Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky JJTS - 14. kapitola - Budoucnost

JJTS - 14. kapitola - Budoucnost


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Měla bych psát - Jak jsem tu skončila?

Ano
10
83%
Možná, přestat můžeš vždy.
1
8%
Ne
1
8%
 
Celkem hlasů : 12

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Ano, je to scifi, takze je to na autorke, ako si to zariadi.

Inac Darrenka, tato kapitola sa mi velmi pacila. Len tak dalej... :ok:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Já bych řekl fantasy, více než sci-fi.

Darren Nix Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 72
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ehm, teď se hluboce zamyšluji a nějak, mi nenapadá okamžik kdy bych řekla (psala), že jsou nesmrtelní. (Jestli ano, moje chyba a může mi někdo napsat kde.) :scratchanym: Ano, zmiňovala jsem se, že šestero velitelů zabije pouze Sanctae Seiken, to ovšem znamená, že jsou smrtelní. A jak by ses dozvěděl, jejich vojáci jsou smrtelní celkem dost.
A jestli jsem někde, něco zase zapomněla a nebo nezmínila a zůstalo to v mé hlavě a nebo je to v ještě nevydaných dílech, tak se omlouvám, za mé myšlenkové pochody chodící nějak vedle.
Ovšem tak, jako tak, se ukáže, jak řekl Daedalos všechno jde zabít. Záleží jen na tom jak a čím. :D
Více než cokoli jiného věříme že nic nekončí, právě proto se tolik bojíme si přiznat, že všechno jednou skončí.

Mohou nám vzít mnoho, ale jedno si bereme sami - víru.

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Jak a cim? No predsa perom autorky... :pst: :write:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Teraz len také nič nehovoriace: Dobrá časť. :ok:
:hmmm: Neskôr (až sa zorientujem) možno viac. :wink:
:bye: :)

coldvel Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 832
Bydliště: Stratis a občas Litomyšl
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Paradne zajimavej dil :) . Taky jsem premyslel, kdyz jsem to docet ze tam nic o nesmrtelnosti nebylo.
Gosh, I'm proud of you, gentlemen.
So what do you say we speed this thing up, hmm?
Are you with me?
All right, then.
Let's get this thing over and done with.
Let's put the hurt on Jerry.
Let's pitch in.
Let's raise the mission count to 35.
35 it is, gentleman.
We're gonna win this thing.
We're gonna win this fucking thing.

Darren Nix Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 72
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Haha, jsem tu s dalším dílem. No, dnes mě nic nenapadá, tak snad jen užijte si díl. :D Příjemné počtení :arrow:

Kapitola 12 – Složité x Jednoduché

„Jak to asi tak chcete chytit?“ rozčiloval se McKay. Jejich návštěva zmizela ze senzorů hned po té, co utekla oknem. A ne snad proto, že by tam senzory nebyly, ale nějak se před nimi skrývá. V zasedačce seděl pan Woosley, SGA – 1 a dokonce i celá SGA – 2.

„Darren jsme nechali hlídat, vzhledem k tomu, že jsme z ní dostali, že ta věc je Dcemones. Pořád u ní někdo je, protože se jí nejspíš pokusí dostat znovu. Momentálně jsme její pohyb omezili pouze na její ubikaci,“ oznámil klidně Sheppard.

„Možná to bereme moc složitě, co kdybychom tu mrchu prostě přilákali?“ navrhl klidně Morunov, který uvažoval vždy chladně a co nejjednodušeji.

„Jenže ta věc není hloupá, vlastně nevíme ani zdaleka, jak velkého uvažování a plánování je schopna. Což nám také znemožňuje odhadnout, jak bude reagovat, a nemůžeme určit ani vzorec jejího chování.“ Ano doktorka Greyová byla přesný opak Morunova. Vše brala složitě a nikdy nic nedělala bez plánu, nebo alespoň pořádného promyšlení.

„Souhlasím s doktorkou,“ ozval se pan Woosley. „Nemáme tušení, jak je to inteligentní, ale radši bych předpokládal, že více než méně.“ Všichni mu museli dát za pravdu, jen málo kdo měl ponětí, jak chytrá by bytost mohla být, a kdo měl nějaký názor, nechával si ho pro sebe.

John šel zkontrolovat Darren, která měla být zavřená ve svém pokoji. Zahalekal, že jde dál, a otevřel dveře. V pokoji však nebyla živá duše. John nahlédl do koupelny, nikdo. Byl vytočený až na hranici možností.

„Jak vám mohla utéct? Modlete se, aby byla v pořádku,“ oznámil John a z tónu, jakým to řekl, metaly blesky.

„Pane, eh, no víte od doby, co jste jí tam osobně zavřel, nikdo neotevřel dveře.“ Sheppard se otočil s nechápavým výrazem.

„A my se od dveří ani nehnuli,“ dodal druhý voják. Tohle podplukovníkova mysl nebrala, jak se tedy dostala Darren pryč? Možná nešla sama, ale i tak - kudy?

„Jste si jistí, že jste tu byli pořád, že jste se odsud nehnuli byť jen na sekundu?!“ ujistil se John. Oba vojáci svorně vrtěli hlavou, jestli to tu opravdu neopustili, tak přes dveře cesta nevedla. Spěchal to oznámit, a tak se po několika hodinách konala porada znovu.

„Ale jestli neopustili své stanoviště, tak jak?“ ptal se Donowan a nechápavě kroutil hlavou. Nakonec se slova ujala doktorka, která doposud byla zticha, i když se v její přítomnosti vyskytoval McKay. Musela být opravdu hluboce zamyšlená.

„Každopádně musíme spěchat, každá minuta snižuje možnost na její záchranu. Vzhledem k tomu, že pokud budu uvažovat logicky, je Darren stále naživu.“ Všichni se po ní podívali mírně nedůvěřivě a ještě více nechápavě. Doktorka se napila kávy a jala se pokračovat.

