Stargate: Aldeneerin 4 - Závěr: A to je konec (2.12)

A máme tu další díl. Tentokrát jsem se do toho ponořil a díl byl mnohem rychleji. Tak ať se líbí.

9
Velké finále

Blashyr se z poslední výpravy vrátil v čase, kdy se už Aldeneerin ponořoval do tmy. Jakmile se Kruh světů za válečníkem uzavřel, okamžitě na nádvoří dorazilo mnoho těch, kteří se zrovna pohybovali v okolních stavbách. Mezi příchozími byl i Azanyrmuth VI. Když viděl, že se válečník vrátil v pořádku, ihned se nedočkavě ptal: „Tak co? Máš to?“
Blashyr jen z váčku vyndal poslední část mocné čepele a vítězoslavně prohlásil: „Ano mám. A teď už můžeme podniknout poslední část našeho plánu.“

Záhy se přesunuli do části města, kde se nacházely hlavní badatelny, laboratoře a knihovny. Cestou jim v rychlosti shrnul, co všechno se na Veleqentósu odehrálo. Azanyrmuth za přítomnosti vládce Lianaru Darhurena a dalších členů rady otevřel trezor, v němž byly uchovávány ostatní části rozbitého meče. Jeden po druhém je přenesl na starý zdobný kamenný stolec. Všichni se s jistou nervozitou dívali na devět úlomků na stole a v duchu si říkali, zda to bude fungovat. Podle slov bytosti, se kterou se setkal ve staré kryptě, stačilo úlomky dát k sobě a moc bohů se postará o zbytek. Následně začal Azanyrmuth skládat k sobě jednotlivé kousky.

Když přiložil poslední část zbraně, ustoupil o krok zpět. Všichni přítomní s napětím čekali, co se bude dít. Mezi úlomky se postupně začaly objevovat modré záblesky, které se následně slily v modrobílou jasnou zář, jenž zcela jasně osvětlovala celou knihovnu. Přítomní mágové cítili přítomnost neuvěřitelně silné magie, která proudila přímo do obnovující se čepele. Zář byla chvílemi tak silná, že si mnozí museli zakrýt oči. Jakmile pohasla a proud obrovské energie ustal, na stolci před nimi ležela obnovená Čepel konce. Nádherný mistrně zpracovaný meč se zdobnou záštitou, který stále zářil vnitřním světlem. Přítomní v ní i nadále cítili božskou moc, která dokázala zničit takřka vše.

Blashyr se dlouho ostýchal trumf ve válce s Ba‘alem uchopit do ruky. Vládce Darhuren byl z toho okamžiku stále příjemně rozrušený a Azanyrmuth VI posléze vyzval Blashyra, aby se ji chopil. Válečník přistoupil ke stolci a s jistou obřadností ji uchopil do ruky. Jakmile ji pozvedl, ucítil přicházející příval energie. Únava z dlouhého cestování náhle pominula, smysly a instinkty se výrazně zostřily, stejně tak mu jakási síla napovídala, jak s Čepelí konce zacházet. Dokonce měl pocit, že mu cosi brání v myšlenky na jakékoliv zneužití meče. „Snad nějaká pojistka, ochrana, božský zásah?“ pomyslel si Blashyr.

„A nyní můžeme spustit další část našeho plánu,“ prohlásil v tiché knihovně Azanyrmuth.
„Můžu vyrazit hned,“ odhodlaně prohlásil Blashyr.
„Naše armády krátce po polední našeho času dorazily na místo,“ pokračoval vládce Darhuren. „Máme zprávy, že na Chal-Almen došlo k velkým bojům. Náš nápad se zahájením útoku se ukázal jako velmi dobrý, protože Ba‘al z bývalého města začal budovat nedobytnou pevnost. Díky tomu, že náš nepřítel tak odvážný útok nečekal a pevnost je stále nedokončená, jsou v obraně značné mezery. Nyní je třeba co nejrychleji dostat Blashyra na místo.“
„Cesta pěšky mi bude trvat více než den,“ namítal válečník. „Určitě bychom to měli urychlit magií.“
„To už máme vymyšleno,“ vysvětloval další postup vládce. „V Lianaru jsou už nachystáni ti nejmocnější mágové z Aldeneerinu. Hned jak projdete Kruhem na Chal-Almen, teleportujete se do tábora asi míli od hlavního města.“
„Ačkoliv teleportační magie patří mezi ty nejnáročnější a někdy i nebezpečné, tito mágové v ní v posledních letech velmi pokročili,“ pokračoval ve vysvětlování Azanyrmuth. „Ušetříme více než den a můžeme podniknout finální útok ještě dnes. Máme naději, že Ba‘al padne, ještě než na Aldeneerinu nastane další den. Věříme, že Čepel konce bude rozhodující trumf ve válce. Přesto neponecháme nic náhodě. Až budeme na místě, sešleme na tebe celou sadu těch nejlepších ochranných a podpůrných kouzel, co vůbec ovládáme. S Čepelí budeš prakticky nezastavitelný. Přesto pamatuj, že Ba‘al v Chal-Almen mohl najít také velmi mocné předměty, buď pořád opatrný a nenech se zavést do pasti.“
„To zní dobře. Tak tedy jdeme,“ odhodlaně zavelel Blashyr. „Za Aldeneerin!“
„Za Aldeneerin!“ prohlásili všichni současně.

Válečník zašel do své komnaty, kde na sebe oblékl tu nejlepší očarovanou zbroj, kterou mu před půl rokem vykoval jeden z nejlepších kovářů z Lianaru. Následně mu ji Azanyrmuth Mág V za pomoci bratrů očaroval množstvím ochranných kouzel chránící nositele před nepřátelskou magií. Potom si zavěsil na opasek několik podpůrných a léčivých lektvarů. Před odchodem provedl poslední kontrolu výbavy, a potom se vydal na hlavní nádvoří, kde již před Kruhem světů čekali připravení mágové.

Před odchodem Blashyra a dvanáctky nejlepších mágů, mezi nimiž byli i Azanyrmuth VI, Mág V a Modrý II, přednesl vládce Lianaru za doprovodu dalších členů rady proslov: „Již mnoho staletí čelil Aldeneerin a jeho spojenci nejedné hrozbě. I přestože to mnohdy vypadalo zle, vždy jsme se dokázali vzchopit a nepřítele porazit. A bude tomu tak i dnes. Získali jsme mocnou zbraň, ve které dřímá moc bohů. Moc, která dokáže porazit celé armády a porazí také našeho úhlavního nepřítele, který si říká Ba‘al. Poslední žijící Goa‘uld. Blashyr s těmi nejlepšími mágy utvořili elitní oddíl, který vyráží na Chal-Almen. Za Aldeneerin!“
„Za Aldeneerin!“ odhodlaně vykřikl Blashyr a mágové.
Potom Azanyrmuth VI přistoupil k zadávacímu pultu a zadal adresu světa Chal-Almen. Jakmile zapadl poslední sedmý zámek, mág stlačil na pultu prostřední červenou polokouli a následně se za víru nestabilní energie vytvořil průchod. Kouzlem vzdáleného vidění zkontroloval situaci na druhé straně. Všechno bylo v naprostém pořádku, strážci Aldeřanské Aliance zůstávali na místě a hlídali Kruh v horách. Cesta byla volná. Oddíl mohl bezpečně projít Kruhem.

Jakmile se Kruh uzavřel, přivítal je velitel stráží. Azanyrmuth VI se ihned zeptal na situaci.
„V této části světa je klid. Nemáme v okolí hlášeny žádné nepřátelské aktivity. Veškeré armády již sestoupily do údolí, kde zaútočily na nepřítele,“ odpověděl velitel Paola.
„A jak probíhají boje?“
„Nepřítel bývalé město velmi silně opevnil, a tak není snadné proniknout do jeho ulic. Ačkoliv nečelíme velké přesile, palebná síla Ba‘alovo válečníků je neuvěřitelná. Zatím jsou naše síly vyrovnané. Doufejme, že váš plán vyjde.“
„Musí vyjít. Máme Čepel konce,“ prohlásil bez bázně a odhodlaně válečník Blashyr.
„To rád slyším.“
„Dobrá. Nyní nastal ten správný čas spustit náš plán,“ vyzval přítomné Azanyrmuth VI.

Všech dvanáct mágů se s Blashyrem odebralo na nedalekou rovinku. Všichni utvořili kruh a společně začali pronášet zaklínadla. Někteří mágové zprvu dálkově zkoumali cílovou oblast, aby zjistili, zda je bezpečná pro přesun, a že není teleportace blokovaná nepřítelovou magií. Potom již všichni začali připravovat náročné kouzlo Bezpečného teleportu. V celé Aldeřanské alianci tuto magii ovládalo pouze několik jedinců, a tak bylo stále třeba spoléhat na cestování pěšky, koňmi, povozy, případně využít již existující sítě portálů. Teleportace zvlášť na velké vzdálenosti spotřebovávala neuvěřitelné množství magické energie a sesilatele značně vyčerpávala. Těchto dvanáct mocných mágů právě spojilo síly a všech třináct členů elitního oddílu zahájilo přenos na vzdálenost téměř třiceti mil. Blashyrovi se pozvolna rozostřilo vidění, které následně pohltila jasná bílá záře a chvíli měl pocit, že přestal fyzicky existovat.

Záře záhy pominula. Krajina kolem se zcela změnila. Už nestáli ve vysokých horách pokrytých silnou vrstvou sněhu, ale nacházeli se u nedalekého jezírka, které ozařovalo příjemné podzimní zapadající slunce. Okolní stromy se halily do pestrých barev a opodál odpočívali v táboře Aldeřanští bojovníci. Záhy v dáli poznali zvuky bitevní vřavy. Za blízkým kopcem se ozývalo řinčení zbraní, výbuchy, rány, válečný pokřik a také charakteristické zvuky pocházející z vystřelování ohnivých střel Ba‘alovo válečníky. V táboře se jim dostalo vřelého přijetí, které se pozvolna proměnilo v nadšení, jakmile zahlédli v rukou válečníka bájnou Čepel konce. Velitel tábora jim krátce vysvětlil situaci, zatímco popošli na nedaleký kopec, odkud měli všichni dobrý výhled na celou kolosální bitvu. Blashyr a nejen on, pouze v samém úžasu otevřel pusu, když viděl největší bitvu v dějinách celého Aldeneerinu a všech spojenců.

