme udělali velký pokrok.“ „Buďte prosím přesnější, teď nemám náladu na hádanky,“ odpověděl Woolsey. McKay mu svým typicky geniálním způsobem odpověděl: „Šli jsme na to celou dobu ze špatné strany. Původně jsme chtěli dosáhnout snížení energie pomocí lepšího nasměrování energie. Všimli jsme si totiž, že pohon odebíral energii i potom, co už byl vypnutý. Včera jsme ale zjistili, že to bylo díky obrovskému přetížení, které na Atlantidu působí.“ „Jaké přetížení?“ zeptal se ihned Sheppard. Tentokrát mu odpověděl Zelenka: „No, v podstatě tím vytváříme červí díru bez brány. A to je ten problém. Brána totiž přetížení stonásobně snižuje, ale bez brány na nás působí astronomické přetížení. A abychom se nerozpadli, tak město to přetížení anulovalo masivním přesunem energie do inerciálních tlumičů.“ „Říkali jste, že jste udělali velký pokrok, ale jak vidím, tak jsme zase na začátku!“ rozčiloval se Woolsey. „Ne tak docela. Je jasné, že tento pohon byl postaven především pro okamžité mezigalaktické cesty. Pravděpodobně hlavně pro projekt Destiny. Pohon měl údajně být stejně rychlý, jako cestování hvězdnou bránou. K Destiny by se tak mohli dostat do hodiny. My ale tuto rychlost nepotřebujeme,“ řekl McKay. Dál pokračoval Zelenka: „Myslíme si, že by stačilo snížit rychlost. Pracujeme na programu, který by dvacetinásobně snížil rychlost. A předpokládáme, že když dvacetinásobně snížíme rychlost, tak přímo úměrně také snížíme přetížení. Tím bychom snížili potřebu energie na desetinu!“ „Délka cesty by se prodloužila asi o pět vteřin,“ ještě doplnil McKay. Sheppard s Woolseym se na sebe podívali. Sheppard pak prohlásil: „A na to jste nemohli přijít dřív?“ „Pracovali jsme na tom jen měsíc... před tím jsme pracovali na otevření červí díry k Destiny,“ odpověděl naštvaně McKay. „Tak dobrá. Kolik času potřebujete na dokončení programu?“ položil další otázku, celý natěšený, Woolsey. Zelenka mu odpověděl: „Dva až čtyři týdny. Přesně to říci nedokážeme.“
„Skvěle, teď ještě vybrat nové členy expedice.“

O týden později, McKayova laboratoř

„Ahoj Rodney,“ pozdravil Sheppard Rodneyho. „Ahoj, co potřebuješ?“ odvětil nesměle Rodney, který zrovna počítal něco hodně důležitého. „Nic, nic. Jenom mám malý problém s matematikou,“ začal opatrným tónem plukovník Sheppard. „Co počítáš?“ ušklíbl se Rodney. „Já jen, říkal jsi, že cesta pohonem červí díry při současném výkonu trvá z Pegasu do Mléčné dráhy dvacet vteřin. Pokud jsi tedy na orbitu. A teď, jestli se nemýlím, chceš tuto cestu dvacetkrát prodloužit, což by znamenalo, že cesta bude trvat čtyři sta vteřin. Není to trochu moc?“ prohlásil hrdě Sheppard. McKay mu znuděně odpověděl: „Nebude to trvat tak dlouho. Hele nejvíc času zabere nabití, které trvá více než devatenáct vteřin. Nevím přesně, jak dlouho to bude trvat, ale mělo by to být do půl minuty. Tím jsem si celkem jistý.“ Plukovník se chvíli zamyslel a pak odvětil: „Tak díky, teď už to chápu. A mimochodem, jak to jde?“ „Celkem dobře. Do týdne bychom měli být hotovi s programováním. Zatím jsme nenarazili na problém. Žádné Antiky nastavené protokoly, které by nám to ztížili, prostě nic,“ řekl spokojeným hlasem Rodney. „To se nestává moc často. No nic, už musím,“ ušklíbl se Sheppard. „A kam jdeš?“ zeptal se ještě Rodney. „Na velitelství. S Woolseym se tam snažíme sestavit expedici. Nikdy jsem si nemyslel, že to bude tak těžké,“ řekl smutně Sheppard. „Aha, tak zatím,“ rozloučil se McKay. „Jo, zatím!“

Za korekci velice děkuji Brendy(mu)

Opět uvítám všechny názory.

Pominu technickou stránku, protože to je věc pozornosti, editace a a řemesla (já beztak přímou řeč taky píšu blbě (a nadužívám uvozovky), ale míň to bije do očí, když uvozovky ukončíš nějakou tečkou nebo čárkou). Nejde ale pominout, že například Coolidge řekne "(...) Zbudou nám tu jen tři lodě (Odyssea , Hamond a Sun Tzu). (...)"... nevkládal bych do přímé řeči nějaké vyvětlivky, opiš to ukončením vysvětlivek, vysvětlením ve třetí osobě co tím pan C myslel, a pak navaž zase uvozovkama. V titulkách k filmu taky vysvětlivky vypadají blbě, žejo.

Btw. Stargate future by asi mělo být Stargate Future, pokud je to název.

Bacha na bourání třetí zdi, tedy přiznávání, že píšeš povídku, viz. "Poté se však strhla velká nepřehledná pěti hodinová diskuse ve které padali nejrůznější návrhy. Není však třeba ji tu nějak rozvádět. Nakonec se tedy dohodli takto:". To není dobré, pokus nepíšeš kroniku, paměti nebo nemáš celou story ve stylu, že pán X vypráví něco pánu Y. Tedy, lze to mít, ale ne v tradičním vyprávění ve třetí osobě. Bourá to iluzi, že jde o fikční svět (pokud tedy nepíšeš nějakou postmoderní věc, ale to evidentně nepíšeš).
Totéž "(podle vzoru vyprávění Shepparda z jiné verze budoucnosti)". Čtenář ten díl buď viděl a spojí si to, nebo ten díl neviděl, a může mu to být šumák.

Nejsi copywriter a nepíšeš SEO-friendly, jsi autor, co má mít květnatý slovník = přitlač na přívlastky a přirovnání. "(...) jak dopadlo shromáždění?" Zeptal se hned Sheppard. Za ním stál McKay se Zelenkou. Teyla s Rononem z Atlantidy odešli." Je tak trochu jedno, že nevíme, kde vlastně přesně jsme (molo, brána, kantýna?), i když by se to hodilo. Ale podstatnější je, že tam nejsou prvky, které tomu dávají atmosféru. Jak se zeptal Sheppard? McKay se Zelenkou se popichovali nebo vypadali, že se bojí? Chce to rozvést a napsat třeba "(...), zeptal se ustaraně Sheppard" popř. "Za ním stál McKay se Zelenkou; očekávali Woolseyho odpověď tak dychtivě, že nachvíli zapomněli i na svou soutěž o velikost ega."nebo tak něco.
Zase ale dávej majzla na formulace, viz. ""Tak dobrá, jdu vybrat nové členy expedice" Zajásal Woolsey. A všichni se rozešli." Woolsey ZAJÁSAL? To je buď přehnané, nebo při tom vypadal naprosto nedůvěryhodně a newoolseovsky. Ostatní by na nějaké vyjeknutí a poskok museli zareagovat minimálně překvapenou výměnou pohledů. Tohle zmínit by tomu dalo chemii a odlehčení.

