Stargate Pegasus : Divitae - 16 - Trilemma - KONEC

no tak teď se začíná zas vše měnit, po zapojení hlasu MADE IN WRAITH. Jen jsem zvědav, co se chystá provést Daniel...

Nebudu se znova opakovat jak skvela tahle epizoda byla. Urcite je, ale treba rici, ze povidky maji z hlediska kvality jednoznacne vzestupnou tendenci. Separace pribehu na vlastne 2 dejove samostatne roviny(tim mam na mysli povstani v MW proti Goa´uldum a Goa´uldsko-wraithsky konflikt v Pegasu) byla skvely napad, ovsem nyni mam pocit, ze se nadhodilo az prilis mnoho zajimavych temat a napr. Wraithy podle me nemaji prostor jaky zasluhuji, takze doufam, ze se vse stihne uspokojive vysvetlit. Samozrejme se mohu mylit, jelikoz jeste neni konec a mam pocit, ze do konce zbyva jeste pětice epizod, takze uvidime ....
Kazdopadne "keep writing".

Stargate Pegasus : Divitae - 11 - Wasteland

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

„…vyryl, uhnětl, zkombinoval, zvážil a změnil dvaadvacet základních písmen a z nich vytvořil celý svět a všechno, co bude třeba vytvořit v budoucnu.“
- z textů Sefer Jecira

Apophis v poklidu rozjímal o možnostech nových tažení v galaxii, tedy nezbytného navýšení úcty k jeho jménu mezi Vládci soustavy. Již dávno minul čas, kdy by něco takového stačilo k získání úplné nadvlády. Myšlenky na likvidaci Sokara, jeho dávného nepřítele, byly nasnadě. Přestože se mu vskutku božským zásahem dostala do rukou většina Heru'urovy flotily a Jaffského vojska. Přímý útok? Sebevražda. Tichá likvidace? Nemyslitelná. Sokar bez jakékoli úhony přežil snad stovku vražedných spiknutí a sabotáží. Fanatici z řad vyhlazených světů. Ash'rakové. Zrádci. A stále – stále bezvýsledně. V Apophisově mysli po takovýchto úvahách zůstávala prázdnota. Pustina. Plná zuřivosti k napohled nedosažitelnému cíli, nebo k čemukoli jinému. Jen - čisté zlo.
Ani si, zabrán jen ve své mysli, zprvu nepovšiml příchodu čtveřice Hadích stráží, vlekoucí bezvládné tělo v zakrváceném důstojnickém obleku. Goa'uld konečně pohlédl. Tau'ri. Bezpochyby.
„Kree Jaffa!“ řekl svým netečným služebníkům, klečících jako kamenné sochy.
Stráže nečekaly na další výzvu, a odkráčely. Jejich bůh nemá poslední dobou ve zvyku vyslýchat zajatce v přítomnosti někoho jiného, byť by to byl jeho nejvěrnější služebník. Pokud se této nové zvyklosti svého boha kdokoli na Chulaku opovážil podivovat, stačilo v duchu vyslovit nevyslovitelné jméno, plné zrady a špíny. Jakékoli jméno dvou bývalých Prvních mužů svého boha.
„Vstaň.“ Řekne klidně Apophis, vytahujíc kanopu s očekávaným obsahem.
Důstojník z Tau'ri – patrně s vysokou hodností, jak si Goa'uld všiml – pohlédl skrz krví podlité oči na svého uchvatitele, kterému se v ruce zmítá další z jeho rasy.
„To nebude nutné.“ řekne generál Mertens do očí překvapenému Apophisovi.
Tentokrát byl skutečně probrán z předchozích myšlenkových pochodů, a se zájmem se podíval na Tau'rijce.
Prazvláštní dialekt, to ano, ale zcela srozumitelný. Už za tu drzost, že mu pohlédl do očí, by jej měl okamžitě poslat shnít do kobky pod palácem, jako každého neposlušného otroka.
„Říkám, že to není nutné, můj pane.“ řekl generál, svěsil zrak a v pokleku natáhl ruce před sebe.
Goa'uldův pohled nyní zračil nepokryté zaujetí. Vzpouzejícího příslušníká své rasy znovu vhodil do kanopy.
Tau'rije dosud znal jen výbojné, a i s použitím mučení se vždy projevili jako tvrdohlaví slabomyslní hlupáci, jejichž mozek se odmítal podřídit. Pak už zbývala jen jedna nepraktická možnost. Před chvílí téměř vykonanou.
„Jaffové byli velmi neodbytní, proto jsem nepromluvil, dokud jsem se nedostal k vám, pane. S nabídkou vlády nad naším světem. (odmlka) Samozřejmě, obětí bude mnoho, ale i tvá říše získá mnoho.“ řekl, stále v pokleku
Apophis pomalu zvedl „ozbrojenou ruku“, a uvažoval o této možnosti.
Proč jej nezlikvidovat? Koneckonců, něco podobného se stalo i kdysi, a ta dávno vyhlazená rasa toho takzvaného Machella – všichni Vládci se museli spojit, ať je ten vřed vyhuben v zárodku.
„Na Ze…ehm…Tau'ri žije kolem šesti miliard lidí. Nechtěl bys pane, vládnout řekněme…několika stovkám milionů věrných poddaných…po eliminaci zbytku?“ řekl generál, aniž by byl tázán
Věcnost jeho mluvy Goa'ulda příjemně překvapila. Implantace by takto neměla ceny…i Klorel se koneckonců projevil jako neschopný slaboch, nezasluhující statků ani cti.
Ostatně, znal mnoho světů, kde lidé projevovali svou demenci, genocidy kvůli názorovým nesmyslům. Ovšem – to by byla výhoda – zauvažoval znovu Apophis. Sokar má výhodu průmyslových světů, včetně Delmaku. Bylo by načase, vyrovnat slabiny…
„Můžeš vstát, Tau'ri. Tvůj bůh je ti ochoten naslouchat.“

Osamocené monumentální plavidlo, vedle níž je i nedaleká vesmírná stanice při porovnání titěrná. Přitom je jen jedna. Neobklopena žádnou jinou lodí, ba ani jediným nicotným Smrtícím Kluzákem. Modrá pyramidální mateřská loď se uprostřed cesty mezi galaxiemi nemusí obávat žádné hrozby. A pokud by se přesto nějaká objevila, od jednoho stíhače po flotilu, obří struktura posetá modrými krystaly, si dokáže poradit prakticky s čímkoli. O obyčejné, zakrslé planetě obývané lidmi nebo nějakými prapodivnými organismy ani nemluvě.
Aktivace kruhů. Na palubu je přenesena pouze jediná osoba, ta, jejíž jediné slovo nařizuje smrtícímu kolosu transport, boj, nebo vyhlazení povrchu libovolného pevného tělesa.
S „ozbrojenou rukou“, v normálně vypadajícím krystalickém oděvu, a s TER zbraní, a se schovanou ultraostrou dýkou se o svůj život nemusí obávat, ani pokud by jej obklopil celé komando vrahů. Zatímco si sedá na trůn, vzpomíná, jako poslední dobou velmi často, na doby, kdy možnost povstání Jaffů byla směšná – co směšná, tak nicotná, jako částice prachu v mlhovině, a i toto přirovnání není dost přiléhavé.
Vzpomíná také na nedávné doby, kdy se všichni Goa'uldi vzájemně uznávali, a bavili se trivialitami, jako je množení svého rodu, a likvidace civilizací, které by mohly třeba jen prst zvednout proti jednomu z bohů. Pokud jej zvedly, nebylo co dále řešit. Nit myšlenek lorda Apophise byla přetrhnuta brzkým vyrušením.
„Poníženě se omlouvám za svou opovážlivost, můj pane. Odpusť svému služebníkovi za toto vyrušení, ale právě dorazila nákladní loď. Ash'rakové jménem Menell a Boch si přejí si s vámi mluvit v záležitosti, pro které jsi je údajně vyslel, pane. (polkl) Požádali mně, abych vás informoval, že vaše slova byla vyplněna v úplnost.“
Goa'uld pohlédl na svého lo'taura s pobaveným úsměvem. Takhle to má být. Má štěstí, že se mi dokázal dívat do očí, pokud by to neudělal, musel bych ho dát popravit. Lo'taur se má jakožto nejvýše postavený otrok vždy dívat do očí svému bohu, pokud vyřizuje jeho příkazy.
„Dobrá. Ať tedy vejdou. (zamyšleně) Smíš odejít.“ řekl vyrovnaným hlasem Apophis
Lo'taur na nic nečekal, a odkráčel. Téměř se srazil s třeticí postav. Dvě, držící jednu bezvládnou uprostřed, byly oblečeny v nejnovějším ash'rackém brnění. Sám lo'taur, jakmile je míjel, pocítil nepříjemné bodnutí, když si uvědomil, co takový hrdlořez ve smrtící zbroji dokáže. Viděl po boku svého pána dost, aby si to dokázal živě představit. Zachoval si však před nimi tvář. I lo'taurové jsou jim nadřazeni.
Ash'takové neuznali za vhodné na něj pohlédnout, což jej popodilo, ale neřekl ani slovo.
Trojice vešla do komnaty, a poklekli před Apophisem, s helmami v rukou, svého bezvládného zajatce donutili také kleknout. Až teď je matně poznat, že jde vlastně o zajatkyni.
„Je vidět, že slova svého boha pro vás nejsou nikterak plané. Odměna vás nemine. Nyní, povstaňte a vyčkejte u dveří komnaty. V případě nepříjemností…neopovažte se této ženě ublížit.“ řekl Apophis, a přísahal by, že se na něj Boch posměšně ušklíbnul, ale rozhodl se to přece jen přehlédnout.
Žena se na Goa'ulda vzdorně zahleděla, a přestože na ní nebylo vidět žádné zranění, řetězy jí i tak zcela bránily vstát. Apophis by se obyčejně smál, v situaci, když se spoutaný otrok zmítá jako lapené zvíře, ale tohle nebyla obyčejná situace. Ani zdaleka nebyla.
„Nejsem ti k ničemu. Stejně jako tehdy. Tak mě zabij, a nezkoušej mě děsit světýlkem v bulvách.“ Řekne drze zajatkyně. Apophisovi již svrběly ruce, když se díval do těch vzdorných očí blonďaté ženy, kterou kdysi zajal na Zemi. Což byl začátek všeho. Tehdy v nich viděl jen děs. Dnes – jen vzdor.
„Je pravdou, že jsem tě měl nechat mrtvou. Lidé, co překážejí, nejsou k ničemu ani jako otroci. Ovšem dnes toho nelituji.. Ano, vím že Tok'rové opustili naši galaxii, a pokoušejí se o sabotáže v mé nové říši. Nedělají vůbec to, co bys přála příslušníkům tvé rasy. Ale ty víš mnohem více.“
„Co myslíš, hade v cizím těle?“
„Uvidíš. Již brzy.“

