SG: Příběh Laury Cadmanové05. Kapitola - F-401 Raptor II„Ehm… neruším?“ Zeptal se Niam poté co vešel na ošetřovnu a narazil na Johna s Laurou. Přerušila polibek a odpověděla. „Vůbec ne. Co se děje?“ „Napadlo mě, jestli se nechcete trochu projít na vzduchu." Laura se podívala na Johna. „Je to na tobě, pokud se na to cítíš…“ Pokrčil John rameny. „Podepřeš mě?“ John přikývl. „ Tak v tom případě nemám námitek.“ Usmála se Laura. Oba si oblékly bílé župany a nazuly trepky. Laura pořád lehce pajdala, a tak ji John objal kolem pasu, aby se jí šlo snáz. Vděčně se na něho usmála. Vyšli až před budovu nemocnice a rozhlédly se kolem. Ve vesnici, byly ještě stále patrné následky boje. Na budovách a zařízeních byly spálené šmouhy od zásahů. „Musíme být na příště lépe připravení.“ Povzdech si Niam. „Myslíte si, že se vrátí?“ Zeptala se ho Laura. „Je to pravděpodobné.“ „Máte zařízení na těžbu a zpracování kovů, výrobnu technických součástek?“ Zeptal se John. „Ano, proč?“ Podivil se Niam. „Mám rozsáhlé znalosti v oboru vojenské výzbroje a techniky. Kolik zde žije lidí?“ „Něco pod padesát tisíc…“ „A tomu říkáte vesnice?“ Niam pokrčil rameny. „Naše metropole mívali i Sto miliónů občanů.“ „Kolik mužů… a Žen…“ Rychle dodal, když po něm Laura hodila ošklivý pohled. „ Je bojeschopných?“ „ Okolo dvaceti tisíc. Nicméně, to by zkolaboval celý náš systém…“ John si to chvíli promýšlel. „Takže něco mezi čtyřmi a sedmi tisíci?“ Niam kývl. „S tím se dá pracovat. Když jsem byl na Zemi, pracoval jsem na vývoji nové generace bitevních stíhačů, které měli nahradit naše staré F-302.“ Laura se na něho překvapivě otočila. „Já myslela, že jsi jen pilot.“ John se rozpačitě usmál. „Mám doktorát z Astrofyziky, jaderné, fúzní, kvantové a teoretické fyziky z MATFYZU, taky jsem inženýr z MIT a samozřejmě pilot.“ „Jak jsi to proboha všechno stihl?“ John se ušklíbl. „Jelikož mě zajímala Evropská kultura, studoval jsem v České Republice, kde jsem se naučil česky a ještě asi tři východní jazyky. Maturoval jsem v patnácti a v 18 vypracovával doktorské práce na MATFYZU. V devatenácti jsem dokončil studium s titulem PhD. Pak jsem se vrátil do států, kde jsem nastoupil na MIT a ve dvaadvaceti získal titul Ing. A dál už to znáš, vstoupil jsem do letectva a moje znalost východoevropských jazyků my poskytovala výhody. Brzo jsem byl převelen na Aljašku, kde jsme se poprvé potkali…“ Laura ho celou dobu poslouchala s pozdviženým obočím. Najednou si uvědomovala, jak málo toho o svém příteli vlastně ví. „Já jsem si v dvaadvaceti udělala Doktorát z Astrofyziky, Kvantové optiky a Optoelektroniky a tím to pro mne skončilo.“ Zasmála se Laura. „Ne, že bych nechtěla studovat dál, ale táhlo mně to k armádě a letectvu. John bezděčně pohlédl na Niama a všiml si jeho tázavého pohledu. Mávl jen rukou. „Nic důležitého. Jen jsme si tu navzájem předháněli, kdo má více titulů.“ Zasmál se John. Niam chápavě kývl. „A co to tedy pro nás přesně znamená?“ „Znamená to, to, že mám rozsáhlé znalosti v oblasti fyziky a inženýrství a měl bych být schopen navrhnout a sestrojit zařízení a stroje, které by nám mohli pomoct, při příštím útoku.