Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

THEL a MTHEL je funkcny prototyp laseru a dokaze zostrelit rakety za letu.


ale to sme uz trochu

Povídka je fajn
btw Paťasi proč se chceš naučit v Cčku ?

Já jsem ten článek co mně poslal deadalos četl, a ty lasery co měli Britové požívat, měli pouze oslnit pilota, aby ho mohla sundat protiletadlová obrana. Já nejsem odborník na lasery, ale myslím si, že je snažší vyrobit laser co má pilota oslnit, než laser co má zničit raketu, či střelu, taky bude asi jednoduší a né tak néročný na energii, než laser co má zničit letadlo.
THEL, je hezký, že sestřeluje rakety na střelnici, kde se o něj stará kontingent vědátorů, ale něco jiného je nasazení v bojových podmínkách, v džungli, v zimě, v poušti, doprava paliva pro laser ( záleží na tom na jakym principu funguje).
Hodně dlouho bude trvat než se začne masově používat cca 10-15 let.

Tak jako první budou právě na lodích US Navy, kde se snima už taky experimentuje jak říkam 2025 by to mohla být standartní obrana lodí US Navy.

deadalos píše:

Tak jako první budou právě na lodích US Navy, kde se snima už taky experimentuje jak říkam 2025 by to mohla být standartní obrana lodí US Navy.

Experimentovat s nimi můžou jak chtějí, ale to nic nemění na faktu, který tu zmínil coldvel. Tu hromadu paliva je i na té lodi potřeba někam dát a bez paliva by to nešlo protože pevnolátkový laser by takový výkon, který by zapálil letadlo neutáhl, a to nejspíš ani v pulzním režimu. Spíš bych tipoval, že bude americké námořnictvo mít dřív použitelnou verzi railgunu (který by byl stejně určený proti námořním/pozemním cílům) než laser schopný sestřelit letadla, který by bylo možné efektivně použít. Obrana proti dělostřeleckým granátům a raketám už je trochu jiné kafe.

Toto je ale takže se prosím vraťme k tématu

Jinak problém v řízení kosmické lodě je dle mého názoru v tom, že z jednoho pohledu můžeme říct, že létá a tudíž je to práce pro pilota, z druhého pro mě převažujícího pohledu se však stále jedná o loď a je možné vyzdvihnout několik analogií s námořnictvem (velká, relativně nemotorná loď osazená zbraněmi ze všech stran pro svoji obranu a děly pro útok na nepřítele, schopnost mít ve svých útrobách stíhačky, nebo problematiku obsazení nepřátelskými silami atd.). Do toho všeho je ještě potřeba, jak tu již bylo zmíněno, mít určité povědomí o tom, jak to chodí v prostoru mimo domovskou planetu. Takže je ve výsledku lepší si pro to vycvičit civila, který pro to má vlohy, obzvlášť když je ještě relativně mladý, tudíž se snáze učí a přizpůsobuje než jeho starší kolega od letectva, který má už jisté návyky z letadla (304ka přece jen není stíhačka a od takové C-130ky má také poměrně daleko). Pak už by snad nebyl takový problém zařídit příslušné formality pro vstup do letectva.

[Patas25]

Tak omlouvám se, že tak pozdě, ale škola je krapet náročnější časově. Ale tady to máte. Za korekci děkuji Jakopovi a všem ostatním přeji příjemné čtení..

Díl 1x03- Abandonment of the nest

Někdo zaklepal na dveře. Jan Pospíšil zamířil otevřít a pustil další čtveřici do domku.

„Dobrý večer,“ pozdravil Petra Čermáka, který přišel zároveň s trojicí žen, mezi nimiž byla Emma Lopézová, Micuki Hanová a Julia Ivanová. Ihned je nasměroval do horní části, kde již byl rozžhavený gril a seděla tam další část skupiny. Mezi nimiž byl zbytek české skupiny a také Markus Scott a William Walker.

Jan zůstal jako jediný dole a vytáhl maso a dával jej na talíř. Pak zamířil za zbytkem na terasu, kde zaujal pozici u grilu. Byla tam taková pohodová atmosféra, kde skupina přátel popíjela pivo a chystala se jíst grilované maso. Konverzace během chvíle byla nasměrovaná samozřejmě k možnému zavření základny. Asi po půl hodině se připojila dokonce desátník Haileyová, která byla pozvána na poslední chvíli.
Během celého večera padlo hodně slov, a když již každý měl něco popito, nějak do rozhovoru padla myšlenka o odpojení ze zemských sil. Celá skupina se shodla, že by bylo lepší být někde ve vesmíru a cestovat po planetách, než se vrátit na Zemi a spokojit se jen s jednou planetou pod nohama.

O den později

Minulou noc, kdy probíhalo grilování, tak na Zemi mělo zasedání velení IOA. Hlavním bodem debat byla budoucnost akademie a za její provoz se přišel postavit doktor Radek Zelenka. Ze začátku pronesl svou řeč. Ihned na to nastoupil pan Coolidge a přednesl řadu výtek a poznatků, co objevil při své inspekci a také zmínil svůj návrh spolu s řadou dalších výhod a obzvláště zdůraznil ten příliv do státních kapes. Nakonec dodal, že taková akademie je dobrý nápad, ale takovéto středisko se nevyplatí a lidem by se mělo dostat speciálního vzdělání na domovské planetě.

Nakonec debata probíhala několik hodin v kuse a ke konci proběhlo hlasování.

Nyní na základně Omega, bylo právě deset hodin ráno a většina obyvatelstva se shromáždila na jih městečka k základně, kde již stál na terase připravený doktor Zelenka, který měl na zábradlí připevněný mikrofon.

„Nastal čas. Nastal čas, abych vám oznámil rozhodnutí IOA. Pár dní tady kolují zvěsti, o zavření naší akademie,“ řekl Zelenka a pevně stiskl zábradlí.
„Nebudu vás tady provázet detaily, jak to zasedání probíhalo. Ale konečné hlasování bylo velmi vyrovnané. Bohužel pro nás všechny padesát šest procent hlasovalo pro předělání této kolonie na ziskovou oblast,“ řekl Zelenka a pak se podíval na tablet a přečetl.
„Dle nařízení IOA se základna Omega, zvaná též akademie uzavírá s okamžitou platností. Veškerý personál má sedm dní na to, aby se vrátili hvězdnou branou na Zem ke svým rodinám. Tam budete vyčkávat, než vám vláda vaší země nabídne pokračování ve studiu, či práci v některém ze zájmových oborů. Dostalo se mi ujištění, že podobná akademie bude později zřízena na Zemi, ale stavba takových komplexů chvíli potrvá.“
„Je mi to líto, ale momentálně se nedá nic dělat. Přeji vám všem hodně štěstí a doufám, že se ještě uvidíme,“ řekl Zelenka a otočil se k nyní již rozhořčenému davu zády.

„To není možné, to přece nemohou udělat,“ řekl spíše naštvaně Patrik, svým kamarádům, stojícím vedle něj.
„Ale je, tady něco smrdí a nebude to jenom to jídlo, co jste před týdnem vařili,“ konstatoval Jan na adresu sousední české trojice.
„Něco musíme udělat, nedokážu si představit, že bych měl být zpátky na Zemi bez přístupu k mimozemským technologiím. Když já už ovládám Minervu lépe než svoje auto,“ řekl Petr Čermák.
„Já to vidím úplně stejně. Raději bych utekl k Jaffům než se vrátit do stereotypu,“ zapojil se Igor.
„Napadají nás tady docela hříšné myšlenky. Sejdeme se večer a probereme naše možnosti,“ ukončil debatu Patrik a rozpustil tak skupinu na tomto náměstí.

O pár hodin později

Igor a Pavel byli v jednom pokoji a právě si procházeli oficiální prohlášení ve psané podobě. Najednou se dveře otevřely a dovnitř vešel Martin a Jan.

„Co čtete?“
„Vyvěsili oficiální prohlášení.“
„Něco nového?“
„Je tu rozpis kdy kdo odejde. Naše skupina odchází až za čtyři dny.“
„Co když odejdeme dříve, ale ne na Zem?“ trkl Jan.
„A kam bys chtěl jít?“ ohradil se Pavel.
„Nevím, ale ve vesmíru je hodně planet, a hodně míst, kde bychom mohli pomoci.“
„A jak se tam chceš dostat? Myslíš, že nás nechají odejít bránou?“ kritizoval nyní Igor.

Jan přešel k oknu se slovy.

„Na co bránou, když tu máme krásnou lodičku.“
„Ty si blázen, to by nám nemohlo vyjít, ukrást Minervu!“
„Já si myslím, že mohlo. Nikdo by to nečekal. A na palubu má plný přístup Petr, Patrik a Thomas.“
„Thomas? Thomas Jensen? Ten pohonný inženýr?“ zeptal se Igor.
„Jo ten. A plus si vezmi, že na palubu bude naloženo mnoho vybavení a zařízení, tak bychom neodešli s prázdnou.“
„Možná je to proveditelné. Ale v šesti či v sedmi to daleko nedotáhneme,“ namítl Martin.
„Dáme si limit. Když přesvědčíme alespoň patnáct lidí, kterým se dá věřit a slušný způsob, jak se dostat s Minervou pryč, tak se o to pokusíme!“

Všichni zamyšleně přitakali, i když někteří váhavě až nakonec Pavel řekl.
„Máme čtyři dny dát všechno do kupy a pokud možno tak, abychom to nakonec mohli přerušit bez následků.

Poté se skupina rozešla a každý zamířil nenápadně promluvit s předem vytipovaným členem akademie.

Přibližně o den později

Patrik, Igor, Martin a Pavel právě pohromadě šli do laboratoří na konci města. Byla již tma, ale občas někoho potkali. Když konečně došli do laboratoře, třikrát zaklepali a do nitra této místnosti je pustil Jan Pospíšil.

„Tak vy jste poslední,“ řekl a za touto čtveřicí zamkl dveře.
„Tak pro začátek, tady je láhev slivovice a whisky. Kdyby tady někdo vletěl, tak tu v tichosti nasáváme,“ řekl Jan a každému podal sklenici, aby to tak vypadalo. Jakmile se dostala baňka slivovice do rukou Igorovi, ten ji do sebe ihned lupl se slovy.

„Trnečka, ta je dobrá,“ řekl a pobavil tak okolní skupinu.
„Pít budeme potom, nyní se musíme domluvit,“ řekl Jan a odložil alkohol na stůl stranou. V místnosti byla patnáctka lidí.
„Tak všichni víte, proč jste tady, a všichni máme stejný názor.“
„Já se nemůžu vrátit do Tokia, už jsem si navykla na rychlé počítačové systémy, nemůžu přejít zpět na windows, či linux. To by byla moje smrt,“ skočila mu do toho Micuki Hanová, mistryně na počítače a matiku.
„Každý má svoje důvody, ale důležité je, že všichni dohromady bychom mohli tam venku něco dokázat. Ale k tomu je zapotřebí maximální oddanost a vzájemná důvěra.“
„Všichni se tady známe a myslím, si, že ta důvěra tu již je,“ zapojil se do hovoru Igor.
„Poslední šance odejít bez otázek!“ řekl Jan a ukázal na dveře. Byl ovšem příjemně potěšen, když všichni zůstali na svých místech.
„Dobrá, tak musíme pořádně vymyslet, jak to provedeme,“ řekl Jan a aktivoval počítač v této laboratoři a nad stolem uprostřed se promítla 3D mapa tábora.

„Tady je Minerva, naší výhodou je, že je daleko od základny na jihu města, ale každou hodinu zde prochází hlídka,“ řekl Jan a přes počítač vysvítil pozici lodi.
„Loď samotná není nijak hlídána. Když tam nikdo není, je uzavřena klíčem. Aby se tam člověk dostal, potřebuje kartu nastavenou na povolení. Takovou kartu má trojice tady z nás,“ řekl Petr a vytáhl svou kartu.
„Tento přístup využijeme až poslední den těsně před odletem. Zásoby a veškeré věci tam dostaneme ještě před naším naloděním,“ doplnil Jan.
„A jak?“ zeptala se Micuki.
„V tomhle se zapojí tady Julie. Zítra odlákáme Zelenku z jeho kanceláře a náš desátník využije svých práv a dostane se do systému přes Zelenkův počítač. Tam upraví druh a počet zásob naložených na Minervu,“ vysvětlil Jan.
„Mezi zásoby bude samozřejmě jídlo, lékařské potřeby, munice a také některé projekty a zařízení, které máme tady,“ doplnil nyní Patrik.
„Tak se zeptám jinak. Co máme zařídit my?“ zeptala se Megan Robertsová.
„Připravte si svoje věci. A nebylo by na škodu shromáždit vše užitečné a také sebrat ty počítačové systémy, televize co máte v pokojích. Dokonce i povlečení, polštáře, matrace, když zbude místo a čas vezmeme vše, co se nám dostane pod ruku,“ vysvětlil Jan.
„Dobrá, jestli nikoho nic nenapadá, tak se potkáme každý večer a sdělíme novinky. Také bude potřeba, zamluvit si jumpery na poslední den. Převezeme v nich ty osobní věci no a vezmeme si je s sebou,“ ukončil Jan a rozpustil tuto skupinu.

Během následujícího dne proběhla akce, dostat se do Zelenkova počítače a změnit nákladové listy. Upraveno bylo jen pár položek, tak byla snížena na objevení. Například na palubu byly poslány slibné, nedokončené projekty, rezervní naquadahové generátory první generace a podobně.

Zbytek skupiny se také zaměřil, na shromažďování nejdůležitějších zdrojů a na co se soustředili, bylo stažení základní pozemské databáze a asi třicet procent antické databáze, kterou lidstvo dešifrovalo a rozluštilo.

Druhý den byl poslední nerušený den, který si tu mohla skupina vychutnat. Většina se pustila do obstarávání všedních věcí, aby si později udrželi jistý standart života. Mezi takovými věcmi bylo například mýdlo, zubní pasta, kartáčky apod.

Třetí den byl poté plný očekávání. Řada ze skupiny byla nervózní a dokonce někteří stále pochybovali, že se něco uskuteční, ale přesto měli sbaleno a byli připraveni.
Když pak nastala osmá hodina večerní, tak si čtveřice půjčila jumpery, s tím, že si chtějí udělat poslední večer na druhé straně planety, při východu slunce. Doktor Zelenka jim antické lodě půjčil s menší výtkou, že by jim stačila pouze dvojice. Ale byl ihned přesvědčen tím, že si chtějí užít letu, protože na Zemi se jim takového potěšení nedostane.
Po osmé odstartovala čtveřice jumperů a zamířila si to na předem označené místo. Všechny jumpery se na druhé straně planety snesly k zemi, zamaskovaly a vrátili se zpět. Cesta na ono místo byla kvůli senzorům a jumper, který přistál, by na nich nešel vidět, stejně tak i jumper, který je zamaskovaný.