Je to moc strohý. Kdybys psal scénář, taky by tam mělo být popsaný, jak se kdo tváří. Obecně je fajn, když do toho narveš lyrické popisy. Není nutně třeba východ slunce popisovat jako "a ranní paprsky olizovaly střechu chatrče jako jako svou věčnou milenku, která... (-mezitím deset stránek-) ...a svit se v jeho zorničce třpitil po vzoru toho nejkouzelnějšího diamanatu...", ale ukazuje to fantazii (jinou než derivovat TV seriál), komise v soutěžích to mají rády a odkazuje na prapůvod literatury, tedy poezii. Ta taky popisovala denní události barvitě.

Pak je tu ta věc s obecným dějem. Proč, sakra, vypadá IOA a Coolidge zase jako idiot, když vlastně lobbuje pro zcela logickou věc? Chápu, že je to PŘESNĚ v tónu SGA a SG-1, ale neškodilo by se na problematiku taky podívat z druhé strany, popřípadě ji nějak vysvětlit. Je to jen můj názor, ale nejde o to napsat povídku (byť fanfiction) stejně jako seriál, ale zkusit taky přidat něco svýho a novýho. Ale může jít jen o můj egonázor.

Vůbec nechápu, k čemu slouží poslední "kapitola". Ti dva si jenom řeknou, že není nic nového, a navrch přibalí pár technoblábolů (které, troufám si tvrdit, nezajímají nikoho kromě několika technonanistů). I v seriálu se chovali jako náhodní známí, ale tady při tom nevidíme jejich seksi obličeje. Rozveď, přidej vtip, osobní historku nebo to celé vypusť. Chybí tomu šťáva a věrohodné postavy - nemůžeš je stavět jen na tom, že je známe ze seriálu.

Ad technobláboly. Je fajn, že se zajímáš o techniku a vědu, ale pokud nepíšeš diplomku, měl bys ji popularizovat nějak cool. To nejde udělat tak, že se dva týpci baví na rohu o tom, jak správně derivovat. Všimni si, že SG ty technobláboly propagovala skrze vizuální efekty a cool propriety - tedy že nám za mala do hlavy namlátila, že u černé díry se "zpomaluje" čas. Udělala to tak, že se Carterová bavila s nějakým vědcem o rovnici popisující, jak moc se zpomaluje? Ne, SG udělala to tak, že postavy blíže horizontu mluvily pomalu a že Jack neslyšel výbuch a robité sklo, které mu padalo na hlavu.
Vezmi si popularizační přednášky o vědě. Málokdo je neprospí, když příjde chlap a začne recitovat vzorečky. Ale takový Brian Cox (fyzik, ne herec) se u nich kření jako gay a znázorňuje sluneční soustavu pomocí kečupu, kafe a solničky. Vezmi si z nich příklad, pokud chceš popularizovat vědecké (nebo pseudovědecké) řešení zápletky. Konec konců, i House nebo Sherlock Holmes jsou logikové.

Co se týče rytmu a pacingu (jak se to sakra řekne česky?), je to takový těžší čtivo, i když se evidentně snažíš fakta mlátit jako Baťa dřeváky (a SPRÁVNĚ obcházíš nudné pasáže, takže pětihodinovou hádku obejdeš jednou větou; jen jsi tu větu napsal zrovna blbě).
Ono tomu vůbec chybí odpíchnutí. Mysli filmově. Zaujalo by tě, kdyby film začal tím, se páprdové baví v konferenční místnosti a pak další páprdové kecají na Atlantis? Jasně, že ne (pokud nechceš politickou Stargate ve stylu West Wingu). Jasně, dialogy jsou potřeba a story by na nich měla stát (pokud nepíšeš třeba příběh osamělého lovce v pustině). Ale chce to správně dávkovat akci. Píšeš o nebezpečeně nebezpečném nebezpečí, tak co kdybys ho na úvod taky narval? Ronon je v Pegasu, tak co kdyby jeho odbojářskou skupinu překvapila nějaká nová zbraň Wraithů (kterou zmiňuje Woolsey jako možnost) a ZABILA RONONA? Že Ronon neumírá? Chyba! Musíš šokovat, jinak se nikdo nedostane za první odstavec.
Že to není v duchu SG?
Čím začal film Stargate? Odchalení zkurveně velkého kruhu, které bylo natočeno a ozvučeno jako kdyby objevili Boha (to sice není přímo akce (byť snad Editor's Cut filmu začíná akcí, kdy Ra unese hostitele), ale stojí na atrakcích a obejde se bez dialogů, snad kromě exklamace typu "OH MŮJ BOŽE!" nebo "NIC TAKOVÉHO JSEM JEŠTĚ NEVIDĚL!").
Čím začala SG-1? Parta divných exotických plecháčů vtrhla do vojenské základny a krvavě povraždila vojáky (bonusem byl únost sexy vojandy, která PŮSOBILA jako potenciální hrdinka seriálu tím, že se s ní divák identifikoval (nebo s ní chtěl spát, ale je evidentní, že tam byla za sexy outsidera a kamera ji sledovala od začátku))!
Šokovat musíš minimálně na začátku celé story (a pak ideálně i na konci), kromě zaujetí tím navíc nastolíš narativní otázku ("co to našli v tom Egyptě???", resp. "co za plecháče to vtrhlo do NORADu???", popř. "Co zvládlo zabít Ronona???"), na kterou pak ve story můžeš odpovídat. Dneska skoro i platím, že čím nevysvětlitelnější mystérium narveš, tím poutavější výsledek (zdravím LOST).

Ber to jako konstruktivní kritiku. A ber jako dobré znamené, že jsem to zvládl přečíst (s přeskakováním v poslední "kapitole"). Je fajn, že to má nějakou myšlenku (nebo její náznak), a že to zvládáš napsat s elementární gramatikou (dodržování velkých písmen na začátku věty tady NENÍ vždy zvyklostí), a že kladeš důraz na dialogy, a že si dáváš bacha na základní logiku konání, a určitě to může být i fajn až to dopíšeš. Ale chce to přehodnotit nějaké kritéria a věci. Snad ti můj subjektivní názor pomůže a něco si z něho vezmeš, a pokud ne, třeba objevíš nový literární žánr.

Doufám, že to někdo přečetel. Sorry za chyby, je to psaný ve spěchu.

tak Ray opět převedl kritiku v knihu ale pozitivní věc na té "knize" je ta, že má vlastěn pravdu, takže si z toho opravdu vem ponaučení

Nechodím sem už tak často, tak jsem si řekl, že projednou to vadit nebude. Nemyslím, že je v tom něco, co SGF šmahem odsuzuje. Naopak se snažím maximálně pomoct.

a já s tebou souhlasím... opravdu to této povídce může jen pomoci, pokud se autor bude držet rad...

Pěkný, ten komentář delší než povídka.

Jinak ještě máš co zlepšovat, ale do toho! Snaž se a piš další díly

Děkuji za všechnu kritiku. Budu se z ní snažit poučit a dnes nebo zítra sem dám nový díl.

PS: Jak se mění název povídky?

v prvním příspěvku máš dole tlačítko úprava (nebo změnit) nejsem si jistej)

Díky:-)

Zdravím,
mám tu další povídku (děkuji všem za rady a typy):

PS: Předchozí povídka byla upravená pouze "Graficky" - Děj zůstává stejný - Není potřeba ji znovu číst.

Come back


Uběhly dva týdny a Roodney se Zelenkou byli již s programem hotovi. Teď už jen hledali vhodnou planetu, kterou by obydlili. Dokonce i pan Woolsey už vybral členy expedice. Ještě však musel čekat na potvrzení od několika funkcionářů. Proto byl pozván do SGC, kde mu mělo být vše vysvětleno.

