Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Haró,jako náhradu za dočasně suspendovaný SGART, tu pro vá mám něco nového. Povídka se odehrává ve Stejném Časoprostoru jako Love to hate
Please enjoy.
Obsah:
01. Kapitola- Nepodařený útok
02. Kapitola- Občanství a noční můry
03. Kapitola- Útok z nebes
04. Kapitola- Otrava a skoropovznesení
05. Kapitola- F-401 Raptor II
06. Kapitola- Pohřeb
07. Kapitola- Everything is not so lost
SG: Příběh Laury Cadmanové
01K. apitola - Nepodařený útok
„Madam, neplánovaná aktivace zvenčí!“ Ohlásil Chuck. „Kód Athosianů.“ Anna přikývla. „Pusťte je.“
Štít na bráně se sklopil a prošla jedna velmi dobře známá postava. „Teilo?“ Podivil se John, který právě doběhl k bráně. „Myslel jsem, že jsi na nás už zapomněla, když jsme se vrátili na Zemi.“
Teila se usmála a svým typickým pragmatickým hlasem pronesla. „Mno, stojím tady, Johne…“
„Ale něco mi říká, že tu nejsi jen tak.“ „To je pravda potřebujeme pomoct…“ John se podivil. „S čím?“
O Dva dny později
„Takže, podle našich zdrojů mají obranu, zde, zde, zde a zde…“
Pronesl John v zasedací místnosti. Team Majora Cadmenové zaútočí ze Severo-východu na pozici dvanáct. Major Winterson napadne vesnici ze západu. Lorne po průchodu bránou provede „Flank“ a zaútočí z jihu. Já a můj team zaútočíme od brány přímo. Podrobnější informace máte ve svých složkách. Akce musí být perfektně načasovaná a provedená. Nepřítel bude mít početní i technologickou převahu… Dobrá zpráva je, že Rusové se uvolili poskytnout nám svoje vybavení, tudíž dostaneme pulzní pušky!“
Ozvalo se sborové zajásání. John zaklapl desky s informacemi.
„Nějaké dotazy?“
Laura zvedla ruku. „Ano pane…“ „Mluvte.“ „Proč nepoužijeme k přepadení Jumpery?“ „Podle informátorů má nepřítel silnou protileteckou obranu.“ „Whow! Tak ty se teda museli činit, když tohle zvládli vybudovat za týden…“ Prohlásil Winterson. „To ano, proto se ihned hlaste ve zbrojním skladu, Rusové ze Země přivezli výzbroj. Rozchod!“
„Toto.“ A ukázal na pulzní pušku ve své ruce.
„Je Pulzní puška Antonov-2, zkráceně At-2. Je to naprosto jiná zbraň, než na jakou jste byli zvyklí. Je tu několik důležitých věcí, které musíte znát.“
Pronesl Ruský voják ve zbrojnici, když předváděl koaličním silám jejich novou výzbroj.
„Jelikož se jedná o částicovou zbraň, je potřeba jí dodávat energii. To se činí zasunutím zásobníku do šachty, podobně jako u projektilové zbraně. Fungují na bázi zkratového proudu, který je po určitou dobu schopen pohánět zbraň, něž se zdroj vyčerpá. Na jeden zásobník vystřílíte přesně 60 výstřelů, nic víc, nic míň.“
Všichni souhlasně přikývli.
„Zbraň pálí plazmové výboje v úzkém svazku, na věci jako balistická křivka zapomeňte. Zbraň má účinný dostřel pět kilometrů, než se svazek moc rozptýlí. Další věc, expandující plazma má při výstřelu téměř rychlost světla. Zpětný ráz je i přes pasivní tlumiče, znatelně cítit, nicméně to není nic, na co byste nebyli zvyklí.“
Další přikývnutí.
„Další věc, co dostanete je.“ „Glock???“ Zkusil Winterson. „Ano i ne. Tato zbraň sice vychází vzhledem z proslulé zbraně Glock-17. Nicméně se jedná o pulzní pistoli na dvanáct výstřelů označovanou Gustav mk. 17, ale říkáme jí Glock.“ Pronesl Tomansky a mírně se ušklíbl.