Z původního Goa‘uldského města se za těch pár desítek dní stala obří pevnost. Před mohutnými hradbami sledovali desítky tisíc bojovníků na straně Aliance a tisíce Ocelových válečníků zasypávající bitevní pole sta tisíci malých, ale účinných ohnivých střel. Na druhé straně poskytovaly ochranu stovky mocných mágů, kteří opětovali útoky těmi nejmocnějšími kouzly a zároveň chránili obránce magickými štíty. Síly na bojišti zatím zůstávaly vyrovnané. Otázkou zůstávalo na jak dlouho.

Velitel jim ukázal na jedno místo, kde zůstala velká část hradeb nedokončená: „Tam je jedno z nedokončených míst, kudy by se dalo dobře proniknout do útrob pevnosti. Už se nám to také jednou podařilo, avšak nepřítel nás zatlačil zpět. Bude potřeba mnohem větší síla.“
„S Čepelí konce by to neměl být problém,“ prohlásil Blashyr.
„Ano. S podporou naši mocné magie máme velkou šanci napáchat za hradbami nepříteli značné škody. Nyní však musíme Blashyra pořádně připravit.“
Po těchto slovech se společně vrátili do přilehlého tábora.

Nejdřív Blashyr důkladně připravil veškerou svou výbavu, zkontroloval výstroj, nasadil magické prsteny a ochranný amulet. Od mágů převzal několik podpůrných lektvarů, které mu poskytnou sílu v časech, kdy se magické ochrany vyčerpají. Následně začali všichni mágové připravovat množství kouzel. Během pár dalších chvil na Blashyra seslali několik magických štítů chránící před zraněním i určitými druhy magie a zároveň jinými kouzly podpořili už tak velkou sílu a odolnost. Následně si podobné ochrany vytvořilo i všech dvanáct mágů. Nakonec Azanyrmuth pronesl ještě jedno mocné zaklínadlo, které mělo poskytnou celkovou ochranu celému oddílu. Nyní bylo vše připraveno. Útok mohl začít.

„Je načase vyrazit,“ pozvedl ruku Azanyrmuth a zvolal: „Přišel čas, rozhodnout tuto válku! Porazit našeho nepřítele! Definitivně porazit Ba‘ala! Posledního Goa‘ulda.“
„Za Aldeneerin!“ vykřikli všichni naráz, aby si dodali odvahy.
Potom už vyrazili přes kopec.

Nikde už se nezdržovali a běželi přímo přes planiny kolem početných armád k části pevnosti, kde už se jednou podařil průnik. Jako první běžel Blashyr s Čepelí konce připravenou k boji a v těsném závěsu dvanáct mocných mágů. Zatím se nezapojovali do bojů a snažili se dostat co nejblíže k pevnosti. Ve vzdálenosti dvou set stop už si jich všimli obránci a spustili palbu. Zatím však nikoho z nich ani kouskem neohrožovali, protože je chránila magická bariéra, kterou tu udržovali již přítomní mágové. Čímž se však blížili, její ochrana slábla. Z tohoto důvodu vytvořil Azanyrmuth ochranný štít, který je před střelami dostatečně chránil. Díky němu se mohli bez obav dostat až k mohutné hradbě.

Hradba v této části byla z velké části nedokončená, nebylo proto tak problematické ji překonat pomocí žebříků. Mnoho z nich se povalovalo po zemi už od prvního úspěšného průniku. Nepřítel však Aldeřany zahnal zpět za hradby a držel opevnění ze všech sil. Okamžitě Blashyr popadl jeden z mála nepoškozených a ihned vyrazil nahoru. Zatímco stoupal, mágové zasypávali obránce mocnými kouzly. Na jedné straně odřízli přicházející Ocelové válečníky ohnivou zdí, která se však ukázala jako málo účinná, museli si tak vypomoci několika Řetězovými blesky. Díky nim se nikdo nedostal k Blashyrovi, kdo by mu zabránil vylézt na hradby.

Jakmile už stál na kamenech rozestavěné hradby, obránci na něj ihned zaútočili. Ochranná kouzla však fungovala výtečně a všechny nepřátelské střely zanikaly, nebo se odrážely od ochranného štítu. Nyní přišel čas poprvé vyzkoušet Čepel konce v ostrém boji. Rychle a s velkou lehkostí se ohnal na dva bojovníky v černých zbrojích. Čepel zableskla jasným modro-žlutým světlem a oba se ihned bezmocně skáceli na podlahu. Zbraň fungovala dokonale. Válečníky, které bylo extrémně obtížné porazit, zlikvidoval jediný její úder. Stejně dopadli i další nepřátelé přibíhající z obou stran. Padli další dva, tři na jedné straně. Znovu jeden, dva, tři, kteří přiběhli z druhé strany. Během krátké chvíle jich porazil dvacet. Nepřítel se neměl šanci k okraji nedokončené hradby dostat, a tak útočící armády Aldeřanské aliance přistavili další žebříky a snadno se zmocnili hradby.

Na hradby se za pomocí kouzla Levitace dostali i mágové, kteří poskytli podporu pro útočící. Čepel se už během první chvíle ukázala jako podstatná výhoda ve válce. Nyní bylo třeba získat některou z městských bran, aby bylo možné vpustit armády do opevněného města. Nejbližší z nich se nacházela asi tři sta stop od průniku. Blashyr si to zamířil do obranné věže, kde si snadno poradil s Ba‘alovými bojovníky. Aldeřané záhy získali celou věž, a potom válečník seběhl ze schodů a dostal se do ulic velkého města. Okamžitě na něj obránci obrátili veškerou pozornost. I přestože ho chránilo množství ochran, pod silnou palbou se rychle vyčerpávaly, už při průniku na hradby cítil, jak o část přišel. Musel proto postupovat obezřetně a vyhýbat se příliš otevřeným místům. Zatím měl vždy v blízkosti mágy, kteří mohli ochrany obnovovat, avšak ani jejich síly nebyly nekonečné.

V doprovodu dvou mágů se snažil postupovat skrz úzké uličky a domy, aby se s co nejmenším vypětím dostal až k městské bráně. Oceloví válečníci, kteří se mu pokusili zkřížit cestu, okamžitě padli pod mocnými údery Čepele konce. Blashyr rychle dosáhl cíle. Kolem městské brány se však pohybovaly celé zástupy nepřátelských válečníků, musel postupovat co nejnápadněji a případný větší nepřátelský tlak odráželi mágové mocnými kouzly. Azanyrmuth VI v jedné chvíli seslal do nepřátelského hloučku kouzlo Hellball. Zprvu menší ohnivá koule našla cíl, dvakrát se obtočila kolem jednoho zmateného bojovníka, a potom se ozvala ohlušující rána doprovázená jasnou září. Vzniklého zmatku využil Blashyr, který se dostal do strážní věže, kde si snadno poradil s obránci, a pak už mohl konečně dát do pohybu mechanismus na otevření brány.

Do města okamžitě vtrhly stovky Aldeřanských bojovníků, kteří se nezastavili a pustili se do nepřítele. V boji pomáhali mágové ochrannými kouzly a především Blashyr se držel v přední linii a likvidoval jednoho nepřítele za druhým. Za normálních okolností by takový útok proti Ba‘alovo bojovníkům znamenal značné ztráty na straně Aliance, ale Čepel konce vydala v tomto boji za celou armádu.

Jak armády Aldeřanské aliance postupovaly směrem do středu města k hlavnímu paláci, nepřítel ihned zjistil, že se situace pro něj nevyvíjí dobře. Ba‘al rychle vydal rozkazy na přemístění armád a sám se vydal do palácových skladišť pro výzbroj. Tušil, že na bojiště dorazil Blashyr, kterého ani jeho nejsilnější čaroděj nedokázal zastavit a ten se tak zmocnil čehosi mocného, avšak zatím netušil, proti čemu. Ba‘alovo armády také ve staré Aldeřanské podzemní pevnosti objevily mnoho zajímavých věcí, které rozhodně hodlal využít ve svůj prospěch. Některé věci poslal na výzkum na svůj domovský svět Tartarus, jiné už použil pro tvorbu magických ochran města nebo i samotného opevnění.

Aldeřané se probojovali až do středu města k hlavnímu palácovému náměstí. Zde se museli zastavit, jinak by čelili velmi silné nepřátelské palbě, které by veškeré štíty dlouho neodolaly. Přišel čas na novou taktiku. Armády se začaly rozdělovat a jejich cílem bylo postupně obsazovat jednotlivé domy a přilehlé ulice, aby odřízli přísun nových nepřátelských sil. Mnozí se divili, kde Ba‘al vzal takové počty bojovníků. Od prvního průniku za hradby až po příchod k náměstí jich museli pobít více než tisíc, přesto přicházely další stovky a stovky nových válečníků, kteří nahrazovali padlé a jejich proudy se netenčily.

Mezitím v okolí naprosto obleženého města, z nějž už nebylo takřka úniku, bojovníci Aldeřanské aliance stupňovali tlak na nepřítele. Bylo znát, když Ba‘al musel část sil přesunout na obranu vnitřního města. S pomocí mágů a hraničářů se podařilo proniknout na hradby na několika dalších místech, především tam, kde obránci nestačili opevnění dokončit. V tuto chvíli to vypadalo, že Aldeřané získávají stále větší převahu.

