Čau,
při dlouhých zimních a studených večerech, jsem neměl do čeho píchnout a tak jsem si řekl! Nebudu jen číst a vzmužím se! Udělám vlastní povídky, která určitě bude mít na pulitzera!
Takže jen chválit a kritizovat jen citlivě, ať se nesplaším!
p.s. Podle ohlasu a pokud děj zaujme vás, tak budu shánět dobrou duši, která upraví mou květnatost a nějaké té chybky ve větách.
p.s.s. par vysvětlivek
"Mluva" - postava mluví přímou řečí.
"Myšlenka" - postava přemýšlí v hlavě ( nebo mluví v duchu pro sebe )
The Curse...
Po celé místnosti se rozléhál šum tužek škrábajících po papíře a občasné zavrzaní židle studenta, který se na ní houpal. Tom čekal na konec hodiny, aby mohl už konečně vypadnout odsuď a skásovat toho hňupa co neumí si zapamatovat těch par legend z řecké mitologie. “Máte posledních deset minut na dopracování testu” prohlásil profesor a věnoval se zřejmě opravování prací studentu, protože Tom si nemohl představit jiný důvod proč by profesor, tak zůřivě psal poznámky do papíru.
“deset minut… ten jím teda dává na čas” Tom nerad dělal zkoušky za jiné lidi. Koledoval si tím o problém a hlavně nesnašel celý školský systém. Uvědomoval si, že je bez peněz a teď nevěděl o jiném snadném zpúsobu jak si vydělat tři sta dolaru na zaplacení nájmu. Tak využil možnosti, která mu spadla přímo do klína. Ozval se mu člověk za kterého minulý rok dělal zkoušku z prává. Vydělal si ten krát čtyři sta dolaru za hodinu a takovou práci měl rád… ."snadné prachy, za snadný job”.. jak měl ve zvyku říkat. Ptal se ho jestli nechce za jeho znamého udělat test z histori a že da pět stovek. Tom hned souhlasil a tak tu teď houpe na židli a počítá poslední minuty do konce testu, aby mohl odevzdat prácí v co největším chumlu.
“Odložte tužky a odevzdejte vašé práce. O výsledku budete informovaní pomoci emailu, nebo si je zjistite na stránkách.” Sklonil profesor hlavu zpátky k pracím a pokračoval dal v opravách.
Tom vstal a narazil si pořádně na hlavu kšiltovku, aby mu bylo hůř vidět na obličej. “jako vždy přistoupit ke katedře v co největším chumlu a dát list na ostatní. Nic složitého.” Uklidňoval sám sebe, že se nic nepokazí a přistoupil ke katedře s cílem položit test na ostatní, V ten moment profesor vzhlednůl a podívál se na Toma a jeho napřaženou rukou s testem. Profesor neváhal vzal si test a položil ho vedle hromádky s ostatnimi. “Do háje.. až se podívá na jméno, tak mu dojde, že nejsem žádný Joe Paks. Musím zamíchat test mezi ostatní a to hned.” Udělal dva kroky směrem od katedry a pootočil hlavu, aby se mohl podívat co děla profesor. “Zrovna se vybavuje s brunetou co seděla dvě řády přede mnou. To je moje šance!” Tom se otočil zpátky ke katedře, udělal dva rychlé kroky a vzal svůj test, který zamíchal mezi ostatní. S úsměvem začal odcházet od katedry a už počítal v duchu svých pět stovek.
“Hééj vy v čepici počkejte!” Uslyšel Tom a začal přidávat do kroku. “Do háje! To nemohl dál čumět na tu brunetu a nechat mě v klidu odejít?” Profesor obešel katedru a rychlým krokem začal dohánět studenta, kterého určitě dnes vidí na své hodině poprvé a moc by ho zajímalo jaký test psal. “To mi ještě chybělo! On snad za mnou bude běžet"” Pomyslel si tom a začal utíkat z místností do bludiště koridoru kde doufal, že se profesorovi ztratí.
