Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

[Patas25]

Stargate Evolution

Jaký by byl svět po zveřejnění programu Hvězdná brána? Panika, smrt a chaos, nebo novodobá renesance v jedna dvacátém století.
Co by způsobilo odhalení? Noční můry, strach a obavy, nebo splnění těch nejšílenějších snů, nad kterými se lidé ani neodvažovali uvažovat. Najdou se tací, co budou odmítat nové technologie a najdou se zase jiní, co hrdě nasednou do lodí a stanou se novou generací lidí, připravených ke zkoumání vzdálených světů a poznávání nových kultur.
Ale to je jen jedna strana, jak se na toto období dívat, pouze jeden úhel pohledu. Přeci jen vesmír je nekonečný a stále se v něm číhá mnohé nebezpečí. A právě o tom je tento příběh, o který bych se chtěl s vámi podělit.

Na pohled se to může jevit jako povídka na poněkud ohrané téma, ale věřím, že dokáže překvapit.

Díl 1x01: Pilot Zde
Díl 1x02: Minerva Zde
Díl 1x03: Abandonment of the nest Zde
Doplněk: Přehled postav Zde
Díl 1x04: The harbor Zde
Díl 1x05: Aventin Zde
Díl 1x06: Business relationship Zde
Díl 1x07: White meat Zde
Díl 1x08: On the knife edge Zde
Díl 1x09: Transfer of might Zde
Díl 1x10: Robbery Zde
Díl 1x11: Interview Zde
Díl 1x12: Tempest Zde
Díl 1x13: Exploration Zde
Díl 1x14: No turning back Zde
Díl 1x15: Open conflict Zde
Díl 1x16: Another player in the game Zde
Díl 1x17: Expansion Zde

z toho prologu sa toho neda moc vycitat, iba to ze odhalis SG program verejnosti.

ako budes vydavat diely a kedy sem das 1. diel ??

[Patas25]

No právě.. ono se docela těžko píše promo, abych neprozradil zásadní myšlenku. Ale jinak, díly budu dávat minimálně každý týden a vidím to, že začnu v úterý.

Jsem rád za každou novou povídku.

Ako neangličtinárovi mi tie názvy kapitol nehovoria nič.
Prečo nedávate názvy v "normálnom" jazyku (hlavne ak je zvyšok príbehu v češtine)?

[Patas25]

Neboj se, kéž by má angličtina byla na takové úrovni, abych napsal celou povídku v ní. Tak ale jak zítra zjistíš, povídka je v češtině.

Patasi, uz je utorok, daj sem 1. diel

[Patas25]

Neboj se, myslím na to, ale promiň o půl paté tu ten díl dávat nebudu.. To jsem v tu chvíli nevěděl ani o světě.

Tak první díl je zde, snad se bude líbit, je to takové rozjíždějící. Doufám, že bude vyhovovat délka dílů a v dalších už budu text prokládat i obrázky.

Díl 1x01 The Pilot

9. 1 2009 se do Sluneční soustavy dostal mateřský superúl. Atlantis se vrátila z Pegasu a pomohla při odražení nepřítele. Poté sestoupila do atmosféry a přistála na hladině Atlantského oceánu. V prvním týdnu zakotvila u amerického pobřeží za aktivního maskování a nabrala zásoby a materiál pro rekonstrukci. Nakonec byla navedena zpět na širý oceán a hlídána trojicí torpédoborců.
21. 1 2009 byl zvolen nový vrchní velitel, jímž se stal Barack Obama. Ihned po nástupu do úřadu mu byl odhalen program, Hvězdná brána. Prezident dlouhou dobu studoval přísně utajené záznamy a prozatímně nijak závažně nezasahoval do chodu SGC.
6. 10 2009 Luciánská Aliance provedla výpad proti pozemské základně Icarus. Na orbitě se střetla s USS Hammond a svým orbitálním bombardováním zapříčinila přetížení jádra planety a následné zničení základny s celou planetou. V tento den byla taktéž zahájena výprava na Destiny.
7. 2 2010 byla změněna vesmírná strategie. Byl to první vážný Obamův zásah do vesmírné politiky. Země od této doby ustoupila do ústraní, přerušila většinu humanitárních operací a začala pátrat po nerostných zdrojích.
31. 8 2010 začala výstavba nových těžebních stanovišť a byly zahájeny první vrty k nerostným zdrojům. Založení několika dalších vojensko-výzkumných zařízení.
2. 10 2010 nalezení vhodné planety mimo síť hvězdných bran. Zahájení stavby stanoviště typu Omega.
12. 12 2010 byla na Marsu nalezena stará antická základna.
1. 3 2011 byl uskutečněn zatím poslední útok na Zemi, kdy se Luciánská Aliance pokusila zničit pozemské velení nukleární zbraní.
13. 6 2011 zahájení stavby stanoviště typu Gama.
9. 9 2011 oficiální vznik Jaffské Republiky. Po dlouhém vyjednávání byla zavedena demokracie a každý muž i žena volili svého zástupce. Ne podle síly určitých provincií, jak tomu bylo dříve. Po dlouhých třech měsících byl zvolen mistr Bra´tac do čela Jaffské rady. Obdržel titul velmistr a v případě vojenského konfliktu pak měl vést sjednocený Jaffský národ, místo nejvyšší rady.
23. 2 2012 byly zveřejněny záběry Atlantis, které byly pořízeny krátce po přistání, ještě v době, kdy město nemělo v provozu maskování. Americká vláda za podpory dalších několika začleněných zemí, tento únik popřely.

21. 12 2012 byl na devátou hodinu naplánován mezinárodní projev prezidenta USA. Tento projev se konal v New Yorku na ostrově se sochou Svobody. K této příležitosti byla svolána řada novinářů a vše bylo přenášeno skrz několik kamer. Vysokorychlostní spojení tento projev přenášelo se zpožděním maximálně několika desítek vteřin do celého světa.

Pár minut před devátou upoutal novináře hluk motorů. Ihned spatřili loď s americkou vlajkou na přídi lodě a hned za ní byla řada dalších vlajek, od té ruské až po čínskou. Loď zakotvila na molu, poblíž již připraveného řečnického pultu. Jakmile muži v černém uvázaly loď, postavili se zády k plavidlu a zaujali postoj bodyguardů. Pak z kajuty vystoupil prezident v černém obleku, a jakmile stoupl nohou na molo, už se na něj spustil roj blesků a ostrovem zaznělo jenom cvakání fotoaparátů. Prezident Obama se do objektivů usmál a už za jeho zády vystoupil prezident ruské federace Vladimír Putin, který následoval svého kolegu. Postupně se z lodí vynořil představitel Čínské republiky, Kanady, Velké Británie, Německa, Francie a Jihoafrické republiky.
Barack Obama zaujal místo za řečnickým stolem a zbylá šestice vysoce postavených politiků, stoupla za něj a všichni čekali, až se novináři uklidní. Banda několika desítek seriózních zpravodajců, seděla na jakési tribuně a měly nádherný výhled na politickou smetánku, a kousek oceánu, který byl nyní naprosto prázdný, jenom nad ním prolétaly hlídkující helikoptéry.

„Dámy a pánové, jsem rád, že jste sem přišli a vítám taky diváky u televizních obrazovek. Všichni si nejspíš pokládáte tu jednu a samou otázku, co má dnes to představení znamenat“ začal prezident a podíval se na oporu, jež měl v zádech.
„Je na čase, abychom vám odhalili celou pravdu. Ale předem upozorňuji, že po této tiskovce se zcela změní váš pohled na život, na svět, na vesmír. Uvidíte, že veškeré mezinárodní spory na naší planetě jsou zcela malicherné a bezvýznamné,“ řekl prezident a udělal si pár sekundovou přestávku.
„Je tomu již šestnáct let, co americká vláda před vámi tají pravdu. Je tomu již šestnáct let, co naše planeta udělala největší krok v celé lidské historii a vy o tom nemáte ani ponětí. Vlády desítky zemí pak pomáhaly toto tajemství střežit a v tichosti se připojily k boji za naši svobodu. Ale já už jsem řekl dost. Ta pocta, vyslovit ono tajemství, nenáleží mne. Proto předávám slovo muži, který má nemalou zásluhu na lidském pokroku,“ řekl Obama, pokynul na příslušného člena tajné služby v černém obleku a ustoupil dozadu ke svým politickým kolegům a čekal. Trvalo pár vteřin, než se na místě u pultu, kde před chvíli stál, objevil jasný záblesk a na místě stanula osoba v tmavě modrém obleku.
Tento příchod byl doprovázen zběsilým cvakáním fotoaparátů a nevěřícími pohledy. Jedné ženě se dokonce podlomily kolena, ale nedaleká ochranka jí ihned pomohla na židli a nabídla láhev vody. Muž stojící na pódiu zvednul svou ruku a dal znamení, že chce trochu klidu.

