Ledové povídky (věčný nepřítel nedokončen)

Tak už se povedlo no a až se vzpomatuju z těch editací a kopírování a mazání, tak tam snad přidám i odkazy na jednotlivé části těch povídek

[Dragon]

no nemůžeš říc že jsem tě nevaroval
ale věřím že se to potom vyplatí (doplnit o jednotlivé díly )

vyplatí- nevyplatí toď otázka ale mozek je z předchozích editací totálně zmagořenej takže zas někdy příště až se budu chtít vygumovat.
Jinak pro čtenáře mých povídek menší info: Do 14 dnů se můžete těšit na překvápko

do 14 dnů,hm, nechceš to zkrátit třeba na hodiny

nechci nic uspěchat, jelikož si chci na dalším projektu dát hóóódně záležet a je dosti časově náročný

EDIT: Tak jsem konečně dodělal odkazy na úvodní straně na povídky a jejich části zde uveřejněné

Dočetl jsem tuhle novou povídka je pěkná, jen škoda, že oba umřeli, mohlo to mít zajímavé pokračování.

Toto je spoiler!!!:

chtělo by to nejakej spoiler

tak teoreticky bych mohl nějaký spoiler na svůj další projekt nahodit, nebo bych mohl dát dokonce i jakousi úvodní část, ale to bych musel dostat souhlas od svého tichého společníka a taky byste mě pak nesměli ukamenovat, když byste byli napnutí a čekali na pokračování
Takže jdu radši dál psát a klidně napište vaše názory, už se na ně těším

ICE: Tak se poraď se svým tichým partnereme a neboj, já kámeny házet nebudu.
Já spíš hážu nože.

bojim, bojim, bojim Můj tichý společník už vyslovil souhlas s uveřejněním jakéhosi úvodu k další povídce, takže možná dnes, možná zítra to uveřejním, to bude záležet na mé momentální náladě
2jakop: Já radši ráži 9mm

EDIT:toto je název další povídky

Toto je spoiler!!!:

Destiny of Pegasus

Povídka bude ale oproti ostatním uveřejněna v samostatném topicu. Další info brzo

Ice: tak to já radši rovnou nějakou raketu třeba Mark IX.

[Dragon]

no tak původně jsem dal souhlas a víceméně jsem Iceho donutil, aby to napsal on a ne já, a to z důvodu že mám obavu že to teď budu zdržovat já , ale jak jsem byl ujištěn, tak to nebude vyset na mě...tedy ne prvních x dní,

Toto je spoiler!!!:

tomu říkám Spoiler v pravým smyslu slova , ale děláš to dobře , jen je napínej )

jakop:
věř že se víc bojím já, ale jestli mark IX, tak se už nebojím, protože pochybuji že jí použiješ, když jsi v dosahu , ale těch nožů se vážně bojím, ale na druhou stranu je to s nimi prý bezbolestný...oproti kamenům

Dragon: Neboj, samozřejmě bych Mark IX odpálil, až bych byl mimo dosah zásahu.

pánové poprosím trochu k tématu aby jsme tu nebyli jsou tu tací kteří se chytí všeho a pak se jich člověk nezbaví (zasvěcení chápou)

EDIT: Tak po obědě uveřejním úvod k další povídce. Bude to ale nový topic s názvem výše uveřejněným. Odkaz na něj zde ale uveřejním a měl bybýt i v mém podpisu, tak nemějte strach že to nenajdete

EDIT2 Tak po dobrém obědě uveřejněn úvod další velké povídky.
viz: viewtopic.php?f=27&t=6960

Jednoduše řečeno - píšeš ----(hledám vhodné slovo)---- FAJNĚ

Sám vyžaduju kritiku, ale tady já kritizovat nemůžu téměř nic

Ale ono se něco najde ... (čistě jen moje subjektivní názory )

1. Na válčení to píšeš málo brutálně a málo sprostě. Takže víc vyhřezlých střev, vytržených chrupavek a ustřelených kusů hlav nebudou na škodu.