“Řekněte mi, proč byste s někým vláčeli z pokoje, když ho chcete zabít? Ztráceli byste tím jenom čas a dávali všanc odhalení. Ne, jsem si jistá, že ta věc ji k něčemu potřebuje. Kdyby ji chtěla zabít, mohla jí zlomit vaz, nebo co já vím co, hned v pokoji. Kdo by se tahal s mrtvolou a odstraňoval ji, když jí tam může nechat?“ Spokojeně si vedla svůj monolog, zrovna u ní nic neobvyklého.

„Ano, pokud předpokládáme, že své oběti zabíjí normálně,“ podotkl Ronon, který se zatím zdržoval debaty, protože dle jeho názoru neměl čím přispět.

„Ano, to jsem vzala v potaz. Projela jsem obrázky v databázi a dle porovnání, máme co do činění s řadovým vojákem nebo s o něco vyšší třídou. Ty podle databáze svou oběť ukoušou nebo rozdrásají či jinak poškodí a to by zanechalo jistě stopy. V případě, že by oběti nějak vysáli krev, vzhledem k určité podobnosti s našimi upíry, by jistě však byl slyšet alespoň hluk zápasu či nějaký výkřik. Ale nebylo slyšet nic, sebemenší hluk. Což ukazuje na to, …“ V tu chvíli se ozval Morunov, který o tomhle věděl dost a mohl kalkulovat co nejpravděpodobnější scénář.

„Že je chytrá, počkala, až bude mít Darren zády a v prostoru, kde nebude moc natropit hluk kopnutím do něčeho nebo do něčeho praštit rukou. Potichu přiskočila a přiryla jí ústa, zároveň jí zřejmě nějak znehybnila. Pak stačilo Darren omráčit a pohodlně ji odtáhnout živou a nedotčenou pryč. Jednoduchá a účinná metoda, největší následky jsou pár modřin a bolest hlavy oběti.“ Všichni museli souhlasit, tohle byl rozhodně ten nejpravděpodobnější scénář.

„Dobrá, tak je možná naživu, ale jak jí najdeme?“ prskal McKay a vztekal se, že na to nepřišel on.

„Vzhledem k tomu, že ta věc se nějak skrývá před senzory, tak Darren bude jediná osamocená tečka, která bude někde v odlehlejších částech Atlantis.“

„Ne to nebude fungovat, stále neznáme celou Atlantis a některé části jsou odstíněné. Pokud zatáhla Darren tam, nemáme šanci.“ Ozval se Zelenka, který zrovna vcházel s nejnovějšími daty a slyšel názor doktorky Greyové.

„Kruci, kruci a kruci“ nadávala spoutaná Darren, která se právě probrala. Byla ke svému podivu sama a po Dcemones nikde ani památky. Rozhlédla se a zkoušela si domyslet, kde je. Začala uvažovat logicky. Určitě jí už hledají, ale zřejmě jí zatím nenašli proč? Mají senzory, ne? Nevidí ji, musela ji zatáhnout do ostíněné části. Na to, aby jí někdo slyšel, bude moc daleko, jinak by jí určitě ucpala pusu. No tak musí být něco, s čím nepočítala... Pak to Darren napadlo.

Označila ji za Sanctis, ti však určitě neměli ATA gen. Rozhlédla se. Hned naproti ní bylo antické křeslo. McKay je sice vůl, ale hlídá každou odchylku a odchod energie ze ZPM. Když Darren spustí křeslo, mělo by to odebrat energii, ne? Alespoň tolik, aby si jí všimli. Doufala, že se k ní dostanou dřív než se Dcemones vrátí.

Překulila se, a ač se snažila nadělat co nejméně hluku, byla asi tak nenápadná jako wraith na diskotéce. No jo, plížení nebyla její silná stránka. Nakonec se pomocí válení sudů dokutálela až ke křeslu, zvedla se a než se ustálila, zase hezky žuchla na zem. Provazy jí moc místa nedávaly. Tiše zaklela a zkusila to znovu. Podařilo se a ona sebou plácla do křesla. Téměř okamžitě se spojila s městem. Ne, nemněla to v úmyslu, stávalo se to samo. Jako když to udělala poprvé při odletu Atlantis. Uslyšela na chodbě kroky. Určitě jí tohle neprojde.

‚Dveře…,’ než stačila domyslet cokoli dál, aktivoval se jeden z programů a uzavřel celou Atlantis.

„McKayi, co to kruci je?!“ nadával Sheppard, když se mu dveře zavřely před nosem.

„To jsem nebyl já, někdo aktivoval program a uzavřel celou Atlantis. Nechápu, jak. K tomu by nikdo kromě mě a par dalších neměl mít přístup. Kruci, nemůžu to obejít. Nejde to, program mě nepustí. Nějak mě to blokuje.“ McKay se snažil, co mohl, přesto nedokázal protokol o uzavření Atlantis zrušit. Najednou se dveře před Johnem otevřely a z druhé strany na něj nechápavě koukal Lorne. Než se stačili vzpamatovat, otevřely se další dveře, ale jen jedny, ostatní nefungovaly.

„Darren!“ vyhrkl Zelenka. „Posledně dokázala ovlivnit všechny programy ve městě, do takové míry, že jsme neměli nejmenší tušení, co vůbec dělá. V odlehlé části Atlantis je nepoužívaná místnost s křeslem a jako obě ostatní místnosti je …“ Do řeči mu vtrhl McKay, kterému to právě došlo.

„Je odstíněná. Dcemones zřejmě nepočítala s tím, že Darren má ATA gen a tak ji nenapadlo, kolik škody by mohla napáchat, když ji nechá u křesla.“ vyhrkl McKay a vítězně se usmál. Teď, když tušil co se děje, byl mu plán Darren celkem jasný. Zřejmě neměla na výběr a tak uzavřela Atlantis. Nejspíše to udělala podvědomě, a když si to uvědomila, využila toho.

„Pak stačí jít za otevřenými dveřmi a dojdeme si rovnou k Darren, ne?“ otočil se John s přemýšlivým výrazem ve tváři k Rodneymu a Zelenkovi. Oba vědci jen přikývli.

„Vzhledem k tomu, že Darren dokáže využít systémy města neskutečnými způsoby, zřejmě vás rozpoznala pomocí senzorů a teď nás navádí k sobě. Možná není úplně spojená s městem a nemůže využít všechny systémy jako posledně,“ zhodnotil situaci Zelenka, kterého udivovalo, jak rozsáhlé schopnosti má Darren při ovládání města.

„Nejspíše je svázaná, možná se jen nemůže soustředit anebo ji něco ruší,“ navrhl rozumné vysvětlení Evan Lorne.

„Tak jako tak, prostě půjdeme podle drobečků, eh, tedy dveří a dojdeme si pro Darren,“ oznámil Sheppard a vyrazil. K němu se přidal Donowan, Lorne a také McKay. Zbytek týmů byl uzavřen jinde.

Darren byla spojená s městem a mohla využívat všechny systémy, avšak nechtěla na sebe Dcemones upozornit. Určitě by tušila nějaký podraz, kdyby zjistila, že město ovládá Darren. Šlo to o poznání lépe než posledně, i když jí od soustředění hodně odváděl řev Dcemones chycené v chodbě. Kousek po kousku vedla Johna, Evana a ostatní k sobě.

Dovedla je k posledním dveřím, dál už byla jen chodba s rozzuřenou Dcemones. Otevřela dveře, avšak nechala mezi nimi silové pole. Bohužel se jí nepodařilo vytvořit jednosměrné, i její schopnosti byly omezeny neznalostí a nesoustředěním. Takže silovým polem nemohlo nic na jednu ani na druhou stranu.

„Podívejme, tak tady je chycená,“ zkonstatoval John a díval se na Dcemones, která vztekle chodila po chodbě. Hned co si jich všimla a vystartovala na ně. Byla rychlejší, než čekali. Rodney nestačil uhnout. Krčil se a čekal všechno možné, ale nic nepřicházelo.

„Silové pole, musela zvednout silové pole, aby nás ta věc nemohla překvapit zpoza dveří,“ vyhrkl překvapeně Donowan a nevěřícně vrtěl hlavou. Naštvaná

Dcemones se po nárazu do silového pole odklidila na druhou stranu chodby, avšak stále na Johna velmi upřeně hleděla. Sheppard pozvedl zbraň a namířil. Doufal, že jeho nápad bude fungovat. Co nejhlasitěji zakřičel: „Pusť ho!“

Nerozpakoval se čekat a vystřelil dávku, měl pravdu, Darren ho slyšela a pole včas nechala spadnout. Dcemones se svíjela v křečích a prskala něco ve svém jazyce. Musela být hodně sprostá. Najednou se pozoruhodně rychle vyšvihla a namířila si to k Johnovi. Než se stačil otočit, padla k zemi pod opětovnou dávkou a ještě jednou navíc, aby se už nezvedla.

„Je po tom?“ zeptal se přiškrceně Rodney. John ho konfrontoval pohledem: chceš si to ověřit? Věřte nebo ne, o to Meredith opravdu nestál.

„Darren, už můžeš otevřít,“ zavolal přes dveře Evan Lorne a nechal svého nadřízeného zaobírat se onou ohavnou věcí, co dorazil. Chvíli na to se dveře opravdu otevřely.

Lorne spatřil mírně vystrašenou Darren, svázanou a sedící v křesle. Byla bledá, skoro až bílá a rozhodně nevypadala, že by to vydržela ještě chvíli. Darren dokáže město ovládat jako nikdo jiný a má talent opravit a naprogramovat věci, ke kterým ani jiní nemají přístup, vybírá si to na ní však dost velkou daň.

„Majore!“ V jejím hlasu zněla úleva, byla ráda, že ho vidí. Přeřízl provazy a chtěl jí pomoci z křesla, když se však zarazil. Podél pravé strany tváře jí spadal dokonale bílý pramen vlasů, zatímco z levé spadal tyrkysový, na ten si už zvykl, měla ho od té doby, co k nim přišla. Ale kde se vzal ten bílý? Byl si jist, že když ji viděl naposled, rozhodně ho neměla.


Korektura: andoriel - díky :D
Snad se vám kapitola líbila a těšte se na příště. :D
Více než cokoli jiného věříme že nic nekončí, právě proto se tolik bojíme si přiznat, že všechno jednou skončí.

Mohou nám vzít mnoho, ale jedno si bereme sami - víru.

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Těším. Moc :D

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

coldvel Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 832
Bydliště: Stratis a občas Litomyšl
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Tesim se na dalsi dil :D
Gosh, I'm proud of you, gentlemen.
So what do you say we speed this thing up, hmm?
Are you with me?
All right, then.
Let's get this thing over and done with.
Let's put the hurt on Jerry.
Let's pitch in.
Let's raise the mission count to 35.
35 it is, gentleman.
We're gonna win this thing.
We're gonna win this fucking thing.

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Pokračovanie sa mi páčilo, ale:
Podél pravé strany tváře jí spadal dokonale bílý pramen vlasů, zatímco z levé spadal tyrkysový, na ten si už zvykl, měla ho od té doby, co k nim přišla.

O chvíľu bude chodiť ako žijúca dúha. :wink: :smile:
:bye:

Darren Nix Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 72
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Užijte si čtení :D
Kapitola 13 - Poprvé venku

„Doktore, tak co nám můžete říci?“ ptal se Woosley a díval se s dost vážným výrazem na Becketta. Ten se jen probral několika papíry a pak spustil.

„Fyzicky je v pořádku, nenechalo to na ní žádné extrémní následky, tedy kromě únavy. Ovšem zdá se, že důsledkem používání jejích schopností je ten bílý pramen vlasů. Nemám zdání, kde se vzal, ani jestli někdy zmizí.“

„Netuším, zdali je to jen mé zdání nebo tomu tak je, ale tentokrát ji to nevyčerpalo ani zdaleka tolik jako posledně. I když nevím, jestli na tom má nějaký podíl i náročnost toho co dělá.“ Netvářil se nadšeně, Carson věděl, že i když on nevidí přímé důsledky, neznamená to, že nejsou.

„Bude schopná jít na tu misi?“ zeptal se Lorne a podíval se na Becketta. Pravdou bylo, že ho bílý pramen vlasů u Darren minimálně zarazil. Navíc si stále nebyl jist, jestli to na ní nenechává nějaké následky. Nerad by ji pak vláčel zpátky, přítěž s sebou nepotřebuje. Vědců bude mít už tak dost.

„Nevidím důvod, proč by neměla jít. Fyzicky je v pořádku, a co se týče psychického stavu, ten je také dobrý. Je velmi vyrovnaná, zdá se, že jí ten incident spíše otevřel oči.“ Tolik ke stavu Darren, víc dle Beckettova názoru nebylo potřeba říkat. Darren se zdála celá a v pořádku, dokonce jako by se zase trochu začlenila mezi lidi na Atlantis.

„Pane, rád bych se zeptal, kdy budeme na misi moct vyrazit,“ zeptal se na přímo Lorne. Bylo teprve šest ráno, ale mise bude zdlouhavá. Nakládání vědeckých krámů, tedy, ehm, přístrojů a jejich vykládání. Ječení vědců, ať s tím vojáci zachází jemně a tak dále.

„Než dáte dohromady tým, vědce a Shepparda s McKayem, postaráte se o Darren. Myslím že, za dvě hodiny můžete vyrazit. Přeci jen ať nemusíte spěchat,“ vypočítal Woosley a určil tedy odchod týmu na osmou hodinu ranní.

Lorne uložil Donowanovi, aby pochytal vědce a vzbudil Greyovou. Morunov dostal na starost jejich vojenské vybavení. I vědecká mise se může snadno zvrtnout, to Evan i kdokoli z jeho týmu věděl moc dobře. No a major sám si to namířil za Darren.

Zaťukal na dveře, v přesvědčení, že ještě spí, a čekal, že bude chvíli trvat, než mu Darren otevře. A tak se v klidu opřel, právě o ony dveře. Darren však byla vzhůru, na rozdíl od členky jeho týmu, která zaspávala pravidelně a tak se naučil posílat Donowana, aby ji vzbudil. Otevřela velmi rychle, což major nečekal a kupodivu neslyšel ani kroky, které by vedly ke dveřím. Než se nadál, letěl přímo na Darren, jak mu otvírající dveře podrazily loket, o který se opíral.

V poslední chvíli však nabral ztracenou rovnováhu a skončil malinký kousíček od Darren. Byli u sebe velmi a velmi blízko. Než si stačil major uvědomit, jak blízko, Darren rychlostí hodnou nejméně světla odskočila alespoň metr dozadu. A nenápadně couvala dál a dál.

Kdyby Evan nebyl voják s přísnou disciplínou, kterou většinou dodržoval i jeho tým, určitě by protočil oči v sloup.

„Majore, vy už jste tady? Takhle brzy ráno jsem vás nečekala,“ vyhrkla Darren, co zrovna měla na jazyku. Poněkud nesouhlasný majorův pohled ji zastavil v dalším mluvení. Teď si nebyla jistá, co má čekat.

Major mlčel a díval se na ní, pohled ala bouřkový mrak. Nakonec jako by přešel něco, co Darren uniklo, a promluvil.

„Zdravím Darren, přišel jsem kvůli misi. Mám totiž takový pocit, že bude chvíli trvat, než budeme hotovi,“ oznámil co nejklidněji Lorne, Darren ale stejně neunikl mírný tón podráždění v jeho hlasu.

„Ah ano, jistě, snad to zvládneme co nejrychleji,“ odpověděla mu Darren a na chvíli odklonila pohled od majora do pokoje. Tuhle příležitost využil major a kousek popošel. Vážně ho nebavilo, že Darren stojí na konci pokoje a dívá se na něj jako na vraha. Chtěl vědět, co se stalo. Posledně se mu dokonce povedlo ji přesvědčit, že mu má tykat a teď jakoby to všechno zmizelo.

„Půjdeš v tomhle?“ podíval se na Darren. Měla černé dlouhé kalhoty, černé tílko a černou bundu. Jediná věc světlé barvy byl na ní pramínek bílých vlasů.

„Ano, chtěla jsem jít. Je to asi nejvhodnější co mám,“ obeznámila ho Darren, a významně si pohledem změřila vzdálenost mezi nimi. Nezmenšila se?
Podezřívavě se podívala na majora a vzdálenost mezi nimi. Zmenšila se!

„Dobře, proti tomu oblečení nic nemám. Vyzvedl jsem batoh. Je v něm základní vybavení. Taky voda a jídlo. Asi bys nebyla ráda o hladu. Vybavení ti naloží Morunov. Tobě se ještě stavíme pro vestu a pás na nůž, zbraň mít nemůžeš, ani nečekám, že bys s ní uměla zacházet, ale nůž se může hodit vždy.“

U konce jeho poznámky si Darren mírně odfrkla a hodila po Evanovi, který se na ní ale nedíval, nemilý pohled. O tom, co umí a neumí, si rozhodne sama a zbraně rozhodně nepatřily do kolonky: neumím.

Když jí Evan pomáhal s vestou, moc dobře viděl, jak se mu vyhýbá a dává si pozor, aby ho nenechala k sobě moc přiblížit. Nakonec jí ještě dotáhl pás s nožem. Darren nůž vytáhla a prohlídla si ho, Evana až zarazilo, jak pečlivě.
Rozhodně to nebyl pohled: a tohle je co? Nakonec to nechal být a zavolal na Dary.

U brány byli skoro všichni až na Donowana a Greyovou. Ani se nedivil, sám dost často vytahoval svojí podřízenou z postele a věděl, kolik to dá práce. Občas jí záviděl tak tvrdý spánek. On takhle spát už dlouho nedokázal.

Nakonec se oba dovlekli. Ovšem Greyová se tvářila, že má jeden z jejích míň příjemných dnů. Už když měla dobrou náladu, nedalo se s ní vydržet, ale když měla špatnou náladu – v tom Evan zastával jedno – nevydržitelný McKay byl proti ní svatoušek.

