Stargate: Aldeneerin 3

Ona si příroda nakonec sama poradí. Bude to sice trvat ještě pár set, možná tisíc let, než se to dá do pořádku. Samožřejmě druidové by dokázali přírodě pomoct, avšak první setkání by bylo asi pro ně dost šokující. Pozitivní je, že už většina světa není jen post-apo pustina, ale vegetace postupně zarůstá pozůstatky lidských měst. Respektive z těch měst už nezbylo prakticky nic.
A zbytky lidstva. Je to jen pár pevností. Možná na Terra Atlantus žije posledních pár desítek tisíc lidí. Uvídíme, jak ještě dopadnou.

Zas jako vzdy kvalitni dil.
Uz ted se nemohu dockat dalsiho pokracovani.

Proto asi to nenavštívení po staletí Dobře jim tak, ale mám trochu obavy z názvů kapitol, že se s nima asi potkají minimálně v poslední kapitole
Jinak, jak jinak nežli SUPER!!!!!!!!!
Jen Tak dál

Krátká kapitola o Gorgowovi a jak zapadl mezi Aldeřany.

14.1
Gorgow

Vysoký dlouhovlasý mladík Gorgow se pomalu probouzel. Jeho mysl byla stále zastřena neobvyklými událostmi posledních tří dní. Stále nevěděl, zda se to opravdu stalo a nebyl to jen sen. V duchu si říkal, že by neměl trávit tolik času ve virtuální realitě, jenže co jiného měl dělat, když byl už od narození zavřený v zatuchlé podzemní pevnosti. Když pomalu otevřel zalepené oči, cítil, že je něco jinak. Místnost byla neobyčejně prosvětlená. Svit slunce byl mnohem jasnější, než umělé osvětlení podzemních prostor, ačkoliv bylo upravené tak, aby co nejvěrněji napodobovalo v denní době zář slunce.

Jakmile jeho oči přivykly světlu, uvědomil si že nehledí do šedého stropu své ubikace, ale klenutého stropu. Potom se pomalu rozhlédl po pokoji. Byl úplně jiný než ten, ve kterém strávil celý dosavadní život. Pěkný dřevěný psací stůl, skříně, malá knihovnička, dvě čalouněná křesla u menšího stolku, na němž byla mísa s ovocem a na protější zdi visel obraz krajiny. Když se díval dál, zjistil, že i postel, kde ležel, je jiná. Místo fádní pryčny ležel v pohodlné posteli s čely a přikryt byl silnou peřinou. Nerozuměl tomu. Kde se najednou ocitl? Opatrně vstal a ještě jednou si všechno nevěřícně prohlížel.

Po chvíli přistoupil k malému stolku v rohu, na němž stála mísa s vodou. Opláchl se a pohlédl do zrcadla pověšeného nad stolkem. Viděl, že je v jeho tváři vše jak má být. Ještě jednou se opláchl a učesal své dlouhé černé vlasy, které si nechal narůst ve dvanácti letech navzdory nesouhlasu okolí. Z místa, odkud pocházel se dlouhé vlasy prakticky vůbec nenosily.

Potom přešel k oknu, aby se podíval, kde se to vlastně probudil. Než ho otevřel, chvíli zápasil s klikou, protože všechno v podzemní pevnosti fungovalo buď samočinně, nebo se ovládalo tlačítky. Když konečně vykoukl ven, nevěřil svým očím. Před sebou viděl krásné rozkvetlé zahrady s altánky, jezírky, upravenými cestami a především se v nich procházeli lidé v podivném oblečení, které v životě viděl jen ve starých filmech a hrách.

