Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

Hurá budou tu za chvíli další díli

[Patas25]

Puk: Neboj, zlobit se na to, za tebe nebudu. Vím kolikrát, jak je těžké hlasovat. Hlavně, že jsi hlasoval . A stejně pro mne znamená více, to že sem přijdeš a přečteš si to, než nějaký hlas v roční soutěži.

A tady, už opravdu dlouho, ale dlouho očekávaný díl.

Díl 17: Expansion

Planeta Luciánské Aliance, současnost

Thanatos, mladík, jehož postavení v této společnosti tak rychle stoupalo s pokojením sledoval další zrající úrodu. Zavlažovací systém, který prosadil na svých planetách, byl přímo zázračný. Na jedné planetě byla orná půda v nížině pod horami a vršky, ve kterých fungovalo přírodní jezero s průzračnou vodou jako velká nádrž. Všemožná mračna se rozbíjela o vrcholky hor a zajišťovala stále vysokou hladinu.
Thanatos nechal prokopat široký kanál dlouhý téměř pět kilometrů k polím, kde se umělá řeka větvila a stáčela a zavlažovala polnosti. Planeta v tomto okolí, tak změnila svou tvář a stala se nejvýdělečnější polností nejenom v Thanatově sektoru, ale v celé Luciánské Alianci.
Na další planetě pak byla z hor dováděna pomocí zděných viaduktů, které vedly asi ve výšce dvouposchoďového domu. Jejich stavba byla ještě náročnější, tudíž pomalejší. Ale terén znemožňoval jakoukoliv jinou možnost transportu vody.
Na dalších planetách již bylo možnost využít tekoucích řek, vytvářet lokální zásobníky a rozvádět vláhu daleko od původního toku. Právě Thanatova hlavní planeta, byla jednou z takovýchto. Postupně podél řeky byl postaven asi tucet zásobníků o kapacitě menších bazénů. Dno nádrží bylo vystavěno metr nad zemí a měl jeden vypouštěcí otvor, přímo ve středu. Oproti tomu napouštění probíhalo díky asi třiceticentimetrové rouře nad okrajem nádrže, z níž voda tryskala pod takovým tlakem, že dopadala do samotného středu. Každá taková napouštěcí roura začínala v zařízení na břehu řeky, kde se otáčela vrtule v této části vesmíru nevídaného tvaru a tlačila vodu do nádrže. Lecjaký pozemšťan by v ní okamžitě rozpoznal výtvor Kaplana, ale v této části galaxie, to byl vynález Thanatův. A právě lidé na jeho hlavní planetě začali s produkcí těchto součástí, aby brzy každá planeta aliance měla stejnou úroveň. Thanatos poté s ostatními sektory obchodoval s informacemi a nabízel své znalosti a rady při stavbě nádrží. Samotné rady byly ovšem mnohem dražší a Keffline se potichu usmíval, když se mu to doneslo. Mladík do puntíku splnil jeho rozkaz a rozdělil se. Ale tímto způsobem se mu povedlo vyjednat pětici nákladních lodí, dvojici lodí typu Alkesh, hyperprostorové jednotky do lodě třídy Ha´tak a dokonce rozšířil svůj sektor o jednu sluneční soustavu.

Velitelství Hvězdné brány, současnost

Generál Landry, velitel této základny seděl ve své kanceláři a naproti němu byl doktor Zelenka a plukovník Sheppard. Trojice čekala na posledního příchozího, jímž byla plukovník Carterová, která se v místnosti zjevila v záblesku jasného, bílého světla.

„Generále, pánové,“ oslovila je.
„Plukovníku,“ řekli všichni téměř současně.

Následně generál otevřel šuplík, kde měl umístněný panel, a po stisku prvního tlačítka, bylo slyšet, jak ve dveřích klaply automatické zámky a když stiskl druhý spínač, tak se místností začal šířit nízký, pomalý a jemný tón.