“To určitě bude další podvodník co píše za ostatní testy! Musím ho chytit! Zmetka jednoho!” S rozčíleným výrazem se vydal profesor dohánět studenta do koridoru. Tom věděl, že má velký problém pokud ho chytí profesor, tak bude mít už druhý škraloup a jen vyhazovem z univerzity za podvádění se neoddělá. Dva krát zabočil do vedlejších koridoru a doufal, že se ztratil profesorovi. “Teď jen se zašít někde na chvilku a pak vypadnout odsuď.” Tom se rozhlédnul pořádně, aby zjistil kde to vůbec je a vypadalo to tu na méně využívané prostory. Zřejmě tu mají laboratoře a archívy. Řekl si Tom a vydal se zkoušet kliky, aby zjistil kam se může zašít.
Na třetí pokus se na něj usmálo štěstí a vysoké bytelné dveře povolili. Nakoukl dovnitř aby zjistil jestli někdo není v místnosti. Rychlým pohledem přes celou místnost zjistil, že v ní není nikdo a tak vstoupil dovnitř. Po celé místností byly rozestavěné a všude možně položené exponáty. Většinu exponátu by zařadil do různých egyptských dynastii, ale našli se tu i výjimky které nepoznával. Zaujala ho obzvlášť dvě tabulky, které byli položené na stole Dr. Davida Jordana podle jmenovky co byla na stole. Na první tabulce bylo písmo, které nikdy neviděl, protože bylo natolik specifické, že by si ho jinak určitě zapamatoval. Písmo bylo striktně pravoúhle a skládalo se z mnoha čtverečku do složitějších kombinací. Ta tabulka mu nedávala smysl, takže ji odložil a přesunul pozornost na druhou tabulku na té poznával hieroglyfy, které se zmiňovaly o nějaké královně a králi, kteří jsou boha-mi a mají znak v podobě protáhlého zvonu s čtyřmi čárami, kterými byl přeškrtnut zvon v horní části. Najedou Tom uslyšel blížící se kroky a začal hledat místo kam zmizet. “Hmm tady se můžu leda tak schovat za závěs.. Třeba to ukecám na umývače oken!” Rychle přistoupil k těžkému závěsu, který byl od stropu do podlahy dlouhý a zabalil se do něj.
Do místností vešel starší muž s šedými vlasy, které ustupovali pleši a s brýlemi, které měli tenké obroučky. “Musím rychle zavolat Danielovi. Určitě bude rád slyšet, že je konečně důkaz pro jeho šílenou teorii!” Tom tiše stal za závěsem a díval se na to jak profesor prohrabuje notýsek s telefonními čísly. “Tak starochu najdi konečně to číslo a zase odejdi v míru.” a pousmál se nad vlastním vtipem a dál tiše stál.
“Polož ten telefon hned!” Tom nevěřícně se díval na krásnou kudrnatou blondýnu, která by snad svým hlasem dokázala zmrazit i afriku! Říkal si v duchu a doufal, že si ho nikdo nevšimne a bude moct vypadnout z tohohle místa co nejdříve.
“Řekla jsem polož telefon!” Promluvila ještě jednou neznáma žena a přistoupila k profesorovi, kterého jednou rukou zvedla a přehodila ho přes stůl s tabulkami. “Sáro co se s tebou děje? Co to má znamenat?” Se strachem se koukal na ženu David. “Jak se opovažuješ na mě mluvit sluho?! Poklek-ní před svým bohem!” “Ty vole co si vzala, že ji tak hráblo a hází si s ním jak s panenkou..” Říkal si Tom a modlil se, aby si ho nevšimla ta šílená baba. “Komu všemu jsi řekl o urnách a tabulkach? Mluv!” Sarah přistoupila k Davidovy a zvedla ho ze země. Kde skončil po krátkém letu přes stůl. “Nikomu Sáro. Přeci nechceš tento objev sobě přivlastnit?” David se vystrašeně koukal na Sáru a stal na špičkách nohou, aby se neudusil. Sára se na něj podívala zasvítili ji oči a řekla “Pak jsi mi už k ničemu” a zlomila mu vaz.