Gorgow si sedl na postel a stále si urovnával myšlenky. Vůbec neměl tušení, co se stalo. Najednou se ocitl ve zcela jiném světě, který mu ze všeho nejvíc připomínal sen, přestože se vše kolem zdálo až příliš skutečné. Snažil si vybavit poslední dny. Vzpomínal, že do pevnosti přišla nějaká návštěva. Stalo se tak údajně po velmi dlouhé době. Někdo tvrdil, že šest až osm set let. To už nikdo pořádně nevěděl. Jisté bylo, že měli návštěvu a to hodně neobvyklou. Pak si vzpomněl na nějakou společnou cestu s návštěvníky a ozbrojeným doprovodem z pevnosti. V temném lese se s něčím divným střetli. Viděl nějaké rudé přízraky. Potom si vzpomněl na boj a následný úprk do pevnosti. Zastřená mysl se začínala rozjasňovat, když si ty události postupně vybavoval. Najednou si vzpomněl i na to, že někteří v pevnosti připravovali spiknutí a chtěli využít cizince k získání nadvlády nad pevností. To se nakonec nezdařilo a návštěvníci byli ke zrádcům nemilosrdní.

Ještě si vzpomínky několikrát znovu procházel a vždy našel ještě nějaké drobné střípky. Pak si konečně vzpomněl na něco, co by vysvětlovalo důvod, jak se tu ocitl. Vybavila se mu poslední scéna.

„O čem přemýšlíš?“ zeptal se čaroděj, když viděl Gorgowa, který se neměl k odchodu.
Gorgow neodpovídal. Evidentně váhal, zda sdělit naprosto šílenou myšlenku, jenž ho právě napadla.
„Chtěl bych jít s vámi.“
„Cože?“ nechápali návštěvníci.
„Ty a s námi?“ znovu se zeptal Harknan.
„Já ti nevím. Nezdá se to být dobrý nápad,“ pravil zamyšleně lučištník Ghirmin.
„Já nechci strávit zbytek života zavřený v téhle pevnosti. Chtěl bych poznat svět tam venku,“ snažil
se přesvědčovat právě odcházející návštěvníky Gorgow.
Azanyrmuth se na moment zamyslel. Uvažoval o možných důsledcích, které by jeho přivedení na
jejich svět mělo. Nakonec dospěl k rozhodnutí: „Dobrá. Vezmeme ho k nám. Něco s ním vymyslím.
Teď pozor. Budu tě muset uspat. Neboj. Nebude to bolet,“ pravil ke Gorgovovi

Z myšlenek ho vytrhlo nenadálé zaklepání na dveře. Gorgow se jen zmohl na prosté: „dále.“ Dveře se otevřely a do pokoje vstoupil mladý chlap, jenž měl stejné hnědé vlnité dlouhé vlasy, jaké měl Azanyrmuth, na kterého si před chvíli vzpomněl. Na sobě měl černý plášť s modrými velkými lemy rukávů a límcem.
„Vítám tě u nás na Aldeneerinu. Mé jméno je Azanyrmuth Modrý II a budu tvým průvodcem,“ představil se mág.
„Rád tě poznávám. Mě říkají Gorgow.“
„Jistě máš mnoho otázek.“
„Jsem z toho všeho zmatený. Stalo se toho poslední dny trochu víc, než na co jsem zvyklý. Pořád nevím, zda to není jen sen.“
„Existují různé techniky, zda poznat, zda je to skutečnost. Podívej se třeba na své ruce.“
Gorgow zaujatě několikrát pohlédl na své ruce: „Nezdá se, že by byly nějak jiné. Všechno je v pořádku.“
„Vidíš, je to skutečnost. A nebo si můžeš zacpat nos a vyzkoušet, jestli můžeš dál dýchat.“
Gorgow okamžitě vyzkoušel i další způsoby jak si ověřit, že to, co vidí, je skutečnost.