V zasedací místnosti na něj netrpělivě čekali generálové Landry a O’Neill s panem Coolidgem. „Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě. U vstupní brány stáli noví mariňáci, kteří mě neznali, a já jsem si zapomněl průkaz,“ řekl Woolsey, když přišel do zasedací místnosti. „To je teda zajímavý, že mě bez průkazu pustí,“ ušklíbl se generál. O‘Neill „To bude tím, že jste je sám vybral do programu hvězdná brána,“ odvětil Woolsey. „Pravda,“ uznal O’Neill. Následně si odkašlal a spustil: „No, teď proč tu jste. Ve vašem seznamu je mnoho důležitých jmen. Všichni by se nám tu v Mléčné dráze hodili, ale nakonec jsme vám s IOA většinu těchto lidí povolili.“ „Většinu?“ divil se Woolsey. Náhle se do diskuse připojil svým přísným tónem hlasu i generál Landry: „Ano, McKaye budeme potřebovat tady. Jeho práce teď bude v Oblasti 51.“ „Počkejte! Vy mi chcete z expedice vzít jednoho z nejdůležitějších lidí. McKay s tím snad souhlasil?“ beznadějně si stěžoval. „Pane Woolsey, my se tu lidí neptáme, kam chtějí jít. Na Atlantidě bude astrofyzické oddělení vést doktor Zelenka,“ připomněl skutečnost pan Coolidge. Pan Woolsey byl z celého rozhovoru evidentně rozčarovaný. Vždyť od Rodneyho čekal nejvíc. Generál Landry se ho proto ještě snažil uklidnit: „Hlavu vzhůru! Doktor McKay nepochybně patří mezi vědeckou elitu celé naší krásné planety, ale jediný člověk přece nedokáže vyhrát celou válku!“ O’Neill se následně udiveně podíval na Landryho, který byl očividně hrdý na to, co řekl. Potom sám dodal: „Nemusím vám snad připomínat, jak moc veliká hrozba je pro nás Luciánská aliance. Doktor McKay bude dohlížet na stavbu nové lodi třídy BC-304 George Washington.“ Woolsey se podíval na všechny přítomné. Nevěděl, co má říct. Byl si jistý jedinou věcí. Pegas potřebuje jejich pomoc. Proto vše odsouhlasil: „Dobrá a kdy tedy odlétáme?“ „Za tři dny,“ odvětil Coolidge.

Sheppard měl zrovna službu v řídící místnosti. Ve své uniformě poklidně seděl na židli. V rukou držel malou konzolu, na které hrál svou oblíbenou hru. Klid byl obecně v celé řídící místnosti. Najednou se na jedné z obrazovek objevil obličej pana Woolseyho. „Atlantido, tady Woolsey,“ řekl. Sheppard vyskočil ze své pohodlné židle, přistoupil k obrazovce a spustil: „Woolsey! Rád vás vidím. Jak se máte?“ „Jsou to smíšené pocity,“ odvětil. Sheppard se na něj následně podíval svým zvědavým pohledem. Woolsey tedy začal Sheppardovi vše dopodrobna vyprávět. Začal samozřejmě optimistickými zprávami. Nakonec mu sdělil tu smutnou zprávu o doktorovi McKayovi. John z toho pochopitelně nebyl nijak nadšený. Samozřejmě si také od svého vzteku ulevil nadávkami. Sám se pak nabídl, že osobně vše Rodneymu vysvětlí. Vydal se proto pomalým krokem do jeho laboratoře, kde si to Rodney právě pečlivě zařizoval.

„Ahoj Roodney,“ pozdravil Sheppard poté, co vešel dovnitř. Rodney mu zatím nijak neodpovídal, proto se ho zeptal: „Co děláš?“ „Zařizuji si svou laboratoř. Musí tu být všechno přesně umístěné,“ odvětil vesele. „Aha, tak to tě moje zpráva moc nepotěší,“ začal pomalu naznačovat důvod své návštěvy. „Proč? Slyšel jsem, že odlétáme už za tři dny,“ odvětil „Jak se to dozvě…,“ divil se John. Rodney ho ani nenechal domluvit a rovnou odpověděl: „Zprávy se tu šíří rychle.“ Sheppard sice pořád nechápal, jak se to mohl dozvědět, ale přestal se tím zabývat. „Jo, ale je tu menší problém,“ prohlásil smutně. „Jaký?“ reagoval McKay, který se stále víc než Sheppardovi věnoval své laboratoři. „IOA ti dala novou práci, budeš pracovat v Oblasti 51 a dohlížet na stavbu Georga Washingtona,“ opatrně prozradil. Rodney teď měl opravdu dobrou náladu, takže pobaveně prohlásil: „Haha, oni to nedali Sam,“ pak se podíval na Sheppardův smutný obličej. Ten ho trochu zarazil. Následně si vše začal postupně uvědomovat: „Ale počkej! To tedy znamená, že…,“ John ho to ani nenechal dopovědět: „Ano Roodney, znamená to, že s námi neletíš.“ V tu chvíli se McKay zarazil. Tvářil se, jako když ho před šesti lety unesli Wraithi a letěli s ním zničit Zem. Jeho obličej byla velká hromada neštěstí. Dlouho se nezmohl na jediné slovo. Potom, po několika vteřinách se začal divit: „Ale, ale proč? Vždyť se mnou byli spokojení.“ „To je ten důvod. IOA se bojí Luciánské aliance. Nejsou moc odvážní. Vždyť to sám znáš. Proto tě chtějí mít hezky doma,“ odpověděl se smutně vyhlížejícím výrazem Sheppard zrovna, když McKayovi pomalu začali po obličeji stékat kapky slz. „Já… já jsem se tak těšil na… na to, že to bude jako dřív. Budeme mít nad Wraithy velkou převahu… jsem si jist jejich porážkou,“ dál koktal Rodney svým smutným výrazem ve tváři, který jen umocňoval jeho zklamání. „Vždycky se vytvoří nějaký velký problém,“ pousmál se John. „A… a co Jeniffer?“ tázal se McKay. „To nevím.“

Rodney se potom rozloučil a šel se podívat alespoň naposledy na jednu z vyhlídek. Postupně vzpomínal na to, co tu zažil. Od okamžiku, kdy sem všichni přišli a o Atlantidě nevěděli nic, přesto dokázali odrazit Wraithské a replikátorské útoky až po dokonalé zničení Asuranů nebo Wraithského superúlu. Přemýšlel o tom, kolikrát ho skoro zabili, jak se jednou málem povznesl a kdy asistoval u porodu. Uklidňovalo ho jen to, že se Jennifer nakonec rozhodla přenechat místo hlavního lékaře Beckettovi a sama vzala místo lékařky v Oblasti 51 i přesto, že její potenciál byl mnohem větší. Při tom všem mu slzy viseli na krajíčku. Pořád tomu nemohl uvěřit. Po devíti letech, které tady strávil ho teď prakticky vyhodili.


Tři dny utekly jako voda a byl tu den, kdy měla Atlantida opustit Zemi a vydat se do galaxie Pegas. Vše bylo do posledního detailu připraveno. Antický hyperpohon byl nabitý, štít zapnutý a podsvětelné motory mohly kdykoliv vzlétnout. Každý systém byl několikrát testován buďto manuálně nebo alespoň pomocí simulací. Na orbitě již čekal Daedalus s Apollem. BC-304ky byli připravené kdykoliv vyrazit. Zelenka byl v řídící místnosti a kontroloval poslední data. Byl sice rád, že je teď na Atlantidě prakticky hlavní vědec, ale moc dobře věděl, že i přes Rodneyho otravné chování by se mu teď zrovna hodil. To on vždycky kontroloval všechny systémy a bral na sebe většinu odpovědnosti.

