Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

[Patas25]

Pravda, to mi uteklo. Pravda, byla to poznámka od korektora.

Jinak k vývoji povídky. Tento děj mám tak dlouho v hlavě, že jsem si stihl vymyslet, tolik postupů vývojů apod.. a tolik jich i zapomenout. To je hold problém, se psaním na delší období.

Jo jinak to znamená Allied Earth Ships ?

patasi, nechcem ta nahanat, ale uz je utorok, mohol by si nam dat novy diel nech mame v skole a v praci co citat ??

[Patas25]

Už jsem tuto nemilou informaci taky zjistil. Vše záleží, jestli chytnu Jakopa, ať mi může poslat díl po korekci.

Edit: Díl po korekci mám, ale úterý padlo, protože jsem jaksi podcenil statiku. Díl dodám ve středu, okolo jedné hodiny odpolední.

[Patas25]

Vím vím vím. Jsem děsně spolehlivý typ. Děkuji Jakopovi za korekci a všem ostatním přeji příjemné čtení.

Díl 1x07 White meat

U.S.S George Hammond, současnost

Trojice pozemských lodí, plně vyzbrojených stála proti jedné lodi třídy Ha´tak.



„Chceme pouze ty lokátory. Jejich poslední signál pocházel z této planety,“ řekla Carterová.
„Nemám žádné informace o nějakém signálu, který by upoutal vaši pozornost.“
„Tak se zeptej tvých šéfů. Nebo vyřadíme vaši loď, a zatímco si budete poletovat vakuem, tak si lokátory najdeme sami,“ řekla Carterová, které začala docházet trpělivost.

Důstojník na nepřátelské lodi odhodlaně seděl ve velitelském křesle a zvažoval svoje možnosti.

„Tak jinak, je mi jasné, že právě zvažujete své možnosti. S Luciánskou aliancí máme již své zkušenosti a je mi jasné, že jste na svém místě zřejmě nový a nás nepoznáváte. Jinak byste se nepouštěl do křížku s trojicí pozemských lodí.“
„Pozemšťané?“ zeptal se velitel a pak dodal: „Vyčkejte!“
Mladý velitel se pak šifrovaně spojil se základnou na planetě.

Základna na planetě, současnost

„Pane, přijímáme komuniké na utajeném kanále,“ řekl muž, který vstoupil do Kefflinových prostor.
„Dobrá, přepojte mi to.“

Na obrazovce se objevil onen muž, který před chvíli komunikoval s pozemskou lodí.

„Pane, jsou tu, jak jste předpovídal.“
„Dobrá, jsou moje Ha´taky pořád za hvězdou?“
„Ano, mám je kontaktovat?“
„Ne, vyšli nouzový signál. Již jsem kontaktoval zbytek flotily, jsou připraveny na znamení zasáhnout.“

Mezitím na palubě A.E.S. George Hammond

„Nouzové majáky mají v sobě speciální těžký prvek. Zaměřte senzory, ať hledají Iridium 763,“ řekla Carterová.
„Ano madam,“ odpověděl Marks a provedl daný úkon. O tom, že nějaký supertěžký prvek ve schránkách je do teď nevěděl.

Chvíli trvalo, než senzory našli, co hledali ale nakonec přeci jenom.

„Máme je, jejich stopa vychází ze základny na povrchu.“
„Transport do izolační místn…“ začala Carterová, když ji major přerušil.
„Zachytáváme nouzový signál, vychází z onoho Ha´taku. Transport nemožný aktivovaly rušičky.“
„Bojová pohotovost, spojte mě s našimi!“ rozkázala Carterová a téměř okamžitě se na levé obrazovce zobrazil přenos z můstku zbylých lodí.
„Co se děje plukovníku?“ zeptal se čínský velitel.
„Je to past!“ řekla instinktivně zrovna ve chvíli, kdy z hyperprostoru vyskočilo sedmnáct lodí třídy Ha´tak, devět Al´kesh a jedna nákladní loď.

„Nabíjejí zbraně a zaměřují všechny tři lodě,“ podal hlášení Marks.
„Všechny tři lodě rychlé přiblížení, boj na krátkou vzdálenost!“ přikázala Carterová pozemské eskadře a relativně mrštné křižníky zažehnuly podsvětelný pohon.

Dvacet sedm lodí proti třem. Nákladní loď opustila formaci, ale zbytek se přibližoval ke křižníkům. Ono ticho před bouří trvalo sotva pár vteřin, než vesmírnou nicotu překonaly desítky zlatavých pulsů a několik páru modrých paprsků, které ihned zatížili štíty jednoho Ha´taku a poslaly do pekel dva nalétající Al´keshe. Další série modrých paprsků pak dva Ha´taky vyřadila z boje a třetí zničila tak, že se loď explozí rozdělila na dvě části. Touto novou mezerou proletěl pilot se Lvím Srdcem a po opuštění trosek bylo z předních sil vystřeleno šest raket. Na každou pyramidovou loď namířené dvě rakety. V té době ovšem zasáhly Luciánské glidery a čtyři rakety sestřelili před dopadem. Jedna Luciánská loď ovšem to štěstí neměla a dvě termonukleární reakce jí shodily štít a tlaková vlna následně rozdrtila trup.
Luciánská flotila byla zredukována téměř na polovinu a to bitva trvala sotva necelé dvě minuty. Pozemské lodě doslova cupovali nepřítele s nevylepšenými štíty, snad ještě z před Anubisovi vlády. Ovšem síla jejich zbraní měla na asgardské štíty také účinek a na všech třech lodí spadla již pod třicet procent. Nejhůř na tom byla britská loď, které štíty držely pouze silou vůle a již se připravovala otevřít hyperprostorové okno, když důstojníci na všech třech lodích hlásili nový kontakt.
Tím kontaktem byla další dvanáctka Ha´taků, které právě provedly hyperprostorový skok zpoza hvězdy, kde byly až do této chvíle skryti před senzorovým odhalením.

Můstek George Hammonda

„Nepřítel ustal v palbě, navazují komunikaci,“zahlásil Marks.

„Už nemáte šanci, vzdejte se a odevzdejte nám vaše lodě!“ řekl lidem neznámý muž, o mnoho starší než první velitel.
„Hvězdice!“ řekla prvně pouze spojeneckým lodím, když si všimla, že je nepřátelské lodě obkličují a tak se veškeré tři sta čtverky stáhly do jednoho sektoru dosti daleko od sebe, přitom každá loď pokrývala jiný sektor.
„Nepřišli jsme bojovat. Původně jsme přišli pouze pro subprostorové lokátory z naší zmizelé lodi,“ snažila se získat čas Carterová, protože jí bylo jasné, že za každou minutu klidu se štíty lodi dobijí o půl procenta.
„Jak chytrý Keffline předpokládal, chytili jste se do naší pasti a nyní jste…“ začal starší muž, když se jeho můstek silně zatřásl a za pár vteřin byl skrz čelní průzor americké lodě vidět výbuch.

„Hlášení!“
„Nově příchozí lodě zahájily palbu na ty původní,“ hlásil Marks a ihned dostal rozkaz, stejně jako ostatní pozemské lodě, stáhnout pryč z toho osudného obklíčení.

„Co si o tom myslíte?“ zeptal se muž na monitoru, čínský plukovník a velitel Sun Tzu plukovník Kai Zhou.
„No jsem celkem ráda, že ty střely nejdou na nás. Podle našich skenerů jsou ty nové lodě už vylepšené. Už by to nešlo tak po másle.“
„Souhlasím, už bych se rád stáhl a provedl opravy. A to nemluvím o Lvím Srdci.“
„Máme tři paluby poškozené a několik sekcí bez atmosféry. Dveře od levého hangáru nereagují stejně jako bodová obrana. Také podpora života je mimo provoz a dýcháme rezervy,“ doplnil do porady britský důstojník, zatímco o kousek dále zuřila bitva ve prospěch nově příchozích.
„Dobrá oba dva se stáhněte. Opravte provizorně loď a vraťte se na Zemi. My tu počkáme na výsledek bitvy, a kdyby šli po nás, budeme vás následovat,“ zavelela Carterová a pak pozorovala na displeji, jak obě lodě mizí pryč.

Aventin, současnost

„Ne, nefunguje to!“ rozčiloval Jan, který pomáhal zapojovat nově koupenou čističku rud.
„Ale mělo by. Udělali jsme vše podle instrukcí,“ uklidňoval ho Patrik, který právě kontroloval zapojení řídících krystalů.
„Existuje jediné řešení. Ten parchant nás podvedl. Měli bychom se vrátit a poptat se na detaily,“ rozhodl nakonec Jan a oba se pak společně vydali poradit se zbytkem.

O pár minut později

Patrik, Jan a Micuki právě v plné polní nasedali do jumperu, aby navštívili Arlose Kadawama významného obchodníka, který jim za cenné informace prodal kus nefunkční technologie.

„Můžu jít s vámi?“ zeptala se Amata, jedna z představených kolonistů.

Trojice si vyměnila pohledy, až nakonec Micuki ukázala volnou rukou dovnitř.
„Máš nějaké zbraně?“ zeptal se Jan.
„Nůž.“
„Nebylo by špatné požádat Julii, ať všechny procvičí alespoň s omračovacími zbraněmi,“ řekl Jan a zavřel zadní dveře.

A.E.S. George Hammond, současnost

Poslední Ha´tak zablikal na obrazovce a zmizel. V této soustavě zůstalo pouze jedenáct lodí a všechny se stáhli okolo planety.

„Přijímáme komunikaci,“ nahlásil poctivě major Marks.
„Na monitor,“ odpověděla Carterová a ukázala na levou stěnu.

Na obrazovce se nyní zobrazil muž s doutníkem v ruce a skleněnou stěnou za zády.

„Děkuji vám za vaši účast.“
„Jak děkujete? Co to mělo znamenat?“
„Do interních záležitostí Luciánské aliance vám nic být nemusí. Za vaši působivou účast vám dám, pro co jste přišli. Ale je to první a poslední milost, kterou vám učiním. Jestli se ještě někdy přiblížíte k mým planetám. Tak už neodletíte!“
„Madam, zaměřil jsem oba lokátory.“
„Transport na izolaci. Prověřte, zda v nich nejsou výbušniny či nějaké patogeny,“ řekla Carterová a přitom se dívala Kefflinovi do očí, který se mírně usmál a ukončil spojení.

Atlantský oceán, současnost

Atlantský oceán byl nyní nejrušnější mořskou hladinou na Zemi. Atlantis již před nějakou dobou opustila americké pobřeží a pohupovala se na vlnách v mezinárodním prostoru. Okolo města byla největší flotila pozemských plavidel, včetně dvou letadlových lodí a pak desítek torpédoborců a dokonce ponorky například americké třídy Dallas, či jiných světových velmocí brázdily vodu v hlubinách. Tato vojenská linie byla propletena prakticky stovkami civilních lodí, které přiváželi turisty, další řadu vědců a učenců. Jejich prostor pro manévry byl vyhrazen v určitých částech, ale žádná loď se nemohla přiblížit blíže k městu na víc jak na pět kilometrů, bez řádného povolení.



Na jednom z mol stál plukovník Sheppard a díval se na přeplněný horizont.
„Už to není, jak to bývalo. Už prakticky nemáme soukromí,“ řekl a v ruce držel láhev vody.
„To ano. Ale mně to nyní vyhovuje více. Tady na Zemi je minimální šance, že se něco vymkne protokolům, když už nejsme ani výchozím stanovištěm s bránou,“ řekl Richard Woolsey.
„Mě ovšem chybí to vzrušení, jít do akce. Místo toho zde vítám různé vědce, bohaté turistíky a dokonce i bandu školních exkurzí.“
„Je to prakticky odměna za naši práci a snahu. Jste pro svět hrdina a stále je třeba chránit naše město před sabotéry.“
„Ještě, že mi zvedli plat. Jinak bych nastoupil na první volné místo v SG jednotkách.“
„Samotné týmy byly omezeny na akčních misích. Dnešní střety jsou spíše založeny na lodích,“ řekl Woolsey a na to se Sheppard zhoupl na špičkách.
„Tak o to tady jde. Slíbili vám velení nad lodí co?“
„Celá BC-304 pod mým velením. Zatím je ta loď ve výstavbě. Ale ještě osm měsíců. Ach jak já se těším!“ usmál se Sheppard a bedlivě pozoroval transportní loď, která právě kotvila u mola.
Loď byla ve srovnání s městem nicotná a tak dvojice na ní nahlížela téměř z výšky patnácti metrů. Pozorovali lidi, jak mizí ve spodních útrobách mola a jen čekali, kdy je jejich eskorta vyvede na vrch mola.
„Dneska to je co?“ zeptal se Woolsey.
„Studenti a několik vědců, kteří jsou v pořadníku na využití antických počítačových systémů.“
„Tak jdeme k nim,“ řekl Woolsey a oba dva se vydali k právě vylézajícím lidem.

P3X-777, současnost

Amata byla z této planety unešená. V životě neviděla tak rozvinutou civilizaci, podobnou jako země ve dvacátém století, jenom s tím rozdílem, že zde byly k vidění mimozemské technologie.

„Váš svět vypadá taky tak?“
„Troufnu si říct, že ještě lépe,“ odpověděl Jan.
„Jak kde, ale většinou ano. A jednou tak snad bude vypadat také Aventin,“ zapojila se do hovoru Micuki.
„Teď musíme doprava a druhý vrata. Tam má sídlo ten prodejce,“ řekl Patrik a ukázal cestu.

Čtveřice úspěšně dorazila do daného obchodu a opět je tam uvítala stráž, jako při první návštěvě. Ona ochrana je zavedla k majitelovi jménem Arlos Kadawam.

„Zdravím, vítejte zpět! Přišli jste mi prodat další informace? Četl jsem si ve vašich datech a stavitelé bran byli skutečně ctižádostiví.“
„Ano, to ano a jejich vědomosti plány a technologie je úžasná. Za to ten stroj, co jste nám prodal tak úžasný není!“ řekl Patrik.
„Je, sním snad nějaký problém? Copak jej tak znalí lidé jako vy nedokážou vyřešit?“
„Postupovali jsme dle vašich instrukcí a stroj nejede. Jelikož s tímto druhem technologií nemáme žádné zkušenosti, rádi bychom si promluvili s technikem, co daný postup sepisoval,“ řekl Jan, který trochu klidněji ovládal svá slova.
„Já osobně jsem podle těch instrukcí stroj zapojoval. Je to zcela jasné a jednoduché, neměl by s tím být problém,“ hájil se Kadawam.
„Ty instrukce jste nepsal vy. Že ne?“ dotázala se Micuki, která až do teď byla za zády dvou Čechů, „na senzorech mám jednu odlišnou formu života. Dle odhadu to bude hostitel se symbiontem.“
„Jaký senzor? Co vy si to dovolujete můj dům skenovat!“ rozhořčil se obchodník.
„Detektor známek života. Jenom ze zajímavosti jsem jej spustila. Ale mám pravdu, že jo?“
„Možná, to jsou moje soukromé prostory. Tím, že jste ten skener aktivovala, jste si to u mě výrazně pohnojili!“ řekl Arlos a konec věty doplnil gestem ruky.
„Chceme s ním mluvit,“ řekl Jan.
„To není možné.“
„Ale je. My můžeme jít za jiným odborníkem a obchodníkem a obrátit se na něj. Jsem si jistý, že taktéž ocení nabídku podívat se do našich získaných dat,“ nadnesl Patrik a už se tvářil, že je na odchodu. Jeho strategie se ukázala jako účinná. Arlos Kadawam, byl možná bystrý vědec a badatel, ale narazil na jeden z nestarších triků.
„Počkejte!“
„Nechám vás, sní chvíli promluvit na téma ohledně toho zařízení. Pod odhledem mých lidí a za menší poplatek.“
„Jaký poplatek? Ještě jsme nerozchodili první věc zde u vás koupenou. A chcete další poplatky? Dneska tímto poplatkem bude naše loajalita, k našemu oblíbenému kupci,“ vychrlil ze sebe Patrik, který ztrácel trpělivost.
To, co následovalo, by nebylo příjemné nikomu. Arlos Kadawam zrudl, nafoukl se a tvářil se, jako by měl vybuchnout. Při bližším pohledu šlo vidět, jak mu na spáncích tepá žíla.

„Klid, nádech a výdech. Nádech a výdech a nyní nás vezměte dolů, ať můžeme co nejdříve zprovoznit náš přístroj, získat tak potřebnou rudu a sjednat s vámi spoustu výhodných obchodů,“ doslova tak balamutil obchodníka Jan.

Vytočený vědec onu Aventinskou skupinu vedl do suterénu, kde museli sestoupat po dalších schodech, až skončili v jakémsi krytu. Stěny tohoto nouzového příbytku byly bytelné, a jelikož byl hluboko pod zemí, bylo by zapotřebí několik silných bomb, aby byl podzemní komplex zničen.
Jedna z menších místností byla právě ta, odkud vycházela ona známka života. Arlos je pustil dovnitř a sám zaujal místo v protější místnosti u sledovacích zařízení.
Čtveřice zaujala místo před osobou spoutanou v křesle, která měla hlavu svěšenou, a její obličej zakrývaly rozpuštěné vlasy.

„Mučili ji,“ řekl Jan a podíval se po místnosti, kde spatřil mimozemskou verzi kamery.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Amata, která si klekla a snažila se jí podívat do tváře.
„Anis. My jsme Anis,“ řekla slyšitelně zlomeným hlasem.
„Anis?“ řekla Micuki a bedlivě si osobu ve zlatavém kostýmku prohlídla.
„Říká ti to jméno něco?“ zeptal se Jan.
„To ano. Také vám by mělo říkat. Je to Tok´ra!“

Atlantský oceán, současnost

John uvítal návštěvníky a předal je předem určenému personálu. Od té doby, co byl na Zemi, měl vojenský personál na Atlantis jednoduchou úlohu. Bedlivě střežit návštěvníky a zabránit jim v přístupu do vyhrazených prostor, jako byla centrální věž, či místo s křeslem. Z toho důvodu byla vytvořena atrapa křesla a energetického panelu v jiných částech města.
A to ze dvou důvodů. Aby se civilní vědci a návštěvníci mohli na tyto prostory podívat a v případě sabotáže by tyto dvě srdce města zůstaly utajeny před útočníky.

John prošel okolo skupiny studentů, kteří vyhráli ve školních loteriích a dostali možnost na celých sedm dní navštívit toto město. Takových návštěv tu bylo pět zároveň a každý týden se měnili. Jedna mladá dívka jej vyrušila z jeho cesty a zastavila jej.

„Pane, prosím vás, nemohl byste nám ukázat, jak se dostat do podvodního hangáru?“ zeptala se dívka na jediný hangár, který byl pro veřejnost otevřen.
„Ten tady nenajdete. Je ve spodních patrech na molu tři,“ řekl John a ukázal jim na blízký transportér. Celá skupinka studentů se tam nasoukala a John zadal příslušnou lokaci a při opuštění místnosti pronesl.
„Hezký pobyt,“ a jeho rozloučení bylo doprovázeno dívčím rozpačitým chichotáním.

Po tomto zdržení zamířil do centrální věže, kde jej už nikdo nevyrušoval, kromě druhé hodiny odpolední, kdy měli turisti přístup do místnosti s bránou pod bedlivou kontrolou průvodců a zvýšené ochrany.
Využil další transportér a zadal jako cílovou lokaci spodní patro centrální věže. Tento transport vyžadoval jeho přístupovou kartu, kterou musel podobně jako v komplexu SGC projet čtečkou.
Po pár chvílích došel do místnosti s energetickými panely. U těchto panelů našel Rodneyho, který právě prováděl údržbu jednotlivých ZPM slotů. Zapojeny byly pouze dva zdroje. Třetí byl uložen v bezpečnostním pouzdře a Rodney onu třetinu hlavního panelu odpojil. Právě vyměňoval vnitřní část, aby tak snížil ztráty energie o celého půl procenta.