„Dálší co pro vás mám je tato kombinéza z kevlarovo-uhlíkového vlákna, doplněná o nevodivé kompozitní materiály. Měla by zastavit výstřel z Beretty a vydržet pár zásahů z tyčové zbraně, ale nespoléhal bych na to.“ Doporučil jim a ještě dodal. „A jedna pozitivní vlastnost je ta, že jste v ní odolní proti wraitským stunerům a Zatňaktelům.“
Poté vzal do rukou něco jako šedivé chrániče.
„Toto, jsou zpolimerované keramické destičky, vystužené uhlíko-trinovým vláknem. Tuto technologii nám vyvinuly Izraelci.“ „Šikovní chlapíci.“ Prohodil jen tak mimochodem Winterson.
Dále popadl šedivou helmu s malou anténkou. „Whow, ta je jak vystřižená ze Star Wars.“ Nechal se slyšet jeden desátník. Tomansky jeho poznámku ignoroval. „Tato helma, byla vyvinuta našimi přáteli Japonci, kteří našli schémata v databázi. Tento model byl vyvinut před více jak 65 miliony let rasou známou jako Parléni. A my se dnes můžeme kochat její geniální stavbou.“ Všichni si helmu se zájmem prohlíželi.
„A teď to nejdůležitější.“ Prohlásil a vytáhl malou modře svítící krabičku. „Toto, je vaše primární ochrana, proto máte brnění jen na některých místech. Tohle je osobní štít, vyvinutý na základě těch antických. Energetický krystal uvnitř dokáže pojmout velké množství energie. Ale dávejte pozor, kolik dostáváte zásahů, není radno o něj přijít během bitvy…“
Tím výklad skončil a všichni se oblékli do plné zbroje. Následoval několika hodinový kurz používání, než byli všichni plně sžiti se svojí novou výstrojí.
„A pořádně se vyspěte na zítřek.“ Popřál jim Tomansky, když se začali rozcházet. Všichni si ještě vzrušeně šuškali jako malé děti. „No tývado, ten interface v té helmě mně dostal! GPS, augmentová realita, informace k misi, stav výstroje… To je jak z nějakého Sci-fi!“ Radoval se Winterson.
Další den ráno stáli všichni před bránou v nové výstroji připraveni, útoku.
John se stoupl před bránu a sundal si helmu. „Takže mně poslouchejte lidi! Cíl mise je jasný, osvobodit okupovanou vesnici. Ale zároveň se o těch útočnících dozvědět co nejvíce! První půjde Team majora Wintersona, poté Cadmanová se svými lidmi. Poté já, Kowalsky, Regan, Tomansky, Suchojevič a tak dále... Chucku zadávej!“
Poté co se nestabilní vortex částic rozprskl o štít brány, nasadil si John helmu a otočil se na ostatní. „Takže jdeme na to!“ Pronesl a všechny teamy začaly procházet bránou.
Vše šlo hladce. Nepozorovaně se přiblížili na půl kilometru od vesnice a začali se přeskupovat, když v tom vypuklo peklo. Někdo z Athosianů musel mluvit, neboť na ně obránci byli připraveni a nalíčili past. Desítky zbraní a pulzních kulometů začalo nemilosrdně kosit Atlantské vojáky. Největší šok byl, když přes jejich neproniknutelné štíty, nepřátelské střely procházely jako, kdyby byly vzduch. Plátování a kombinéza, pak byly jen malá ochrana… V prvních pěti minutách přišli lidé o šest teamů, obránci byli téměř bez ztrát.