„Dobrý den, v prvé řadě bych chtěl poděkovat představitelům začleněných zemí, za jejich podporu a důvěru, že ono odhalení nechali na mne,“ řekl muž a poté, co přejel pohledem po zmíněných, upřel pohled do kamery.
„Jmenuji se doktor Daniel Jackson a já mám právě tu čest a potěšení podělit se s vámi o největší tajemství, jaké kdy na naší Zemi bylo. Roku 1928 tým pod vedením profesora Langforda v Egyptské Gíze objevil starobylé zařízení zvané Hvězdná brána. Toto zařízení bylo složeno z materiálu, který si na Zemi nevyskytuje a mělo funkci dosud nevídanou. Roku 1997 bylo toto zařízení spuštěno a já měl tu čest být v první průzkumné výpravě, která byla podniknuta na cizí planetu. Od tohoto roku americké jednotky a později i jednotky všech zainteresovaných zemí navštívily stovky, ne li tisíce podobných světů a navázaly kontakt s mimozemskými rasami,“ řekl první část svého přednesu Daniel a pravou rukou si trochu uvolnil kravatu.
„Některé rasy byly primitivní, jiné vyspělé. Některé rasy byly rozvinuté, jiné vymřelé. Některé rasy byly přátelské, jiné nepřátelské. Některé rasy nás napadly, jiné nám pomohly. Od té doby jsme ušli opravdu dlouhou cestu a vybojovali jsme si své právoplatné postavení v galaxii, právo na život, právo na svobodu!“ řekl Daniel s důrazem.
„Získali jsme mnohé technologii, a za pomoci jedné technologie jsem tu byl před chvíli dopraven. A řeknu vám, to je teprve začátek. Celý vesmír se právě nyní pro každého z vás otevírá!“ opět zdůraznil Daniel a pomalu si začínal užívat napjatou pozornost posluchačů.
„Za těch šestnáct let jsme získali opravdu impozantní technologii, a právě nyní se vám předvede!“ řekl Daniel a ukázal směrem za novináře, kde se objevila letka F-302.
„Dámy a pánové, představuji vám novou realitu. Představuji vám vesmírné stíhačky F-302 které se ukázaly velmi efektní v otevřeném boji! Tyto stroje jsou dominantními predátory, jak v bitvách v atmosféře, tak v nehostinném vakuu,“ řekl Daniel a zvedl ruky k těmto strojům.
„A představuji vám také vesmírné křižníky, vybavené nejmodernější technologií, nejmodernějšími zbraněmi, a nejmodernějším pohonem, umožňující cestu do dalekých galaxií!“ řekl Daniel a ukázal opět za novináře na přilétající stroje.
„USS Daedalos, USS Odyssea, Apollo, George Hammond, Sun tzu, Lví Srdce, Beethoven a Korolev,“ přímo si užíval představování těchto křižníků a nakonec stál s rukama vítězně nad hlavou, nad nimiž kroužily pozemské křižníky, které byly zaměřovány objektivy. Po krátké předváděčce se tato osmice rozletěla do stran a pozornost se pak přenesla opět na Daniela.
„Je to naše malá, ale silná flotila. Tyto lodě se osvědčili i proti několika násobné přesile a úspěšně obhájili zájmy naší planety. Obávám se, že dneska toho více neodhalíme, ale než se s vámi rozloučím, mám pro vás ještě poslední překvapení,“ řekl Daniel jen tak mimochodem a přejel pohledem po tvářích prezidentů a pak se obrátil k publiku.

„Na svých cestách jsme objevili mnohé technologie. A jednou z takových, je město, nejmocnější rasy naší galaxie, která tu žila před námi. Dámy a pánové, představuji vám Atlantis, pýchu Antické rasy!“ řekl Daniel a ukázal na oceán za sebou, kde se již rychlé kamery zaměřovaly na město, které právě vypínalo své maskovací pole.

To si ihned vysloužilo obdiv a nemalý hluk, obzvlášť když z hlavní věže začaly startovat jumpery, které udělaly krátký přelet nad ostrovem se sochou Svobody a potom si to zamířily do ulic New Yorku. Když se novináři dostatečně nabažili, obrátili svou pozornost na pódium, kde už stihl zmizet Daniel a na jeho místě opět stál prezident spojených států.

„Starobylí Mayové kdysi předpověděli v tento den, konec světa. Já jsem ale toho názoru, že tento den je konec světa jak jej známe. Právě nyní pozemské křižníky oblétávají svět, aby dokázaly pravdivost, naší dnešní řeči. Ale já občany všech zemí a států nabádám, není důvod k panice. Země je vůči mimozemskému útoku dobře bráněna a taky ty skeptické z vás předem ujišťuji, že tyto lodě a veškerá technologie nenáleží jen vybraným státům. Nejsou to americké, ruské či čínské lodě. Jsou pozemské! Odedneška celá Země, celá naše planeta bude táhnout za jeden provaz! Prostředky, které jsme získaly, ochrání náš modrý drahokam, nasytí Země třetího světa a každý člověk na této planetě dostane možnost zapojit se! Ale vše se dozvíte během několika dnů, kdy vás budeme informacemi jenom zaplavovat!“ řekl prezident a poté také se všemi představenými politiky zmizel v záplavě bílého světla.

Ihned, co byl tento proslov odvysílán, lidé doslova vyšli do ulic a začali prodiskutovávat ty novinky a všichni čekali a doufali, že uvidí jeden z oněch křižníků, který byl v televizi. Mezi lidmi se v hojném počtu našli tací, kteří tvrdili, že je to fám, že je to nějaký žert. Ale proč by si takhle utahoval prezident USA, Ruska, Číny a dalších významných států.
Trvalo téměř pět hodin, než křižníky obletěly planetu a mezitím se Američané z nejbližšího okolí jezdili podívat na ono antické město, které poklidně plulo na hladině, hned vedle amerického symbolu, sochy Svobody.

Po této prezentaci se začaly ostatní státy, které doteď nevěděly o programu Hvězdná brána, ozývat a žádaly si nějakou kompenzaci. A tak proběhly dvě takové kampaně či jednání. Jedna na veřejné úrovni a jedna na diplomatické úrovni, kdy se sešli zástupci všech zemí včetně Íránu a dalších problémových zemí. Nakonec byli všichni zástupci dopraveni na Atlantis, kde již byla připravena jedna obrovská místnost. Stovky lidí si nyní usedli na svá místa, za vlaječku a název svojí země a byli připraveni jednat. Jejich stoly byly sestaveny do kruhu a byly ve třech řadách, přičemž zadní řada byla vyvýšena než ta před ní. Nakonec do tohoto středu vstoupil jediný zástupce, který měl toto jednání řídit. Byl jím zástupce IOA Richard Woolsey.

„Dobrý den, jsem rád, že jste se dostavili,“ ihned začal a podíval se na prezidenta spojených států, který seděl hned naproti.
„Národy již dříve začleněné do programu, mne vybraly, abych se ujal dnešního jednání,“ začal tak svou řeč.
„Všem, každému z vás bude nabídnuto zapojit se do mezinárodního programu a každá země dostane plány na naše stroje.“
„Právě nyní Spojené státy ovládají nejvyšší počet těchto křižníků, ale chci podotknout, že ty lodě budou hájit zájmy všech států.“
„Kolik těchto křižníků máte pod velením?“ vykřikl někdo z davu.
„Spojeným státům patří Daedalos, Odyssea, George Hammond a Apollo. Sun Tzu patří Číně, Lví srdce Británii, znovupostavený Korolev Rusku a Beethoven Německé spolkové republice,“ jakmile to dořekl, halou se ozval šum, který americký prezident přerušil typickým poklepáním soudcovským kladivem.
„Děkuji za vaše uklidnění. Vím, jak se právě cítíte. To že některé národy mají pod kontrolou lodě je nespravedlivé. A proto vznikla mezinárodní organizace IOA, která dohlíží na veškeré lodě, projekty a vesmírné operace. A já nyní, jakožto zástupce této organizace nabízím každému státu vstup a začlenění,“ dořekl Woolsey a každému zástupci byly rozdány kapacitní zařízení spolu se smlouvou.