Během bojů padla na Chal-Almen tma. Bitva už trvala dlouhé hodiny a síly na obou stranách se tenčily. Dlouhé hodiny to byl převážně souboj mocné magie. Jen díky velkému pokroku Aldeneerinu za posledních tři sta let, měli velké šance udržet pozice, bez ní by vznikající pevnost s Ba‘alovo válečníky byla prakticky nedobytná. Největší trumf v boji však byla mocná Čepel konce, která dokázala ve vyrovnané bitvě naklonit jazýček vah na stranu Aldeneerinu. Aldeřanům se podařilo získat velké části města, oslabit obranu a poměrně značně redukovat nepřátelské síly. Ten největší souboj měl teprve přijít. V hlavním paláci se již Ba‘al připravoval na střetnutí s Blashyrem.

Okolí majestátního paláce vládců se dostávalo pod nadvládu bojovníků Aldeřanské Aliance. Blashyr v doprovodu mocných mágů nabíral síly po náročných bojích. Za celý den dokázal porazit téměř čtyři sta nepřátelských válečníků. To bylo obdivuhodné číslo. Obzvlášť když ještě nedávno zabít jen jednoho z nich vyžadovalo použití velmi mocných kouzel. Po lepším poznání Ocelových válečníků mohli Aldeřané přizpůsobit kouzla a zbraně a značně zvýšit jejich účinnost. Mágové obnovili magické ochrany na Blashyrovi a po nezbytné kontrole výzbroje vstoupil s mágy do paláce.

Válečník s osmy mágy postupoval majestátní sloupovou síní k dalším velkým zlatem zdobeným dveřím. Zatím se nesetkali o žádným odporem. Chodbám vládlo ticho, které jen občas narušily zvuky bojů z venku. Všechno nasvědčovalo tomu, že Ba‘al na ně čeká v trůní síni. Blashyr pomalu přistoupil k bráně, ale než stačil cokoliv udělat, zcela sama se otevřela a cesta dál byla volná.
„Nelíbí se mi to. Cítím, že vstupujeme přímo do pasti,“ prohlásil tiše Azanyrmuth Mág V.
„Taky to tak cítím, ale jinou možnost nemáme,“ pravil Blashyr. „Tak jako tak se musíme střetnout s naším nepřítelem, jinak tato válka nikdy neskončí.“
Jakmile vstoupili do velké zdobné síně, velká vrata se za nimi zavřela a z prostoru za závěsy postupně vystoupilo šest válečníků v mnohem zdobnějších zbrojích. Blashyr si okamžitě uvědomil, že s jedním takovým bojoval na Veleqentósu. Jakmile šestice zaujala pozice na vyvýšeném prostoru po stranách trůnu, vstoupil do sálu samotný Ba‘al. Na sobě měl prapodivnou zlatočernou zbroj neznámého původu, v levé ruce držel zvláštní energetický štít a v ruce držel dlouhou magickou hůl. Azanyrmuth VI ze všech předmětů cítil neobvykle velkou moc a zároveň tušil, že všechny tyto předměty pocházely z podzemní Chal-Almen.
„Kdo ví, co všechno tam dole našel,“ pomyslel si Mág V.

Ba‘al se jal slova: „Tak se konečně opět setkáváme Blashyre. Dokázal si přemoct jednoho z mých mocných čarodějů. Dokonce jste se dokázali dostat až sem. Působivé.“
„A budeme pokračovat i dál,“ řekl válečník neohroženě.
„Dostali jste se sice až sem, ale dál už nic nezmůžete. Vědění z Chal-Almen je úžasné. Těch zbraní co tam na nás čeká. Už plno věcí využíváme, však sami se přesvědčíte.“
„I my jsme získali mocnou Čepel konce. Zbraň, proti které není obrany.“
„Aha. Tak o to vám celou dobu šlo. Sice jsme vám nezabránili v její získání. To nevadí. I my jsme našli mocné zbraně,“ ďábelsky se pousmál Ba‘al. „Ale už dost toho žvanění. Předpokládám, že kvůli tomu tu nejste.“
„Správně,“ souhlasil Blashyr.

Mágové okamžitě začali připravovat mocná kouzla, stejně tak šestice elitních Ba‘alovo válečníků. Prakticky všichni vypálili kouzla současně. Všechno se minulo účinkem, protože veškeré magické projektily pohltily všemožné štíty, kterých měl každý přítomný hned několik. Blashyr chvíli vyčkával a sledoval dění v sále, přičemž nespouštěl s očí Ba‘ala a snažil se přijít na jeho další postup. Předpokládal, že bude rovněž chráněn všemožnými štíty.

Zatímco mágové Aldeneerinu se snažili najít v nepřátelských obranách vhodnou skulinku, válečník se pokoušel co nejefektivněji přiblížit k nepříteli. Překvapivě se dostal celkem daleko, když najednou před sebou ucítil přítomnost velmi silné magie neznámého původu. Nezastavil se a opatrně postupoval vpřed. Ba‘al najednou napřáhl ruku se štítem dlaní napřed, ve které měl ještě nějaké další neznámé zařízení. Blashyr jen instinktivně nastavil meč do obranné pozice. Velká energetická vlna narazila do Čepele konce a ta naprosto celou energii pohltila. Zdálo se, že to i Ba‘ala překvapilo. Blashyr využil okamžiku a opětoval útok. Mocný meč tentokrát narazil na nějakou neviditelnou bariéru a Ba‘al se jen poťouchle usmál. Čepel, jenž dosud bezproblémově prošla veškerým brněním, zde narazila na silný odpor.

Válečník tak trochu tušil, že jejich nepřátelé budou disponovat naprosto novými schopnostmi, a proto místo zbytečného mlácení do jednoho místa zkoušel různé výpady ve snaze zasáhnout nějaké slabé místo. A zatímco marně se snažil proniknout přes ochranný štít, Ba‘al ze své zbroje vytáhl podivnou černou kouli, ve které se pohybovalo mnoho malých zářivých bludiček. Přítomní mágové okamžitě pocítili přítomnost další naprosto neznámé magie. Ať to bylo cokoliv, Blashyr se snažil Ba‘alovi zamezit její použití. Nestihl to. Koule se otevřela a nával neznámé magie ho pouze odhodil do dálky dvaceti stop a sál náhle prostoupila záhadná temná energie. Z otevřené koule najednou vyletělo tisíce malých bludiček. Válečník vůbec netušil, čeho byl právě svědkem, všiml si, že zaujal výhodnou pozici za nepřátelským elitním válečníkem. Neváhal a okamžitě se ohnal Čepelí po jeho hlavě. Silný úder dokázal prorazit nepřítelovu ochranu a rozetnout mu hlavu. Z nějakého záhadného důvodu měl pocit, že Čepel konce odkudsi čerpá další sílu. Na přemýšlení Blashyr neměl čas, protože se právě přímo na něj valily stovky záhadných malých bludiček. Opět instinktivně napřáhl meč v obranném postoji. Sotva tak učinil, čepel konce začala světélka pohlcovat jako magnet kousky kovů.

Jakmile se Blashyr zbavil bludiček, zpozoroval, že ostatní Aldeřanští mágové mají problémy. Bludičky citelně snižovaly sílu magických štítů a značně stěžovaly kouzlení. Válečník se rozeběhl k mágům a za pomocí Čepele konce se jich snažil co nejvíce pohltit. Ztratil však cenný čas a Ba‘al se chystal k seslání dalšího mocného kouzla. Rychle nastavil meč, kterým dokázal pohltit velkou část ohnivé energie. Část však dopadla na Aldeřany a oslabila magické štíty. I přes velkou moc mágů jejich síly rychle klesaly a Blashyr si uvědomoval, že si musí pospíšit, jinak zůstane na Ba‘ala a jeho pět elitních bojovníků sám.

V momentě, když Azanyrmuth seslal do levé části bojiště kouzlo Hellball, využil příležitosti a rozeběhl se napravo. Čepelí konce se ohnal po dvou nepřátelských bojovnících. První rána minula cíl, druhá také. Blashyr udělal rychlou otočku a tentokrát neminul. Další bojovník se skácel na zem. V tom si válečník uvědomil, že je něco divně, kouzlo Hellball vůbec neexplodovalo. Koutkem oka akorát zahlédl, jak mocné kouzlo přišlo vniveč, když ho pohltil magický štít. Blashyr si uvědomil, že bez Čepele konce by v tomto finálním boji Aldeřanská aliance neměla šanci, nebo by utrpěla za cenu vítězství katastrofální ztráty. Rychle přiskočil k dalšímu nepříteli a jedním sekem ukončil jeho existenci.

Ba‘al se vytáhl ze zbroje další podivný předmět připomínající železnou rukavici. Blashyr neváhal ani vteřinu a ohnal se mu po ruce. Tentokrát měl štěstí, když rukavici vyrazil Ba‘alovi z ruky. Válečník si uvědomil, jak Čepel konce pohlcovala nepřátelskou magii, sama nabývala na moci. Najednou už nebyly neprostupné štíty tak neprostupné. Rychle udělal přemet a rukavici odhodil mimo dosah nepřítele. Kouzlo na rychlost ještě stále účinkovalo, a tak se Blashyr stále obratně pohyboval po sále a snadno vpadl elitním válečníkům do zad. Zaměstnáni soubojem s mágy neměl takový problém udeřit čepelí po hlavě. Padl čtvrtý, záhy pátý a už zbýval pouze poslední. Nyní však musel obrátit pozornost na Ba‘ala, který opět cosi vytahoval z další skrýše ve zbroji. Ten byl tentokrát na válečníkův výpad připraven a zastavil čepel magickou holí. Ba‘al následně použil malou kovovou kouli s různými výstupky, které zaměřil přímo k čepeli konce. Válečník vzápětí díky znalostem vycítil, že nepřítel právě použil na čepel kouzlo rušící magii. Naštěstí záhadný předmět nefungoval, místo toho se zabarvoval dočervena až ho musel Ba‘al upustit. Nyní měl Blashyr čas si poradit s posledním elitním válečníkem.