2. Zkus to udělat víc osobně - co si ti lidi myslí, víc vztahů a lidských vlastností

3. Battly jsou moc věcné a technicky psané - zkus to udělat víc umělecky, třeba "modravý puls Křižníku protnul pilotův obzor, a prorazil se trupem lodi žhavému kopí podbnému"

Ó sám veliký Vlad Dracul si našel čas a přečetl si i má skromná dílka Díky za tvoje hodnocení. jinak k tvým připomínkám - radám: Já spíš píšu jako kdyby to bylo nějaké hlášení. Vztahy mezi lidma moc psát neumím, ale co se týče té brutality války a boje, tak to určitě zlepším. no a to umělecké psaní ? Sám nevím, ale asi mou uměleckou můzu jsi musel potkat první ty, jelikož ke mě nějak nedorazila

EDIT: Tak vzhledem k nedostatku inspirace a k práci na Destiny of Pegasus, která je pro mě prioritní tu asi chvilku žádná nová povídka nebude, ale pokusím se to co nejrychleji napravit. Jen ta inspirace

Tak po delší době menší oživení. Díky Jakopovi si můžete povídky stáhnout jako soubor PDF

Kód: Vybrat vše

http://uloz.to/1718762/Ledove_povidky.pdf

EDIT:
Nebojte se zatím zde probíhá "pouze" klinická smrt, ale již pracuji na oživené těchto povídek, takže se máte po prázdninách na co těšit teda doufám, snad nenastane další tvůrčí krize

Tak po dlouhé době trochu života i sem.
Mam už sepsáno několik stran k další krátké povídce ze světa SG. Rád bych něco uveřejnil začátkem září, ale dle předběžných předpokladů bude mít povídka min dvě části, ale jejich vydání budou dělit minimálně 4 týdny nebo víc. Ještě není nic jisté tak to berte s rezervou, ale určitě povídky nebudu vydávat jak na běžícím páse

Tak je to konečně tu. Další kratší povídka právě vychází.
Přeji příjemné čtení

Věčný nepřítel

část 1.

Jedna z mnoha obyvatelných planet v Mléčné dráze označená jako P3R894
Na planetě podobné Zemi se otevřela červí díra. Hvězdou bránou prošel tým osmi mariňáků a dvou vědců.
„Poručíci Stafford a Ramos jsou přední hlídka. Kapitáne Stratte zajistěte se svým týmem bránu a okolí. My se půjdeme podívat na ty zříceniny a…“
„Maroje Parxi to nejsou zříceniny, ale velmi vzácné ruiny starobylého chrámu, možná dokonce z dob Antiků,“ skočil majorovi do řeči hlavní z vědců.
„Když myslíte doktore Kanterosi, že mezi zříceninou a ruinou je rozdíl, tak prosím, ale další debaty na toto téma odložíme,“ řekl major a pohybem ruky naznačil aby se vědci vydali na cestu za oběma poručíky. Doktor se na něj podíval výrazem rádoby nahánějícím hrůzu, ale major se jen zachechtal.
„Jak jsem řekl kapitáne. Rozkazy máte,“ dodal major.
„Ano majore. Budeme na kanálu šest, hlášení každých 30 minut,“ řekl kapitán a posunky přitom ukazoval svým mužům kam se mají rozmístit. Major na kapitánovy informace přikývl a vydal se společně s dalším členem svého týmu na cestu za oběma doktory a poručíky.

Skupinka čtyř vojáků a dvou vědců šla už dobrých 50 minut. Podle vzhledu okolní krajiny tu nikdo dlouhá staletí neprošel, natož aby tu někdo někde bydlel. Všude jen les, skály a vysoká bujná vegetace.
„Doktore, říkal jste půl hodiny. Tak kdy tam už dojdeme?“ ptal se podrážděně major.
„Klid majore. To byl jen odhad podle vzdušného průzkumu, ale už by to nemělo být daleko. Z té výšky odkud byly pořízeny fotografie tato cesta vypadala jako dobře schůdná.“
„Cesta? Jaká? Myslíte pruh téhle hnusně páchnoucí, víc jak metr vysoké trávy, která navíc pěkně řeže do kůže?“
„No defakto ano,“ řekl rozpačitě doktor. „Z výšky několika set metrů je poznat, že toto je starodávná stezka. Bohužel k naší smůle nebyla tato vegetace braná jako nějaký problém.“
„Pokud vím, tak vše bylo na vaše doporučení. Až s vámi příště někam půjdu, tak si vše raději zkontroluji sám. Kdyby tu alespoň nebyla ta skaliska, tak jsme mohli jít lesem. Tohle plukovníkovi O´Neillovi nedaruji,“ řekl a pak tišeji dodal. „Proto měl Jack ten škodolibej výraz, když mi oznamoval velení téhle mise,“ řekl major spíš už jen tak pro sebe. Doktor Kanteros se na něj podíval s jakýmsi omluvným výrazem v obličeji, ale když viděl jak se major tváří, tak raději jen přidal do kroku. Ostatní vojáci se jen usmívali. Ani oni nebyli z této cesty nadšení, ale když už prskal i major, tak to bylo něco.