“ „Takže nám pomůžete vybudovat armádu na ochranu, před napadením?“ „Mno, spíše vám, dám prostředky, abyste si jí mohli vybudovat sami.“ Niam byl nadšený. „A čím začnete?“ John se chvíli zamyslel. "Jako první se budou muset přeorientovat některé továrny na válečnou výrobu. Dále bude nutné, vycvičit civilisty pro boj.“ Niam pokýval hlavou. "To nebude problém, dříve se používaly pro výcvik stázové komory s virtuálním rozhraním. Ty nebude problém postavit.“ „Kolik kilometrů čtverečných má to pole za naším domem?“ Niam se zamračil. „přes 15 kilometrů čtverečních. Proč?“ „Bude potřebné vybudovat letiště. Specifikace brzy dodám.“ Niam chápavě kývl. „Ovšem.“
Následující den byl John s Laurou propuštěny z nemocnice. Několik dalších týdnů John sestavoval celkový plán na novou obranou složku planety. Musel začít od úplných základů, o výcvik bylo postaráno, takže zbývalo jen vyřešit posloupnost velení, technická zázemí, výzbroj, techniku… Během dvou dnů sestavil požadavky na leteckou základnu, aby práce mohli začít. Díky využití replikačních jednotek se počítalo se 6 měsíci výstavby se všemi zařízeními, přičemž po 3 měsících již měla být základna schopna základního provozu. Zatímco práce pokračovali, John dokončil logistické záležitosti ozbrojených sil a začal se věnovat první projektu; Stíhacímu letounu. Během svého pobytu ve výzkumném centru v oblasti 51 navrhl nový primární bojový letoun, který měl nahradit již nedostačující F-302. Tento letoun byl vyvinut na základě žádosti Mezinárodního programu hvězdné brány a měl být poskytnut všem zapojeným státům. Požadavky byly následující: Letoun, schopný Atmosférického i orbitálního boje. Možnost railového startu. Stelth systém, trinio-uhlíková kostra, digitální interface, inerciální tlumiče, schopnost FTL skoku, Letoun taktéž musí zvládnout, bez cizí pomoci a přídavných motorů, opustit těleso a zaujmout stacionární orbitu, při nominální síle min. 50g. Dále bylo zadáno, aby byl letoun vybaven plazmovými štíty a ochranou proti EMP. Všechny tyto požadavky splňoval nově vyvinutý letoun F-401 Raptor II.
Byl vybaven novu generací motorů, které fungovali na bázi impulzních motorů, při orbitálním boji a v atmosférických podmínkách se přepnuly do proudového režimu. Uvnitř trupu v oblasti nasávání, byly umístěny dva, na každé straně jeden, railgunové kanóny pálící kumulativní podkaliberní triniové nábojnice, které dokázali prorazit triniový plát o tloušťce 5 metrů. Dále byl vybaven dvěma pumovnicemi, kdy každá pojala 20 dronů pozemského typu, nebo 31 raket, libovolného typu. Samozřejmostí byl systém aktivní anti-raketové ochrany, kdy stíhačka provedla prudký manévr a vypustila stovky návnad s magneziovou náplní, zažehující na 3000 stupňů. Výsledný žár, zář a rušení vyřadí a zmate jakoukoli střelu. Drony byly na rozdíl od Antarktidy ovládány počítačem. A to mu teď dělalo problém. Počítač nezvládal odpálit a navigovat více dronů na jednou. Museli být vystřeleny a ovládány po jednom a to bylo nepraktické.