Modrá, slabě osvětlená místnost, v jakési mysli. Mé nebo…jeho? Svarog si není jist ničím. Je tohle reálné? Ne, to není možné. Cití slabé brnění. Pokouší se snad proniknout do jeho mysli a ovládnout jí?
„Zvláštní. Kde to vlastně jsme?“ zeptá se Svarog přesvědčivě uctivě
„V nekonečnosti mé nesmrtelné duše. Děsíš se svého osudu, Goa'ulde? A toho co hodlám udělat?“
„Jak mám vědět, co hodláš vykonat, Hlase? Jsi mocná bytost bez tváře, šířící se jako mor kovem a energií. Copak se dá více o tobě soudit?“
„Velmi přesný názor, Svarogu. Jsem překvapen tvou bystrostí. I toho, co si nyní myslíš.“
„Jak si můžeš být zcela jistý, že jí máš pod kontrolou?“
„Ano, mám, to přece…(zkresleně, jako špatně laděné rádio) Ty…sess odvážil…“
„Nejsem možná tak mocný ve své podstatě jako ty, Hlase, ale přece jen jsi méně vševědoucí než tušíš.“
Temná humanoidní struktura naproti něj zajiskří fialovými linkami, kterým proběhne několik bílých výbojů.
„Natolik ses věnoval prohledávání mysli mého dávno potlačeného hostitele, až si mi nabídl možnost část tebe v ní uvěznit. Tedy do doby, dokud potřebuji.“
„Ne…mááš…šanc.i. Na dlouuuuho to…nemů…žžeš zvlád…nou.t.“ říká sotva srozumitelně Hlas
„Všechno je možné. Ale prozatím – dělají ty komické postavy složené z mnoha částic přesně to, co chci. A ty s tím teď nemůžeš vůbec nic udělat. Uč se Hlase. To jsi přece chtěl. Bezmocnost není příjemná, to musíš znát.“
Struktura k němu natáhne temnou ruku, kterou proběhne silný fialový výboj, který ji pravděpodobně donutí se stáhnout zpět, ke svému neklidnému majiteli, kterým ale již neprocházejí vlny energie. Znovu je zcela pohlcena temnou, černou nicotou. Svarog se začíná mít evidentně potíže.
„Posluž si, Hlase. Nemusím čekat, až mě porazíš. Odcházím.“ dopoví Svarog, a probírá se uprostřed pel'taku své lodi. Podívá se do očí neživé bytosti, stojící u něj. O okamžik později se rozpadne na prach. Doslova.
Takže to fungovalo. A teď rychle pryč…
Na Ha'tak směřovalo několik proudů dronů, ale ty zasáhly jen vesmírné vakuum. Loď se ponořila v hyperprostor.
Hlas, bez tváře a života zuřil. Zuřil skrz všechno, čím byl. Celým svým nově nabytým světem, a mocí.

Velitel Freyr pohlédl na nezůčastněné pohledy okolo něj, a téměř lidsky pokrčil rameny. Co naplat, Nejvyšší Rada schválila účast civilních pozorovatelů. První dobyvačná válka Asgardů vůbec. Ne, tohle si nemohu dovolit ani já. Odvetný úder. Tak je to oficiální. A sám to i tak cítím. Ale faktickou pravdu nelze přejít subjektivními argumenty. Navigace. Jsme na místě. Freyr sedí v klasickém velitelském křesle, kolem dokola obklopeném standardní asgardskou řídící technologií. Velitel zběsile pohybuje bílým kulatým krystalem po řídících pultech, a jeho příkazy se v reálném čase rozléhají jmenovaným lodím.
Flotila letící hyperprostorovým oknem po desítkách velkých, a stovkách menších lodí, nejevila sebemenší známky váháni. Střelci na můstcích u svých stanovišť, operátoři úderných letounů již byli připojeni na svých konzolích, dokonale splynutí se svými stroji
„Všem lodím flotily! Útok dle plánu Ingwaz! Bojovým křídlům ōþalan a þurisaz – zdržte se útoku do přiblížení na vzdálenost tří sonnů. Letkám Fehu, Jēran, a Berkanan, kryjte postup hlavního křídla flotily!“
Děsivost onoho pohledu by byl zřejmý komukoli, ať by náležel k jakékoli civilizaci. Klasické asgardské bitevní lodě, v podstatě zdokonalená třída Biliskner, nevypadaly nebezpečně, do chvíle, než po salvách začaly odpalovat iontové výboje, odpalované v několika řadách za sebou. Zář modrobílých výstřelů doslova pohltil veškerý prostor mezi Asgardy a planetou, jejíž oběžnou dráhu opustily, a vzápětí se defenzivně zformovaly Ha'taky, bránící tento svět.
Sotva se jim to podaří, Freyrovy lodě se rozdělí na tři skupiny. V každé byla přítomna velitelská loď zcela nové třídy. Původní asgardský design zůstal zvlášť na zádi zachován, ale trup byl po celé délce hladký, jako slitý ze stříbrného vosku. To byl však jen dojem.
Tyto lodě, jako by si nevšímaly děje okolo sebe, jejich přední část se rozevře, a vysunou se dvě gigantická děla, jejichž pomalé energetické střely nemíří na nepřátelské lodě, nýbrž přímo na planetu.
Asgardské útočné skupiny jsou jako úl obklopeny menšími loděmi, s masivními motory, vydávající červenou zář. Tyto bojové letouny jsou však napohled bezpilotní, a míří k lodím obránců, prozatím obklopujíc své mateřské lodě, odkud jsou nepochybně řízeny.
Freyr s pocitem velkého zadostiučinění vidí, že se jeho plán daří. Na planetu Chulak dopadají další a další masivní energetické střely, nárazem vytvářející výbuchy desítek komet. Ještě několikrát, a šanci na přežití nebudou mít ani jednobuněčné organismy. Možná něco přežije i v moři.
Čím byl skutečně Asgard pobouřen, bylo, že se Goa'uldi nevzmohli na žádný protiútok. Sice by to byl boj bez možnosti výhry, stačilo vidět už jen tu spoušť co přes selhané štíty způsobila poslední vyrovnaná salva z lodí.
To, co se odehrálo na Chulaku, bylo v tu chvíli možné vidět, ještě ve větším měřítku, u Tau'ri.
Synchronizace útoků byla téměř dokonalá, zato příprava obránců byla mnohem důkladnější.
Heimdall, velitel této flotily, vletěl do učiněného mraku min. Jen velký stvořitel ví, odkud je ti proklatí hadi mohli vzít. Do toho všeho na ně zdáli zahájili palbu, a neprozřetelně bylo vydáno povolení k protiútoku. Až tehdy Heimdallovi došlo, do čeho vlastně vletěli. Bylo pozdě.
„Stále postupujte za neustálé palby, všechny letky úderných letounů mají za povinnost krýt větší! Probijeme se skrz!“ nařídil Asgardský velitel. Štíty jeho lodi již klesly na polovinu, miny zle dotíraly i na jiné větší lodě, a mateřské lodě Goa'uldů jim nedávaly zadarmo ani jeden sonn postupu.
Lodě se probíjely přes minové pole, ale pro letouny to byl boj plný zoufalství. V okamžení nezbyl ani jediný.
Heimdall sám sebe přesvědčil, že jde určitě o léčku, a zarazil útok. Jistě za planetou čekají Apophisovy rezervy, a mohli by pak ustoupit se ztrátami mnoha větších lodí.
„Všem lodím flotily - únikový kurz na bod Teiwaz-45!“ říká do komunikace, a celá flotila, nejprve ničitelé planet, obraceji kurz, a aktivují hyperpohon.
Ne všichni Asgardi znali strategický plán, ale většině důstojníků bylo jasné o co jde – jako náhradu útoku bude cestou k styčnému bodu s Freyrovou flotilou, zlikvidováno větší množství těžebních planet s primitivním obyvatelstvem. Průmyslová planeta unikla zničení, proto zaplatí několik težebních za své poddanství Goa'uldům.
Těm z nich, co bránili svět Tau'ri, nebylo do smíchu. Apophis snad je ten nejproradnější bůh v galaxii, ale ani on, ani Sokar nezvítězí, dokud si nemohou dovolit vést válku ve dvou galaxiích.

Umělá planeta organické konstrukce se opět, jak je poslední dobou běžné, plní uši zalehávajícím zvukem. Komnata, z níž vycházejí odporné výkřiky a skřeky, je hlídaná osobní gardou císařovny, a žádný Wraith se nesmí pod hrozbou pomalé a bolestivé popravy ani přiblížit k chodbám vedoucí do komnaty.
I pokud by bylo možné do ní nahlédnout třeba jen malou škvírou, i ten sebeodvážnější Wraithský důstojník, věrný služebník císařovny a svého hnízda, by utekl u okamžení, pln děsu.
Souboj císařovny s její vyzyvatelkou z jednoho ze tří největších hnízd je takřka posvátný akt. Hnízdo vyzývatelko uspělo, když přesvědčilo královny jiných rodů, že nynější císařovna je slabá, pokud dopustila ostudnou a ponižující porážku od rasy cizáckých parazitoidů.
Císařovna si podrytí své pozice odmítla připustit, a tento neslýchaný čin se nestal nikdy, už od porážky Antiků. Svou předchůdkyni sice sama zavraždila před tisíci lety, a aby se to neopakovalo jí, založila gardu nejlepších válečníků, na smrt oddaných své císařovně. Toto ohrožení své absolutní vlády nemohla riskovat. Hnízda by se spojila a hrozila by válka mezi Wraithy. Ne, že by sama nesouhlasila k pročištění názorů královen, ale v nynější době by to bylo šílenství. A co ji rozzuřilo ještě více je to, že si to hlavní hnízda uvědomovala, a neměla jinou možnost, než přijmout boj na život a na smrt.
Ze začátku jí oponentka vláčela po zdech, a nenechávala jí vydechnout, dokonce jí zaťala drápy dvakrát do tváře, až se císařovna rozohnila, a boj i jí naprosto zatemnil i zbytek mysli. Komnata je přeplňována přerývanými skřeky, proudy krve obou zápasících Wraithek skrápějí okrouhlé biopancéřové zdi.
Trvá to hodinu, anež vyšla jedna z nich. Netečné tváře Wraithů, s helmami v rukou, nedávají znát, zda-li čekali novou, nebo svou starou paní. Staronová císařovna. Na táhlý, pískavý zvuk dotáhne garda čtyři lidské muže, a císařovna se z nich nasytí, hluboké rány mizí před očima.
Táhlý výkřik. Dlouhý, táhlý křik. Vítězoslávný křik.