Mezitím se u brány čtyřčlenný tým dosti nudil. Okolo jen větrem šumící les, spíše připomínající amazonskou džungli, jen podnebí bylo jiné. Bylo 11 stupňů celsia a foukal sice slabý, ale dost studený vítr. Navíc se v dálce na obloze začaly tvořit tmavé bouřkové mraky.
Kapitán Stratt odvrátil zrak od blikající obrazovky přenosného radaru a podíval se na nebe. Chvilku upřeným pohledem sledoval mraky a pak se podíval na hodinky.
„Bude to hodina. Je na čase na další hlášení“, pomyslel si. Vzal vysílačku a začal s hlášením.
„SG 8 volá SG 5.“
„SG 5 slyší. Něco nového kapitáne?“
„Ne pane. Všude je klid. Jen se na obloze začínají objevovat bouřkové mraky.“
„Také jsme si všimli i když náš výhled je dosti omezen stromy a skalisky. Myslíte že z toho něco bude?“
„Těžko říct majore, ale byl bych radši kdybychom to nemuseli zkoušet.“
„Chápu kapitáne. My jsme před chvilkou dorazily. Oba doktůrci se pustily do práce. Je tu mnoho různých nápisů a řekl bych i v několika různých jazycích. Doktoři jsou jak malí kluci co dostali novou hračku,“ řekl major a ve vysílačce byl slyšet jeho hluboký a drsný smích. „Předpokládám že se tu zdržíme několik hodin. Chrám se zdá být na povrchu rozpadlý, ale podzemní chodby jsou skoro nedotčené. Půjdeme je prozkoumat, tak je možné že ztratíme radiový kontakt. Jako spojku tu nechám poručíka Stafforda. Kdyby něco tak se tu ukryjeme než bouře skončí. Vy se zařiďte dle potřeby a vše oznamte na SGC. Další hlášení podejte za hodinu. SG 5 konec.“
„Rozkaz pane. SG 8 konec,“ řekl kapitán. Poté šel k ovládacímu panelu brány a zadal adresu Země. Když se otevřela červí díra, tak kapitán chvilku s obdivem pozoroval „vlnící se hladinu“.
„Nikdy mě ten pohled nepřestane udivovat,“ pomyslel si a přitom vzal vysílačku.
„SG 8 pro SGC.“
„Zde generál Hammond. Slyšíme vás velmi dobře kapitáne. Jaká je situace?“
„Vše je v pořádku generále. Zatím žádné kontakty. SG 5 momentálně prozkoumává ten chrám. Zdá se, že v podzemí je velké množství chodeb. Podle obou doktorů se dají časovat do dob Antiků, nebo těsně po jejich odchodu.“
„To jsou zajímavé informace. Pokud bude třeba tak pošleme další lidi.“
„Zatím to nebude nutné generále, dosud si stačíme. Navíc se zdá, že se blíží dost silná bouře. Majorův tým se ukryje v ruinách chrámu, ale mi se budeme při zhoršující se situaci muset evakuovat. Zde nemáme možnost úkrytu.“
„Dobře kapitáne. Pokud to bude situace vyžadovat, tak se vraťte na základnu.“
„Rozkaz pane. SG 8 konec,“ řekl kapitán a během pár chvil se červí díra uzavřela.