„Jak se má náš průvodce?“ zeptal se hned kanadský vědec.

„Ale jde to. Je to pro mne taková dlouhodobá dovolená, když dohlížím pouze na turisty a pár výcviků,“ řekl a sedl si na jeden kufr s nářadím.
„Nudíš se a nevíš do čeho píchnout?“
„Já bych věděl do koho píchnout. Ale vztahy s podřízenými jsou zakázané,“ zašklebil se John, když se celé město zatřáslo a otřes doprovázel zvuk exploze.

Kefflinova domovská planeta, současnost

Základna na planetě nyní žila velkou aktivitou. Ještě před několika dny bylo toto místo klidné a zapadlé. Dneska se zde na povrchu vylodilo několik desítek lodí a shromáždili tuny různého materiálu.
Regent této provincie, Kefflin, důstojník Luciánské aliance, dostal právě pod svou vládu dalších dvacet sedm planet.

„Až se o tom dozví zbytek tvojí rady, nebudou nadšení, že útočíš na své spojence!“ řekla žena, která byla v Kefflinových komnatách a seděla ve stínu.
„A co by se měli dozvědět? Země na mě zaútočila a zničili veškeré spojenecké lodě, které mi přiletěli na pomoc,“ odpověděl Keffline, který stál a díval se z okna na rušné nádvoří u základny.
„Jenže pokud někdo zjistí, že tvoje lodě zničily zbytky spojeneckých.“
„Nikdo to nezjistí. Jenom pár mých vyšších důstojníků zná pravdu, nebo spíše znalo pravdu,“ řekl Keffline a opět pohlédl z okna.
„Co máš dále v plánu s novým teritoriem?
„Vydrancoval jsem veškerá skladiště a zásoby, co po tom zbabělci zbyly. Obydlené planety budou dále dodávat vytěženou rudu a sklizenou kasu do mých skladišť. Jsou tam ale tři planety, které pro mne nemají žádný význam.“
„Kolik je na těch světech lidí?“
„Dohromady přes sto tisíc. Nezapomeň na součást naší dohody, sestřičko!“ řekl Keffline a jak žena odcházela, tak dodal, „a díky za ten dárek,“ dodal a položil ruku na dřevěnou, vyřezávanou krabici, kde stál nápis: HAVANA.

A.E.S. George Hammond, současnost

Plukovník Carterová opustila můstek a setrvávala v jedné z laboratoří na spodní palubě. Tato laboratoř byla její soukromé útočiště, kde mohla hodit za hlavu odpovědnost velení a ponořit se do záhad a zkoumání.
Dneska její pozornost upoutala dvojice černých a malých skříněk. Poté, co senzory nezachytily žádnou trhavinu či patogen, je mohla Carterová bezpečně připojit k nezávislému počítači.

„Madam, vaše káva. Přejete si pomoct?“ zeptal se major Marks, který o své pauze navštívil velitele lodi.
„Oh, díky Kevine přijdete v moment, kdy jste potřeba,“ ocenila donášku černého nápoje.
„Jak pokračuje stahování dat?“
„Luciáni smazali všechna data, včetně záznamu lokace.“
„A co vyrovnávací paměť?“

Carterová se na něj podívala a pak složila hlavu do rukou.
„Vyrovnávací paměť. Co to se mnou je, že mě taková základní věc nenapadla!“ řekla a vycukla hlavou, a hned se prsty opřela do klávesnice.

Její příkazy a vlastně sepsaný program ihned získala data, která se uchovala.

„Je to nějaký video soubor.“
„Ale černé skříňky zaznamenávají lokaci a stav lodi v ojedinělém formátu. Nikoliv video záznamy.“
„Tak, se podíváme, co pak nám tu za film nechali,“ řekla Carterová a spustila záznam z Minervy.

diki patasi, prave som prisiel domov zo skoly, idem si to precitat

Dobrý diel, pokial si myslel tu tokru ktora bola v SG-1 tak ta sa pise Anise.
zaujmalo by ma ci si ju vezmu na svoju planetu alebo ju daju k ostatnym Tokrom

Moc pěknej díl.
Jinak myslím že toršku pdocenˇuješ sílu lodí třídy 304.
Vzhledem ktomu co dokázasli s oriskou lodí si myslim že ha'tak by měl štstí kdyby přežil 1 paprksej a s tim s jakou kadencí je dokázali střílet.

vynikající díl

Suhlasim s Daedalosom, ved BC-304 Daidalos vydrzal v SGA palbu 10 hive a 24 kriznikov wraithov pol minuty, to bolo viac lodi a silnejsich + daidalos nebol vylepseny najnovsou asg technologiov.

1 asg paprsok by vyradil hataku stity, mozno aj znicil lod ked to porovnas s ori ship. na znicenie ori ship treba cca 6 paprskov (4 na stity), takze 1 znizi hodnotu ori stitov o 25%, to nedokazi hataky nikdy v hocijakom pocte.

Výborný diel. Súhlasím s Daidalom304, máš nábeh na Barda.

pěkny díl

[Patas25]

Děkuji za komentáře. Mno při další úvaze, je možné, že jsem pozemní křižníky podcenil. Ale nemohu udělat pozemské stroje příliš silné. Přeci jenom by to narušilo jistou rovnováhu.
Navíc podle mě nejde jen tak srovnávat wraithské a goauldské stroje. V seriálu si jejich síly upravovali dle libosti. A přeci jenom, asgardské zbraně byly vyvinuty speciálně na proniknutí do Orijských štítů. Vezměte si začátek seriálu SGU, kde George Hammond stál tuším proti trojici křižníků a zrovna příznivě to pro pozemšťany nedopadlo.

Ale co jsme pátral tak kvůli atmosféře icaru je nemohl použít, přesně už nevim, ale, ale něco by se prostě stalo s tou atmosférou, kdyby Hammond použil paprksomety tak je to otázka 30 sekund.

patasi, dal by si nam dnes dalsi diel ?


ohladom hammonda v SGU, on musel odletiet lebo planeta vybuchla, nie kvoli poskodeniu.

Když byla sem tam ukázána situace na lodi nevypadalo to moc růžově... Vlastně to vypadalo, že mají problémy.

[Patas25]

No to je sice pravda, ale bylo ukázáno, že nejsou zrovna 2x v převaze. Jinak, díl jsem dám do osmé..

Tak oni používali jen railguny, nikoliv jaderné zbraně, podle mě zase něco s tou atmosférou, něco že by shořela, nebo tak něco, ale podstatné je že kdyby použil hlavní zbraně Ha'tak nemá šanci.

daedalos ma pravdu, railguny su urcene na nicenie stihaciek, nie na velke lode.
asg zbrane ani mark 8 by hatak nevydrzal, natoz tak horizont.

