Domácí mazlíčci

Měl jsem želvy, vyrostly, dělaly bordel, tak jsem je prodal. Jakou zvířenu pěstují ostatní??

Mám želvy... vyrostly, dělají bordel a chci se jich zbavit .
Pak ještě 2 psy.

Dva Jorkšíráky a divoké prase...

Jezevčík drsnosrstý - jednooký, přezdívaný též Žižka... moc milé zvíře, nicméně v 8 letech stále akční, ale už náladový a lehce rozmazlený, postelový tvor

Měl jsem želvy (vodní), vyrostli, dělali bordel, tak jsou fuč ...

Teď mám v akvárku ryby, ty aspoň nesmrděj ... ale stejně jednou skončej na pánvi

dva psi v pubertě a kočku už 8 roků

Ještě bych připomněl, že v tomhle tématu můžete přidat k dobru klidně i nějaké historky se svými mazlíčky... Prostá informace: "Měl jsem psa a kočku" nestačí. Diskuzi, kreativitě a příběhům se zde meze nekladou. Rozepište se!

Geser:my chceme foto

my máme v bytě a rybičky a po zahradě pobíhá obrovskej afgánskej chrt

Historku, no jenoud sem se v noci probudil a měl u hlavy sklípkana, prostě parádní probuzení .

máme tři rybky a jednu menší vodní želvičku, která sdílí jedno akvárko s rybkama, ale ani s jedním valná zábava není...a to se už skoro patnáct let snažím o to, abych dostala psa...

jinak jedna vtipná historka s názvem Želva pod mikrovlnkou...
To si takhle jednou jdu zase vyčistit akvárko, kde jeho obyvatele skroro nejdou ani vidět (sem tam se to stane a já pak málem omdlívám z toho smradu ). Zašpuntuju pěkně dřez, dám tam rybičky a do krabičky dám obě želvičky (v té době jsme měli dvě...jedna už se povznesla). Jdu umýt akvárko a pak se jdu učit. Přijde mamka z práce a jde se pozdravit se želvičkama v krabičce od nanuku Twister. Ale jaké to překvapení, když tam najde jenom jednu. No tak v tu chvíli jsem začala nadávat jak dlaždič, ale do kuchyně jsem se neodvážil jít, protože máme zelený žíhovaný koberec a na něm se zelená želva dost blbě hledá. Tak koukáme po koberci, jestli ta mrška někde není. No není, tak koukáme po strakaté lince, jestli ta mrška někde není. No není. Koukáme do šedého dřezu, jestli ta mrška někde není. No není. V zoufalosti koukáme i do pytle se smetím. Tam taky není. Tak poslední možnost byla mikrovlnka, kterou máme na konci linky. Svítím tam baterkou a vidím vzadu želvu. Nějak se tam chudák zasekla. Takže jsme zvedly mikrovlnku a chudinku želvičku hodily zpátky do krabičky. Při té příležitosti jsme pod mikrovlnkou i utřely prach . Jediná nevýhoda je, že želva asi po dvou týdnech zdechla

To je historka! Tak se mi to líbí!

Už jsem chtěl napsat, aby sis dala pozor, že až ta želva vyroste, tak ty rybičky sežere... ale problém se již očividně vyřešil..

[Dragon]

momentálně máme andulku a "poděděného" psa (hlídaly jsem ho sestřence a už nám zůstal ) ale v minulosti v baráku jsme měly celej zvěřinec slepice, králíky,psy, kočku, křečky, morčata a rybičky. Vše nám postupně nějak odcházelo, ale u rybiček ten odchod byl...no řekněme nebývalí...

Měly jsme velké akvárko, které bylo krapet nemobilní a jelikož jsme jezdily na chaty, tak jsme museli jezdit bez nich, vždy když jsme se vrátily, tak tam byly tak jak jsme je tam nechaly, ale v jednu osudnou zimu co jsme byly na chatě, jsme po návratu našli místo akvárka s rybičkami velkou kostku ledu s rybičkami...

Nevím čím začít.

