Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky Forďáskova šílená mysl, aneb zárodky povídek

Forďáskova šílená mysl, aneb zárodky povídek


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Alóha divnolidi. Tohle téma bude něco jako hodnotící místnost. Občas sem hodím nějaký krátký příběh, úryvek a na vás bude jeho budoucnost... Pokud se bude líbít, tak se pravděpodobně dočká rozšíření a pokračování jako nová povídka popř. jako součást jiné povídky. A pokud nebude... Tak skončí v propadlišti dějin... Jednoduché.
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
A rovnou sem už něco hodíme ne?

Tahle jednorázovka měla být původně zárodek Alterace dějové linie SGARTu. Napsal jsem jí v době, kdy ještě jsem vůbec neměl sformovanou představu o Parlénském Ipériu A Restrijské říši, tak buďte prosím shovívaví. Byl to jeden z možních vývojů SGARTu, nicméně jsem se nakonec rozhodl pro Parlén a válku, a tak tenhle příběh skončil v šuplíku.

SGART-dějová alterace-b

Po vleklé válce s Ori, kdy byly anhilovány většina flotil obou stran, rozpadla se spojená Antická říše na tisíce malých správních celků s vlastní monarchií. Ty povětšinou neobsahovaly více než pár soustav. Mezirasový obchod neexistoval, právní a mocenský systém místní skupiny galaxií byl po mnohých válkách rozvrácen. Většina ras z projektu Patronimium, byla vyhubena. Několika přeživším rasám se povedlo ukořistit Antické a Orijské technologie a začal jejich mocenský rozvoj. Brzy přišli na to, že rozdrobená Antická říše již není schopná odolat drancovacím nájezdům a bojovat s piráty. Po letech drancování a útlaku, došlo Antickým mocnářům, že pokud nespojí své síly, nájezdům barbarů podlehnou. Tisíce celků se spojily ve stovky malých prosperujících monarchií. Stále byly poměrně malé, ale na odražení pirátů to stačilo. Ale ta největší hrozba na ně teprve čekala. Z hlubin minulosti se vrátil jejich starý nepřítel, nebyl už tak početný jako dříve, ale pro rozdrobené Antické impérium byl velkou hrozbou. Již zahájil ofenzivu na okrajová království Avalonu a i ostatních místních galaxií, nikdo nevěděl, odkud pocházejí a kudy přicházejí. Okrajové monarchie se ještě více sjednotili, ale ke kontinuální obranému perimetru měli daleko. Jedno z nejsilnějších království, na vnějším perimetru, bylo pod vládou Rodu Starků. Jejich flotila čítala téměř sto lodí a většina ostatních království je považovala za bezpečný opěrný bod. Rod Morosů nebyl výjimkou, avšak na rozdíl od ostatních království, měl co Starkům nabídnut, bohaté zdroje surovin a také pracovní sílu, pro jejich válečnou mašinérii, výměnnou za ochranu. Jejich plánem bylo spojit oba rody sňatkem jejich nejmladší dědičky trůnu s nástupcem trůnu Starků. Existoval však vážný problém, mezi oběma královstvími se nacházel nepřítelem ovládaný prostor. Bitevní křižníky Starků měli sice technologickou převahu, nicméně jejich starý nepřítel, vyvinul novu zbraň, která se svojí ničivostí, vyrovnala těm Antickým.

Fázovaná Střela – „Panzerfaust“
Typ: Fázově posunutá, naváděná střela
Druh odpalu: Railové kolejnice
Navádění: Ano
Typ navádění: Z mateřské lodi
Dostřel: s naváděním- až 3 světelné sekundy; bez navádění (bez úpravy kurzu)- neomezený
Rozměry: 20x20x1600cm
Určení: ničení, těžce pancéřovaných nepřátelských lodí
Popis: Nově vyvinutá fázovaná střela, dokáže díky fázovému posunu, projít jakýmkoli štítem. Střela díky své značné kinetické energii silně zasáhne plášť a nálož exploduje. I když nálož neprorazí globálně pancíř, díky své kumulativní povaze, povětšinou pronikne mnoho menších štěpin do útrob lodě, kde nepáchávají znatelné škody.