Během pár hodin od hlášení nebe změnilo barvu na temně šedou a začal sílit vítr. Netrvalo to dlouho a nebe potemnělo ještě víc a mohutné blesky začaly křižovat oblohu a v lesích bylo vyvráceno už několik stromů. Začala mohutná bouře doprovázená velkým množstvím deště a velmi silným větrem.
„Kapitáne budeme muset pryč. Stromy tu jsou vysoký a můžou na nás kdykoliv spadnout.“
„Taky bych to tu nerad pokoušel. Takové obrovské blesky jsem jak živ neviděl a to že jsem u nás na Floridě zažil pěkných pár hurikánů,“ řekl kapitán když se najednou všichni vojáci instinktivně přikrčili při mohutném zadunění hromu.
Kapitán se pokusil navázat radiový kontakt s SG5, ale vlivem bouřky a atmosférického rušení se mu to nezdařilo.
„Sakra. Rušení je příliš velké. Major se stejně asi už dávno ukryl do těch ruin. Seržante ihned vytočte SGC! Už tu nemůžeme déle zůstávat,“ řekl kapitán a jako by na znamení že má pravdu, mohutný blesk roztříštil blízký strom a jeho zapálené zbytky dodávaly atmosféře na dramatičnosti.
Během chvilky se otevřela červí díra a po odeslání bezpečnostního kódu čtyřčlenný tým prošel horizontem událostí.

Země
V SGC už čekal generál Hammond na hlášení.
SG 8 pod velením kapitána Stratta odešla za generálem ihned po průchodu bránou. Cestou za sebou zanechávali mokré stopy z promočeného oblečení a vybavení.
„Kapitáne jak to vypadá?“ otázal se generál a pokynem ruky salutujícím vojákům naznačil aby se posadily.
„Pane je to tam dost zlé. Takovou bouři jsem ještě nikdy neviděl. Vítr láme stromy jako by to byly párátka a blesky by určitě zničily několik čtverečních mil kdyby udeřily naplno.“
„A co tým majora Parxe?“
„Nevím generále. Poslední kontakt s SG 5 byl před několika hodinami, když bouře začínala sílit. Věřím, že pokud zůstali ukrytí v těch ruinách v podzemí, tak jsou v bezpečí.“
„Děkuji kapitáne. Nyní pro ně asi nejsme schopni něco udělat. Musíme počkat dokud bouře nepoleví na síle. Běžte se nyní převléct do suchého a najezte se a odpočiňte si.“
„Rozkaz generále,“ řekl kapitán Stratt a při vstávání ze židle ještě dodal. „Generále rádi bychom pak šli zpět až to podmínky dovolí. Pokud by se major neozval, tak ho půjdeme hledat.“
„Děkuji vám kapitáne. Vám i vašim mužům. Budu s vámi počítat. Až budete zapotřebí pošlu pro vás.“
„Díky pane!“ řekli všichni čtyři vojáci naráz a po zasalutování se odešli převléct a najíst.

P3R894
„Majore bouře stále nabírá na intenzitě.“
„A co spojení s SG 8 poručíku Stafforde?“
„Vysílačka je pořád hluchá. V tomhle počasí se nedá spojit. Takovou bouři jsem ještě nikdy nezažil.“
„To nikdo z nás poručíku. Zdá se že tato planeta má svá překvapení. Běžte si všichni odpočinout. Už jsme na nohách dlouho. Beru první hlídku se seržantem Gordonem,“ řekl major a už po několikáté přezkoušel svoji zbraň.

Bouře bez přestání zuřila už víc jak dvě hodiny, když se ozvala mohutná rána a celý komplex polorozpadlého chrámu se otřásl. Major ihned vyskočil na nohy, v rukách připravenou zbraň.
„Hlášení!“
„Majore zdá se že se část komplexu zřítila. Zadní chodby jsou dost rozpraskané,“ hlásil poručík Ramos. Major už chtěl odpovědět, když k němu přiběhl celý udýchaný doktor Kanteros.
„Majore zával! Zůstal tam. Nemoh sem se k němu dostat!“ křičel zcela zmateně doktor
„O čem to mluvíte doktore? Co se stalo?“
„V zadní chodbě… strop… nevím proč,“ říkal s přestávkami doktor. Major pochopil jeho slova.
„Ramosi, Gordone ihned jděte do zadní chodby. Asi tam strop zasypal našeho druhého doktora.“
„Rozkaz pane už jsme na cestě!“
Poté vzal major doktora Kanterose za ramena a zatřásl s ním. „Chlape vzpamatujte se! Napijte se vody a půjdeme se mrknout co se stalo.“
Kanteros na majora civěl a pomalu pil z polní lahve. Major mu však podstrčil místo vody trochu whisky, která doktora probrala a vlila mu opět krev do žil.
Doktor se zakuckáním a kašláním poděkoval. Poté se oba vydali na pomoc zavalenému druhovi. Poručík Stafford zatím hlídal vstup.

