Technická civilizace vzkvétala

Tak a je to tady, od myšlenky už byl jen krůček. A když mi včera vypadl net, pustil jsem se do psaní. (hned)
Původně to mělo být trochu jiné, původně jsem ani nechtěl vymýšlet žádné verše, ale nakonec jsem k tomu přece jen sklouzl.
Tak tady je, další postapokalyptická (a možná i preapoklayptická) báseň.

Technická civilizace vzkvétala


Život vznikl na druhé planetě.

Tlak, teplo, voda,
evoluce burácela.

Z planety hnědé a nevábné,
v tu chvíli smaragdový skvost,
než věky ohlásily poledne,
pobíhal stepí nový host.

Po dvou nohách, bedra zahalená,
tělo slabé, duše odhodlaná.
Jedinec je nic,
to v množství dřímá síla,
dohromady víc,
spojila je víra.

Tlupa, horda – městský stát,
zvířat už netřeba se bát.
Teď největší nebezpečí,
jsou ti druzí s meči.
Pro kousek úrodné půdy –
nebo zabíjeli z nudy?

Až po tisíci let, nastal velký zlom,
vynalezli parní stroj.
Bylo to dobře, jinak to nešlo.
Polykal uhlí, tvořil páru,
účinností předčil starou káru.
Čím víc uhlí, tím víc páry,
lenost mnula svoje spáry.

Za dalších pár let,
uskutečněn první let.
Uhlí stále dobré v elektrárně,
ale líp přec frčí ropa.
Benzín, nafta, petrolej,
teď je všechno na prodej.

Chceš-li les, kup si jej,
banány tam vysázej,
pak jdi o kus dál…
A že tím ničíš plíce?
To kuřák taky a podívej,
září štěstím jako svíce.

Nezáleží na tom, co se bude díti dále,
tančeme dnes, jsme přece v sále.

Kde je ta ves, kde je ten lvoun?
Kde je ten les, kde je ten psoun?
Z vesnice město, z lesa je pole,
Za lvouna křížek u cesty,
Ze psouna kožich nevěsty.

Hudba hraje, tančeme dál,
kde je ten led a proč jen tak tál?
Co je to ve vzduchu a proč nepřišla zima,
co se to děje, proč blázní se klima?
To nic, to bude dobré, nic se nestarej,
orchestr hraje, lidem je hej.

Byli na vrcholku sil.
Uhlí bylo hodně, a ochoty málo.
Ropa nevysychala a život stál za to.
Stovky let bujarých večírků,
pohledy zpět nebyly v módě,
pohledy vpřed nešly k večerní róbě.

Moderní svět, všechno zastaly stroje.
Bylo to dobře, jinak to nešlo.
Lidé vzdělaní, kultura krásná,
něco však chybělo, o tom snad jasná.
Život pohodlný, nároky velké,
úroveň vysoká, zásoby mělké.

Co je to, jaká to doba,
nikdy se nestalo, aby chyběla voda!
V zimě třicet, v létě padesát,
co se ještě může stát?
Uhlí vznítilo se ve slojích,
konec tance ve krojích.

Konečně vypukla válka.
O poslední půdu, o poslední pramen,
o poslední kyslík, o poslední kámen.
O poslední kámen, se kterým si rozbít hlavu,
moudrý člověk vyhýbal se davu.

Bylo pozdě ptát se proč, všichni to věděli.
A když půlku jejich světa rozmetala energie fúze,
bylo už pozdě hledat nové cesty chůze.
Vybaveni vším co znali, přešli o dům dál,
modrý ráj je uvítal.

Svoje děti učili, jak se chovat k vlasti,
Přitom jim však zatajili svoje vlastní strasti.
Zmizeli nadobro v nebeské tišině,
Zbyli jen tři svědci na Gízské plošině.

Netřeba už mnoha slov.

První byl parní stroj.
Bylo to dobře, jinak to nešlo.
Pak už jen pár let
a uskutečněn první let…

Jak se s tím poperou a co dál?

Klid, další planeta v pořadí je rudá.

Nemůžu si pomoci a musím porovnávat z dílem "Naše civilizace vzkvétala" (jak divné, vždyť úplně nepodoben název jest ) Obě jsou skvostné, obě apokalyptické a bohužel si myslím, že ve většině věcí (neřku-li ve všech) pravdivé. Oproti "Naší" civilizaci, je však tato "Technická" snad ještě přesnější v katastrofice lidského bytí ....bohužel, bohužel...
Ale jak říkám, obě dvě jsou jedny z nejúžasnějších věcí, které jsem měl tu čest číst.

Velicepekne a vskutku aj pravda

Díky za ohlasy a ještě tak pozitivní Uvažuji, že bych "Naši civilizaci" i "Technickou civilizaci" završil nějakým třetím dílkem. Uvidím, třeba až zase někdy zůstanu vzhůru do dvou do rána (a bez internetu!), něco vznikne...

Každopádně další komentáře, kritiky, postřehy vřele vítány

Líbí, a to hodně, ostatně jako vždy. Prostě neumíš psát špatně!