Patas25 píše:

No to je sice pravda, ale bylo ukázáno, že nejsou zrovna 2x v převaze. Jinak, díl jsem dám do osmé..

rano nebo večer a jaky den?

[Patas25]

To si dovolím oponovat. Raigulny v prvních časech seriálu na raigulny dosti spoléhali, ne jen jako na bodovou obranu. Navíc, výdrž Hataku je dosti neurčitá věc. Ale ještě tady okomentuji jednu věc a to je právě "Horizont". Vždyť to vůbec není střela do vesmíru. Je to hlavice stavěná pro útok z orbitu, tudíž má zcela jiný plášť, jiný pohon. Neříkám, že princip jednoho nosiče pro více raket není nepoužitelný ve vesmíru, ale už to není horizont, už je to zcela jiná zbraň.
Což mě přivádí k myšlence, že zase Mark VIII by nevydržel sestup atmosférou na planetu. Ne pod takový úhlem jako Horizont. Ale co se říká, není atmosféra, jako atmosféra.
Ale tak, na tohle téma. Na sílu a odolnost Ha´taků si vyhrazuji použít právo autora. Aneb, každý má právo si pro takhle nedefinované věci, určit vlastní hranice.

P.S. Mělo to být do osmé dnes.. ale může za to jedna velká, měkoučká a pohodlná postel, že mě svedla do svého nitra..

Příjemné čtení.

Díl 8: On the knife edge

Aventin, současnost

Markus Scott seděl právě v jídelně na palubě lodi a pozoroval údaje na svém přenosném počítači. Vedle sebe měl ještě naprogramovaný tablet, kterým mohl vzdáleně kontrolovat loď.

Právě začal prohlížet telemetrické údaje ze středu galaxie, když se jeho tablet vedle něj rozblikal a umělý hlas oznámil.
„Aktivace brány.“

Markus okamžitě popadl vysílačku a informoval tak osazenstvo a sám mezitím přepnul na kamery okolo brány. Chvíli se nic nedělo, až velkou rychlostí proletěl jumper a za ním se objevila řada výstřelů, než se horizont uzavřel.

„Tak to jsem zvědavý, jaké bude jejich vysvětlení,“ řekl si spíše pro sebe.

O pár minut později

„Co se stalo?“ zeptal se Martin, který přiběhl do hangáru, kde právě Markus a Patrik přepravovali někoho na nosítkách na lodní ošetřovnu.
„Byla vystavena dlouhému mučení. Povedlo se nám zmást jejich stráž a s ní jsme uprchli. Jan má střelné poranění a Amata se praštila do hlavy,“ informovala jej Micuki.
„Dobrá! Všichni na ošetřovnu. Sežeňte mi Emmu, sám všechny tři rychle neošetřím,“ řekl a nyní prakticky převzal vedení nad situací.

Když celá skupina došla na ošetřovnu, Anis již ležela na stole a Micuki pomáhala Amatě si sednout.

„Kde jsi to schytal?“ zeptal se první Jana, který se sám dobelhal.
„Levá ruka, asi to šlo do kosti, protože to bolí jen z jedné strany,“ odpověděl a Martin mu pomohl odstranit rukáv.
„Dobrá, tebe to jenom bude bolet, na životu tě to zatím vážně neohrozí. Dej mi minutku,“ reagoval a přistoupil k Amatě. Provedl rychlé vyšetření jejich zorniček a ihned oznámil.
„Vypadá to na menší otřes mozku. Ale nebudeme nic riskovat. Ať si lehne pod ten antický skener,“ řekl a ukázal na daný medicínský přístroj, lidské konstrukce, ale založený na antickém vzoru.
„A co máme tady?“ zeptal se a začal kontrolovat i ji.
„Prakticky jsme ji našli v tomto stavu,“ řekl Patrik a lehce se usmál nad Martinem, kterého vylekal pár žhnoucích očí při otevření víček.
„Sakra! Tok´ra nebo Goa´uld?
„Tok´ra. Ale není ve stavu, aby tě mohla ohrozit,“ uklidnil jej Patrik, zrovna ve chvíli, kdy Jan hekl bolestí a v ten moment na ošetřovnu dorazila Emma Lopézová jediná další lékařka na této planetě.
„Co se děje?“
„Kovbojové se nám vrátili z akce. Mrkni na Jana. Střelné zranění na ruce. Ta Tok´ra dostala sedativa a její zranění je spíše psychického původu,“ řekl a sám přistoupil ke skeneru a začal prohlížet Amatu.

Atlantis, současnost

Sheppard s McKayem cítili otřes města a oba dva ihned šáhli po komunikátoru a vyžádali si hlášení. Ovšem odpovědi se nedostali, kvůli přílišnému zmatku se ve vysílačce nyní ozvala spousta hlasů.

„Musíme do řídící místnosti, tam budeme mít přehled,“ řekl John a Rodney přitakal, zajistil ZPM a odběhl za ním.
Oba dva tam díky transportéru byli během dvou minut, a když se objevili před zapečetěnou bránou, narazili tam na Woolseyho.

„Pane, už víte, co se děje?“
„Výbuch na palubě Ronalda Reagana,“ vysvětlil Woolsey a na to celá trojice vyběhla schody a podívala se skrz sklo na mořskou hladinu, kde největší loď ve výhledu byla značně skloněná. Zrovna největší ocelový koráb nabíral vodu, což šlo pouhým pohledem poznat, protože loď se pomalu potápěla přídí dolů. Potápění doprovázely ohromné bubliny unikajícího vzduchu okolo přídě a také pár klouzajících, nezajištěných letounů.



„Tady plukovník Sheppard. Všem civilním lodím okolo Reagana, uvolněte prostor pro vojenské křižníky,“ sdělil pokyny skrz svůj komunikátor a pak přeběhl do řídícího centra, jen pár kroků vzdáleného.
„Chucku, rozšiřte detektor známek života a konkrétně na potápějící se loď. Chci mít přehled, kolik lidí je ve vodě. A spojte mě s někým na palubě Nimitzu, kdo má přehled o situaci!“ vydal rozkazy a hned se na skleněném displeji zobrazilo okolí města.

Jaffská kolonie Careger

Kolonie byla v dutině hory, vysoko v horách. Brána byla umístěna na jediném výklenku, ke kterému byl přístup z vnitra jeskyně. Právě nyní se tato brána aktivovala a skrz ni prošel pouze jeden muž. Jaffa Teal´c.

Uvítal jej zde pouze jeho syn Rya´c.