Než však stačil dobrat svoje úvahy o McKayovi a Greyové, Donowan na ně začal mávat a usmíval se jak měsíček na hnoji. K jeho podivu, Darren mu zamávání oplatila, a když dorazili k nim mile se na Donowana usmála. Vypadalo to, že si ti dva opravdu rozumí. Ale co ho překvapilo ještě víc, když přišel Morunov a dal se také do hovoru s Darren.

Evan slyšel jak Donowan vyprávěl o tom, jak tahal Greyovou z postele a Saša i Darren se tomu smáli. Dokonce i Lilian se usmívala. Vycházela s nimi.

Uslyšela McKaye, neměla ho v oblibě, ale kde je McKay je i Sheppard a s ním je vždy sranda. Už několikrát se s ním potkala. Byl milý a pozorný, vždy pohotový a v dobré náladě. Dokonce jí slíbil, že jí naučí pilotovat jumper. Vždy to chtěla zkusit.

„Ahoj lidi, zdravím Darren,“ prohlásil John a musel jako většina ostatních uznat, že Darren skvěle zapadla. Bavila se s Lornovým týmem a několika dalšími vědci. Nikdo si na ní nestěžoval, Leně pomáhala v laboratořích a Beckettovi zase na ošetřovně. Nezapomínala a práci, kterou jí někdo zadal, vždy odevzdala v čas. Kdyby byli všichni stejně přesní jako Darren, nemusel by odevzdávat hlášení s týdenním zpožděním.

Jedna věc ho však překvapila, sám se s ní několikrát bavil. Tykala mu jako všem ostatním, až na, a právě to ho zarazilo, Lorna.

„Tak budeme odcházet, připravte se,“ prohlásil Lorne, který měl vedení akce na starost. Přišel k Donowanovi a oznámil mu, že Darren má na starosti on.

„Budu mít práci s ostatními vědci, ale kdybys potřebovala, můžeš za mnou kdykoli přijít,“ řekl Darren a podíval se na ni. Nevypadal nervózně a ani vystrašeně.

„Dobře, děkuji vám, majore.“ Lorne se měl chuť se jít klouzat. Dělala to naschvál? Se všemi se bavila normálně, jen s ním ne. Dokonce i s podplukovníkem, povídali si a několikrát už je viděl i spolu.

Prošli bránou. Darren byla jako u vytržení, tabák byl zřejmě jediná rostlina, která tady připomínala pozemskou. Rudé a fialové listy rostlin podobných lopuchu jen tak třikrát větších jim zatarasily cestu. Vysoké stromy s šedavou až bílou kůrou a velkými zlatavými listy. Rostlina podobná trávě byla snad všude, měla fialkovou barvu a vypadala úžasně. Nad hlavami jim přeletěl pták. Měl nádherné zbarvení a dlouhá ocasní zelenkavá pera. Trochu připomínal páva. Nemohla se vynadívat, o něčem takovém se jí ani nesnilo.

Donowan jí ukázal směr, kterým rostl tabák, a sám se vydal napřed. Všímala si všeho okolo sebe a najednou se zadívala do dáli. Co to je? Po chvíli došla k názoru, že vodopád.

Dorazili k tabáku a Donowan nechal Darren dělat její práci. Sám v klidu hlídal okolí a sem tam si víc prohlédl nějakou rostlinu či živočicha. Mohli tu už být nejméně tři až čtyři hodiny, když uslyšel křik. Vyděšený křik. Musel patřit vědcům, kteří byli se zbytkem jeho týmu. Darren zrovna skládala věci, protože už končila. Popadl Darren a batoh a vyrazil k ostatním.

Vyděšení vědci a vojáci stáli na několika spadlých kládách a na ně se chtěli dostat malí rudí brouci s fialovými proužky. Když si brouci všimli oběti, která byla na zemi a nemohla utéct dost rychle, hodlali se na ní vrhnout, v tu chvíli doběhla Donowana Darren.

Nechtěně neubrzdila běh a přeběhla o kus stojícího Andyho. Brouků, do kterých stoupla, si všimla, až když se všichni vyděšeně dívali střídavě na ní a na zem. Jenže očekávání se nesplnilo. Brouci před Darren utíkali jako by jim za krovkama hořelo. Mohla jít, kam chtěla, a brouci uhýbali a prchali. Udělala několik kroků k vojákům a vědcům na kládách a brouci se rozprchli kamsi do neznáma.

Rozhodně to nevypadalo, že by stáli o to se s Darren seznámit nějak blíž. Vědci si oddechli a spokojeně slezli dolů, jejich příkladu následovali i vojáci.

„Proč utekli?“ zeptal se nechápavě Donowan. Rozhlížel se a neviděl jediného broučka ani krovku, nic. Jeden z vědců se naklonil k Darren a významně se usmál.

„Nemají dobrý vkus,“ okomentoval a klidně se podíval na vojáky. Vypadali více než nechápavě.

„Je to docela dobrá voňavka, vážně nemají vkus,“ prohlásila klidně Lilian a podívala se na Darren. „A odkud ji vůbec máš?“ Darren zavrtěla hlavou a musela se usmát.

„To není voňavka, jen jsem v laboratoři přesouvala jednu kytku, ráno, než ke mně dorazil major, musela jsem od ní načichnout.“ Greyová se musela usmát, taková kytka by se hodila, kdyby odpuzovala i jiné věci než jen brouky. Třeba otravné muže anebo majora když ji chce ráno vzbudit. Ale zatím budou stačit i ti brouci.

„Z té květiny by se ale parfém vyrobit dal, kdyby ho pak používali všichni, brouci by na nás nešli. Kolem nás běhali celý den, ale my je zprvu ignorovali. Vsadím se, že vy jste neviděli ani jednoho.“ Vědec se vítězně otočil na Darren a Donowana. Oba to mohli potvrdit jen přikývnutím.

„Tak co se vrátit, než si to ty bestie rozmyslí?“ Všichni svorně souhlasili, nikdo už nechtěl brouky potkat.

„Mohli bychom jim říkat Nixivky,“ navrhl cestou k bráně Donowan. „Docela by se to hodilo.“ Darren ho zpražila nepříjemným pohledem. To ovšem nečekala, že se toho chytne Greyová.