Pro veřejnost pak byly spuštěny moderní servery s daty a informacemi ohledně projektu brány a věcí s tím související. Ony serverové jednotky ovšem první dny musely pracovat na maximální kapacity, protože zájem veřejnosti byl obrovský.

27. února 2013

Od zveřejnění brány uplynul už druhý měsíc a i po takové době zůstalo toto téma hlavním předmětem mnoha konverzací. Odhalení programu, kterého se všichni báli, proběhlo nakonec bez chybičky a způsob odhalení dostál svého účinku. Demonstrace bojových křižníků, stíhaček a samotné Atlantidy ukázala, že i když jsou ve vesmíru nepřátelé, tak má planeta impozantní obranu.
A přesto, že se po celém světě konala řada demonstrací, tak vláda příslušných zemí protesty téměř vždy zvládla beze ztrát na životech a tam kde k úrazu došlo, přistál záchranářský tým pomocí transportérů a ukázali, že ne všechna technologie může způsobit zkázu na planetě.

Během tohoto měsíce byla založena organizace Air Force Earth -AE, pod kterou se řadili veškeré letecké bojové jednotky. Pozemní vojenská síla nadále spadala pod SGC, které nyní dostalo mezinárodní podpory. IOA si zachovalo svou existenci a svou civilní povahu a tvořilo stále civilní dohled nad armádními složkami a také nad soukromými podniky, které začali podnikat s mimozemskými materiály, ať už to byly technologie, či různé plodiny, nebo chemikálie.
Během této doby, byly také na veřejné servery přidány informace týkající se vesmírných kolonií a byla u nich uvedena řada informací o jejich činnosti a dokonce i lokality. Země nebyla v přímém otevřeném konfliktu a tak se některá stanoviště odhalila, po jejich následném zabezpečení, proti nezvané návštěvě.

Zatím nejrozšířenější základny, byly umisťovány na strategické planety a stávaly se z nich vojenské stanoviště s velmi rozsáhlými ubytovacími prostory, které měly nabídnout nocleh uprchlíkům, zajatcům nebo výzkumným expedicím. Každé takové stanoviště mělo dostatečně vybavené laboratoře, o kterých mohlo snít sebelepší vědecké zařízení.
Druhým typem základen bylo několik stanovišť, které se nacházely v lokalitách s vysokým obsahem nerostných zdrojů. Země již dávno začala podnikat průzkumné výpravy, aby na dříve navštívených planetách našla skryté nerostné bohatství. Na takových místech pak byly zbudovány těžební tábory pro produktivní těžbu a bylo to jedno, zda se tato místa nacházela na planinách, nebo v horách, pod hladinami moře. Byla plánovaná taky rozsáhlá těžba v nehostinném vesmíru, pro kterou se navrhovaly speciální lodě a samotné těžící stroje.
Posledním typem vesmírného kolonie byla základna Omega. Toto stanoviště bylo zatím jediné svého typu a Země do něj vkládala své naděje. Této základně se jinak říkalo Akademie.

Začátkem února na serverech bylo vyhlášené přijímací řízení a IOA začala nabírat mladé studenty na tuto akademii. Zájem byl přímo obrovský a statisíce lidí zkoušely splnit velmi náročné a druhově obsáhlé testy. Tyto testy prověřovaly uchazečovi znalosti, dovednosti a schopnost improvizace. Z celé planety byla vybrána hrst vyvolených, asi o pěti tisících. Tato pěti tisícovka pak jela do třech táborů, ve kterých museli projít další řadou testů. V konečném výsledku byla vybrána poslední tisícovka uchazečů, mladší třiceti let, která dostala možnost studovat a učit se na oné akademii.

Pro SGC to byl rušný den. Během tohoto dne prošlo základnou pět skupin po dvou stech lidech. Právě nyní byla posílaná poslední skupina. Místnost s bránou byla právě plná lidí, z nichž každý měl u sebe dvě příruční zavazadla. Všichni s údivem pozorovali aktivaci brány na vlastní oči a každý její pohyb, milimetr po milimetru. Když nakonec vyprskla z horizontu vlna nestabilních částic, všichni to ocenili notnou dávkou úžasu a poté se vydali skrz bránu na svůj nový domov.
Přesun této dvou stovky zabral plných pětatřicet minut, protože každý si chtěl vychutnat svůj prvý průchod. Jedním z nich byl také mladík, který měl na zádech batoh a v rukou cestovní tašku. Levou ruku měl téměř prázdnou, až na průhlednou kartu. Až nyní na něj přišla řada a on konečně prošel skrz bránu.

Přibližně za 3 sekundy se octnul na druhé straně, na planetě se základnou Omega. Ihned po průchodu zalapal po dechu a trvalo pár vteřin, než tento instinkt překonal. Teprve nyní se začal rozhlížet po tom, kde je.

Brána se nacházela pod zemí, podobně jako komplex SGC. Ale tento prostor byl přírodně vytvořen a budil tím jeskyním dojmem. Brána se nacházela na výklenku, který byl obroušen a zpracován tak, že jediný přístup byl skrze most, který vedl ve směru aktivní brány. Most byl asi deset metrů dlouhý, ale stavěný tak, že by ustál vojenský pochod, nebo přejezd tanku. Na druhém konci mostu byl ostrůvek o poznání větší a směrem k bráně tam byly barikády a na nich připevněné věže s automatickými kulomety. Zadní část tohoto ostrůvku byla dosti podobná jako SGC. Dvě velké cesty vedly z ostrova do stran, do masité skály, kde byly vykopány tunely. Přímo naproti brány bylo tvrzené bezpečnostní sklo a za ním řídící místnost s DHD.
Další palebné pozice byly zasazeny do stropu, do půlkruhu a všechny měly palebný úhel na bránu a na most. Tyto palebné pozice byly stále obsazeny vojenskou hlídkou, protože nestáli cestě v normálním provozu brány. Po stranách brány stékaly dva téměř identické vodopády a dodávaly tak trochu exotického nádechu. Vodopády ústily do tohoto jezírka a voda pak dále unikala skrz sérii uměle vytvořených kanálů, protože jeskyně byla prvně pod vodou.

Na nově příchozí to budilo velice impozantním dojmem a i přesto, že jeskyně byla zásadně upravena, tak betonové stěny nádherně splývaly s přírodními stěnami. Celý zástup měl přibližně jenom minutu na prohlídku této místnosti, protože stále přicházeli noví a noví lidé. Příchozí za mostem zahnuli doprava a pokračovali v široké chodbě asi minutu či dvě chůzí. Poté jednotlivě nastoupili do výtahu a byli vyvezeni o pět pater výše. Tam se nacházelo velitelské centrum a ubikace pro vojenský personál. Trvalo dalších pár minut, než se skupina vymotala z komplexu a vyšla na denní světlo. Východ byl dosti podobný jako na Zemi. Akorát s tím rozdílem, že skála nad ústím tunelu byla příkřejší a nad tunelem se ještě nacházelo další patro, ze kterého tam byl přístup na terasu. Celá skupina se zastavila před tunelem a vlastně nikdo nevěděl, na co se čeká, ale odpověď se jim brzo dostala. Na terasu vystoupil muž a opřel se o zábradlí.