„Máš pravdu, tak si mi to opravdu nezdá,“ prohlásil samou radostí. „Už jsem si říkal, že tenhle svět je až moc krásný, aby to byla pravda. A ona je. Kde to vůbec jsem?“
„Jak jsem řekl. Toto je svět Aldeneerin a město, které kolem sebe vidíš, se jmenuje Lianar, a které je hlavním městem kontinentu Elisneyr,“ vysvětloval Azanyrmuth Modrý.
„A ten Aldeneerin je kde?“
„Je to si trochu složitější, ale řeknu to ve zkratce. Toto je jiný svět a tebe jsme přivedli z Terra Atlantus.“
„Terra Atlantus?“ podivil se Gorgow.
„Tak se jmenuje svět, kde jsi až doposavad žil. Ale jak se zdá, tak se Aldeneerin stane tvým novým domovem. Pár následujících let určitě, pokud se po čase nerozhodneš žít na nějakém jiném.“
„Ono je i více světů?“
„Ano. Aldeneerin je součástí velké Aliance, která obývá necelou osmdesátku světů a další stovky světů jsme už během tří set let prozkoumali.“
„To není možné,“ s úžasem konstatoval Gorgow. „My jsme po celou dobu naší dávné civilizace neopustili Zemi. Údajně miliardy lidí se tísnilo na jediné planetě.“
„To jsme zjistili také a další věci, ovšem myslím, že bude nejlepší, když nám ty sám povíš víc o Terra Atlantus.“
„Jasně. To můžu.“
„Dobrá. Půjdeme se nasnídat. Jinak ve skříni máš nějaké oblečení. Vyber si to, které se ti bude líbit, a potom ti ukážu cestu do hodovní síně,“ nabídl mu Azanyrmuth pohoštění.
Gorgow otevřel skříň, kde viselo několik tunik, košil a kalhot. Gorgow si chvíli vybíral a do oka mu padla černá tunika s červenými lemy. Jakmile se oblékl, následoval Azanyrmutha do hodovní síně.
Cestou mu Modrý dále pověděl: „Až se nasnídáme. Ukážu ti okolí. Projdeme se Severní čtvrtí, kde ti řeknu, co tu děláme. Po obědě tě provedu po Lianaru, a když zbude čas, projeli bychom se i po okolní krajině.“
„Už se těším.“

V hodovní síni už snídalo několik místních badatelů, dobrodruhů, mágů a také strážných. Gorgow po příchodu nesměle pozdravil. Pohled do velké honosné síně plné pro něj neznámých lidí ho trochu zneklidnil. Netušil, jak naprostého cizince místní přijmou. Osazenstvo pozdrav opětovalo, načež se Azanyrmuth jal slova: „Zdravím. Chtěl bych vám představit Gorgowa, kterého jsme přivedli z Terra Atlantus. Ze světa, o kterém se teď hodně mluví, ale nic moc neví. Máme teď výbornou příležitost se dozvědět víc.“ Potom oba zasedli ke stolu mezi ostatní a vzápětí se všichni dali do řeči.

Z Gorgowa počáteční stud rychle opadl a s radostí popisoval svět Terra Atlantus. Povídal ve zkratce, co se tam kdysi stalo, jak asi vypadal dávný svět před velkou válkou, ale i to jak lidstvo žilo během posledních století. Na oplátku mu ostatní vyprávěli o Aldeneerinu a výpravách Kruhem světů. To ho zajímalo ještě víc. Vzpomněl si na starý seriál, kde cestovatelé procházeli mezi světy zařízením, které se jmenovalo Hvězdná brána. Když se dozvěděl další podrobnosti o rasách a kulturách, jenž patří do Aldeřanské Aliance, nabyl podezření, že ten seriál nebyl až tak vymyšlený a leccos se asi zakládalo na pravdě, přestože si všiml některých zásadních odchylek mezi realitou a fikcí v těch příbězích.

Samým nadšením zapomněl Gorgow z počátku jíst. Když však ochutnal z bohaté nabídky pokrmů přepravené na stole, byl nadšen podruhé. Jídlo, které doposud jedl, nesahalo ani po kotníky tomu, co nyní ochutnával. Ovoce, sýry, šunka, pečivo, voda, přírodní ovocné šťávy, víno, to vše hrálo neskutečnou paletou chutí, vůní a barev. Celý život jedl jen jakousi hmotu, která nahrazovala potřebnou stravu. Všem sdělil veškeré nadšené pocity a byl vděčný, že měl možnost ochutnat tak výborné jídlo.

