Já před nějakými třemi týdny dočetl celou sérii
Zaklínače. První dvě povídkové knihy mi trvaly tak dva měsíce... jak to furt končilo a začínalo, pořád jsem nevěděl kdy se co děje, tak jsem četl dost pomalu. Potom ale přišla pětice románů, kde jsem sice taky netušil kdy se co děje, ale byla to parádní jízda. A konec...
Toto je spoiler!!!:
|
parádní, hořkej, smutnej, zdrcující. |
Ještě bych se rád vyjádřil k ději...
Toto je spoiler!!!:
|
Byl jsem překvapen nad neskutečně silnými momenty. V povídkách mě nejvíc dojal konec "Trochu se obětovat". Marigold jako moudrý blázen mi vyrazil dech a nahnal slzy do očí. Z povídek mě také dojímá "Něco končí, něco začíná", ale zpětně. Když jsem to četl, byla to šíleně vtipná taškařice. Teď to ale vidím jako něco co mohlo... ale nikdy nemůže... být. Z románů jsem se dojal spíš ke konci ságy. Smutné obrazy z války a hlavně líčení toho co se stalo se všemi zmíněnými lidmi (a nečlověkem) z polního špitálu. Kromě konce byl potom ještě zdrcující moment, kdy "Elf poprvé vztáhl ruku k člověku." A posledních sto stránek jsem četl jedním dechem a už to jelo... Ještě hodinu jsem se vzpamatovával z nejhoršího. Ještě teď při vzpomínce slzím. |
Pokud vím, ještě žádná kniha mě takhle nezasáhla.
A sice ne z vlastní vůle, ale kvůli studiu jsem si přečetl
O myších a lidech v angličtině. Sice jsem nikdy nebyl zrovna fanda těch chytrých knih ani povinné četby, ale tuhle knížku jsem přečetl velice svižně. Díky ultimátnímu zdroji spoilerů, hodinám literatury, jsem podrobně věděl, co se stane. O to víc to na mě působilo.
Toto je spoiler!!!:
|
Dětská radost Lennyho pokaždé, když George zmínil jejich budoucí plány byla kvůli vidině konce hrozně smutná. Prostě jsem věděl, že "he ain't gonna tend no rabbits". |
Nějak mě ty knihy poslední dobou dojímaj, co?