V jednom z jumperů seděl také Pavel Sedláček a byl v tomto antickém korábu sám. Právě nyní měl zamířeno k jednomu z baráků, kde byly na terase již nachystány zavazadla několika lidí a čekala tam skupina lidí. Potichu zacouval k terase a pak díky autopilotovi mohl opustit pilotní křeslo a otevřít zadní dveře. Pak se opatrně chytl rámu stroje a vyklonil tak, že jeho hlava vykoukla z maskování. Jakmile jej lidé na terase spatřili, okamžitě začali nakládat své zavazadla.
Něco podobného se právě dělo se zbylou trojicí jumperů.

Všichni ze skupiny již byli venku a na cestě. Jediný, kdo byl ještě mezi nic netušícím obyvatelstvem, byla desátník Julia Ivanová, která právě ve vojenské uniformě procházela vojenskou základnou nad jeskyní s bránou.
Právě vyšla ze zbrojnice, kde umístila několik subprostorových lokátorů do beden se zbraněmi, municí a výbušninou. Nyní jí již zbývala poslední zastávka a to velitelské centrum.

Mezitím byla čtveřice lidí již naloděná na A.E.S. Minerva a připravovala ji k následujícímu letu. Thomas Jensen byl ve strojovně a kontroloval motory, Micuki Hanová zatím byla v záložní řídící místnosti a vytvářela odpojení od systému na základně. Na můstku byl samozřejmě Petr Čermák, který dělal práce za dva a také Patrik Müller, který se snažil pomáhat, i přes své omezené znalosti tohoto systému.

„Tak jo, máme tři minuty a dvacet vteřin. Pak otvíráme hangár pro jumpery, zvedáme dveře do nákladového prostoru a startujeme,“ řekl Petr a při své řeči obcházel panely a na každém něco upravil, nebo zadal.
Patrik, co seděl za jedním ovládacím stolem, se chopil vysílačky, kterou měl připnutou pod pravým ramenem.
„Micuki, jak je na tom transportní systém?“
„Jo dobrý máme ho, ale nebudu schopna uzavřít komunikaci.“
„Tak hold budeme startovat s jejich křikem.“

Tři minuty uběhly rychle jako voda, když se rozsvítila venkovní světla na pozemském křižníku a generátor se rozeběhl naplno. Přesně v tom okamžiku se otevřel levý hangár a nyní již odmaskované jumpery se nahrnuly do jeho nitra. Po jejich vletu se hangár zavřel a samotná loď začala vertikálně stoupat.

Mezitím byla Julia Ivanová v řídícím středisku. Jakmile se rozeběhlo varování upozorňující na neplánovaný start.

„Co to?“ řekl důstojník sedící u monitoru, když dostal ránu do hlavy. Desátník Ivanová i přes svou na pohled křehkou postavu rozhodně uměla udeřit. Ihned po té ráně aktivovala svůj zat’nik’tel a dříve než si to druhý důstojník uvědomil, byl zasažen výbojem z energie. Energetická vlna přeskočila z člověka na panel a tam se aktivoval senzor a spustil se poplach.

„Sakra,“ řekla Julia a přiskočila k ještě aktivním panelům a deaktivovala rušičku na základně.

Její kód byl přijat bez problému, a jakmile bylo hotovo, schytal panel další dva pulsy ze zat’nik‘telu.

„Co to děláte?“ ozvalo se ze dveří, ve kterých stál doktor Zelenka. Julia na něj namířila svou zbraní právě včas, když se za jeho zády objevila dvojice důstojníků třímající poloautomatické zbraně.
„Uděláme vše, co bude třeba, my se nebudeme držet v ústraní, když tolik nevinných světů trpí,“ řekla Julia a dříve než stihla ochranka zasáhnout, obalilo Julii bílé světlo, stejně jako bedny ve skladech a zbrojnicích.

Mezitím už Minerva zažehnula svůj hlavní pohon a nabírala výšku. Po levé straně seděl opět Petr Čermák a napravo vedle něj Patrik Müller. Jinak byl můstek prázdný a zbývající členové byli rozprchnuti různě po lodi, kde se momentálně drželi všeho možného, protože loď se divoce otřásala. Bylo to způsobeno vysokým startovacím úhlem a inerciální tlumiče nestihli moc dobře odfiltrovat přetížení. Najednou otřesy ustaly a v lodním intercomu se ozval Petr.

„Opustili jsme atmosféru a gravitace na nás už tak nepůsobí. Jak je na tom hyperpohon?“
„Nevím, jsou tady nějaké uzamykací protokoly, nemůžu přes ně,“ odpověděl Steven.

Na můstku mezitím Petr předal řízení a rozeběhl se do strojovny. Nyní v tomto velitelském centru zůstal pouze Patrik, ale jenom na chvíli, než tam doběhla Micuki.

„Leť do pásma, už jsou za námi stíhačky. Tam získáme trochu času,“ poradila Japonka.
„Ukazoval ti, jak se ovládají zbraně?“
„Já po lidech střílet nebudu!“ ohradila se dívka.
„Ne po těch stíhačkách, ale je třeba odstranit šutry, co jsou v cestě.“
„Zaměřit a vystřelit dokážu,“ odvětila a hned sestřelila jeden desetimetrový, co byl před lodí. Právě ukradená loď Minerva měla před svými pronásledovateli asi tří minutový náskok. Pronásledující strana měla šestnáct F-302, které právě opustili orbitu.
Zatímco Patrik kličkoval mezi asteroidy a celkem úspěšně spolupracoval s Micuki, tak Petr už stál ve strojovně a snažil se odblokovat hyperprostorový generátor. Čas ubíhal rychle jak voda a občas se loď trochu zatřásla po nárazu do kamenné překážky.

„Nevím, tohle jen tak neprolomím,“ začal už naříkat Petr, když obrazovku překryl zelený proužek s nápisem: GENERATOR ONLINE.
„Dobrá práce,“ plácl jej přes rameno Thomas.
„Já nevím jak, já to nebyl,“ zaraženě se díval na panel, když Thomas oznámil vysílačkou, že je možné použít hyperprostorový generátor.

Mezitím na můstku se situace vyostřovala. Právě na zadní štít dopadla jedna raketa a ozářila tak vesmírný prostor. Tlaková vlna z výbuchu postrčila loď docela neočekávaným směrem a výsledkem bylo několik silných otřesů.

„Asi by nebylo dobré aktivovat hyperprostorové okno uvnitř tohoto pole,“ konstatovala spíše Micuki.
„Ne to ne. Vidíš ten velký balvan? Ouškem jehly,“ řekl Patrik a ještě zvýšil tah podsvětelných motorů. Loď nyní směřovala k velkému asteroidu s dírou uprostřed.

„Roztáhni mi tu díru,“ řekl a jeho partnerka ihned zacílila a začala střelami zvětšovat díru. Vše proběhlo v řádech sekund a Minerva již byla v tomto asteroidu a štíty na boku se silně otřely o kamenný objekt. Ve stejnou chvíli dopadla na zadní štít další dvojice raket a to postrčilo pozemský křižník skrz tento kroužek do volného prostoru. Toho dvojice u řízení využila a otevřela zelenomodré hyperprostorové pole.

Dole na planetě

„Pane, jsou pryč,“ řekla desátník Haileyová.
„To bylo těsné,“ odvětil Zelenka.
„Musíme zjistit, jak se jim to podařilo odstranit zámek na generátoru,“ řekla Haileyová a už začala divoce bušit do počítače, když jí Radek dal ruku na rameno.
„Běžte to oznámit na velitelství SGC. Ať lokalizují jejich subprostorový vysílač a vyšlou tam naše lodě.“
„Ale pane, někdo by se měl podívat na to jejich prolomení.“
„Já se na něj podívám. Ta bezpečnostní opatření jsem pomáhal navrhovat. Jestli tam někdo něco najde, tak já,“ řekl Zelenka a usedl na místo desátníka.

Zatímco Haileyová odběhla pryč, tak Zelenka přerušil pátrání a otevřel nové okno a začal s programováním.

Na palubě Minervy

„Ty si totální magor! Ty jsi to proletěl koblihou?“
„Koblihou?“ zeptal se Jan.
„Tak jsme pojmenovali ten asteroid, kterým náš milý Patrik protáhl Minervu!“ rozčíleně vysvětlil Petr.
„Vždyť se tam loď vešla celkem lehce,“ namítl zmíněný Patrik.
„Celkem lehce? Sakra tři emitory štítů úplně odpálené a nějaké místnosti na pravoboku jsou bez atmosféry.“
„To se opraví.“
„Jo opraví, ale jestli si myslíš, že kvůli tobě vlezu do skafandru a půjdu opravovat, na to zapomeň.“
„Ty oprav emitory, na mě nech ten trup. Ale už se sakra uklidni a zamysli se. Loď je vcelku, no relativně vcelku, ale vyšlo nám to!“
„Jo sakra, to je pravda. Ukradli jsme loď, zásoby a projekty v hodnotě několika miliard,“ zamyslel se a začal se jemně usmívat.
„Toto nám vyšlo, ale nyní nás nesmějí najít. Určitě tu budou nějaké lokátory,“ řekl Igor, který celou dobu stál potichu stranou.
„No loď má hlavní a záložní subprostorový lokátor, které se aktivují signálem ze Země. Musíme je odmontovat a vyhodit,“ zamyslel se již Petr.
„Myslíš tenhle a tento?“ řekla Megan Robertsová a ukázala, co má v rukách.
„Jak? Kdy?“ nechápal Petr.
„Když jsme měli před útěkem, tak jsem se dostala ke konstrukčním plánům tři sta čtverek. Zatímco vy jste měli plné práce s pilotováním, já jsem se dala do kuchání těchto dvou zařízení,“ vysvětlila tato mladá konstruktérka a dala lokátory klukům.
„Mám takový nápad. Co takhle poslat vzkaz na Zemi. Ať znají náš motiv. Přiložíme je k lokátorům, které někde vyhodíme,“ řekl Jan.
„Dobrý nápad. Dáme si tak deset minut a pak se všichni sejdeme v konferenční místnosti. Připravím kameru,“ řekla Micuki.
„Tak za deset minut,“ ukončil to Igor a všichni se rozešli.

O pár minut později se všichni sešli na předem dohodnutém místě a postavili se do půlkruhu a jediný, kdo vystoupil, byl Pavel Sedláček. Micuki zapnula kameru a postavila se na kraj a Pavel spustil.

„Právě nyní život na pozemských stanicích je plný zmatku. Všichni, nebo aspoň valná většina, bude pátrat po Minervě, kterou jsme vzali. Ale vzali jsme ji z dobrého důvodu. Země má prostředky a způsoby na pomoc desítkám světů a přitom nepomáhá. My všichni tady jsme se to rozhodli změnit, máme znalosti a prostředky změnit několik světů. Jenom jediné, co nás trápí je negativní dopad, který padne na akademii a lidi, který se na ni podíleli. A tak to řeknu na rovinu. Je to vinna Jamese Coolidge a dalších lidí, kteří chtěli koutek pro bohaté!“

Pak se podíval Pavel po ostatních a řekl směrem k nim:
„Co myslíte, stačí to?“
„Já bych, řekl, že jo. Micuki budeš tak hodná, vypneš kameru a necháš tam pouze tento krátký vzkaz?“ promluvil Jan.
„Ok,“ řekla Japonka a sebrala kameru ze stojanu.

Základna Omega

„Ne, ne, ne! Tohle mi nedělej!“ zařval Zelenka a třískl do počítače.
„Co se stalo?“
„Nějaký virus nebo co. Nejdřív začalo formátování a než jsem to stihl zastavit, přetížilo to hlavní počítač a doslova uškvařilo paměťové obvody,“ řekl Zelenka.
„To není možné, jak se jim to podařilo dostat skrz tolikero opatření?“ zeptala se desátník Haileyová a sedla si vedle Zelenky.
„To nevím. Ale je jisté, že v tom má prsty desátník Ivanová. Byla v centru, a když vypínala rušičku, musela tu nasadit virus,“ konstatoval Zelenka.
„Já Juliu znám. Nebo jsem si to alespoň myslela, že ji znám. Mám zprávy ze Země. Vystoupili z hyperprostoru a konečně jsme zaměřili lokátor. Na cestě je Apollo a Hammond,“ řekla desátník.
„Dobrá, ale moc naděje bych si nedělal. Když dokázali vyřadit náš počítač a zamést po sobě stopy, určitě přišli na způsob jak vyjmout lokátory,“ řekl Zelenka, postavil se a odešel pryč.

Na palubě Minervy

„Hned se cítím lépe, jak nejsme označeni,“ řekl Patrik, který právě stal v zadní části můstku u mapy.
„Jo, jsme hnedka volnější. Co tam vzadu děláš?“ zeptal se Petr, který seděl v křesle před tím velitelským.
„Ještě když jsme byli na Omeze, vytáhl jsem si seznam pozemských základem. Tak jejich adresy označuji, abychom náhodou neskončili u nich na prahu.“
„Dobrý nápad. A když jsi u těch planet, tak najdi nějakou vhodnou pro život a pokud možno neobydlenou. Důkladnou opravu musíme provést na povrchu.“
„Už jsem napřed. Dal jsem to za úkol Martinovi, Igorovi a Emily. Oni lépe posoudí podmínky na povrchu. Ale musíme si uvědomit, že to jsou data z pozemské databáze, takže o každé planetě ví také lidé ze Země.“
„Tak to abych se vydal na cestu za tou trojicí a předem jim vyloučil sedmnáct planet. A pak se pustíme do opravy emitorů štítů,“ řekl Jan, který právě vstoupil na můstek.
„Proč sedmnáct?“
„Protože jsem je naschvál hledal na Omeze. Pátracím týmům to dá falešnou stopu. Tak za pět minut na palubě tři,“ rozloučil se Jan a odešel pryč.

Po pár minutách si dal Petr také odchod a dal se do opravy emitorů štítů.

Hezký díl, to je poprvé co jsem rád za tu angínu, jinak bych už spal a musel si to přečíst až bych se vrátil ze školy

zaujmavy diel patasi, vzburu a unos minervi som necakal

zaujmalo by ma, kto alebo co odstranilo tu poistku na HP ??

[Patas25]

Zámek na HP? Zapojte fantazii..

A ano, přesně jsem měl v plánu udělat něco nečekaného..

Toto je spoiler!!!:

Zelenka.

Pekné pokračovanie a nepoviem, že až tak prekvapivé , len som počítal skôr s tým, že sa osamostatnia všetci.

Stim spoilerom souhlasim, taky si to myslim.

Toto je spoiler!!!:

Zámek odstranil Zelenka co?

jinak skvělý díl

vynikající díl

Taky jsem to necekal, doufamze jim pomohl Zelenka a ze se jeste v budoucnu objevi.

Jo stím taky souhlasím nebylo to něco co bych čekal.

[Patas25]

A o tom to je.. Dneska udělat něco nečekaného, je tak těžké..