Dopoledne Gorgowa provedl Azanyrmuth Modrý po Severní čtvrti, kde mu ukázal to nejzajímavější a během prohlídky mu vyprávěl vše podstatné. Vyprávěl mu též o výpravách, dobrodružstvích, ale i o válkách, které Aldeneerin zažil. Nezapomněl zmínit i krutou válku s Ori a téměř dvě století nesvobody. Tady se Gorgow zmínil o některých způsobech, jak lidé na Terra Atlantus trávili volný čas. Zmínil televizi, počítače, hudbu, internet a virtuální realitu. Tentokrát Modrý moc nerozuměl všemu, co mu vyprávěl. Gorgow mu proto tyto věci podrobněji popsal a nezapomněl zmínit i to, jak se mnozí stali na těchto věcech závislí. Zmínil i to, jakou moc měli tyto technologie a jak byly mnohdy zneužity. Nakonec se oba shodli, že život zde na Aldeneerinu je mnohem živější barvitější, a že bez těchto věcí se Aldeřané hravě obejdou.

Během oběda pokračovala živá diskuze, tentokrát i s některými členy rady. Gorgow dál popisoval svět Terra Atlantus, zatímco vychutnával a obdivoval další vynikající jídla, o nichž dosud jen četl. Zatímco Gorgow zkoušel jedno jídlo za druhým, Aldeřané se dál vyptávali na Terra Atlantus. Společný oběd se tak protáhl na necelé dvě hodiny.

Hned potom, co Gorgow opustil hodovní síň, se ho znovu ujal Azanyrmuth Modrý, který ho vzal na slíbenou prohlídku velkolepého města Lianar. Během celého dlouhého dne postupně prošli Královský palác, Obchodní, Trpasličí, Válečnickou, Obytnou, i Řemeslnou čtvrť. Nezapomněli ani na rozlehlé Královské zahrady a Klášter. Ke každému místu mu Azanyrmuth něco pověděl. Gorgow byl krásou města nadšený. Ani v těch nejdivočejších snech si nepředstavoval, že by takové místo někdy navštívil, proto byl vděčný, že po tom incidentu v pevnosti potkal návštěvníky a on se rozhodl vyslovit tu šílenou myšlenku.

Prohlídka města zabrala celé odpoledne a Gorgow už byl poměrně unaven. Azanyrmuth to na něm viděl, a tak se rozhodl odložit projížďku po okolí na další den. Na večeři ho Modrý odvedl do své komnaty, kde oba v klidu pojedli a současně popíjeli červené víno. I teď si stále povídali. Gorgow se ukázal jako výborný společník, během jednoho dne se s Modrým velmi dobře poznali a také si výborně rozuměli.
„Musím ti poděkovat za to vše, co jsi ty i ostatní pro mě udělali,“ projevoval slova díků Gorgow. „Dnes jsem poznal mnohem víc, než za poslední roky. Od narození jsem žil jen v zatuchlé podzemní pevnosti, místo opravdového jídla jedl jen jakousi hmotu bez chuti a pro občasné povyražení jsme pili alkohol, který chlapi pokoutně vyráběli v laboratořích.“
„To nás velmi těší. A co říkáš na naše víno?“
„Výborné, vůbec jsem neměl tušení, jak skutečné víno chutná. Myslel jsem, že bude sladší, ale tohle je takové trpké, avšak velmi chutné.“
„A to těch vín je stovky druhů a jejich chutě jsou velice rozmanité. A to nemluvím o velké spoustě piv, kořalek, likérů a všemožného dalšího pití. Navíc od doby, kdy jsme dali dohromady Aldeřanskou Alianci a výrazně rozšířili obchodní vztahy, výběr se neskutečně rozšířil. Ani Mág IV ještě zdaleka neochutnal všechno a to ty světy neustále navštěvuje.“
„Tak to mám asi co poznávat,“ pousmál se Gorgow. „Mimochodem, co se mnou bude dál?“
„Další dny ti ukážu ještě něco z okolí, a potom bych tě začal učit zdejším dovednostem. Kromě toho bychom tě naučili i boji, protože možná máš pocit, že je tohle pro tebe idylický svět, pravda je taková, že Aldeneerin stále skrývá mnoho nebezpečí. Máme prozkoumanou jen velmi malou část a ani obydlené oblasti nejsou naprosto bezpečné. Dokonce i samotný Lianar ukrývá dávné hrozby. Pro začátek ti radím, nechoď do podzemních prostor a zvláště do těch temných nepoužívaných. Nikdy nevíš, na co můžeš narazit.“
„Budu si to pamatovat.“
„A také bychom mohli vyzkoušet magii. Bude to asi problém, protože ve tvém světě nebyla téměř vůbec využívána, ale uvidíme, co se dá dělat.“
Ten večer si ještě chvíli povídali, avšak Gorgowa brzy přepadla únava a šel si lehnout.

