Zdravím. Dnes Vám přináším první díl, doufám, že se Vám bude líbit. So Enjoy it!
1.Díl Na dvou frontách - 1. Část
Galaxie Pegas, Vita, Atlantis, dva měsíce po přistání
Zrovna se stmívalo, noc se pomalu, ale jistě hlásila o své místo. Byl vidět krásný západ slunce, na obloze se už začaly vykreslovat oba měsíce planety. Atlantis se volně pohupovala na vlnách oceánu. Občas kolem proletěly jumpery, které ještě stále získávaly informace o nové planetě. Inženýři dokončovali opravy některých věží. Doktor Beckett totiž nezvládl přistání a při dopadu na hladinu oceánu, se narušila statika některých věží ve městě.
Mezitím John, Rodney a Ronon, byli v posilovně. Všichni tři byli, spolu ještě s několika mariňáky v obdelníkové místnosti, plné nejrůznějšími posilovacími stroji, zrcadly po obvodu místnosti.
„Rodney ty máš ale pupek, s takovou Tě Jeniffer brzo nechá.“ vtipkoval John, přičemž se díval na anomálii na Rodneyho břiše.
„Cože? To není pravda. Náhodou mám skvělou postavu.“ bránil se Rodney.
„No nevím. Poslední dobou toho hodně sníš a skoro vůbec se nehýbeš.“
„To je pravda, asi si Tě vezmu do parády.“ zapojil se do rozhovoru Ronon, který zrovna docvičil další sérii.
„Opravdu? Je pravda, že odborný dozor by se mi hodil.“ a už myslel na to, jaký z něj bude vyrýsovaný frajer.
„Jasně. A vycvičím Tě po sateďansku.“ Řekl Ronon, dívajíc se škodolibým úsměvem na Rodneyho.
„No, já to ještě zvážím.“ oznámil trochu vystrašeně McKay.
Najednou se všem v uchu rozezněla vysílačka.
„Tým plukovníka Shepparda do řídící místnosti. Opakuji. Tým plukovníka Shepparda do řídící místnosti.“
„A máme po cvičení“ odvětil Ronon a spolu s Johnem a Rodneym, se odebrali do řídící místnosti.
Řídící místnost, o pět minut později
Trojice zrovna došla do řídící místnosti, s Teylou v zádech.
„Tak co se děje?“ Zeptal se ihned Rodney.
„Na dálkových senzorech je devět kontaktů, z nichž jeden je cestovatelská loď, zbytek neznámý.“ vysvětlil situaci Chuck.
„Za jak dlouho dorazí?“ Položil tentokrát otázku Sheppard
„Za osm hodin.“
„Kde se nachází Daedalos?“ přidala se do rozhovoru Teyla.
„Je na cestě k Zemi, s ním počítat nemůžeme.“ oznámil pan Woolsey, který zrovna přišel ze své kanceláře.
„Ale kdo to může být? Myslím těch zbylých osm lodí. Wraithy by senzory poznaly a Asurany jsme přece zničili. A navíc nikdo neví, že jsme teď na této planetě.“ Přemýšlel nahlas Rodney
„Třeba to může být jedna z těch vyspělých civilizací, o kterých nám říkala doktorka Weirová, když byla replikátor.“ přišla s nápadem Teyla.
„Ale to pořád nevysvětluje to, proč letí sem?“ podivil se Sheppard
„Bůh ví, co chtějí, ale důležité je, abychom byli připraveni. Jaký navrhujete postup?“ zeptal se Woolsey
„No,“ začal Sheppard, „jak už jste řekl, nevíme, kdo sem letí, tak bych přímý střet nenavrhoval. Zamaskujeme město a uvidíme, kdo se to nás letí podívat, navíc dronů taky nemáme na rozdávání.“
„Dobrá tedy. Uvědomím personál, ať jsou připraveni na nejhorší.“ Řekl pan Woolsey, přičemž dal pokyn ostatním, aby šli provést nezbytné úkony k nastávající situaci.