„Otče, vítám tě zpět.“
„Rya'cu. Ani nevíš, jak rád jsem opět zde,“ řekl Teal´c a pak se mu z obličeje ztratil úsměv.
„Kde je Bra´tac? Čekal jsem, že by mě taky uvítal.“
„Velmistr Bra´tac je mrtvý. Stejně tak generál O´Neill.“
„Cože? Jak?“ zeptal se a jeho obličej byl nyní zmatený.
„Luciánská aliance provedla rázný a nečekaný útok. Zrovna ve chvíli, kdy pozemská delegace jednala s naším velením. Zasadili tím smrtelný úder Jaffské republiky. Naše jednota, se rozpadla!“
„To není možné. Byl jsem pryč pouze šest týdnů.“
„Kéž bych měl lepší zprávy. Jak dopadla tvá mise?“
„Přesvědčil jsem řadu opuštěných Jaffských světů, aby se připojili k republice.“
„Pak budu mluvit za všechny Jaffy, že pro nás bude ctí, když se tyto světy připojí do naší frakce. Je mezi námi asi pětina Jaffů, kteří byli v republice. Jsme druhou největší frakcí,“ řekl Rya´c.
„Musím jít na Taury. Vyjádřit své pocity ze ztráty O´Neilla.“
„Počítal jsem, že je budeš chtít navštívit. Ale než odejdeš, pojď za mnou a uvedu tě do obrazu, co se ještě během tvé nepřítomnosti změnilo,“ řekl syn svému otci a nasměroval je do nitra Caregerské kolonie.

Aventin, přibližně o den později

Situace se zraněnými byla poměrně rychle vyřešena. Zatímco Amata byla propuštěna ihned s příkazem strávit několik dní v klidu, tak Jan skončil se zafixovanou rukou a řadou prášků na bolest.
Ovšem nový návštěvník, kterému pomohli utéci, stále zůstával na ošetřovně pod neustálou kontrolou.

Zatímco jedna část byla na oné akční výpravě, tak zbytek kolonistů pokračoval pilně v práci. Hlavní skupina úspěšně složila část pily na dřevo a nejlepší předpovědi odhadovaly, že do tří dnů by mohla být v provozu. Z toho důvodu byla hromada dřeva již připravena a další skupina pracovala na nových zásobách.
Menší skupina se také pod vedením Emily, vydala na druhou stranu řeky, kde začali půdu zpracovávat na pole a záhony. Práce to byla tvrdá, pomalá a vyčerpávající. Proto bylo jasné, že v brzké budoucnosti se budou muset obstarat pokročilejší zemědělské nástroje, než jsou motyky a rýče. Ovšem nyní byla malá velikost osady výhodou. Lidé získávali potravu sbíráním a lovením, co jim příroda této planety poskytovala a zdroje jídla nebyly zdaleka vyčerpané.
Malá skupina o pěti lidech se vydala proti proudu řeku do hor, na místo bohaté na kámen. Dříve odstraněný povrch pomocí trhavin, nyní odkryl skalisko a kamenité podloží a první dělníci se pustili do těžení snadno přístupných kamenů.
Vytěžené kameny byly určeny na stavbu budoucího mostu a na budování domků a domů měly být použity jílovité cihly. Na těžení této rudé hlíny se podílela parta dětí, která uvítala možnost pracovat ve vodě a vydlabávat ze dna a ze břehů bahno. Toto bahno, tuto jílovitou hlínu hnětli do cihličkových tvarů a nechávali schnout a při větším množství vypálit do konečné podoby.

Mezitím na palubě Minervy

Doktor Martin Novák právě analyzoval nově nasbírané vzorky rostlin a hledal v nich toxické látky, aby na to upozornil obyvatele planety. Ve vedlejší místnosti ležela v sedativech Tok´ra. Martin zrovna hleděl na výsledky ze spektrometru, když uslyšel z vedlejší místnosti hluk.
Okamžitě ustal od své práce a vešel tam. První, co uviděl, bylo prázdné lůžko a hned poté ucítil kolem krku chladné ostří ocele.

„Kde to jsem?“ řekla goa´uldským hlasem.
„Na Minervě. Nechceme vám ublížit, dostali jsme vás z toho zajetí.“
„Jak mám vědět, že nejste stejní.“
„Jsme ze Země. Naše planeta je spojencem s Tok´ry.“

Na to jej Anis odhodila od sebe, až se Martin zastavil o stůl a hned se na ní otočil. Ona žena, oděná v nemocničním rouchu, na něj mířila skalpelem, jedinou zbraní třímající v rukou.

„Kde je generál O´Neill, nebo někdo z SG-1?“
„Nejsme na Zemi. Momentálně jsme na lodi, která je daleko od Země.“
„Máš jediné štěstí, že poznávám vaši technologii. Chci své šaty a poté vaši verzi příběhu,“ řekla Anis a odložila nůž. Martin jí ukázal oblečení a poté skrz vysílačku přivolal Pavla Sedláčka a Julii Ivanovou, aby mu pomohli vysvětlit situaci.

O pár minut později

Trojice pozemšťanů čekala na ošetřovně, než vyjde Anis z druhé místnosti. Ta přišla během chvíle, oblečená ve svém dvojdílném zlatavém oblečku, který pečlivě zakrýval její vnady, vyjma pupíku.



„Vaše oblečení je tak nepohodlné.“
„To jsou hold nemocniční hábity. Jak se cítíte po zdravotní stránce?“ zeptal se Martin.
„Už je mi lépe. Co jste mě dostali z dosahu jejich neurálního přístroje, můj symbiont byl schopen obnovit mé normální synaptické aktivity.“
„Jak je vůbec něco takového možné?“ zaujalo to Martina.
„Nevím, ale to jim umožnilo mě zajmout a vyslýchat.“
„Té planetě se musíme vyhýbat obloukem. Hodily by se nám nějaké typy s rozvinutější civilizací zaměřenou na obchod,“ zapojila se Julia.
„Znám pár takových, včetně města Tok´rů. Ale tam se dá obchodovat prakticky jenom s informacemi. Ale to by lidé ze Země, měli vědět,“ začala sbírat podezření Anis.
„Je načase, abychom vám my řekli úplnou pravdu,“ zapojil se nyní Pavel a přešel přímo před návštěvnici.
„Jsme, dalo by se říci, frakce, která se před nedávnou dobou odpojila od hlavních sil Země. Neuznávali jsme novou politiku nezasahování do sporů ovlivňující celou galaxii. Zvlášť, když máme moc a technologii zajistit tolik bezbranných planet,“ řekl krátce.
„Ušlechtilý zájem. Ale na pár jedinců je to docela velký úkol.“
„Už jsme začali. Na této planetě je zatím pár desítek lidí, kterým se tato planeta zamlouvá. Oproti jejich původní je to doslova ráj. A práce jim jde od ruky, takže se městečko bude rychle rozvíjet.“
„Dobrá tedy. Odhodíme tu podezíravost, jsem vám vděčná za mé osvobození, ale ráda bych se vrátila na svou planetu.“
„Nechcete si to rozmyslet? Uvítali bychom někoho s vaší dovedností a s vašimi znalosti. Ukázali bychom vám jak přítomnost jednoho člověka, dokáže změnit osudy tisíců kolonistu,“ zapojila se Julia.