Jakmile padl i poslední elitní válečník, Blashyrovi se podařilo dostat do zad Ba‘alovi a uštědřit mu další ránu. Patrně zasáhl nějakou důležitou část zbroje, protože energetický štít se náhle zachvěl a zcela se rozpadl. Ba‘al tak ztratil poslední ochranu. Ten poznal, že na Chal-Almen prohrál. Rychle pronesl nějaké zaklínadlo a následná tlaková vlna všechny srazila na zem a nepřítel se v okamžiku přenesl o dvacet stop vzad. „Ještě není všemu konec!“ vykřikl a následně zmizel za zdobným červenočerným závěsem. Zatímco se Blashyr zvedal ze země, uslyšel ze zadní části sálu zvuk otevírání Kruhu světů.

Za závěs se dostal ještě v momentě, když byl průchod do jiného světa otevřen. Válečník tak stačil spatřit adresu světa, kam Ba‘al uprchl. Svět Tartarus. Poslední svět na seznamu, který se považoval za hlavní Ba‘alův svět. Teď už to věděli zcela jistě. Vyčerpaní mágové vzápětí dorazili také do prostoru s Kruhem a ihned se rozhlíželi po okolí. Kruh světů už byl uzavřen.
„Kam utekl?“ ihned se zeptal Azanyrmuth VI válečníka. „Viděl jsi adresu?“
„Viděl. Je to Tartarus,“ odpověděl válečník.
„Tušil jsem správně, že Tartarus je jeho hlavní svět,“ dodal Mág V. „Už nebyla příležitost si to ověřit, protože se situace změnila a podmanil si Chal-Almen. Měli jsme potom jiné starosti. Teď už to víme.“
„Ale od teď už bude Chal-Almen náš,“ poznamenal Azanyrmuth VI. „A s ním i celá podzemní pevnost. Ovšem, teď je potřeba definitivně porazit Ba‘ala. Kdo ví, co všechno na Tartaru má a myslím si, že se rozhodně jen tak nevzdá a pokusí se získat Chal-Almen zpět.“
„Vydám se hned za ním,“ odhodlaně prohlásil Blashyr a mocně pozvedl Čepel konce.
„To by bylo nejlepší, ale tento souboj nás definitivně vyčerpal,“ vysvětloval Mág V. „Už ti nemůžeme obnovit ochrany. Musíš na sebe dát velký pozor. Kdo ví, jaké armády má na Tartaru.“
„To zvládnu. Ještě mám lektvary. Čepel pohlcováním mocných kouzel, které na nás Ba‘al sesílal, stále nabírala na síle. Je to pozoruhodná vlastnost. Cítím, že to bude to rozhodné, co nám pomůže porazit Ba‘ala. “
Blashyr po chvilce nabral síly. Zkontroloval a upravil si výbavu, napil se lektvaru na rychlost a magickou ochranu a následně pokynul Mágovi V, aby zadal adresu světa Tartarus.

Když se Kruh světů otevřel, Azanyrmuth VI zkontroloval stav na druhé straně. Okamžitě zjistil, že i Kruh na Tartaru chrání podobný štít, jaký je i na mnohých světech Aldeřanské aliance.
„Asi máme problém. Existuje nějaký způsob, jak štítem proniknout?“ zeptal se Blashyr.
„Ano. Ale mnohé jsou velmi nebezpečné,“odpověděl Mág V. „Pak je to možnost vysláním silné energetické vlny, která štít přetíží a ten se rozpadne. My jsme to zatím nezkoušeli, ale jsou doloženy případy z dávných dob, kdy se tak přes štíty pronikalo.“
„Čepel konce by to zvládla,“ pravil válečník.
„Jsem si jistý, že to je náš klíč od světa Tartarus,“ pokračoval Mág V. „Je v ní tak nepředstavitelné množství energie, že nějaký štít ji sotva zastaví. Buď však připraven koncentrovat energii přímo proti štítu.“

Blashyr se zamyšleně podíval na Čepel, zvažoval všechny důsledky a možnosti. Uvažoval nad tím, že tato zbraň je výtvor bohů a obyčejný štít by ji neměl zničit. A pokud ano, bude to mít nepředstavitelné následky. Uvědomil si, že úspěch války závisí právě na něm. Nikdy neměl Aldeneerin tak vhodnou příležitost k porážce Ba‘ala. Musel jít do nejisté akce. Blashyr prohlásil: „Držte mi palce. Jdu na to.“ Následně pozvedl meč a opatrně vstoupil do otevřeného průchodu.

Všude kolem se začalo objevovat jasné světlo. Vzápětí se ozvala velká rána a světlo postupně odeznělo. Když se Blashyr rozkoukal, uviděl svět Tartarus v celé své děsivé kráse. Kruh světů stál na širokém mostě, který dávní stavitelé postavili z neskutečně přesných kamenných bloků. Na konci něj potom hleděl na kaskádovitou pevnost kruhového půdorysu s kopulí zasazenou mezi vrcholky hnědočerných skal. Pod mostem syčela vroucí láva a vzduch naplňoval štiplavý pach síry. Válečník na konci dlouhého mostu spatřil prchající postavu. To byl zcela jistě Ba‘al. Rychle se vydal na cestu k velké stavbě, jejíž architektura se nepodobala čemukoliv známému.

Po pár minutách doběhl k velkému průchodu. Cestou nepotkal živáčka. Jediné, co slyšel, byl hukot lávy protékající stovky sáhů hluboko pod mosty. U vchodu narazil na několik válečníků v černých zbrojích. Okamžitě se mu pokoušeli zabránit vstupu, ale stačilo jen několik úderů a chabý pokus obránců vzal rychle za své. S přirozenou opatrností vstoupil dovnitř obří pevnosti, kde se snažil pohybovat skrytě, přičemž využíval mnohé sloupy, stojky, výklenky a především stín, kterého tu byl dostatek.

Chodbami by se dalo bloudit celé hodiny, ale Blashyr neztrácel čas zbytečným průzkumem a běžel přímo k místu, kde očekával nějaký hlavní sál. Snažil se stále držet hlavní velké chodby, která po pár stovkách sáhů začala stoupat do dalšího patra. Temné prostory zaplňovalo vzdálené dunivé hučení pocházející z vulkanické činnosti a skrze vysoká štíhlá okna pronikalo do temné pevnosti oranžové světlo. Jedním takovým válečník nahlédl ven a viděl jak oblohu venku halil hustý černý dým pocházející z vroucí lávy a ohnivých polí tohoto nehostinného světa. Sluneční paprsky neměly nejmenší šanci proniknout.

Konečně stanul ve velkém sálu, jehož přední stranu tvořila obrovská okna poskytující další pohled na zdejší svět. Pod okny stálo velké pódium s honosným trůnem, kde zřejmě sedával Ba‘al a rozdával rozkazy podřízeným. Velký sál byl teď prázdný, ale jindy mohl poskytnout prostor až tisícovku válečníků. Blashyr si majestátní prostory prohlížel a hledal nějaký průchod vedoucí do Ba‘alovo komnat. Najednou se válečník zarazil, když zahlédl cosi podivného.

Ba‘al se zničeho nic objevil přímo na velkém pódiu. Válečník vůbec netušil, kde se tam najednou vzal, ale vnitřně tušil, že využil nějakou z mnoha věcí přinesených z Chal-Almen. Rychle přejel očima po nepříteli a všiml si několika neznámých předmětů na opasku. Rovněž vycítil přítomnost nějakého dalšího magického štítu. Blashyr následně popošel přímo k hlavnímu nepříteli.
„Vítám tě v mé pevnosti,“ prohlásil Ba‘al.
„Vypadá docela zajímavě,“ odpověděl válečník bez nějakého zájmu.
„Věděl jsem, že sem přijdeš, a tak jsem připravil nějaká překvapení.“
Následně se ozval zvuk rohu a záhy se z tunelů a průchodů kolem začaly ozývat zvuky blížících se armád. Ba‘al rozhodně nechtěl nechat nic náhodě a poslal na válečníka veškerá vojska. Musel jednat hodně rychle, a proto se už nezdržoval řečmi a tasil Čepel konce a zaútočil na nepřítele.

Ba‘al nejprve z opasku odepnul malé pouzdro a vytáhl z něj zelenomodrý váleček. Hodil jej do vzduchu a okamžitě z něj vylezly zářící zelené šlahouny, které si to okamžitě zamířily k Blashyrovi. Rychle zaujal obranný postoj a několika seky odrážel dotírající šlahouny, které se ho snažily spoutat. Moc Čepele z nich postupně vysála energii a první pokus úspěšně odrazil. Rychle udělal dva rychlé pohyby, aby zabránil nepříteli použít další neznámý předmět. To už Ba‘al ze zdobné pochvy tasil démonicky zdobený meč. Jeho černorudá čepel zářila tlumeným červeným světlem. Válečník vytušil, že tasil nějakou velmi mocnou zbraň.

Mezitím se do sálu začaly hrnout stovky nepřátelských bojovníků. Blashyr musel rozhodnout souboj během velmi krátké doby, jinak by musel čelit přesile tisíc na jednoho a to bylo i s veškerými ochranami a Čepelí konce prakticky nemožné. Rychle se dostal Ba‘alovi do zad a hledal slabinu ve štítu. Vykryl nepřátelský výpad a pokusil se Ba‘ala udeřit. Energetický štít držel. Síly ve vzájemném souboji byly zatím vyrovnané, ale příchozí Oceloví válečníci záhy spustili palbu. Blashyr se snažil v souboji zaujmout místo tak, aby palbu kryl co nejvíc Ba‘al.

