StarGate Speciály: Vánoce na USS Odyssey

Pěkné. Zvlášť pobavil konec se stromkem ozdobeným kostrami lidí a uspaní živíl lidi, aby neutekli
Taky všem přeji klidné a příjemné prožití svátků a hodně dobrých povídek v dalším roce.

dobrý všem přeji šťastné a veselé vánoce

Nu, nikdo nezemřel, tak je to dobrý

[kasparova655365]

Děkuji mockrát, jsem ráda, že se líbil

Nu, nikdo nezemřel, tak je to dobrý

A tí na tom stromčeku?


Ale bolo to dobré a pobavilo ma to.

[kasparova655365]

Děkuji

[kasparova655365]

Zdravím,
mám pro Vás přichystaný Velikonoční speciálek s tím, že ho vydám později, jelikož ho prvně posílám do soutěže Takže hned po vyhlášení, nwm kdy bude, tak jej sem dám

[kasparova655365]

Krásný den přeji,
jelikož jsem tento text posílala do soutěže, nemohla jsem ho dříve zveřejnit. Teď když už je soutěž ukončena, tak mohu učinit toto.

Přeji krásné čtení.

Velikonoce v galaxii Pegasus

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, 11.4.2019
Ve městě, postaveném nejmocnější rasou v galaxii, žije pozemská expedice. Ta zkoumá tajemství města Atlantis patřící kdysi Antikům. Plukovník John Sheppard spolu s doktorem Rodney McKayem opětovně dostali úkol od velitelky základny Elizabeth Weirové. Tentokrát museli pro děti pocházející z jiné planety uspořádat tradiční velikonoční hody.

Od té doby, co oběma dala Elizabeth „těžký“ úkol, chodil John z jedné strany města na druhou a přemýšlel, co si pro děti přichystat, jelikož ho vůbec nic nenapadalo. Stejně na tom byl i Rodney, když se střetli na chodbě. Ten navíc Velikonoce neměl rád.
„Napadlo tě něco?“ optal se John.
„Mám prázdno. Kéž by tu byla má sestra. S dětmi to umí.“ Jen co to dopověděl, Johna něco napadlo.
„Víš, že jsi génius?“ Po těchto slovech se vydal k nejbližšímu transportéru, který ho dostane do věže, ve které se nachází Hvězdná brána. Zařízení, které dokáže přesunou lidi na jiné planety a komunikovat na velké vzdálenosti.
„Vždyť to říkám pořád!“ hlasitě na to řekl Rodney, než John zmizel z dohledu. Pak pokrčil rameny a pomalým krokem vyrazil za ním.

Když John vyběhl poschodí, zastavil se u Amelii Banksové, která zrovna měla službu v operačním.
„Můžete mi zadat Zemi? Je to urgentní.“
„Hned to bude.“ Jen co zadala na ovládacím panelu adresu Země, brána se aktivovala.
„Velitelství brány, tady Atlantida.“
„Atlantido, tady Velitelství brány. Co pro vás můžeme udělat?“
„Potřebuji mluvit s Jean Millerovou, je to důležité.“