Ale tobě se to povedlo udělat na jedníčku s hvězdičkou, já teda ještě čekal Healijovou.

pěkny díl ,jentak dal

[Patas25]

Tak lidičky, vy mi to věřit nebudete, ale já mám dneska úterý.. Tak zde máte opuštěný díl a takový výpis uprchlíků. Protože jak jsem byl upozorněn, jsou to nové postavy a je jich celkem dost, tak se pletou. (Kolega Jakop může potvrdit, že někdy i mne.) Taktéž děkuji Jakopovi za korekci a všem ostatním, přeji příjemné čtení.

Nejstarší z české uprchlické šestky, byl Martin Novák. Na akademii byl přijat do oboru moderní medicíny, která měla rozšířit jeho základní znalosti, seznámit s anatomií cizích druhů a samozřejmě naučit používat cizí mimozemská léčebná vybavení.
Další v pořadí byl Jan Pospíšil, který zde byl přijat pro studium technických věd a osvojil si základy cizích technologií, které dále mohl uplatnit jak při servisu stávajících systémů, tak výzkumu nových zařízení.
Třetí v pořadí byl Pavel Sedláček, jež měl příležitost studovat od nejlepších vyjednavačů a učit se od překladatelů cizí jazyky a všemožné dorozumívací prostředky, aby po své promoci mohl sloužit jako pozemský diplomat a překladatel.
Igor Hnízdo naproti tomu zde byl cvičen na post jakéhosi dobrodince, jenž měl pomáhat s rozvojem zaostalejších civilizací. Učit je nové způsoby obdělávání půdy, skladování potravin, léčebných postupů a jiných podobných věcí.
Předposledním českým studentem byl Petr Čermák, který měl to štěstí a měl ve své minulosti vojenskou službu. Proto jeho výcvik obsahoval manipulaci s vesmírnými křižníky a po úspěšném ukončení hodnost a místo na pozemském křižníku.
Posledním ze šestice byl Patrik Müller, jež se zde učil nové postupy při těžařských prací a byl jeden z mnoha studentů, kteří měli pokrýt poptávku po vesmírných rudách.

A dále pak opustili akademii (Jména a jejich zaměření)
Julia Ivanová – Jako jediná, nebyla studentem, nýbrž desátníkem, starající se o bezpečí kolonie.
Katie Murphyová-Archeologie
Micuki Hanová- Teoretická fyzika a matematika
Emily Richterová-Biologie
Emma Lopézová-Medicína a zdravověda
Megan Robertsová-Konstrukční a návrhářské studium
Thomas Jensen-Mezihvězdné a mezigalaktické pohony, servis a vývoj.
William Walker- Stavební inženýr
Sean Andersen-Psychologie se zaměřením na absenci bohů
Markus Scott- Astronom a studium vesmíru

A nyní již, díl:

Díl 1x04 The harbor

Od útěku uplynulo několik hodin. Ve vesmíru pluly dva malé objekty, vedle nichž se otevřelo hyperprostorové okno z něhož vystoupil vesmírný koráb pyramidového tvaru.



Na můstku lodi stálo několik lidí. Jeden u hlavní konzole, další u zbraňového systému, další dvojice pak u dveří a jeden seděl ve velitelském křesle.

„Zařízení je na palubě Keffline!“
„Ať to naši vědci prozkoumají a zjistí, co to je!“
„Ano, pane!“ řekl a muž u dveří odešel z můstku.
„Kam mám nastavit kurz?“
„Budeme pokračovat v cestě zpět na Luciu!“

Paluba Minervy

Celá skupina se sešla v kantýně, kde Sean Andersen rozdával každému příděl.

„Tak potřebujeme si udat další směr a tak poradu sfoukneme zároveň s večeří,“ řekla Katie Muphyová.
„V databázi jsme našli jednu blízkou planetu. Byla to planeta určená jako jedna s kandidátek pro pozemskou základnu. Nakonec ji tam nepostavili, ale mohli bychom tam přistát a opravit ten trup,“ řekl Martin a podíval se na jídlo hltajícího Patrika.
„To nezní špatně. Přistaneme daleko od brány a pro jistotu vyšleme jumper k bráně jako hlídku. Orbitu pokryjeme skrz senzory Minervy. Také bychom mohli vzít bránu při odletu sebou. Může se nám později hodit,“ připustil Jan.
„Během toho bude nutné roztřídit zásoby a udělat celkovou inventuru toho, co máme a jak dlouho nám to vydrží,“ zapojil se Petr.
„Souhlasím. Jan, Petr, Micuki a Thomas se podívají na ty zbylé dva emitory štítů, co jsou nefunkční. William, Megan a samozřejmě Patrik se pustí do toho trupu. Jakmile budou emitory opravené, tak jim první čtveřice pomůže. Zbytek projde všechny zásoby ve skladech a roztřídí je, když skončí s tímto úkolem, tak půjdou a zkontrolují upevnění projektů z Akademie. Ten manévr při útěku s námi pěkně cuknul a něco se mohlo uvolnit. Já a Igor vezmeme jumper a budeme hlídat u brány. Toho využijeme a nasbíráme nějaké zásoby na osvěžení jídelníčku,“ rozdělila lidi Julia Ivanová a usmála se, když jí všichni ten rozpis odkývali.

O půl hodiny později

Minerva vystoupila z hyperprostoru nad jednou zelenomodrou planetou. Nyní už se ujal pilotáže Petr Čermák a sám navedl loď do atmosféry a jemně přistál do údolí vedle malého jezírka. Ihned po přistání byla otevřena spodní rampa a celá posádka vyšla ven rozhlédnout se po cizí planetě. Asi po čtyřiadvaceti hodinách měli pod nohama pevnou půdu. Po pětiminutové přestávce se čtveřice dala do opravy emitoru a zatím se Megan Robertsová ujala vedení opravy trupu.

„Na spodní palubě je hlavní sklad a pak vedlejší sklad. Vedlejší sklad je plný náhradních dílů dělené na dvě skupiny. Plátování na trup a součástky do systémů. Nás nyní bude zajímat právě to plátování. Bude třeba vyměnit třináct plátů ne- li čtrnáct,“
„Jak je tam dostaneme?“
„Prostě ručně na paletovém vozíku. Jelikož jsou vrstvy na trupu dvojité, tak první to dopravíme k poškozenému místu, odstraníme zničený panel a připevníme tam panely nové. Bude to těžká práce a vůbec bych se nedivila, kdybychom tam dopravili náhradní díly, odmontovali poškozené a už tu měli skupinu od emitoru,“ řekla konstruktérka.
„Tak do toho a půl je hotovo,“ řekl si Patrik zrovna ve chvíli, kdy okolo proletěl jumper směřující k bráně.

Trojice od trupu zamířila do skladu, kde se podívali na řadu náhradních panelů.

„A sakra. Neřekla si, že to má dva krát na čtyři metry,“ zabručel ihned William, zatímco Patrik obcházel celou řadu a počítal počet kusů.
„Je jich tu jenom třicet. Z jakého jsou materiálu?“ zeptal se Patrik Megan.
„Slitina trinia, naquadahu a uhlíku,“ odpověděla hned.
„Musíme je opravit a nesmíme s nimi plýtvat. Určitě bude třeba ještě několikrát opravovat trup a ten materiál budeme potřebovat na postavení výrobní linky.“
„Jaké výrobní linky?“
„Abychom mohli zpracovávat nerosty a vyrábět potřebné věci.“
„Tak to bychom tě neměli pouštět k řízení. Naložte první dva pásy na dopravník, já se podívám na poškozenou část,“ rozkázala Megan a odešla pryč.