Na to se relativně mladá Tok´ra zarazila a zamyslela.

„Co já bych zde měla za práci. Ač je vaše nabídka zajímavá, tak mé povinnosti pro Tok´erskou radu jsou nezanedbatelné.“
„To pevně věříme, ale své výzkumy byste mohla provádět zde. Navíc máme v plánu vybavit tuto loď a s ní bojovat za slabé planety proti všude přítomné Luciánské alianci,“ řekl tentokrát Pavel.
„Nemůžu se rozhodnout hned a ne sama. Musím spravit své lidi, ale jako odměnou za vaši pomoc, si projdu tuto planetu a důkladně zvážím vaši nabídku.“
„Dobrá, souhlasíme. Ale nejprve. Mohla byste nám pomoci s jedním kusem technologie, který máme problém zprovoznit,“ podotkla Julia.
„Koupené od toho zpropadeného červa? Náčrty transportní technologie, těžební zařízení, čistící zařízení či generátor silového pole?“
„Čistící zařízení na vytěžené rudy. Nespustili jsme to ještě, protože naše senzory signalizovali možné přetížení.“
„To je dobře. Všechny tyto technologie, jsem sabotovala. Jestli vaše snímače zjistili riziko před spuštěním hlavního procesu, máte to ale vyspělou technologii,“ uznala Tok´ra a nechala se odvést ke zmiňovanému zařízení.

Kefflinova domovská planeta, současnost

Vládce planety opět setrvával ve své soukromé místnosti, ale nyní na sobě měl svou uniformu Luciánské aliance. Jakmile si veškeré kapsy a pouzdra vybavil potřebnými věcmi a zbraněmi, vyšel z místnosti a před chodbou na něj čekala dvojice mužů v podobných uniformách.

„Tak jdeme!“ poručil svým mužům a mávl rukou. Jeho osobní ochranka jej doprovodila k bráně, která byla na paloučku před jeho sídlem. Obsluha na DHD zadala adresu určené planety, hlavního sídla Luciánské aliance.

Jakmile se vytvořilo spojení, tak trojice mužů prošla skrz horizont událostí, objevili se během tří vteřin na Lucii, kde je čekalo uvítání v podobě dvaceti mužů.

„Protektore Keffline, půjdete s námi,“ řekl jeden muž z davu.
„Nepůjdu s vámi. Já půjdu sám. Jestli si Slaviash myslí, že mě tímto ohromí, je na omylu.“
„Chce jen dohlédnout, že se před radu dostavíte včas, ne jako posledně.“
Keffline se otočil na své muže a pronesl k nim.
„Asi nemáme na výběr. Dneska musíme začít nudnou částí,“ řekl a s úsměvem se vydal s dvacetičlennou eskortou.

O pár minut později

Do poslední místnosti vstoupil pouze Keffline a posadil se na kraj stolu úplně na konci.

„Jsem rád, že nás významný Kefflin, poctil svou přítomností,“ pronesl Slaviash nynější vůdce Luciánské aliance.
„Proč je stále v radě, když nechal padnout Kendraha, který mu přispěchal na pomoc,“ řekl jeden muž z rady.
„Mé jednotky byly z dosahu. Kontaktoval jsem Kendraha a vysvětlil mu přibližující se lodě Tauriů. Sám nabídl svou pomoc, pod podmínkou rozdělení kořisti. Ale byl hlupák, zaútočil zbrkle a bez mé spolupráce,“ vysvětlil na svou obranu.
„Ale lidé, co se stihly zachránit z jeho lodí, prohlašují, že za zničení Kendraha můžou tvoje Hataky.“
„Pak takové zrádce, co nejdříve poprav. Je to jen další útok pozemšťanů, aby oslabili naši soudržnost a poštvali nás proti sobě,“ hájil se Keffline.
„Ovšem ztrátou Kendraha jsi nejvíce získal ty. Celý jeho sektor sis zabral pro sebe, než se vůbec k nám donesla změna situace. A navíc, jeden z nich převedl data ze senzorů na krystal a ten předal této radě,“ pronesl Slaviash a v té chvíli do místnosti vstoupila početná stráž.
„Budeš za svou zradu pykat!“ řekl někdo od stolu a na to se ozvalo souhlasné zabručení.

Keffline se nijak nevzrušil a stále v klidu seděl na židli u stolu. Jemně se usmál a pak se obrátil na Slaviashe.
„Já ti říkal, že ty to posereš vlastním způsobem. A tohle je poslední věc, kterou si ve svém životě podělal,“ řekl a na to ona přivolaná stráž zahájila palbu.

Atlantis, současnost

Plukovník Sheppard úspěšně za asistence svých podřízených naváděl americké, japonské a ruské torpédoborce mezi civilními plavidly až k moři posetého trosečníky a troskami. Také jej Chuck úspěšně spojil s velitelem letadlové lodi, který jej informoval o situaci plavidla. To se sice nepodařilo stabilizovat, ale potápění se díky čerpadlům a proti zátopovým přepážkám podařilo zpomalit a než se loď potopí, získat trochu drahocenného času navíc.

„Plukovníku, hlášení,“ ozval se nyní v komunikaci hlas plukovníka Caldwella, velitele vesmírné lodi A.E.S. Daedalos.
„Máme přibližně deset minut na evakuaci potápějící se lodi. Proražený plášť na několika místech pod hladinou ponoru.“
„Na několika místech, tak v tom případě to nevypadá na obyčejnou nehodu. Nějaké návrhy?“
„Použít váš transportní systém na uvězněné členy posádky. A možná mám i jeden blbý nápad.“
„Zahajte transport!“ bylo slyšet, jak vydává rozkazy členům posádky a poté se zeptal do vysílačky:
„Shepparde, obsahuje ten blbý nápad i sestup Daedalose do atmosféry?“
„Zdá se, že máme podobně bláznivé nápady,“ konstatoval spíše John.
„A to mě právě začíná děsit,“ odpověděl Caldwell a ukončil spojení.

Od exploze na palubě letadlové lodi uběhlo sotva deset minut. Příď lodě klesla o několik metrů a ještě pár minut a voda by se dostala i na letovou palubu. Ovšem loď takové velikosti se nemůže potápět čistě přídí. Právě proto se loď již znatelně nakláněla na pravobok a podle Rodneyho odhadů zbývala už jen pět minut maximálně a loď se kompletně převrátí na bok.