„Ústup!“ Zařval John a začal krýt ustupující druhy. Major Winterson a Laura se k němu přidali, oba již přišli o své teamy. „Běžte, pane! Budeme vás krýt!“ Zakřičel Winterson. „V žádném případě! Půjdeme společně, anebo vůbec!“ „Jste důležitější nežli mi, pane!“ Zařval znovu Winterson. „Prosím, pane! Běžte! Jdeme hned za vámi!“ Přidala se Laura. John však stále otálel. „Sakra tak už vypadněte! Budeme v pořádku!“ V tom se John začal stahovat k bráně; všichni ostatní co zbyli, již dávno bránu vytočili a prošli. „Budeme v pořádku?“ Zeptala se Laura a podívala se na Wintersona. „Ne, ale kdybych mu to řekl, tak by neodešel…“ V tom Lauře prosvištěla jedna střela těsně vedle ucha. „Musíme k bráně!“ „Souhlasím!“ Kývl Winterson. „Granáty!“ V tom okamžiku oba hodili všechny granáty, co měli, konvenční, omračovací, zábleskové, dýmovnice a vyrazili k bráně.
Když už byli těsně u ní, dostalo DHD zásah a brána začala nebezpečně přeskakovat a destabilizovat se. Oba dva se na sebe podívali. „Teď nebo nikdy!“ A proskočili skrz horizont událostí.
Na druhé straně je to nemilosrdně vyhodilo několik metrů daleko, pravděpodobně, kvůli poruše brány. Oba se pracně posadili a rozhlédli se. Tohle rozhodně nebyla Atlantida. Nacházeli se na zelené horské louce, obklopené zasněženými vrcholky hor a malou cestičkou, od brány. Winterson neohrabaně vstal a protáhl si všechny své ztuhlé a naražené svaly. Potom natáhl ruku ke stále sedící Lauře a pomohl jí na nohy. Oba dva si sundali helmu a začali zkoumat DHD.
Laura zkusila zadat adresu, nicméně DHD nereagovalo. Winterson si klekl a odklopil oboční panel, krystaly byly úplně na škvarek. „ A doháje…“ „Co se děje?“ „Ovládací krystaly jsou černější než Obama, tohle nespravím…“ Laura konečně vzdala zadávání a pohlédla na něj. „Co tedy budeme dělat?“
„Mno, nevím… Určitě nás budou hledat.“
„Myslí si, že jsme mrtví.“ Upozornila ho Laura.
„To máš vlastně pravdu, takže tu necháme nějaké znamení, že jsme tu byli, pro všechny případy a zkusíme, kam ta cesta vede.“ Pokrčil Rameny Winterson.
„Konečně nějaký solidní plán.“ Usmála se Laura. Jelikož jejich pušky, byly již dávno bez energie, tak se rozhodly, nechat je zkřížené u brány. Tak by Atlanťané poznali, že zde byli.
Poté co se John vrátil, začala se brána destabilizovat, následně vytvořila energetický výboj, který spálil polovinu vedení v místnosti.
Když se John zvedl ze země, rozhlédl se po místnosti. Vrátila se jich sotva třetina… Na velitelství budou padat hlavy… S námahou se zvedl a zamířil ke schodům vedoucí do velitelské místnosti. Cestou se nažil nevnímat nářek zraněných a umírajících. Musel se vyhýbat doktorům, kteří přebíhali od jednoho pacienta ke druhému.
Najednou mu došlo, že prošel poslední. „Winterson, Cadmanová! Zůstali tam!“ Křičel mu hlásek v hlavě. Vyběhl po schodech do řídící místnosti a došel k Chuckovi. „Prošel ještě někdo?!“ „Ne pane… Byl jste poslední, pak brána zakolísala a vypla se…“ John vzetky mrštil helmou o zem.
Anna zrovna vyšla po schodech a tvářila se zarmouceně, asi již byla obeznámena se situací.
