Sice dnes není pondělí, ale myslím, že vám nebude vadit, když díl hodím dříve.
Korekci provedl opět Jakop, za což jsem mu vděčný.
Jak už jsem dřívěji psal, dneska vydávám naposledy. Nevím jak dlouho budu pryč, možná jen pár dní, možná měsíců, uvidíme.
A mám na vás otázku, když se vrátím, mám začít vydávat i druhou povídku? Jako náhradu za čekání?
Enjoy.
Díl 6. Orkeoni - 3. část
Touto barvou bude zvýrazněn Orkeonský jazyk.
Mezitím na určených koordinátách.
„Pane, zprovoznili jsme podsvětelné motory. Hypermotory jsou stále nefunkční. Štíty drží na pouhých sedmnácti procentech. Zaměřovací systémy mimo provoz. Zbraně sice fungují, ale když na to přijde, budeme střílet naslepo. Vysílače jsou také zničeny,“ prohlásil důstojník na těžce poškozeném plavidle.
„Najděte tu loď!“ rozkázal velitel plavidla, který chtěl jen a jen pomstu. Na plavidle zničeném Odysseou před dvěma měsíci, byla totiž jeho žena.
„Ano, pane!“ potvrdil důstojník a sedl si za konzoli sloužící pro řízení lodi.
Po hodině a půl.
„Našli jsme tu loď, pane! Podle právě zprovozněných senzorů je těžce poškozená. Sedmdesát procent lodě je pod sněhem. Loď je zcela bez energie a můstek na lodi už nenajdete, pane!“ ohlásil důstojník.
„Zachytáváme nějaké známky života?“ optal se velitel.
„Ano, pane! Zachytáváme patnáct známek života!“ odpověděl důstojník.
„Fungují holografické systémy?“ opět se ptal velitel.
„Spolu se senzory jsme ho zprovoznili!“ potvrdil důstojník.
„Jdu jim něco vzkázat, potom na můj příkaz začnete s orbitálním bombardováním planety, nechci, aby z té lodě zbyla jediná součástka!“ vyhrkl velitel a odebral se do holografické místnosti, která byla vzdálena asi patnáct možná sedmnáct kroků od můstku.
„Ale pane… Zaměřovací systémy pořád nefungují a podle opravářů je tady nezprovozníme,“ prohodil důstojník.
„Tak budeme střílet naslepo!“ zařval velitel.
„Ale pane, to je zbytečné mrhání energie, které máme málo!“ odvětil důstojník. To už velitel nevydržel, vytáhl svou osobní zbraň a vystřelil jeho hlavnímu důstojníkovi mozek z hlavy.
„Ještě někdo ho chce následovat?!“ pronesl velitel, nikdo ani nemrkl, poté kývl na náhradního důstojníka, který přešel ke konzoli a jen stroze řekl:
„Hned jak dáte příkaz, začnu s bombardováním, pane!“
Velitel přimhouřil oči a vražedným pohledem se na něj podíval, poté se otočil a odešel do holografické místnosti.
„Pane!“ postavil se do pozoru jeden z posádky, jenž stál v holografické místnosti. Jakmile si zbytek všiml velitele, okamžitě si stoupli také do pozoru. Velitel si je chvíli prohlížel a pak řekl:
„Pohov… Připravte holografický přenos mé osoby, jak zvuk, tak obraz.“
„Ano, pane! A kam to bude?“ optal se jeden z pěti osob v místnosti.
„K té lodi,“ odpověděl velitel.
„Připraveno, pane,“ ohlásil další z nich.
„Tak do toho,“ vybídl je velitel. Během mžiku se před Dianou, Kirillem a Albertem někdo objevil. Albert instinktivně vytáhl devítku a vystřelil, kulka prošla skrz a obraz se zavlnil. Před nimi stála postava s kůží žlutou nebo spíš zlatou. Měla na sobě uniformu v barvě stříbra, na které dominovaly čtyři oranžové znaky připnuté na hrudi u srdce.
„Kdo jste?!“ vykřikla Diana.
„Jsem velitel tří lodí, které jste napadla!“ zařval velitel.
„To vy jste napadli nás!“ ohradila se Diana, která následně pokračovala, „jak to, že umíte náš jazyk?“
„To vaše lodě byli na našem území! A to je úplně fuk! Budete nést následky za úmrtí několika tisíc členů posádek a za tři zničené a dvě těžce poškozené lodě Orkeonské flotily!“ zazubil se velitel a poté zmizel.
„Nechutný chlapík…“ prohodil Albert, který následoval Dianu běžící do lodě. Vzala sebou i naqadahový generátor. Za běhu ho předala Albertovi, chytla jednoho technika z posádky za jeho uniformu a odtáhla ho do jumperu.