Padesátka Goa'uldských lodí, ve vyrovnaných řadách po deseti, vyčkává v poklidné soustavě, v níž se nachází mnoho různobarevných plynových obrů, některé i s širokými okrovými prstenci. Dvojhvězdu i její vším prostupující zář nelze přehlédnout ani okem ani senzory, její světlo se odráží od zlatavých pyramid, od kterých se odlišuje pouze jediná loď, Leagnarova. Je snadné jí přehlédnout. Není nijak velká ani nápadná, a sama a neohroženě křižuje soustavou. Že si je její velitel jistý svým bezpečím, svědčí i to, že bez štítů, jen tak, si proráží rovnou cestu skrz pás malých kusů ledu a asteroidů, umístěný u druhé planety soustavy.
Málokdo by jí spojoval s lodí, která měla původně sloužit jen k vyslání informací o porážce a s informacemi o průběhu války, coby varování. Ani velikostí, ani tvarem se této nynější podobě neblížila.
O jejích možnostech a okolnostech její stavby se diskutovalo snad mezi všemi Goa'uldy, a všichni do jednoho, kteří jí viděli, posílali jejich majitele do nejhlubších končin pekla nebo jeho ekvivalentu. Skutečně, být pánem v této lodi zajišťoval jejímu stvořiteli bezpečí. Černá a lesklá konstrukce lodi z nejdokonalejší goa'uldské slitiny, ve které bylo užito mnoho naquadahu, neutronia a dvojitý trup z této tvrzené slitiny zabezpečoval ochranu i při selhání štítů. To, že si s tímto prapodivným výtvorem, vypadajícím jako prodloužená trojstranná pyramida, není radno si zahrávat, poznali na vlastní kůži kočovní obyvatelé ve svých lodích, když se jí na průzkumu pokusili napadnout. Co se stalo, ví pouze Leagnar, ale žoldnéři z i Tau'ri, kteří po odvysílání subprostorové zprávy odešli zajistit planetu příchodem bránou, mohli hlásit jen nespočet hořících trosek, rozpadajících se v atmosféře.
Leagnar se vrací z kontroly napájení své lodi, a pozoruje svou flotilu.
I poslední lodě zajišťovací flotily dorazily. Právě včas.
Blízký zvuk použití kruhů.
„Můžeš šetřit slovy, Leagnare. Vím, proč si shromáždil lodě. A ptám se jen – kde budou tvořeny shromaždiště sil?“ prořízne ticho Svarogův hlas, tvrdý a stručný jako kalený naquadah. Tedy jako obvykle.
„Celou dobytou hranici v galaxii nebude možné uhájit.“
„Z čeho vyvozuješ tyto předčasné závěry?“ zeptá se Svarog posměšně
„Vyslal jsem tři desítky Alkeshů, a jediný, který se vrátil, byl plný mrtvých Jaffů se zprávou o velkém počtu nepřátelských plavidel – a konec. Mám z toho snad vyčíst cosi jiného?“ odpoví ledově
„Ještě před týdnem jsi tvrdil Leagnare, že jsi si jist zničením hlavních sil Wraithů.“ zavzpomíná Svarog, a pokročí k oknu, s pohledem upřeným na Ha'tak, prolétávající přímo nad lodí. Slovo „neobvyklý“ by dostal nový pojem. Ha'tak, porostlý biopancířem, a s několika i na Goa'uldy neuvěřitelně vyspěle vypadajícími přístavbami.
„Nová fakta – nový názor. Pevně věřím, že nejsi natolik bláhový, aby ses pokusil vzepřít mé vůli.“ dodá Leagnar, zdůrazňujíc poslední slova zvýšeným hlasem, a poklepáním na „ozbrojenou ruku“.
„Neočekávej, že před tebou budu klečet (zažhnutí očí), to ostatně víš velmi dlouho. Možná později mi to budeš muset rázně připomenout, ale dnes ne.“ řekne Svarog, a pomalu vykročí směrem ke kruhům.
„Co se skutečně stalo s tvými loděmi a tebou, Svarogu?“ zeptá se ho, sotva chtěl zmáčknout transport
Dlouhá, nepříjemná chvíle ticha. Oba Goa'uldi si pohlédnou do očí.
„Až budu chtít, povím vám to, lorde Leagnare. A teké až budu mít co říci.“ dopoví, a zaktivuje kruhy
Leagnar zaměřil pohled na paprsek vedoucí do roztodivného Svarogova nového kolosu. Koneckonců, je to stále on. Budu se o něj muset co nejdříve postarat. Jeho přítomnost již není tak žádoucí.

Vkusná, luxusní komnata plná jídla, otroků a překrásného nábytku a nádobí, vše do písmene v Goa'uldském designu. V jednom zlatém křesle bez opěradla sedí bývala Tok'ra, první unesená ze Země. Je v té nejnepravděpodobnější společnosti, jakou by si mohla vybrat – Apophis sedící naproti ní, s pohárem v ruce.
„Pročpak nezkusíte udělat totéž co kdysi, Goa'ulde?“ zeptá se žena, a utrhne si kousek vína z mísy, kterou jí nabídl mladý, svalnatý otrok se svěšeným obličejem.
„Máš něco, co chci. A tentokrát ne tvou pouhou podstatu. (zasměje se) Dobře vím, že tvé tělo je pro některého z mých drahých členů rodu nečisté, plné jedu. Takto si Tok'rové zabezpečují loajalitu svých ochozích sabotérů?“
„Samozřejmě víš také, že to ze mě nedostaneš ani mučením, po jehož začátku zemřu. (oči sarkasticky v sloup) A ještě – ano, poškození mého těla bude příliš i na sarkofág, nemám pravdu?“ říká žena, samozřejmě že se pohledem přímo baví jak nikdy.
To, co by Apophise rozběsnilo do nepříčetnosti, se nyní ještě ovládal. Potřebuje ji. A sám jen sotva tuší, jestli se plán zdaří, i kdyby se nechala přesvědčit.

velmi velmi dobré..

Super! Za to čekání to stálo

- 12 - The Serpent's Power

Toto je spoiler!!!:

V Pegasu se schyluje ke střetnutí, které přerůstá obě nepřátelské rasy. Leagnar jí považuje za možnost k získání větší moci, která dokáže porazit s přehledem jakoukoli hrozbu. Goa'uldské armády se zakopávají na pevnostních planetách, rozhodnuty neustoupit před Wraithy ani o krok. Na průmyslových světech Goa'uldů dochází k postupnému rozložení stavby nových lodí vinou Asgardské likvidace transportů surovin i jejich samotného dobývání. Sokar se sám ujímá velení nad konvojem, sbírající zásoby z méně důležitých světů, připraven vše vsadit ve vabank.

[Dragon]

super část
Doufám že si další díl přečteme brzo

Nebojte, další díl tu máte do tejdne

Holt se to nějak protáhlo

Stargate Pegasus : Divitae - 12 - The Serpent's Power

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

"Chamtivost člověka nikdy neukojíš, je jako had, který chce spolknout slona."
- čínské přísloví

Tel'tac opustí hyperprostor, míjí desítky pyramidových lodí, Ha'taky i Alkeshe, v dáli je snad vidět i jedna ze Sokarových bitevních kolosů třídy Nemis, obklopenou více loděmi. Kdokoli v galaxii, kdo jeden z těchto kolosů vidí, modlí se, aby v něm nevelel její pán a stvořitel. Dílo podobné velikosti, se schopností pouze a jedině ničit, a to dokonale, dokáže skutečně stvořit jen zvráceně temná mysl. A která Goa'uldská mysl může být temnější, než právě Sokarova? To snad ví jen neexistující skutečný bůh…
Nákladový prostor lodi, která se otřásá vstupem do atmosféry, je plná hovoru v jednom z Tau'rijských jazyků.
„Takže budeme čestná stráž?“ zeptá se jeden z vojáků francouzsky, patrně jejich veliteli, který je na rozdíl od ostatních mužů mnohem starší, ovšem nejasného věku. Může mu být stejně dobře čtyřicet, jako i šedesát. Všichni do jednoho jsou v běžných maskáčích NATO, ale spojené s kusy titanopolymerového pancíře, jako ti nejlepší Apophisovi žoldáci z Tau'ri. Jejich zbraně, švýcarské SiG s průhlednými zásobníky se lesknou novotou, a nablýskané knoflíky uniforem dávají znát význam jejich cesty.
„Nějak tak chlapci. Budete mít strážní směny u paláce spolu s kobřími hlavami po osmi hodinách.“
„A jaký je tady den?“ zeptá se asi třicetiletý voják s německým přízvukem
„Ne moc odlišný od našeho. Řekl bych – 28 hodin a pár minut plus mínus.“ řekne starý důstojník ledabyle
„Hele, koukejte, všichni! Tak tohle jsem ještě…“ říká jeden z vojáků, když tel'tac zahájil přistávací manévry. Mohli vidět skrze sklo pel'taku lodi celý tento svět. Jediné slunce, ale mnohem větší než to naše pronikalo svým světlem, a modrá obloha, s lehkým nádechem zelené, se zbarvovala natolik úchvatně, že skutečně nemůže být jediného nově příchozího člověka, aby to nedokázal obdivovat.
„Takové věci se brzy okoukají, vojáku. Do měsíce vás to hledění na oblohu omrzí.“ dodá pobaveně starý důstojník. Na jeho místě by se bavil nejeden obyvatel planety. Výtlem a čumění cizinců, vybraní pro jejich „jednoduché“ vojenské myšlení a pevný předpisový krok, nestarající se o metafyzické nebo filozofické pojmy jako je rovnost něčeho s něčím, nebo demokracie, kterým stačí ke štěstí být na cizím světě hrdými strážemi paláce u samozvaného boha z hvězd, Apophise.
Sotva tyto dobrodruhy zajímala předchozí a nynější přednáška starého důstojníka, bývalého pobočníka generála Mertense, majora Hanse Van Eeghena. A přece jim to toho cestou řekl mnoho. Nakhla – tak se tento svět jmenoval – neutrální planeta, která před poslední velkou válkou mezi Goa'uldy patřila jen a jen Raovi, největšímu ze všech Goa'uldů. Otce těch největších jedinců z parazitické rasy, kteří po něm následovali v síle a krutosti, dokázaly porážet spojené síly Sokara a jeho spojenců. Ra už si po této válce nikdy nemohl být ničím jistý. Největší průmyslové světy Goa'uldů – Delmak a Nakhla – byly obsazeny Sokarem. U Nakhly se podařilo rozpoutat poslední bitvu, kvůli níž se Sokar stáhnul s hrstkou svých původních sil na Delmak.
Ale cena byla pro Raa příliš velká. Z Nakhly se stala jedna velká, goa'uldská ambasáda. Města a oblasti planety pod kontrolou různých bohů. Pokud byl nějaký Goa'uld poražen, o územi na Nakhle se hlasovalo. Dokonce i v případě války –každý bůh měl právo na těžbu a stavbu doků a měst na své části – nikdo nesměl nikdy útočit na žádnou část planety. Žárlivě střežené planetární výsady nemínil nikdo porušit.
Teprve v posledních několika letech vzaly poměrně za své…