„Jelikož základna je nyní veřejnější, mám v kanceláři bezpečnostní systémy. Rušičky všech signálů a zařízení. Také je tu jistý druh tónu co znemožní odposlouchávání ať pomocí mikrofonů, nebo i hrnku na dveřích. Jo a ty zámky, jsou, aby rušící signál nepronikl do základny a nenarušil nějaký ze subsystémů,“ vysvětlil generál.
„Člověk by to nazval až paranoiou,“ řekl Sheppard.
„Někdo možná jo, ale raději budu opatrný, když to zajistí naším agentům bezpečí,“ řekl generál.
„Dobrá, tak nyní k věci,“ řekla Carterová tak, ať se přejde k jádru věci.
„Jak jistě víte, máme v Luciánské alianci řadu špehů, kteří nás informují o všem. Nedávno jsem dostal informaci, že na Kefflinově planetě byla spatřena Vala mal Doran,“ řekl generál.
„Byla to určitě ona?“ zeptala se Carterová, jako by nemohla uvěřit svým uším.
„Ano, ale to není vše, podle našeho agenta tam nepřiletěla poprvé, ale až nyní ji poznal. Také Vala poznala, našeho člověka a poslala nám přes něj žádost o informace.
„Co chce?“ zeptal se Zelenka.
„Náš muž, byl jedním z těch, co nakládal Valinu loď a vyslechl část rozhovoru. Bavili se o nové hrozbě v galaxii, jimiž jsou Wraithové,“ řekl generál.
„Co dělají tady Wraithové?“ vyštěkl Zelenka, jemuž se navrátili živé vzpomínky na život vysávající bestie.
„To je váš úkol to zjistit. SG-1 se za dvacet čtyři hodin nalodí na Hammonda a půjde ty místa prověřit. I když není moc reálné, že by tam něco bylo. Luciánská aliance posbírala veškeré trosky a provádí svůj výzkum. Náš agent při opuštění svého místa sebral dva datové disky ze stíhaček. Právě je má McKay na Atlantidě a získává z nich data. Po vás Shepparde, chci, abyste vyslechl Todda, jestli o tom něco neví,“ řekl generál.
„Co se týče samotné Valy. Slíbila Kefflinovi, že u nás zjistí informace o Wraitech. Doktor Jackson připravil balíček, který ji cestou předáte. Nemůžeme si dovolit, aby tu Wraithové získali postavení. Proto v tomhle ohledu skrz Valu budeme informovat Luciánskou alianci, aby lidé na jejich planetách měli alespoň nějakou šanci,“ dodal generál.
„Je tu ale otázka, co když Keffline nějak využije naše poznatky, jejich technologii a získá nějakou výhodu nad Jaffy?“ zeptal se Zelenka.
„Z toho důvodu, dostanou ty balíčky taktéž Jaffové. Víc udělat nemůžeme,“ řekl generál Landry.
„Dobrá, jestli to je vše, jdu připravit loď na odlet,“ řekla Carterová, načež ji generál pustil ven, spolu s plukovníkem Sheppardem.

„Doktore, máte nějaký pokrok s daty ohledně Chulacku?“
„Nic nového, energetická stopa je stále neznámá. Upřímně nevím, kde hledat,“ řekl Zelenka.
„Dobrá, není třeba se tím zabývat, máme akutnější věci na starost,“ řekl generál a sledoval, jak Zelenka za sebou zavírá dveře.

Poté nejvyšší velitel sledoval chvíli kliku, pak znovu aktivoval bezpečnostní opatření. Vstal a přešel k obrazu na své stěně, který sundal a odkryl tak trezor. Zadal kód, přiložil prst na čtečku a poté pak zadal ještě jednou kód, než otevřel dvířka. Z nitra vytáhnul tablet, který si dal ke stolu. Jakmile jej zapnul, objevil se na displeji velký nápis “Projekt Valhala“.

Aventin, současnost

Brána na planetě se aktivovala a okamžitě se spustil alarm a posádka Minervy byla spravena o příchozích.
Horizont událostí se zavlnil a postupně skrz něj prošel diplomatický tým z planety Tok´rů, ovšem bez Anis. Trvalo asi půl hodiny, než skupina došla do tábora, uběhlo půl hodiny a sotva vkročili mezi stany, byli bombardováni dotazy.

„Jak to dopadlo?“ zeptala se Megan.
„Těžko říct,“ odpověděl Pavel.
„Bylo to hodně formální a jejich postoj byl docela arogantní. Ale tady Pavel se docela obstojně ukázal a chvíli používal takové obraty, že se mi motal jazyk a to jsem to jen poslouchal,“ vylíčil Jan.
„Zapůsobilo to stejně i na Tok´ry?“
„To nevím, ukončili to s tím, že se musí poradit a celou situaci zvážit,“ odpověděl jí Jan.
„Upřímně, překvapilo by mě, kdyby to skončilo jinak,“ dodala Julia a opustila skupinu.