V následujících osmi hodinách se, jak už vědecký, tak vojenský personál připravoval na přílet plavidel. Vědci prováděli diagnostiku pomocných generátorů a všech třech ZPMemek, maskování, štítových systémů a v neposlední řadě i kontrolu dronových sil. Mezitím vojenské osazenstvo kontrolovalo stav kolejnicových děl, kvůli možnosti, že by neznámý mohl vyslat stíhače. Dále se vojáci rozmisťovali do obraných pozic, jak na vnějších stranách věží, tak vně města.
Vše bylo připraveno a zkontrolováno, všichni byli na svých místech. Do příletu zbývaly necelé dvě hodiny.
Galaxie Mléčná dráha, neznámá soustava, država Luciánské aliance
Na první pohled zcela obyčejná a soustava, s pěti planetami, z nichž byly obyvatelné pouze tři, zato všechny drženy v mocenských chapadlech Luciánské aliance.
Osm hataků, na orbitě jedné z planet, svádělo boj na život a na smrt. Svobodní jaffové se třemi hataky na jedné a Praví jaffové spolu s Luciánskou aliancí s pěti hataky na druhé straně, do sebe bušili už přes pět minut, zatím bez jasného vítěze. Luciáni s Pravými jaffy měli sice početní převahu, ale Svobodným jaffům hrála do karet technologická výhoda, jelikož Země, jakožto spojenec Svobodných jaffů, poskytla svým vazalům silnější štíty, které ty na normálním i u hataku upraveného Anubisem, o dost převyšují. Lodě obou stran prováděly nejrůznější manévry, přičemž neustálou palbou zatěžovaly štíty svého protivníka. Energetické pulzy všech lodí křižovaly prázdnotu vesmíru. Každý pulz, který se zastavil o štít, vytvořil na energetické bariéře krásnou scénérii barev, která zvýrazňovala zuřící bitvu, v černotě vzduchoprázdna. Bylo to opravdu pěkné, nebýt toho, že si obě strany šly tvrdě po krku.
Všechny lodě rovněž vypustily všechny své letouny, ovšem stíhači Svobodných jaffů neměli proti takové přesile moc velkou šanci. I přes to, že se v jejich řadách nacházeli opravdoví machři, proti početní převaze nepřítele toho ani oni moc nezmohli a zanedlouho byly všechny jejich kluzáky zničeny. Ihned poté se nepřátelské kluzáky zaměřily na lodě většího kalibru. Slétávaly se jako vosy na med. Štít lodí Svobodných jaffů byl zaměstnáván, jak palbou z hataků, tak kanónů ze stíhaček. I přes to, se jejich štíty držely velmi slušně.
Energetická bariéra, jednoho z Luciánských plavidel, byla na pokraji zhroucení. Obsluha zbraní, na jednom z hataků Svobodných jaffů, si toho byla plně vědoma. Ihned uvědomila kormidelníka, ten uvedl loď do pohybu a provedl nálet na danou loď z vrchu. Palba lodi Svobodných jaffů byla dostačující. Stačilo pár výstřelů, štít lodi jen problikl, následně vlivem další palby loď explodovala. Po tomto úspěchu Svobodných jaffů, lodě Luciánů a Pravých jaffů změnily taktiku boje a soustředily se vždy jen na jeden cíl. Společná palba zanedlouho přinesla své ovoce. I přes vynikající manévry kormidelník a technologie silnějších štítů, přišla brzy loď Svobodných jaffů o štíty, následně byla neutichající palbou rozmetána na malé kousíčky.
Lucáni a Praví jaffové se tedy zaměřili na další loď protivníka. Hatak Svobodných jaffů, který byl nyní pod palbou, měl štíty na pětatřiceti procentech a jejich výdrž rychle klesala. Když už se ukazatel výdrže štítu blížil k nule, do hry vstoupil další hráč.
Z hyperprostoru vyletěla Odyssea, v celé své kráse. Ihned po výstupu z ní vyletěly čtyři bleděmodré parsky, mířící po dvou, na dva cíle. Už tak oslabené štíty nepřátelských hataků nemohly takový nápor snést a ihned explodovaly. Zároveň ze sil vylétly čtyři hlavice Mark IX, které svým výbuchem, rozmetaly poslední dva hatak na malé kousíčky.
Poté dal plukovník Emerson rozkaz navázat spojení se zbylými spojeneckými loděmi. Obrazovka na Odyssey se rozdělila na dvě poloviny. Na jedné byl vidět neznámý jaffa a druhé půlce byl obličej Bra´taca.