Jaffové si mění strážní služby u nové strážní pevnosti, vybudované jejich pány na ochranu před démony. Přestože zbožných Jaffů není příliš, a většinu pohání obavy smísené s touhou po lepším životě a postavení, mnozí z nich si prošli bitvami s nepřáteli v této podivné galaxie, a ví dost, aby se je nepokoušeli podceňovat.
Na orbitě tohoto světa, hlídaného patrolou tuctu Ha'taků se v tu chvíli zjeví z hyperprostorových oken čtveřice lodí velmi vyspělého designu, z nichž každá z horní části trupů odpálí nepravidelný zářivě žlutý proud střel.
V půli cesty ke Goa'uldským lodím se spojí v jednu silnou vlnu, neústupně rozrážející vesmírné vakuum.
„Kree! Všechny lodě rozdělit! Co nejrychleji manévrovat, a co největší vzdálenost.
Žádné z pyramidových lodí to není nic platno. Proud inteligentních střel jich polovinu prostřelí jako by byly z másla, a při průletu jejich trupy se rozdělí na mnoho slabších proudů, které zapříčiní jak masivní výbuch každé lodi, tak nedávajíc i tu nejmenší šanci na přežití.
Dva Ha'taky se pokusí odletět, ale dronové proudy je rozpucují na kousíčky v tu samou chvíli, kdy se to pokusily udělat. Drony se vracejí do svých mateřských lodí, které se přiblíží k planetě, a začnou na její povrch vrhat plazmové bomby, natolik silné, že kůra planeta počíná praskat, a žhavá láva tryská ze ztýrané země.
Tok'erská posádka zamaskovaného Alkeshe z uctivé vzdálenosti pozoruje vyobrazení zkázy jednoho nepřítele. Což není právě tou nejúčinnější útěchou, vezmeme-li v potaz, že právě uviděli mnohem horšího nepřítele, který zpustoší všechno, co mu přijde do cesty.
„Zpráva skrz subprostor již byla odeslána?“ zeptá se Lantash, přicházející od místnosti s kruhy. Na pult pokládá jakýsi malý, ale složitý nástroj. Zřejmě údržbářský.
„Ano. Ale jestli dorazí včas, to netuším. Naposledy se Garshawina loď ozvala u Sudarie.“ Odpoví na jeho otázku Jacob, kterého vzápětí vystřídá Selmak.
„Palebná síla by vůči těmto lodím měla dle údajů postačovat.“ doplní Selmak. Nyní se umlčí Lantash, a Martouf, sedající si na místo pilota, se otočí k třetímu Tok'rovi, Delekovi.
„Jestli ty tvoje technické improvizace nebudou fungovat spolehlivě…“
„V tom antickém článku je dost energie, aby ta loď bojovala s celou Goa'uldskou flotilou. Jen žádný strach.“
„Nemám strach. Jen vím, jak jsi naposledy způsobil přepětí brány.“
„To už řešila naše Rada. Co se raději zaměřit (varovné signály systémů, zvukové i optické) Už jsou tady.“
Delek ani promluvit nemusel. Přílet Tok'ry ovládaného kolosu by přehlédl jen mrtvý. Destruktivní masa, vzniklá propojením Antického obranného satelitu, štítů a hyperpohonu z trosek antické lodi, a několika těžko přehlédnutelnými přístavbami goa'uldského designu (především prstenec okolo celé propojené konstrukce).
Přehlédnout se nedá ani její doprovodná loď, Tria.
„Ayano, odpal drony na nejbližší loď! O zbytek se postarají ostatní!“ zavelí interkomem Trii Anise, sledujíce upřeným zrakem asuranská plavidla, která se rozhodla opustit devastaci planety, a napadnout nové narušitele.
Antička v křesle přivře oči, a křečovitě stiskne ATA zámky odpalovače dronů.
Z Antického křižníku, ve stejnou chvíli, kdy k nim jejich protivníci odpálí dva proudy, jednu mířící na Triu, druhá na tok'erský kolos.
Ten se nenechá zviklat počínáním protivníka, a Tok'rové na můstku prapodivné zbraně nabijí Antický paprsek.
Ayana na Trii změní navigaci dronů, a brání druhou loď, dva proudy dronů se sráží, a vybuchují. Jenže se k Ayanině lodi přibližuje druhá odpálená vlna. Garshaw přijde na můstek lodi, původně vnitřku satelitu bez umělé gravitace, dnes dovybavenou přídavnými naquahovými reaktory, a Tok'erskými krystalovými laptopy.
Předsedkyně velké rady Tok'rů pohlédne na nabíjení paprsku, až neslyšně stiskne odpal.
Ze slepence všeho možného vytryskne zelenožlutý proud energie, doslova rozstřelí na všechny strany dosud homogenní proud určený ke zničení Trie, stále letí, a rozřízne jednu z asuranských lodí napůl, štíty, neštíty.
To už Ayana odpálila další proud, který trhá další loď, která odpálila své drony pozdě, a ty se, stejně jako drony předchozí lodě, bez energie poletují vesmírem. Některé jakoby jen „zhlouply“, a naráží jednotlivě na štíty Trie i onoho kolosu, ovšem s minimálním účinkem na antické štíty.
Zbylé dvě lodě nemají v úmyslu ustoupit, a odpalují další a další drony. Bez účinků, neboť Tria vyklidila bitevní pole odletem k Atlantis, a ohavné bitevní cosi vypojí štíty, a odpálí jak další smrtící výboj z bývalého satelitu, tak i proud dronů, z dosud nepovšimnutého odpalovače.

K Nakhle, na jejímž povrchu se nové stráže Apophisova paláce dosud seznamují se svými povinnostmi a nezbytnými otázkami k jejich starému průvodci, skočí hyperprostorem Freyrova flotila.
Planetární obrana zareaguje prakticky okamžitě. Teď a tady jsou všichni Goa'uldi bojem sjednoceni, aby ubránili svůj společný svět. Asgardská flotila začala agresivní palbu, kterou se probíjela k atmosféře, a zaměstnávala lodě Goa'uldů, jichž bylo velmi mnoho, sice vesměs Ha'taky a Alkeshe, ale v takových počtech, že pro Asgardy nebylo snadné odvracovat zcela všechny, aby jejich bombardovací lodě mohly bezpečně ostřelovat povrch, a zničit jej stejně, jako Chulak.
Tyto naděje zhatil zřejmě sám vládce Apophis. Jeho modrá vlajková loď přiletěla k Nakhle okamžitě poté, co se Apophis zorientoval s katastrofální bitvou o Chulak, a jak jen o závan slabosti ze strany asgardského velitele ušla stejnému osudu Tau'ri. Nebylo těžké si vydedukovat následný postup. Asgardé, se svou dlouhou bojovou neaktivitou, a nedostatkem schopných a zkušených velitelů pro kvanta takových lodí, nemluvě o pilotech, kteří se museli vše učit jen z holokrystalů a za boje. Loki zkrátka ve svých snech podcenil nutnost výcviku. Ani si to neuvědomil, stejně jako Freyr, který nedokázal pochopit, proč Goa'uldi nechrání těžební světy, když potřebují v prvé řadě suroviny. Technokratická civilizace nemá stejnou logiku chápání jako válečnická.
A v tuto chvíli se modré krystaly pyramidy zlověstně zableskly, a vystřelily neuvěřitelně silný, a rozvětvený paprsek, který jednou ranou znehybnil všechny čtyři bombardovací lodě.
Modrá loď byla ve chvílích těsně po výstřelu naprosto bezbranná, neboť výboj energie způsobí výpadek štítů, sekundárních zbraní, zkrátka naprosto všeho. A čím silnější výboj, tím delší bezbrannost.
Nemusel se však ničeho obávat. Freyrovy lodě bojovaly s mnoha Ha'taky, které s nimi vedly zuřivý boj, a používaly osvědčený systém – kroužily jako stíhačky okolo větších Asgardských lodí, a ty, přestože měly výkonnější štíty, pancíř, a nesrovnatelně silnější zbraně i hyperpohon, musely vést těžký boj s nepřítelem.
Z mateřských lodí pilotované elegantní asgardské stíhačky vedly podobně těžký boj s Glidery. Pokud by je pilotovali zkušení bojoví stíhači, rezerva rychlejší reakce a dokonalejšího pilotování by stačila na úplné zmasakrování Gliderů. Jenže to tak nebylo. A Jaffové, sedící v Gliderech, nebyli žádní nováčci.
Když si Freyr konečně povšimne, že se útok nezdařil, nařídil všem lodím ústup do hyperprostoru, s úmyslem ponechat znehybněnou čtveřici napospas svému osudu.
Bylo to to jediné správné řešení – opustit nerozhodnou bitvu, a navíc – Apophisova loď se vzpamatovávala z výstřelu, a znovu zahájila nabíjení.