Země
„Generále stále tam zuří bouře. Nemůžeme se s nimy spojit a vyslání týmu je také nemožné,“ hlásil seržant Walter.
„Doufejme že se jim daří dobře a že mají bezpečný úkryt. Víc nyní dělat nemůžeme. Pokračujte ve sledování a hlaste mi každou změnu.“

P3R894
„Majore je tu mnoho sutin. Bez pořádného vybavení to nezvládneme,“ hlásil Gordon.
„Rozumím. Za chvilku jsme s doktorem Kanterosem u vás. Čekejte na nás.“
„Rozkaz majore,“ řekl Gordon a prohlížel si popraskané stěny. Něco se mu nezdálo, ale nemohl přijít na to co to je.
Za několik minut přiběhl major s doktorem. Prohlíželi si celou zkázu a hromadu sutin která zřejmě zasypala druhého doktora. Major už chtěl vydat rozkazy, když ho přerušil Ramos.
„Pane zaznamenávám nějaký druh energie. Je to velmi slabé, ale vychází to ze stropu, těsně vedle jeho zřícené části.“
„O jaký druh energie se jedná?“
„Nevím pane. Přístroj to nedokáže rozeznat. Je to příliš slabé a chvilkami se úplně vytrácí.“
„Dobře. Sledujte to a kdyby nastala změna ihned to ohlaste. My se zatím pokusíme najít doktora.“
Poručík Ramos sledoval energetické údaje a ostatní se pokoušeli vyhrabat z pod sutin doktora, který byl zasypán zřejmě jen na okraji závalu, jelikož jeho věci vyčnívali zpod několika kusů kamenů. Jak si myslel major, tak doktora vyhrabali vcelku rychle, ale ten byl dosti potlučený a měl několik zlomenin. Podařilo se ho však přivést k vědomí.
„Doktore jak se cítíte?“
„Jako by na mě spadla hora,“ řekl doktor přidušeným chraplavým hlasem. Major se ušklíbl a už chtěl něco odpovědět, když ho přerušil poručík Ramos.
„Majore energie začala prudce narůstat. Dosahuje velkých hodnot a ….“ Ramos se odmlčel. To co si uvědomil mu vyrazilo dech.
„Poručíku tak co je? Mluvte!“ rozkázal dosti důrazně major.
„Ta energie se shoduje s tou co vydávají goualdské kruhy.“
Všichni na poručíka s údivem koukali, když najednou strop prorazilo mohutné bílé světlo a několik metrů před nimy se objevily aktivní transportní kruhy.

Parádní úvod , chvílemi jsem už myslel, že celá zápletka bude o tom, jak budou zachaňovat toho zasypanýho vědce , ale naštěstí tam objevili ty kruhy takže určitě si přečtu pokračování, na který se už moc těším

[Dragon]

super už se těším na pokračování mám několik tipů na to přijde kruhy, ale vzhledem k názvu typuji staré dobré... ale nevím...každopádně se nechám rád překvapit

Pěkný díl. Už se nemohu dočkat pokročování a návštěvy z kruhů

Nepředpokládám, že tato povídka bude mít pokračování že ? (nebíjte mě jen jsem se zeptal )

Ak som to pochopil správne:

EDIT: Tak vzhledem k nedostatku inspirace a k práci na Destiny of Pegasus, která je pro mě prioritní tu asi chvilku žádná nová povídka nebude, ale pokusím se to co nejrychleji napravit. Jen ta inspirace

ak sa nič nezmenilo tak to platí.

Pokračování bude, ale otázkou je kdy Jsem rád, že tak nějak pravidelně stíhám psát Destiny of Pegasus a na další tvorbu mi opravdu nezbývá čas. Rozhodně o této rozepsané povídce vím a nechci ji zavrhnout, ovšem Noximatóza je velmi zákeřná e nebezpečná choroba spisovatelů, takže mějte strpení snad to nebude dlouho trvat vydržte ještě nějaký ten rok