“Do prdele… kurva!! Co se to tu děje? Jestli zjistí, že tu jsem, tak určitě dopadnu stejně a co to má sakra s očima!!” Tom byl natolik ovládnutý strachem, že se nemohl ani pohnout a tak pozoroval co dál udělá blondýna. Sarah přistoupila k tabulkam, které si dala do kabelky a otočila se k hromádce šperku nacházejících se na poličce co visela na stěně. Mezi nimi vzala zlaty řetízek s kuličkou o velikosti golfového míčku s dvěma různobarevnými polovinami, které odtrhla od sebe a položila je na stůl pod kterým ležel Daniel. Sára si dala kabelku na rameno a rychlým krokem se vydala pryč.
“Vypadá to, že ta mrcha odešla. Měl bych odsuď vypadnout dokud někdo nezavolal policii.” Tom pomalu začal vylézat poza závěsu když ucítil hrozný smrad a na stole zpozoroval, jak mezi polovičkami kuličky přeskočila jiskra. Jediné co potom Tom si pamatoval byl tvrdý dopad, zvuk křupaní kosti a vysvobozující temno.
Tom, už druhý den ležel v nemocnici se sádrou na ruce a snažil se pochopit co se stalo tři dny zpátky na chicagské univerzitě archeologie. Divná tabulka s pravoúhlým písmem, zářící oči, nadlidská síla a ten hlas! To prostě nedávalo žádný smysl a to ještě nesmí zapomenout na ten výbuch! Co zjistil od doktora, tak na univerzitě prý došlo k úniku plynu a on vyletěl z okna, což mu zachránilo život, protože prý by jinak uhořel. Sám tom nevěřil této báchorce. On ví co způsobilo výbuch a nenechá si nic jiného namluvit!
Do místnosti vešla štíhlá na krátko ostříhaná žena s mužem, které měl hnědé vlasy na krátko stříhané s kulatými brýlemi na nose a přistoupili k Tomovi, který na ně zvědavě koukal a čekal co z nich vypadne. “Dobrý den já jsem major Samantha Carterová a toto je Daniel Jackson” představila oba Sam a Daniel kývl a přátelsky se usmál na Toma. “Zajímalo by nás co se stalo na univerzitě” Zeptala se Sam a čekala na odpověď.
“Tak za prvé by mě zajímalo proč armáda se zajímá nějakým profesorem a za druhé bez svého právníka neřeknu ani slovo!” Rozhodně prohlásil Tom a čekal co se bude dít dal. Sám přistoupila blíž k posteli a řekla “Podívejte jde o národní bezpečnost a víc vám k tomu nemůžu říct. Řekněte mi co se stalo a my vám zařídíme tu nejlepší rekonvalescenci.”
“Když jím řeknu, že jsem viděl jak zabili profesora, tak to určitě zkusí hodit na mě a kdo mi uvěří, že šílená ženská zvedla profesora jednou rukou a pak vyhodila do povětří půlku křídla šperkem.” Tom chvilku přemýšlel jak se z toho vykroutit. “Šel jsem zrovna koridorem, když jsem ucítil unikající plyn, tak jsem se rozhodl co nejrychleji otevřít okna, aby se to vyvětralo. Bohužel bylo už pozdě a pak se tu probouzím na posteli.”
“Děkují vám za vysvětlení” Sam se usmála a otočila se na Daniela s kterým odcházely z místnosti. “Škoda, že nic neví o Sáře a Davidovi. Teď nevíme co se s nimi stalo a kam zmizeli chybějící tabulky a exponáty.” Poprvé promluvil Daniel a Sam jenom přitakala.
Tom, když uslyšel o čem se baví hned zpozorněl a jen stihl říct před zabouchnutím dveří, že ví co se stalo s tabulkami a sledoval dveře které se na chvilku při zavíraní zarazili, ale po chvíli se zabouchly úplně.
“Skvěli teď tu budu trčet a ještě k dluhu za bydlení přibude účet za nemocnici. Za to určitě může nějaká kletba!.”