„To je dobrý nápad, v hlášení by se blbě psalo divní brouci s fialkovými proužky, tak jim budeme říkat Nixivky.“ Darren se musela usmát, z nějakého důvodu jí to jméno nepřišlo zas tak strašné.

„Ok, budou to Nixivky,“ přisadil si Sheppard. Takže nakonec Darrenin první výlet nedopadl zas tak katastrofálně.

Korektura: Andoriel - Díky moc! :D
Více než cokoli jiného věříme že nic nekončí, právě proto se tolik bojíme si přiznat, že všechno jednou skončí.

Mohou nám vzít mnoho, ale jedno si bereme sami - víru.

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo: už sem se bál, že si na nás zapoměla

Darren Nix Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 72
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Neboj, nezapomněla. Jinak za odmlku se omlouvám. Ale bohužel dělám ročníkovou práci a měla jsem trochu opletačky kolem tématu, ale teď už je klid. Takže se zase vám zase budu plně věnovat. :D :D
Více než cokoli jiného věříme že nic nekončí, právě proto se tolik bojíme si přiznat, že všechno jednou skončí.

Mohou nám vzít mnoho, ale jedno si bereme sami - víru.

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Vcelku dobrý.
Jen me mate jedna věc
Jak muže velet Lone když Shepard má vyšší hodnost.
Nezaregistroval jsem ze by Lorna povýšili.
A když mají stejnou hodnost tak rozhoduje kdo ji má dýl.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

coldvel Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 832
Bydliště: Stratis a občas Litomyšl
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
pal píše:
A když mají stejnou hodnost tak rozhoduje kdo ji má dýl.

ano služebně starší.
Teď jsem si přečet díl, a je dobrý.
Gosh, I'm proud of you, gentlemen.
So what do you say we speed this thing up, hmm?
Are you with me?
All right, then.
Let's get this thing over and done with.
Let's put the hurt on Jerry.
Let's pitch in.
Let's raise the mission count to 35.
35 it is, gentleman.
We're gonna win this thing.
We're gonna win this fucking thing.

Darren Nix Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 72
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ahojky,
Tak jsem tu s dalším dílem. Užijte si čtení a pak třeba dejte vědět jak se vám to líbilo. :D

Kapitola 14 – Budoucnost
Darren ležela na posteli ve svém pokoji a psala si do deníku. Dlouho odporovala tomu, že by si deník měla založit, ale nakonec to udělala a teď za to byla celkem vděčná. Když zapsala vše, co potřebovala, rozhodla se trochu projít a zajít u toho i za Lenou. Věděla od Becketta, že už je celkem v pořádku.

„Kriste!“ vykřikla Darren a praštila deníkem o zeď. Lenu naneštěstí nezastihla a teď se zoufale nudila. Tohle se jí dlouho nestalo, na Atlantis se pořád něco dělo a tak měla co dělat.

Nakonec se rozhodla, že by mohla požádat Greyovou nebo někoho o nějaké informace o dcemones. Ne, že by základ nevěděla, ale něco víc by ji celkem zajímalo. Nakonec ji z přemýšlení vytrhlo klepání na dveře.

„Darren, máš čas?“ Hlas osoby, jež jí vytrhla z rozjímání, jí nebyl nějak znám. Nebo ho spíš nemohla přiřadit. Další urputné přemýšlení. Kdo to je?

„Darren, tady doktor Zelenka, potřeboval bych s tebou mluvit.“ No jo, Zelenka, ten český vědec, chudák, co pracuje s McKayem. V klidu se zvedla a došla otevřít dveře. Před ní stál muž menší postavy s brýlemi. Připomínal jí nějakého děsivého a šíleného vědce, kterému zrovna notně vybouchl jeden z jeho pokusů.

„Tak co potřebujete?“ zeptala se ho a on jen zamával rukou a vydal se někam směrem k hlavní místnosti.

„Posledně, když vás unesla ta dcemones, a vy jste se dostala do křesla, spustila jste nějaký protokol. Všimli jsme si ho až teď, protože nijak neovlivňoval a nezasahoval do chodu programů. Je to, jako by tam skoro nebyl. Hledali jsme tu stázi, o které mluvila dcemones, a chtěli se přesvědčit, že tu nebude víc takových překvapení, ale narazili jsme na místnost, kterou chrání právě tento protokol.“

„A na co potřebujete mě a co je na tom divného? Není tu spousta místností uzavřených nějakými protokoly a tak?“ Nevím proč ho to tak překvapuje, tohle místo je jedna velká neznámá, pomyslela si Darren.

„Ano, to ano, jenže tuto místnost původně chránil jiný protokol, který spolupracoval se systémem a byl poměrně kompatibilní a šly z něj dostat nějaké údaje. Protokol, který jste spustila vy, je striktní a vůbec nekomunikuje, je jako uzavřená programovací jednotka.“

„Dobře, ale proč jsem tu já?“ I kdybych pochopila, o čem to vlastně mluví, nebyla bych jim k ničemu, vždyť já ani nevím, co dělám já, tak jak mám asi vědět, co dělá nějaký protokol? To je na hlavu, no vážně. V tu chvíli zrovna odbočili a Darren si všimla, že míří ke křeslu.

„McKay si myslí, že byste mohla otevřít ten protokol, vzhledem k tomu, že jste měla oprávnění ho spustit. A taky by chtěl, abyste se podívala na pár věcí. Věří, že díky vašemu přístupu bychom mohli najít mnohé věci, ke kterým nás doposud programy nepustily.“ Darren neměla tušení, o čem to mluví, ale už jen to že by si měla sednout do toho křesla, se jí moc nelíbilo.

„Nevím, jestli bych vám mohla nějak pomoci, já nevím jak se to . . .“ McKay už je vyhlížel, tvářil se jako wraith co pár set let nejedl, a ještě než ho Darren stačila pozdravit, tak je začal peskovat, aby dělali, že na to nemá celý den.

