Opakuju, je první, který funkčně spojuje obojí a umožňuje natáčet jednoduše 3D CGI filmy díky Cameronově know-how. Navíc, jelikož vydělá ranec peněz, teď budou manegeři chtít každý film ve 3D. Zemekis je možná se svým Polárním expresem první, co udělal živého herce v CGI v celovečeráku, ale nikoho tím nazaujal, ergo mu to moc nefungovalo.
Tak si ty filmy rozeberme.
Monty Python jako komedie z tohodle samozřejmě vybočuje, protože se nelze smát pouze pulsujícím linkám jako u experimentálních filmu Hanse Richtera. I tak se ale odvážím tvrdit, že děj v něm nijak závratný není ani v jednom (snad s vyjímkou Briana), většinou jde o směs nesouvisejících absurdních scének jen volně pospojivaných ústředním zasazením.
Hero myslíš jako tu superstylizovanou čínskou epopej? Tu, kde celý děj je v zásadě "cápek vykládá císaři pár příběhů a chce ho nakonec zabít?" Skutečně koulervoucí zápletka. Kdyby to natočilo pět capartů v lese, tak nekoukatelné.
U Threads samozřejmě taky formální stránka funguje, a to snaha o realismus. Celý děj filmu se dá opět shrnout do "čekáme než spadnou bomby, pak pozorujeme krizi po pádu bomb a nakonec jsou všichni v prdeli". Threads je postavený na tom, že věrně ukazuje následky atomové války, k čemuž opět potřebuješ minimálně velmi dobré maskéry, herce, exteriéry atd. čili věci nesouvisející se scénářem a dějovými zákrutami. Opět, jako fanfilm by to bylo nejspíš k smíchu i s dokonalým scénářem. Ono "filmařské" kvality neznamená jen to, že ten film musí být nějak masivně stylizovaný, i na realistické filmy je potřeba nějaké "filmové řemeslo" (viz. stomilionoví realističtí Potomci lidi).
A Fight Club jsem neviděl.
Jiný příklad z filmů, které prý mají drsný děj, je Memento. Tady se ale ukazuje, jak zásadní rozdíl je mezi vyprávěním a dějem. Zatímco děj se dá shrnout do souvětí "chlápek s poruchou utváření dlouhodobé paměti je využíván vychcaným chlápkem k vraždám, protože si myslí že likviduje vrahy svojí manželky, a na konci nás protagonista omylem zabije toho vychcaného chlápa", tak právě scénáristova hra s vyprávěním vytváří u filmu ohromný drajv. Ale zase - děj bych mohl shrnout podobně, jako to dělají kritici Avatara v tomhle: