tak po opravdu dlouhé době jsem se donutil dopsat tuhle kapitolu, co se mi na disku válí už od ledna
„Už jste našli doktora Jacksona?“ zeptal se ředitel ostatních Ori.
„Ne, zatím ne“ odpověděl mu jeden z nich.
„Jemu a několika dalším se podařilo uprchnout ze základny, než jsme jí zajistili“ ozval se další Ori.
Skupina asi šesti Oriů stála v zasedací místnosti SGC, stěny byly ohořelé a poničené od střelby.
„Tak ho koukejte urychleně najít, je jedno jestli bude živý nebo mrtvý.“ Přikázal rezolutně ředitel a podíval se na bránou, kterou proudili orijští vojáci a loajální jaffové. „A na každém kontinentě si vyberte několik velkých měst a zničte je, už mě odpor lidí této planety začíná unavovat. Pokud je i toto nezklidní, tak tuto planetu spálíme.“
Ostatní Ori se při jeho slovech pouze ušklíbli a na jejich tvářích bylo vidět značné uspokojení. Ne všichni se dokázali vyrovnat se ztrátou ostatních.
Je to škoda, pomyslel si ředitel, lidé této planety mají obrovský potenciál a každá loajální duše se bude v nadcházejících časech hodit. Bohužel nepomohlo ani ředitelovo vystoupení před několika dny, kdy se snažil přesvědčit obyvatele Země, že se nemusí ničeho bát a že pokud se k nim přidají, tak je čeká neuvěřitelná budoucnost.
Obsadit Zemi nebyl žádný problém, mnohem horší jí je ovládnout. Celou Zemi zachvátily protesty a nepokoje, armády převážné většiny států se pokoušely vzdorovat, ale jejich technologie byly příliš primitivní v porovnání s těmi orijskými. Jediná oblast, kde jaffové a orijští vojáci značně zaostávali, byly pozemní boje. Ori se po několik dnech začali soustředit na orbitální bombardování a přesnými údery vyřazovali jednu vojenskou základnu po druhé. Věděli přesně kde se co nachází. Vládní budovy byly zničeny hned v prvních dnech invaze. Velitel Oblasti 51 raději nařídil autodestrukci celého komplexu, když viděl, jak se k základně blíží Orijská mateřská loď.
Daniel a několik vojáků z různých SG týmů se krčilo na kraji lesa, noční oblohu ozařovaly plameny stoupající z nedalekého města vzdáleného několik kilometrů od základny SGC. Čas od času jim proletěla nad hlavami orijská stíhačka. Z města se ozývala sporadická střelba, to jak místní jednotka Národní gardy kladla odpor. Na Zemi byly tisíce takovýchto ohnisek odporu. Daniel a ostatní, kteří se setkali s vojsky Ori věděl, že tento odpor nevydrží dlouho. Díky proniknutí společnosti Aegis do struktur spousty států, se pozemské síly nedokázaly tak rychle sjednotit. Před samotnou invazí ještě došlo k rozdmýchání desítek lokálních konfliktů po celém světě, ať už pomocí sabotáží nebo pomocí tučných úplatků. Ředitel věděl, že Země je roztříštěná do stovek států a frakcí, přičemž se některé mezi sebou nemají moc v lásce. Stačilo tyto frakce zaměstnat a invaze proběhla mnohem jednodušeji, než na začátku plánoval.
SGC vědělo o pádu Atlantis a povraždění expedice již několik týdnů před pádem Země. Jednotky SG se pokoušely sjednotit zbývající síly, které stály na jejich straně k poslednímu společnému odporu, ale většina z nich se bála reakce Oriů. Galaxie se před druhým příchodem zmítala ve vlastních problémech, jaffové začali válčit mezi sebou, Země bojovala v Pegasu, Lucianská aliance dělala potíže v Mléčné dráze. Nikdo ale netušil, že za vznikem většiny problémů stojí právě Ori.
Povznesení Antikové sledovali situaci velmi pozorně, několik z nich se již pokoušelo zasáhnout, ale naštěstí pro Ori, to byla pořád menšina. Ředitel věděl, že jeden z Povznesených se postará o to, aby ho nikdo nerušil. Nemohl riskovat, že by někdo z Antiků začal slídit více než bylo zdrávo, a proto pravou podstatu invaze na Zemi a do Mléčné Dráhy ostatním zatajil. Musela jim stačit slova o pomstě. Až bude ten správný okamžik, tak ostatním poví zbytek.
Někteří z ostatních Ori navrhovali, že by bylo dobré se znovu povznést, to však ředitel okamžitě zamítnul. Chtěl, aby všichni mohli velet vojskům a ovlivňovat chod věcí v Mléčné Dráze přímo. Nehodlal zopakovat chybu z minula. Díky obsazení Atlantis se jim podařilo zprovoznit alteranský přístroj na přímou úpravu DNA, díky němuž mohli podstoupit proceduru jejímž výsledkem bylo znovuzískání schopnosti povznést se.