John k ní nasupeně došel. Vzdálenost mezi jejich obličeji byla sotva 20 centimetrů. „Za tohle…“ Řekl John ledovým hlasem a vztyčil jí ukazováček před obličejem. „Za tohle, někdo zaplatí!“ Anna chytla jeho prst, stlačila mu ruku dolů a kousek poodstoupila. „Chápu, že máš vztek, Johne, ale já za to nemohu, tak si to nevybíjej na mně! Jdi do svého pokoje, umyj se, pročisti si hlavu a pak přijď do zasedačky…“
S tím se otočila a odešla. John jen sebral svojí helmu a odešel taky. Jediný, kdo v místnosti zůstal, byl zarmoucený Chuck, jenž hleděl do prázdna…
01K. apitola - Nepodařený útok
„Madam, neplánovaná aktivace zvenčí!“ Ohlásil Chuck. „Kód Athosianů.“ Anna přikývla. „Pusťte je.“
Štít na bráně se sklopil a prošla jedna velmi dobře známá postava. „Teilo?“ Podivil se John, který právě doběhl k bráně. „Myslel jsem, že jsi na nás už zapomněla, když jsme se vrátili na Zemi.“
Teila se usmála a svým typickým pragmatickým hlasem pronesla. „Mno, stojím tady, Johne…“
„Ale něco mi říká, že tu nejsi jen tak.“ „To je pravda potřebujeme pomoct…“ John se podivil. „S čím?“
O Dva dny později
„Takže, podle našich zdrojů mají obranu, zde, zde, zde a zde…“
Pronesl John v zasedací místnosti. Team Majora Cadmenové zaútočí ze Severo-východu na pozici dvanáct. Major Winterson napadne vesnici ze západu. Lorne po průchodu bránou provede „Flank“ a zaútočí z jihu. Já a můj team zaútočíme od brány přímo. Podrobnější informace máte ve svých složkách. Akce musí být perfektně načasovaná a provedená. Nepřítel bude mít početní i technologickou převahu… Dobrá zpráva je, že Rusové se uvolili poskytnout nám svoje vybavení, tudíž dostaneme pulzní pušky!“
Ozvalo se sborové zajásání. John zaklapl desky s informacemi.
„Nějaké dotazy?“
Laura zvedla ruku. „Ano pane…“ „Mluvte.“ „Proč nepoužijeme k přepadení Jumpery?“ „Podle informátorů má nepřítel silnou protileteckou obranu.“ „Whow! Tak ty se teda museli činit, když tohle zvládli vybudovat za týden…“ Prohlásil Winterson. „To ano, proto se ihned hlaste ve zbrojním skladu, Rusové ze Země přivezli výzbroj. Rozchod!“
„Toto.“ A ukázal na pulzní pušku ve své ruce.
„Je Pulzní puška Antonov-2, zkráceně At-2. Je to naprosto jiná zbraň, než na jakou jste byli zvyklí. Je tu několik důležitých věcí, které musíte znát.“
Pronesl Ruský voják ve zbrojnici, když předváděl koaličním silám jejich novou výzbroj.
„Jelikož se jedná o částicovou zbraň, je potřeba jí dodávat energii. To se činí zasunutím zásobníku do šachty, podobně jako u projektilové zbraně. Fungují na bázi zkratového proudu, který je po určitou dobu schopen pohánět zbraň, něž se zdroj vyčerpá. Na jeden zásobník vystřílíte přesně 60 výstřelů, nic víc, nic míň.“
Všichni souhlasně přikývli.
„Zbraň pálí plazmové výboje v úzkém svazku, na věci jako balistická křivka zapomeňte. Zbraň má účinný dostřel pět kilometrů, než se svazek moc rozptýlí. Další věc, expandující plazma má při výstřelu téměř rychlost světla. Zpětný ráz je i přes pasivní tlumiče, znatelně cítit, nicméně to není nic, na co byste nebyli zvyklí.“
Další přikývnutí.
„Další věc, co dostanete je.“ „Glock???“ Zkusil Winterson. „Ano i ne. Tato zbraň sice vychází vzhledem z proslulé zbraně Glock-17. Nicméně se jedná o pulzní pistoli na dvanáct výstřelů označovanou Gustav mk. 17, ale říkáme jí Glock.“ Pronesl Tomansky a mírně se ušklíbl.