Mléčná dráha
Země
Jean Millerová, sestra doktora McKaye se nacházela ve svém domě, kde spolu s manželem a dcerkou zdobili velikonoční vajíčka. Telefon byl ve vedlejší místnosti na stole, když začal vyzvánět. Otřela si ruce a šla se podívat, kdo volá. Cestou vrčela, že si někdo umí vybrat chvíli.
„Prosím,“ ohlásila se.
„Jean Millerová? Tady seržant Walter Harriman. Mám pro vás důležitou zprávu.“
„Je něco s bratrem?“ vyděsila se.
„Ten je, pokud vím, v pořádku. Ale plukovník Sheppard by rád s vámi mluvil. Je možné, abyste se dostavila na velitelství?“ Moc se jí nechtělo, tak zkusila výmluvu: „Nemám k dispozici auto, tím pádem nevím, jak se dostat na velitelství.“
„Když půjdete někam, kde budete sama, přeneseme vás. Hammond se nachází na oběžné dráze.“
„Sakra,“ tiše řekla z dostatečné vzdálenosti od mobilu, aby ji Walter neslyšel.
„Dobře. Dávám vám na to pouze půl hodiny,“ oznámila Jean rázně.
„Do minuty se připravte.“ A bylo ticho, hovor byl ukončen. Než byla Jeannie přenesena, rychle pronesla ke zbytku rodiny, že za chvilku bude zpátky. Hned poté se objevil transportní paprsek, který ji přepravil na velitelství.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis
Jakmile John zahlédl na obrazovce Jeannie, hned by pokládal jednu otázku za druhou. V tom mu ale zabránil Rodney, když se objevil vedle něho.
„Co jsi zas provedl?“ zeptala se rovnou, aniž by věděla, jaký je pravý důvod jejich spojení.
„Já? Nic,“ bránil se Rodney. Ten ledový pohled by dokázal zmrazit i slunce.
„Tak co potřebujete vědět?“ ptala se netrpělivě.
„Máme připravit Velikonoce pro Athosianské děti. A my vůbec nevíme, co pro ně máme připravit,“ odpověděl John.
„Aha. Dejte mi chvilku, hned vám pošlu celý seznam.“ John s Rodneym sledovali Jeannie, jak sedla k počítači a začala jim tam psát návody, jak udělat veselé Velikonoce. Tedy hlavně pro děti, pro dospělé to bude něco jiného. Po několika minutách čekání jim byl přeposlán návod pro tvorbu zábavy. Oba slušně poděkovali a rychle přiběhli k počítači přečíst vše, co jim napsala. Jen co soubor otevřeli, hned jim spadla brada.
„Tak to teda ne,“ řekl na to John.
„A máš to. Tak to dopadá, když napíšeš mé sestře.“
„My tu máme nějaký kostým?“
„Už od minulého roku.“
„Jo, už vím. Tenkrát ho měl na sobě Ronon,“ řekl John a hned už věděl, kdo si opětovně vezme na sebe oblek velikonočního zajíčka. Aby dále neztrácely čas, vytiskli si celou zprávu a namířili si to do jídelny, kde si o tom při jídle budou moci popovídat.

Hyperprostor, Odyssey, 12.4.
Na Atlantidě nebyli jediní, kteří se připravovali na Velikonoce. I na pozemské lodi letící hyperprostorem probíhaly přípravy. V brzkých ranních hodinách pánové vstali z postelí a vyrazili do zbrojnice, kde měli sraz. Jakmile byli všichni přítomni, velitel lodi plukovník Emerson spolu s prvním důstojníkem majorem Marksem rozdali všem pomlázky. Jen co byly rozdány, plukovník zavelel: „Je čas na lov.“ Netrvalo ani chvíli a všichni se rozeběhli k místům, kde setrvávaly dámy. Plukovník s majorem měli pouze jediný úkol, a to navštívit poručíka Evansovou.

Když dorazili ke kajutě poručíka Evansové, plukovník Emerson použil své velitelské heslo k otevření dveří. Jen co se otevřely, s pomlázkami v rukou vyrazili dovnitř. Jenže Evansová byla jako každý rok řádně připravená. V rukou držela kýbl, ve kterém měla připravenou ledovou vodu s menším překvapením ve vodě. A i když oba byli její velící důstojníci, nebála se kýbl použít. Jen co po nich vylila vodu, položila kýbl na zem a oběma podala ručníky, které měla přehozené přes židli.
„Hodky, hodky, doprovodky, dejte alespoň litr vodky. Nedáte-li nedáte, použijem karate.“ Poručík se pomlázce nevyhnula, ale za pěknou říkanku otevřela skříň a místo litru vodky, vytáhla červené víno se slovy: „Ale až po službě.“ Plukovník s majorem stoupli k poručíkovi a oba jí dali z každé strany pusu na tvář.

Lantea, Atlantis
Mezitím co se na Odyssey posádka bavila, Rodney s megafonem v rukou přišel do jídelny, kde čekaly nedočkavé Athosianské děti.
„Milé děti, je nám ctí pro vás připravit soutěže a zasvětit vás do našich kulturních tradic. Jednotlivá stanoviště jsou označena, můžete začít za tři, dva, jedna, teď,“ jen co dopověděl, děti se rozeběhly za Teylou, která je vedla k jednotlivým stanovištím. První stanoviště se nacházelo v botanické místnosti, kde děti měly za úkol nasbírat do košíků co nejvíce nazdobených vajíček. Po uplynuté době trvající deset minut skončila soutěž na prvním stanovišti. Po spočítání vajíček dostaly děti na prvních třech místech balíčky, ve kterých se nacházely čokoládky.