Nejvýznamnější Goa'uldský velitel v Pegasu sedí v pel'taku své lodi, pohroužen jen do svých myšlenek.
Sedí, a aniž by se ohlédl, promluví na něj postava jeho hostitele, Maybournea, jakoby stál vedle něj, s levou rukou v kapse kalhot parádní plukovnické uniformy.
„Říkal jsem ti, že si zahráváš.“ řekne mu Maybourne klidně, s očima upřenýma na hyperprostor
„Brzy budou mé lodě u Renecu. Víš dobře, co se děje, protože ti to dovoluji vidět. A ve skutečnosti tu nejsi.“
„Ne, ve skutečnosti jsi ty ve mně, a ty vidíš mně, jako jediný.“
„Není to právě nejpříjemnější (ohlédne se po něm), víš že jsem neměl na výběr.“
„To ani já. Rozhodně s odstupem času uznávám, že rozmašírovaný C4 bych jen promrhal možnosti.“
„Jenže si nejsem tak jist Maybourne, zda-li si uvědomuješ, že teď, tisícovkách let jsem dal všechno šanc ve spolupráci s ne právě spolehlivým Tau'rijcem.“ řekne s úsměvem Leagnar, a dokonalý schizofrenický přízrak jeho hostitele poodejde k oknu, pozorujíc Ha'tak před Leagnarovou lodí.
„Co kdyby to bylo obráceně? Viděl přízračného červa?“ zeptá se Maybourne pobaveně
„Něco bych vymyslel. Jenže to by nežil nikdo z nás. Přes veškerou tvou opatrnost - Goa'uldem nejsi a nerozumíš jim. Zvláště takovým, jakým je Apophis a Sokar.“ doplní Leagnar a pousměje se
Přízrak Maybournea se upřeně zahledí do Leagnarovy, kdysi své, tváře.
„Tak nebo tak – poměrně štastné shledání to bylo. Až na tu velmi nepříjemnou zkušenost na samém začátku naší známosti.“ podotkne plukovník „Jakoby ty náhody snad někdo řídil. (směje se) Ne tedy, že bych nevěděl, kdo je toho schopen.“ doplní Harry Maybourne, a záblesk bílého světla způsobí jeho zmizení.
„Vás přítel s námi zřejmě nehodlá hovořit, nemýlim-li se?“ řekne téměř nerozeznatelná tvář povznesené bytosti
„Nemohu mu to mít za zlé, vy snad ano…ostatně – měl jsem dojem, že podstatné věci jsem vám řekl. Rasy, kterým jste sami pomohli získat moc a velikost likvidují vaše milované lidské děti. Tak se do toho přestaňte plést, ztrácíte už i poslední zbytky té svojí….nehmotné cti, jestli to tak můžu nazvat.“ Odpoví Leagnar nevrle
„Nehodlám se s vámi přít, Leagnare. Naopak vás požádat, abyste odstranili naši chybu.“
Leagnar sice zatím tápe, proč by ho znovu navštívily ty všemocné a neuvěřitelně arogantní bytosti. I na goa'uldské poměry jsou jejich hádanky a takzvané rady buď absolutně nepochopitelné, nebo zbytečné.
„Přednedávnem se zrodilo velké zlo. Takové, jehož stvoření a velikosti jsme mohli zabránit ještě za našeho života. Ale nezabránili jsme ničemu. Někdo musí napravit naši chybu.“ řekne bytost tiše
„Mohu hádat? (pauza) To co viděl Svarog, jste vytvořili vy (vychutnává si každé slovo), a ty tu jsi jediný, protože něco takového by mi „oficialně“ nikdo tobě podobný neřekl, jménem vás všech.“ dodá opovržlivě, a letmě se podívá po lodních údajích.
Bytost neřekne slova, dotkne se panelu, který je náhle plný údajů. Neznámá planeta, plná technologií, energie, a kompletní plány úplně všeho na planetě. Nakrátko přetížené systémy silně zajiskří, ale hyperprostorový motor to nezasáhlo, což bylo první, co Leagnara napadlo zkontrolovat. Jakmile se znovu ohlédl, bytost byla pryč.

Heimdall se těší z vítězství, které právě vybojoval, po předchozím debaklu. Goa'uldské lodě byly překvapeny, ještě, než stačily odletět ze soustavy, přeplněné surovinami. Nedokázaly to.
„Veliteli Heimdalle! V těch lodích nebyl naložen naquadah!“ hlásí technik na můstku jeho vlajkové lodi. Je pravdou, že asgardské lodě nikdy nepotřebovaly početnou posádku – jedna ze změn, prosazených Lokim.
„To není možné! Byla to primární Sokarova těžební kolonie! Jak by jinak…“ začal Heimdall, ale už nedopověděl. Rozhlédl se po senzorech, i vlastním zrakem spočinul na obrovské množství prachu a kusů zeminy ze zničených lodí. Je jí skutečně mnoho.
Stiskne bílý krystal na své konzoli, a zhrozí se, zatímco čte údaje – je to sice jen vytěžená hlušina – ale plná malých částic půdního naquadahu. Ne. Něco takového. Vyděšeně se znovu podívá vpřed, do vesmíru.
Chce zavelet k novému ústupu, ale nedokáže to. Už ani nemůže. V zlomek sekundy zahlédl záblesk, a po něm druhý – pak už neviděl vůbec nic. Nikdo z Asgardů v jeho flotile nic neviděl.
V pastech a úskocích nebyli Asgardé nikdy příliš zběhlí – snad jen ve Furlingské válce. Ale z té doby znají nynější Asgardé jen zlomek informací. K jejich škodě.
Ve stejnou chvíli, kdy černý objekt skočil hyperprostorem, vybuchla jeho naquadahová nálož. Řetězová reakce ve vakuu zničila všechna Heimdallova plavidla. Všechny.
Nové hyperprostorové okno dá odpověď na otázku možného pozorovatele – Sokar osobně, na své lodi Nemis, vzhlíží k místu masakru. Je mu do smíchu. Jak by také ne. Nestává se často, aby si někdo položil pod sebe minové pole, a nechal nepřítele jej odpálit pod vlastníma nohama.
Smích. Smích se rozléhá celou lodí. Krutý smích nebezpečné bytosti.

Ponurý pohled se naskytl Leagnarovi, osamocenému na jeho lodi, přes jejíž optické senzory zjišťuje jen naprostou zkázu planety, na které byly vystavěny další pevnosti. Ani jí nevymyslel jméno, ale od otroků věděl, že na ní sídlila Wraithy nedávno zmasakrovaná civilizace. Sám na ní nikdy nestanul, ale věděl, že už příletu Svarogovy zajišťovací flotily, Jaffové nalezli spousty, ještě pořádně nezetlelých pozůstatků těch lidí.
Dnes si je jist, že po činnosti toho prokletého živoucího moru, už nikdo nebude toužit povrch tohoto světa znovu obývat. Kvůli nikomu a ničemu.
Goa'uld si povzdechne. Odešle subprostorový vzkaz k seskupení celé pegasuské flotily. Musí tu stvůru, která se vymkla kontrole, zlikvidovat co nejrychleji. Odchází k zádi své lodi, a kontroluje zbraně. Na okamžik zaostří zrak na antický zásobník energie, napájející jeho loď, a až pak se jeho oči stočí na otočný zásobník, zřejmě zabírající polovinu jeho poměrně nevelké lodě. Svazek černých objektů kuželovitého tvaru se zúžením na konci dá znát nejen jejich sílu, ale i jejich tvůrce. Naquadahové střely určené k ničení planet, se dvěma hlavicemi – jedna pro narušení struktury planety, druhá pro spálení zbytku.
Leagnar, jistý si tím, že je vše v pořádku, odejde zpět do pel'taku. Senzory lodi zachytily mnohačetné kontakty všude okolo. Naprostá většina bojové síly v Pegasu se spojila, většina Ha'taků, Alkeshů, a čtyři Nemis tvoří složitá bojová uskupení, Alkeshe se před bojem naposledy cvičí taktické manévry, neopouštějíc formace s Glidery, které jsou nyní až na výjimky jednomístné. Tu a tam letka menších Gliderů, těch, které obvykle prolétávají bránami. Toto však není obvyklá situace.
„Lorde Svarogu, postupují i k jiným pevnostem?“ zeptá se skrze komunikaci Leagnar. Trvá to dobrou minutu, než uslyší nutnou odpověď.
„Ano. Mnohé z těchto lodí se chystaly k boji.“
„Nemůžeme ztrácet čas. Sotva se objevíme u jeho domovského světa, spálíme tu nicotnou existenci na kosmický prach. Nic jiného se stát nemůže a nestane. Zde jsou souřadnice.“ dodá, a odešle všem lodím flotily polohu Asury. Ne tedy, že by znal její přesný název, ale ani Svarog nemusel mnoho prozradit, aby bylo jasno, o jak velké zlo, dlící na jeho povrchu a rozsévající se do vesmíru, se může, a jedná.
Své motory na cestu jiným, než obvyklým, prostorem, nejprve zapne čtveřice Nemisů, hned za nimi desítky letek Alkeshů, Ha'taky do hypeprostorových oken vlétají asi po deseti, po celých řadých. Jako poslední Leagnarova loď. S antickým hyperpohonem bude na místě tak jako tak mnohem dříve, než zbytek lodí.

„Flotila je na svých místech?“ zeptá se mrazivě císařovna uvnitř své komnaty na organické planetce
„Ano, má paní. Všechny lodě připraveny.“ Řekne důstojník u ovládací konzole vedoucí Hive
„Pak tedy zničíme náš omyl.“ Odpoví císařovna, a zaktivuje svůj trůn, který se rozzáří, a celou královnu propojí sítí biovláken, připojených i k uším a očím.
Několik stovek hyperprostorových oken se otevírá, a Wraithská flotila v nich mizí, v dlouhých, modravých pásech zdeformovaného světla. Na druhé straně, zády ke zmizelým lodím, se rozevře i jedna skutečně rozměrná brána hyperprostoru, a zmizí v něm umělá planeta s císařovnou uvnitř…