Tří fázové, průbojné torpédo (Stark)
Typ: tří fázová, průbojná naváděná hlavice
Druh odpalu: Railová kolejnice
Navádění: Ano
Typ navádění: z mateřské lodi, autonomní jednotka hlavice
Dostřel: s naváděním z mateřské lodi- 5 světelných sekund; s autonomním naváděním (s úpravami kurzu)- 3-8 světelných minut (v závislosti na spotřebě paliva); bez úpravy kurzu- neomezený
Určení: Ničení velké škály nepřátelských lodí
Popis: Tří fázová hlavice se skládá ze 3 hlavních částí: vnější plášť, vnitřní plášť, jádro. Vypálená hlavice reaguje, při zasáhnutí nepřátelského šítu, odpálením první nálože ve vnějším plášti. Ta vytvoří v štítu na pár milisekund dostatečně velkou trhlinu, aby zbylé dvě části torpéda prošli skrz. Při zásahu pancéřování, exploduje druhá nálož, nacházející se ve vnitřním plášti. Exploze je povětšinou natolik silná, aby prorazila plášť a samotné jádro mohlo projít do trupu lodi, kde taktéž exploduje pod úrovní pancíře a napáchá značné škody.

Jelikož průlet nepřátelskou zónou byl velmi nebezpečný, byla pro úkol vybrána trojice bitevních křižníků, jenž se právě nacházely na území Morosů.
Hlavní město monarchie Moros-Limaya III.
Mladý kapitán, patřící ke Starkově armádě, seděl u baru v Klubu a užíval si poslední den volna, které mu zbývali. Dost možná se jednalo o jeho poslední den v životě. Zítra bude, se svojí eskadrou, eskortovat dědičku trůnu a snoubenku prince Starka, přes nepřátelský sektor. Jakýkoliv střet s nimi znamenal těžké ztráty na obou stranách. Zbraně obou stran byly, tak ničivé, že na ně neexistovala dostatečná ochrana. Kopl do sebe skleničku whisky a postavil jí do lajny k ostatním, napočítal jich pět. Opřel se loktem o desku baru a zajel si rukou do hnědých, věčně rozcuchaných, vlasů. Už toho měly hodně za sebou a bylo to na nich na první pohled poznat. Již dávno, vlivem stresu a suchého vzduchu lodi, ztratili svůj zdravý lesk, na mnoha místech byly téměř blonďaté. To byla zase památka na průlety plazmových výstřelů, kolem hlavy a střepiny granátů. Částečně se na nich podepsalo i časté nošení helmy. Na sobě měl pouze podkladový, neoprenu podobný, elastický, tmavě modrý, kevlarový oblek, na který se následně navlékají další vrstvy brnění. V zabudovaném, stehenním pouzdru měl zastrčenou pistoli s kumulativními náboji a na opasku připevněné nejnutnější příslušenství. Nad srdcem bylo do uniformy vypáleno jméno capt.William Davis code: 13071908. Promnul si své unavené zelené oči a máchnutím ruky si objednal další rundu. Na vedlejší židli se v tom okamžiku posadila mladá dívka s hnědo šedivými mírně zvlněnými vlasy v přiléhavých, černých, vlněných šatech. Byla pravým opakem kapitána. Čiperná plná života, vedle ní vypadal William o deset let starší. „Neměl bys tolik pít, když zítra odlétáš…“ Prohodila k němu zvesela. Will do sebe vyklopil další sklenku. „O mě se neboj, vydržím dost…“ Pak mu došlo, že zmínila jeho odlet. „Počkej, jak víš, že zítra odlétám?“ Pokrčila rameny. „Protože jinak bys tu neseděl a nenaléval se.“ Jen se ušklíbl a vypil další skleničku a přidal ji k ostatním; už jich měl sedm. „Přežil jsem i horší věci.