Takže popravdě nečekala jsem že to bude tak rychle, ale nějak se to semlelo. Vzhledem k tomu že jsem našla i korektora, tímto velice, velice děkuji Andoriel, které se zároveň i klaním, že to po vydržela číst. Tak tady máte První díl první část. Jsem zvědavá jak se vám to bude líbit.
Kapitola 1 - Darren Nix – část 1
„Je mi dvacet, posloucháš mě? Nejsem dítě.“ Ale tohle mohla opakovat, kolikrát chtěla, bylo jí to k ničemu. Její matka stále nějak nedokázala pochopit, že její malá holčička už není tak úplně malá.
„Darren, zlato, já to přeci vím,“ odpověděla jí žena ve věku zhruba čtyřiceti pěti let. Měla mírně prošedivělé světle hnědé vlasy a jemný hlas. Její bouřkově modré oči se s upřímnou starostí dívali do těch mladších.
„Nemám ten pocit,“ odsekla dívka. Nikdy neměla trpělivost. Byla to asi její největší chyba, ale její výhodou bylo, že to věděla. Najednou se spěšně podívala na hodinky.
„Už budu muset jít, jinak přijdu pozdě na ten pohovor a to by nevypadalo moc dobře. Já…, měj se, mami,“ odpověděla dívka rychle, musela to stihnout včas.
Seděla naproti muži s prošedivělými vlasy a trochu se nervózně vrtěla. No možná trochu víc než trochu. Pořádně si muže prohlédla. Ráda věděla, s kým mluví a navíc tak mohla lépe zvolit slova. Bylo mu kolem padesátky, na prstě zásnubní prsten a podle pár chloupků na rukávu saka měl psa. Na první pohled nic zvláštního. Podle řeči, ho jen tak něco nevykolejí a je trpělivý. Snad, zadoufala. Chvíli si ještě muže prohlížela a pak vzhlédla.
„Mé jméno je Richard Helwes, povězte mi, drahá slečno, proč chcete na naši školu a proč bychom vás měli přijmout. Řekněte mi, co nám můžete nabídnout.“ Muž se tvářil naprosto vyrovnaně a čekal na odpověď. Zřejmě si byl jist, že nebude nejlepší kandidátkou.
Ano, připomněla si Darren. Seděla naproti řediteli jedné z nejprestižnějších soukromých škol a doufala, že by se na ni mohla dostat. Byla teď už velmi nervózní a doufala v malý zázrak.
„Jmenuji se Darren Nix.“ Byla překvapená, jak klidně zní, přes to všechno co se odehrávalo uvnitř ní. „Je mi dvacet let a vystudovala jsem gymnázium částečně zaměřené na biologii.“ Nadechla se a podívala se po muži, tvářil se teď trochu znuděně.
„Z biologie jsem měla výborný prospěch, stejně tak z chemie a fyziky a též matematiky.“ Tohle bylo to nejdůležitější, ona měla vždy perfektní známky. Muž ji přerušil.
„To vím z vaší žádosti o přijetí na naši školu. Řekněte mi něco jiného. Rád bych věděl, co vás baví a s čím od vás mohu počítat.“ Nenechá mě domluvit? Dívka už chtěla utrousit poznámku o tom, že je neslušné skákat lidem do řeči, ale díky bohu si to na poslední chvíli rozmyslela.
„Mojí největší zálibou je biologie a chemie, přesněji chemické pokusy, ráda maluji a učím se jazyky. Umím rusky, německy, francouzsky, anglicky a pochopitelně latinsky.“ Vše k tomu co mi jde, pomyslela si dívka už jenom sama pro sebe.
Darren omámeně vycházela ze dveří a doufala, že se úplně neztrapnila. Vyšla před budovu školy a ohlédla se. Tiše zadoufala, že tady leží její budoucnost. Nedokázala si představit, že by měla dělat něco jiného. Nasedla do modrého Forda Galaxy a tiše proklínala tohle auto. Dostala ho od svého otce, protože on si koupil nové, a vzhledem k tomu, že na jiné neměla, musela se spokojit s tímto autem. Ne, nebylo špatné, jen bylo na její potřeby krapet velké. Dojela k sobě, vyšla po schodech, vzhledem k tomu, že se jí nechtělo čekat na výtah. Odemkla a vstoupila do svého maličkého bytu. Přeci jen pracovala a tak si mohla dovolit nežít už s rodiči, i když ti jí často pomáhali.
„Upřímně, tohle bylo na nic, víš?“ Zaťukala na sklo akvária, v kterém plavala jedna malá rybička. „Víš, Dejve, tak tohle se mi nepovedlo,“ řekla smutně a posadila se na stůl. Sice slyšela svojí matku, jak by nadávala, ale co, teď jí to moc nevadilo. Unaveně vlezla pod sprchu a nechala spolu s vodou odtékat i všechny dnešní problémy. Konečně si trochu oddechla a spokojeně vyšla ven z koupelny.
„Dejve, občas přemýšlím, sluší mi to?“ Dívala se na sebe do zrcadla. Viděla mladou dívku s černými vlasy jako uhel až na jeden pramínek ofiny, ten byl tyrkysově modrý. Zelené oči a bledá pleť, nesnášela to, vypadala jak čerstvě natřená vápnem. Ale byla to ona. Obvykle na sobě měla oblečení černé barvy, které trošku zužovalo její už tak hezkou postavu. Líbilo se jí být hubenější.
„Teď už ale spát. Hezky spi.“ Rozloučila se s modro-tyrkysovou rybičkou a šla spát taky. Zítra ji čekal náročný den.
Tak doufám, že se vám to alespoň trošku líbilo.
A s kritikou sem, ať vím co mám zlepšit.
Velice ráda si poslechnu názory zkušených.