Leagnar poodstoupil až k oknu. Zavřel oči. A odpočítával. Čtyři. Tři. Dva. Jedna. Teď. Jeho loď vystoupila z hyperprostoru a zamaskovala se. Neviditelná loď prolétává přes asuranské lodě různých typů. Není jich mnoho, asi jen dvacet většího, a šedesát menšího typu. Všechny však vypadají připravené k ničivému útoku, jen by se jim zachtělo. Hranaté konstrukce, a nebezpečně vyhlížející zbraňové systémy ani náhodou nepřidávají na jistotě.
Oblohou planety jeho loď prolétne jako nic. Goa'uld má stále zavřené oči.
„Klidně je otevři.“ řekne přízračný Maybourne, znovu se objevující nalevo od něj. Loď velkou rychlostí letí nad rozsáhlými městskými zástavbami.
„Není třeba. Sken povrchu, jak jinak bys to chtěl najít?“
„A samozřejmě jdeš jen tak na procházku.“ usoudí sarkasticky Maybourne
„Už půjdu. A ty už jdi také.“ řekne Leagnar, otevírajíc oči, a odcházeje ke kruhům…
Procházka. To ano. Opuštěnými mrakodrapy, jejichž bývalí obyvatelé kdesi zmizeli…a nepřekáželi, po celou dobu, kdy se Leagnar vydával za dalším a dalším zdrojem, ponechaným jakoby k ničemu.
Zatímco Leagnar drze a beze strachu odcházel s posledním vybraným zásobníkem energie, jeho přátelé konečně dorazili, a hasili si to přímo na Asuru, která mínila, a také že odpověděla.
Sotva byly vypáleny první dronové salvy, z povrchu i z lodí, zapojili se do boje ještě jedni nezvaní návštěvníci
První co Wraithové poznali při příletu, bylo peklo. Je možné, že až teď leckterý Wraith pochopil, co lidé myslí peklem…vletěli přímo do cesty proudům dronů. Nedali se ovšem tak snadno. Palbu opětovali do všech stran, ale získali silně nevýhodnou pozici. Goa'uldi útočili na a skrz Wraithské lodě, a z druhé strany proti Wraithům pálily jak lodě, tak silná planetární obrana. Než se všichni nadáli, situace se změnila v nepřehlednou palebnou řež. Svarog nebyl žádný hlupák, a uměl si spočítat, že lépe bude, držet před sebou Wraithy, ať schytají nejvíce zásahů. Drony už i tak nenávratně vyřadily čtvrtinu Ha'taků. Přirozeně – Wraithové na tom byli mnohem hůře.
Jejich nová naděje, celá záložní flotila na útok proti parazitům – byla bez námahy ničena obludnými zbraňovými systémy.
Nikdo z bojujících si nemohl povšimnout neviditelné lodi, vypouštějící pravidelně, okolo celé planety, černé objekty. To, že jsou černé také nemohl nikdo z nich vědět, neboť měly také maskování. Dokud se neoddělily.
Loď, která je vypustila, kličkovala okolo bojujících. Cosi stříbrného, přízračného, se kolem jejího neviditelného trupu rozplývalo. A jak se to rychle objevilo, tak to i zmizelo.
V každém případě, loď se demaskovala, a vlétla do hyperprostoru. Jen tak tak totéž stihla i zbylá goa'uldská plavidla, než záblesky vybuchujících bomb rozložila veškerou hmotu planety a jejího okolí na kosmický prach…
Velmi brzy, na únikových souřadnicích, Svarog přemítal, jak postupovat dále. Leagnarova loď tam totiž nedorazila. Ani po mnoha hodinách.

Opět luxusní.....těšim se na pokračování:)

Tak teď se nám zavřely další možnosti s Asgardy. dostávají solidně na frak !! Chtělo by to nějaké velké Asgardské vítězství.. a víc se dozvědět o Tokerské hybridní lodi

Jako vždy perfektní díl. Asgardé dostali pěkně na pr**l, tak jsem zvědavej jak budou pokračovat.

- 13 - Diplomacy

Toto je spoiler!!!:

Apophis a Sokar zahajují protiofenzívu, s cílem odrazit Asgardský útok. Mají na to však dost prostředků? Nepoučili se Asgardé ze svých chyb? To vše je goa'uldským vládcům nejasné. Mají však riskovat budoucnost svých říší? Tok'rové vytvářejí novou, ne zcela dobrovolnou alianci proti Goa'uldům.

No doufám že Asgardé "vyhrabou" nějakého dobrého bojového velitele, jinak jsou tímhle stylem ko

[Dragon]

Tak jsem se konečně dostal k přečtení a musím poznamenat že to byl luxusní díl.
K Asgardům se vyjadřovat tady nebudu. Jen doufám že tu další díl bude brzo

Wohohoho!! Musim říct že jde o naprosto luxusní příběh!!Během dneška jsem přečetl všechny díly, úplně mě to vtáhlo!!! Myšlenka Goualdů v Pegasu je perfektní pro povídku a všechny ty zvraty tam a nápady!!!

Jen si řikám, proč ten antik řekl tomu Leagnarovy o tý planetě se všema těma věcičkama, kterých bude asi hodně a neřekl to těm Tokrům . Jinak luxus jak si tam vybíral ty ZPMka mezitim než přilítla ta flotila .
No a azgardi? Ty dostali pěknej klepec, měli zaútočit na ten Delmak a bylo by hotovo .

Mno už se těším na další díl!! Je tam mnoho zajímavých věcí!

Stargate Pegasus : Divitae - 13 - Diplomacy

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

„Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.“
- Konfucius

Nejsilnější vládce galaxie jde osaměle chodbou svého paláce na Delmaku. Bez doprovodu, pouze s nepostradatelnou „ozbrojenou rukou“ vejde do komnaty, jejíž osazenstvo poklekne a přivře oči, na znamení nejvyšší možné úcty. Sokar to pochopitelně přejde bez povšimnutí, a usedne ke stolu. Sotva se posadí, ostatní přítomní si sednou také, ovšem na o poznání nižší křesla, a zjevně dle předem sestaveného pořadí.
„Jste tu, abyste si vyslechli příkazy vašeho boha. Připomínky či přerušení nestrpím.“ řekne tiše a prsty, zapasované v konstrukci „ozbrojené ruky“ lehce poklepou kovovými konci o zlaté okraje trůnu.
Je zde asi tucet Goa'uldů a Jaffů, mistrů. Goa'uldi jsou logicky blíže k Sokarovi, ale nezdá se, že by byli takovou poctou skutečně naplněni. Staří Jaffští mistři se ani neodváží vzhlédnout k jeho očím.
„Nastal čas, vrátit jim jejich odporný čin. Musíme zničit, jejich základny, jejich světy, pozabíjet všechny Asgardy, do posledního!“ řekne hlasitě a smrtelně vážně Sokar
Ambiciózní a troufalý útok Asgardů na říši byl zastaven, ale kdo ví, co vymyslí jejich vládce. Je snad natolik šílený, jak se říká, že je schopen nařídit útok na jejich domovské světy? Už zastavit takovou sílu byl učiněný zázrak. Je snad schopen myslet na něco zhola nemožného? Určitě ano. To vše je patrně na tvářích jeho poddaných vidět, protože Sokar náhle zažhne očima, hlavou pohne mírně dozadu a pokřiveně zašklebí se. Jeden z Goa'uldů nejblíže němu se již vyznal v reakcích svého pána, ale většina si pozdě uvědomila, že jejich pochyby byly na nich až příliš vidět. Zachovat netečný a bezvýhradně poslušný výraz zvládá každý Goa'uld i Jaffa nesrovnatelně lépe než člověk, ale neštěstím pro ně bylo, že tento konkrétní vládce, byť velmi starý, znal dopodrobna veškerý hovor těla a tváří.
V každém případě Sokar „ozbrojenou rukou“ rozrazil na kousky kamenný stůl, a většinu jeho pochybovačných služebníků bylo zabito. Kromě toho pohotového důstojníka. Nezachránil si život na dlouho, což mu došlo ve chvíli, když se sbíral ze země, a vládce ho zvedl do vzduchu. Byl by se snad bránil, i když si byl vědom, že by šlo o sebevraždu tak jako tak, ale s „ozbrojenou rukou“ mířící na jeho hlavu se jaksi soupeřit nedá.
Jeho zděšení se znásobí, když se jeho pán zasměje, a vycení při tom své nepřirozeně ostré zuby. Ďábelské oči v místnosti osvětlené plameny, efektnějšími než obvyklé zdroje světla, opravdově vyniknou, že i Goa'uldovi, zvednutému do vzduchu, se objevují kapičky studeného potu.
„Svého boha velmi dobře znáš. To je dobře.“
„Můj pane, já…“ težce ze sebe dostává důstojník, ale jeho slova jen způsobí silnější, už tak ocelový, stisk.
„Ti ostatní byli ubožáci, a stejně tak zemřeli. Ale ty – ty jsi dokázal, že znáš svého pána. Velmi dobře. Proto neskončíš rozčtvrcený, a tvé kusy neskončí na kůlech cestou do mého paláce jako ty jejich. Ne. Zasloužís si místo v hrobce pod mým palácem, spolu s dalšími, kteří zemřeli pro svého boha se ctí.“
Nic dalšího v životě slyšet nemohl. Za posledním slovem se z komnaty ozval nepříjemný zvuk praskotu.

Vesmírem se volně, a bezvládně pohybuje jedno těleso, velmi daleko od nejbližší hvězdy. Stříbřitá, pulsující koule obklopuje na pel'taku Leagnara, který se uvnitř zapnutého štítu nestačí divit, co se to stalo. To stvoření doslova proteklo dovnitř lodi, jakmile zjistilo jeho záměry, s úmyslem ho zabít a ovládnout loď. Bohužel pro oba to nebude tak jednoduché.
„Jaký je to pocit, vědět, že je konec? Třeseš se, potíš se vidinou úplného konce?“
„Dobrá. Možná teď máš pod kontrolou loď, a věřím ti, že se přes můj štít dostaneš. Až na jednu nepředvídatelnou drobnost, Hlase – nemůžeš mě zabít, aniž bys zabil sebe.“ řekne suše uvězněný
„Nemáš jedinou šanci uniknout, ty drzý hmyze. Není nic, čím bysi mě mohl porazit.“ prohlásí sebevědomě hlas linoucí se z toku kovových částic.
„Naneštěstí pro tebe, jsem upravil jeden antický zásobník energie tak, že při určitém druhu subprostorového signálu exploduje. Byl by to velmi efektní konec i pro tebe.“
„Jak se opovažuješ! Není možnosti, abys to dokázal!“ zavirbluje temně stříbřitá hmota naokolo
Goa'uld neslyšně ukáže na svou „ozbrojenou ruku“, která se již příliš nepodobá těm starým, vyráběným Raem a jeho následovníky ještě za Furlingských válek, ale obsahuje mnoho funkcí. A jedna z nich je i vysílač…
„Patrně pochopíš, že důvěra a poctivost je mé rase, stejně jako Lidské, velmi vzdálená. Jen pojistka, kterou si připravil, kdyby mě čirou náhodou chtěl někdo podvést. A jsem rád, že jsem to udělal ještě před odletem z planety. Vidím to na dlouhé čekání nás obou….“ dovysvětlí Leagnar, a hmota silně zapulzuje a nateče na, k tělu přilnutý štít. Energetická bariéra začne silně jiskřit, ale náhle se zastaví, a znovu se vzdálí.
„Ustoupíš ke stěně pel'taku, nebo to nezastavím!“ řekne Goa'uld neústupně
Nezbývá ti nic jiného, ty kovová špíno. Cítils, jak se jeden z těch zásobníků přehřívá, co? I ty se boj konečnosti. Možná jsou pro tebe všichni hmyz, ale ty jsi jen nechutnou nákazou…vida.
Kovová, slévající se struktura, začne silně pulsovat, a loď zaléhají chvíli komické, chvíli hrůzyplné skřeky, znějící chvíli jako elektronické signály. Goa'uld je překvapen, proto míří ke konzoli na druhé straně pel'taku. Humorné. Superinteligence, prohlašující se za všehomíra, se potýká s virem, který jsem nainstaloval jako zadní vrátka, kdyby si s mou lodí někdo zkusil hrát.
Leagnar vyběhne do lodi, hermeticky dá uzamknout pel'tak, a vypustí atmosféru. Nevěřil, že by to mohlo fungovat, ale protože jeho jediný druhý plán je ohňostroj o síle mnoha antických zdrojů, tedy výbuchu, který by určitě překonal několik supernov najednou, není moc na výběr.
Ale skutečně. Obrovské, smrtelné nebezpečí, jehož ubohé torzo se snažilo přežít na jeho lodi, skončilo neslavně, jako svíjející se masa neutronia.
Takhle to nemůžu nechat, řekl si Leagnar. Zatímco jeho loď kroužila ve velkých obloucích od zbytků Hlasu, který se ztuhlý vakuem nehnul z místa, pomalu a opatrně zvedl jeden z drahocenných zdrojů energie. Ten jeden, připravený jako malá past pro jeho nevěrné služebníky. Vložil jej do záchranné kapsle.
O pár minut nato, loď proletěla těsně nad zbytkem zničené stvůry, vystřelujíc kapsli, a hned skáčející ho hyperprostoru. Cítilo to smrt při výbuchu? Cítilo to vůbec něco při svém rozložení na atomy? Asi sotva. I kdyby, žádnému tvorovi v galaxii nemůže toho být líto…a jeho stvořitelům už vůbec ne.