Byl tu i Sheppard a Beckett a vzadu se o zeď opíral k její smůle i Lorne. Jak já ho, co vlastně? pomyslela si Darren, ano, co vlastně? Nesnáším, nenávidím, chci ho zabít, miluji? Ne, to poslední určitě ne, za boha, nikdy, ne?! Á co je to za pitomý myšlenky? Nesnáším. Ano, určitě ho nesnáším. To bude ono.

„Dary, Darren, vnímáš mě?“ Co, co se zase děje? John, no jo, úplně jsem se zamyslela. Zrovna se na ní všichni dívali, Beckett pohledem doktora a Lorne, kruci, co je to za pohled, takový zaujatý a zkoumavý?

„Jsem celá, jen jsem se zamyslela. Omlouvám se,“ usmála se na Shepparda a vykročila ke křeslu. Rozhlédla se po ostatních, John se tvářil nějak neutrálně a Beckett jako nesouhlas sám. Rodney se tvářil zaujatě a Zelenka se taky tvářil poněkud nesouhlasně. S čím to asi nesouhlasí, pomyslela si Darren.

„Nemusíš to dělat, pořád nevíme jaké to má účinky,“ spustil Beckett, ještě než si stihla sednout do křesla. Proto? Darren se usmála. Nebude na věky utíkat a tohle je další malý krůček vpřed, i když se jí nelíbí.

Udělala to. Sedla si do křesla, spojila se s městem a před očima a vlastně po celé místnosti jí začaly naskakovat programy a protokoly a různé sekvence a záznamy. McKay nevěděl, kam má Darren navigovat nejdřív, ta si už ale dělala, co chtěla. Najela na jednu ze složek, nevěděla co tam je, a jen jí nevědomky projela. Zastavila se až na jedné fotce. Byl na ní John, ale ten byl v tuhle chvíli méně zajímavý. Důležitá byla zbořená stavba za ním. Darrenino podvědomí zkrátka hledalo to, co Darren chtěla vědět. A ona nejvíce toužila vědět o tom, kdo je.

„Ale no tak, snad si tu nebudeme prohlížet fotky?“ řádil McKay a nejraději by Darren zaškrtil. Ta si ho moc nevšímala a projížděla dalších pár fotek.
„Kde to je? Odkud jsou ty fotky?“ zeptala se dívka a dál se zaobírala rozebíráním programů a projížděním fotek.

„Je to P2X– 335, nic tam není, tedy kromě pár zřícenin,“ okomentoval to Lorne, protože na téhle misi byl společně se Sheppardem. Podíval se na Shepparda. Zdálo se, že ten k tomu nemá co říct. Když Lorne kývl směrem k Darren, John jen pokrčil rameny.

„Tohle jsou určitě stavby sanctis, jsem si jistá.“ Ve všech hrklo, chodili doslova okolo toho a nikdo si nevšiml, že by to mohlo být něco tak významného. Lorne a Sheppard se na sebe významně podívali a nakonec kývli. Tak tam budeme muset zřejmě vyrazit, pomyslel si Lorne.

„Dobře, to vyřešíme potom, mohla bys teď laskavě něco udělat s tím protokolem, co drží ty dveře, za které chceme?“ Rodney se vztekal. Nebyla tu přece kvůli tomu, aby si jen tak hrála, a navíc opravdu chtěl vědět co je za těmi dveřmi.

„Ano, ehm, tak jak ho najdu?“ zeptala se Darren a neustávala v činnosti na různých programech. Jak? Ona se mě ptá jak, pěnil Rodney a kontroloval něco na PDAčku.

„To nesmyslíš vážně, právě jsi opravila naváděcí program pro přistávání na Atlantis, který je složený s tolika programů a podprogramů a sekvencí, že by Zelenka u toho počítání umřel, a ty se mě ptáš, jak najdeš jeden blbý protokol?“ Meredith skoro ječel, jak byl nepříčetný.

„Já něco takového umím? Ani jsem netušila, že tu něco takového je, já to nedělám,“ začala se bránit Darren, ona se opravdu snaží, ale ty věci jí prostě nejdou. Jak má najít něco o čem, kruci, neví?

„Zdá se, že to neděláš vědomě, ale schopnosti tvého podvědomí jsou neuvěřitelně rozsáhlé. Mohl by to být nějaký blok v paměti, Carsone?“ zeptal se Sheppard, který měl co dělat, aby se nesmál. Ječící McKay a nechápavá Darren, to byla prostě dvojice.

„Mohl, někdy se paměť po něčem, co člověka vystraší anebo mu způsobí nějaký šok, prostě zablokuje, ale schopnosti zůstávají. Je velice pravděpodobné, že nějak takto vznikly tvé schopnosti, Darren.“ Bylo by to nejrozumnější vysvětlení a taky důvod proč si nic o ovládání nepamatuje a přitom jí to jde tak dobře.

„Chápu, ale jak mám najít ten protokol?“ Měla pocit, že jí nikdo neposlouchá a zase začínala být unavená. Její záchranou se stal doktor Zelenka.

„Je to malý program s velmi omezeným přístupem zvenčí a s malou schopností ovlivňovat okolní programy. Vnitřně je zřejmě dost komplikovaný, ale z vnějšku se zdá velmi jednoduchý.“ V celé místnosti se změnil obraz místo pročítajících se programů bylo na chvíli jen modro, pak začaly naskakovat všude různé jakoby okna, každé bylo pojmenované a přibývalo jich. Když jich bylo tak okolo padesáti, přestaly přibývat.

„Tohle jsou protokoly, které jsem vybrala na základě vaší charakteristiky, doktore Zelenko,“ oznámila Dary a sama se rozhlédla po místnosti.

„Zkuste najít takový, ke kterému máte přístup jen vy.“ Chvilka čekání a pak zůstala svítit jen tři okna. Konkrétní programy Darren rychle prolistovala a nechala po místnosti rozložit jeden z nich.

„Tohle by mělo být ono. Mám ten program vypnout nebo co s ním?“ zeptala se. Nerada by McKaye ještě víc naštvala, a tak raději čekala na odpověď.