Následující dny na této planetě proběhly poklidně, i když ve vzduchu byla cítit nedočkavost. I když by si kolonie vystačila bez pomocí Tok´rů, jejich spojenectví by mohlo výrazně věci urychlit. Obyvatelé pilně pracovali a již pár dní od návratu Minervy se okolo pásové pily zhotovily příslušné základy, vedle kterých už byl nachystán materiál na kostru budovy a střechu.
William Walker již měl promyšleno, kde jaký dům bude stát a tak lidé na jím vytyčené parcely začali nosit a chystat stavební materiál. A pod jeho dohledem už na první parcele začali kopat základy.
Stavební inženýr také nastínil své potřeby Emily Richterové, která začala s programováním příslušných krystalů, pro tvorbu tunelů.

Od diplomatické mise, uplynulo již šest dnů, než se brána znovu aktivovala.

Země- Oblast 51, současnost

Plukovník Sheppard se nacházel několik pater pod povrchem, konkrétně v sekci opatřené dlouhodobými zadržovacími celami. Ostraha zde byla více než přísná. Než jej pustili k vězni, musel projít trojicí tělesných prohlídek a převléct se do místní uniformy. Musel odevzdat dokonce i žvýkačky a jediný, s čím mohl projít, byl jenom gel, kterým si upravil vlasy ráno před odjezdem.
Když se s typickým bzučením otevřela mříž, mohl vejít do několika metrů dlouhé chodby, na jejímž konci byl vstup do velké místnosti. Před ním a po stranách byl výhled do velké cely skrz skleněné zdi. Samotná cela byla docela pohodlně zařízená, rozdělená na tři části. Zábavní místnost, vybavena televizí, knihami, barem, kulečníkem a šachovým stolkem, poté jídelna vybavená nádherným mahagonovým stolem, který byl pln jídla a na stolcích vedle bylo čisté nachystané nádobí a příbory. Poslední část byla jakási ložnice, kde se nacházela pohodlná postel a místo k jakési meditaci.

„John Sheppard“
„Todde, jak se daří?“
„Jsem nadmíru spokojený, co se mého věznění týče. Za svůj dlouhý život jsem byl už mnohokrát vězněm, ale tomuhle, se nic nevyrovná,“ řekl Wraith.
„Spíše se ber jakožto náš host a spojenec, nežli vězeň. A za to se omlouvám, ale po odhalení nás veřejnost tlačí, ke zvýšené bezpečnosti,“ dodal John.
„Jsem trpělivý, dříve nebo později nastane situace, kdy budu opět mezi svými, ale nevidím důvod, proč si tohle neužít,“ řekl Todd, když John procházel posledními dveřmi a byl přímo v jeho cele.
„Dáme si partičku?“ zeptal se John a ukázal na šachový stolek.
„Musím tě ale varovat, že jsem měl dostatek času svoje dovednosti vylepšit. Doktor McKay je znamenitý protivník.“
„Rodney tě navštěvuje?“
„Každou druhou středu přijde na oběd a na konverzaci. Pomohl jsem vám dostat Atlantidu sem a tak cítí povinnost mi dělat společnost,“ řekl Wraith.
„Má pocit viny. Ty jsi nám pomohl a my tě zavřeli,“ řekl John a táhnul svým bílým pěšcem.
„Zato tebe svědomí netíží. Dlouho jsem tě neviděl, co potřebuješ, Johne Shepparde?“ zeptal se vězeň.
„Objevily se informace, že se v naší galaxii ukázali Wraithové,“ řekl John.
„Řekni mi více.“
„Moc toho nevíme. Pouze náš špeh u nepřátelských sil dal vědět, že došlo ke střetu s neznámým nepřítelem. Podařilo se mu přinést také kus technologie, kterou moc dobře známe,“ řekl John.
„Jaké budou vaše další kroky?“ zeptal se Wraith a udělal další tah na šachovnici.
„Zeptat se tebe, jestli bys nám nemohl pomoci a pak se to osobně vydat prozkoumat,“ oznámil mu plukovník.
„Dobrá přijímám tvou nabídku,“ řekl překvapivě Wraith.
„Cože?“
„Přidám se k tobě a tvým lidem na této misi.“
„Kvůli tomu zde nejsem, chtěl jsem se zeptat, kdo mohl mít prostředky, aby se dostal k nám?“
„Obávám se, že z nynějšího postavení ti nebudu moci pomoci,“ vymluvil se Wraith a táhl na šach.