“ Když znovu pil, povšimla si velké ošklivé jizvy co se táhla přes celý hřbet ruky. Zadívala se i na jeho druhou ruku. Naprosto stejná zranění. Všiml si její pohledu a mávl nad tím rukou. „Památka po výslechu Ori… Strašně rádi lidi křižují na symbolu počátku…“ Šokovaně na něj pohlédla. „To tě vážně-“ Přikývl. „Ano přikovali mě na symbol počátku a každý den mě chodili vyslýchat. Až mě jednoho dne vyměnili s našimi za jejich vězně.“ Otřásla se odporem. „Hrozné.“ „To mi povídej.“ Will se natáhl přes bar a přitáhl si celou flašku whisky, nalil nejprve své společnici a pak sobě. „Na zdárné vítězství.“ Pronesl přípitek a oba vyprázdnili své sklenice. Tím však ani zdaleka neskončili a za půl hodiny už byla flaška prázdná a oba lehce podnapilí. Will zaplatil a oba se s lehkými potížemi vypotáceli na ulici. Venku již byla tma a bílé pouliční osvětlení pracovalo naplno. Ani nevěděli, jak se tam dostali, ale najednou se ocitli v postraní uličce, plné chudých pouličních hulvátů. „Hele kočičko! Pusť toho chudáčka k vodě, s námi si užiješ daleko více srandy!“ Zavolal na ni jeden a rozesmál se. Ti ostatní však nezůstali jen u verbální komunikace a začali se ke dvojici nebezpečně přibližovat. Oba začali couvat, až narazili na stěnu budovy. Willovi došlo, že se budou muset probojovat. Provedl rychlí výpad a prvního protivníka zasáhl pěstí do obličeje, zároveň vykopl pravou nohu a trefil druhého, který se mu snažil dostat do boku, přímo do břicha. S bolestí se svalil na zem. Pobudům došlo, že ten podnapilý kluk, nebude žádné ořezávátko, ale o to více je to dráždilo. Vrhli se na něj všichni najednou hlava, nehlava. Vil mezi nimi hladce proplouval a uštědřoval jim tvrdé údery. Nicméně jeho motorika byla narušena notnou dávkou alkoholu v krvi. A to se po chvíli projevilo, když na chvíli ztratil při kopu rovnováhu a trošku zakolísal. Sáhl po zbrani, ale v pouzdře nebyla. „Sakra!“ pomyslel si. Chvilkového rozptýlení využil jeden z protivníků a uštědřil mu pravý hák do žeber. Vila to převážilo dozadu a musel udělat přemet vzad, aby nespadl na zem. V okamžiku, kdy přemet dokončil, praštil ho jeden z pobudů, ocelovou trubkou přes obličej, největší silou jakou dokázal. Vil se sice pokusil vyhnout, ale už bylo pozdě, všude se rozstříkla krev a Vil se zkrvaveným obličejem padl k zemi. Pobuda si až s maniackou zálibou prohlédl zkrvavenou trubku a se sadistickým výrazem vykročil k dívce. Té už došlo, že nemá žádnou šanci a smiřovala se s nejhorším. Najednou si všimla kovového záblesku, kousek od ní. Willova pistole ležela kousek od ní, musela mu vypadnout při pádu. Rychle jí popadla a bez váhání začala střílet, prvními ranami zabila pobudu s trubkou a dalšími pak ostatní útočníky. Ty co nezasáhla, se rozutekli pryč. Zůstala tam stát uprostřed haldy mrtvol. Jakoby jí až teď došlo, co udělala, zahodila pistoli, jakoby se štítila a rozeběhla se k Willovi. Ležel na boku, na zemi a z obličeje mu tekla krev. Přiskočila k němu, otočila mu mírně hlavu, aby na ní viděla. Trubka zasáhla a rozdrtila levou lícní kost, dále pokračovala přes nos, ze kterého udělala fašírku, jen zázrakem minula obě oči a zakončila to šrámem na pravé tváři. Byl v bezvědomí. Po takové ráně se není čemu divit. Po chvíli přiběhla trojice strážníků, kteří slyšeli střelbu.