Mezitím se další čtveřice pustila do opravy zbylých dvou emitorů. Také si museli zajít pro náhradní díly do skladu, ale jejich přeprava byla o mnoho jednoduší. A oprava byla spíše logicky než fyzicky náročná.

Julia a Igor tou dobou byli již na dohled od brány. Jumper nechali zamaskovaný, a zatímco Julia projížděla databázi planet z jumperu, tak Igor procházel okolí. Tady byla brána na kopci opět zasazená do kamenného podstavce a jen pár metrů opodál stálo DHD. Jumper přistál asi patnáct desítek metrů od brány pod kopcem, ale i tak Julia pohodlně viděla na naquadahový kruh.

Paluba George Hammonda

Plukovník Carterová seděla ve velitelském křesle, právě v okamžik, když její loď opustila hyperprostor.

„Hlášení,“
„Nezaznamenávám žádné objekty na senzorech. Buď jsou ty schránky deaktivované, nebo už tu nejsou,“ oznámil první důstojník, který seděl na zbraňovém postu.
„Důkladný sken oblasti. Spojte se s Apollem, zda nenašli něco, co stojí za pozornost,“ vydala pokyn Carterová.

Trvalo jen pár vteřin, než důstojník oznámil, že senzory na druhé lodi poskytují úplně totožné údaje.

„Dalo se to čekat. To my jsme je vycvičili a naučili to nejlepší. Tady nic nezmůžeme, tak nastavte kurz k Zemi,“ vydala rozkaz Carterová a opustila můstek.

Hlavní planeta Luciánské Aliance- Lucia
Keffline opustil svůj Tel´tak, kterým přistál na planetě a svůj osobní Ha´tak nechal na orbitě. Lucia byla živá planeta oproti ostatním planetám této aliance. Na této planetě bylo jedno velké město sloužící k obchodům a mobilizací. Obchodovali zde zástupci jednotlivých sektorů a planet.

„Keffline! Slaviash říkal, že se možná ukážete. Již vás očekává v hlavním sálu!“
„Ať si počká! Nepřijel jsem sem kvůli němu!“ sykl vztekle.
„Myslím, že jsem se nevyjádřil jasně!“ snažil se zdůraznit muž a chytil Kefflina za paži. To byla ovšem jeho osudová chyba, sotva se jej dotkl, projela mu hrdlem dobře nabroušená čepel.
„On si počká,“ zopakoval to znovu čerstvé mrtvole a odešel si dál svojí cestou.

Kefflin si obešel trojici obchodníků a domluvil prodej kassy a následný nákup zbraňového naquadahu. Teprve až po hodinové obchůzce zamířil do té velké síně, kde se setkal se Slaviashem, mužem který nyní stál v popředí Luciánské Aliance.

„Bylo mi oznámeno, že jsi přistál již před hodinou. Proč přicházíš až nyní?“
„Měl jsem důležitější věci na práci,“ řekl Kefflin, posadil se a dal si kus masa do úst.
„Nic není důležitější, než dostavit se na poradu vůdců sektorů. Ty ses opět neukázal. To neznamená, že když ti to Netan toleroval, že já budu stejný.“
„Netan byl idiot a tak podle toho skončil. Můj poslední respekt ztratil, když se nechal oklamat pozemšťanem vydávajícím se za mne. A ty sis můj respekt nikdy nezískal!“ reagoval podrážděně Kefflin vytáhl si svůj nůž a začal si ukrajovat kousky nějakého druhu jablka.
„Ještě změníš názor. Nebudu zaslepený jako Netan a impulzivní jak Kiva,“ řekl Slaviash.
„Ne, ty to posereš svým vlastním způsobem!“
„Ještě na mě změníš názor. Ale nyní k tomu důležitému. Prý se na zapadlých planetách ve tvém sektoru objevuje nový vůdce, nový obchodník.“
„Je to můj sektor, tak do toho ti nemusí nic být a navíc se jedná o bezvýznamné planety.“
„Obchody, které nekontrolujeme, tak z nich neprosperujeme.“
„Z mého sektoru dostává aliance svůj podíl. Jestli planety obchodují mezi sebou, aby si trochu zvedly standart, fajn nevadí mi to. Hlavně když od nich dostanu suroviny a kassu.“
„Dobrá, ale jakmile se to dostane do cizích sektorů, začnu to řešit já!“ zdůraznil Slaviash.
„Když myslíš, jestli do té doby budeš ještě dýchat,“ odvětil Kefflin klidně a nijak nevzrušeně odešel pryč.

Paluba Minervy

„Zbývá nám poslední panel a loď bude kompletně opravená. Ještě hodinu to tam vydržte a taky by nebylo od věci umístit na bránu a DHD lokátor,“ promluvil Jan do vysílačky.
„Dobrá, už se těším, jak odsud vypadneme. Patnáct hodin s Ivanovou, která v jednom kuse cvičí a posiluje je peklo. Je sice na ni pěkný pohled, jak se ohýbá, ale do té doby než zpocená dojde k tobě,“ řekl Igor ve video hovoru a hned se z dálky ozvalo:
„Já tě slyším!“
„Dejte vědět, jak se budeme moct vrátit,“ řekl se zkřiveným úsměvem a ukončil video hovor.

Jakmile Jan skončil s hovorem, sedl si opět na velitelské křeslo, na jehož opěrce měl položené jídlo a pustil se do opětovného dojídání. Jakmile zhltnul svou svačinu, dál se pustil do zkoumání databáze planet, tentokrát mimo síť hvězdných bran.

Trvalo další půl hodinu, než byl poslední panel umístěn na poslední místo a dalších deset minut, než potřebné nářadí použité na opravy bylo uklizeno. Pak již konečně posádka vešla do ocelového obra a zavolala hlídkující jumper zpět.

„Tak lidičky, loď byla obnovena do své původní krásy a také jak jsem slyšel, většina nákladu byla roztříděna a víme, co na lodi máme a co nám schází. Každopádně chci vám poděkovat za posledních čtyřiadvacet hodin a za vaši dobrou práci,“ sdělil Pavel přes interkom šestnáctičlenné posádce.

Pak se otočil k pětici lidí, co byla na můstku, a opřel se o opěradlo velitelského křesla, které bylo volné.
„Už víme, kam poletíme?“ zeptal se.
„No možná jo. Když jsem měl službu na můstku, tak kromě jídla jsem procházel planety a našel jsem jednoho kandidáta,“ řekl Jan a na boční obrazovku ukázal mapu galaxie.
„Je to z antické databáze, z dob kdy rozsévaly brány před milionem let,“ vysvětlil a ukázal těsně vedle nejasnějšího bodu.
„Je to hodně blízko samotného středu galaxie. Je tam soustava, která obsahuje celých dva a třicet planet plus jejich měsíce. Je to přímo gigantická soustava.“
„Když je tak velká, proč ji už nikdo neosídlil?“ zeptala se Micuki.
„Tady je ta dobrá stránka. Nikdo o ní neví. Je tak blízko samotnému středu, že obyčejné senzory ji nezachytí a antikové na ni narazili čirou náhodou. Bohužel ta špatná stránka je, že podle databáze tam není ani jedna planeta příznivá pro život.“
„Takže vsázíš karty na to, že za tu dobu tam nějaká planeta pro život bude vhodná.“
„Ano na to vsázím.“
„A nebude ta blízkost galaktického středu mít nepříznivý vliv na planety?“
„Pokud tam ještě jsou, a pokud je některá obyvatelná, tak jediný vliv bude trochu jasnější noční obloha. A navíc víte, jakou bude mít Markus radost, když bude mít co pozorovat skrz svůj dalekohled,“ řekl Jan a máchl rukama.
„Jako tak velká soustava rozhodně stojí za prozkoumání. A jsme od ní pouze tři dny letu v hyperprostoru,“ přitakal nyní Petr.
„Můžeme si dovolit průzkum z hlediska zásob naquadahu?“ zeptal se Pavel.
„Máme dostatek suroviny do generátorů na provoz lodi po dobu asi dvou měsíců, když se vyhneme bojovým střetům,“ doplnil Petr.
„Naquadah je celkem hojně rozšířený, doufám, že v této soustavě na něj také narazíme. Přinejhorším, když tam nebude žádná vhodná planeta, mohli bychom si udělat trochu větší zásoby této rudy,“ dodal nyní Patrik.
„To je fakt. Máme tady na palubě cvičné střely. Tyto střely nezpůsobí žádnou detonaci. Ale když tam dám trhavinu obohacenou naquadahem mohli bychom disponovat raketovými střelami typu Mark IX,“ dodal Jan.
„Dobrá, myslím si, že jsme se shodli na našem dalším cíli,“ rozhodl Petr, zadal kurz a Minerva vstoupila do hyperprostoru.