„Ještě, že jste dostali naši zprávu včas. Netrvalo by dlouho a podlehli bychom. Opět jsme vašimi dlužníky, plukovníku.“ vyjádřil své dík Bra'tac.
„Měli jste štěstí, že jsme byli jen pár světelných let odsud. A vůbec, proč jste tady. Podle našich informací je tohle jen jedna z planet, kde Luciánská aliance pěstuje kassu.“ podivil se Emerson, přičemž nahodil nechápavý pohled.
„To sice ano, ale podle našich,“ při slově „našich“ dodal důraz, „informací, zde Luciánská aliance vyrábí lodě a my se rozhodli tohle místo zničit, ale neočekávali jsme takovou obranu. Od našich špehů jsme dostali informace, že na orbitě budou hlídkovat nanejvíš dvě lodě, proto jsme vyslali jen tři hataky.“ vysvětlil Bra'tac
„A co jste si mysleli, že planeta, na které mají Luciáni svou loděnici bude jen tak? Bez ochrany?“ Vyjel Emerson.
„Já vím plukovníku. Bylo to od nás trochu pošetilé, měli jsme tušit, že zde bude hlídkovat více lodí.“
„Jen mi není jasné, proč to zde neobsadíte. Tím byste mohli zvýšit svou výrobní kapacitu lodí.“
„Na udržení obrany další planety nemáme prostředky, už tak stěží zvládáme udržet tu hrstku planet, které obýváme. A navíc planetu na výrobu a opravu lodí ve svém držení již máme.“ podal vysvětlení Bra'tac.
„Aha a chcete vybombardovat celý povrch planety?“ nepřestával se ptát, plukovník.
„Nikoliv, jen dok, ti lidé na planetě jsou otroci, nemají s tím nic společného“ Podal vysvětlení Bra‘tac.
„Tak to už nás tady nebude potřebovat. A příště, jestli má spojenectví fungovat, alespoň pošlete zprávu o tom, kam letíte, abychom případně mohli poskytnout pomoc.“ spojení se přerušilo. Následně se Odysseya stočila, tak, že byla zádí k ostatním lodím a skočila do hyperprostoru směrem k Zemi.
Hned na to, se hataky Svobodných jaffů začaly přesouvat nad planetu, konkrétně nad dok, který zabíral dobrou čtvrtinu planety. Ihned poté začaly s bombardováním. Dok, nechráněn štítem, ani žádným podobným mechanizmem, byl během pár minut, palbou z orbity, zcela zničen. Záhy obě lodě aktivovaly své hypermotory a s kurzem nastaveným k Chulaku, zmizely, zanechávajíc za sebou pět zničených hataků a část vybombardované planety.
Galaxie Pegas, Vita, Atlantis, dvacet minut do příletu
Napětí by se dalo krájet. Všichni byli nervózní. Byli nervózní, protože nevěděli, nevěděli, kdo to k nim letí. Samozřejmě jedna z lodí byla cestovatelská, ale co těch zbylých osm? Nový nepřítel, či budoucí spojenec? Kdo ví. I přes to všechno každý zachovával klid.
Jen Rodney trochu zběsile pobíhal po řídící místnosti a ještě jednou prováděl diagnostiku maskování a městského štítu, zda jsou správně nastaveny, zároveň si připravil program, díky kterému by ihned mohl přepnout maskování na štít.
„Tak jak to vypadá, doktore?“ zeptal se Woolsey.
„Vše je připraveno, maskování i štít je v pořádku. Jsme připraveni, ale pořád mi to vrtá hlavou.“
„Co Vám vrtá hlavou?“ Přičemž se Richard opřel o jednu z konzolí.
„Proč? Proč sem.“
„Jak už jsem říkal, Bůh ví, doktore. Možná se to dozvíme od cestov…“ nestačil dokončit větu, senzory začaly zničehonic varovně pípat.
Oba dva se přesunuli před senzorovou obrazovku.
„Co se děje?“ položil otázku Woolsey.
„Všech devět lodí zrychlilo. Místo osmnácti, tu budou za dvanáct minut, raději zapnu maskování už teď.“ načež zmáčkl pár tlačítek, ozval se klasický zvuk, právě se zapínajícího se maskování a celé město splynulo s mořskou hladinou.