Nevěděl, kde je. Bílá místnost, do které proudilo světlo otevřeným oknem, mu byla cizí. S námahou se posadil a chtěl si promnout obličej. Tohoto nápadu však rychle zanechal, protože mu při doteku vystřelila do obličeje taková bolest, že ho skoro omámila. Takže včerejší rvačka, nebyla jen post-opilecká fantazie. Vzpomínky na včerejší večer měl strašně mlhavé. Ale přeci jen si poskládal základní události dohromady. Na židli, vedle jeho postele, seděl jeho včerejší spoluopilec, nicméně vypadala podstatně lépe než on. „Jak se cítíš?“ Mírně se pousmál. „Bylo i líp.“ Podala mu zrcátko. „Doktoři ti nos a lícní kost srovnaly, ale nějaká ta jizva ti pravděpodobně zůstane.“ Prohlédl si svůj obličej. Na to, že schytal takovou ránu, odvedli doktoři skvělou práci. Museli mu udělat kompletní plastiku nosu, takže teď měl trošku jiný tvar, ale nebylo to nic drastického. Odložil zrcátko. „Stejně se mi můj starý nos nelíbil…“ Pronesl naoko vážně a horlivě pokyvoval hlavou. Dívka to nevydržela a vyprskla smíchy. „Mimochodem, jsme se nestačili představit, Vika“ Usmál se. „Já jsem Vil, ale to jsi určitě včera stačila přečíst na uniformě ne?“ V tom mu došlo, že měl dneska odlétat. „Sakra! Mám dneska odlétat!“ „Klid odlet byl posunut na 16:00, máš ještě pár hodin času.“ Úlevně si oddychl.
„Kapitáne…“ Pozdravil jeho první důstojník, když se transportoval na loď. „Laku…“ Pokynul mu rukou a vydali se společně na můstek. „Hezký obličej, stála, alespoň za to?“ Zažertoval Lake. „Docela i jo, ale beru to pozitivně. Můj starý nos se mi stejnak nelíbil.“ Oba se tomu zasmáli a vstoupili do transportéru a navolili můstek.
„Kdy dorazí naše zásilka?“ Za pár minut by jí měli transportovat, pane.“ Odpověděl komunikační důstojník. Will pokýval hlavou. „Ať se posádka připraví. Až budeme mít balíček, vyrážíme.“ Důstojník se opět otočil ke komunikační konzole a zapl lodní intercom. „Posádko, všichni na svá místa, start za pár minut.“ Najednou se ozvalo zapípání a jeden z displayů se rozzářil. „Pane, máme ji na palubě…“ „Rozumím…“ Poté zapnul mezilodní komunikaci. „Všem lodím, obraná formace… A start.“
Všechny tři lodě se bez náznaku pseudopohybu vnořili do hyperprostoru.
„Jak dlouho potrvá cesta na Rilos?“ „Devět hodin, pane.“ „Dobře, jdu za naším hostem, Laku máš velení.“ S tím se otočil a zamířil do transportéru, odkud se transportoval do diplomatické sekce lodi. Tam již čekala zásilka spolu se svojí ochrankou.
Štíhlá postava, hnědo šedivé vlnité vlasy… „Viko?!“ Šokovaně na ni pohlédl. „Wille?“ Byla stejně překvapená jako on. Will se ovládl velmi rychle a přepnul do diplomatického stylu komunikace. Měl také důvod. Tato, žena byla budoucí snoubenkou prince Tarose Starka, tudíž již vlastně byla majetkem rodu Starků a to bylo pro něho zakázané ovoce.
„Madam, vaše kajuta je připravená, cesta na Rilos potrvá okolo devíti hodin. Na Rilosu vás transportujeme rovnou do sídla Starků, zajistili jsme časové okno v rušičkách transportu, abyste mohla být přepravena interiéru budovy.“
Pronesl formálně a poněkud chladně. Otočil se na podpatku a zamířil zpět do transportéru.
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
řeknu to na rovinu, myslel jsem že Antikové byli chytřejší :twisted:

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
To byly, ale nezapomínej, že jediná věc co převyšovala jejich IQ bylo jejich ego ;)
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Dneska z trošku jiného soudku...
Ženeva – 8. květen 2145

Vojenský čtyřproudový transportér letěl ve vysoké rychlosti nad městem; Boční zásuvné dveře otevřené.
Mladík v letecké kombinéze se s hraným nezájmem vykláněl ven a pozoroval barevné záplavy lidí na přecpaných ulicích velkoměsta.
Díky bohu, že letěl transportérem, ulice byly zacpané davy slavících lidí. Ale ani ve vzduchu to nebyl žádný med.
Vzdušný prostor Ženevy i ostatních velkoměst po celé planetě, byl zaplněn stovkami stíhači třídy Predator a desítkami bitevních křižníků, prolétávajíc jen několik metrů nad vrcholky budov.
Obloze Ženevy však dominovala čtveřice monstrózních letadlových lodí třídy: Starsword, USS. Retiation, USS. Emancipation, USS. Nemesis a USS Constellation. Přes kilometr dlouhá monstra, zdánlivě připomínající svým tvarem robustní meč.
Byly překrásné. Byl zvyklí vídat podobná monstra, vždyť sloužil jako pilot na Britské letadlové lodi třídy: Qeeen Judith, HMS Armour.
Ta však k této příležitosti nesloužila jako letadlová loď, ale jako výletní paluba pro návštěvníky, protože na ní královna Judith III., měla pronést svoji slavnostní řeč.
Když hleděl na kovová Americká monstra, neubránil se srovnání. I když plnily stejnou funkci jako britské letadlové lodě, byla na nich vidět odlišná filozofie.
Byli větší, třída Qeen Judith dosahovala pouze ¾ velikosti lodí třídy Starsword. Zatímco Starsword lehce připomínal svým tvarem meč, Qeen Judith byla spíše kvádrovitého tvaru.
Lišili se i zaměřením, Qeen Judith nesla pouze stíhače a několik transportérů, zatímco Starsword mohl nést vyjma stíhačů i širokou škálu bombardérů a výsadkových lodí.
Díky tomu byly i jinak rozvrženy hangáry. Třída Qeen Judith nedisponovala startovací palubou v pravém slova smyslu. Stíhače startovaly z magnetických praků na krajích hřbetu lodi. Středem hřbetní strany lodi pak vedla přistávací plocha.
Naproti tomu třída Starsword, měla startovací plochy hned dvě, které vedli středem interiéru lodi. Díky těmto dlouhým plochám mohli z lodí bez problému startovat i bombardéry nebo těžké výsadkové čluny.
Přistávací dráha, byla umístěna obdobně jako u Qeen Judith, s tím rozdílem, že byly dvě. Jedna na hřbetě a druhá na břiše lodě. Pokud však zrovna nestartovaly žádné lodě, bylo možné využít i obě startovací paluby.
Z jeho zamyšlení ho probralo až cuknutí, když začal letoun přistávat na Landing padu. Seskočil dolů a chránil si rukou obličej proti poryvům větru, které rozvířily vypínající se rotory transportéru.
Vydal se dolů z přistávací plochy, kde už na něj čekala ženská postava v obdobné modré letecké kombinéze, akorát ta její měla trošku jiný vzor.
„Collinsová!“ křikl na ní.
„Huntere!“ pozdravila ho a objala.
„Šálí mě snad zrak?“ mrkla na jeho poručické frčky. Hunter pokrčil rameny.
„Ty si taky, koukám, povýšila a hned o dva stupně.“
Collinsová na něj mrkla: „nejvíc super na tom je, že jsme teď stejná hodnost, takže mi už nemůžeš rozkazovat.“¨
„Jako bys někdy moje rozkazy poslouchala.“ zakroutil nad tím hlavou. Collinsová se jen sladce usmála.
„Proč je tu vůbec takové množství lodí?“ Collinsová na něj hodila pohled typu: ‚Tak jsi idiot, anebo si jen děláš srandu?‘: „Je přece výročí dvou století od konce druhé světové války!“
„To vím, ale proč je jich tu tolik?“
„No… Velení se chtělo asi trošku předvést…“ začervenala se Collinsová.
„A co tu vůbec děláš? Ne, že bych tě nerada viděla, ale neměl bys být na Armor?“
„Tak za prvé, Mag, je to Armour ne Armor a ta je v Londýně a dělá Parade float novinářům, protože na ní bude její výsost pronášet svůj projev. A jsem tu, protože se mnou chce Admirál Black mluvit.“
„No jo… Vy Britové a ta vaše výslovnost…“ protočila oči.
„Hele, Blitz, nebuď drzá…“ varoval ji.
„Nebo, co?“ zeptala se provokativně.
„Nebo si mě nepřej…“ Mag proti své vůli vyprskla smíchy.
„Jo… stejně jako v jedna čtyřicátým…“ Vytlačovala ze sebe mezi záchvaty smíchu.
„Když jsme se poprvé potkali…“ svíjela se dál smíchy.