Po této krátké debatě se skupina rozešla a informovala zbytek posádky o předešlém rozhodnutí a ujistila se, zda někdo nemá námitky. Všichni odsouhlasili, že takové místo, kde jsou rušené senzory, je přímo ideální místo pro novou domovskou planetu či základnu.

Kefflinova domovská planeta

Vládce této planety seděl ve své komnatě, kde měl křeslo umístěné před velkým oknem. Skrz toto okno viděl do kráteru, ze kterého stoupal kouř a prach od probíhající těžby a kdesi v dálce za údolím se zelenaly rozsáhlé lány kassy. Kefflin seděl a jemně vdechoval štiplavý kouř z jakéhosi druhu doutníku. Najednou se za jeho zády rozrazily dveře a Kefflin se nijak nevzrušil.

„Pane, podařilo se nám zjistit účel těch dvou boxů. Jsou to druhy lokátorů a podle konstrukce je to pozemského původu.“
„Lokátory? Okamžitě je deaktivujte!“
„Už jsme to udělali, ale také jsme tam objevili zprávu. Máte ji tady na krystalu,“ řekl vědec a podal mu příslušný krystal.
„Je na senzorech nějaká přibližující se loď?“
„Ne pane.“
„Hlídejte okolí. Jestli tohle jsou pozemské lokátory, tak je možné, že nás navštíví,“ řekl Keffline a ihned si přehrál vzkaz. Jakmile si vyslechl krátkou zprávu z A.E.S. Minervy, ihned opustil své komnaty a vešel do jakéhosi velitelského centra.

„Přehrál si někdo z vás tu zprávu?“
„Ne, pane!“
„Okamžitě vyšlete dva Ha´taky na místo nálezů těch skříněk a zahajte pátrání. Jakási skupina pozemšťanů se dala na útěk v jedné z jejich lodí. Ten křižník musíme získat!“
„Ale, pane. Neměli bychom nechat naše lodě na orbitě? Pro případ, že se tu ukážou pozemšťané?“
„Dovoluješ pochybovat o mých rozkazech! Vyšli tam dvě lodě, ať okamžitě začnou pátrat. Také vymažte z těch schránek vzkaz,“ znovu zopakoval rozkaz Kefflin a položil ruku na svůj nůž.
V hlavě mu probleskla vidina pozemské lodi v jeho flotile. Sám věděl, že s pozemšťany není si radno zahrávat a moc dobře mu bylo jasné, že pozemské křižníky zachytili signál lokátorů a jsou na cestě.
Nasál další dávku ze svého doutníku a v hlavě se mu rodil plán, jak toho využít ke svému prospěchu.

Paluba Minervy, o tři dny později

Tři dny utekly jako voda a většina posádky věnovala čas k úpravě svých vlastních kajut, dotřídění zásob a svůj zbylý čas věnovali různým projektům. Jan Pospíšil spolu s Megan Robertsovou se snažili dokončit jeden projekt, který vlastně byl další zbraňovou platformou na asgardské zbraně. Tato platforma byla stavěna studenty na akademii, a pokud by se ji podařilo dokončit, Minerva by disponovala alespoň jednou pořádnou zbraní.
Petr Čermák také další pětici vysvětlil základní ovládání, v nichž byl v první řadě Patrik s Micuki, poté Julia s Thomasem a nakonec Pavel Sedláček. Konečným cílem bylo vytvořit tři dvojice, které budou mít služby na můstku po osmi hodinách.

Někdy během třetího dne A.E.S. Minerva vystoupila z hyperprostoru v cílové soustavě. Výlet z hyperprostoru byl předen znám a proto v okamžiku výstupu se celá posádka shromáždila na můstku lodi.

„Tak pánové a dámy jsme tu,“ řekl Petr, který seděl na místě pilota po levé straně. V pravém křesle seděla Micuki a velitelské křeslo obsadila Julia Ivanová.
„Kdy zjistíme, jestli je tu pro nás nějaká vhodná planeta?“ zeptala se desátník.
„To není tak jednoduché. Jako první musíme zjistit, jaká hvězda je středem této soustavy,“ začal Markus Scott.

Petr proto ihned senzory zaměřil onu hvězdu a zobrazil mu údaje na boční obrazovce.

„To je hvězda typu Cephei. Je přibližně dvou tisíckrát, až dvou tisíc dvěstěkrát větší než Slunce ve Sluneční soustavě. To znamená, že zóna pro život je přibližně…,“ začal Markus a odběhl ke konzole v zadní části můstku, kde začal zpracovávat data.

„Jestliže chceme planetu, kde není ani horko ani zima, musí být ve správné vzdálenosti od hvězdy,“ dokončil myšlenku a přešel opět do přední části můstku k boční obrazovce, kde aktualizoval obraz.
„Přibližně v tomto zeleném pásmu by se měla nacházet naše planeta. Můžeš mi vyjet ještě dráhy jednotlivých planet, jak se pohybují okolo hvězdy,“ požádal astronom.

Petr ihned upravil obraz na bočním monitoru a chvíli na to žlutě vyznačil trojici planet.

„Jenom tři planety ve správné vzdálenosti?“
„Vyznačil jsem planety, které jsou po celý oběh v tom pásmu a jsou to planety. Ne plynoví obři. Podle senzorů z těch dvaatřiceti planet je čtrnáct jenom plynných obrů. A zbytek planet nemá celý oběh v zeleném pásmu,“ vysvětli Petr.
„Dobrý postřeh. Tak z mého pohledu sem to dostatečně zúžil. Teď je na vás provést podrobný průzkum a najít tu nejvhodnější planetu,“ usmál se Markus a odstoupil do zadní části můstku.
„Tak dobrá, nastavuju kurz k nejbližší planetě. Čas příletu ETA dvě minuty,“ ohlásil Petr.

Trvalo sice dvě minuty, než se loď dostala na stabilní orbitu, ale již pár chvil předtím, byla v takovém dosahu senzorů, aby se dalo poznat, že planeta není vhodná.

„Je tu sice voda a kyslík, ale téměř žádná vegetace. Je to kus šutru a život na tom by nebyl nic moc,“ řekl Petr.
„Druhá planeta!“ vydala pokyn Julia Ivanová, ale říkat to nemusela, protože Petr Čermák za kormidlem již nastavil kurz.

Cesta k této planetě trvala další čtyři minuty a posádka, jakmile se dostala opět na dosah senzorů, tak zjistili, že tato další planeta je nyní úplně bez atmosféry.