Na to se John podíval svému starému příteli/nepříteli do očí a uvědomil si svou chybu a že dokonale Toddovi přihrál jak na šachovém poli, tak i s jeho návrhem.

Aventin, současnost

Skrz horizont událostí v aktivované bráně prošel první Tok´ra, následován dalšími osmi členy jeho rasy. Každá dvojice nesla jednu transportní bednu, a jakmile prošel poslední pár, tak se antický průchod uzavřel.
Skupinka bez váhání zamířila směrem k rozdělané osadě, jejíž pozici bez omylu určovalo několik sloupů kouře. Anis by ale cestu našla i bez tohoto ukazatele, protože tudy prošla už několikrát.

„Je to ještě asi dvacet minut chůze,“ řekla mladá Tok´ra.
„Opravdu myslíš, že se vyplatí do nich investovat náš čas?“ zeptal se jeden z níže postavených Tok´rů, i když ne méně důležitých. Jeho obava byla opodstatněná, protože jeho rasa už se nemohla dočkat nových generací a tak postupně vymírali. Tak bylo zcela logické, že každý příslušník této rasy chtěl svůj čas na tomto světě strávit co nejužitečněji.
„Přesvědčíme vás o tom, že se vaše investice vyplatí. Životní úroveň uprchlíků se razantně zlepší. Do měsíce budeme mít teplé přístřešky a první střípky infrastruktury. Jakmile padne sníh, začneme s vyučováním našich lidí v oblasti čtení, psaní, jazyků a matematiky,“ řekl Igor, který se objevil po boku doprovodu zcela znenadání.
„O tom se přesvědčíme my. Ale do té doby, budeme investovat,“ oznámil muž, co předtím promluvil.
„To rád slyším. Prosím následujte mne, čekají vás dva jumpery, které urychlí přepravu do našeho tábora,“ nabídl Igor.

Aventin, o osm dní později

William cítil v kostech naprosté vzrušení, když se díval, jak se za těch pár dní jeho vize začala realizovat. Nový stavební materiál, co dovezla posádka z Minervy, byl využit a urychlil tak stavbu haly okolo pily. Samotná pila byla každý den, několik hodin v provozu a připravovala trámy, desky, prkna a latě, které hned podlehly pečlivému moření a impregnaci. Tento stavební materiál, spolu s nalámaným kamenem, a jílovitými cihlami byl použit ke stavbě prvních domů.
Pozemský stavební inženýr navrhl několik etap domů, v různých verzích. Prioritou bylo, aby každá rodina měla svůj vlastní dům, který poté mohl přecházet úpravami do dalších etap. Základní domek obsahoval, jednu společnou ložnici, koupelnu, a kuchyň se společenskou místností. V dalších fázích měly být přidělány další pokoje, jako soukromé, společenské, tak i pracovní. Každá rodina pak před domem měla předzahrádku a za domkem větší zahradu, kde mohla chovat malá domácí zvířata a pěstovat zeleninu pro vlastní potřeby.
Základ této společnosti měl být postaven na rovnocennosti a všeobecného dostatku. Veškeré společnosti, výrobní linky a centra měla sloužit pouze k všeobecnému prospěchu. A byl to právě Sean Andersen, který vymyslel způsob, jak to realizovat. A to, nasadit v kolektivu myšlenku ne fyzického bohatství, ale touhu po osvícení a povznesení. Jelikož bylo jisté, že další úroveň bytí existuje, a že antikové pomáhají povznést se poctivým lidem, bylo to přímo řešení, které se samo nabízelo.
A tak, lidé v tomto táboře lámali kameny a nerostné rudy, pálili cihly, řezali dřevo, pásli dobytek, stavěli domy a most přes řeku, na jejímž břehu zakládali nové pole, které na jaře zasejí. A to ne pro svůj vlastní prospěch, či vlastní tržbu, ale pro prospěch celé osady, celé komunity.