Mezinárodní vojenské cvičení – Letadlová loď USS Essex - 21. června 2141

Dvojice těžce poškozených Predátorů se belhala směrem k majestátní letadlové lodi. „Blitz Essexu, jsme tu dva zranění ptáčci, potřebujeme nouzově přistát!“
„Blitz, Essex, druhá letová paluba je jen vaše, záchranné týmy jsou v pohotovosti.“
„Blitz, mám v háji navigaci, letím na slepo!“
„Srovnej se podle mě, Huntere! To zvládneme!“ ujišťovala ho.
Pravý jet, který měl rozmlácený celý zadek, přitáhl a dorovnal se podle druhého jet s pochroumaným čumákem.
„Vidíme je, pane.“ Oznámil pozorovatel na můstku, který zpozoroval jasně viditelnou kouřovou čáru, táhnoucí se za jedním ze stíhačů.
„Tak jo… Srovnej na 42356 na 76296, sklon 12,35°…“ instruovala Huntera Blitz. Dvojice se ve vysoké rychlosti řítila proti přistávací dráze.
„Letíme moc rychle, uber na 40 a vysuň brzdné klapky…“
Hunter přitáhl výkonovou páku a pak se pokusil vytáhnout aerodynamickou brzdu; bezúspěšně. Interface se červeně rozblikal a nahlásil chybu vysunutí.
„Nemůžu, mám poškozenou hydrauliku!“
„Dobře, zkus otevřít pumovnice, to by mělo zvýšit tvůj odpor.“
Otevřel obě pumovnice a zajistil všechny střely. V zajištěném stavu by měly střely přečkat i jaderný výbuch.
„Leť první, přistanu hned za tebou…“ pobídla ho. Hunter se začal pomalu, se svým dobitým strojem, přibližovat k přistávací palubě. Nicméně nalétával trošku nakloněný.
Minul hák a levé křídlo se mu dotklo paluby. Letoun se stočil a tvrdě dosednul na přistávací ližiny.
Vjel však do dráhy přistávající Blitz, která díky tomu minula hák a začala prudce brzdit. Karambolu však nešlo zabránit a oba letouny se srazily. Ocelo-karbonová slitina, ze které byly stroje vyrobeny, však vydržela; čest pozemské technologii.
Záchranáři a technici se okamžitě rozeběhli k havarovaným letounům. Collinsová, alias Blitz, se byť mírně otřesená, vydrápala z letounu sama. Hunterovi musely pomáhat.
Hunter se vypotácel za opory z letounu a ztěžka se posadil na bednu s nářadím. Blitz byla jako v jednom ohni rázným krokem došla až k sedícímu Hunterovi.
„Ty zasranej idiote! Od čeho máš páku s plynem, když jí nepoužíváš?!“ vystartovala ta něho zostra.
Hunter odbyl zdravotníka, který ho otravoval a vymrštil se ze sedu. „Já, že jsem idiot?! A co si pak ty?! Kam jsi vůbec čuměla, když si to do mě napálila, hm?!“
„Já se tě snažila předlétnout, protože kdybych ještě víc zpomalila, tak bych spadla!“ rozkřikla se.
„Já se aspoň nepokusil všechny zabít… Což se o tobě říct nedá…“ s tím se otočil a odešel.
„Já jsem ještě s tebou neskončila!“ křikla na něj. „Ale já s tebou jo!“ křikl zpátky a otevřel průlez.
Blitz se za ním rozeběhla.
„Neodcházej, když s tebou mluvím!“
„Ale já už ti nemám co říct! Na to, že jsi lehkomyslná, jsem přišel už dávno. Ale že jsi natolik blbá kráva, že kvůli tomu, abys vyhrála, riskuješ nejen svůj život, ale i životy jiných, jsem vážně netušil!“
Chtěl se otočit zpátky, když mu najednou vrazila pěstí. Klesl na jedno koleno. Otřel si krev ze rtu a postavil se.
„Tak tohle si posra-“ začal. Nenechala ho však větu dokončit a natáhla mu další.
Vrhla se na něj jako lvice. Pravá levá… Nejdříve jen vykrýval její údery. (Přeci jen se nebudu prát s holkou.)
Avšak poté, co mu uštědřila několik tvrdých ran, usoudil, že nemá jinou možnost. Z obrany přešel do lehkého protiútoku a několikrát ji silně udeřil. S Blitz to však ani nehnulo.
Musel uznat, že to není žádná křehotinka. Pokusil se ji udeřit do obličeje, ale vyhnula se, podrazila mu nohy a během chvíle se převalovaly po podlaze, snažíc se jeden druhého co nejbolestivěji udeřit.
Byli zrovna v tom nejlepším, když se ozval zvuk otevírajícího průlezu a kdosi vyštěkl: „Pó-zor!“
Oba se okamžitě postavili do pozoru. Přímo naproti nim stál první důstojník, Comander Nick Wesland. Přeměřil si oba piloty.
Mag natrhnuté obočí a Hunter rozbitý ret a pěkný monokl, který se již začínal krásně vybarvovat.
„Co se to tu děje?! Okamžitě přestaňte a vypadněte na ošetřovnu!“
„Ano, pane…“ špitla Mag a oba kvapně odešli.