Válečník se stále snažil najít slabinu ve štítu, ale i přes neskutečnou moc meče a jeho získané energii jej nemohl prorazit. Blashyr se divil, co v Chal-Almen našli za mocný štít, který je naprosto neproniknutelný. Záhy Ba‘al pronesl jakési zaklínadlo a jeho meč začal stále více zářit rudě. Meč získával odkudsi neskutečnou moc. Válečník cítil, jak pohlcuje veškerou okolní energii. Musel okamžitě vymyslet způsob, jak to zastavit, jinak bude vše ztraceno. Zkusil udeřit Ba‘ala do rukou, do zad, hlavy, ale štít držel. Nepřítel se jen usmíval nad válečníkovou marnou snahou a jen povýšeně prohlásil: „Na Požíračem duší nemáš šanci. Dědictví Starých Aldeřanů způsobí vaší zkázu. Ani Čepel konce nic nezmůže.“ Ba‘al se chystal zasadit Blashyrovi rozhodující úder. Ten stihl mocnou ránu vykrýt, avšak stalo se něco nečekaného. V momentě kdy na sebe narazil Požírač duší a čepel konce, ozvala se ohlušující rána a svět kolem zmizel v jasné záři jasnější než tisíc sluncí, a pak nastalo naprosté ticho.

A příšte se dovíme, jak to celé dopadlo.

Bitva popsaná fantasticky ... Ty sis bral inspiraci v Camelotu legendě o meči co? ale čekal jsem něco podobného na tom konci dvě opozitní veličiny se vynulovaly a nějaký epilog k tomuto bude? Jako co se dělo pak shrnutí a navázaání na další jestli bude. Jo až teď jsem si všiml že bude

Slibovaný epilog je tu. Je to trochu delší, ale vysvětlil jsem tam mnoho dalšího a současně tam popisuju, co mělo následovat v dalších povídkových sériích v Aldeneerin Univerzu. Ať se líbí.

Závěr
A co dál? Hospoda u Modrého draka, Stvořitel a Loučení.

Bitva na Chal-Almen dospěla do svého závěru. Všechny Ba‘alovo síly byly bez milosti poraženy a město konečně v rukou Aldeřanské aliance. Nyní přišel čas k průzkumu, ale i ošetřování raněných a odnášení padlých. Magie v mnoha případech dokázala některé šťastlivce vyrvat ze spárů smrti, ale na každého se nedostalo.

Od odchodu Blashyra uplynulo už mnoho hodin a stále se nevracel. To vzbudilo obavy, zda byl na svém posledním tažení úspěšný. V opačném případě by byl sotva důvod k oslavám. V hlavním paláci stále zůstalo mnoho mágů a bojovníků na stráži pro případ, že by chtěl nepřítel zaútočit. Zatím tomu nic nenasvědčovalo. Azanyrmuth VI se rozhodl situaci prověřit. Začal zadávat adresu světa Tartarus, a když stlačil střední červenou polokouli, ozval se jen slabý bzučivý zvuk a Kruh se neotevřel. Zkusil to ještě třikrát, ale vždy se stejným výsledkem. Bylo to divné.
„Děje se něco?“ zeptal se Azanyrmuth Modrý II.
„Nejde zadat adresa Tartaru. Kruh se najednou chová, jak kdyby adresa Tartaru neexistovala.“
„To je divné. Třeba se tam stalo něco velkého. Možná nějaká pohroma,“ přemýšlel Modrý.
„Teď nevíme, zda je to dobrá, nebo špatná zpráva. Nejhorší je, že ani nemáme možnost si ověřit, zda byl Ba‘al poražen.“

Blashyr otevřel oči. Netušil, co se stalo. Když se pořádně rozhlédl, viděl neobvyklý prostor, který zářil tisíci hvězdami, které poblikávaly v namodralé mlhovině prostupující okolní prostor. Za cáry mlhoviny následovala pouze temnota občas narušovaná blesky. Všude kolem se ozývaly zvuky připomínající cinkání slabých zvonků a krystalů, zatímco z okolí doléhalo vzdálené hřmění. Blashyr si pokládal otázky: „Kde to jsem? Co je tohle za místo? Jsem snad mrtvý?“ Znovu se podíval po okolí i na sebe. Stále viděl své fyzické tělo a pociťoval zvláštní chlad. Mohl se stále pohybovat, proto zkusil udělat pár opatrných kroků. Přestože pod nohama neměl kus pevné země, mohl bez problému chodit volně ve vzduchu. Než však válečník začal přemýšlet nad tím, co má dělat, náhle se nedaleko zjevila postava neznámé ženy, která zářila jasným bílým světlem a zároveň působila velmi příjemným dojmem.

Blashyr neskrýval překvapení a zeptal se neznámé: „Kdo jsi? Kde to jsme? Co se stalo?“
„Mé jméno je Altaeriena. Mým úkolem je strážit Astrální sféry a dávat pozor, aby různé anomálie nezpůsobily vážné narušení rovnováhy sil. To se právě teď stalo, a proto jsem tu.“
„Poslední co si pamatuju, byla obrovská rána, kdy se moje zbraň střetla s tou Ba‘alovo.“
„Když do sebe narazila Čepel konce s plně nabitým Požíračem duší, došlo k uvolnění nepředstavitelného množství energie, které zničilo vše v dalekém okolí. Tato síla navíc i narušila stabilitu mezi sférami. Došlo ke vzniku mnoha anomálií a k otevření mnoha průchodů mezi sférami a dost možná i paralelními světy. To může mít dalekosáhlé důsledky, protože nikdo neví, co těmi trhlinami může projít. Mým úkolem je teď se pokusit uzavřít ty nejvážnější z nich. Je to úkol nesmírně náročný a jsou situace, kdy se to zcela nepodaří. Není třeba se zas tak znepokojovat, protože síly Univerza se zase srovnají.“
„A co se stalo se mnou a s Ba‘alem?“ dychtil válečník po odpovědích.
„V poslední okamžik jsem otevřela průchod a vytvořila tuhle bublinu mezi Astrální a Mentální sférou existence a díky tomu jsem tě dokázala zachránit. Tato bublina vydrží jen krátce, takže nemáme moc času si všechno povědět.“
„A proč to všechno?“
„Už nějakou dobu sleduji vaší válku proti Ba‘alovi. Naše zákony však zakazují vměšovat se do dění na materiální rovině bytí. Vaše poslední akce však umožnila provést jisté zásahy. Ba‘al představoval obrovské nebezpečí pro celé Univerzum. Věci, které nacházel v pevnosti Chal-Almen, mají nepředstavitelnou moc. Mohl s jejich pomocí snadno cestovat mezi úrovněmi bytí, ale i ovlivňovat dění v nich. Ve výsledku by si tu mohl všechno přetvořit k obrazu svému. A to by bylo velmi zlé.“
„Co se s Ba‘alem stalo?“
„To je tak trošku záhada. Když došlo ke střetnutí obou zbraní bohů. Kromě uvolnění ohromného množství energie, došlo i ke vzniku dalších mnoha krátkých anomálií neznámého původu. Jedno je jisté, Ba‘al tu už není. Alespoň ne v této realitě. Ve zlomku vteřiny se toho událo neuvěřitelně moc, a proto jsem nestačila zachytit veškeré dění. Odpověď bychom našli v Akáše, ale na to nemáme teď čas. Když se k té rozhodné události vrátím, mohu se ujistit, že Ba‘al už nepředstavuje pro naše Univerzum problém. Jeho tělo kdesi žije, ale o mysli Goa‘ulda už mám pochybnosti.“
„Takže jsme vyhráli?“
„Dá se to tak říct. Pokud Ba‘al přežil, rozhodně nebude mít už tak velkou moc.“
„A co Čepel konce a Požírač duší?“
„Požírač byl zničen. Čepel konce vážně poničena. Ještě vám pomůže při osvobozování světa Qasta, ale potom se zřejmě rozpadne. Dost možná napořád. Ale kdo ví, jaké budou cesty bohů. Ohledně všech věcí, které Ba‘al získal. Některé byly zničeny, jiné rozházeny v troskách bývalé pevnosti. Mnohé z nich je však téměř nemožné získat kvůli prostředí nevhodnému k životu.“
Blashyr se chtěl radovat, když si všiml, jak se mlhovině vytváří stále více prasklin a blesky protínaly prostor stále častěji.
„Musíme se už rozloučit. Bublina se každou chvíli rozpadne a to by znamenalo tvoji smrt. Ráda jsem tě poznala. Není třeba smutku. Naše cesty se jednou zase setkají.“

Azanyrmuth VI zkusil znovu zadat adresu světa Tartarus. Tentokrát pečlivě sledoval každý znak, který zadával. Když stlačil červenou polokouli, na chvíli zavřel oči. Spadl mu kámen ze srdce, když se tentokrát ozval zvuk otevírání Kruhu světů doprovázený výronem proudu nestabilních částí. Zaradoval se, když se po čtyřech neúspěšných spojení podařilo navázat kontakt. Ihned prozkoumali kouzlem prostor na druhé straně, aby se přesvědčili, zda je tam bezpečno. Před sebou však viděli výjev, kterému nikdo naprosto vůbec nerozuměl. Místo velké pevnosti ve skalách nad propastí zahlédl jen rozervanou zemi a spousty energetických výbojů. Prostor před Kruhem na rozdíl od okolí bezpečný byl. Azanyrmuth VI svolil k cestě.

Několik mágů prošlo na Tartarus. Jakmile vyšli na druhé straně, zůstali stát s otevřenými ústy. Kruh zůstal stát na malém pozůstatku, který ještě před chvílí tvořil velký a dlouhý most. Původní údolí s Ba‘alovo pevností bylo naprosto rozerváno na kusy. Mnohé kusy skal, pevnosti a mostu volně poletovalo ve vzduchu a mezi troskami levitovalo také mnoho předmětů, které v čase zkázy zůstaly v pevnosti. Když se Azanyrmuth VI pozorně rozhlížel po okolí všiml si také mnoha podivných světel, mlhovin a spousty divných míst, které se tvářily jako rozervaný prostor. Mágové zaměřili schopnosti na okolí a cítili zde přítomnost všemožné magie i neznámých sil a energií.