V Pentagonu sledovalo start na obrazovkách několik předních politiků a vojenských hodnostářů. Mezi nimi bychom mohli najít generála O’Neilla s doktorem McKayem. Jeden druhého si nijak nevšímali. Generál seděl spokojeně na své velitelské židli a jeho oči se nepřetržitě dívaly na všechny kolem, jak organizují poslední detaily. Vtom k němu přistoupil jeden z vojáků a prohlásil: „Pane, vše je připraveno, Atlantidy by si neměl nikdo všimnout.“ „Dobrá práce, poručíku,“ O’Neill si teď nemohl vzpomenout na jeho jméno, proto mu voják trochu pomohl: „Jsem vojín Riddle,“ prohlásil hrdě. „Ano, už si vzpomínám. Spojte mě s Atlantidou,“ odvětil. Následně se na obrazovce, před kterou zrovna generál stál, objevil obličej pana Woolseyho. „Pane Woolsey, tady ti lidé říkají, že jste na cestu plně připraveni,“ oznámil. „Ano, to jsme. Čekáme na váš pokyn,“ reagoval. Potom se O‘Neill podíval na poručíka Riddlea, který stál stále vedle něj. Ten jen kývl, takže Jack mohl jen potvrdit: „Dobře, můžete vyrazit.“ „Děkuji,“ poděkoval Woolsey generálovi. Potom odvrátil svůj zrak od obrazovek a přes vysílačku navázal spojení se Sheppardem a řekl: „Plukovníku, generál O’Neill nám právě udělil povolení ke startu. Víte, co máte dělat?“ zeptal se trochu nejistě. „Ano, to samozřejmě vím,“ snažil se ho John uklidnit. Woolsey následně pokynul Chuckovi, který na jedné z ovládacích konzolí naťukal pár tlačítek. Pak se podíval na pana Woolseyho a kývnul. „Dámy a pánové, připravte se, za několik málo okamžiků zahájíme startovací manévr. Všichni se neprodleně dostavte na svá určená místa. Bude to házet,“ prohlásil do rozhlasu. Potom promluvil k Sheppardovi: „Plukovníku, leťte!“ „Rozumím!“

Město se pomalu zvedlo z hladiny a postupně nabíralo rychlost. Atmosféru překonalo během čtyřiceti vteřin. Vše šlo hladce, bez jakýchkoliv problémů. Woolsey uvědomil Daedala a Apollo, aby skočili s nimi. Ještě nechtěli použít pohon červí díry, protože i přes velké energetické snížení pořád čerpal pětkrát více, než hyperpohon. Navíc byly lodě třídy BC-304 nově vybaveny Antickým hyperpohonem, takže jim cesta do Pegasu bude trvat pouze tři dny.

Název planety nechali ze soucitu vybrat Rodneymu a podle toho to taky dopadlo. Nazval ji podle slavného Antického vědce – Janus. Planeta byla neobydlená a neměla bránu. Byla tvořena 82% mořem, 6% ledem a 12% pevninou, která byla velká, jako Severní a Jižní Amerika tedy přibližně 40 miliónů kilometrů čtverečních. Tato planeta byla v Pegasu velice výjimečná, protože se na ní podařilo objevit, jak neutronium a trinium, tak také v této galaxii nevyskytující se Naquadah.,

Janus, o tři dny později

Po třech dnech malá pozemská flotila konečně dorazila k cíli. Na orbitě planety Janus vystoupily z hyperprostoru podle plánu dvě BC-404ky a Atlantida. „Pane Woolsey, jsme tady,“ vyšlo ze Sheppardových úst. „Dobrá práce!“ pochválil Woolsey výkony všech přítomných. „Zelenko, oskenujte okolí,“ dodal. Zelenka tedy zmáčkl pár tlačítek na ovládací konzoli. Tím spustil skener okolí planety. Nikdo z přítomných nepředpokládal, že by mohl něco objevit. Vždyť planeta je přece neobydlená, tudíž Wraithy nemusí vůbec zajímat. První náznak opaku Woolsey vypozoroval, když se Zelenka na jednu z obrazovek podíval dost překvapeně, možná až vyděšeně. „Skener něco odhalil,“ potvrdil Radek Woolseyho podezření. „Co?“ položil otázku Sheppard, který byl s řídící místností v nepřetržitém spojení. Zelenka neodpověděl. Pořád se díval na obrazovku. Teď se zdálo, že ověřuje získané informace. „Já na senzorech nic…,“ začal všechny uklidňovat Sheppard. V tom se zarazil a na chvíli znejistěl. Pak hlasitě vykřikl: „Ale počkat! Mám! Mám jeden kontakt.“ „Vidím, pravděpodobně je to Wraithský úl, ale nic nevím jistě,“ potvrdil vše Zelenka. „Spojte mě s plukovníky Caldwellem a Ellisem,“ požádal pan Woolsey. Chuck opět zmáčkl pár tlačítek a na jedné z obrazovek se objevily můstky Apolla a Daedala. Jako první se zeptal plukovník Caldwell: „Pane Woolsey, co se děje?“ „Vy nemáte na senzorech ten úl?“ řekl nechápavě. „My nic nevidíme,“ zapojil se do diskuse Ellis. „My taky nic,“ potvrdil velitel Daedala. Woolsey tedy pokynul, aby jim Zelenka poslal souřadnice. Najednou se opět ozval Sheppardův hlas: „Počkat! Mám tu další tři kontakty!“ Ve výrazu obličeje pana Woolseyho bylo patrné, že s něčím takovým nepočítal. Ještě se proto podíval na Zelenku, který jen přikývl. „My nic nevidíme!“ pořád si stěžoval plukovník Ellis. Woolsey proto vydal tento rozkaz: „Zatím zůstaneme tady. Lorne, běžte to tam se svým týmem v zamaskovaném Jumperu prověřit.“ Lorne už jen vojensky potvrdil: „Ano pane, jsme na cestě.“

