Myslel si ze je doma. Ale byl tam opravdu?
Nic nepoznával. Nepoznával svojí tvář v zrdcadle, ani ten pokoj. Nevěděl jak se jmenuje. Ležel na zádech v posteli. V posteli pro dva. Po jeho levé straně ležela rozestlaná deka a druhý polštář.
"Miku? Už jsi vzhůru?" Ozvalo se, ve stále hlasitějším rozsahu, jak se ona žena přibližovala k pokoji.
"Miku, vstávej! Musíme doplnit zásoby hub do guláše!"
"Hub" Zeptal se Mike.
"Jo, jo, houbiček!" Ozvala se znovu ta žena, která když vešela do pokoje, zanechávala o sobě takový zvláštní, první dojem, že... má tak nějak dvě hlavy.
"Dáš si čaj s houbičkami?" ozvala se levá hlava, s rozcuchanými červenými vlasy - zatímco druhá pila čaj s houbičkami.
Na to si žena vykročila k Mikovi, se šálkem v ruce a podala mu jej.
"Je to vlažný, tak si dej!"
"Ne, ani nechci." Odpověděl ji nervozně, přičemž nevěděl na kterou ze dvou tváří se má dívat. Pak dodal:
"Já... Hele já mam výpadek paměti. Nevim co se to sakra děje. Můžeš mi říct kdo jsi a... taky kdo jsem já?"
"No tak jo, ale nejdřív si dej čajík!" Skoro jaoby mu přikazovala.
"Ale já vážně nechci, počkej..."
V tom se na sebe obě hlavy ženy podívaly, jak to jen bylo anatomicky možné, a usmály se. Pravá hlava promluvila:
"Omluv mě na momentík, jo?"
Poté žena někam odešla. Po pár minutách se rozeřval blížící se zvuk motorovky...
.
.
.
...a ano, opravdu jej rozsekala.
Nic nepoznával. Nepoznával svojí tvář v zrdcadle, ani ten pokoj. Nevěděl jak se jmenuje. Ležel na zádech v posteli. V posteli pro dva. Po jeho levé straně ležela rozestlaná deka a druhý polštář.
"Miku? Už jsi vzhůru?" Ozvalo se, ve stále hlasitějším rozsahu, jak se ona žena přibližovala k pokoji.
"Miku, vstávej! Musíme doplnit zásoby hub do guláše!"
"Hub" Zeptal se Mike.
"Jo, jo, houbiček!" Ozvala se znovu ta žena, která když vešela do pokoje, zanechávala o sobě takový zvláštní, první dojem, že... má tak nějak dvě hlavy.
"Dáš si čaj s houbičkami?" ozvala se levá hlava, s rozcuchanými červenými vlasy - zatímco druhá pila čaj s houbičkami.
Na to si žena vykročila k Mikovi, se šálkem v ruce a podala mu jej.
"Je to vlažný, tak si dej!"
"Ne, ani nechci." Odpověděl ji nervozně, přičemž nevěděl na kterou ze dvou tváří se má dívat. Pak dodal:
"Já... Hele já mam výpadek paměti. Nevim co se to sakra děje. Můžeš mi říct kdo jsi a... taky kdo jsem já?"
"No tak jo, ale nejdřív si dej čajík!" Skoro jaoby mu přikazovala.
"Ale já vážně nechci, počkej..."
V tom se na sebe obě hlavy ženy podívaly, jak to jen bylo anatomicky možné, a usmály se. Pravá hlava promluvila:
"Omluv mě na momentík, jo?"
Poté žena někam odešla. Po pár minutách se rozeřval blížící se zvuk motorovky...
.
.
.
...a ano, opravdu jej rozsekala.