„Dálší co pro vás mám je tato kombinéza z kevlarovo-uhlíkového vlákna, doplněná o nevodivé kompozitní materiály. Měla by zastavit výstřel z Beretty a vydržet pár zásahů z tyčové zbraně, ale nespoléhal bych na to.“ Doporučil jim a ještě dodal. „A jedna pozitivní vlastnost je ta, že jste v ní odolní proti wraitským stunerům a Zatňaktelům.“
Poté vzal do rukou něco jako šedivé chrániče.
„Toto, jsou zpolimerované keramické destičky, vystužené uhlíko-trinovým vláknem. Tuto technologii nám vyvinuly Izraelci.“ „Šikovní chlapíci.“ Prohodil jen tak mimochodem Winterson.
Dále popadl šedivou helmu s malou anténkou. „Whow, ta je jak vystřižená ze Star Wars.“ Nechal se slyšet jeden desátník. Tomansky jeho poznámku ignoroval. „Tato helma, byla vyvinuta našimi přáteli Japonci, kteří našli schémata v databázi. Tento model byl vyvinut před více jak 65 miliony let rasou známou jako Parléni. A my se dnes můžeme kochat její geniální stavbou.“ Všichni si helmu se zájmem prohlíželi.
„A teď to nejdůležitější.“ Prohlásil a vytáhl malou modře svítící krabičku. „Toto, je vaše primární ochrana, proto máte brnění jen na některých místech. Tohle je osobní štít, vyvinutý na základě těch antických. Energetický krystal uvnitř dokáže pojmout velké množství energie. Ale dávejte pozor, kolik dostáváte zásahů, není radno o něj přijít během bitvy…“
Tím výklad skončil a všichni se oblékli do plné zbroje. Následoval několika hodinový kurz používání, než byli všichni plně sžiti se svojí novou výstrojí.
„A pořádně se vyspěte na zítřek.“ Popřál jim Tomansky, když se začali rozcházet. Všichni si ještě vzrušeně šuškali jako malé děti. „No tývado, ten interface v té helmě mně dostal! GPS, augmentová realita, informace k misi, stav výstroje… To je jak z nějakého Sci-fi!“ Radoval se Winterson.
Další den ráno stáli všichni před bránou v nové výstroji připraveni, útoku.
John se stoupl před bránu a sundal si helmu. „Takže mně poslouchejte lidi! Cíl mise je jasný, osvobodit okupovanou vesnici. Ale zároveň se o těch útočnících dozvědět co nejvíce! První půjde Team majora Wintersona, poté Cadmanová se svými lidmi. Poté já, Kowalsky, Regan, Tomansky, Suchojevič a tak dále... Chucku zadávej!“
Poté co se nestabilní vortex částic rozprskl o štít brány, nasadil si John helmu a otočil se na ostatní. „Takže jdeme na to!“ Pronesl a všechny teamy začaly procházet bránou.
Vše šlo hladce. Nepozorovaně se přiblížili na půl kilometru od vesnice a začali se přeskupovat, když v tom vypuklo peklo. Někdo z Athosianů musel mluvit, neboť na ně obránci byli připraveni a nalíčili past. Desítky zbraní a pulzních kulometů začalo nemilosrdně kosit Atlantské vojáky. Největší šok byl, když přes jejich neproniknutelné štíty, nepřátelské střely procházely jako, kdyby byly vzduch. Plátování a kombinéza, pak byly jen malá ochrana… V prvních pěti minutách přišli lidé o šest teamů, obránci byli téměř bez ztrát.
„Ústup!“ Zařval John a začal krýt ustupující druhy. Major Winterson a Laura se k němu přidali, oba již přišli o své teamy. „Běžte, pane! Budeme vás krýt!“ Zakřičel Winterson. „V žádném případě! Půjdeme společně, anebo vůbec!“ „Jste důležitější nežli mi, pane!“ Zařval znovu Winterson. „Prosím, pane! Běžte! Jdeme hned za vámi!“ Přidala se Laura. John však stále otálel. „Sakra tak už vypadněte! Budeme v pořádku!“ V tom se John začal stahovat k bráně; všichni ostatní co zbyli, již dávno bránu vytočili a prošli. „Budeme v pořádku?“ Zeptala se Laura a podívala se na Wintersona. „Ne, ale kdybych mu to řekl, tak by neodešel…“ V tom Lauře prosvištěla jedna střela těsně vedle ucha. „Musíme k bráně!“ „Souhlasím!“ Kývl Winterson. „Granáty!“ V tom okamžiku oba hodili všechny granáty, co měli, konvenční, omračovací, zábleskové, dýmovnice a vyrazili k bráně.