Lorneův tým vyletěl s Jumperem z hangáru, zamaskoval se a namířil si to přímo k Wraithským úlům. „Pane, my na senzorech nezaznamenáváme žádné objekty,“ stěžoval si pro změnu Lorne. Sheppard mu odvětil: „Posílám vám tam souřadnice, podle nich to snad najdete.“ Voják jen přikývl a pokračoval dál ve své krátké cestě. Ta trvala necelé čtyři minuty. Postupně začal pouhým okem zaznamenávat čtyři objekty. Až po přiblížení poznal, že se na orbitě, kolem Januse vznáší čtyři šipky. Žádná z nich však nevykazovala žádnou energii. „Pane, nejsou tu čtyři úly, ale čtyři šipky, které nevykazují žádnou energii,“ podal hlášení. „Možná proto je nezaznamenali senzory na BC-304kách ani jumperu. Jestli jsou jen čtyři, tak je můžete zničit,“ přemýšlel nahlas Sheppard. „Souhlasím, zničte je!“ potvrdil Woolsey. „Ano pane,“ reagoval Lorne připravující se na nekompromisní útok. Vtom ale začali všechny šipky podivně svítit. Lorne okamžitě pochopil, co mají v plánu. Vše ještě oznámil: „Zaznamenávám nárůst energie. Šipky startují!“ „Okamžitě je zničte!“ snažil se Sheppard povzbudit Lornea. Následně se Jumper odmaskoval a vypustil čtyři drony. Bohužel zničil jen dvě šipky. Ostatním se podařilo zařadit plnou rychlost a snažily se odletět. Drony byly samozřejmě rychlejší a když už byl jeden z dronů na sto metrů blízko, tak šipky z ničeho nic skočili do hyperprostoru. Lorne na to hleděl dost překvapeně. Nikdy se přeci nesetkali s tím, že by se nějaké šipce podařilo vstoupit do hyperprostoru. „Pane, je mi líto, ale dvě z nich nám unikly do hyperprostoru,“ poslušně oznámil Atlantidě. „Cože? Šipky přece nemohou létat v hyperprostoru!“ ohradil se Sheppard. „To jsem si dřív taky myslel,“ ušklíbl se Lorne. Woolsey neváhal s vydáním dalších rozkazů: „Vraťte se na Atlantidu, Zelenko, jak moc velká je pravděpodobnost, že ty šipky vyzradí naši pozici?“ „Nepředpokládám, že by si to nechali pro sebe,“ odpověděl s trochou ironie Zelenka. „To je pravda, zkuste je vystopovat.“ „Jak?“ vyhrkl ze sebe Radek. „Vy už na něco přijdete! Do té doby zůstává Atlantida pouze na orbitě.“ Zelenka neochotně přistoupil k jednomu z počítačů a začal pracovat. On a několik dalších programátorů se snažili přeprogramovat dálkové senzory města tak, aby dokázali zaznamenat i obyčejné, malé šipky.

Po dvou hodinách tvrdé práce konečně oznámil:„Plukovníku, pane Woolsey, myslím, že to mám! Jsou na PN1-623.“ „Dobrá práce, doktore,“ vyjádřil obdiv nad Radkovou prací Woolsey. Jakmile to dopověděl, tak se Zelenka začal tvářit dost překvapeně. Woolsey začal být trochu nervózní. Jeho nervozitu umocňovalo také ticho, které teď zavládlo v celé řídící místnosti. „Co se děje?“ zeptal se nervózní Woolsey. Zelenka teď odepřel svůj zrak od tabletu a zklamaně se na něj podíval. Pak pomalým a zřetelným hlasem prohlásil: „Zase jsme je ztratili.“ „Jak to?“ vložil se do diskuse Sheppard, který zatím vše poslouchal v pohodlném antickém křesle. „To nevím. Třeba skočili zpět do hyperprostoru, nebo se zase vypnuly,“ hádal Zelenka. „Je v jejich blízkosti úl nebo křižník?“ tázal se Woolsey. Z něj teď nervozita trochu opadla. Když totiž předtím viděl Zelenkův pohled, tak si myslel, že mu oznámí horší zprávu. „Negativní, nic tam není,“ odpověděl Zelenka. „Pošlete zprávu Daedalovi, ať to tam letí prověřit. Apollo ať tu pro jistotu zůstane,“ vydal rozkaz Woolsey. „Posílám. Budou tam za dvacet minut.“

PN1623, o devatenáct minut později.

Díky novému antickému hyperpohonu teď všechny cesty trvají mnohem kratší dobu, než dříve. To byl ten důvod, proč se Deadalus dostal na místo tak brzy. „Plukovníku za minutu jsme tam,“ oznámil Marks. „Zapněte štíty a nabijte asgardské zbraně,“ rozkázal Caldwell. „Ale pane, jsou to jen šipky. Ty se asgardským paprskem moc dobře neničí,“ namítal Marks. „Já vím, jsem si toho vědom, ale dneska se stalo už hodně divných věcí.“ „Jak myslíte,“ trochu se ušklíbl Marks a pak pokračoval: „Hyperprostor opustíme za tři, dva, jedna,“ loď mezitím opustila hyperprostor: „Jsme nad planetou.“ „Nějaké známky po šipkách?“ vyhrkl ze sebe Caldwell. „Ne, pane, ale na orbitě mám dvanáct kontaktů! Jsou to Wraithské úly a vypouští šipky!“ odpověděl Marks. Z jeho hlasu bylo patrné mírné zděšení. Proti Wraithům dlouho nebojovali. „Kolik jich na jeden průlet dokážeme zničit?“ zeptal se velitel lodi. „Možná, tak dva, ale je tam asi tisíc šipek!“ „Zkuste se jim vyhnout. Pak udělejte jeden průlet a zničte toho, co nejvíc, potom zmizte!“

Proti nim teď letělo plnou rychlostí kolem tisíce šipek. Pravděpodobně to byl sebevražedný nálet. Wraithy teď moc nezajímali ztráty. Každá z nich byla hladová po dosažení svého cíle. Daedalus začal střílet ze všech railgunů a zprava se jim vyhnul. Následně mu nic nestálo v cestě, aby se přiblížil k Wraithským úlům. Jakmile byl na dostřel, okamžitě vypustili pět asgardských paprsků, které jeden z úlů zničily. Ostatních jedenáct úlů však začalo naplno střílet.

„Marksi, jak jsme na tom?“ zeptal se rozrušený Caldwell. Marks se podíval na svoji obrazovku a oznámil: „Nemáme ZPM, takže šíty na 55% a pořád klesají. Do asgardských zbraní neproudí energie. Navrhuji okamžitě odletět.“ Caldwell neváhal a vmžiku odpověděl: „Proveďte!“

Nové díly sem budu dávat 1x-3x týdně. Vždy v sobotu (Popř. v pondělí).

No, dá se to, ale chyb jak much

Doktor McKay bude dohlížet na stavbu nové lodi třídy F-304 George Washington

F=Fighter=Stíhač

Daedalus a Apollo sou třída DSC a BC-304
DSC=Deep Space Carier= Hlubokovesmírný nosič letadel
BC=Battle Cruiser=Bojový křižník

A najednou sou to v MW 304ky a v Pegasu 404ky.

Musíš si hlídat tyhle detaily

zatím se to nedá hodnotit, ale hlídej si jména postav...ty chyby jsou na zabití

Díky za všechna upozornění, snad se jich budu držet:-)

Tady další (kratší) díl:

Nezvaní hosté


Janus, o dvacet minut později

Caldwell: „Majore, spojte mě s Atlantidou.“
Marks: „Ano pane, jsou na obrazovce.“
Caldwell: „Pane Woolsey, neseme špatné zprávy. Wraithské šipky se nám nepodařilo zničit. Narazili jsme totiž na dvanáct úlů, proti kterým jsme neměli šanci. Dokázali alespoň jeden z nich zničit.“
Woolsey: „Dvanáct úlů? Nemožné. Naše senzory nic nezachytily.“
Caldwell: „Naše také ne. Pravděpodobně už nebudeme moci Wraithi sledovat.“
Woolsey: „Vědí naši polohu?“
Caldwell: „Pravděpodobně ano.“
Woolsey: „To je zlé. Za pět minut Vás a plukovníka Elise čekám v zasedací místnosti.

