Díl sedmý - Laboratoř
Antická výzkumná laboratoř zkoumaná A-1 a A-2, Mléčná dráhaBránou prošli oba týmy a potemnělá oválná místnost se začala rozsvěcet. Zapnuly se ovládací konzole, rozsvítily se přilehlé chodby a ze stropu se spustilo jakési zařízení.
John: „Co to je?“
Rodney: „Nemám ponětí.“
Zařízení se aktivovalo a celou místnost ozářil jakýsi paprsek, který projel celou místností.
Rodney: „Vypadá to, že nás to skenuje!“
Lorne: „Skenuje? Jakože nějaký bezpečnostní zařízení?“
Rodney: „Nejspíš. Doufám, že to na nás nezačne střílet.“
John: „Většina z nás má přece antický gen!“
Jen to dořekl, paprsek zmizel. Chvíli se nic nedělo a poté se spustil alarm ohlašující autodestrukci.
Rodney: „Ale ne! Za tři minuty to tady celé vybouchne!“
John: „Tak fajn mizíme odsud Teylo zadej adresu Země!“
Rodney: „Pokusím se to vypnout.“
John: „Dobrá, ale máš na to jenom dvě minuty a pak odcházíme!“
Teyla: „Máme problém! Ovládací panel nefunguje! Nejde zadat adresa!“
Rodney: „Cože?! To… to tady jako umřeme?“
John: „Uklidni se Rodney! Zkus ten panel opravit!“
Rodney: „To si myslíš, že to zvládnu za tři minuty? To se na něj nestihnu ani napojit, natož s tím něco udělat! Navíc si myslím, že je panel naprosto vyřazený jako součást zabezpečení!“
John: „Něco se musí dát dělat! Máte někdo nějaký nápad?“
Lorne. „A co adresu zadat ručně?“
Rodney: „To nepůjde. Je to brána podobná pegasuským. Vnitřní kruh se neotáčí. Zřejmě součást zabezpečení.“
Ronon: „A co to zkusit vypnout? Před chvílí Rodney říkal, že to zkusí.“
Rodney: „No jasně! Možná by to šlo!“
Lorne: „Už zbývá pouze něco přes dvě minuty!“
Rodney se věnoval řídícímu panelu v místnosti. Byl jako smyslů zbavený. Naprosto zabraný do práce. Hrozba smrti pro něj byla neuvěřitelný hnací motor. Teyla se mu snažila jakkoliv pomoct, ale Rodney pomoc odmítal s tím, že ho jen zdržuje.
John: „Rodney jak to vypadá?“
Rodney: „Je to klasický software zabezpečení, jako třeba na Atlantis akorát je tu přidaná pojistka. Nestačí mít antický gen, ale také je zapotřebí mít u sebe jakýsi vysílač.“
Lorne: „A ten my nemáme…“
Rodney. „Neříkejte… Zkusím se nabourat do systému a upravit protokol. Možná se mi podaří zprovoznit ovládací panel.“
John: „Moc času nezbývá! Teylo připrav zadávání na Gamu. Tam ještě není Iris. Nemáme čas zadávat kód. Půjde o vteřiny, jestli se to povede!“
Teyla se připravila u panelu. Všichni byly jako na trní. Ta obrovská nejistota, zda zemřou nebo ne dokázala rozhodit i zkušeného trénovaného vojáka. Rodney stále pracoval na prolomení zabezpečení. Čůrek potu, který mu stékal z čela, naznačoval, že je velmi nervózní a že je to pro něj velice náročné. Jeho mozek jel na plné obrátky. Už zbývala pouze minuta. Nervozita už dorazila i k Rononovi, který začal přešlapovat.
Ronon: „Tyhle situace nemám rád!“
John. „Jaký? Situace kdy nám jde o život?“
Ronon. „Ne. Situace kdy nemůžu dělat nic, abych nějak pomohl.“
Rodney: „Mám dobrou, špatnou a ještě horší zprávu. Ta špatná je, že panel nezapojím. Je to moc dobře zabezpečené. Ta dobrá je že možná vyřadím autodestrukci a ta horší, že tím, že jsem se věnoval panelu, nezbývá mi na to čas.“
John: „Aspoň se o to pokus! Přece to nevzdáš!“
Teyla: Už zbývá jen patnáct vteřin!“
Rodney, který kupodivu zachoval chladnou hlavu, se stále snažil prolomit zabezpečení. Ostatní nevěděli co dělat. Nejistota a možnost blížící se smrti byla strašná.