Zatímco noví osadníci se zabývali běžnějšími pracemi, tak se tu našlo pár jedinců, kteří se věnovali trochu specifičtějším činnostem. Například Jan Pospíšil, Thomas Jensen a Petr Čermák využili volného času, udržovali Minervu v bojeschopném stavu a prováděli pravidelné patroly okolo systému. Patrik Müller zase využíval pravidelných obhlídek Minervy okolo sluneční soustavy a vždy při každé cestě natěžil naquadah, který byl uložen v lodní pumovnici, kde jen čekal na rafinaci a zpracování. Během tohoto klidnějšího období, se podařilo nashromáždit před šedesát cihliček čistého naquadahu, který pokryje spotřebu osady a Minervy minimálně na dalších patnáct měsíců, včetně bojových střetnutí.
William Walker spolu s Emily Richterovou pracovali se dvěma Tok´ry, kteří jim přišli pomoci s krystalovou technologií a tak díky tomu programování růstových krystalů probíhalo rychleji a tato technologie byla využívána k budování základů pro domy a stavby a hlavně k budování kanalizačních, vodovodních a energetických rozvodů. Myšlenka byla taková, že se nejdříve nechá vyrůst krystalový tunel asi dva metry pod zemí, přímo pod ulicemi. Odkud se bude jednotlivě větvit do domů a obydlí. Poté se krystalová technologie využije ještě jednou, ale nyní místo hloubení se využije růst. A to právě ke tvorbě pevné a odolné osmdesáticentimetrové vrstvy silnice. Podle Tok´rů, právě takto postavené ulice a silnice se více než vyrovnají těm pozemským, ale co se týče výdrže a životnosti je mnohokrát předčí.
Micuki Hanová během toho na Minervě pracovala s nalezenou elektronikou z hmyzí planety a vytvářela jakýsi pozemský systém z cizích technologií, tak ať každá domácnost má do začátku alespoň jeden komunikační přístroj. Něco mezi pozemským počítačem, televizí, rádiem a telefonem. Z důvodu jak komunikace, tak i zábavy.
Markus Scott zase využil jeden jumper a pravidelně odlétal na odlehlá místa, na orbitu i do různých částí solárního systému, kde pomocí moderních dalekohledů a senzorů prováděl astronomický výzkum galaktického jádra, které nyní bylo tak blízko.
Julia Ivanová poté probírala s novými spojenci další řadu planet, kde obyvatelstvo žilo v bídě a chudobě. Cílem bylo stěhovat lidi z malých osad, kde byla téměř nulová kriminalita a zajistit tak klidnější vývoj Aventinu.
Posledním pozemšťanem na planetě, který nepomáhal s rozšiřováním města, byla Megan Robertsová. Ta využila nalezenou ocel, litiny a další materiály, které připravovala a poté použila ke stavbě větších zařízení. Její prvotní výtvor se již stal součástí dřevo zpracovávající pily a pomocí několika elektromotorů a důmyslné soustavy řetězů byla těžká práce naložení klády na linku, otázkou pouze stisknutí pár tlačítek.
Současný stroj, co tak pečlivě konstruovala, byl ale o mnoho složitější. Kolonie potřebovala zpracovávat i jiné rudy, nežli jen naquadah. A před ní stála dlouhá cesta, k výrobě čističek rud a dalších strojů, které byly součástí výrobních procesů. Naštěstí měla dostatečné znalosti ze Země, celou vymřelou planetu jako zdroj materiálu a také nemalou pomoc od nových spojenců.

U.S.S George Hammond

Majestátní pozemský křižník setrvával na orbitě jedné z planet, která patřila Jaffům. Tato planeta byla sklizena Wraithy, kteří se do galaxie dostali neznámo jak. Plukovník Carterová na své lodi hostila nově složený tým SG-1. Členy byly plukovník Mitchell, doktor Zelenka a obávaný bojovník Ronon Dex. Na této misi byl také přidělen Todd, jenž měl usnadnit hledání stop a případně celkový konflikt. Posledním hostem na lodi byl plukovník Sheppard, který měl přiložit ruku, tak kde bude třeba.

Carterová procházela jednou chodbou, když ji tablet v její levé ruce zapípal a upozornil. Loď obdržela subprostorovou zprávu a její posádka jí to ihned přeposlala. Několika rychlými tahy po obrazovce zobrazila text a pak zamířila do jídelny. Před chvílí z ní odešla a tak osazenstvo u stolu k ní vzhlédlo s překvapenými výrazy.