Po vyhlášení se opět všichni vydali k dalšímu stanovišti, kde tentokrát na ně čekal doktor Beckett, který si děti pozval k velkému stolu, na kterém ležely papíry s pastelkami.
„Vaším úkolem je nakreslit cokoliv, co si představíte pod slovem Velikonoce. Časový limit je celá hodina. Můžete se pustit do kreslení.“

Hyperprostor, Odyssey
Oproti Atlantidě, která byla zevnitř stále v suchu, po Odyssey se chodilo téměř po vodě. Dámy každoročně měly přichystané kýble s ledovou vodou, kterou se nebály ve všech případech na pány použít. Tentokrát si páni poradili i se zamčenými dveřmi, jelikož na palubě s sebou měli programátora, který jednoduchým příkazem na počítači dokázal otevřít veškeré zamčené dveře. Plukovník Emerson s majorem Marksem svůj úkol splnili poměrně rychle, a aby se veselky mohli zúčastnit i ostatní členové posádky, kteří zrovna sloužili na můstku, tak je šli vystřídat. S ručníky na ramenou si sedli ke konzolám a převzali tak loď do svých šikovných rukou.
„Co jsi do té vody dala?“ optal se Marks, když pocítil divný zápach. Evansová se nenápadně zasmála a pak zavrtěla hlavou, že o ničem neví.

Lantea, Atlantis
Dětem šly veškeré soutěže snáz, než by si kdo myslel. Právě teď se všichni nacházeli v tělocvičně, kde jim Elizabeth přednášela jednotlivé velikonoční říkanky, které znala ze Země. Po poslední říkance ji odměnili zasloužilým potleskem. Elizabeth za potlesk poděkovala a už jen mohla čekat, co si John s Rodneym na závěr připravili. Původně zaslechla něco o tom, že by se měl objevit Ronon ze Satedy v převleku velikonočního zajíčka, jenže Ronon stál hned vedle Teyly. Když se otevřely dveře do tělocvičny, jako první vešel dovnitř Rodney následovaný Johnem. Oba se nejprve tvářili, jako by někdo umřel. Jenže jakmile se ve dveřích objevil wraithský přítel Todd, všichni vyprskli smíchy, jelikož by ho nikdo z přítomných nečekal převlečeného v kostýmu velikonočního zajíčka, který mu byl navíc o pár čísel malý. Děti se nesmírně bavily, i přesto, že mají z Wraithů od dětství strach. Zjistily, že tento Wraith je jiný než ostatní. Tenhle si z nich neudělá hlavní chod. Jenže to nebyl konec, doktor Radek Zelenka, český vědec na Atlantidě, měl také eso v rukávu. Věděl, že se závěr bude konat v tělocvičně, a tak ji krapet upravil, než soutěže započaly. Z kapsy vytáhl ovladač a zmáčkl červené tlačítko. Všichni se předtím divili, proč má s sebou deštník, teď už to zjistili. Jako jediný totiž nebyl mokrý, když ze stropu začala stříkat voda. Atlantida už tak nebyla jediná, která nebyla zevnitř zaplavena.
„Krásné Velikonoce,“ popřál vesele Radek a s deštníkem nad hlavou v klidu opustil místnost, ve které děti zůstaly a užívaly si zbytek Velikonoc.

[andoriel]

A kdy se dozvíš výsledky soutěže? Co to vůbec bylo za soutěž, že se tam mohla posílat fanfiction?
Velikonoční králíček vrčící wraithským hlasem, to musela být paráda Pochybuju, že by ze sebe Todd v kostýmu vydal jiný zvuk

[kasparova655365]

Vyhlašování bylo už včera a bohužel, byly tam zjevně i lepší povídky. Proto už jsem to mohla zveřejnit Bylo to pro studenty v rámci Univerzity Palackého

Ale jinak děkuji, jsem ráda, že se líbí Po dlouhé době jsem napsala alespoň nějaký ten speciálek

ta představa Todda v kostýmu

[kasparova655365]

Šťastné a Veselé Vánoce!!!

Vánoce na USS Odyssey

Mléčná dráha
Orbita Země, Odyssey, 23. prosince, 8:00
Plukovník Paul Emmerson a jeho posádka museli přijmout skutečnost, že někteří členové, včetně samotného plukovníka, nebudou moci strávit Vánoce se svými rodinami doma, protože na poslední chvíli obdrželi misi, která zavede Odysseu do galaxie Oriů. Plukovník měl tak na rozmyšlenou pouhou hodinu, aby rozhodl, kdo poletí a kdo bude moci zůstat na Zemi a slavit Vánoce. Samotnému se nechtělo určovat, kdo má zůstat a kdo letět, proto na svém křesle zapnul interkom a promluvil k posádce: „Celé posádce, tady Emerson. Na poslední chvíli nám byla přidělena mise v galaxii Oriů, která potrvá několik dní. Znamená to, že Vánoce budeme trávit zde na Odyssey. Naštěstí tato mise nevyžaduje plný stav posádky. Potřebuji celkem čtyřicet členů. Zdravotníky, inženýry, navigátory a piloty. Kdo z vás by byl ochoten strávit svátky na Odyssey, hlaste se za třicet minut v hangáru. To je vše, děkuji.“ Poté Emerson opustil můstek a namířil si to k sobě do kajuty. Potřeboval si zavolat domů a nepotřeboval u toho své spolupracovníky. Ostatní členové, včetně těch na můstku, si vyměňovali vzájemně pohledy a debatovali o tom, zda poletí, nebo ne. Dva z nich neváhali a vstali od svých stanovišť.
„Vy poletíte?“ zeptal se jeden ze seržantů. Oba vyšší důstojníci zastavili a otočili se k seržantovi.
„Oba jsme vyšší důstojníci. Očekává se to od nás,“ odpověděl podplukovník Kevin Marks.
„Sice na nás doma taky čekají naše rodiny, ale jak říkal podplukovník, od vyšších důstojníků se to očekává. My dva musíme letět,“ dopověděla major Sharon Evansová a pokračovali dál v cestě do hangáru.

Plukovník Emerson seděl ve své kajutě u stolu a přes soukromý kanál se spojil se svou ženou Allison. Když se dozvěděla o tom, že Paul nebude na Vánoce doma, přivolala i jejich dvě malé děti. Tatínek jim slíbil, že na Nový rok by měl být doma. Poté co okem pohlídl na hodinky, zjistil, že uběhla třicetiminutová doba pro přihlášení dobrovolníků.
„Ozvu se hned, jak budu doma. Papa,“ rozloučil se Paul s manželkou a dětmi. Po přerušení spojení povzdychl a vstal od stolu. Namířil si to přímo do hangáru.

Když se dveře do hangáru otevřely, všichni přítomní důstojníci se k nim otočili. Když Paul viděl více jak čtyřicet přítomných, nemohl tomu uvěřit.
„V kolik vyrážíme?“ zeptal se Kevin. Paul se zarazil a přišel k němu se slovy: „Neměl byste být doma s rodinou? Máte sotva měsíční dceru.“
„Nikdy vás nenechám letět kamkoliv samotného. Při cestě sem jsem zavolal Amandě, chápe to a navíc mě v tom i podpořila.“ Paul se na něho nešťastně podíval. Na jednu stranu byl rád, že tam byl s ním, na druhou stranu zas věděl, že se stal čerstvě otcem.
„Nebudu vám to rozmlouvat. Jsem rád, že tu jste,“ řekl Paul a pak dodal: „A co jinak náš stav?“
„Jsou tu jak piloti, tak i inženýři a zdravotníci. Na můstku se budeme střídat my dva s Evansovou. Víc nás tu není,“ odpověděl Kevin. Paul se posunul bokem, aby mohl promluvit i k posádce: „Chtěl bych vám všem poděkovat, že jste se přihlásili. Vaše ochota a nasazení budou klíčové pro náš úspěch v misi. Vím, že všichni obětujeme Vánoce se svými rodinami, ale pokud vše dopadne dobře, do Silvestra bychom měli být zpátky. Jsem na vás hrdý a vděčný, že poletíme společně. Nebyl jsem nadšený z toho, že bych měl dávat rozkazem, kdo poletí a kdo ne, proto jsem vám nechal volné ruce. Ještě jednou děkuji. Za hodinu vyrážíme k superbráně. Pokud si ještě něco potřebujete vyřídit, máte čas. To je vše.“ Všichni po jeho slovech opustili hangár, až na oba jeho vyšší důstojníky. Oba čekali na rozkazy, které přijdou od jejich velitele.
„Oznamte všem ostatním, že mají patnáct minut na sbalení svých potřebných osobních věcí a ať jsou přesně v 9:00 připraveni k transportu na Zemi.“
„Rozkaz,“ zaznělo od obou důstojníků, kteří vyrazili na můstek. Paul se k nim připojil, nerad chodil sám. Při cestě k můstku prohodili pár slov, která vedla k tomu, že Kevin vytáhl z kapsy fotografii své dcery.
„Marksi, ta je překrásná.“ Paulovi oči se rozzářily nad fotografií.
„Já říkám, že je po Amandě. Amanda zas, že je po mně. Tak čekám, až více povyroste.“
„Je po vás obou,“ řekla na to Sharon a tím to rozhodla.