Lorne: Už jen pět vteřin!…“
Zbývaly už pouze dvě vteřiny…
Rodney: „Mám to! Dokázal jsem to! Odpojil jsem autodestrukci!“
Skutečně. Odpočítávání zmizelo. Ze všech přítomných spadla tíha nejistoty.
John: „Paráda Rodney! Skvělá práce!“
Všichni Rodneyho pochválili a poděkovali mu, což zvedlo jeho ego do závratných výšin.
Rodney: „No co byste taky čekali od takového génia, jako jsem já?! Ale přece jenom zbývá problém, a to ten, že ovládací panel stále nefunguje. Uvízli jsme tu. Prozatím.“
John: „To přece zvládneš Rodney!“
Rodney: „Taky že ano. Říkal jsem přece prozatím!“
John: „Tak dobrá. Rodney ty pracuj na tom panelu, a my ostatní se tady porozhlédneme. Majore, jeden z vašeho týmu zůstane tady s McKayem třeba Miller a my ostatní se rozdělíme po dvojicích. Já půjdu s Teylou, Ronon s Vámi a poručík Brooks a kapitán Wilson spolu. Dávejte pozor je dost pravděpodobné, že tu jsou další zabezpečení! Na nic nesahejte. Každých pět minut hlaste svou pozici a situaci. Jasné?! Dobrá jdeme!“
Rodney pokračoval v práci na zprovoznění ovládacího panelu brány a poměrně dost se u toho vztekal. Seržant Miller, který to vše musel poslouchat, začínal být na prášky. Rodney stále nemohl prolomit poslední kódování zabezpečovacího programu. Ač se snažil sebevíc, vždy jeho pokusy selhaly.
Rodney: „Millere, nemáte tyčinku?“
Miller: „Copak nemáte svoje, doktore?“
Rodney: „Měl jsem dvě a jednu už jsem snědl.“
Miller: „No vidíte, ještě jednu máte. Tak proč chcete mojí?“
Rodney: „Tu svojí si nechávám jako poslední rezervu. Nesmí mi klesnout hladina cukru, jinak upadnu do hypoglykemického šoku a tohle mě dost vyčerpává!“
Miller: „No tak si dejte tu tyčinku, co máte.“
Rodney: „Nevím, jak dlouho mi ještě potrvá prolomit to zabezpečení. Je docela dost možné, že tu chvíli zůstaneme, a já jsem jediný, kdo dokáže ten panel zprovoznit. To znamená, že jsem důležitý a vzhledem k mé potřebě živin je pravděpodobné, že mi má zásoba jídla nebude stačit…“
Miller: „Tady máte tu tyčinku, a už po mně nic nechtějte a buďte zticha, nebo za sebe neručím!“
Naštvaný seržant podal McKayovi tyčinku a šel se projít po místnosti. Rodney tyčinku ihned rozbalil a s obrovskou chutí se do ní pustil.
Mezitím ostatní prozkoumávali další prostory antické laboratoře.
John: „Ta chodba je dost dlouhá, nemyslíš?“
Teyla: „Ano už jdeme poměrně dlouhou dobu. Támhle se chodba opět stáčí.“
Oba pokračovali v cestě a za ohybem chodby narazili na dveře.
John: „Vidíš nějaký ovládací panel?“
Teyla: „Ne nevidím… Podívej! Támhle se něco vysunulo!“
Asi dvacet centimetrů napravo od poměrně velkých dveří se vysunul malý panel s jedním tlačítkem.
John: „Majore Lorne, Ronone, jak to u vás vypadá?“
Lorne: „Stále jdeme chodbou. Zatím jsme na nic nenarazili.“
John: „My jsme došli ke dveřím a chystáme se je otevřít, objevil se tu malý panel s tlačítkem.“
Lorne: „Buďte opatrný, pane.“
John: „Nebojte, majore. Jak je na tom Brooks s Wilsonem?“
Lorne: Zatím prý taky na nic nenarazili.“
John. „Ha. Jsme první!“
John se přiblížil k tlačítku a se zatajeným dechem ho zmáčknul. Panel ze zdi zmizel a dveře se otevřely. Plukovník vstoupil do velké místnosti. V místnosti se nacházela spousta panelů a konzol a dvoje další dveře.