„Zničte tu loď!“ vykřikl velitel, který málem vyrazil dveře na můstek. Okamžitě se spustila palba z pár zbraní, které ještě fungovaly. Fialové energetické projektily padaly různě po povrchu planety, nebylo vůbec snadné trefit loď bez zaměřovacích systémů.
V tu ránu se nedaleko jejich pozice otevřelo hyperprostorové okno a z něj vyletěla úplně stejná loď, se kterou před chvílí bojovali a jenž teď ležela těžce, ale opravdu velmi těžce poškozená na planetě pod nimi.
Můstek Odyssey.
„Bojový stav!“ rozkázal Emerson ještě před vystoupením z hyperprostoru.
„Pane, před námi je ta samá loď, se kterou jsme se setkali před dvěma měsíci. V okolí jsou trosky. Rozhodně se tu bojovalo. Jsou to trosky asi dvou těch neznámých plavidel. Tamta je těžce poškozená, ale bombarduje planetu! Podle senzorů je tam Medvěděv!“ shrnul údaje Marks.
„Palte ze všeho, co máme. Nesmí Medvěděva zasáhnout!“ vykřikl vyděšeně Emerson. Během okamžiku z Odyssey vyletěly čtyři tyrkysové paprsky, které se zahryzly do štítů lodě, což byla její zkáza. První paprsek vyřadil štíty a ostatní tři paprsky přelomily loď na dvě části. Po chvíli obě zmizely v jednom velkém výbuchu.
„Pane, mám pro vás špatnou zprávu,“ ohlásil po chvíli ticha Marks.
„Zasáhli je?“ tušil Emerson.
„Ano pane, jeden z energetických projektilů zasáhl levý hangár, ve kterém byli všichni žijící členové posádky,“ smutně přednesl Marks. Všichni na můstku zůstali strnulí a dívali se na vzdálenou planetu, kde se nacházel Medvěděv. Tedy spíš to, co z něj zbylo.
„Nestihli jsme to,“ šeptl Emerson.
„Tady Diana Ivanovová, velitelka lodě ruské federace ze Země. Komu vděčíme za záchranu?“ ozvalo se na můstku.
„Pane! Zachytávám v levém hangáru energetické stopy, je to štít!“ vykřikl radostně Marks.
„Jak to?“ vydechl Emerson.
„Exploze té lodě nám asi oslepila senzory,“ odpověděl Marks.
„Spojte mě s nimi,“ rozkázal Emerson. Marks o chvíli na něj přikývl:
„Tady velitel vlajkové lodě Země USS Odyssey, mluví k vám Paul Emerson,“ oznámil z radostí v hlase.
„Jsme rádi, že jste nás zachránili, pane,“ vyjádřila své díky Diana.
„Kde jste vzali štít?“ optal se zvědavý Emerson.
„Našli jsme záložní naqadahový generátor a ten jsme připojili k jumperu a zapnuli štít. Ten naštěstí vydržel,“ vysvětlila Diana.
„Hned jsme u vás, vydržte,“ pronesl Emerson a otočil se na Womacka. Ten pochopil a zadal kurz na orbitu planety.
„Pošlete zprávu do SGC, ať sem pošlou Hammonda a pokud možno tak i Sun-Tzu. Ať mají na své palubě ZPM. A transportujte naše lidi z planety,“ rozkázal Emerson.
Během chvíle se na ošetřovně objevilo patnáct lidí, které si do parády vzali doktoři. Byla také odeslána zpráva na SGC. Jakmile si ji Landry přečetl, nečekal ani vteřinu a už přeposlal rozkazy na křižníky, které zmiňoval Emerson.
Po hodině a pár minutách se k Odyssee přidal Hammond a Sun-Tzu. Asgardé začali probírat možnosti k řešení situace. Z Odyssey to byl Kvasir, ze Sun-Tzu Penegal a z Hammonda Thor. Dohodli se, že nejlepší bude, když nějaký z pozemských křižníků dostane další dvě ZPM a transportuje loď pod nimi na oběžnou dráhu.
O několik hodin později Medvěděva obalilo bílé světlo. Loď zmizela ze svého sněžného hrobu, kde byla pohřbena a objevila se ve vesmíru před třemi křižníky stejného typu. Medvěděv se okamžitě po objevení na oběžné dráze rozpadl na tři velké kusy. Po velmi složitých manévrech byl každý velký kus připevněn u jednoho křižníku. Jakmile se všechno překontrolovalo a asgardé dokončili výpočty, lodě skočily zpět k domovu – k Zemi.