„Vítejte v akademii!“ začal a s úsměvem se podíval na dav pod ním.
„Jmenuji se doktor Zelenka a jsem jakýmsi ředitelem této akademie, děkanem této univerzity, guvernérem této kolonie. Stanice omega je nová experimentální kolonie, do které byly investovány miliardy dolarů. Vy jakožto první ročník musíte dokázat, že program se vyplatí. Bude vám umožněno pracovat s mimozemskou technologií, navštěvovat cizí světy, cestovat na palubách lodí. Prostě vše, o čem se vám donedávna snilo. Pokud tento projekt uspěje, vy budete novou generací, definitivně připravenou na život ve vesmíru. Jsem si jistý, že mé očekávání nezklamete a já se pak budu loučit s bandou doktorů, operátorů, techniků, archeologů a další řadou expertů,“ ukončil svůj projev doktor Zelenka.
„Za vámi na náměstí jsou připravení lidé, kteří vás nasměrují do vašich nových domovů a řeknou vám vaše přidělení,“ dodal ještě nakonec a ukázal směr, kterým má jít skupina.

Celý dav o dvou stech členech se otočil a zamířil po cestě z vojenského komplexu. Cesta byla dlouhá asi půl kilometru a ústila na náměstí, v jehož středě byla vodní fontána ve tvaru města Atlantis. Voda vytékala z hlavní věže a z několika dalších a stékala pod město a budila dojem jako skutečné antické město. Skupina prošla okolo fontány a zamířila ke stolům, které byly rozestavěny na konci náměstí. Přímo za stoly byla rozestavěná budova, která teprve nabývala základního tvaru.
Mladík prolítnul pohledem okolí náměstí a pak ihned zamířil do fronty k nejbližšímu stolu. Před ním stálo dalších pět nováčků, ale fronta ubíhala celkem rychle. Tak chvíli ve frontě strávil tak, že se rozhlížel po okolí. Viděl horu se základnou, a pár nejbližších budov, z nichž byly ještě některé nedokončené, ale dělníci pilně pracovali.

„Další,“ řekla mladá slečna a zdůraznila, že už je na řadě.
„Kartu, jméno, stát,“ zeptala se už nudně a nastavila dlaň.
„Jan Pospíšil, Česká Republika,“ řekl mladík a vložil ji do rukou svou kartu. Karta byla čiré barvy, ale při doteku se ihned rozzářila a na kartě se objevily základní údaje s fotkou majitele.
Dívka za stolem si vyhledala jeho jméno, poté vložila kartu do čtečky a sejmula mu otisky prstů skrz malý skener.
„Dobrá, vaše totožnost potvrzena. Zde máte kartu, mapu komplexu a pravidla kolonie. Jste ubytován v sekci B privát sedm,“ řekla dívka a dala mu vše do ruky a úsměvem jej odměnila. Jan vše ochotně přijal a uvolnil místo ve frontě dalším nováčkům. Jakmile si stoupl trochu stranou, rozbalil mapu a hledal místo, kde je ubytován. Chvíli trvalo, než se zorientoval a našel část kolonie s ubikacemi. Pak sebral své věci a zamířil směrem do budoucího domova.

Město na mapce bylo nakresleno v jednoduché formě a šlo se v něm celkem jednoduše vyznat. Podzemní komplex brány byl v jižní části a stál celkem osamoceně a stranou od města. Hlavní náměstí bylo trochu severněji a prakticky na okraji kolonie. Dále na všechny strany se rozrůstala kolonie a nabývala podoby města. Na západních okrajích byly ubytovny a na východní učebny a studovny.
Cesta z náměstí do sekce, kde byl ubytován, trvala asi deset minut. Jakmile došel do cíle, uviděl dům s popisovou značkou B7. Vlastně tady byla celá řada domů, určená k ubytování studentů. Jeho dům měl přízemí a první patro.

Když přistoupil k hlavním dveřím, všiml si, že nemají vstup pro klíč. Na místo toho tam byla černá ploška velká jenom pár centimetrů. Jan zkusil chytnout za kliku a vejít, ale dveře byly uzamčeny. Najednou ho napadlo, použít svou kartu. Vytáhl ji a přejel, sní nad černým štítkem a během vteřiny se tyto dveře odemkly a otevřely. Konečně nyní mohl vstoupit do svého domova. Vešel do malé síně, ze které vedly schody nahoru a ve které byly jedny dveře. První složil své věci do rohu a vydal se na prohlídku. Dveře ústily do chodby vedoucí dozadu. Po pravé straně byly jedny dveře a po levé další dvojice. První se podíval do prvých levých, které za sebou skýtaly jakousi obývací místnost s jídelnou dohromady. Z této místnosti se dalo projít do kuchyně, která byla prostá, leč elegantní. Nakonec vyšel na chodbě z druhých dveří na levé straně. Proto ihned nakoukl do dveří na pravé straně, kde byl první soukromý pokoj. Ale uviděl tam už něčí věci, proto dveře zavřel a vydal se do horního patra. Už si ovšem vzal své věci a zamířil vzhůru.
V prvním patře byla pouze trojice dveří, z nichž jedny prosklené. Skrz tyto dveře již viděl, že je to vstup na terasu, která byla v zadní části ubytovny. Proto otevřel první dveře po ruce a vstoupil do dalšího soukromého pokoje, který byl ještě volný. Pokoj byl prostě a elegantně vybaven. Byl rozdělen na dvě části. První část, do které se vcházelo, byla ne až tak soukromá. Obsahovala tu pracovní část, ve které student mohl pracovat, studovat anebo relaxovat. V této části byl stůl a na něm počítač s připojením na síť Akademie. V druhé části oddělené stěnou, či regálem byla už jen na pohled pohodlná postel a na protější straně televizní obrazovka. V této části pokoje byly ještě jedny dveře, za kterými se schovávala prostá koupelna akorát pro jednoho člověka.
Jan odložil své věci, zkusil zapnout televizi, ale ta ještě nebyla připojena na centrální síť. Proto ji vypnul a zamířil na terasu. Až nyní si všiml, že se tam celou dobu ukrývá jeho nový spolubydlící, který seděl vyvalený na lavičce a nohy hozené na stolku. V rukou měl misku a v ní pokrm, který právě pojídal. Jan si okamžitě všiml, že u zábradlí je malá verze teleskopu a v rohu terasy moderní, plynový gril.

„Ahoj,“ pozdravil a zamířil si to k sedadlu vedle něj.
„Nazdar! Tak ty si můj spolubydlící?“ odvětil ihned mladík s miskou plnou cereálií.
„Ano jsem. Jmenuji se Jan. Jan Pospíšil,“ představil se a nabídl mu ruku.
„Já jsem Martin Novák,“ odpověděl a potřásl si s ním rukou.
„Jsem rád, že tu nejsem jediný Čech,“ ušklíbl se Jan.
„Jo a co jsem se dozvěděl, tak i náš třetí spolubydlící bude z České Republiky,“
„To jsem nečekal, že tady budeme mít tak luxusní ubytování, a celá ta kolonie je vyšperkovaná jako klidné městečko,“ vyjádřil svůj dojem Jan.
„Co už jsem četl ty letáky, je tu nejmodernější vybavení a samé experimentální laboratoře. V kuchyni máš pak nějaký druhy vysílačky či telefonu. Máme být na příjmu a čekat, kdy nás zavolají k pohovoru,“ vysvětlil mu Martin.

Dvojice konverzovala dalších deset minut, než je na terase navštívil poslední obyvatel tohoto privátu. Představil se jako Pavel Sedláček a přišel stejně jako Jan v poslední vlně. Po půl hodině se ozvala všechna tři komunikační zařízení a každý dostal individuální zprávu, kdy se má dostavit k pohovoru. První to časově vyšlo na Jana, který se měl dostavit až druhý den ráno kolem deváté hodiny.

Tato planeta byla dosti podobná Zemi. Oběžná doba okolo trpasličí hvězdy byla krátká, asi polovinu doby co Země. Ovšem rotace okolo vlastní osy byla o půl hodiny delší, než li na Zemi. Trojice českých studentů se během svého dne zabydlela a večer poprvé vyzkoušeli teleskop. Jakmile noční čerň pokryla kolonii, tak nebe odhalilo ne měsíc, ale asteroidové pásmo okolo planety. Téměř všichni noví obyvatelé kolonie museli své teleskopy využít, aby si tuto netradiční ozdobu noční oblohy prohlédli zblízka.

Druhý den ráno Jan vstal brzo, aby se na schůzku dostavil přesně na čas. Dostavil se do jedné společenské budovy ve středu kolonie. Ve vstupní hale jej nasměrovali do určené kanceláře a v přesně stanovený čas zaklepal a vešel. Po vstupu byl ihned překvapen, protože pohovor vedl doktor Zelenka, ředitel této kolonie.