John: „Páni! Zajímavé. Lorne! Vypadá to tu na výzkumnou laboratoř. Jsou tady ještě další dvoje dveře. Jdeme se podívat, co je za nimi.“
Lorne: „My zatím na nic nenarazili.“
John: „Dejte vědět, až něco objevíte. Wilsone, Brooksi! Jak to vypadá u vás?“
Wilson: „Zrovna jsme dorazili na konec chodby. Je tu balkon. Je tu menší hala. Zřejmě je tam nějaké energetické zařízení. Po obvodu jsou nějaké panely a na druhém konci je nějaké velké zařízení. Jdeme se tam podívat.“
John: „Dobrá. Dávejte si pozor!“
Wilson: „Rozkaz, pane!“
Oba vojáci se vydali po schodech dolů. Během několika chvil dorazili dolů, a vydali se na druhý konec místnosti kolem energetického zařízení. Zařízení vypadalo trochu jako generátor v ha’taku. Když dorazily k zařízení, začalo se něco dít.
Wilson: „Plukovníku! Asi jsme něco spustili!“
John. „Opakujte, kapitáne! Není vám rozumět!“
Wilson. „Opakuji. Něco jsme spustili!“
John. „Co jste spustili? Co se děje?
Wilson: „Kolem nás se začíná vytvářet silové pole a začíná se zmenšovat! Nevíme co dělat není tu žádný panel!“
John: „Vydržte! Rodney! Rodney slyšíš mně?!“
Rodney: „Jo, co je?“
John: „Wilson s Brooksem uvízli v nějakém silovém poli, které se zmenšuje! Jste jim nejblíž!“
Rodney: „Cože? Co ti pitomci spustili? Jdeme tam!“
John „Ale pospěšte si!“
Rodney spolu s Millerem vyrazili chodbou za Wilsonem a Brooksem. Rodney po chvíli běhu začal zpomalovat. „
Miller: „Dělejte, doktore! Potřebují vaší pomoc!“
Rodney. „Ta chodba je snad nekonečná! Už nemůžu popadnout dech!“
Miller. „No možná, že kdybyste nesnědl mojí tyčinku, tak by se vám běželo mnohem lépe!“
Rodney: „Nechte si toho jo! Poslední dobou jsem neměl čas udržovat se v kondici… hodně zkoumání na Talionis a práce na projektech…“
Miller: „No jo doktore! Přidejte! Támhle je konec chodby!“
Oba dorazili na balkon a pak se vydali po schodech dolů stejně jako oba důstojníci před nimi. Když došli k silovému poli, už obepínalo prostor tak malý, že se tam oba vojáci sotva vešli.“
Brooks: „Super že jste dorazili! Začíná tu bejt dost těsno!“
Rodney: „Co jste to proboha spustili?“
Wilson: „ To nevíme, doktore. Když jsme se přiblížili k tomuhle přístroji, tak se to spustilo.“
Rodney: „Zřejmě nějaké zabezpečení!“
Brooks. „To už víme, doktore! Ale jak se odsud dostaneme?! Začíná nás to tady trošku drtit!“
Rodney: „ Dobrá! Musí tu být nějaký panel, kterým se to dá vypnout. Millere, pomozte mi hledat!“
Brooks. „Pospěšte si, začíná mi to drtit hrudník!“
Mezitím, Paluba Aschenského válečného křizníku, hyperprostor, Mléčná dráhaAschenský důstojník: „Pane, za minutu jsme na místě.“
Graulik: „Dobrá. Hned jak opustíme hyperprostor, tak se spojte s Krelonem. A zavolejte na můstek Faltose!“
Důstojník: „Faltos je na cestě, pane!“
Můstek aschenské lodi byl podlouhlý, po stranách se nacházela jednotlivá stanoviště s obslužnými počítači, kterých bylo osm a sloužily k ovládání bodové obrany, kontroly jednotlivých sekcí lodi, komunikaci, koordinaci stíhačů a dalších systémů. Vpředu byla velká ovládací konzole se třemi křesly. Prostřední křeslo patřilo pilotovi křižníku a postraní sloužila zbraňovým důstojníkům. Velitel lodi seděl v křesle uprostřed místnosti. Křeslo se mohlo pohybovat po předem určené trajektorii dopředu a dozadu podle toho, čemu potřeboval velitel věnovat větší pozornost.