O hodinu později
Celkem padesát tři členů posádky zůstalo na Odyssey a připravovalo se na odlet. Jelikož na můstku moc lidí nezůstalo, Kevin si vzal službu jako první. Seděl u pilotní konzole a čekal na povel k odletu.
„Jsme připraveni,“ oznámil. Paul kývnul hlavou a aktivoval komunikátor na svém křesle.
„Připravte se na vstup do hyperprostoru,“ oznámil, a pak dal pokyn pilotovi: „Zadejte kurz.“
„Rozkaz.“ Během několika vteřin se dala Odyssey do pohybu a vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Zatímco první směna byla na svých místech, druhá směna se sešla v jídelně, která za normálních podmínek byla vždy narvaná. Dvacet jedna důstojníků si sedlo co nejblíže k sobě a začala debata, kterou začala Sharon.
„Určitě jste počítali s tím, že Vánoce oslavíme tady, takže strom se nachází v hangáru pět, nějaké dárky jsou v hangáru tři a ozdoby spolu s občerstvením jsou v hangáru čtyři. Rozdělme se tak do tří skupin po sedmi. Vše, co tam najdete, vezměte s sebou, sejdeme se opět zde. Rozchod,“ zavelela Sharon. Během několika vteřin odešli z jídelny a rozprchli se k určeným místům.

Prostor, Odyssey
Po chvilce letu vyletěla Odyssey z hyperprostoru u superbrány. Po vložení a potvrzení programu byl Kevin schopen aktivovat superbránu a zadat adresu do galaxie Oriů. Jen co se vytvořila stabilní červí díra, dostal pokyn vletět s lodí do ní.

Galaxie Oriů
Orbita Ver Astris, Odyssey, 24. prosince, 8:30
Jen co Odyssey vystoupila z hyperprostoru, hned byla zamaskována. Podplukovník Marks prozkoumal senzory a jen, co si byl jistý, oznámil: „Na senzorech nic není. Jsme tu sami.“
„Výborně. Spusťte skenování planety a najděte tu laboratoř, prosím.“
„Rozkaz.“ Na můstku bylo doslova ticho. Byli tam pouze plukovník Emerson, podplukovník Marks a poručík Harrison.
„Co budeme dělat teď?“ zeptal se Harrison a opřel se o křeslo, ve kterém nikdo neseděl.
„Čekat, než senzory objeví tu laboratoř. Pak se na ni budeme moci přenést a stáhnout všechna data, která pro nás Antikové zanechali,“ odpověděl plukovník Emerson.
„A co mezitím?“ Emerson se usmál a s křeslem se otočil na Harrisona.
„Pokud se vám podaří zvýšit účinnost senzorů, možná se stihneme vrátit zpátky dříve,“ navnadil ho Emerson. Harrison se zákeřně usmál a hned se přesunul do zadní části můstku k volnému panelu. Emerson se pak s křeslem vrátil do původní polohy a podíval se na svého prvního důstojníka, který se zasmál a zmáčkl na pár tlačítek.

