A tady obhajoba Rimmera
Probíhá tu soudní proces. LISTER a KOCOUR přihlížejí. RIMMER stojí v uniformě na místě obžalovaných. KRYTON oslovuje soudní dvůr.
KRYTON: Paměťová sonda slouží k tomu, aby odhalovala vinu. Avšak v případě Arnolda Jidáše Rimmera se zjištěná vina nevztahuje k žádnému zločinu. Na lodi zastával funkci malé či nulové důležitosti. Byl řadový letecký mechanik, nula, nicka, chrchel plovoucí v toaletní míse života.
Záběr na RIMMERA, který si není jistý, jak na to má reagovat.
KRYTON: Nicméně se nedokázal smířit s životem věčného outsidera. Jeho trapně naduté ego by to nedovolilo. Je jako strážný u hlavní brány, který sám sebe považuje za hlavu společnosti. Takže když nukleární nehoda vyhladila posádku, Arnold Rimmer přijal vinu. Byla to jeho loď: tudíž jeho chyba. Slavný soude! Vidíte tady muže. Muže, který skládal a propadl u důstojnických astronavigačních zkoušek nejméně třicetkrát. Tento nešťastník, tento hlupáček, tato parodie na muže...
RIMMER: (Koutkem úst) Krytone, to jsi přehnal, na to nikdy neskočí.
KRYTON: (Potichu) Věřte mi. Případ závisí na tom, že dokážu, že jste blb.
RIMMER: (Rezignovaně) Pochopil jsem.
KRYTON: (Nahlas) Předvolávám prvního svědka!
Zvedne se LISTER, který má navlečenou děsnou, křiklavou kravatu.
KRYTON: Jméno?
LISTER: Dave Lister!
KRYTON: Zaměstnání?
LISTER: (Přemýšlí a pak pokrčí rameny) Ea, poskok!
KRYTON: Popsal byste obžalovaného jako přítele?
KOCOUR: (Zavolá) Odvolej se na pětku!
KRYTON: Tak odpovězte prosím na otázku. Nezapomeňte, že jste pod mozkografem! Popsal byste obžalovaného jako přítele?
LISTER: Ne, já bych ho popsal jako mizeru.
KRYTON: Koho považujete za osobu, jež o něm smýšlí nejlépe?
LISTER: (Uvažuje a pak odpoví popravdě) Sebe.
KRYTON: A nikdo jiný s ním nesdílel důvěrné okamžiky?
LISTER: Jenom jedna, ale tu propíchnul.
RIMMER: (Jehož pohár trpělivosti přetekl) Námitka!
SPRAVEDLNOST: Zamítá se.
KRYTON: Takže byste ho nepopsal jako společenského tvora.
LISTER: Ne. Stranil se víc, než Rudolf Hess. Byl naprosto oddanej kariéře. Měl na starosti údržbářský práce a to mu zabralo veškerej čas.
KRYTON: A co tedy tvořilo hlavní náplň jeho práce?
LISTER: Měli jsme spoustu důležitý práce, ale hlavně jsme zodpovídali za to, aby v lodních automatech nedošel příděl křupavých tyčinek.
KRYTON: Dovedete si představit situaci, při níž by nedostatek čokoládových tyčinek s medovou náplní, způsobil smrtící radioaktivní únik?
LISTER: Ne, to stoprocentně ne.
KRYTON: Můžete se posadit. (Otočí se) A nyní položím jednu klíčovou otázku: Připustil by Vesmírný sbor, aby tento muž (Ukáže na RIMMERA) získal pravomoci, při nichž by mohl ohrozit celou posádku? Člověk tak bezvýznamný a omezený, který je schopen po večerech našívat jmenovky na svoje kondomy z lodních přídělů. Člověk tak strašlivě hloupý...
RIMMER: Námitka!
SPRAVEDLNOST: Zamítá se.
KRYTON: Člověk tak strašlivě hloupý, že má námitky i proti svému obhájci. A také strašně se naparující prcek...
RIMMER: Námitka!
SPRAVEDLNOST: Zamítá se.
KRYTON: Neschopný opravář automatů s napoleonským komplexem, který vzbuzuje u členů posádky tolik úcty jako papoušek Dlouhého Johna Silvera...
RIMMER: Námitka!
SPRAVEDLNOST: Vznesete-li ještě jednu námitku proti obhájci, pane Rimmere, dopustíte se urážky soudu.
KRYTON: Kdo by dovolil tomu muži, této karikatuře muže, jež by nepřelstila ani čajový pytlík, aby získala postavení, z něhož by mohla ohrozit posádku? Kdo? Jedině tak jogurt. Tento muž není vinen úkladnou vraždou. Je vinen jedině tím, že je Arnold J. Rimmer. To je jeho zločin a zároveň i jeho trest. Obhajoba skončila.
KRYTON si stoupne vedle RIMMERA s pohledem upřeným dopředu. RIMMER ho pokradmu pozoruje, nejistý, co si o tom má myslet.
SPRAVEDLNOST: Obžalovaný, slyšte rozsudek.
RIMMER se postaví do pozoru.
SPRAVEDLNOST: Vzhledem k výmluvné řeči Vašeho obhájce a množství důkazního materiálu, který předložil na počítačové kartě, tento soud připouští, že ve Vašem případě není paměťová sonda přiměřenou metodou, jež by zjistila vinu. Není možné, abyste spáchal zločiny, ze nichž se obviňujete, a proto můžete svobodně odejít.
RIMMER: Námitka!
KRYTON: Pane, proti čemu namítáte teď?
RIMMER: Žádám omluvu.