Když bylo našemu prvnímu psovi 1 a půl roku, tak, když jsme odjeli do obchodu, měla psa na starosti babička. Už byl v té době hyperaktivní, tak jsme mu dali náhubek pro jistotu. Odjeli jsme na nákup a za hodinu se vrátíme a pes má na sobě rozkousaný náhubek bez potíží a matka má rozkousaný telefon. Jako bonus ještě byla na zemi Hi-Fi věž. Babička samozřejmě nic nevěděla, ten pes ten mobil rozkousal přes ten náhubek nejspíš


a druhý příběh

Opět s naším prvním psem. Byly jsme na procházce a jelikož Hazel (to je jeho jméno) je náchylný na zajíce a srnky, tak byl na podle nás silné stopovačce. Šli jsme velkým polem a otec uvolnil Hazela více než měl, protože viděl srnky a měla to být taková terapie. Matka ho varovala, že se to může urvat a on jako geroj se připravoval na trhnutí. Hazel si všimnul srnek a vyrazil za nimi. Jak se natáhl, stopovačka se roztrhla a otec šokovaný to okomentoval se slovy "Kurva, on to urval". Tak sme se všichni za ním vydali. Z toho jsme na něj volali
Já: Hazeli!
Otec: Pojď ke mě!
Matka: AHOJ!!!

Pes jakmile zjistil, že srnky nedohoní se zastavil a dostal pořádný výprask

Druhý pes Leon, ten žádné excesy zatím neprovedl, až na ten, že krade peřinu z postele a nese ji z ložnice do obýváku, aby si tam ustlal.

Pak je tu ještě kočka

Máme chalupu v Jeseníkách, kde ji pouštíme. Ona je domácí kočka, nikam neutíká, chodí na půdu. Když jsme jednou jeli domů, tak se hledala kočka. Problém byl v tom, že kočka na půdě, ve stodole prostě nikde nebyla. Tak jsem se rozhodnul pro drastické opatření. Jelikož ona je velký posera, který se bojí i blbých popelářů, tak jsem vzal křoviňák a pustil ho na půdě myslíc si, že zdrhne z půdy ven, kde čekala matka. Samozřejmě se nic nestalo. Po asi 2 hodinách hledání, slušné hádce našich jsme kočku našli schovanou pod jednou blbě udělanou podlahou, kde byla celou dobu schovaná.

tak my máme doam zakrslýho králíka...odrůda lvíček...fakt mazel kterej je neskutečně šikovnej a umí dokonce panáčkovat...mít tak nějakou ftipnou historku kromě toho že kdyby se prodávali jejich hovna jako hnojivo bo tak tak sem milionář...hotová továrna...xD

Mám doma kočku, britskou modrou a do budoucna bych chtěl rybičky.

Tohle je téma pro mě
Tak u mě je to chrtka, kříženka NO, akvárium rybiček a zakrslý králíček jménem Samantha, přezdívaná Carterová. Historek se všema třema mám celkem dost (jo, se zvířenou se člověk nikdy nenudí ). Například jednou, když se to v baráku zařizovalo, jsem musela spát v místnosti s králíčkem. V noci jsem se vzbudila a cejtila jsem za hlavou něco divnýho. No, milá Sammy si hrála na holiče a s velice zaujatým výrazem mi žužlala vlasy, asi aby je zkrátila na správnou délku. V tu chvíli jsem se zapřisáhla, že další den se bude k obědu podávat Carterová na smetaně. Nepodávala a tak ta lízací mašina, věčně si pletoucí člověka s koněm, u nás pořád straší. To už je mi fakt milejší spát s tíim mým pruhovaným termoforem.
Co se chrtky týče, i tady mám zásobu historek celkem velkou, hlavně s jinými lidmi. Největší sranda je, co všechno mám podle ostatních doma za psy. Už ji považovali za dogu, pitbula, kolii, naháče, zachráněného chrta z Irska a já nevím co všechno. To, že si ji pletou s italáčkem, mlčky přecházím. Děláme spolu dogfrisbee, což nás obě baví. A zřejmě baví i ostatní lidi nás přitom pozorovat, jinak si to nedokážu vysvětlit. Největší gól byl ovšem když na mě zavolali policajty, protože svého psa týrám, páč je hodně hubenej, chudinka.
Co se NO, Brity alias Čiluš týče, tak s tou se toho dá zažít taky spoustu. Bohužel je dost bojácná, hned se všeho vyděsí, takže se s ní dá pracovat celkem těžko, proto s ní taky moc necvičím. Ovšem musím říct, že ten čokl je neskutečně ukecaný zvíře. Ne že by štěkala, to moc ne. Ovšem je skvělá ve vydávání celé škály zvuků od bručení, mručení až ke kňučení. Včera jsme odstrojovaly s mámou stromek. Máma: "Nejdřív odmotáme tyhle světla." Čiluš: "Mhmmmm." "Ale tebe jsem se neptala." "Mmhmmm." Takhle to šlo asi deset minut. Čilunka nám nepomáhala, ale ležela na křesle a pozorovala, jestli to děláme tak, jak máme. U veterináře na očkování takhle prokecala celou dobu, co byla v čekárně. Ostatní z toho měli celkem šou.
Rybičky? No, i tady by se dalo něco najít, třeba porod pavích oček, kdy maminka své novorozené dětičky považovala za svačinku. Asi během tří dnů porodily čtyři ryby, každá deset až dvacet mladých. Nebo to křížení, kdy se samičky pavích oček spustily s jakýmisy černými rybkami. Světe div se, narodili se z toho krásní černo-stříbrní kříženci.
A abych nezapomněla, babička má čtyři andulky. Dva staré, dva jejich mladé. Bylo docela zajímavý sledovat vývoj ptačích miminek. Nejdřív se o ně starala samička, když vyrostly, tak je sameček učil lítat, šplhat po kleci a podobně. Babička je chová stylem na volno, takže si lítají po celém obýváku a do klece chodí akorát se najíst a vyspat. Když se mladí učili pořádně lítat, často si vybírali za cíl babičku, pokud se v tu chvíli ohnula.