„Můžeš nám ten program zpřístupnit?“ ozval se Zelenka, ještě dříve než McKay. Darren kývla, a pak se začala něčím probírat. Za chvíli v místnosti naskočil obraz jich samých, jen o něco menší. Všichni koukali a čekali, co Darren udělá.

„Dobře, a když už jsem u toho, ještě bych chtěla něco udělat.“ Jako první se zaměřila na McKaye, jeho postava se přiblížila, chvíli se nic nedělo, a pak zablikalo jakési světélko a McKayova postava změnila barvu. Z modré, jakou měli všichni kromě Darren, ta byla fialová, na zelenou. Pak se zaměřila na doktora Becketta a jeho postava změnila barvu na bílou.

„Tímto jsem vám umožnila přístup do všech sekcí a lékařských záznamů, doktore Beckette.“ Nakonec se zaměřila na Lorna. I jeho postava zablikala a změnila barvu na žlutou. Tenhle počin Darren nijak nekomentovala. Nechala ho být jako by to snad ani neudělala.

„Upřímně, myslím, že dnes asi více nezvládnu. Bude vadit pokud se na zbytek programů podívám zítra?“ zeptala se Darren a viditelně se se svou otázkou obrátila na doktora McKaye. Ten jen něco zablekotal a s očima přilepenýma na PDAčko už snad ani nevnímal.

„Jistě, můžete pokračovat zítra,“ usmál se Beckett. Sheppard se též usmál a odešel, ještě stihl přístojící obeznámit s tím, že ho čeká Woosley, a pak zmizel za rohem.

Pryč vyrazil i Lorne. Když procházel kolem křesla, zrovna se zvedala i Darren, zdála se v pořádku. Tahle Evanova myšlenka se však nepotvrdila, když Dary malátně hledala oporu pro stání. Než se Evan nadál, byl u nich Beckett a starostlivě si Darren prohlížel.

„Zase! Zase přibyl jeden bílý pramen vlasů. Ať to znamená cokoli, odmítám vám povolit znovu usednout do křesla dokuď vám neudělám další testy.“ Neměl to dovolit, stále nevěděli jaké následky to na Darren má.

„Stejně je to divné, všichni sanctis měli bílé vlasy, jen já mám černé. Možná se spolu s používáním těch schopností projevuje i moje část sanctis,“ namítla Darren a pokusila se sama stát, doteď používala Becketta jako opěrný bod.

„No, testy klidně, ale když mě teď omluvíte, půjdu si lehnout.“ Trochu nejistě vykročila vpřed a pokusila se nabrat ztracenou rovnováhu, která zřejmě poletovala kolem ní a smála se jí. Samozřejmě metaforicky.

„Doprovodím tě,“ ozvalo se za odcházející Darren. Kdyby teď měla náladu, probodla by majora Lorna tím nejděsivějším pohledem, který měla v zásobě. Jenže teď náladu neměla, takže si postačila s tím, že se ho rozhodla ignorovat.

Chvilku po jeho slovech za sebou uslyšela kroky majora, šel tiše vedle ní a dokonce se choval, jako by tam ani nebyl. Ušli tak polovinu cesty a Lorne to nevydržel.

„Tak?!“ Jedno jediné slovo, které takhle nechal vyznít, a jí napadaly tisíce odpovědí od nepříčetné, po rozumné až k těm přeslazeným a romantickým a taky těch plných černého humoru.

„Tak co?“ zeptala se ho a snažila se udržet co nejvíce hlas v klidné rovině. Major se na ní podíval pohledem, ala nechápeš? Když Darreniny oči zůstaly vůči pohledu majora netečné, v skrytu duše zuřil. Ona nejen, že ho ignoruje, ona doslova vypouští jeho existenci.

„Ptal jsem se na to, jak ti je,“ osvětlil jí jeho původní otázku. Darren nic, jako by ho vůbec nevnímala. Pak, a že to nečekal, se Darren složila k zemi jako domeček z karet. Tak tak, že ji stačil chytit. Během chvilky zase otevřela oči, ale jako by byla na pár vteřin bez života a pak se probrala.

„Ma . . Ma . . .Majore?“ Držel jí v náručí a kdokoli by je teď viděl, by tento počin určitě nepřičítal tomu, že dívka omdlela. Nepromluvil a ani se neodtáhl, jen se postavil a pomohl Darren též do stoje. Rozhodně mu nepřišla ve stavu, kdy by byla schopná někam ještě dojít sama. Tudíž není o čem mluvit. A tak ji prostě chytil kolem boků, jednu její ruku si přehodil přes ramena a vykročil k jejímu pokoji.

Nevnímala, hned po tom, co ho oslovila, zase jaksi zmalátněla a nechala se v klidu odvést do pokoje. Poslední, co si Darren vybavovala, byl Lornův úsměv a přání na dobrou noc. Pak byla jen tma.


Korektura: Andoriel - díky moc :D
Více než cokoli jiného věříme že nic nekončí, právě proto se tolik bojíme si přiznat, že všechno jednou skončí.

Mohou nám vzít mnoho, ale jedno si bereme sami - víru.

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
neviem prečo, ale toto sa mi zdalo až moc romantické...

brrr, asi musím prestať pozerať horory...
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

coldvel Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 832
Bydliště: Stratis a občas Litomyšl
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Zajimavy, dobry. :)
Je jasny ze todle neni povidka ala total war, tesim se na pokracovani.
Gosh, I'm proud of you, gentlemen.
So what do you say we speed this thing up, hmm?
Are you with me?
All right, then.
Let's get this thing over and done with.
Let's put the hurt on Jerry.
Let's pitch in.
Let's raise the mission count to 35.
35 it is, gentleman.
We're gonna win this thing.
We're gonna win this fucking thing.

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Darrenka sa nám tu už dlho neukázala...

a pritom je to tak pekný príbeh... :hmmm:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:pst: Si ju sp.dol za romantiku. :(
:rflmao:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
ehm... bude to niekedy dokončené? Nech viem, či to presunúť do nedokončených alebo mŕtvych poviedok... :roll:

/// Pravidla zní jasně, déle než rok je povídka bez reakce autora, jde do mrtvých.
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Předchozí

Zpět na Mrtvé povídky

cron