Wraithská císařovna je zahalena smutkem. Je to cosi naprosto neuvěřitelného. Žádné lidské slzy, nebo křik. Ne, ten je u Wraithů jen symbolem boje, života a zuřivosti. Ničeho jiného. Wraithský smutek je čiročirá apatie. Ani slovo, jediná hláska, jediný pohyb nebo stáhnutí svalu.
Prohráli. To se nedá vrátit. Neměla nikdy nechat ty hlupáky vytvořit něco, nad čím nemusí získat pevnou kontrolu. Kdyby použili jen obyčejný, ale i tak velmi účinný typ viru, a nemuseli obětovat flotilu při zničení jejich výtvoru, mohli zvítězit. V boji a čestně. Koneckonců, přece zvítězili nad Antiky! Parazité mají víc lodí, válečníků a bojových zkušeností. Ale ani náhodou se jim nemohou vyrovnat vědou a technikou. Čím to je tak jiné? Odmítla si zkrátka připustit, stejně jako jiní, že proti rase, které nezáleží na životech jakékoli formy života v jakémkoli množství, a kterou žene jen čistá touha po kořisti, mohli bojovat jen z plné síly – se všemi rezervami a všemi válečníky. Ani je nenapadlo, že na Goa'uldy nemohou útočit stejným způsobem, jako mezi sebou nebo jak útočili na Antiky – lekce, ani dílčí krvavé porážky nebo úskoky nemají smysl.
Dnes, když si císařovna sumíruje v hlavě nejlepší šanci opustit galaxii a začít jinde, to ví všichni zbylí Wraithové. Více nebo méně to vědí všichni, do posledního bojovníka a pilota.
Z rozjímání roztodivného stavu, který se dá nazvat smutkem, jí probere člověkem neslyšitelný zvuk. Hlas oznamuje objevení neznámých, právě odmaskovaných lodí.
Okolo jejího trůnu „vyroste“ ze zdi a mlhavé podlahy mnoho zařízení, zřejmě pro její manuální obsluhu.
Kuriózní situace. Gigantická umělá planetka Wraithů, hlavní a poslední zbývající centrum jejich rasy, bylo docela jednoduše obklíčeno tou nejnepravděpodobnější sebrankou lodí, jakou si lze reálně představit – dva antické křižníky, několik wraithských, goa'uldská mateřská loď, osmero lodí rasy, která Wraithům uniká, a přes stáří svých lodí stále existují, mnoho menších lodí, především nákladní goa'uldské a několik wraithských Korvet a letek Dartů - a nad tím vším trůní kolosální a ošklivý slepenec, obrovská loď nehezkých tvarů, vybavená nejdokonalejší energetickou zbraní Antiků.
Všechny v okamžení obklíčily planetku. Císařovna však váhala. Ano, jsou schopni se ubránit a zničit jak ty zrádce, tak jejich patetické spojence – jenže by je to stálo hyperpohon, a planetka má jen nutné zásoby. A do té doby by je Goa'uldi, kteří se určitě s hltavostí vrhli do všech koutů Pegasuské galaxie po té jistě strašné bitvě u Asury, zničili i se všemi nadějemi na pomstu a život jinde.
„Velké a vznešené císařovně Wraithů! Mluví s vámi Garshaw z velké Rady Tok'rů - tuto výzvu posílají jen nepřátelé Goa'uldů – nabízíme vám spojenectví.“
Jedno těm vzbouřeným parazitům musí císařovna přiznat – jejich drzosti neznají meze.
„V případě zamítnutí bude vaše rasa odstraněna. Nebojíme se ztrát ani smrti, jen toho, že náš společný nepřítel bude ovládat již dvě galaxie – i kdyby se vám podařilo uniknout našim lodím, Goa'uldi vás najdou. A pokud jsme vás našli my, najdou vás i oni, ať se vydáte kamkoli.“
„Co můžete nabídnout, kromě vašich slov?“ ptá se královna, vidouc na senzorech, že odpalovače dronů i paprskové zbraně jsou přesně namířené na napájecí zařízení. Exploze jen jednoho by planetku roztrhlo jako nic.
„Víme, že jste schopni v krátkém čase a za dostatku surovin nechat vyrůst celou flotilu lodí.“
„Urychlený růst způsobí, že lodě nebudou tak kvalitní, a budou snadno zničitelné. Růst potřebuje mnoho energie, centrum bude bezbranné.“ věcnost císařovniny mluvy dá znát, že dobře ví, jak jim teď musí zobat z ruky
„O to se nemusíte starat. Vaši ochranu zajistíme zde. Suroviny vám právě posíláme.“
Lodě Cestovatelů, Ha'tak a nákladní lodě otevřou vnitřní prostory v přímé blízkosti planetky, vypouštějíc nesčíslně kovových cihliček, plechů, prutů a vůbec všeho. Jen tak se vznášejí prostorem, až je gravitace umělého tělesa přitáhne k sobě. Povrch začne žhnout, a kolosální organická chapadla se začnou slizce spojovat, zvětšujíce svůj objem. Jako maso a kosti k sobě začínají přiléhat, povrch, kde se vytváří lodě, žhne.
Novorozené lodě tepou a pulsují jako živé svaly a orgány, prohýbají se, vytryskujíc jakési šťávy do vesmíru. Živí tvorové z kovů nyní působí křehce, až téměř rosolovitě.
„Lodě ještě nebudou nějaký čas vyzrálé, je třeba počkat. A souhlasím s vaším návrhem, pokud nám sdělíte váš plán. Jestli je skutečně nadějný na zničení parazitů. Jestli ne – umíme zemřít, a vezmeme vás s sebou.“ řekne bez okolků císařovna. Zachránit rasu je i nad její hrdost. Přestože by si to nepřupustila, nebýt invaze.

Svarogovy lodě při opuštění hyperprostoru u planety zvané Taranis narazí jen na hlídku jednoho Křižníku a několika Korvet, které byly popraveny hned první plazmovou salvou. Jeho lodě ani nenahodily štíty, a palba na zjištěnou základnu Wratihů se připravili o důkazy aktivity Tok'rů, kteří před nedávnem opustili planetu pod palbou v antické lodi…
„Já, lord Svarog nařizuji všem lodím flotily pálit na zjištěný cíl pod štítem!“ rozkáže a dle senzorů určuje co nejpřesnější souřadnice. Antický štít Wraithům nestál za zdržování lodí, proto nechali jen menší obléhací posádku. Soustředěné bombardování nestabilními hroudami plazmy však neměl šanci vydržet déle. V tomto případě ale Svarog nevědomky zachránil celou planetu, protože nekontrolovatelné čerpání energie mohlo brzy způsobit masivní erupce a zničení povrchu a atmosféry prachem a lávou.
Exploze základny zjevně Svaroga uspokojila, protože nařídil odlet. Všechno se sehrálo během hodiny. A během té hodiny se další čtyři oddělené goa'uldské flotily rozletěly po galaxii jako kobylky. Té, které velel sám Svarog, likvidovala nebezpečnější cíle, tedy všechno, co by se mohlo vážněji bránit.
Primitivní a neobydlené světy byly po celé galaxii obsazovány bojovými jednotkami, pochodujících z bran po celé galaxii, a zajišťujíc jak bohaté zdroje surovin a otroků, tak strategické planety, proměňované v tvrze.
Zbylé odbojné a problémové světy měla na starost ona čtveřice bojových flotil, a jeden svět byl zvláště problematický - Genii. I přes předešlé lekce z orbity, kdy se většina povrchu proměnila na jedno velké spáleniště, a mnoho podzemních zařízení se zřítilo, domorodci tvrdošíjně odmítali kapitulovat. A naneštěstí pro ně, jejich planeta byla skrz naskrz plná žil těžkých kovů, které mohly posloužit jako slušná alternativa naquadahu v pohonných jednotkách říše Goa'uldů. Jejich brána byla eliminována dávno, při prvním náletu, takže dosud byla celá jejich civilizace uvězněna na planetě. A možnost stavby kosmických lodí byla silně nepravděpodobná. A i kdyby – kam by šli?
Zjevná důležitost byla nyní přímo potvrzena, když se v desítkách ohnivých čar ukazují vyloďovací plavidla plná Jaffů a lidských žoldáků. Ztráty jsou poměrně velké, ze spálené země se na poslední chvíli doslova vyhrabalo několik set mnohahlavňových věží poseté rychlopalnými kanóny, a piloti ve vyloďovacích kluzácích museli složitě kličkovat i v křížové palbě. Nebýt podpory celých letek Alkeshů, nevyšel by na povrch jediný živý válečník. Díky tomu byly ztráty jen čtvrtinové, a lidští ženisté, řídící se vyspělými hloubkovými senzory, kterými byly vybaveny některé Alkeshe, vytrhávali ze země náložemi ty nejtajnější vstupy do chodeb. Obyvatelé planety byli schopni je zajistit vůči Wraithům, a jejich technologii, ale tentokrát po nich nešli oni….
„Zatraceně, pohněte si, nevíme jestli se ten průchod nezřítí!“ řve do vysílačky ženista, celý od černého bahna, přičemž neopomene důrazně poslat do prdele velitele praporu, který se vylodil dále, než měl.
„To říkáte tak klidně?! Jak nás potom odtamtud dostanete??“
„Klid, majore Dubsky! V nejhorším mateřské lodě prorazí palbou hlavní klenby, ty jsou stabilní, jen to zavalí ty civily vespod. A pohněte si, nemáme na vás celý den. Jestli se na nás zevnitř vyřítí rozzuřený domorodci, vrátím se třebas z pekla a podříznu vás ve spaní, majore!“ žařve velitel ženistů, a třískne vysílačkou o kamenitou zem, kterýžto účinek, tedy rozlétnutí vysílačky na kusy, zůstane bez odezvy. Víc pozornosti si zaslouží jiné věci, například kusy těl jeho mužů a i mnoha Jaffů, kteří zaplatili za odpálení vchodů do podzemí.
Tento velitel viděl už hodně, ale řetězově propojené miny a nástražná zařízení jsou neuvěřitelný svinstvo, a nejen podle něj - na něco takového si nikdy nezvyknou ani zvlášť otrlí jedinci.

