Tak já sem taky napíšu svoje dojmy, protože jsem právě zmákla i Peacekeepers wars a jsem nadšená a smutná a konečně se dneska vyspím
Takže vezmu to hezky postupně, sérii po sérii.
1. série-rozjezdová, ale rozhodně nemůžu říct, že by byla špatná. První díly sice působí trochu levně a australské "aroma" je z toho cítit (ne že by to bylo nezbytně špatně). Mám ráda takové hrdiny, kteří se ocitnou v nezvyklé situaci a musí se přizpůsobovat. To, že je John vědec, mu hodně usnadňuje aklimatizaci. Myslím, že seriál pořádně začal tak po osmé, desáté epizodě, kde jsem pak až na dvě epizody, které byly podle mě na vypnutí (Rhapsody in Blue a Jeremiah Critchon), jsem se nenudila. Velkým plusem bylo, že epizody měly netradičních 50 minut, což bylo většinou velmi příjemné. Na konci, v posledních 5 epizodách, se děj zamotal, jak to ostatně pak následovalo v dalších sériích celkem tradičně. Ještě jsme pořádně nepoznali Peacekeepers, posádka se teprve poznává a jediným větším nepřítelem je Craise....než se objeví Scorpius a tady to začíná být dost zajímavé
2.série-řadím jí jako nejlepší, neptejte se proč, ale je to tak. John tu pochopil, že doktorát z teoretické fyziky je mu na houby, tak si pořídil Wynonu, ale přesto se pořád nevzdává svého typicky lidského řešení problémů. Děj je víc propojený, Craisova zrada, narození Talyna, Scorpius v Johnově hlavě, to všechno dodává téhle sérii šmrnc, kde jsou víc propojené epizody a zároveň vynikající vycpávkové. Až na Vitas Mortis a Taking the stone, jsem tu neviděla vyloženě špatnou epizodu, všechno pěkně klape. Ale nejzajímavější je to tehdy, kdy se čip od Scorpiuse v Johnově hlavě nezačne opravdu vážně ozývat. Ben tady odvádí výbornou práci, stejně jako Caludia, jejíž Aeryn je jako voják a bývalý peacekeeper pořád nestálá a nejistá v přijímání citů.
3.série-skvělý začátek, ale pro mě se to tu trochu láme. Nikdy jsem si nijak zvlášť neoblíbila Zhaan, ale fungovala jako tmel a trochu jako duchovní průvodce pro posádku. Její smrt zasáhla všechny a všechno a naivní představa, že jí nahradí Stark, jehož neustálé blábolení leze všem akorát na nervy, byla trochu přehnaná. Na druhou stranu je tu Crais a Scorpius. Ani u jednoho neznáme záměry. Většinou jsou na své straně a když se jim to hodí, tak přebíhají. Crais se ale postupem času stává téměř členem posádky a John mu více méně důvěřuje. Craisova smrt na konci je ten nejlepší způsob, jak mohl umřít a strašně mě to mrzelo, protože byl hodně zajímavý. V téhle sérii je ale pro mě jeden dost rušivý aspekt a to ta věc se dvěma Critchony. Neumím ten pocit úplně popsat, ale pořád se mi to nějak příčilo, nevěděla jsem, který je který, komu fandit a zmatené chování Aeryn po smrti jednoho z nich bylo víc než pochopitelné. Na druhou stranu epizody mimo hlavní proud byly až na výjimky skvělé a Johnův a D´Argův výlet, který dopadl katastrofálně (byli okradeni, přepadeni, holky uneseny, prostě sranda), bylo opravdu nápaditě udělané v podobě Johnových vzpomínek. Taky ta bezvadná epizoda s kreslenými částmi Johnovy mysli, sebeparodie a parodie na další věci, měly spád a narozdíl od "200" v SG1, to bylo i vtipné.
Závěr série je ale opravdu emotivní, protože je tu jen jeden John, Aeryn neví, co dělat, všichni se rozcházejí a John si začíná uvědomovat, že se domů buď nevrátí, anebo to jeho domov už nebude, protože se zatraceně změnil a Aeryn by se nepřizpůsobila. I když poslední epizoda spadá úplně trošinku do oblasti soap opery, je to ten nejlepší závěr série z celého seriálu.