„Necukejte se tak Seržante.“ domlouval zdravotník Mag, která sebou už po několikáté škubla, když jí sešíval natržené obočí.
Hunter se lehce ušklíbl a znovu si přitiskl pytlík s ledem na oko, pod kterým se mu vybarvil nádherný monokl.
„Ty se mi směješ, Huntere?!“
„Ale vůbec ne.“ ujistil ji, ale úšklebek na jeho tváři stále přetrvával.
V tom se však otevřel průlez a dovnitř vešel Kapitán Forps. Oba dva se okamžitě postavili do pozoru a zdravotník se kamsi vytratil.
„Vysvětlíte mi, co to mělo sakra znamenat?!“ vyštěkl na ně přímo.
Hunter pohlédl na Mag, která měla pevně semknuté rty; poznal, že nic neřekne. A tak mlčel taky.
„Tak bude to?!“ vyštěkl.
„Pane…“ začal Hunter a pohlédl na Mag, v jejích očích se zračil otazník.
„ Podlaha byla kluzká a Seržant Collinsová uklouzla a spadla na zem. Pokusil jsem se jí pomoct vstát, ale uklouzl jsem a spadl také a praštil se do obličeje. Pokusili jsme se vstát, ale znovu jsme spadli, přičemž si major Collinsová rozsekla obočí o hranu nosníku. Zrovna jsme se pokoušeli společně postavit, když dorazil komandér Wesland.“
Kapitán Forps na něj nevěřícně hleděl. „Připadám vám jako úplný idiot?“ „Ne, pane.“ odpověděl Hunter.
„Uklouzli jsme a spadli, pane, byla to nehoda.“
„Myslíte si, že jste vtipný, že Huntre?“
„Ne, pane.“
Kapitán na něj chvíli hleděl, než znovu promluvil.
„Nemám vás rád Huntere.“ Prohlásil nakonec ledovým hlasem plným nenávisti.
„Jste arogantní, sebestředný, neukázněný mizera, který si myslí, že když měl za otce válečného hrdinu, tak si z něj všichni sednou na zadek. Některým možná imponuje vaše charizma a drzost, ale já mezi ně nepatřím. A kdyby to bylo na mě, tak vás degraduju do fuseklí.“ pokračoval a počastoval ho nepříjemným pohledem.
„Naneštěstí to nezáleží na mě. Admiralita rozhodla, že v zájmu podpoření spolupráce Britské a Americké armády, máte po čas cvičení velet jedné z našich letek… Takže se dejte do kupy, za půl hodiny povedete brífink.“
S tím se otočil na patě a zamířil k průlezu.
„Máte štěstí, že jste syn svého otce, Huntere…“ utrousil, než odešel.


Feeling borded, call me Fredy idrc...

Odeslat nové téma Odpovědět na téma

Zpět na Mrtvé povídky

cron