„Dobré ráno,“
„Á dobré ráno, vy musíte být Jan Pospíšil,“ řekl svižným tónem a společně si potřásli rukou a poté oba dva usedli.
„Gratuluji vám k přijetí na akademii. Jsem rád, že se tady najde i několik zástupců mé vlasti,“ začal Zelenka, „zařídil jsem, abyste všichni z České republiky byli v jednom sektoru. Zrovna naproti vám přes cestu máte další trojici.“
Doktor se odmlčel, aby se napil svého čaje a pokračoval:
„Ale právě nyní vás více zasvětím do toho, jak to pro vás bude vypadat. Před vstupem jste všichni na Zemi museli projít srovnávacími testy. Tyto testy odhalily v prvé řadě znalosti, ale také reflexy a celkové chování pod stresem. Někdo byl vybrán kvůli znalostem, jiní třeba kvůli svým schopnostem. Na této akademii se vyučuje celá škála typů oborů, že vám je nyní tu nebudu vyjmenovávat,“ vysvětlil Zelenka a podíval se do svého počítače.
„Vy jste prošel zkouškami a nakonec jste byl vybrán jako technik,“ řekl Zelenka.
„Jaké bych měl nakonec uplatnění?“
„Na této základně získáte znalosti cizích technologií a v podstatě budete pracovat s naší databází a vyvíjet nové či užitečné technologie. Nakonec můžete pracovat na Atlantis, nebo získáte praxi při stavbě vesmírných křižníků a stíhaček, proto budete navštěvovat také pozemské doky,“
„Jako doky na stavbu křižníků tři sta čtverek?“ zeptal se s nadšením Jan, protože právě to jej zajímalo.
„Ano přesně tak. Prakticky se vydáte dosti podobnou cestou jako já. Jenom budete mít ten start lehčí,“ vysvětlil Zelenka.
„Já jsem pro. Nikdy jsem nebyl ten akční či vojenský typ, já jsem se spíše řadil k těm chytrým.“
„No a teď se vám to vyplatilo. Na váš účet bude brzy zaslán rozpis, kde se máte hlásit, ale nyní vám můžu říct, že ještě tři dny budete mít volno na aklimatizaci,“ řekl Radek a postavil se.
„Ať se vám tu daří,“ řekl, podal mu ruku a rozloučil se. I když byl ředitelem této kolonie, tak musel odbýt kus své práce a provést taky pár pohovorů, jako jeho podřízení.

Poté Jan strávil své dopoledne průchodem po kolonii a sledoval veřejné budovy jako obchody, restaurace či dokonce i čistírny. Tyto veřejné budovy poskytovaly své služby ne za pozemské peníze, ale za kredity. Kredity mohl jednotlivec získat svým studiem, či jinou ohodnocenou činností. Byl to způsob, jak podpořit jedince ke studiu a za jejich píli je odměnit. Jan se před polednem navrátil do svého domu a šel se také představit dalším českým nováčkům, bydlící skutečně jen pár kroků od nich.
Jakmile jej pozvali dovnitř, shledal, že jejich dům je přesnou kopií toho jeho. Trojice sousedů se představila jako Petr Čermák, Patrik Müller a Igor Hnízdo.

pekny a dlhy diel patasi , Jan Pospíšil je celkom pouzivane meno v povidkach a vzdy ma ulohu stavat lode

Ta kolonie je obrovská, nějak nechápu jak ti stihli postavit.
Jinak jistým zemím by dali maximálně zhoršenou verzi 302, a 303, jako Irán a sýrie a tak.
Nejspíše by 302 a 304 dostalo maximálně NATO, a k tomu ješté pár státu, jako jižní korea, Izrael, Japonsko atd.

pěkný díl

pěkny

Opravdu to má pěkný, šak počkejte až se to Patasovi víc rozjede. To teprve potom budete čučet Jinak samozřejmě gratulace k prvnímu vydanému dílu

pěkný díl

Výborné čtení.
A Igor Hnízdo... Nebude se doufám střílet z pancéřovek?

[Patas25]

No Igor hnízdo má být postava v mé mysli ztvárněná jako Ronnie zde z fóra. Použil jsem pouze křesní jméno a pan kolega Jakop dohodil příjmení. Mě to došlo až asi po pěti dílech, jaké příjmení použil.

Určitě se těším. I když politika nezasahování zrovna k američanům nesedí, tak ses tím dostal tam, kam si chtěl a zajisté to bude zajímavé dílo...

Zatiaľ, za úvod, palec hore.

[Patas25]

Tak kdyby neměla Amerika takovou vojenskou převahu, tak by se taky všude necpala. A díky za kladné reference..

A toto poznáš: Tisíc krát nič, umorilo koňa.
Ono, tisíc(e) drobností (konfliktov) a nielen nervy (armáda) v kýbli.

[Patas25]

Pravda.. začíná úterý, já jsem zde, stále vzhůru, tak proč ne další díl?

Děkuji Jakopovi za korekci.

Díl 1x02 Minerva

První kolonie typu Omega, zvána též Akademie, byla již třetím dnem plně osídlena. Tisíc studentů, vybrané z celé Země, se nyní sžilo s odlišným denním cyklem a s novým druhem života. Všichni tito studenti prošli stručným pohovorem a každý byl přidělen na určitý obor. Někteří studenti měli za sebou i předchozí studium na Zemi, jako například zdravotní školu. Tady na akademii dostali pak možnost naučit se nové postupy a technologie, dříve než tyto metody budou dostupné na Zemi.

Na akademii se dostala také šestice studentů z České republiky. Tato šestice se ihned seznámila a vytvořila si úzký kolektiv, ostatně stejně jako další lidé ze stejných států. Nejstarší Martin Novák, zde byl přijat na dostudování lékařských praktik a získání znalostí anatomie různých cizích druhů. Jan Pospíšil byl druhý nejstarší a byl určen ke studiu a vývoji nových technologií. Třetím byl Pavel Sedláček a byl zde k tomu, aby se naučil cizí jazyky a získal zkušenosti jako diplomat. V druhém domě byl nejstarší Igor Hnízdo, který byl vybrán pro survival výcvik a poté být vycvičen jako ekonomický poradní. Po ukončení svého studia měl v budoucnu navštěvovat cizí světy a pomáhat jim s rozvojem.
Další v pořadí byl Petr Čermák, který dostal jako jeden z mála civilistů prestižní typ výcviku, díky své dřívější vojenské minulosti. Jeho výcvik se točil jenom kolem vesmírných lodí a v největší řadě kolem pozemských křižníků. Nakonec měl možnost na jedné z takových lodí sloužit. Posledním českým studentem byl Patrik Müller, který byl přidělen ke studiu těžařských prací. Toto studium zajišťovalo zaučení při těžbě jak ve vesmírném prostoru, tak na povrchu, nebo pod povrchem planety. Po ukončení studia v této akademii, se očekávalo, že přijme odpovědnost a bude řídit jednu z těžebních kolonií, stejně jako pár dalších studentů jako on.

Přibližně o rok později

Od otevření akademie uplynul rok a pár týdnů. Za tuto dobu se kolonie stala studentům více než domovem. Tento jejich domov ovšem opustila třetina studentů, kvůli tomu, že nedosahovali požadavkům a nedokázali se udržet požadovaným standardům. Ovšem česká šestice se stále držela a stoupla tak v oblibě u ředitele Zelenky. Bylo tomu již pár měsíců, co skončila teoretická část výuky, a studenti přešli na praktickou. Doktoři chodili na humanitární operace na cizí planety, vědci dostali přístup do laboratoří a začali zkoumat cizí technologie, diplomati chodili jako pozorovatelé na příhodné mise. Těžaři chodili pracovat do příslušných zařízení a operátorům určených pro vesmírné lodě, byla určena nová očesaná 304, na které si mohli cvičit své schopnosti a získávat zkušenosti.
Tato loď nesla jméno Minerva, po bohyni moudrosti a učení, což se jako jméno hodilo.