Mackenzie: Já mám podobnou historku s rybičkou.
Taky jsem čistil akvárko a to ve velkým stylu. Ryby do mísy, většina vody ven a podobně. A samozřejmě, odložim ryby na stůl a co za chvíli nevidim. Čichavec (byla to úplně blbá ryba, ale celkem dobře vypadal) vyskočí z mísy párkrát se odrazí od stolu a skočí přímo pod stůl za bednu počítače, která je samozřejmě přiražená ke zdi. Tak jsem musel odstrčit počítač a chudáka čichavce chytit (ne že by to byla sranda holejma rukama, byl dost slizkej a zrovna moc nespolupracoval) a hodit ho zpátky. Mno, vypadal otřeseně, ale žil ještě dlouho potom. Happy end..

no je fakt, že jsme ještě kdysi měli parmičky ....takové maličké pruhované rybky...měli jsme jich asi šest a...ehm...dvě jsem omylem zabila ...měli jsme ještě maličké akvárko a to jsem čistila a rybky z misky vysskočily (nečekaně )...já přijdu za dvě hodiny a koukám...v misce jenom čtyry ryby ...jednu jsem našla chudinku úplně vyschlou u vodovodní kuchyňské baterie (ono jak jsem psala dřív, máme žíhovanou kuch. linku jako tu desku a ona ta pruhovaná rybka tam nebyla vidět ) a další jsme našli na koberci...ještě sebou chudinka mrskala, ale jak jsme ji hodili do vody, tak se obrátila bříškem vzhůru ...ona byla totiž trošku teplá ...jsem v tom spěchu zapomněla baterii přetočit na studenou vodu

No tak s rybičkama tolik zkušeností nemám, ale táta kdysi povídal, že jejich akvárko se 40 rybkami ( paví očka, neonky, mečovky atd...) se náhle vypařili poté co strýc donesl 2 nové rybičky a to kančíky . Ty mrchy prej úplně všechno sežrali.