Další dny mu Azanyrmuth Modrý ukázal další zajímavá místa ve městě i v okolí a rovněž navštívili pár světů. Během toho poznával další členy rady i významné mágy, válečníky, řemeslníky, badatele a dalších obyvatel Lianaru.

Gorgow si na nový svět velmi rychle zvykl a žil v něm velice rád. Postupně se začal učit různým řemeslům, ale především se zaměřil na výcvik k boji. Po čase zkusil i výcvik v magických dovednostech a k překvapení všech se záhy naučil několika základům. Gorgow se ukázal jako velice schopný a talentovaný muž, který dokonale zapadl mezi obyvatele Aldeneerinu. Po čase si v Lianaru pořídil dům, našel si ženu a nakonec tu i založil rodinu.

Jak roky plynuly, Gorgow se mnohému naučil a mohl se tak zapojit do celkového dění. Kde mohl, přiložil ruku k dílu. Pomáhal mágům, spolupracoval na výzkumech, dokonce se účastnil průzkumných výprav jak na Aldeneerinu tak i mimo něj.

A Terra Atlantus? Gorgow pověděl vše, co věděl. Jeho slova mnohé znepokojila natolik, že se už žádná další výprava na ten svět nekonala. Všichni se shodli, že je prostoupen zlobou a negativismem, a tak byl zařazen mezi nebezpečné světy a jakéhokoliv další cesty na něj byly zapovězeny. Časem zájem o něj naprosto opadl a události na něm byly připomínány tak, aby Aldeneerin nikdy nedopadl jako Terra Atlantus.

Jinak tu zazněly dobré nápady, ale vývoj příběhu bude trochu jinak. Bylo by to určitě zajímavé napsat takovou alternativní realitu, avšak na to není moc času. Teď přes léto jsem často někde pryč.

Paráda jako vždy:-)

Skvela kratsi vsuvka.
Vyviji se to dobre.
Uz vyhlizim dalsi dil.

Tady prostě není co kritizovat:-) jen čekačka na další díl

Udělal jsem na úvodním postu drobné úpravy. Rozhodl jsem se následující události přesunout do Aldeneerinu 4, protože se odehrávají o pár desítek let později. Se psaním je to už horší, protože mám kolem spoustu dalších činností. Zkouším rozepsat i další příběhy mimo Aldeneerin, ale ani tam to není nijaká sláva. Něco do konce roku určitě zveřejním. A jelikož je Ald3 tímhle dokončená. Může se časem přesunout do dokončených povídek.

Zajimava informace.
Tesim se uz ted na vanoce.

Konec roku se blíží a já vyhlížím nějaké to počtení:-)

[Aiwendill]

fortone, klid. Paci síce vydáva menej často, ale zato jeho príbehy sú kvalitné a diely sú dlhééééééé. vydrž a bude všetko. (aspoň dúfam, že paci píše a nefláka sa... )

Ohledně Aldeneerinu se to má tak, že jsem si dal od něj nějaký čas odpočinek. Letos začnu psát Ald4, která zřejmě už nebude tak rozsáhlá (předpoklad 8-10 dílů). Ovšem nezahálel jsem a zkusil psát zcela jiný děj.

[Aiwendill]

Všetko najlepšie k narodeninám!

[kasparova655365]

Také se přidávám Vše nejlepší k narozeninám

[andoriel]

Krásné narozeniny

vše nejlepší

Díky všem za přání. Oslavím to až dodatečně, ale bude to snad stát za to. A dnes sem dám další díl šíleného Blackmasakra a Aldeneerin 4.