Taky jsem se teď pustila do Martina, ale zase do jeho povídek
Písně mrtvých, které mi tady už nějaký pátek leží. Přečetla jsem zatím dvě a jen mi to potvrzuje, že Martin umí.
A tento týden jsem po několika měsících dočetla
Gaimanovy Americké bohy. Ne, že by to byla špatná knížka, ale nějak jsem se u ní zasekla a ke všemu jsem musela přečíst další dvě knížky, na které jsem měla dohromady dva týdny nebo tak nějak.
První byla
Hvězdy, můj osud od
Alfreda Bestera. Bester taky umí, jen teda na začátku mi byla hlavní "hrdina" krajně nesympatický. A konec to mělo skvělý, jsem ho přečetla na jeden zátah a nebylo to jen tím, že jsem seděla v čekárně u oční a musela ten den knížku vrátit
Druhou knížkou byly
Hunger games: Aréna smrti od
Suzanne Collins. Ze začátku mi trvalo si zvyknout na formu, jakou je celá kniha napsaná. Ich-forma v přítomném čase způsobila, že hlavní hrdinka na mě působila jako Mary Sue (všechno ví, všechno zná/uloví atd.). Ze začátku jsem se také nemohla zbavit dojmu, že tuto knihu psal puberťák. Nevím kolik je autorce let, ale jestli se tím chtěla ještě přiblížit věkové skupině, které je kniha určena, povedlo se jí to. A já si na konec na to i zvykla.
Dále mi prišlo strašně křečovité vylíčení zdejšího totalitního režimu a nějak jsem to autorce nemohla uvěřit. Přišlo mi to spíš jako nepodařená parodie na totalitu. A vzdor hlavní hrdinky vlastně taky. Čestnou vyjímkou byla až scéna s bobulemi.
Na závěr musím říct, že se mi knížka i přes to líbila a přečtu si i pokračování, protože mě zajímá jak to dopadne mezi Katniss a Peetou!