Atlantida, zasedací místnost, o pět minut později

V zasedací místnosti seděli Woolsey a Sheppard se Zelenkou a velitelé obou lodí.
Wolsey: „Je jasné, že nemůžeme zůstat na této planetě. Proto bych chtěl Zelenku poprosit, aby našel jinou planetu, pokud-možno co nejdál odtud. Do té doby bych chtěl, aby Apollo skočilo zpět k planetě a na průzkum tam vysadilo zamaskovaný jumper. Nějaké otázky?“
Zelenka: „Je tu toho škoda.“
Woolsey: „Čeho myslíte, doktore?“
Zelenka (Česky): „Týhle planety, ty vole.“
Woolsey: „Co prosím?
Zelenka: „V galaxii jen těžko najdeme lepší planetu, než je tahle.“
Woolsey: „Bohužel doktore, my nechceme vést s Wraithi otevřenou válku. Oni nesmí vědět, kde se Atlantida nachází.“
V tom se ozval ve vysílačce Chuck.
Chuck: „Pane Woolsey, naše senzory objevili jedenáct objektů mířící k Atlantidě. Budou tu za dvě a čtvrt hodiny.“
Woolsey: „Rozumím Chucku.“
Caldwell: „Tak a už po nás jdou.“
Woolsey: „Bohužel. Nápady?“
Zelenka: „No, jeden bych možná měl. Napadlo mě to už hodně dávno. Je sice nepravděpodobné, že bychom dokázali sloučit Antické štíty a Asgartské lodě, ale napadlo mě, že kdyby uvnitř určitého tělesa…“
Elis: „…Doktore k věci prosím, nemáme čas!“
Zelenka: „Zjednodušeně řečeno by stačilo, aby byl Asgardský paprskomet oddělen od Atlantidy. Takže naše dvě lodě mohou jen přistát na molu Atlantidy ve štítu a střílet z ní bez toho, aniž by poškodili štít.
Sheppard: „A na to jste přišli až teď?!“
Zelenka: „No… ano. Ještě to ale není hotové. Musím to trochu přenastavit.“
Sheppard: „A nebude mít Atlantida problémy se štítem? Superúl nám dal dost zabrat.“
Zelenka: „S Roodneym se nám podařilo štíty zvýšit o padesát procent.“
Woolsey: „Pokud nikdo nenavrhuje nic lepšího, tak nám nic jiného nezbude. Utíkat se mi rozhodně nechce. Doktore, dejte se do práce. Jak je ne tom Deadelus?“
Caldwell: „Velice špatně, zatím funguje jen 50% paprskometů. Navíc máme problémy s energií.“
Woolsey: „Stihnete opravy?“
Caldwell: Měli bychom to stihnout, ale nic není jisté
Woolsey: „Ještě jedna věc. Plukovníku, snažte se, co nejméně plýtvat střelami. V budoucnu je ještě budeme potřebovat.“
Sheppard: „Budu se snažit.“

Janus, o dvě hodiny později

Obě pozemské lodě byli již připravené uvnitř Atlantského štítu, přistály. Štíty měli zapnuté na minimum a všechnu zbylou energii přesunuly do asgardských zbraní. Všichni jen čekali na to, na přílet jedenácti mateřských úlů.

O deset minut později

Z hyperprostoru podle očekávání vystoupilo sto kilometrů od Atlantidy jedenáct úlů. Okamžitě začali střílet a snažili se rozmístit pravidelně kolem Atlantidy. Oba pozemské křižníky okamžitě začali střílet. Hned jejich první salva zničila tři lodě. Wraithi mezitím kropili štít Atlantidy, jak to jen šlo. Ten se však díky vylepšení pořád držel na 83%. Následně křižníky vypálili další salvu a zničili další čtyři úly. Zbylé vypustili všechny šipky. Bylo jich kolem 300 a namířili si to přímo na Atlantidu. Oba křižníky okamžitě zahájily palbu railguny. Podařilo se jim však zničit pouze něco kolem padesáti. Zbylých 250 narazili plnou rychlostí do Atlantidy. Vylepšení antického štítu sice zvýšilo účinnost proti energetickým zbraním, ale se sebevražedným náletem se nepočítalo. Štíty okamžitě spadly na 25% a byli velice nestabilní. Pozemské křižníky okamžitě převedli zbytek energie do zbraní a zničili další tři úly. Jeden však pořád zbýval a Deadalus ani Apollo už neměli dostatek energie pro další ostřelování asgardskými zbraněmi. Proto na ně vyslali deset zákeřných hlavic Mark XI a za nimi vypustili F-302. Sheppard se na ně navíc rozhodl vyslat okolo padesáti střel. Úl však vyslal záložní šipky, které i za cenu sebeobětování všechny hlavice zničili. Střeli z Atlantidy se však úspěšně dostali až do úlu, kterému vyřadili zbraně a hyperpohon. Úl už jenom stál na místě. Letělo k němu šestnáct F-302, které na něj vypustily několik hlavic Mark IX. Hlavice úl úspěšně dodělali a zničili.

Woolsey: „Jak jsme na tom?“
Chuck: „Štíty na 12%. Všechny úly byly zničeny a nevidím žádnou šipku.“
Woolsey: „Poslali někomu zprávu, než jsme je zničili?“
Chuck: „Senzory nic nezaznamenali. Klidně mohli však naši polohu poslat z M1623N.“
Sheppard: „Budeme muset doufat, že to neudělali. Zelenko, můžu už přistát?“
Zelenka: „Teď ani náhodou. Musím spustit diagnostiku a nabít štíty alespoň na 20%.“
Woolsey: „Jak dlouho to bude trvat?“
Zelenka: „Odhaduji, že za tři hodiny by to mělo být dostatečně nabité.“
Woolsey: „Dobře. A jak jsou na tom vlastně naše ZPM?“
Zelenka: „Dvě jsou na 90% a to jedno je na 30%.“

Janus, o čtyři hodiny později

Štít se nabíjel o něco déle, než všichni čekali. Po čtyřech hodinách už ale byla Atlantida připravená k vstupu do atmosféry.

Zelenka: „Tak jo myslím, že můžeme.“
Woolsey: „Shepparde, je to na Vás. Hodně štěstí.“
Sheppard: „Díky pane.“
Zelenka: „Nechci být otravný, jako Roodney, ale nezapomeň na to, že město je velice křehké, takže prosím pomalu a hlavně opatrně. Kdybys přistál moc rychle, tak můžeš…“
Sheppard: „Zelenko! Teď jsi jako Roodney! Vím, co mám dělat.“

Atlantida pomalu vstupovala do atmosféry. I přesto se všechny její místnosti mohutně třásly. To však byla jen reakce na ohromné přetížení. Všechno šlo podle plánu a Sheppard s městem pomalu přistál na hladině oceánu.

Pořád samý chyby

Ellis není generál, ale plukovník A i kdyby povýšil, tak Calldwell před nim (zkušenější, starší,...)

F-302ky nemůžou nýst hlavice Mk IX, sou na ně moc těžký a velký.

Vážně? Já myslel, že ho v epizodě 5x20 nazvali generál Ellis... tak to jsem si to asi spletl... taky mi to bylo divný...

Mno tak od prvního dílu jde vidět, že jsi se o něco zlepšil. Jen mi nesedí jedna věc. Od kdy se musí štít Atlantidy dobíjet? Pokud vím, tak štít Atlantidy vydrží jen tak dlouho, dokud je energie k jeho udržení, nevím jestli to má co dělat s tím vylepšením, které Rodney s Radkem udělali, ale mě to připadá trochu divné.

Já to teda ještě nečetl, ale když už se tu hnípete v technoblábolech, tak
1) co napíše autor je slovo boží. Pokud autor chce retconovat fakt, že štíty Atlantis se musí dobíjet (resp. třeba jde o vybíjení bufferu), tak je to fakt. Seriál s fyzikou i pseudofyzikou zachází tak volně, že je TŘEBA ho upravovat.
2) nechápu, proč by 302 nemohl nést Marky devítky, když prachobyčejný protiletecký AIM9 jsou asi dvakrát větší...

Mark IX


AIM-9

Všimněte si, že to nakládají NA STÍHAČKU, na JEJÍ KŘÍDLO, a to je nějaká F-18 nebo tak něco, a ne 302, KTERÁ UMÍ LÉTAT DO VESMÍRU...

Pravda, je to jen rekvizita limitovaná velikostí, ale trochu tolerance do autorských záměrů, lidi. SG

No, tak u F-302 dvojek Mark IX nechám.

Mezitím další díl, takže ENJOY

Vše při starém


Atlantid, zasedací místnost, o dva týdny později

Od okamžiku, kdy Atlantida přistála na planetě uběhly dva týdny. Vše se už dalo do normálních kolejí. Každý člen expedice měl svůj pokoj a stanovenou pracovní dobu. Jen se dohadovalo o tom, kde a jak budou vypadat doly a továrny. Plukovník Sheppard však řešil jiný problém. Měl si vybrat nový tým.

Woolsey: „Plukovníku, jak daleko jste s vybíráním týmu?“
Sheppard: „No, abych řekl pravdu, čekám na povolení vydat se za Teylou a později snad také vyhledat Ronona.“
Woolsey: „Ještě jednou bych vám chtěl připomenout, že by si IOA přála, aby členové byli ze Země.“
Sheppard: „Tak to mají smůlu.“
Woolsey: „Jak chcete vlastně najít Ronona.“
Sheppard: „Jednoduše. Vyhledám jejich koalici a pak se uvidí. Když se do týmu vrátí Teyla, půjde i Ronon.“
Woolsey: „Jak myslíte, vezměte si tým Podplukovníka Lorna.“
Sheppard: „Tak jo, za patnáct minut vyrážíme. Mimochodem, od kdy je to podplukovník?“
Woolsey: „Minulý rok ho povýšili.“

Prostor brány, o třicet minut později

Sheppard: „Blahopřeji k povýšení.“
Lorne: „Děkuji, pane.“
Sheppard: „Chucku, zadej adresu.“
Chuck: „Ano pane. Symbol jedna zadán…………… symbol sedm zadán. Posílám sondu.“
Sheppard: „Tak co, už můžeme vyrazit?“
Chuck: „Počkejte, příjmám data. To je zvláštní.“
Sheppard: „Proč? Co se děj?“
Chuck: „Sonda nezaznamenala žádné známky života… jen malou radiaci.“
Sheppard: „To je blbost. Zkontrolujte to.“
Chuck: „Buď se nám rozhodily systémy, nebo tam někdo zbraň hromadného ničení.“
Sheppard: „Ať sem přijde Zelenka, chci to tam omrknout.“

Následně všichni nasedli do jumperu a vletěli do brány. Systémy bohužel ukazovaly správně. Na planetě skutečně nebyla žádná známka života a malá radiace.

Sheppard: „Zelenko, můžeš učit, před jakou dobou ta radiace vznikla a jaký byl její zdroj?“
Zelenka: „No podívej se sám.“

Najednou před sebou uviděli místo vesnice, obrovský kráter. Systémy ukazovaly, že má průměr kolem dvaceti pěti kilometrů. Bylo jasné, že na tuto planetu někdo hodil obrovskou nukleární bombu.“

Sheppard: „Ti šmejdi! Nikdy jsem jim neměl věřit.“
Zelenka: „Ale ne… proč by to dělali?“
Sheppard: „Nevím, ale oni už takový jsou!“
Zelenka: „Ale stejně. Athosiané pro ně, až na naše zbraně nic neznamenali.“
Sheppard: „Možná, ale kdo jiný v této galaxii má atomovku?“
Zelenka: „Weirová říkala, že je tu mnoho vyspělých ras, tak proč by jedna z nich nemohla mít něco podobnýho, jako je atomovka?“
Sheppard: „To nevím, ale zjistím to. Začnu u Geniů. Letím zpět.“

Atlantida, o pět minut později

Chuck: „Příchozí červí díra, kód plukovníka Shepparda, vypínám štít.“
Sheppard: „Chucku, kde je Woolsey?“
Chuck: „U sebe v pokoji, právě šel spát.“
Sheppard: „Okamžitě ho vzbuďte, ať přijde do zasedací místnosti.“
Chuck: „Ale pane…“
Sheppard: „Bez otázek!“
Chuck: „No výborně, ten zase bude nadšený.“

Atlantida, zasedací místnost, o deset minut později

Woolsey: „Doufám, že pro mé vzbuzení máte dobrý důvod. Zrovna se mi zdálo, jak jsem s paní…“
Sheppard: „Jo jo. Chtěl bych navázat spojení s Genii. Zjistili jsme, že to byla atomovka.“
Zelenka: „Našli jsme obrovský kráter.“
Woolsey: „Co, že? Proč by…“
Sheppard: „To zatím nevím, ale rád bych to zjistil.“
Woolsey: „Jste si tím jistý? Našli jste jen obrovský kráter, který…“
Sheppard: „Vyzařoval radiaci. To je pádný důvod.“
Woolsey: „Jak myslíte. Půjdu však s vámi. Chucku, vytočte Genie, musíme si s nimi promluvit.“
Kim: „Chuck šel spát, teď jsem tu já.“
Woolsey: „Aha… a jak se jmenujete?“
Kim: „Sjudžin Kim Šan Fang.“
Sheppard: „Jak že?“
Kim: „No to je jedno. Říkejte mi Kim. Ehm vytáčím adresu.“
Woolsey: „Tak jdeme, vezmeme si jumper.“

O dvě minuty později

K Sheppardovi, Zelenkovi a týmu podplukovníka Lorna se nyní připojil i pan Woolsey. Proletěli bránou, kde jim Genii poslali souřadnice, kde mají přistát. Pro jistotu je ještě ze zadu v zamaskovaném jumperu kryla SGA-4 vedení majorem Castelem. Major Castel pocházel z Portugalska. K programu Hvězdná brána se připojil před třemi měsíci. Dříve byl elitní pilot NATO. Sloužil na italské letadlové lodi Cavour, kde měl výborné výsledky při bojích proti Kaddáfího vládě. Sheppard otevřel dveře. Před jumperem stálo několik vojáků, kteří tým zavedli k Ladonovi – vůdci Geniů.

Ladon: „Vítejte, co vás přivádí k Geniům?“
Sheppard: „Je tu více důvodů.“
Ladon: „Začněte.“
Lorne: „Co se stalo Teyle a Athosianům?“
Ladon: „Athosiané? To už jsem někde slyšel, ale nevím, co se jim stalo.“
Sheppard: „Takový malý jaderný výbuch.“
Ladon: „Naznačujete mi tu snad, že jsme je zničili našimi atomovkami? Proč bychom to dělali?“
Sheppard: „U vás člověk nikdy neví.“
Ladon: „To je směšné!“
Woolsey: „Tak, kdo jiný kromě vás má v galaxii zbraně hromadného ničení?“
Ladon: „O nikom nevíme.“
Sheppard: „Tak vidíte. Proč jste je zničili?!“
Ladon: „Nikoho jsme nezničili, ale měli jsme tu menší problém s bezpečností.“
Woolsey: „Specifikujte to prosím.“
Ladon: „Před dvěma týdny nám neznámá skupina ukradla několik jaderných hlavic. My zatím nevíme, kam se poděli.“
Zelenka: „Tak tohle jsem ještě nezažil! To je katastrofa, to je…“
Ladon: „Přepadli nás na jedné z našich základen.“
Woolsey: „Děláte si z nás srandu? To nemáte nic, jako autodestrukci?“
Ladon: „To je taková ta silná zbraň, která dokáže zničit Atlantidu?“
Zelenka: „Ty vole, on ani neví, co je to autodestrukce! Kam jsem se to dostal?“
Ladon: „Nevtipkujte prosím a řekněte mi to je!“
Sheppard: „On nevtipkuje. To je poslední pojistka. Pokud vaši základnu nebo loď přebere nepřítel, tak celá vybouchne.“
Ladon: „Nic takového jsme neměli.“
Woolsey: „Teď je podstatné hlavně, abychom našli ty, co to ukradli.“
Ladon: „Souhlasím.“
Sheppard: „Kolik toho vlastně vzali?“
Ladon: „Něco kolem padesáti hlavic.“
Lorne: „Co??? Od kdy jich tolik máte? Víte, kolik lidí to může zabít?!“
Ladon: „Byl to náš největší sklad.“
Woolsey: „Máte už záznamy o jiných útocích?“
Ladon: „Jen o jednom. Celá Pegaská koalice se tu skupinu snaží najít, ale je to velice komplikované. Nesprávné informace zabily již několik set koaličních vojáků.“
Woolsey: „Chtěl bych se okamžitě sejít s tou Pegaskou radou.“
Ladon: „To nebude jednoduché, momentálně…“
Woolsey: „Říkám hned!“
Ladon: „Pokusím se je sehnat.“