Když už byli těsně u ní, dostalo DHD zásah a brána začala nebezpečně přeskakovat a destabilizovat se. Oba dva se na sebe podívali. „Teď nebo nikdy!“ A proskočili skrz horizont událostí.
Na druhé straně je to nemilosrdně vyhodilo několik metrů daleko, pravděpodobně, kvůli poruše brány. Oba se pracně posadili a rozhlédli se. Tohle rozhodně nebyla Atlantida. Nacházeli se na zelené horské louce, obklopené zasněženými vrcholky hor a malou cestičkou, od brány. Winterson neohrabaně vstal a protáhl si všechny své ztuhlé a naražené svaly. Potom natáhl ruku ke stále sedící Lauře a pomohl jí na nohy. Oba dva si sundali helmu a začali zkoumat DHD.
Laura zkusila zadat adresu, nicméně DHD nereagovalo. Winterson si klekl a odklopil oboční panel, krystaly byly úplně na škvarek. „ A doháje…“ „Co se děje?“ „Ovládací krystaly jsou černější než Obama, tohle nespravím…“ Laura konečně vzdala zadávání a pohlédla na něj. „Co tedy budeme dělat?“
„Mno, nevím… Určitě nás budou hledat.“
„Myslí si, že jsme mrtví.“ Upozornila ho Laura.
„To máš vlastně pravdu, takže tu necháme nějaké znamení, že jsme tu byli, pro všechny případy a zkusíme, kam ta cesta vede.“ Pokrčil Rameny Winterson.
„Konečně nějaký solidní plán.“ Usmála se Laura. Jelikož jejich pušky, byly již dávno bez energie, tak se rozhodly, nechat je zkřížené u brány. Tak by Atlanťané poznali, že zde byli.
Poté co se John vrátil, začala se brána destabilizovat, následně vytvořila energetický výboj, který spálil polovinu vedení v místnosti.
Když se John zvedl ze země, rozhlédl se po místnosti. Vrátila se jich sotva třetina… Na velitelství budou padat hlavy… S námahou se zvedl a zamířil ke schodům vedoucí do velitelské místnosti. Cestou se nažil nevnímat nářek zraněných a umírajících. Musel se vyhýbat doktorům, kteří přebíhali od jednoho pacienta ke druhému.
Najednou mu došlo, že prošel poslední. „Winterson, Cadmanová! Zůstali tam!“ Křičel mu hlásek v hlavě. Vyběhl po schodech do řídící místnosti a došel k Chuckovi. „Prošel ještě někdo?!“ „Ne pane… Byl jste poslední, pak brána zakolísala a vypla se…“ John vzetky mrštil helmou o zem.
Anna zrovna vyšla po schodech a tvářila se zarmouceně, asi již byla obeznámena se situací.
John k ní nasupeně došel. Vzdálenost mezi jejich obličeji byla sotva 20 centimetrů. „Za tohle…“ Řekl John ledovým hlasem a vztyčil jí ukazováček před obličejem. „Za tohle, někdo zaplatí!“ Anna chytla jeho prst, stlačila mu ruku dolů a kousek poodstoupila. „Chápu, že máš vztek, Johne, ale já za to nemohu, tak si to nevybíjej na mně! Jdi do svého pokoje, umyj se, pročisti si hlavu a pak přijď do zasedačky…“
S tím se otočila a odešla. John jen sebral svojí helmu a odešel taky. Jediný, kdo v místnosti zůstal, byl zarmoucený Chuck, jenž hleděl do prázdna…
Co přesně se ti nelíbí?
rozepsáno tolik povídek naráz 
nikdo mi konec ještě nenapsal