Jenže do výpočtů nebyla zasazena nová pomoc. Tou pomocí byl vesmírný koráb, který se velkou rychlostí přibližoval a na obloze křižník šel vidět, jako ohnivá koule. Sestup do atmosféry byl zvládnut pod dvě minuty, což sice zatížilo štíty, ale času nebylo nazbyt. Loď obkroužila Atlantis a během toho zpomalila a klesla do výšky padesáti metrů. Poté ji pilot navedl přídí nad potápějící se příď a vysunul podvozek. Pod přední částí křižníku se vysunula přistávací lyžina, podobná jako měl Prométheus a pilot s ní opatrně začal klesat nad letovou palubu. Tato přistávací plošina měla jednu speciální vlastnost a to, že se mohla proměnit v elektromagnet. A sepnutí elektromagnetu v takové blízkosti ocelové paluby letadlové lodi mělo za následek spojení. Daedalos poté vystoupal do výšky jen pár metrů nad hladinou moře a zaujala stabilní pozici.

Sheppard přešel k oknu a podíval se na loď skrz dalekohled. Na přídi šla jasně vidět místa poškozená explozí. Která se táhla jak na hladině ponoru, tak i pod ní. Z pohledu jej vyrušila až vysílačka.

„Plukovníku, budeme muset vymyslet náhradní plán. Podle našich propočtů udržíme loď ještě něco přes čtyřicet minut. Poté elektromagnet vyhoří. A svislé vznášení není taky to pravé pro naše motory. Potřebujeme nové řešení a rychle.“
„Rozumím, pane. Nastavujeme hodiny a jdeme vymýšlet náhradní plán. Sheppard konec!“

Velitelství hvězdné brány, současnost

Doktor Zelenka stál vedle generála Landryho před otevřenou hvězdnou branou. Oba dva stáli v prostoru brány sami a hleděli mlčky na horizont událostí. Ten se najednou rozvlnil a vystoupil, z něj na Zemi všem známý Jaffa. Dvojice čekala, až sestoupí po rampě dolů a pak jej oslovila.

„Teal´cu vítejte opět na Zemi,“ uvítal jej generál a Zelenka na pozdrav kývnul hlavou.
„Generále, doktore. Kéž bych zde byl za jiných okolností.“
„Nepochybně již víte, co se stalo na Chulacku.“
„Možná vím více než vy,“ řekl a upoutal tak na sebe pozornost.
„Následujte mne do zasedací místnosti,“ vyzval generál a naznačil směr rukou.

Trojice vyrazila rychlým krokem a po pár desítek vteřin později, již seděli okolo velkého, protáhlého stolu.

„Tak nám řekněte, co jste zjistili!“ pobídl jej generál Landry.
„Útok Luciánské aliance byl náhlý a nečekaný. Jejich flotila obsahovala tucty mateřských lodí a další tucty lodí třídy Alkesh.“
„Ano to víme, dostali jsme od vás hlášení,“ řekl Zelenka.
„Při podrobném průzkumu dat ze senzorů, který jsem si osobně vyžádal, jsme objevili zvláštní energetickou signaturu. Buď aliance získala nový druh technologie.“
„Nebo?“ hladově napovídal generál.
„Nebo ten jeden Alkesh, nebyl Luciánské Aliance,“ dořekl Teal´c.

Generál se zadíval dál do stěny a poté se znovu obrátil na Jaffu.

„Budeme potřebovat ta data, provedeme vlastní analýzu.“
„Vše máte zde na krystalu,“ řekl Teal´c a vytáhl rudý krystal z Jaffského úboru, které předal Zelenkovi.
„Ihned to propojím s našimi systémy a proženu energetickou stopu naší databází,“ řekl český vědec a nechal dvojici v místnosti. Sám poté odešel prvními dveřmi a zamířil do své laboratoře umístěné o dvě patra výše.

Sotva stihl propojit krystal s počítačovým systémem a začal kopírovat data, přišel do jeho laboratoře Teal´c, který dokončil rozhovor s generálem.

„Generál my vyprávěl, vaši příhodu.“
„Není to příhoda. Prostě banda dobře vycvičených lidí, která překonala naše zabezpečení, a pokud jsou jejich činy opravdu takové, jaké nám avizovali,“ začal Zelenka.
„Ale proč za jejich činy, trpíte zrovna vy?“
„Politika.“
„To samé mi říkal i generál Landry. Je jasné, že se s odhalením změnila vaše politika zasahování.“
„Na orbitě musí zůstávat minimálně dva křižníky, aby se obyvatelstvo cítilo bezpečně. SGC už nevysílá tolik průzkumných a humanitárních misí. Spíše se specializuje na stavbu vesmírných základen a jejich zásobování.“

Teal´c se zrovna nadechoval, aby odpověděl, když se Zelenkovi rozezvučela vysílačka. Ihned si vyslechl krátkou zprávu a pak přestoupil k jinému počítači a na monitor si zobrazil záznam z širého moře. Oba dva se právě dozvěděli o nouzové situace u Atlantis a právě se dívali na záběry televizních kamer, které ukazovaly záchranou operaci.

„To je zapeklitá situace,“ řekl Jaffa.
„To mi povídej. A není ani moc času, něco vymyslet.“
„Jak dlouho Daedalos vydrží tu zátěž?“
„Čtyřicet minut, podle Atlantis,“ odpověděl Radek, který právě na dálku připojil svůj počítač k systémům města.
„Není možné dotáhnout loď k molům města?“
„Je to možné. Ale nemáme dostatek času loď připevnit ke stěně mola.“
„Tak energetickým štítem vytlačit dostatek vody z trupu lodi, aby se nepotápěla. To by mělo získat dostatek času pro opravy.“
„Máš pravdu. Jediné, co mě napadá. Musím kontaktovat město, aby vyjmuli emitory z jumperu a začali s prací. Bude zázrak, když to McKay stihne.“

pekny diel patasi, ale niak sa mi nezda ze by Tealca napadlo pouzit stity.
navyse kde vytlacia vodu a lod polozia na hladinu tak sa zacne kvoli dieram znovu potapat.

Teoreticky ne, pokud by udělali oboustrany štít, takže by loď mohla klesnout maximálně na štít ale ne podněj, otázka je pokud něco takového město umí.
Jinak nemam rád když někdo potápí lodě třídy Nimitz, SEALs na ně .

[Patas25]

Počkejte si do dalšího dílu.. Ale tak.. jako řekl bych, že Teal´c má dosti zkušeností, tak onen nápad mohl vyplodit i on.

Zajímavý díl, ale proč by někdo chtěl potopit letadlovku, Atlantis je mnohem důležitější cíl, když se dostali na Regana tak by to zvládli i k atlantis, jen by jí asi moc nepoškodily, nebo to taky byl diverzní útok.

Na hatak by stačilo pár atomovek???
Sakra, diď nikdo ani neví co by atomovka ve vákuu udělala, asi nic moc, nic tam neni.