Evansová spolu s ostatními měnili kantýnu v něco, co ještě nikdo na lodi nezažil. Doposud se jim dařilo být na svátky doma a slavit je s rodinami, teď je museli slavit na lodi se svými kolegy. Jelikož obě směny se na svých stanovištích vystřídaly, směna majora Evansové po dokončení příprav šla lehnout. Uprostřed jídelny se nacházel velký strom, který byl ozdoben třpytivými ozdobami ve tvaru hvězd a sněhových vloček. Barevná světýlka se proplétala mezi větvemi a dlouhé stříbrné řetězy visely jako krápníky z jeho větví. Na špici stromu zářila zlatá hvězda, která osvětlovala místnost teplým světlem a dodávala vánoční atmosféře zvláštní kouzlo. Hned pod ním se nacházely dárky zabalené do lesklých papírů s různými vzory, od červených se zlatými stuhami až po modré s drobnými stříbrnými hvězdičkami. Každý balíček byl označen jmenovkou a nápaditě ovázán mašlí, která dodávala pocit tajemství a očekávání. Bylo jasné, že si někdo dal záležet, aby každý dárek působil výjimečně a vzbuzoval radost, kterou budou obdarovaní prožívat při jejich rozbalování. Jelikož vše na starost měla Sharon, tak jako poslední odcházela z jídelny, kterou po sobě uzavřela, aby se do ní nikdo nemohl dostat. Věděla, že jediní dva se do ní mohou dostat, plukovník Emerson a podplukovník Marks. U nich ale věděla, že jsou v tuto chvíli na můstku, odkud se nehnout. Proto všichni v tichosti odešli a dělali, že o ničem nevědí. Naštěstí na Odyssey není pouze jedna jídelna, jsou tam celkem tři.

Zatímco druhá směna spala, první pracovala. Sken planety byl téměř z poloviny hotový. Bohužel pro posádku zatím bez výsledku. Plukovník s podplukovníkem vyřešili svou nudu jednoduchým způsobem. Marks vytáhl zpod konzoly služební tablet, na kterém spustil šachy. Po deseti minutách hry zaznělo: „Šach mat.“ Byl to podplukovník Marks, který dal šach mat plukovníku Emersonovi. Aby taky ne, když Emerson zjistil, jak často při večerních službách hraje šachy. Už tolikrát byly šachy s kartami odinstalovány ze všech služebních zařízení, ale vždycky se záhadně objevily zpátky. Pak mu došlo, kdo je autor této vzpoury. Kevin se zákeřně zasmál a pak se podíval na obrazovku, která zapípala.
„Že by?“ doufal v pozitivní výsledek. Po stisknutí několika tlačítek se na jeho obrazovce zobrazila planeta a na ni vyznačená oblast s pozitivním výsledkem.
„Máme ji. Oblast je dostupná transportéry. A podle senzorů je laboratoř prázdná, nikdo o ní zjevně neví.“ Emerson teď přemýšlí nad další věcí. Koho vyšle dolů jako výsadek.
„Poručíku?“ zavolal Marks na Harrisona.
„Ano, pane?“
„Základní výcvik u konzol jste prošel, že?“
„Ano, pane.“
„Sedněte si,“ s těmi slovy vstal od konzole a posadil k ní Harrisona.
„Nikam s ní neleťte,“ s těmito slovy opustil můstek, aniž by něco řekl Emersonovi. Ten si s Harrisonem vyměnili pohledy navzájem.
„Kam šel?“ zajímalo poručíka.
„Vybrat tým a vyrazit s ním dolů.“

Ver Astris
Podplukovník Marks s malým plně ozbrojeným týmem se objevil v bunkru, který byl postaven Antiky. Jen, co se tam objevili, místnost silně ozářila. Všude kolem nich byly svícny, které pomalu ožívaly a splnily prostor jemným světlem. Stěny bunkru byly pokryté složitými antickými vzory a symboly, které se pod světlem začaly lehce třpytit. Marks s týmem se rozhlédli po místnosti a s napětím naslouchali zvuky, které mohly znamenat skryté nebezpečí. Zbraně týmu byly připraveny, ale bunkr působil klidně – skoro až posvátně. Člen týmu se přiblížil k jednomu ze svícnů. Když na něho šáhl, ozval se bzučivý zvuk. Vedle svícnu se otevřel tajný průchod do další místnosti. Marks si vyměnil pohled s ostatními členy týmu. Jen, co vstoupili do skryté místnosti, všichni se zarazili a nevěděli, co si o tom mají myslet. Uprostřed místnosti stál umělý ozdobený strom. Tak jak slaví lidé na Zemi Vánoce, tak zde je slavili Antikové. Kolem stromu byly všude zabalené dárky, jen už ne v takovém stavu, jak by měly vypadat. Krabice s ozdobnými papíry se za tolik let téměř rozpadly. To nebylo to hlavní, co pozemšťané hledali. Jen, co našli několik disků, které se dají připojit k Atlantidě, schovali si je k sobě do batohů. Kevin se přiblížil ke stromu a do rukou vzal jeden z deseti dárků, které ležely na zemi. Téměř rozpadlý papír spadl na zem. Papírová krabice se sotva držela při celku. Jen, co krabici otevřel, otevřel ústa.
„Pane?“ Jeden z vojáků si všiml, jak se jeho nadřízený tváří. Mezitím, co voják šel blíže k podplukovníkovi, tak on vytáhl z krabice skleněnou kouli, ve které byla miniatura Atlantidy. Když s ní zatřepal, poletovaly v kouli plastové vločky.
„Pěkný dárek pro Weirovou,“ řekl na to voják. V krabici krom koule byl k ní i dřevěný podstavec, na kterém bylo něco Anticky napsáno.
„Veselé Vánoce?“ Kevin už zoufale položil kouli i podstavec zpátky do krabice, kterou zpátky položil na zem, a rukou si zakryl obličej.
„Řekněte mi prosím někdo, že jste našli něco jiného, než jen nepoužitelné dárečky?“ Všichni zavrtěli hlavou.
„To jsme sem fakt letěli kvůli tajné laboratoři, která zkoumá podstatu Vánoc? Si tu ze mě někdo dělá srandu,“ řekl na to Kevin a ostatním kolegům vydal rozkaz k odchodu. Vše, co by mohlo užitečné, si vzali s sebou. Sešli se opět všichni ve vedlejší místnosti a ozvali se Odyssey: „Odyssey, tady Marks. Přepínám.“
„Hotovo?“ zeptal se Emerson.
„Až vám to povím, tak se budete mlátit do hlavy, tak jak to mám s chutí udělat i já. Přeneste nás rychle pryč, ať stihneme být ráno doma.“ Odyssey to netrvalo dlouho a tým byl přenesen na palubu.