„Tohle nemohl nikdo přežít,“ fascinovaně prohlásil Modrý II. „Všechno to tu musela zničit nějaká nepředstavitelná síla. Jsem si jist, že je Ba‘al mrtev.“
„Ovšem i Blashyr,“ smutně pravil Azanyrmuth VI. „Avšak jeho oběť rozhodně nebyla zbytečná. Porazil a zničil největší hrozbu Aldeneerinu i jeho spojenců. Válka je u konce.“
„V našich srdcích zůstane navždy. Stal se hrdinou celé Aliance,“pokračoval Mág V.
Šestice mágů potom přemýšlela o tom, co se tu odehrálo a vzpomínali na Blashyra. Všechny jeho odvážné činy, ale i veselí v krčmách. Potom také pozorovali celou bizarní scénu zhrouceného prostoru.

„Když se na to tak dívám. Nemůže sem projít něco z jiných sfér?“ změnil téma Modrý II.
„Ano je to možné,“ souhlasil Mág V. „Doufejme, že se anomálie po čase srovnají, trhliny uzavřou a nestihne sem cokoliv přijít. V každém případě budeme muset Tartarus chodit pravidelně kontrolovat. “

Mágové se už chtěli vrátit zpět, když v tom se na konci bývalého mostu začal vlnit prostor a vzápětí se přímo před nimi otevřel malý portál. Všichni okamžitě zpozorněli. Netušili kdo, nebo co se sem chystalo. Chvíle napětí a obavy z příchozího následně vystřídal úžas a radost, když portálem přišel zpět na svět Blashyr.

„Zdar,“ radovali si mágové. „Odkud si přišel. Mysleli jsme, že si mrtvý.“
„Taky jsem si to chvíli myslel, ale naštěstí ještě nepřišel můj čas,“ odpověděl Blashyr s radostí, že se vrátil zpět a znovu se shledal se známými.
„Co se stalo? Je Ba‘al mrtev?“ okamžitě se začal vyptávat Azanymruth VI.
„Při posledním střetnutí Ba‘al vytasil nějaký velmi mocný meč, kterému se říkalo Požírač duší. Když se střetl s Čepelí konce, došlo k uvolnění ohromného množství energie a následnému zničení celé oblasti. Zda je Ba‘al mrtev, není zcela jisté, ale vím, že náš svět už trápit nebude. “
„A jak si vlastně unikl?“
„V poslední moment mě zachránila Altaeriena, strážkyně Astrálních sfér, která mi otevřela průchod do bubliny mezi sférami, a tam mi mnohé vysvětlila. Času jsme moc neměli, protože dočasná bublina se záhy začala hroutit. Musela mě rychle poslat na svět, jinak by to byl můj konec.“
„O té jsem jednou slyšel,“ prohlásil Mág V. „Tuším, že se o ni zmiňoval jakýsi cestovatel po Astrálních sférách. Už nevím, jak se jmenoval, ale to už je dnes jedno, protože už nežije.“
„Jinak ještě nás čeká boj o svět Qasta,“ vzal si opět slovo Blashyr. „Čepel konce to přežila, ale je vážně poškozená. Dost možná nepřežije poslední boje, ale to už může být jedno. Alespoň doufám. Snad budeme mít teď klid a můžeme pořádně oslavit naše velké vítězství.“

Den po porážce Ba‘ala Blashyr zformoval větší oddíl z těch nejlepších dostupných bojovníků, mágů a hraničářů a vedl útok na svět Qasta, který před časem Aldeneerin ztratil a přišel tak o důležité doly. Získání tohoto světa bylo nakonec mnohem snazší, než se původně předpokládalo. Porážkou Ba‘ala přišli Oceloví válečníci o značnou sílu a už nebyl problém je vybít. Dokonce i bez Čepele konce by to šlo snadno. Blashyr nenechal cokoliv náhodě a stále ji používal. Když s ní pobil stovku bojovníků, stalo se přesně to, před čím ho Altaeriena varovala. V Čepeli se ozvalo hlasité prasknutí a čepel se rozsypala na tisíc malých kousků. Když ostatní bojovníci uslyšeli onen zvuk, okamžitě se seběhli k Blashyrovi. Jakmile pohlédl na zbytky kdysi mocné zbraně, zmocnil se jich smutek.
Někteří jen zklamaně konstatovali: „To už nedá nikdo dohromady. Přišli jsme o nejmocnější meč.“
„Není třeba smutnit,“ pravil Blashyr. „Zbraň svou úlohu sehrála a díky ní jsme dokázali porazit prakticky nepřemožitelného nepřítele a zachránit nejen Alianci, ale i celé Univerzum. Možná to tak mělo být. Moc Čepele konce byla tak obrovská a hrozba její zneužití taktéž. Třeba pro ní bohové najdou opět využití, ale to už bude zřejmě problém budoucí generace.“
Po těchto slovech válečník ze zbroje vyndal větší kožený váček, do kterého vložil všechny části, které se mu povedlo najít.

Boj o svět Qasta tak skončil ještě toho dne. Ačkoliv toto byla ta opravdu poslední bitva ve válce s Ba‘alem, historikové a bardi zmiňovali především velkolepou bitvu na Chal-Almen a následně na Tartaru. Poslední bitva tak upadla neprávem v zapomnění a o jejím průběhu se zmiňovaly jen ty nejpodrobnější záznamy.

Po porážce Ba‘ala začala velkolepá oslava vítězství. Dlouhé období nejistoty skončilo a po válce přišlo vytoužené období míru. Stěžejní část oslav se konala především na samotném Aldeneerinu, ale ostatní světy se také nenechaly zahanbit a uspořádaly velké oslavy. Na menších světech probíhaly skromnější oslavy, přesto si je všichni patřičně užívali. Pilo se, hodovalo, hrála hudba a především se vyprávěly nejrůznější historky. Často se slavilo celé dny a nejdéle se slavilo na samotném Aldeneerinu, kde oslavy a veselí trvalo téměř třicet dní.

Poté následovala poválečná obnova. Na zasažené světy se opět vraceli jejich původní obyvatelé, kteří často museli narychlo opustit své domovy. Znovu postavili domy, obdělali půdu a obnovili řemesla. Kromě toho se po celý následující rok se také zajišťoval Chal-Almen. Rada Aliance se rozhodla Ba‘alovo dílo dokončit a umístit tam stálé vojsko. Opevněné město potom složilo k výzkumům a výrobě. Všechny světy z Aldeřanské aliance tam umístily laboratoře, kovárny, slévárny, kasárny, knihovny a mnoho dalšího. Samotná podzemní část byla prozatím uzavřena a zapečetěna. Její průzkum se odložil až na další léta, až bude dost sil. Mnohé názory se přikláněly k tomu, aby pevnost zůstala navždy uzavřena

Jednoho podzimního večera roku 647 přišel válečník Blashyr na návštěvu za Azanyrmuthem Modrým II. To už od konce války s Ba‘alem uplynulo šest let. Shodou okolností do sídla Azanyrmuthovců dorazil i Gorgow, jediný muž, který přišel před lety z Terra Atlantus. Společně si uspořádali příjemný večer. Pohostili se velmi dobrým jídlem a vínem, a přitom si vyprávěli příběhy. Když už noc pokročila, sedli si do velké síně, kde si zatopili v krbu. Přicházející podzim přinesl už chladnější dny a noci, a tak hřejivé plameny ohně v krbu přišly vhod. V to dubu přišla řeč na dění na Aldeneerinu i v samotné Alianci.
Gorgow se nejdříve zeptal: „Jak to vůbec vypadá s průzkumem samotného Aldeneerinu? Přišla válka, potom obnova, ale samotný Aldeneerin nám stále skrývá mnohá tajemství.“
„Máš pravdu, že válka veškeré průzkumy na další léta zastavila,“ začal s vysvětlováním Azanyrmuth Mág V. „To se ale změnilo v roce 645, kdy se situace zela uklidnila a opět byla chuť objevovat nové země na našem světě. Zatím to jde jen pomalu.“
„A co výpravy na nové světy Kruhem světů? Slyšel jsem, že se tomu mnozí brání.“
„Zatím se tomu není třeba divit,“ odpověděl Mág a napil se trochu vína. Potom pokračoval ve vysvětlování: „Za více než třistaletou historii výprav se nejednou stalo, že Aldeneerin narazil na nepřátele, s kterými musel vést válku. Přestože se to netýkalo Ba‘ala, který na nás zaútočil sám, mnozí se průzkumům nových světů brání. Ostatně to ani není potřeba. Naše Aliance obývá téměř stovku světů a mnoho dalších má více, či méně prozkoumaných. Je prakticky zbytečné se pouštět do dalších výprav. Velká část již objevených světů stále čeká na odhalení. Mnohé z nich jsou opravdu zajímavé, a tak se už před dvěma lety rozhodlo, že se další výpravy zastaví na neurčito.“
„Asi chápu. Už jen samotný Aldeneerin je úžasný a nepřestává mě udivovat,“ souhlasil Gorgow.
„A to je právě ono,“ přidal se do debaty Azanyrmuth VI. „Stále nemáme zcela prozkoumané části světa, které byly dříve osídlené. Jenže problém je v tom, že současný Aldeneerin není tak osídlen, a proto nově objevené a obnovované města by neměl kdo obývat. A kdo ví, co všechno tu po Starých Aldeřanech zůstalo. Pokud nás nepotká nějaké další neštěstí, bude to trvat mnoho století, než osídlíme Aldeneerin jako za starých časů. Znovu osídlit ostatní světy bude trvat ještě déle. Naše populace je zatím stále nízká, i když si myslím, že je to dobře.“
„S tím bych taky souhlasil,“ souhlasil Mág V. „Vzpomeňme si na Terra Atlantus, kde kdysi žilo těžko představitelných devět miliard lidí, kdežto v celé naší Alianci je to jen něco málo přes deset milionů. Kdyby něco podobného potkalo Aldeneerin, byl by to jeho konec. Aby všechny lidi uživil, muselo by se spoustu jídla dovážet z jiných světů a to by nebylo dobré, protože by další miliardy lidí musely pracovat, aby uživili jediný světa. Není divu, že civilizace na Terra Atlantus fatálně selhala.“
„Rovněž musíme být opatrní ve zkoumání starých pevností po Starých Aldeřanech,“ znovu vysvětloval Azanyrmuth VI. „Právě poslední střetnutí s Ba‘alem nám ukázalo, co všechno tyto pevnosti ukrývají a je tu velká hrozba zneužití zbraní a předmětů, které by mohly způsobit rozvrat a další války v rámci Aliance. Naštěstí se na poslední poradě rozhodlo tyto pevnosti, zejména Chal-Almen, uzavřít a zapečetit. Jejich průzkumy se prozatím odkládají na neurčito.“
„Asi je to dobře,“ přikývl Blashyr. „Když jsem viděl, co na mě všechno Ba‘al použil za podivné zbraně a artefakty, tak bez Čepele konce bych neměl šanci.“