Na můstek dorazil Lucián Faltos, jeden z Druhých, který velel luciánským ha‘takům proti Apollu a Napoleonovi.
Graulik: „Veliteli Faltosi! Už jsme na místě. Právě se chystáme kontaktovat Krelona.“
Faltos: „Dobrá. Nemyslím, že bude chtít slyšet, že jsme neuspěli.“
Graulik: „Mě ale nezajímá, co si myslíte. Kdybyste se držel plánu, tak to takto vůbec nemuselo dopadnout. Podle hierarchie velení a podle ustanovení rady jsem celé akci měl velet já.“
Důstojník: „Pane spojení s Radním Krelonem navázáno!“
Graulik: „Na obrazovku!“
Krelon: „Zdravím Vás Admirále Grauliku! Kde je zbytek naší flotily?“
Graulik: „Bohužel vám musím oznámit, že díky neschopnosti Velitele Faltose už žádná flotila není!“
Krelon: „Cože?! Jak je to…“
Faltos: „Pane, není to moje vina! Šesti našim ha’takům byli zaslány špatné informace, takže dorazili dřív! A navíc Tauriové mají novou velice mocnou loď!“
Krelon: „Mlčte Faltosi! Chci vysvětlení od admirála!“
Graulik: „Pane Radní. Šestice ha’taků dorazila dříve, než bylo domluveno. Téměř všechny je zničily, než dorazil zbytek flotily. Jedna z nepřátelských lodí na nás vypustila podle našich informací Horizont, což nás na chvíli vyvedlo z míry, nicméně rušící pole fungovalo na výbornou a nepřátelé postupně podléhali naší palbě. V momentě kdy jejich štíty byly téměř vyřazené a my se chystali na jejich obsazení, přiletěla lidem na pomoc nová loď, jejíž síla byla obrovská. Byli jsme nuceni ustoupit.“
Krelon: „Podle našeho informátora Tau‘riové žádnou novou loď nevlastní! Dokonce nemají ani žádné tak silné spojence! Musíme celou záležitost vyšetřit. Přijde mi velice podezřelé, že byly zničeny všechny naše ha‘taky! Faltosi! Nechte se sem transportovat!“
Spojení bylo přerušeno a Faltos odešel z můstku.
Graulik: „Pošlete zprávu zbytku rady. Informujte je o Krelonově reakci.“
Antická výzkumná laboratoř zkoumaná A-1 a A-2, Mléčná dráhaMiller: „Je tady spousta ovládacích panelů… nevím, co přesně hledat!“
Rodney: „Ten panel by měl být aktivní… nejspíš tam bude něco blikat!“
Wilson: „Rozmačká nás to!“
Oba uvěznění vojáci už byli pevně sevření ve spárech silového pole. Nebylo možné se nadechnout. Tlak jim začal drtit hrudní koše a ramenní klouby. Bylo slyšet prasknutí kosti a Wilson zařval bolestí.
Miller: „Doktore! Tady!“
Rodney: „Ukažte! Jo! To je ono! Nemělo by být těžké to vypnout!“
Miller: „Ale pospěšte si!“
Rodney naťukal na klávesnici několik příkazů a zmenšování pole se zastavilo.
Rodney: „Už se to nezmenší. Teď už jen moment a to pole úplně vypnu! Doufám.“
Ke štěstí vojáků pole za několik vteřin skutečně zmizelo. Oba vojáci se sesunuli na zem. S těžkostí dýchali a byly na tom velice špatně. Působením tlaku silového pole měli několik zlomenin, pohmožděnin a nejspíše vnitřní krvácení.
Do místnosti přiběhli John, Teyla, major Lorne a Ronon.