Orbita Ver Astris, Odyssey
Jen, co se tým objevil na můstku, Marks doslova vystřelil k pilotní konzoly, odkud slušně vyhnal Harrisona, a čekal na schválení vstoupit do hyperprostoru.
„Příště, když z Atlantidy budou mluvit o nějaké tajné laboratoři, tak ať to říkají jen těm, kdo se kopou doslovně na zadku.“ Emerson jen zíral a poslouchal dál svého zástupce, „V té laboratoři studovali podstatu Vánoc. Nic jiného. A na těch discích typuji, že budou vánoční koledy.“
„Cože?!“ Emerson vykulil oči.
„Chci odkud co nejrychleji pryč. Mám svolení?“
„Nechte tu sondu a leťte.“
„Sonda vypuštěna, vstupuji do hyperprostoru.“ Stačila jen chvilka a Odyssey se vydala zpátky domů.

Hyperprostor, Odyssey
Takový rychlý vstup do hyperprostoru ještě nikdo z přítomných nezažil. Po tomto objevu by totiž všichni nejlépe zabili jednoho člověka.
„Zatracenej McKay,“ řekl na to Emerson a zeptal se: „Vážně tam zkoumali pouze Vánoce?“
„Ano, pane,“ odpověděl další ze skupiny vojáků. Emerson se s křeslem otočil na Markse a vydal rozkaz: „Cokoliv použijte, zrychlete motory, jak to jen půjde.“
„Už na tom pracuji.“

Poté, co se na Odyssey rozkřiklo, že letěli do galaxie Oriů zcela zbytečně, přemýšleli, jak se pomstít doktoru McKayovi.
„Neříkal někdo, že má alergii na citrusy?“ ozval se někdo ze skupiny, která se nacházela v odpočinkové místnosti, ve které se nacházelo pět gaučů a jeden velký televizor.
„Dobrý nápad.“ Tento nápad se líbil každému, kdo seděl v místnosti na gauči. Vyšší důstojnici se tam v tuto chvíli nenacházeli. Emerson, Marks a Evansová se nacházeli na můstku, proto mohlo být navrhnuto tolik nápadů na pomstu, aniž by jim to někdo rozmlouval.

To ale nikdo z nich nečekal, že celou dobu je všichni tři sledují z můstku na boční obrazovce. Stáli opřenou o pilotní konzoly a sledovali posádku, co vymýšlí za lubem.
„Já se jim ani nedivím,“ řekl na to Kevin.
„Taky ne,“ přitakala Sharon.
„K těm diskům jsme nepotřebovali ani antickou technologii, abychom je otevřeli,“ řekl Paul. Všichni tři si vyměnili vzájemně smutné pohledy a začali přemýšlet, co bude dál.
„Vánoce na Zemi nestihneme. Podle počítače přiletíme ráno kolem páté hodiny,“ Kevin informoval oba své kolegy na můstku.
„Tak je oslavíme tady. Něco malého jsme chystali v kantýně,“ ozvala se Sharon. Oba vyšší důstojníci se na ni podívali a chtěli znát více detailů. Sharon jim nic nechtěla prozradit, akorát jim řekla, že ji mají pronásledovat.