Situace ve vesmíru probíhala během posledního roku ve prospěch Luciánské Aliance. Tomuto spolku se povedlo získat pár starých loděnic po falešných bozích a brzy získali nadvládu nad Jaffskou Republikou ve vesmírných bojích. Koncem roku, v období svátků proběhla bitva nad hlavním městem Jaffů, nad Chulakem. Po zničení Dakary, se tato planeta stala symbolem jejich svobody. Bylo to místo, kde prvně Jaffa vystoupil a postavil se proti svému bohu. Proto, jakmile ustal konflikt s Ori se dali do budování a zcela změnili tvář této planety.

Kolonie Omega (Akademie), současnost

Doktor Zelenka seděl ve své kanceláři ve středu akademie. Byla to moderně a pohodlně zařízená místnost, ve které trávil jakožto ředitel spoustu času. Procházel právě jeden program v počítači, když jej vyrušilo zaklepání a následný vstup jeho asistentky.

„Pane, právě je aktivní brána, generál Landry, je na příjmu.“

Zelenka kývl a spustil si příslušný komunikační program. Na jeho monitoru se objevil generál Landry v řídícím středisku v pozemském komplexu SGC.

„Zdravím, generále,“ řekl ihned Zelenka.
„Já vás také doktore.“
„Je nějaký důvod, proč voláte?“
„Právě odchází jedna skupina, co byla na dovolené zpět na Zemi. A když je brána otevřená, řekl jsem si, že vás neoficiálně zpravím, co se děje.“
„To nebudou asi dobré zprávy,“ konstatoval Zelenka.
„Určitě se k vám doneslo, o té bitvě na Chulaku, při které byl vážně zraněn Velmistr Bra´tac,“
„Jo, byl v parlamentním paláci, když byl bombardován z orbity,“ doplnil Zelenka.
„Ano, ale bohužel pro nás, byla v tom paláci naše diplomatická delegace, v čele s generálem O´Neillem,“ oznámil Landry.

Zelenku polilo horko, věděl, že domovská planeta Jaffů byla napadena a jejich flotila utrpěla vážné škody, ale že Země přišla o svou představitelskou osobu, která si získala pověst po celé galaxii.

„To není dobré, nyní má Coolidge volnou ruku.“
„Nebudeme se o tom více, bavit za dvanáct hodin vás oficiálně s Coolidgem navštíví komise, buďte připraveni,“ informoval Landry a ukončil spojení.

Jakmile monitor zhasl, Zelenka si sundal brýle a vložil svůj obličej do dlaní. Právě na něj spadla obrovská vlna starostí, a výsledek následujících příštích pár dnů rozhodne o tom, zda tato akademie přežije, či bude opuštěna. Proto ukončil veškerou svou práci, vzal si svůj tablet a opustil kancelář. Zamířil do jedné z laboratoří, která byla na kraji kolonie. Trvalo asi deset minut, než se octnul před jednou menší halovitou budovou, bez oken. Použil svou kartu, vešel dovnitř a octl se v dlouhé a čisté chodbě. Jeho cílem byly druhé dveře na pravé straně, do kterých ihned vešel.

„Doktore,“ ozval se překvapený hlas.
„Haileyová, neruším?“
„Ne pane, zrovna pracuji na rušičce transportního paprsku,“ odpověděla mladá desátnice, která byla také přidělena na akademii a měla pod kontrolou některé vědecké projekty.
„Podařilo se vám zvýšit účinnost?“
„O dvacet procent, aniž by stoupla spotřeba energie, ale zdaleka nejsem u konce.“
„Já vím, nejsem tady kvůli termínu.“
„Ne, tak co vás přivádí?“
„Mám jisté novinky, které nejsou pro akademii příliš pozitivní.“

Desátník Haileyová zanechala své práce a podívala se na Zelenku.
„Generál O´Neill padl na Chulacku.“
„On tam byl také?“ nemohla uvěřit desátník Haileyová.
„Ano, ale není čas na truchlení. Jeho smrt uvolnila cestu Coolidgovi,“
„Kdy má přijít ta jeho inspekce?“
„Za dvanáct hodin. Musíme připravit to nejlepší. Bude mít sebou nějaké kolegy, ale hlavní slovo má on. Nesmíme mu dát sebemenší důvod pro zavření akademie,“ řekl Zelenka.
„Dobrá, ale už jen to, že tolik studentů nevydrželo ten zápřah a ty požadavky, tak není dobrá reklama pro náš program.“
„To ne, ale jen tak se nevzdáme. Připravte studenty na návštěvu, já zkusím zjistit, kdo bude ještě v té inspekci.“

Zatímco Zelenka zamířil do základny s bránou, tak Haileyová rychle ukončila svoji práci a otevřela si databázi akademie. Vyhledávala projekty a studenty, kteří při demonstraci akademie nezklamou a předvedou to nejlepší.

Dvanáct hodin uteklo jak nic a celá kolonie se připravila na příjezd. Nad městečko se právě snášela tma, když se v podzemním komplexu otevřela brána a z horizontu událostí vystoupil James Coolidge hlavní představitel IOA a hned za ním vyšel Richard Woolsey, plukovník Samantha Carterová, Rodney McKay, Daniel Jackson a další dvojice, kterou Zelenka neznal. Za touto sedmicí se brána uzavřela a celou tuhle inspekci uvítal doktor Zelenka.

„Vítejte v Akademii.“
„Jak víte o našem příchodu?“ vyštěkl ihned Coolidge.
„Dozvěděl jsem se to před chvílí a naštěstí jsem byl zde na základně, tak jsem vás mohl zajít osobně uvítat,“
„Nejsme zde na osobní návštěvě, ale na přezkoumání chodu této základny a případné zhodnocení dalšího trvání,“ řekl Coolidge a šel přes most dál do nitra základny následován neznámou dvojicí.



Woolsey navázal krátký oční kontakt a poté jej následoval. Zbylá trojice se trochu zdržela a uvítala.

„Radku, kéž by to bylo za lepších okolností,“ řekla ihned Carterová.
„V prvé řadě, upřímnou soustrast, vím, že jste si museli být blízcí,“ řekl Radek a nabídl členům bývalé SG-1 ruku.

„Děkuji, ale na truchlení není čas. Všichni tady moc dobře víme, že O´Neill byl tou vlivnou osobou, která bránila akademii a nejen to.
„Já vím, Sam. Landry mě už stihnul informovat a snad se nám povedlo se trochu připravit.“
„Doufám, že to něco změní. Coolidge se už mnohokrát snažil prosadit nějakou rekreační kolonii, kvůli přísunu finančních zdrojů z civilních kapes. A nyní se mu naskytlo vhodné místo, které je na hraně,“ vyjádřil se Rodney.
„Ale jak sami shledáte, je tu spousta skvělých studentů, kteří mají potenciál a byla by škoda se jich vzdát,“ konstatoval Radek a rukou všechny vyzval, ať je následují. Za chvíli dohnali první část inspekce u východu ze základny.

„Začneme, první chci vidět zdravotní laboratoře,“ řekl Coolidge a vydal se za Zelenkou.
Tyto určené prostory pro lékařský personál byly pár minut od vojenské základny s bránou.

„Zdravotní laboratoře, jak jistě víte, jsou moderně vybavené. Právě zdě studuje sto sedmdesát doktorů, kteří se již úspěšně naučili antické, goa´uldské a asgardské metody léčení a úspěšně je aplikovali na cizích planetách. Tady v těchto laboratoří studují jak pozemské tak mimozemskou anatomii, jejich choroby a hledají účinnější léky.“

„A nalezli už nějaký použitelný lék?“
„Ne, ještě ne, ale to není…“ začal Zelenka a do řeči mu skočil představitel IOA.
„Pracuje zde toliko personálu a zatím žádný užitek.“
„Ale tyto laboratoře neslouží k medicínským prácím ale k zaškolení…“
„Jsem si vědem hlavním důvodem existence těchto laboratoří, ale vedení IOA očekávalo i vedlejší přínosy,“ vysvětlil svůj názor a pak už s tichým a kritickým pohledem prošel zbytek této budovy. Po deseti minutách všichni vyšli ven a Coolidge si vyžádal jako další cíl vědecké laboratoře na kraji základny.