John: „Co se stalo? Jak jsou na tom?“
Rodney: „To silové pole je skoro rozdrtilo.“
Miller: „Potřebují lékaře! Jsou na tom špatně!“
John: „Rodney jak to vypadá s tím panelem?!“
Rodney: „Nefunguje. Zatím se mi nepodařilo ho zprovoznit.“
John: „všichni do místnosti s bránou. Rodney, ty s Millerem jděte napřed a snaž se co nejdříve opravit ten panel! My za vámi přineseme Wilsona s Brooksem.“
Rodney s Millerem se rozeběhli zpět k bráně a zbytek týmu s největší opatrností posbíral oba zraněné vojáky.
Když Rodney dorazil do místnosti s bránou, hned se dal do zprovozňování panelu. Asi deset minut poté dorazil zbytek. Zranění na tom byli opravdu zle. Pokud by se jim nedostala rychlá lékařská pomoc, s jistotou by zemřeli.
John: „Jak to vypadá s tím panelem?“
Rodney: „Je to marný. To zatracený zabezpečení prostě nejde prolomit! Už jsem zkoušel všechno! To poslední kódování prostě neprolomím. Nemá to žádnou logiku. Ten kód nemá žádnou posloupnost, nic podle čeho by se dalo rozpoznat, o co jde. Je to prostě jenom chaotické cosi.“
John: „Rodney ty na něco přijdeš! Musíš jinak…“
Rodney: „Hele nech si ten nátlak! Tohle prostě… Moment!“
John: „Co? Na co si přišel?“
Rodney: „Jsem geniální! Jak jinak! Jak jsem říkal, je to chaos, nedává to žádný smysl. A o to právě jde. Mělo to jen zmást každého, kdo by se to pokusil prolomit. Má to stejný přístup jako posloupnost u těch předchozích! Ták! A je to! Můžeme zadávat!“
Teyla zadala adresu Země a major Lorne vyslal kód. Seržant Miller informoval SGC že mají zraněné.
Mezitím, Neznámo kde…Ve velké kruhové místnosti u kulatého stolu sedělo sedm nejspíše lidí nebo lidem podobných humanoidů. Byli různého věku i pohlaví.
„Měli bychom vystoupit ze stínů a pomoci galaxii! Ukázali se jako velice schopní! Dokonce porazili Orie!“ „Ano porazili, ale jen díky technologii Antiků a Merlinově zbrani!“ „Souhlasím, ale ukázali velkou odvahu, vynalézavost a přizpůsobivost! Podle mého názoru si naši pomoc zaslouží!“ „To nemyslíš vážně?! Jsou ještě příliš mladí!“ „Myslím, že dokázali, že jsou hodni naší pomoci! Na co jsme se zmohli my, když do této galaxie vtrhli Oriové?!“ „Nezapomínejme, že to oni ukázali Oriům existenci této galaxie.“ „Ano to je pravda. Nemohli vědět, co způsobí tím, že spustí starý komunikační systém.“ „To jen dokazuje, že jsou příliš mladí!“ „Ale to přece nemůžete myslet vážně! Každá rasa dělá chyby dokonce i Antikové je dělali a to dokonce i v době kdy byli těsně před povznesením!“ „ Přestaňte! Navrhuji, abychom zatím nic nedělali a jen ještě chvíli pozorovali.“ „Ale co když už bude pozdě? Ti Aschenové a Luciáni díky objevení antické laboratoře získali obrovskou sílu! Je jen otázkou času, něž plně využijí nalezené technologie. Pak už jim nepomůže ani vše co objevili na Talionis.“
V tom se otevřeli dveře a do místnosti a vešel jakýsi mladší muž.
„Omlouvám se, že vyrušuji zasedání Vysoké rady, ale zaznamenali jsme narušení v Nejtajnější antické laboratoři!“ „Cože?! Víme kdo?“ „Ano Mistře. Byli to pozemšťané. Bohužel jsme to zjistili příliš pozdě. Už laboratoř opustili. Bezpečnostní zařízení zranilo dva z nich a odešli.“ „Dobrá. Tu laboratoř musíme zapečetit do doby, než se rozhodneme, zda se Lidem ukážeme či nikoliv. Technologii této základny by bez naší pomoci nikdy nedokázali zkrotit. Pouze by je zničila.“ „Dobrá tedy, odročuji zasedání Vysoké rady na zítra. Zablokujeme bránu v laboratoři a opravíme zabezpečení.“
Pokračování příště