No, uz mame 10 rok psa, Kitty. Ked okolo nej prejdete, zvali sa na zem s pohladom: Skrabkaj ma! Vzdy ked zazvoni zvoncek sa vali na chodbu s poriadnym stekotom. Obcas sa stane ze sa prechadza po obyvacke, zazvoni zvoncek, ona sa rozbehne, lenze po celom byte mame parkety/laminat, takze vzdy chvilku bezi na mieste lebo sa jej smyka . No a este pred 2 rokmi som dostala dve andulky, pretoze som sa strasne zamilovala do papagajov, Lewisu a Hamiltona, len potom sa zistilo ze Lewisa je samec a Hamilton samica . Hami bol odjakziva chorlavy. Najprv nevedel lietat, potom sa naucil, len mu vypadali pierka, bol strasne chudy, pritom iba zral, tak som ho dala vysetrit ci nema nejake parazity, no nemal. Cez letne prazdniny zacal tak zvlastne piskat pri fyzickej namahe, zistilo sa ze ma zuzene dychacie cesty, pomoze len operacia z ktorej nema sancu sa prebrat, tak som to nechala tak, len bol na tom stale horsie, potom sa nedokazal udrzat na bidle. Takto to bolo 4 mesiace, potom som uvazovala ze ho necham utratit aby sa netrapil, no par dni na to mi zomrel. Ale mal zmysel pre humor. Ked Lewisa sedela na hornom bidle a on pod nou, potiahol ju za chvost a ona nahodila taky vydeseny pohlad. Lewisa zmysel pre humor nema, len vzdy ked hocikto je v kuchyni, zlezie si k miske a zacne jest aj ona. Lewise dokupim na jar partnera aby nebola sama.

Máme doma zemní veverku (ne že by jsme si snad nějakou odchytili v lese, zemní veverky jsou menší a vypadají jako Chip a Dale), dělá bordel a nejraději bych se ji zbavila, ale je to miláček rodiny. Každopádně já se s ní, od té doby co jsem ji vytáhla z hrnku s mlékem a ona mi za to prokousla naskrz prst, moc nebavím.

[Quinix]

My máme skoro dvouletýho kocoura, britská modrá. Nechce se mazlit, šmejd jeden

A tuhle fotku si nemůžu odpustit

jeden trpaslici pudl...kocka...a babi ma slepice:D

Máme želvu, vyrostla, dělá bordel, takže ji na zimu dáváme spat. Je to suchozemská (zelenavá). Taky jsme si s ní užili. Na dvoře jsme jí udělali výběh a samozřejmě strašně mockrát utekla, jednou utekla při strašné bouřce, zelená želva se na trávě hledá blbě, navíc se asi někde schovala. Druhý den jde mamka na dvůr a želva se vesele vyhřívá za plotem na vedlejším dvoře. Nejhorší je, že to člověk vždycky zabezpečí tak, aby rozhodně utéct nemohla, a stejně uteče.
Ale nejlepší bylo toto: Byla vypuštěná v obýváku na zemi a najednou jsme ji nikde nemohli najít. Tak jsme se dívali do všech možných skulin, ona se umí zapasovat třeba mezi troubu a zeď, nebo se zapasuje za vafky...no ale teď nebyla nikde. A najednou se podíváme a želva je na opěradle od gauče a vesele nás pozoruje... Nechápali jsme jak se tam mohla dostat, ale máme teorii: na sedačce byl potah, který volně visel volně k zemi. A želva se do něj dost často zarývala drápama, resp. ho nima propíchla a dokázala se tak postavit na zadní a jednou dokonce visela už kousek nad zemí, totálně do toho potahu zamotaná...Takže po něm musela nějak vyšplhat až na sedačku, i když si to pořád nedokážu úplně představit a na opěradlo nejspíš vylezla po polštáři...

No pokusy s hlodavci jsem ukončily po přestěhování do bytu a měl přijít pes. Místo něj přišel podivný křiženec těchto dvou živočišných skupin.

Oficiální jméno: Začíná to Dorothe (z čehož lze jasně vyvodit, že zbytek nechcete znát)
Krycí jména: Smeták bez násady, Zmetek, Šmejd, Krysodlak, Hombré.

A pokud chcete příběh: To takhle venčím Smeťoše, při čemž si pouštím nějakou music na mobilu. Smeťoš totiž musí nejdříve, s nasazením pátracího psa, najít vhodnou parcelu. Tak si takhle hezky strčím mobil z5 do kapsy a co nevidím? No právě že nic. Protože byla zima, po prozkoumání únikových cest jsem začal zkoumat silnice a všechny skrýše v okolí. Když jsem 2 hodiny prohledával veškeré okolí a zničeně se vracel domů pro posily málem mě trefilo. Ten podivný mutant stál na vrcholu schodiště před naším bytem s výrazem maximální ukřivděnosti. Později jsem se dozvěděl od jedné naší sousedky, že tu "chudinku" pustila dovnitř, když jsem si tam prý "SMSkoval", protože stála u dveří a smutně koukala. Patrně nepomyslela na to, jak smutně budu koukat já, až budu prohledávat podvozek každého auta v bloku.