Rozzuřený Apophis ve své Modré lodi rozmaluje nábytek. Smrtelný vztek jej obklopil, už vytřeštěné oči jeho vlastního lo'taura, kterého v rozzuření zabil, protože se mu dost rychle neodklidil z cesty.
Neodnesl to jen on sám. Pokud by věděl, co při svém příletu udělal jednomu z Jaffů, nevyšel by ze své komnaty týden. To jen ovšem v případě, že by si ho nezavolal pro spravení nálady. S minulým lo'taurem byl jeho pán ještě spokojenější, kratochvilné kousky od něj dokázaly obměkčit i Goa'ulda.
Dokud ještě před chvíli žil, slýchal mnoho historek od jednoho hovornějšího Jaffy (tedy mezi pánovými Jaffy docela výjimkou), s jeho předešlým lo'taurem, dokud to nepřehnal s pitím, a neurazil Prvního muže, bylo mnoho legrace. Do okamžiku, kdy zemřel, chtěl být svědomitým lo'taurem, a dělat všechno co k tomu patří.
Například obléct dvanáctileté otrokyně do pestrobarevných mašlí okolo hlavy a pasu a pak je nechat po kolenou se plazit v chodbách okolo Apophisovy komnaty, ječících zvířecí písklavé zvuky, to by ho nenapadlo. Údajně to jeho pána rozesmálo, a ani oni nepřišli zkrátka, neboť ty otrokyně pak dal k dispozici Jaffům na lodi.
Nebo jiná chvíle, kdy byl jeho pán v podobném rozpoložení po prohrané bitvě s vládcem Kronosem, přivedl na řetězích tři otroky, a mrskal je bičem z Nakhlovského jelena, dokud se bolestí nepodělali. To o všem nebylo vše, kdyby to nedotáhl do konce, Apophis by ho takhle zmrskal sám, že mu zasvinil podlazu, takže těm zmučeným mužům hodil několik živých novorozeňat, ať je před svým pánem snědí. Ve finále si ještě pohrál s trojzubcem, a jeho pán vypadal, že mu ještě zatleská.
Apophis vybíral členy své gardy velmi pozorně, jen u Teal'ca na Bra'tacovo naléhaní umírnil svou volbu. Po odhalení jeho shol'vských názorů nepromíjel nic. Žádný prašivý Jaffa ani lidský otrok si nezaslouží jeho pozornost, pokud se protiví svému bohu, a u své elity neočekával jedinou známku slabosti. Jeden pozitivní smysl to mělo – jeho oblíbený lo'taur se smyslem potěšit svého boha jej naučil, že i lidé jsou jako válečníci a plnoprávní poddaní užitečnější, než jen jako otroci v dolech a loděnicích, přestože o tom sám dosud polemizoval, Tau'ri takto zachránil a povznesl vlastně jen jeho oblíbený lo'taur. Samozřejmě – to ví jen Apophis sám.

Temné skalní chodby, vyztužené kovovými konstrukcemi, se otřásají výbuchy na povrchu, a zlověstné trasírky střel z jedněch, i druhých stran chodeb je osvětlují dostatečně. Asi sto metrů dál, v jiné chodbě, odjišťuje jeden z žoldáků napalmový granát, a hodí ho do nepřehledné změti nepřátel v šedohnědých uniformách.
Nebylo to zadarmo, neboť tento voják schytal několik kulek do plic, než se zase stihl znovu skrýt za zahýbem skály. Dříve, než zemřel napáchal maximum škod – změť civilistů, i vojáků, kteří se kryli ženami a dětmi, vzplály, a křik žen a dětí, proměňované ve spálené mumie, se žoldákům zařezával do mozku jako vrtačka.
Tentokrát to nevydržel Pierre, a zatímco běželi dál do chodeb, přesnými střelami rozdával rány z milosti i těm s méně vážnými popáleninami. Zastavují se až u ohromných okovaných vrat, téměř jako od trezoru. Ženisti, běžící hned za útočným komandem, připevňují velké nálože na okraje, a zapichují do nich dálkové odpalovače.
„Základno, tady Rosomák 9! Probili jsme se až k bráně města! Chystáme se k odpálení dveří! Máme pokračovat, nebo počkat na posily? Příjem!“ hlásí Charlie do vysílačky, zatímco jsou všichni před výbuchem ukryti. Mnozí si přebíjejí zbraně. Jen Pierre dále zachovává klid, a zapaluje si cigaretu. Jiný voják zápasí se zaklíněnou nábojnicí ve zbrani.
„Rosomák 9, máte povolení k akci! Přijat plán Mesiáš!“ ozve se z vysílačky, a Charlie dobře ví, co to znamená – celé podzemní město musí být pěkně postaru vyčištěno, civilní obyvatelstvo posílat chodbami nahoru, všechny osoby vojenského charakteru zlikvidovat – aby se mezi budoucími otroky neroznesla rychlá rebelie.
Rychlý konec prostřednictvím napalmu a prostřelení kleneb tedy odpadá. No nic. Zahnali jsme je do děr jako králíky, tentokrát je vyženeme zevnitř, pomyslel si Charlie, a odjišťoval plynové granáty s nepříliš radostným symbolovým označením

Anise běží krystalickou chodbou k velké komnatě, stále ještě se zvětšující do šířky. Tok'ra za to odpovědný už ukládá zbylé krystaly do kovové krabice a s úsměvem se ukloní mladé ženě.
Taktéž se jí ukloní i udýchaná Anise.
„Jaké jsou výsledky? Souhlasila císařovna se spojenectvím?“
„Ano, naše královno.“
„Nemusíš být natolik formální, Anise. Jste přece všichni mé děti.“
„Omlouvám se, ještě si nikdo z nás nezvykl. Je to zázrak, matko.“
„Nejsi sama, Anise. Abych nezapomněla – má hostitelka Zenna si přeje mluvit s Freyou.“
„Dobrá tedy.“ obě skloní krátce hlavy
„Co mi chceš říct…znám tvé jméno…ty jsi
„Chci s tebou mluvit o lidech ze Země.“
„Naše matka nás již informovala o té alince. Daniela Jacksona dobře známe, je to čestný a statečný člověk.“
„O něm mluvit nechci. Doktor Jackson mi řekl něco jiného – mám vám vyřídit, že plukovník O'Neill může být naživu. A také – že to mám říci jen vám. Egerie to respektuje, koneckonců je to jen mezi námi, ne?“ a Pangaranka se pokusí usmát, ale když uvidí, že Freya změnila klidný flegmatický výraz, který patří i k Anise.
Egeria ani Zenna nemůže vědět, jak to bylo, ani, že už sama Anise byla citově dosti rozrušena, když zjistila, že doktor Jackson žije, a vede překvapivě silnou alianci hnutí odporu proti Goa'uldům a teď i proti Asgardům.
„Je to všechno?“ řekne neklidně Freya, vypadající jako v mátohách
„Ano…“ odpoví jí Zenna, uvažující, proč to měla říct jí. Nemusel přemýšlet dlouho – ta věc je přece tak snadno dedukovatelná jako facka. Nyní je u slova zase Anise.
„Je mi líto, ale mé hostitelce není příliš dobře. Smím odejít? Máme mnoho na práci.“
„Můžeš mé dítě…sama se brzy odeberu do lodi, nemohu vás přece znovu opustit.“

To, co se stalo na Genii sledoval ze své zamaskované lodi i sám lord Leagnar
Leagnar je po obletu několika soustav, odkud zjistil aktivitu jeho vojsk,se navrací na Renec, potěšen, že flotily postupují vpřed – není nic, co by je mohlo zastavit…
Možná přijde někdo na způsob, jak tyhle antické zásobníky energie vyrábět…

Napadla ho poté ještě jedna myšlenka, při které ho zamrazilo – kdyby on byl na místě té věci, nenechal by si někde na VELMI bezpečném místě svou kompletní zálohu?

Dobré pokračování. Kouká že se nám z "milé" povídky stává plnohodnotný thriler

no paráda..takovej dotaz..nebudeš to třeba vydávat knižně?
ne opravdu to je velmi dobrý a těšim se moc na pokračování;)

- 14 - Road To The Hell

Toto je spoiler!!!:

O Asgardech není stále nic známo, Goa'uldů se začínají čím dál více zmocňovat obavy ohledně jejich náhlého zmizení. Průzkumníci, vyslaní k Chráněným planetám a k okraji Idy, se nevracejí. Křehká a vynucená pegasuská Aliance začínají přepadávat první, sotva vytvářené základny na planetách. Sokar je přesvědčen, že je nutno hrát vabank, neboť vzhledem k absolutnímu nedostatku válečných zkušeností se spíš budou pokoušet uplatnit psychologii a vyspělejší techniku. A rozptýlit právě posílenou flotilu plnou nejmocnějších goa'uldských lodí poslední doby se rovná sebevraždě. Jak tedy z toho ven…

[Dragon]

Tak jsem si to přečetl a musím poznamenat (opět ) že se ti to povedlo

Pevně věřím, že vám další díl dopíšu do víkendu.

Nějak mi do toho vlezla spousta jiného psaní...

[Dragon]

ty radši už neslibuj žádné pevné termíny
jinak další díl by neuškodil, klidně sem dej jen jeho půlku, ale něco dej,

Jo no, asi se na ty termíny vykvajznu

Je to holt problém, když dojde zápal u poslední stránky

Příští týden to tu ale fakt a komplet hodím.

Jakože furt si věřím, že to celé dopíšu do října...

[Dragon]

Vlad Dracul píše:

...

Příští týden to tu ale fakt a komplet hodím.

Jakože furt si věřím, že to celé dopíšu do října...

Další termín? tak to jsem zvědavej a doufám že ti tentokrát výjde.
jinak s tím Říjnem by to bylo dobrý, jen kdyby ti to vyšlo. přeci jen je už konec Září (tedy skoro)