Opět po chvíli došli na určené místo, kde Zelenka začal představovat jednotlivé projekty. Tato exkurze trvala o poznání déle a pan Coolidge si nechal své zhodnocení této části na konec. Když skupina opustila zajímavou studii týkající se hvězd, na které se nepřímo podílel také Jan Pospíšil, tak Coolidge všechny vyvedl ven a před dveřmi se obrátil na ředitele fakulty.

„Čekal jsem od vás více. Přeci jenom tu máte zařízení za milióny a vy zdroje této kolonie vkládáte do studia hvězd, nebo do transportních rušiček.“
„Teď nevím co říct. Ani nevím, co vy jste od této akademie očekával. Není tomu ani půl druhého roku, co se dozvěděli pravdu a vy už po nich chcete nové zbraně, lepší štíty, rychlejší pohon.“
„Vím, že to nějakou dobu potrvá, ale očekával jsem již první náznaky nových technologií. To, že tu máte jeden projekt, ve kterém staví ručně asgardskou paprskovou platformu, …“
„Pane Coolidgi, musíte si přednostně uvědomit, že toto zařízení slouží jako výcvikové centrum, nikoli výzkumná laboratoř,“ připojil se do řeči Daniel, který jako jediný z předních členů zůstal u prohlídky.
„Já si to plně uvědomuji, ale stejnak zastupitelstvo IOA očekávalo mnohem více.“
„Vy se nestydíte? O´Neill je teprve chvíli mrtvý, neměl dokonce ani pohřeb, a vy už tady kucháte poslední projekt, do kterého se angažoval,“ nevydržel a řekl upřímně Zelenka.
„Život je krutý a nespravedlivý. Jestli chceme přežít, nesmíme dělat chyby a když už nějakou uděláme, musíme udělat vše možné, abychom ji napravili!“
„Naznačujete tím, že tato akademie byla chybou? Mí studenti tu mají o čtyřicet procent rychlejší učení, než tomu je ve stávajících institucích na Zemi, které se zabývají mimozemskou technologií.“
„Naznačuji tím, abyste mi ukázal Minervu. Poslední část mojí přepadové inspekce a po ní přednesu své doporučení radě.“

Zelenka jej probodl pohledem a procedil skrz zaťaté zuby,

„Následujte mě.“

Radek vedl tuto delegaci skrz akademii na samý okraj městečka, kde na větším poli přistál pozemský křižník. Loď měla podobné přistávací ramena, jako předchozí model BC-303 a stejně jako předchozí typ, měla ve spodní části rampu vedoucí do hlavního skladu lodi. Před touto rampou se nacházela pumovnice.
Delegace využila tohoto vstupu a vešla tak na palubu lodi. Zelenka již tušil, že představitel IOA bude chtít vidět Minervu a její posádku v akci a tak již nechal připravit posádku a vybral nejefektivnější ukázku leteckých dovedností. Z hlavního skladu zamířili do výtahu, který je vyvezl na palubu, kde se nacházel můstek. Pak museli projít třemi chodbami, než skončili na můstku lodi.

„Veškeré systémy jsou stejné jako na lodích tohoto typu.“
„Toho jsem si vědom.“

Pak Zelenka řekl něco neočekávaného, aby trochu snížil agresivní atmosféru.

„Ujmete se velení lodi?“ a ukázal na velitelské křeslo.
„Ano, ovšem. Proč by ne?“ řekl Coolidge a usadil se do tohoto křesla.
„Tak pánové, je myslím načase, abyste nás zvedli a předvedli Minervu v akci,“ řekl dvojici důstojníků v řídících křeslech.

„Rozkaz, pane,“ řekli oba dva zároveň.
„Zahajuji startovací proceduru, aktivuji hlavní pohonnou jednotku a inerciální tlumiče,“ řekl postup operátor na levoboku, který se ujal pilotování. Tímto operátorem byl Petr Čermák, jeden z českých studentů a právě nyní byl pověřen službou na můstku. Jeho činy byly přesně podle učebnice.
Po aktivace letových systémů vznesl loď svisle vzhůru asi padesát metrů vysoko. Poté zatáhl přistávací ramena a přidal energii do podsvětelného pohonu. Minerva nabrala pohyb dopředu a začala stoupat pod úhlem třiceti stupňů. Přelet nad akademií si vyžádal pozornost obyvatelů, ale startující křižník brzo zmizel v černé obloze.
Stoupání na orbitu trvalo asi čtyři minuty. Kurz byl předem propočítán, aby působil co nejmenší tlak na trup či na štít a aby spotřeba energie byla co nejmenší. Když pak loď skončila stabilizována na nízké orbitě, operátor Čermák podal hlášení.

„Stabilní orbita, loď vyšla z atmosféry bez poškození.“
„Dobrá, jsem si vědom, že máte již něco nachystané, tak se ukažte,“ řekl Coolidge a Zelenka položil ruku na velitelské křeslo a udělal krok dopředu.
„Zahájíme manévrování v asteroidovém pásmu.“

Na to pilot prudce přitáhl a vystoupal na vyšší orbitu do asteroidového pásma. Když se dostal do jeho středu, změnil směr tak, aby letěl po orbitě. Cestou se musel vyhýbat větším kusům a ty menší dopadaly na štít. Jeho kolega sedící u druhého křesla se pozorně věnoval senzorům a naváděl jej, případně nějaký ten kus zaměřil a sestřelil raigulnovými zbraněmi. Krátké, ale přesné dávky dokázaly vesmírné objekty odklonit z dráhy, případně rozdělit na několik menších částí.



„Slyšel jsem, že máte na akademii MD-201?“
„Je to jeden z prvních prototypů. Tento typ bohužel nemá záchytné zařízení, tak je za potřebí pilota a dokonce ruční výstup do vesmíru,“ řekl Zelenka a stiskl několik kláves, které povolili start.

Pravý hangár na lodi se otevřel a z ní vyletěl tvarově odlišný letoun, úplně jiný, než jaký byly pozemské stroje. Letoun byl o trochu kratší než jumper, ale byl o dobrý metr vyšší než antický stroj. Vepředu se nacházelo vypouklé sklo, za kterým seděl pilot. Ze svého místa měl dosti široký úhel a viděl také dosti před loď. Z obou stran pak na lodi byla robotická ramena s řadou nástrojů. Po třech metrech délky pak loď končila a v zadu byla dvojice motorů pevně zasazená do trupu a mezi nimi se nacházely vstupní dveře.

„Mining jedna ve vzduchu, určete cíl,“ zažádal pilot tohoto stroje.
„Rozumím,“ odpověděl Zelenka a vybral na obrazovce jeden z asteroidů, do kterého nasimuloval nerostný prvek.
„Označil jsem tento třicetimetrový šutr a nastavil jsem do senzorů, že naquadah je pouze zde na tomto konci. Pilot nám nyní předvede lokalizaci a extrakci přímo ve vesmíru, abychom se nemusili starat o celý asteroid.“
„Dobrá máme nějaké kamery? Ať vidíme tu práci?“ požádal pan Coolidge a brzo se mu dostal záběr z pilotové helmy přímo na monitor po levé straně.

Pilot těžícího stroje dostal souřadnice a data, kde je vzácná surovina a ihned se vydal na cestu. Sotva byl od vesmírného objektu nějakých dvacet metrů, aktivoval těžební platformu. Tato speciálně upravená zbraň byla nastavená tak, aby se materiál v místě dopadu energetického paprsku přímo vypařil. Byl to v podstatě plasmový hořák na velkou vzdálenost. Dokázal se protavit do hloubky dvou a půl metru, ale samozřejmě záleželo na složení samotné vrtané rudy. Pilot nastavil program a poté zahájil první část manévru. Loď začala kroužit okolo výběžku, který měl být odřezán a vytvářela tak uměle vytvořenou prasklinu neboli zářez do asteroidu. Celá tato řezací operace zabrala přibližně pět minut, než byla hloubka praskliny dostatečná. Poté pilot pokračoval v tom samém manévru, jenom přepnul mód těžebního zařízení. Stálý plynulý paprsek byl nahrazen pulzy, které původní drážku zvětšovali, a také prohlubovaly. Tato fáze extrakce trvala dalších deset minut, než hloubka drážky byla čtyři metry.

„Dobrá, už jsi tam, můžeš použít smyčku,“ ozval se pilotův kolega ve vysílačce, jak v samotné těžební lodi, tak na můstku Minervy.