Pak se ukradená loď zacílila na poslední vesmírný objekt, ke kterému cesta nyní trvala sotva dvě minuty.

„Planeta má ve své atmosféře příliš mnoho oxidu uhličitého. Nějaká vegetace tam je, ale pro nás je planeta vyloučená, takové množství toho plynu je pro lidi smrtelné,“ pronesl špatnou zprávu Petr.
Můstkem se nyní prohnala vlna smutného zabručení, protože většina očekávala dobrou zprávu. Většina posádky z toho důvodu opustila můstek a zůstalo tam jenom pár lidí.

„V zeleném pásmu je přece více planet než tato trojice planet,“ namítl Markus.
„To ano, ale na plynných obrech taky nebude příjemné prostředí.“
„Máš, pravdu. My jsme se dívali pouze na planety. Je načase prověřit i jednotlivé měsíce. S trochou štěstí něco najdeme,“ opravil ho Markus a vyznačil několik dalších cílů.

O pár desítek minut později

Na lodi se aktivoval interkom a v ní promluvil už trochu vzrušeným hlasem astronom Markus Scott.

„Tak lidi, tady můstek. Nakonec se nám podařilo najít jeden měsíc obíhající okolo plynného obra, který je v zeleném pásmu. Právě vstupujeme na orbitu a tak všechny vyzývám, aby se dostavili do zasedačky.“

Prakticky většina posádky opustila můstek s tím, že bude třeba najít novou soustavu a strávit ještě nějakou dobu na cestách, než budou mít bezpečnou planetu. Zpráva o tom, že se našel obyvatelný měsíc v tomto ideálně skrytém systému, všem trochu zvedlo náladu.
Trvalo pár minut, než došel poslední člen posádky a usedl k zasedacímu stolu, kde již před každým byl nachystán notebooky s přímým připojením na senzory. Jediná Micuki a Thomas zůstali na můstku a pracovali na tamních stanovištích.

„Máme zmapovaný povrch planety a právě máme senzory nastaveny na minerální průzkum. Naším úkolem bude najít ideální místo pro založení kolonie a umístění brány. Dejte se do hledání a své návrhy předkládejte,“ řekla desátník Julia Ivanová.
Více říkat nemusela, protože již všichni hleděli do počítačů a hledali ono místo. V docela krátké chvíli padlo několik návrhů, ale byly vyloučeny kvůli nedostatku vody, úrodné půdy a jiným důvodům. Zhruba po dvaceti minutách se ozval Igor, který ihned začal.

„Velká travnatá plocha, dosti úrodná. Tuto plochu protíná pár metrů široká řeka a v okolí této řeky je dostatek jílovitých nalezišť. Proti proudu je široký les a poblíž lesa to vypadá na dobré naleziště kamene a dokonce i železa a jiné rudy. Přibližně dva dny chůze je dokonce naleziště trinia jen pár desítek metrů pod povrchem,“ řekl a označil ono místo na mapě.
Trvalo chvíli, než ostatní prozkoumali ono místo a prošli si data, ale většině se toto místo zalíbilo.

„Bránu bychom mohli umístit za těmi horami, ať je mimo dosah základny. Ale jinak myslím, že je to vhodné místo,“ rozhodla Julia a její řeč ukončilo souhlasné zamrčení.

O pár desítek minut později

V levém hangáru u jumperů stála šestice, všichni v zelených uniformách SG jednotek a všichni měli na sobě vesty s vybavením. Jenom Julie měla v rukou MP5ku a Igor s Patrikem každý po jednom Zat´nik´telu a poloautomatickou pistoly. Další trojice William Walker, Emily Richterová a Emma Lopézová odmítli zbraně, protože s nimi neuměli dostatečně zacházet. Tato šestice se rozdělila na dvě skupiny. V první byla Julia, Igor a William v druhém potom Emily, Emma a Patrik.

Jakmile byly naloženy zásoby, tak z hangáru odstartovala dvojice jumperů. Oba tyto antické stroje bezpečně vstoupily do atmosféry a rozdělily se nad cílovou oblastí. Jumper s první skupinou přistál v horském úskalí a druhý si to zamířil na rozsáhlou planinu, přes hodinu chůze vzdálenou od místa prvního přistání.

Jakmile první stroj sedl na zem a otevřela se zadní vrata, tak vyšla Julia pevně svírající svou MP5ku. Obešla celou loď, aby se vizuálně přesvědčila, že nejbližší okolí je bez predátorů. Zatímco ona se rozhlížela, zbývající dvojice vystoupila a vytáhla lopaty a krumpáče.

„Tady, u té stěny. Tady bude ideální místo pro umístění brány,“ ukázal William a jedním krumpáčem začal vykopávat díru, do které se měla zasadit hvězdná brána. Zbytek trojice se k němu do pár vteřin ihned přidal.

Druhý jumper přistál jen o pár minut později a sedl na rozsáhlou a mírně kopcovitou louku těsně vedle pár metrů široké řeky. Opět jako první vystoupil Patrik, který si předem odepnul pouzdro Zat´nik´telu a měl jej připravené. Po krátké obchůzce se ujistil o bezpečnosti a zbývající dvě ženy tohoto výsadku začali vynášet bedny s vybavením. Trvalo pár minut, než všichni společně vyložili vybavení a zatímco Patrik se dal do stavby přístřešku, tak zbylá dvojice začala s podrobnou analýzou vody, půdy.

(Poznámka autora: Les a naleziště rud a kamene je protiproudu na západ. Brána je taktéž umístěná tamtím směrem. Na východ je zase naleziště trinia. Řeka teče tamtím směrem. Toto je pohled z mírné vyvýšeniny na severní straně řeky na sever. Celá krajina má pak podobný vzhled. Desítky kilometrů velké, relativně rovné údolí v dálce lemované horskými vrchy.)




Trvalo přibližně půl druhé hodiny, než trojice v horách vykopala dostatečně velkou díru, do které byla na pokyn přes vysílačku transportována hvězdná brána. Ta po transportu jemně spadla dozadu a opřela se o skalní stěnu, zatímco DHD skončilo pár metrů opodál a pevně stálo na místě.

„Dobrá srovnáme to a zalijeme podstavu betonem,“ řekl William.
„Máme ho vůbec dostatek?“ zeptala se Julia.
„Asi na vyplnění dvou takových bran,“ odpověděl stavební inženýr, když se náhle rozezvučela vysílačka, v níž se ozvala Emily Richterová s naléhavým voláním o pomoc.

Děkuji za přečtení a hodnoťte, komentujte a diskutujte.

vcelku dobre a mam radost se zapojenim aliance do deje.
jen mam za to ze clenu posatky by mel byt vetsi pocet, alespon do triceti.
ta spousta novych postav

[Patas25]

Tak tady jde o to, čím více lidí při útěku, tím větší riziko prozrazení a neúspěchu. Loď je v automatickém režimu dobře ovladatelná ze 4 pracovních míst. Tak pro zatím, bych řekl, že počet je dostatečný.

Moc hezkej díl.
No je jich celkem dost.
Jinak jsem zklamán tim že jim chceš dát paprskomet, prtoože jsi řekl dvě možnosti děje.
1. Tu loď obsadí a luciaánská aliance bude mít paprskomety.
2. Minerva zníčí ha'taky nepřítele a snadno uprchne.

[Patas25]

Mno, zajímavé tipy, ale moc se k pravdě neblíží.

Sakra, takže tato povídka nebude mít podobný děj jako ostatní povídky zde.

vynikající díl