Neznámá planeta, „kancelář“ předsedy nejvyšší Pegaské rady, o pět hodin později

Ladonovi se nepodařilo přemluvit zástupce Pegaské koalice, aby za nimi přišli. Trvali na tom, aby se sami zástupci Země dostavili za předsedou (opět na neznámou planetu, do podzemního komplexu). Koalice zatím neměla kromě Genijských atomovek žádnou významnější technologii. Sdružovala však kolem dvě stě planet a civilizací. Každá planeta měla v radě jednoho radního, který měl možnost rozhodovat o důležitých věcech a posílal bránou všechny informace svému lidu. V radě však mluvil s cizinci vždy jen předseda, ostatní jen hlasovali. Předseda byl volen každý rok. Součastný předseda si říkal Saiks. Byl silné postavy s malou bradku, budil dojem velice nekompromisního muže. Obecně vypadal velice nedůvěřivě a naštvaně, že se Země znovu zapojí do dění v Pegasu. Sám, ale moc dobře věděl, že oni jsou jediná možnost, jak porazit Wraithi.

Saiks: „Vítejte. Chtěli jste se mnou mluvit, teď máte možnost.“
Woolsey: „No, tak bychom začali. Nevíte, kde jsou Athosiané a proč byli zničeni nukleární zbraní. Kdo všechno kromě Geniů má v koalici atomovky?
Saiks: „Nevím, že byli Athosiané zničeni. Ohledně nukleárních zbraní. Ty podle našich informací mají jen Genii.“
Sheppard: „Nemusíte si s námi hrát.“
Saiks: „Proč bychom ničili Athosiany?“
Woolsey (zašeptal Sheppardovi): „Plukovníku, nemá cenu je tu takto obviňovat. Zeptáme se jich, kde je Ronon, ten nám určitě něco řekne.“
Woolsey (teď už hlasitě): „Dobrá, toto vyřešíme později. Teď byste nás mohli zavést za Rononem.“
Saiks: „Nevíme, kde je. Nesouhlasil s naší politikou a tak od nás odešel. S ním odešlo také kolem tři sta našich elitních vojáků s jejich rodinami.“
Sheppard: „Evidentně neztratil rozum.“ - Ušklíbl se Sheppard.
Saiks: „Upřímně. On je první na seznamu podezřelých z krádeže hlavic“
Woolsey: „Podle čeho soudíte?“
Saiks: „Pokud by z vaší armády odešlo do galaxie přes tři sta vašich elitních vojáků a pak vám někdo ukradl atomovky a zničil vaši základnu, tak…“
Zelenka: „Možná, ale už na vás zaútočili nebo vám něco zničili?“
Lorne: „Tím chce říci, jestli pro to máte důkaz?“
Saiks: „Zatím ne.“
Zelenka: „Tak vidíte!“
Saiks: „Jestli jste nás sem přišli obviňovat, tak jste chodit nemuseli!“
Woolsey: „Máme důvod….“
Saiks: „Tak proč jste sem vlastně přišli?“
Sheppard: „Přišli jsme sem hledat naše přátele.“
Woolsey: „A také požádat o obnovu členství v koalici.“
Saiks: „Konečně nějaká dobrá zpráva.“
Woolsey: „Také si myslím. Ještě bychom…“

V tom se ozvalo hlasité bití bubnů.

Lorne: „Co to je?“
Saiks: „Byli jsme napadeni. Bubny bijí na poplach.“
Sheppard: „Kým?“
Saiks: „Asi Wraithi. V tomto komplexu bychom měli být v bezpečí.“
Woolsey: „Zelenko?“
Zelenka: „Jo, měli bychom tu být v bezpečí. Pokud tady nemají bránu.“
Saiks: „Proč by to mělo vadit?“
Sheppard: „No to si ze mě děláte srandu!“
Saiks: „Co to znamená?“
Zelenka: „Že to tu najdou.“
Saiks: „Jak?“
Zelenka: „Brána vydává zvláštní energii, kterou senzory zachytí.“
Sheppard: „Dejte nám zbraně. Pomůžeme vám s obranou.“
Saiks: „Nejsem si jistý, jestli…“
Woolsey: „Udělejte to!“

Saiks pokynul strážím, aby to udělali.

Saiks: „A jaký máte plán?“
Sheppard: „Zaveďte nás k bráně. Musíme ji udržet.“

Saiks společně s dvaceti koaličními vojáky je vedl dlouhými a nekonečnými chodbami. Komplex byl opravdu obrovský. Zatím potkávali jen pár lidí, kterým doporučili, aby se k nim přidali. Úl totiž začal po komplexu střílet. Hloubka, v které byl komplex, byla obrovská a úl navíc střílel jen malým výkonem.

Po pěti minutách cesty je přepadlo kolem dvaceti Wraithů, kteří se schovali za jednu z uliček. Spustili nepřetržitou palbu. Jako první omráčili Saikse, který šel první a ani neměl zbraň.
Sheppard, Lornův tým a vojáci se sice snažili palbu obětovat, ale Wraithi nepřetržitě stříleli a pořád se přibližovali. Sheppardovi se konečně podařilo zabít prvního, ale už od nich byly pouhých deset metrů. Sheppard proto zavelel k ústupu. Tentokrát se mohli připravit lidé. Sheppard s ostatními šikovně počkal v malém záhybu, kde bylo místo sotva pro tři Wraithi. Jakmile tam vstoupili, okamžitě je začali kropit střelami z P-90. Wraithi jeden po druhém umírali, ale podařilo se jim omráčit Lorna, kterého museli společně se Saiksem vzít na ramena. Pokračovali dále k bráně. Cestou už nepotkali žádného Wraitha. K jejich udivení s třemi sty civilisty přišli k zavřené a opuštěné bráně. Zelenka zadal adresu nově vzniklého stanoviště Alfa a všichni až na Shepparda, koaliční vojáky a zbytek Lornova týmu bezpečně prošli. Ti, co zůstali ještě chtěli po komplexu posbírat, co nejvíce civilistů, když však narazili na Wraithi, kteří se rychle blížili k bráně, okamžitě odešli. I přesto se číslo zachráněných zvýšilo na čtyři sta padesát dva.

Budu vděčný za všechny vaše komentáře:-)