Proto nyní pilot deaktivoval těžební platformu a připravoval smyčku. Pár desítek centimetrů pod předtím použitým zařízením po pravé straně se aktivoval další systém. Do úzké pukliny byl vystřelen hák, který se zajistil na jejím samotném dně. Hák byl přivázán na asi decimetr tlustém, leč neobyčejně ohebném kabelu. Poté pilot zapnul program, který převzal řízení, a za pomoci manévrovacích trysek zopakoval trasu okolo pukliny. Během tohoto letu byl na dno umístěn tento kabel, který po dokončení smyčky uzavřel okruh. Pak pilot toho těžebního zařízení aktivoval hlavní program této smyčky a začala další fáze těžební práce.

Ocelový kabel byl stále připojen k těžební lodi a pomalu se navíjel zpět. Smyčka se stahovala a za pomoci elektroerozivních účinků prostupovala kamenným materiálem a oddělovala tak předem vybranou část od zbytku kamenného objektu. Tato část byla asi časově nejnáročnější a celý tento postup zabral něco přes hodinu. Jakmile tato operace skončila, tak zbývala poslední část, která byla nejnebezpečnější.
Pilot musel obrátit svůj stroj tak, aby byl zádí k vyřezanému objektu. Pak si utěsnil přilbu a vešel do zadní části, kde byla krátká přetlaková komora. Na sobě měl vesmírný skafandr, trochu odlehčenou verzi, než jaká byla dříve používána a se zmenšenou zásobou kyslíku na pouhé dvě hodiny, plus dvacet minut rezerva. Po otevření dveří se chytl úchytu mezi dveřmi a motory a připnul se k vestavěnému navijáku. Na druhé straně se chopil dalšího navijáku, ke kterému připnul ruční zařízení o velikosti útočné pušky. Poté zbývalo už jediné. Překonat tu krátkou vzdálenost a skočit na kamenný vesmírný objekt.
Let byl relativně dlouhý, několik vteřin a dopad také snadný, ovšem udržení na tomto kamenném objektu bylo velmi obtížné. Zkusil aktivovat magnetické boty, ale jelikož se jednalo o simulaci a ne o skutečnou těžbu, tak magnetické boty byly nefunkční. Proto ihned neváhal a použil zařízení k zaražení velké skoby do samotné skály materiálu. Poté to udělal ještě jednou o dva metry dále. Teď zbývalo pouze na tyto skoby přichytit lanka obou navijáků a po napnutém drátě se vrátit zpět do své lodi.

Když opět sundal přilbici a sedl do svého křesla, tak pomalu aktivoval motory a vytáhl kus vyřezaného skaliska ve tvaru válce. Nyní nastala další obtížná část a to vyvést loď i se špatně ovládajícím nákladem ven z asteroidového pásma. Naštěstí nyní byl tento objekt na kraji celého pásma a tak jeho vytažení do volného prostoru proběhlo bez problémů. Poté byl vytěžený objekt odstřižen a těžební letoun se vrátil na své výchozí místo, do hangáru na pravoboku.

Ještě co byl letoun na zpáteční cestě, tak pan Coolidge vyjádřil názor na tento postup. Samozřejmě zkritizoval délku jedné extrakce. Také podotkl, že daný těžební proces je nevýhodný, když se samotná ruda bude nacházet hluboko pod povrchem.

Nakonec návštěvník z IOA uviděl bojové cvičení proti simulovaným hatakům. Tato poslední přehlídka byla přeci jenom trochu živější, nežli těžební ukázka. I když veškeré střely byly pouze simulační, tak velice přesně napodobovali samotný boj.

O pár hodin později

Před dlouhou chvílí inspekční skupina opustila planetu, vyjma plukovníka Carterové. Ta dobrou chvíli strávila s Radkem na palubě Minervy a zkoušely přijít na alternativy. Ze začátku s nimi strávila čas také desátník Haileyová, ale po hodině bezduchých řečí a několika poznámek na Coolidge je opustila a zamířila do malého baru na severu města.
Když vstoupila dovnitř, tak jí ihned náladu zvedla jemná muzika, která pěkně podbarvovala atmosféru. Po její levici byl bar, a za ní barman jí již nabízel sklenku bílého vína. Souhlasně na něj kývla a vzala si své pití a ihned zaplatila svojí kartou. Poté se otočila a přejela pohledem po dnešních návštěvnících. Po chvíli spatřila skupinu svých kamarádek, které měla mezi studujícími.

„Ahoj, co jste tady tak pozdě, už je půl páté ráno,“ pozdravila je a sedla na volné místo.
„Tak všichni tady vědí o té návštěvě IOA a dokonce je prý ohrožena samotná akademie.“
„Můžeš nám o tom něco říct?“ vybalila na ni hned dvě děvčata.
„Micuki, já bych vám neměla nic říkat.“
„Ale Jennifer, tady jde o naši akademii,“ přitakala Megan, která seděla vedle Micuki.

Jennifer na chvíli zaváhala, dala nohu přes nohu a naklonila se dopředu nad stůl.

„Byl tu inkoust Coolidge, který by chtěl akademii předělat na nějaké letovisko, aby získal další peníze z kapes bohatých turistů.“

Po jejím oznámení se nad stolem ozval vášnivý šepot s velkým rozhořčením.

O necelé dva dny později

Během uplynulých dvou dnů byla nálada na akademii pochmurná. I když nebylo řečeno nic oficiálně, na akademii kolovala spousta řečí. Nakonec mezi studenty kolovala petice o zachování akademie a dokonce druhá petice byla vypuštěna na Zemi, kde rodinní příslušníci a jiní lidé podporovali trvání tohoto projektu.

Právě nyní byl doktor Martin Novák v jedné z lékařských laboratoří, kde seděl u moderního mikroskopu a díval se na nějaké buňky. Celou dobu v této místnosti byla také doktorka Emma Lopézová, která pracovala na počítači v lékařském programu. Oba dva spolu prohodili občas pár slov, ale jinak zde byla tichá pracovní atmosféra. Jedno takové tiché období přerušila Emma, když se zmínila o nedávném rozhovoru s desátníkem Halleyovou. Byl to přímo ukázkový případ šíření neoficiálních informací.

„To není všechno, vedení Země se prý od zveřejnění brány značně změnilo,“ řekla Emma a přehodila si stažený culík černých vlasů přes pravé rameno.
„Kdo to říká? Jak my můžeme poznat velení předtím a velení nyní?“ zeptal se Martin a vyměnil sklíčka se vzorky v mikroskopu.
„My ne, ale ti kdo byli v programu zapojení, si můžou udělat jistý názor.“
„To je fakt, ale když se nad tím zamyslím, tak v záznamech bylo uvedeno, jak se před deseti lety Země aktivně zapojovala. Nyní už není tolik zpráv z humanitárních operací. Vypadá to, že stahujeme do našeho teritoria. Stavíme základny, navrhujeme nové lodě, nové technologie, “ řekl Martin a otočil se od mikroskopu směrem na svou kolegyni.
„Takový pocit má i plukovník Carterová. Mám to sice z druhé ruky, ale prý to není jak za starých časů.“
„Když už to tvrdí Carterová, tak na tom něco bude. Jestli to půjde takhle dál, tak někdo bude muset něco udělat,“ řekl Martin a svou poslední větu doplnil, přímím pohledem do očí.

O pár hodin později

Jakmile Martin skončil se svojí prací, vrátil se na svou ubytovnu, kde proběhla podobná konverzace jako v laboratoři. Nakonec to dopadlo tak, že pozvali okruh nejbližších přátel, aby si užili klidný večer, možná jeden z posledních.

Tak začína byť dusno. Príbeh je zatiaľ dobrý, len atmosféra v príbehu nabieha na naegatívnu vlnu. Začalo to Chulakom, pokračovalo O´Neillom, následne inšpekcia (najskôr vopred negatívna), takže sa môžeme tešiť na "hladký" priebeh deja.
Tak len pokračuj a prekvapkaj nás.

trochu pochmurný ale pěkný díl

[Patas25]

Tak právě o tu negativitu jde.. nemůže přece vycházet všechno podle plánu ne?

to bohužel nejde