„Rodney, proč se město zamaskovalo.“ ozvalo se v Mckayově uchu.
„Lodě, které sem míří, zrychlily, raději jsem zapnul maskování už teď.“
„Začíná to být čím dál tím víc zajímavější.“ odvětil Sheppard a vysílačku vypnul.
Příštích deset minut už celé osazenstvo města jen čekalo na přílet. Všichni byli na svých místech, připraveni na cokoliv. Sheppard seděl v ovládacím křesle, už chyběli jen „hosti“. Po deseti minutách se nad Vitou otevřelo devět hyperprostorových oken a z nich vyletělo devět plavidel. Cestovatelské lodi, při výstupu z hyperprostoru, explodoval levý motor, ten se vzápětí oddělil od trupu lodi. To mělo za následek vypadnutí proudu po celé lodi. Loď se nadále pohybovala jen setrvačností. Ještě předním byla z cestovatelské lodi vyslána zpráva, na všech frekvencích, s prostým zněním: „POMOC“.
Ostatní lodě vystoupily v pořádku a ihned začaly skenovat okolí. Mezitím to vše sledoval Rodney, Radek a Chuck z řídící místnosti.
„Rodney, přijímám zprávu z cestovatelské lodi.“ prohlásil Zelenka
„Co se v ní píše?“
„Cestovatelé žádají o pomoc.“ nechápavě se na Rodneyho podíval.
„Pane Woolsey, Cestovatelé žádají o pomoc, co máme dělat?“ Zeptal se Rodney.
„Měli bychom jim pomoct.“ Řekl do vysílačky Sheppard, který to vše sledoval z ovládacího křesla.
„Ještě chvíli vyčkáme a uvidíme, co se bude dít dál. Nebudeme zatím riskovat naše prozrazení.“ čímž Woolsey ukončil rozhovor. Mezitím se dění na orbitě značně změnilo. Věci se daly do pohybu. Neznámé lodě se rozdělily do dvou skupin. Jedna, čítající dvě lodě, se vydala za lodí Cestovatelů, která se stále pohybovala jen svou setrvačností a čím dál tím víc se vzdalovala od planety. Druhá skupina, šestičlenná, jednou obletěla planetu, poté se zastavila přímo nad Atlantidou.
Všech šest lodí zahájilo palbu.
O dvě minuty dříve, Atlantida, řídící místnost
„Neznámé lodě se rozdělily do dvou skupin, po dvou a šesti. Dvojčlenná skupina se vydala za cestovatelskou lodí a ta druhá zatím oblétává a skenuje planetu. Počkat. Zastavili se přímo nad Atlantidou. Střílejí!“ zařval Zelenka.
Rodney stihl zareagovat včas a přepnul maskování na štít v pravou chvíli. Štít se zrovna uzavíral nad centrální věží, když na něj začaly dopadat první zelené střely.
„Jak nás sakra našli?“ rozčílil se Rodney.
„Myslím, že nás vystopovali podle toho signálu, který vyslala cestovatelská loď.“ Řekl svůj názor Radek
„Jak jsme na tom, McKayi?“ položil otázku pan Woolsey.
McKay jen popošel ke svému počítači, zmáčkl pár tlačítek a spustil: „Štít se stačil uzavřít včas. Žádná část města není poškozena. Štít nad městem drží perfektně, jejich zbraně nejsou, Bůh ví jak, silné, ale větším počtu by mohli být problémem.“
„Dobrá tedy. Plukovníku, slyšíte mě?“ řekl do vysílačky.
„Ano, pane Woolsey.“ odpověděl.