Když se blížila půlnoc, venku se náhle rozpršelo. To na mnohé už padla únava a rozhodli se jít spát. V síni zůstali jen Gorgow, Blashyr a Azanyrmuth VI. Gorgow seděl v pohodlném křesle, sledoval příjemně plápolající oheň v krbu a dopíjel víno. Najednou měl pocit, že podobnou situaci už jednou zažil. Vzpomněl si na návštěvu před lety, ještě před válkou s Ba‘alem. Sálem se neslo bubnování deště o okenní tabule a parapety, zatímco praskání ohně navozovalo příjemnou atmosféru. Mezitím téměř všichni usnuli. Gorgow se nad čímsi zamyslel, ale i jeho záhy zmohl spánek.

Gorgow otevřel oči. Najednou zjistil, že se nenachází v sídle Modrého II, ale v pěkné útulné hospůdce. Kde se tu objevil, netušil. Dokonce nevěděl, zda stále spí a nebo měl zkrátka výpadek mysli. Když se rozhlédl, aby si hospůdku prohlédl, uvědomil si, že podobnou hospůdku vůbec neznal, ačkoliv je v Lianaru za svůj život navštívil všechny. Vstupní část krčmy tvořil velký sál s krbem, ve kterém plápolal malý oheň, bar z masivního dubového dřeva a několik pořádných stolů s lavicemi. Nástěnné malby vyobrazovaly různorodé fantasy krajiny a dotvářely tak příjemné prostředí. Když se Gorgow podíval pořádně, uvědomil si, že hospůdka je mnohem větší, než se na první pohled zdálo, protože z hlavního sálu vedlo několik chodeb do dalších sálů. Hlahol naznačoval, že je tu právě spousta hostů.

Najednou Gorgowa kdosi oslovil: „Nazdar. Pojď k nám. Držíme ti místo.“ Když se podíval, uviděl u stolu blízko krbu Blashyra. Vedle něj seděl i Azanyrmuth VI, Mág V, Modrý II a ještě několik dalších blízkých přátel. Gorgow zaujal volné místo.
Záhy ho přivítal hospodský a zeptal se ho: „Nazdar. Vítám tě u Modrého draka. Co si dáš? Pivko?“
Gorgow neváhal a ihned prohlásil: „Pivko. Jaké tu máte?“
„Máme tu z místního pivovaru ČARODĚJŮV MOK“
„To si rám velmi rád,“ s chutí si poručil Gorgow a začal se s přítomnými bavit. Během chvíle donesl hospodský pivo a Gorgow si následně s přáteli připil. Když se napil, okamžitě mu zdejší pivo zachutnalo. Nebylo tedy divu, že během pár chvil dopil první žejdlík a poručil si hned další.

Zatímco se u stolu všichni bavili, do krčmy přišel muž v kostýmu čaroděje, který běžně nosili Azanyrmuthé, s kozí bradkou a dlouhými vlnitými vlasy. Přítomní z rodu Azanyrmuthů zpozorněli, protože příchozího neznali.
„Buďte pozdraveni,“ přivítal je příchozí. „Najde se u vás ještě místo?“
„Jasně. Ještě jedno bychom tu měli,“ souhlasil Mág V. Zatímco neznámý zamířil ke stolu, Mág V se ho zeptal: „S kým máme tu čest? Nepamatuji se na vás.“
Když se příchozí usadil a poručil si u hospodského pivo, začal všechno vysvětlovat: „Abych se představil, jmenuji se Azanyrmuth, stejně jako mnozí z vás. Přátelé mi často říkají prostě Azany. Ačkoliv mě teď vidíte poprvé, určitě mě znáte. Stačí otevřít mysl.“
Přítomní zapátrali v myslích a záhy pocítili zvláštní procitnutí. Skutečně tohoto Azanyho všichni znali, aniž by si to kdykoliv připustil.
„To není možné,“ s úžasem prohlásil Azanyrmuth VI, když si uvědomil, že před nimi sedí samotný Stvořitel. Ten, který vdechl Aldeneerinu život. Ačkoliv ho prakticky žádná víra nezmiňovala, jeho přítomnost bylo možné vycítit v hluboké meditaci. „To jsi skutečně ty, ale jak to?“
„Ano. Jsem to já. Ten který stvořil Aldeneerin a mnohé další světy. Je pravda, že jsem použil mnoho nápadů z jiných světů a někdy je dost zásadně upravil, ale Aldeneerin je mé dílo. Svět kam jsem často chodíval a přenášel do něj své myšlenky. Zažili jsme tu spoustu dobrodružství a objevili mnohé. Ovšem bylo toho v plánu mnohem víc.“
„Další průzkumy, boje, války, ale i vítězství?“ zeptal se Blashyr.“
„Dá se to tak říct. Měl jsem pro vás připravena další dobrodružství, ale to už není na pořadu dne. Nadšení postupně opadávalo, až se ze zábavy stala povinnost. Zejména zájem okolí stále klesal. Dříve pěkné prostory, kam se člověk vždy rád vracel, nakonec zničilo Modré zlo a další jemu podobné. Rozhodl jsem se dokončit poslední dějství a nyní přišel čas se rozloučit.“
Mnozí pouze beze slova hleděli na Stvořitele a dlouze rozmýšleli nad tím, co se právě dozvěděli.
Gorgow přerušil ticho a opatrně se zeptal: „A co teď bude s námi?“
„Nebojte. Život půjde dál. Jen bude další osud už jen ve vašich rukách. Vy rozhodnete o dalším směřování Aldeneerinu a dalších spřátelených světů.“
„Takže život půjde dál?“ ujišťoval se ještě Gorgow.
„Ano. Prakticky nic nepoznáte. Pouze vás pár vyvolených bude znát pravdu. Je jen na vás, jak s ní naložíte. Budu doufat, že se o Aldeneerin postaráte dobře. Oblíbil jsem si ho a stejně tak i mnoho mých kamarádů.“
„Prozradíš nám ta dobrodružství, které nás měly čekat?“ vyzvídal Blashyr.
„Asi můžu,“ přívětivě odpověděl Stvořitel. „Po porážce Ba‘ala mělo následovat dlouhé období klidu, míru a velkého rozvoje. Populace na Aldeneerinu by utěšeně rostla a mnohá města by byla obnovena. Pak mělo přijít období temnoty a válek. Kolem roku 820 měl upadnout Aldeneerin do takzvané šedesátileté války. Plánoval jsem tam konflikty s církvemi a různé boje o moc. Válka by se zpočátku odehrávala na Elisneyru, ale časem by se rozšířila i na kontinent Maiadion. Nakonec se někdy po roce 875 chystal využít válečné běsnění vládce města Satyriacon, který za pomocí černé magie zformoval velkou armádu. Celý svět se měl proti němu spiknout, jinak by to bylo pro velkou část světa zlé.“
„A sakra. To nezní moc přívětivě,“ poznamenal Gorgow.
„To se nemusíte bát. Zřejmě se to nestane. Rozhodně to už vaše generace nezažije. Možná pouze dlouhověké rasy obývající Aldeneerin,“ uklidňoval přítomné, zatímco dopil pivo. Poručil si další a pokračoval: „Šedesátiletá válka však neměla být poslední. Po porážce armád Satyriaconu byly na vládce uvaleny sankce a stejně tak byly veškeré aktivity v jeho posledním ponechaném městě pod dohledem. Jak už to bývá, dohled postupně polevoval a vládce po roce 938 chystal novou Velkou válku. Dál už jsem události nerozvíjel, jen jsem plánoval jednu z nejstrašnějších válek.“
„A co Kruh světů?“ zeptal se Azanyrmuth VI.
„I tam byly velké plány. Měli jste se vydat i do jiných galaxií, konkrétně do Pegasu, kde na vás kromě velmi vyspělé Aldeřanské pevnosti a mnoha nových světů, také čekala nová hrozba. To hrozbou byli Wraithové. Mocná rasa, která dokáže vysávat život z jiných bytostí a dosáhnout dlouhověkosti.“
„Docela by mě zajímalo, jak by vypadali?“ zvědavě se zeptal Gorgow.
„Už jste je zahlédli na nákresech v Chal-Almen. Ale když budete chtít, jednoho vám můžu ukázat hned teď.“
„Cože?“ podivil se Azanyrmuth Modrý II. „Není to nebezpečné?“
„Nemusíte se bát. Tohohle dobře znám. Pojďte za mnou,“ Azany následně rychle dopil druhý žejdlík a ukázal cestu do vedlejšího sálu.