John den co den hloubal v paměti, aby se ujistil, že nic neopomenul. S Laurou se během měsíců ještě více sblížil, jak po duševní tak fyzické stránce. Jednou v noci, kdy mu Laura usnula v náručí po excelentním postelovém výkonu, Johna něco napadlo, vzal do rukou tablet, vložil změny do simulačního modelu a čekal, co se bude dít. Všech 40 dronů vystřelilo najednou z obou pumovnic a zasáhlo cíl. Radostí málem vyskočil z postele. Nakonec se však uklidnil, odložil tablet na stolek a usnul. Během následujícího měsíce a půl se věnoval stavbě prototypu F-401. Letecká základna byla mezitím z části dokončena a byla připravena ke zkušebnímu letu. John samozřejmě jako pilota určil sám sebe. Zrovna se na ranwayi hrabal v kabelech u levého rotoru, když za ním přišla Laura se zvláštním výrazem. John nedokázal z jejího výrazu nic vyčíst. Zvedl se ze země a opřel se o trup jednačtyřstovky. „Musím ti něco říct, Johne.“ Na chvíli znejistěla, ale pak pokračovala. „Jsem těhotná…“ Tohle z jištění Johna na tolik překvapilo, že nevěděl jak zareagovat. „Byla jsem v nemocnici, doktor to potvrdil, jsem v prvním měsíci.“ Najednou měl jasno. Odlepil se od Jetu, objal ji a dlouze políbil. „To je báječné!“ Lauře se znatelně ulevilo, když viděla Johnovu reakci. „Start mám za dvě hodiny, přijdeš se podívat do kontrolní věže?“ Laura přikývla. „Samozřejmě, to si nenechám ujít.“
Za necelé dvě hodiny byl stíhač připraven ke startu. Byl připojen na Railovou kolejnici. John zapl vysílačku. „Tady Rytíř-1, žádám o povolení ke startu.“ Laura v řídícím středisku si nasadila sluchátka a formálně odpověděla. „Středisko schvaluje start.“ A pak o něco vlídněji dodala. „Buď opatrný, lásko.“ „Neboj, budu. Inerciální tlumiče připraveny, kolejnice nabyté. Start za: tři…dva…jedna…“ Když se dostal k jedné, dotkl se holografické obrazovky a Stíhačka vystřelila po kolejnicích, konec kolejnic byl zvednutý k nebesům pod úhlem 50“. Hned při startu se rovněž rozeběhly oba motory v proudovém režimu. Poté co Raptor opustil kolejnice, zabraly trustery na plno a Raptor začal stoupat. „Tady Rytíř-1, jsem ve vzduchu.“ V řídící místnosti vypukl jásot a Laura se šťastně usmívala. „Rytíř-1, stoupám do Ionizované stratosféry, zapínám plazmové štíty.“ Oznámil John středisku. Jednou rukou držel knipl a druhou zapnul plazmové štíty. Odpor vzduchu se snížil na minimum a Raptor doslova vystřelil kupředu. „Štíty běží, stoupám do Stratosféry.“ Vyletěl i nad ty nejvyšší mraky a naskytl se mu otevřený výhled, mohl dokonce pozorovat zakřivení planety. Na senzorech však byly patrné iontové mraky, kladně a záporně nabyté. Jediné co z nich mohl pozorovat, byly iontové výboje mezi těmito mraky. Najednou štít zablikal a zhasl. Na kontrolním panelu se rozsvítilo několik varovných světel. „Rytíř-1 středisku! Vypadl mi štít!“ Když to Laura uviděla, zděšeně zakřičela do mikrofonu. „Sakra vypadni od tam tud. Jeden výboj a jdeš dolů jako kámen!“ Když to John uslyšel, prudce potlačil a začal divovat. Už si myslel, že je z toho venku, když letoun zasáhl iontový výboj. Motory i kokpit zhasl a letoun se začal řítit k zemi. „Dostal jsem to! Motor zhasl, nejde nahodit!“ „Johne, vyskoč!“ John pohlédl na analogickou kontrolku výšky, letoun šel dolů jako kámen. Pokusil se katapultovat, nicméně systém nereagoval. Výboj musel poškodit zámky skla kokpitu. Ve středisku slyšely jen reproduktory zkreslený hlas a hluk proudícího vzduchu. „… Zasekly se zámky… ne….stat ven! Rytíř-1 Mayday! Mayday! Jdu dolů! “ Dále zvuky výstřelů, jak se John snažil prostřílet srze plexisklo. „Mayday! Mayday!“ Najednou se ozvalo zachrčení a signál se přerušil. Ve středisku zavládlo hrobové ticho. „Rytíři-1 ozvěte se.“ Promluvil Niam do vysílačky. „Rytíři-1… Johne… slyšíš mě?“ Stále ticho. Lauře po tvářích tekly proudy slz. „Pane, záchranný team má vizuální kontakt.“ Oznámil jeden z obsluhy. „Máme potvrzení, Rytíř-1 havaroval… Letoun je na kusy…. Pilot nemohl přežít…“