„Nechám to na Vás, hlavně moc neplýtvejte drony.“
„Už jsem se bál, že to neřeknete.“ načež se plukovník zamyslel, křeslo se s ním sklopilo a rozzářilo do modra. Nejdříve ze všeho, si John lodě důkladně pro skenoval, hned poté se hluboce zamyslel, přičemž se otevřela dronová sila, z nichž vylétlo sto dvacet zářivých žlutých střel. Pár sekund kroužily nad silem, pak se seřadily do jednoho proudu, prolétly městským štítem a zamířily na orbitu. Cestou se je pokusila sestřelit bodová obrana nepřátel. I přes bravurné ovládání Johna, několik střel bylo zasaženo. Před loděmi nepřítele, se drony rozdělily do šesti větví, každá zhruba po šestnácti. Všech šest skupin si razilo cestu do niter lodí. Okolo lodí se nenacházel žádný štít. Trup lodi byl ale pevný a za oběť padla zhruba polovina střel, ale i polovina byla dostačující. Hned, jakmile byly všechny střely v lodích, explodovaly. Všech šest lodí bylo nekompromisně, zevnitř trháno na kusy a každá s výbuchem, který byl vidět i z Atlantidy, pouhým okem, se odporoučela na onen svět.
Mezitím, daleko od Vity, se odehrával zcela jiný boj. Na cestovatelské lodi se technikům nebo těm, kteří si tak říkali, podařilo nahodit napájení lodi a některé systémy. Podsvětelné motory byly zcela mimo provoz. Ale, co se pohonných jednotek týkalo, tak fungoval pouze hyperpohon a několik stabilizačních trysek. Nepřátelské plavidla se mezitím nebezpečně přiblížili k lodi. Cestovatelé neváhali a rozkaz své velitelky, aktivovaly hypermotory, právě včas. Z nepřátelské lodi totiž začaly vylétávat zelené střely.
Po tomto krátkém skoku, který loď dopravil až téměř na orbitu Vity, cestovatelé navázali komunikaci a Atlantidou.
„Tady Larrin, z cestovatelské lodi. Děkujeme Vám za pomoc.“
„Ještě nám neděkujte, zbylé dvě lodě se vrací zpátky k planetě, radím Vám, abyste odletěli, co možná nejdále, my to s nimi vyřídíme. Poté nám to vše musíte vysvětlit.“ Řekl Woolsey a vysílání se přerušilo.
Loď cestovatelů provedla další krátký hyperprostorový skok a vyčkávala, dokud nebude vzduch čistý. Netrvalo dlouho a nepřátelské lodě se přiblížily. To byl signál pro Shepparda, který ještě stále seděl v ovládacím křesle. Opakovala se tentýž scénář. Na každou loď bylo vysláno dvacet dronů. Jedna z lodí byla zničena bez problému, ale když už se střely začaly prokousávat do nitra druhé, loď, i přes své poškození, aktivovala své hypermotory a zmizela. John, těch pár nepoužitých dronů navedl zpátky do zbrojnice a mistrně je uložil zpět na jejich původní místo.
Mezitím se loď Cestovatelů vrátila zpět k planetě a pomocí stabilizačních trysek, se ustálila na orbitě.
Galaxie Mléčná dráha, Země, SGC
Byl krásný den. Cheyenne Mountain ozařovaly sluneční paprsky. Vojáci na hlídce, z horka, jen utírali pot z čela. Z ničeho nic, se do té letní idyly, z reproduktorů ozvalo: Neplánovaná mimozemská aktivace, Generál Landry do řídící místnosti.
Generál Landry seděl ve své kanceláři a právě vyřizoval nějaké formality. Hned, jakmile slyšel hlášení, zavřel svůj notebook, zvedl se ze svého koženého křesla, vyšel z kanceláře a mířil rovnou k točitému schodišti. Seběhl je, jako za mlada a hned se začal ptát.
„Koho nám to sem čerti nesou tentokrát, Waltře?“
„Přijímám kód Teal'ca.“ Oznámil.
„Otevřete iris.“ Přikázal.
„Ano, pane.“
Generál Landry tedy zamířil do místnosti s bránou, aby Teal'ca přivítal.
„Co Vás k nám přivádí, Teal'cu?“ Zeptal se.
„Přišel jsem s prosbou, generále“ Oznámil.
„Dobrá. Ale nebudeme to probírat zde. Pojďte do zasedačky.“
Ne, generále, vy mi nerozumíte. Luciánská aliance a Praví jaffové mobilizují síly. Chtějí napadnout Chulak a to do dvou dnů. Přišel jsem Vás požádat o pomoc.“
Tady ještě přidávám obrázek nepřátel, pro ty, co nepochápali z textu.
Komentujte, pište své názory. Děkuji.