Sousední sál by obdobně velký a stejně útulně zařízený. Delší straně sálu s okny dominoval velký dubový stůl s dlouhými lavicemi a ve velkém výklenku stál velký dubový kulatý stůl s osmy pohodlnými křesly. I zde panovalo bujaré veselí. Jejich pohled se následně upřel na menší stůl v rohu, u kterého seděly dvě postavy. Jakmile venkovní jasné bílé světlo dopadlo do místnosti, naskytl se jim pohled na opravdového Wraitha. Azany jim představil vysokého statného pobledlého tvora s dlouhými bílými vlasy: „Jmenuje se Ace. Jeden velice oblíbený Wraith, který v zcela jiném Univerzu zažil nesčetně dobrodružství s Andoriel, která sedí naproti němu. Ale teď už je necháme být a vrátíme se zpět k našemu stolu, kde vám dopovím zbytek.“

Když hostinský donesl další rundu piv, Stvořitel Azany pokračoval: „V Pegasu se mělo odehrát minimálně jedno nebo dvě dějství. Měla tam potom vstoupit i rasa Veitoňanů, která měla Wraithům pomoci, aby nemuseli být závislí na sklízení obyvatel Pegasu. Neměl jsem to nějak přesně vymyšlené, ale je tam rovněž citelná inspirace z jiného Univerza.“
„To by bylo velice zajímavé navštívit další galaxie,“ na chvíli se zamyslel Azanyrmuth VI.
„Vždyť můžete, ale mnohé události budou asi jinak.“
„Ještě něco bylo v plánu?“ zeptal se Gorgow.
„Poslední příběhy Aldeneerinu se měly odehrávat až někdy v daleké budoucnosti kolem roku 2900, kdy měl na galaxii Mléčná dráha zaútočit hmyzí vládce Dregg se svou mocnou armádou. Řadu věcí, které se měly udát v těchto časech, jsem použil ve válce s Ba‘alem, například Čepel konce. Jak sami víte, Čepel byla použita už nyní.“
„Co se vůbec stalo s Ba‘alem?“ zeptal se Blashyr při zmínce o mocném meči. „Altaeriena mi stačila prozradit, že už není v této realitě. Co tím myslela?“
„Asi to můžu taky prozradit. Ba‘al skutečně už není v tomto světě. Při střetnutí oněch dvou mocných zbraní došlo k narušení sfér, kdy se toho stalo opravdu hodně. Ani já nevím, co všechno. Jisté je, že moc Ba‘alovo symbionta je velmi oslabená. Ještě žije a svému hostiteli dává fyzickou sílu, ale jeho mysl je prakticky zničena. V podstatě je hostitel svobodný ve světě, kde ho to vyvrhlo.“
„Můžeš nám prozradit, o jaký svět se jedná,“ nepřestával se vyptávat Gorgow.
„Tam byste asi nechtěli. Hodilo ho to o pár století do minulosti a jednu z alternativních verzí Terra Atlantus. Nevím, co bude dál dělat, ale asi to tam nějak dožije.“
„Paráda. Nečekal jsem, že se toho tolik dovíme,“ s výrazem vděku prohlásil Azanyrmuth VI.
„Takže to je asi všechno?“ naposledy se zeptal Gorgow.
„A podstatě ano,“ odpověděl Azany. „Jestli si na něco vzpomenu, tak vám to ještě povím. Ještě máme čas. Můžeme dát ještě nějaké to pivko, poklábosit a užít si chvíle pohody v této mé nejoblíbenější hospůdce jaky kdy neexistovala.“

Společně poseděli ještě tři hodiny, kdy si vyprávěli o dobrodružstvích prožitých na Aldeneerin. Azany trochu poodhalil něco ze svého života a také něco o životě na Terra Atlantus. Mnozí záhy pochopili, proč byl v Univerzu Aldeneerinu Atlantus zničen. Azany si v určitých částech příběhu ventiloval určité zklamání, naštvanost a frustraci, kterou ve svém světě zažíval. Svět, kde často zlo vítězilo nad dobrem. Místo, kde kreativní a dobří lidé strádali a gaunerům vše prošlo.
„Zkrátka se to někdy projevilo v příbězích, ačkoliv to byl takový můj únik a svět, kde jsem chtěl tvořit hromadu příběhů. Osud však neměl být shovívavý ani k Aldeneerinu, kde vzrůstající touha po moci měla vést ke stále většímu množství nesmyslných válek. Ty by svět zcela zdevastovaly a to mělo vyvolat poslední válku všech ostatních ras a národů s jediným cílem. Zlikvidovat poslední potomky lidí. Naštěstí jsem si to rozmyslel. Aldeneerin se vyvinul mnohem lepším směrem a začal být pro mnohé velice sympatický. Začal jsem tenhle svět mít stále víc rád, a tak mi bylo líto své dílo nechat zničit. Nakonec to na plno schytal jen svět Terra Atlantus a Aldeneerin zůstane jako jediné místo, kde se povedl projekt Patrinomium,“ Azany dlouze popisoval další nápady, které se týkaly Aldeneerinu. Poté následovala chvilka ticha, kdy mnozí přemýšleli o všem, co si právě vyslechli. Byli rádi, že si to Stvořitel rozmyslel a nechal svět dál žít. V podstatě to působilo jako takové varování, který Aldeneerinu zanechal a jehož odkaz je třeba dál šířit, aby celá Aliance neupadla do zmatku, zmaru a zkázy.

Záhy do krčmy dorazila kapela, která veselou středověkou hudbou zpříjemnila všem posezení. Zábava tak v hospodě pokročila. Nebylo divu, že se z Modrého draka nikomu nechtělo odejít. Popíjelo se, hodovalo, veselilo a večer rychle plynul. Nikdo však netušil, jaký vládl čas, protože prostranství za okny bylo neuchopitelné. Zprvu jasná bílá záře pozvolna modrala až do odstínu hodně tmavomodré. To mohlo věstit přecházející noc, přesto na přítomné Aldeřany únava nepřicházela.

Kapela dohrála a hosté postupně opouštěli útulnou krčmu. Aniž by si to uvědomili, Aldeřané s Azanym nakonec zůstali v krčmě sami.
„Už je načase jít,“ upozornil hospodský na pozdní čas. „Už budu zavírat.“
„Tak jste to slyšeli. Musíme se rozloučit,“ tiše pravil Azany a dopil poslední korbel piva.
Záhy tak učinili i ostatní a následovalo dojemné loučení. Aldeřané si uvědomovali, že svět již nebude takový jako dřív a cosi v něm bude najednou chybět. Stvořitel je ujišťoval, že život na Aldeneerinu bude stále pěkný a určitě se čas od času na něj zastaví. Potom se už dali na odchod. V krčmě hospodský postupně zhasínal světla, až se vše propadlo do naprosté tmy.

Gorgow se náhle probudil. Cítil se zmatený, protože netušil, kde se právě nacházel. Seděl v jakémsi křesle, ale pro tmu kolem nic neviděl. Pouze slyšel déšť kdesi za okny a bubnování kapek do parapetů. Až pak si uvědomil, že se nachází v sídle Azanyrmutha Modrého II a Gorgow večer usnul v křesle. Oheň v krbu dávno vyhasl a všichni už odešli do postelí. Ještě než se vydal také, dlouze přemýšlel o tom, co se mu právě zdálo. Byl to jen obyčejný sen, nebo s ním navázal kontakt samotný Stvořitel? Zvláštní bylo, že sen byl neobyčejně živý a mnohem intenzivnější než jiné. Několikrát si ho ještě prošel, aby si ho co nejlépe zapamatoval a mohl o něm druhý den vyprávět ostatním.

Po deštivé noci přišlo krásné jasné ráno. Podzimní vlhký vzduch příjemně voněl a na zahradě zpívali poslední ptáci, kteří ještě neodletěli do teplých krajin. Azanyrmuthé, Blashyr a Gorgow se sešli u společné snídaně. Ještě než se Gorgow svěřil o včerejším snu, to samé začal vyprávět i Azanyrmuth VI, Blashyr a všichni ostatní v síni. Okamžitě bylo jasné, že té noci se všem zdál naprosto stejný sen a zcela jistě to mělo mnohem větší význam než běžný sen. Všichni ho popsali do výjimečných podrobností, včetně všeho, co jim Stvořitel Azany povyprávěl. Potom o tom dlouze debatovali a snažili se přijít na to, jaké poselství tento sen měl. Bylo jasné, že v Aldeřanském Univerzu došlo k velké změně a pravděpodobně něco končí a něco jiného začíná. Jaký bude Aldeneerin a jeho spřátelené světy v dalších letech, to už je jen v rukou jeho obyvatel. Doufejme, že dopadne o poznání lépe, než svět Terra Atlantus.

Tak. A dorazili jsme na naprostý konec Aldeneerinu. Byla to dlouhá cesta, která trvala neuvěřitelných 7 let. Sám jsem doufal, že to bude odsýpat rychleji, ale ne vždy se dařilo, a proto jsem nakonec napsal pouze 4 dějství. A co nás dál čeká? Na fóru ještě zůstávám a určitě budu psát Mad Blacka, u kterého určitě strávíme minimálně další rok. Dál jsem měl ještě v plánu nějaké příběhy inspirované Vetřelcem a Hellraiserem, ale tam je to zatím velká neznámá, zda je budu psát.

[andoriel]

Konečně jsem dočetla.
Bitva byla skvělá, Čepel konce a Požírač duší, zajímalo by mě, kde skončil Ba'al, miláček. Rozloučení Stvořitele... ach... a posezení v hospůdce s Broučkem Acem bylo moc milé.
Jsem ráda, že jsi nás na cestu po Aldeneerinu a okolním vesmíru vzal s sebou. Je škoda, že s ním končíš, moc se mi tam líbilo. Snad všechny série časem najdu ve Fan Projectu, v sekci Ke stažení. Nebo v mailu, když se ti bude chtít je poslat
Děkuju

Taky mi to přijde líto, že už je konec. S Aldeneerinem jsem strávil mnoho let. Ale rozhodně to není úplný konec. Plánuju celkovou revizi příběhu, abych sjednotil pojmy a provedl drobné úpravy a nějaké to pdf bude. Chce to ale nějaký ten čas. Pak bych přidal ještě nějaké ty bonusy. A sem tam se jistě do Aldeneerinu podíváme.

Plánuješ nějaké jiné téma nebo budeš v Maxovi pokračovat?
Závěr Famózní