Daniel a vojáci se rozhodli, že se pokusí dostat do města a připojit se k odporu. Všichni věděli, že nemají žádnou šanci dostat se z planety a nechtěli se dívat, jak ostatní bojují a nic nedělat.
Pomalu se začali přesouvat lesem k blízkému městu. Potemnělou oblohu osvětlovaly střely s protileteckých děl, Ori odpovídali tím, že na každou baterii dopadla během několika minut alteranská drone. Díky kontrole alteranské základny na jižním pólu, dokázali Ori likvidovat každé místo odporu pomocí dronů, na zpacifikovaní větších ploch, jako vojenských základen, používali rovnou křižníky a jejich hlavní zbraně.
Ředitel vešel do bývalé kanceláře gen. Landyho a posadil se na jeho křeslo. Zavřel oči a začal se soustředit, po několika minutách se zhroutil k zemi. Mám vás doktore, usmál se.
Skupina vojáků s Danielem se pomalu plížila po louce a stále víc se blížili k nedalekému městu, když noční oblohu najednou rozsvítil obrovský výbuch,který proměnil město ve spáleniště. Tlaková vlna odhodila vojáky a Daniela několik metrů a všechno se setmělo.
„Kde to jsem?“zeptal se očividně otřesený Daniel. Ředitel ho mlčky pozoroval, jeho ohnivé oči ukazovali Danielovi s kým má tu čest. Ředitel udělal několik kroků k Danielovi, jemuž najednou celým tělem projela nesnesitelná bolest. Daniel se v křeči schoulil do klubíčka ve snaze nějak si ulevit od bolesti. Ta najednou ustala. Ředitel se pousmál „považujte to za malé přivítání.“ Pronesl s opovržením.
„Co ode mne chcete?“zeptal se z posledních sil Daniel.
„Máte znalosti určitého zařízení.“odpověděl mu ředitel.
„Jakého?“
„Tuším, že jste mu říkalí svatý grál.“
Daniel se rozesmál:“tak to jdete pozdě, protože já už ty znalosti nemám, Merlinovo vědomí už nemám.“
„Myslíte, že bych se tolik namáhal, kdybych tomuhle uvěřil?“ušklíbl se ředitel, „omyl doktore, vy ty znalosti máte, jen k nim nemáte přístup. S mou pomocí…se k nim dostaneme.“
„Co Antikové? Ti vám v tom zabrání.“
„O tom pochybuji doktore, oni totiž nevědí kde se nacházíme a dokud nebude zbraň připravena, tak to tak zůstane. A v zájmu Země, doufejte, že to bude co nejdříve.“
„Co tím myslíte?“ zajímalo Daniela.
„Čim dříve zde skončíme, tím více lidí na Zemi přežije.“
Daniel jenom v zoufalství zakroutil hlavou při vzpomínce na Zemi.
„Neměl jsem v úmyslu Zemi zničit, dokonce jsem dal všem jejím obyvatelům na výběr, je škoda, že mojí nabídku odmítli. Měl jsem s vámi obrovské plány.“ Řekl ředitel šokovanému Danielovi.
„Bohužel ostatní Ori se teď nejspíše mstí kvůli ostatním.“pokračoval ředitel.
„Nejste lepší než oni.“odsekl naštvaně Daniel.“Vy byste Zemi zotročil tak jako tak. Miliardy a milardy lidí by byly nuceny vás uctívat jako bohy, bojovat a vraždit nevinné vaším jménem.“
Ředitel se při těchto slovech hlasitě rozesmál:“ Myslíte, že byste pokračovali v tom, co vaše rasa na planetě Zemi úspěšně praktikovala tisíce let až do dneška?“
Daniel nějak nevěděl co říct a navíc už byl hodně vyčerpán.
„Nuže doktore, začneme.“ Řekl ředitel a omráčil Daniela.
„Je připraven?“zeptal se opodál stojící muž.
„To víš snad líp než já.“ušklíbl se ředitel na muže,:“Co ostatní?“
„Pozorují z hrůzou jatka, kterou tví druzi rozpoutali na Zemi po tvém odchodu.“zasmál se muž.
„To si dovedu představit. Je čas začít. Víš co máš dělat.“
Muž pouze přikývl a v ten okamžik se změnil ve forum zařící energie, která obklopila omráčeného Daniela. Ředitel vše pouze mlčky pozoroval. Orijský křižník se dál řítil hyperprostorem neznámo kam.
Podpis byl odstraněn z důvodu porušování pravidel.