„Rodney pokročil s disky. Jeden byl poměrně bezcenný, alespoň pro nás. Obsahoval data pouze z Pegasu a druhý příliš poškozený. Nakonec se mu ale podařilo z dat vytáhnout jistý vzorec. Ten vzorec byl vlastně jistý záznam letu. Neříkejte to Rodneymu, ale tímto se opravdu vyznamenal. Nejsem si jist, jestli bych na to přišla já sama,“ řekla Sam, čímž zaujala zejména Radka Zelenku.
„O jaký záznam se přesně jednalo?“ zeptal se Wraith, který momentálně hodoval ústy na přezrálém mangu.
„Nemají plány naší galaxie. Potulují se nám tu vlastně naslepo. Ta data, co Rodney získal, byla pouze směr skoku vůči středu galaxie a skočená vzdálenost,“ řekla Sam a když viděla, že stále nikdo nechápe, tak pokračovala.
„Dal ty data dohromady a podařilo se mu sestavit trasu čítající téměř tři tisíce skoků,“ řekla Sam.
„To je úctyhodné, ale jestli to dobře chápu. Je to zcela k ničemu, když neví kam tu trasu zasadit,“ řekl Zelenka.
„Rodney se vžil do myšlení Wraithů. I když mají nějakou dlouhodobější cestu, pravidelně se zastavují, kvůli krmení. Proto zadal trasu do systémů na Atlantidě a nastavil vyhledávání planet, kterým odpovídá trasa. Trvalo to sice dlouho, přičemž znemožnil používání hlavního počítače, ale nakonec přeci jenom zasadil trasu do našich map. Máme výchozí bod, ale také cílový. Je to jedna sluneční soustava na kraji galaxie. A jedna z planet, má hvězdnou bránu,“ řekla Carterová.

Orbita Země, současnost

Planeta od odhalení prodělala výrazné změny. Jako by ožila a získala nový dech. Atmosféra se začala hemžit novým druhem letadel, která zcela změnily pohled na globální transport. Díky novým technologiím města začala přecházet na čistou energii, cena rop výrazně klesala, stejně jako jiných prvků. Například železo, platina, hliník, měď, zlato, stříbro, byly prvky poměrně levné, ve srovnání s neutrinem, naquadahem či triniem. Ale přesto to byly prvky žádané a tak se vesmírný průmysl musel zaměřit na těžbu těchto prvků ve vesmíru.

Byl to právě miliardář Peter Braun, co se zaměřil na tuto poptávku trhu. Byl mezi prvními, komu se podařilo zakoupit dvě transportní lodě L-201. Jednu používal jako turistickou atrakci a doslova vybíral miliony jen za svezení na Mars a zpět. Druhá loď zase lítala na okraj sluneční soustavy, které představovaly prakticky nevytěžitelný zdroj minerálů.
Prozatím Braunova loď létala pouze do Kuiperova pásu, který byl přeplněn asteroidy, kometami a planetoidy. Lodní senzory spolehlivě rozeznaly složení jednotlivých objektů, a pokud měl jednotlivý asteroid přijatelné rozměry na průchod vraty a obsah minerálů nad 70%, tak byl naložen a v kuse dopraven do zpracovávacího střediska na Zemi. Celkově jedna cesta tam i zpět i s naložením a vyložením zabrala necelou hodinu. Proto se na této lodi střídali tři posádky, které pracovali neustále, a loď byla v neustálém provozu. Tento druh těžení byl velmi prostý a ještě více výdělečný. Peter Braun během několika měsíců ovládl trh se vzácnými kovy a jeho společnost se stala hlavním dodavatelem v civilním sektoru.

Veřejnost začala tohoto všestranného milionáře mít v oblibě a Peter byl pod neustálým dohledem kamer a fotoaparátů. Hájil a podporoval všemožné výzkumy od experimentálních, až po archeologické a výzkumné. Vlastnil soukromé doky, které už produkovali menší orbitální lodě. Tyto lodě neměli nadsvětelný pohon, ale bezpečně a relativně rychle dokázali přeletět Sluneční soustavu.

První stroj byl určen čistě pro turistický průmysl a vzhledově byl více než podobný starým raketoplánům.



Raketoplán měl pouze pár oken, ale za to disponoval skladovacími dveřmi, které se otvíraly mimo atmosféru, a umožňoval výhled více směry. Tento stroj byl první zařízení, které vzešlo z civilních doků a na které si armádní sektor nemohl dělat žádné nároky. Díky své relativní primitivnosti byl poměrně levný a Braunova společnost již obdržela objednávku na více než sedm set strojů.

Další stroj byl mnohem složitější, disponoval energetickými štíty a základním typem hyperprostorových motorů. Peter Braun jej představil jako výzkumné plavidlo, které nebude na prodej, pouze na dlouhodobý pronájem různým vědeckým a výzkumným institucím.



Peter Braun, pokřtil první výzkumnou loď, která byla naložena vědeckými experimenty a zařízeními a sledoval spolu s televizním štábem její start a cestu do oblak.

„Pane Braune, jak budete moc zajistit bezpečí posádky mimo naši Sluneční soustavu?“ vykřikla jedna novinářka, když byl Peter na odchodu. Naštěstí pro dobro novin novinářky, se otočil a odpověděl.
„Loď má speciální subprostorový systém, kteří přenáší data senzorů do našeho řídícího střediska, tady na Zemi. Když se dostanou do potíží, kontaktujeme armádu a do pár minut je na cestě pomoc.“

Poté ale již ignoroval další smršť dotazů a zmizel do chodby.

„Naše ústředna je pod návalem objednávek. První letka má práci na dva roky minimálně,“ řekl mu asistent.
„To je jen dobře. Vojáci a vlády nemusí být jediná, kdo objevuje. Jak jsou na tom další projekty?“
„Odkoupení patentu plánů čínské vlády proběhlo úspěšně, příští týden dorazí všechno, včetně kostry prototypu,“ řekl asistent a dál se podíval do papírů.
„Co se týče vlajkové lodi, dostali jsme od armády tři asgardské paprskomety. Inženýři odhadují, že do osmi měsíců bude loď připravena.“
„To moc rád slyším. Zjistěte, jak jsou na tom zbylé čínské loděnice a taky ty ruské. Podle toho, co jsem zaslechl, bychom v březnu nebyli jediní, kdo vypustí vlajkové lodě,“ řekl Peter.
„Tak rok 2015 bude velmi zajímavý,“ odvětil asistent a pokračoval se svým zaměstnavatelem dál chodbou.

Oplatilo sa počkať.

Súhlasím.
Výborná časť.
Len naozaj je škoda , že pokračovania vychádzajú dosť nepravidelne (ale vždy lepšie, než by nevyšli vôbec ).

Pripájam sa, je radosť čítať na sci-fi fóre poviedku od autora, ktorý má šajnu o technike.
Pre Patasa25: Veľa úspechov v škole a uži si rodinu

Skvělej díl, zajímalo by mě co myslí tím vlajková loď ten milionář, navíc se mi moc nelíbí jeho přístup

vynikající díl

Já to na něj prásknu, korekci jsem mu dělal už 4.10. a to jsem mu jí i poslal, ale před 3 mi dny, po mě chtěl korekci dílu 17, já ji chci dělat koukám že už jí mám uloženou a hotovou.

Skleróza v plnej kráse.

To asi jo

[Patas25]

Tak od té doby mám nový nb... a kdo si to má pamatovat?

Jacob: Já to na něj prásknu, korekci jsem mu dělal už 4.10.

Práce kvapná?

Thanatos, mladík, jehož postavení v této společnosti tak rychle stoupalo s pokojením sledoval další zrající úrodu.

[Aiwendill]

well, tu to už niekoľko týždňov vyzerá ako v "tichej domácnosti". Kedy bude ďalší diel? Aspoň výhľadovo...

Vše nejlepší k narozeninám

též se připojuju
at slouží

vše nejlepší

Se zpožděním ale přece všechno nejlepší

[Patas25]

Opravdu, opožděně děkuji za přání k narozeninám.

Jinak další díl. Viděl bych to, jak budeme na novém fóru.

Ha už jsme na novém fóru a nový díl nikde.

Kdy bude nový díl, rád bych ho viděl ještě před táborem

No, na novým fóru už jsme, poslední komentář k tomu byl před dvěma mesíci, a tak se ptám, bude ještě někdy další díl?

Patas25: Vše nejlepší k narozeninám.

[Aiwendill]

Všetko najlepšie k narodeninám!

[kasparova655365]

Vše nejlepší k narozeninám