Když všichni tři dorazili do kantýny, uprostřed stál rozsvícený Vánoční stromek, pod kterým se nacházely zabalené dárky. Na každém dárku byla jmenovka, aby se vědělo, pro koho daný dárek je.
„Máte ode mě bod,“ řekl Kevin a vydal se k nealkoholickému šampaňskému. Vzal do rukou tři skleničky a všem začal nalévat.
„Kdy jste to stihla?“ zajímalo Paula.
„Místo delšího spánku jsme to tu s ostatními chystali. Je to taky jejich zásluha. Já jen organizovala,“ přiznala se Sharon. Všichni tři si vzali od Kevina skleničky a jen co si přiťukly, opět se otevřely do kantýny. Všichni tři se podívali ke dveřím, kterými procházel zbytek posádky. Jako by tušili, že se něco bude dít.
„Tak už jste se shodli na tom, jak se mu pomstíte?“ zeptal se Paul své posádky. Nikoho nepřekvapilo, že o tom ví. Jeden k němu přišel a zeptal se: „Jste nás celou dobu pozorovali z můstku, mám pravdu?“ Paul souhlasně kývnul hlavou. Poté si všichni tři vyšší důstojníci napili šampaňského. Po chvilce si znovu nalili a počkali i na zbytek posádky, která si taky nalévala nealkoholické šampaňské. Paul vzal do rukou lžičku a jemně zacinkal o sklenici. Všichni zpozornili a sledovali jich velícího důstojníka.
„V tuto chvíli prosím všechny, dejte pomstu stranou a věnujte mi pozornost. Takovou příležitost, jako teď máme tuto, nemáme tak často. Za celou dobu mého velení si nepamatuji, že bychom tu takhle spolu mohli slavit svátky na úkor našich rodin. Proto bych rád poděkoval majoru Evansové za skvělý nápad a zároveň poděkovat těm, kteří tento nápad zrealizovali. Vánoce doma nestihneme, ale alespoň je můžeme oslavit pospolu. Přeji všem Šťastné a Veselé Vánoce.“
„Šťastné a Veselé Vánoce,“ popřáli si všichni navzájem a napili se šampaňského. Jen co prázdné skleničky skončily na stolech, začalo rozdávání dárků.

Země, 25. prosince, 5:00
Jen co se Odyssey vrátila zpátky na Zemi, část posádky si to šla vyřídit s doktorem McKayem. Přichystali mu na Atlantidě takovou sprchu, že se z ní bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho.

Paul vyrazil domů za ženou a dětmi, které okamžitě, když zaslechly rachot dveří, vstaly z postelí a utíkaly za tátou, který je zval do náručí. Jen co Allison sešla schody dolů, viděla svého manžela i s dětmi pohromadě. Přišla k němu blíže, políbila ho a pak mu zašeptala do uší: „To byla rychlost.“ A pak mu dala další pusu. Každý vzal jedno dítě do náručí a vrátili se zpátky do postele. Tentokrát byli všichni pospolu.

Kevin spěchal domů, jak jen mohl. Po zaparkování auta běžel do domu tak rychle, že málem před dveřmi uklouzl na náledí. Tiše otevřel dveře a vydal se do ložnice, kde našel jak Amandu, tak i Sophii, která tiše spala v postýlce. Přišel k ní a na čelíčko ji políbil. Trochu se zavrtěla, ale neprobudila se. Pak šel za Allison, které také dal jemnou pusu. Jen, co se umyl a převlékl, zalehl k ní do postele a zaslechl: „Jsi doma.“

Sharon po příchodu domů čekalo velké překvapení, ve dveřích ji přivítal její manžel, který držel v rukou pětiletého syna, který se nemohl dočkat své mámy. Vzala si Matthewa do náruče a začala si s ním hopsat. Hned si to totiž namířili k Vánočnímu stromku. Oba čekali na maminku, než se jim vrátí domů, aby s ní mohli rozbalit veškeré dárky, které jim Santa nadělil.

Až na menší výlet kvůli McKayovému objevu se Vánoce vydařili.

Šťastné a Veselé Vánoce