4.série-tady už to není tak slavné. Sice se hned prvních pár dílů nakonec ukázalo být průlomových pro mír v galaxii atd., celá ta věc s Grayzou, která mi nepřišla vůbec vhodná do pozice, kterou zastávala, byla divná. Než se dostanou zpět na Moyu, stihnou se John s posádkou dostat do dalších malérů, ale trochu to zpočátku postrádalo švih. U John Quixote jsem nevěděla, jak reagovat, bylo to absurdní, divné, ale taky originální. Byla jsem trochu překvapená, že si za kapitána nezvolili Johna, ale ta volba na D´Arga se nakonec ukázala jako logickou, protože John je přece jen trochu impulsivní, vzhledem k jeho situaci nepřekvapivě trochu šílený a jeho plány nikdy nevyjdou
Navíc jeho posedlost po červích dírách začala ohrožovat Moyu a ostatní. Ten trojdíl, který vyústil Johnovým návratem na Zemi, byl skvělý, i když ten úvodní, neuskutečněné reality, byl úmyslně, leč originálně flashbackový a John/Ben to pojal po svém. A John si tu plně uvědomuje, že Země už jeho domov, po všem co zažil, dávno není. Že lidi nejsou připravení a on má ještě plno problémů, které si musí vyřešit.
Scorpius se taky víceméně pohybuje po lodi volně, i když mu nikdo nijak moc nevěří.
Od 15 epizody výš už vážně přituhuje, nevíme na čí straně je Scorpius, Sikozu, Braca a spousta dalších. Johnův marný pokus, aby se Scarrani nedostali na Zemi, kde sám vykecal, že tam roste ta jejich rostlinka a jeho rozhodnutí uzavřít si cestu domů, kterou tak dlouho hledal, je hodně dobře zvládnuté. A loučení s otcem v poslední epizodě z povrchu Měsíce je emotivnější, než celá Terra Firma dohromady.
Prostě bomba konec, až na tu poslední epizodu, která končí otevřeně s vědomím toho, že už to prostě pokračovat nebude...až na minisérii.
Peacekeepers wars-začínají tam, kde seriál končí. Postavy se, díky bohu, chovají úplně stejně jako v seriálu (ne jako v Serenity) a celé je to skvělé s perfektním koncem ("tohle je tvoje hřiště" apod.). Jen je škoda D´Arga a toho jsem se bála, že budou chtít zabít nějakou postavu, jako to udělali v Serenity. Tohle mi u minisérií vadí a byla bych šťastná, kdyby to za prvé obnovili a za druhé aby se D´Argo vrátil (což se asi nestane).
Ale rozhodně jsem nebyla zklamaná. Je to perfektně zakončené, i když bych chtěla pokračování, na druhou stranu, kdo může o svém seriálu říct, že je dokonale zakončen? Měli víc peněz, každá postava měla prostor a Benovů výkon na konci, kdy se snaží vytvořením červí/černé díry přimět obě strany k míru, je neuvěřitelný.
Prostě super a já chci víc
A co říct závěrem? Já se konečně můžu učit
a to je fajn.
Ale celkově musím říct, že vedle tohohle, mi připadá BSG jako slabý odvar. Neuvěřitelně uvěřitelné postavy, které procházejí vývojem, většina se mění k lepšímu, nebo prostě jen dělá dobré věci, když musí.
John se na druhou stranu trochu mění k horšímu, chybuje a moc dobře si to uvědomuje. Totéž u Aeryn, ale u ní je to opačný proces. Jako voják byla vychovávána k válce, ne lásce a dlouho je bezradná z toho, co si s city k Johnovi počít.
Nebudu tu pitvat každou postavu, taky proto, že velké plus FS je to, jak se mění posádka, lidé přicházejí a odcházejí, i když jádro z první série až na Zhaan zůstává. Mimozemšťané jsou opravdu mimozemšťané a loutky, představující Rygela a Pilota, mají duši, charakter, svůj příběh a minulost. Rygel je výborná postava, malý, sobecký a přesto neuvěřitelně roztomilý.
Scorpius je zaručeně ten nejhnusnější tvor, jakého jsem v seriálu viděla.
Celá syrovost seriálu, hlavně v pozdějších sériích, kdy vídáme postavy, i tyhle neuvěřitelné postavy-loutky, zvracet, slintat, prskat a vůbec se všelijak projevovat, je tak skutečné, že se tomu nic snad nemůže rovnat.
Johnovy hlášky, respektive jeho občas šílené chování je pochopitelné, skvělé a svým používáním jmen ze seriálů a filmů často dovádí lidi okolo sebe k šílenství. Pobyt Harveyho v jeho hlavě tomu jen přispívá.
Tohle je asi tak všechno, co teď dokážu vyplodit, ale určitě je toho víc.
Jestli jste dočetli až sem, gratuluju, psala jsem to půl hodiny
Prostě byla to skvělá jízda a já chci víc
Kerr Avon: Listen to me. Wealth is the only reality. And the only way to obtain wealth is to take it away from somebody else. Wake up, Blake! You may not be tranquilised any longer, but you're still dreaming.