xD jako tak... ale to není špatný nápad... častější ankety tedy
A jinak je tady další díl a založil jsem anketu ohledně jména kolonie.
Díl 7: Nová kolonie
„Jak je na tom?“ zeptal se John, jakmile přišel na ošetřovnu.
Jennifer odstoupila od Ronona a zamířila k Johnovi. „Vytáhli jsme ten oštěp. Naštěstí to byla čistá rána a žádné orgány nebyly zasaženy.“
„A kdy ho propustíte?“
„Koncem příštího týdne by mohl odejít, ale jen tak se do služby nevrátí. Bude se muset šetřit.“
„Aha. Děkuji doktorko. No já se jdu podívat za ostatními, jestli pokročili s novou planetou.“
John se otočil a šel do nejbližšího transportéru. Vyšel až v jídelně a zamířil na terasu, kde seděli Rodney, Sam, Daniel a Teyla. Všichni měli před sebou notebooky a hledali novou planetu.
„Jak mu je?“ zeptala se Teyla, jakmile si John přisedl.
„Chvíli si poleží, ale doktorka říká, že se z toho dostane. A jak jste vy pokročili s hledáním?
Slova se teď ujme Rodney: „Našli jsme dalšího kandidáta – P3X-192. Je tam dýchatelná atmosféra, čistá voda, úrodná půda a oceán zabírající 42% planety.“
Dále pokračovala Sam: „Má něco přes devět tisíc kilometrů v poloměru, nerostné bohatství se nachází v třicetikilometrové hloubce a na orbitě je sedm měsíců.“
„To vypadá na pořádného macka. Vyšlu Lornův tým na průzkum,“ rozhodne nakonec John a odejde do řídící místnosti.
O šest hodin později v řídící místnosti.
„Aktivace zvenčí,“ zakřičí Chuck „Přijímáme kód majora Lorna, vypínám štít.“
Z brány vyletí jumper a zamíří si to do hangáru. O pár minut později přijde celý tým do řídící místnosti, kde potká Woolseyho a Johna.
„Jak to šlo?“ vypálí na ně hnedka John.
„Jedním slovem dobře.“ odpoví Lorn
„Běžte se převléct, za půl hodiny v zasedací místnosti,“ ukončí debatu Woolsey a Lornův tým zamíří do šaten.
O půl hodiny později v zasedací místnosti
Všichni už seděli v zasedačce a čekalo se jenom na tým majora Lorna, který došel o pár minut později. Jakmile se všichni pohodlně usadili, chopil se slova Woolsey.
„Takže majore, řekněte nám, co jste tam objevili?“
Major Lorne se postaví a přistoupí k obrazovce na druhé straně místnosti a začne s prezentací.
„Aby byli všichni seznámeni s planetou. Z databáze víme, že má poloměr 9 273 kilometrů. Obíhá kolem ní sedm měsíců, z planety jsou viditelné pouze čtyři.“ Major svůj výklad doplnil několika nákresy a dál pokračoval.
„Na planetě se nachází několik ložisek Trinia, Neutronia a Montria, které se nachází v třicetikilometrové hloubce.“
„Těchto ložisek můžeme dosáhnou tokerskými krystaly,“ doplní jej Rodney, ale dál už mlčí, jakmile si všimne Johnova pohledu. Major Lorne se znovu chopí slova.
„Pevnina se rozprostírá přes 58% planety, je úrodná a vhodná pro založení farmářských kolonií…“ Major Lorne další hodinu vyprávěl a popisoval planetu. Johnovi se podařilo při prezentaci usnout a Woolsey slíbil doporučení planety pro IOA.
O dva dny později
Atlantis poletovala na oběžné dráze kolem asgardské základny. Celé město obklopoval štít, aby nedošlo k celkové dekompresi. Štítem pravidelně proletovaly skupiny Jumperů tam a zpět.
Na asgardské základně panoval zmatek. Mariňáci a Asgardi v oblecích přenášeli veškerá vybavení základny a nakládali je do jumperů. Jak Thor předpokládal, Nejvyšší rada souhlasila se společnou kolonií. Proto bylo veškeré vybavení základny odmontováno, pečlivě zabaleno a přepraveno do města.
„Můžu si přisednout?“ zeptá se Woolsey, když vejde na terasu, kde už obědvá Johnův tým.
„Samozřejmě,“ odpoví pohotově John a všichni pak uvolní místo.
„Na to jsi nikdy nezvyknu,“ zahájí rozhovor Woolsey.
„Na co, pane?“ zeptá se John.
„Na to, jak se naše Atlantida vznáší na oběžné dráze.“
„No, chvíli tu ještě budeme, než se IOA rozhodne na jakou planetu nás pošle. Kdy se to vůbec dozvíme?“
„Za tři hodiny podáváme hlášení přes mezigalaktický most a zároveň obdržíme instrukce. Ale dost mluvení, to kuře vypadá lákavě. Dobrou chuť.“
„Dobrou chuť,“ odpoví zbytek téměř současně.
O tři hodiny později v řídící místnosti.
„Majore, vytočte prosím most,“ rozkáže Woolsey, jakmile dojde do místnosti.
„Rozkaz, pane,“ odpoví Chuck a začne zadávat adresu na DHD.
„Spojení navázáno, odesílám data,“ oznamuje postup Chuck. „Data odeslána, přijímáme instrukce od IOA.“
„Zkopírujte mi je prosím do tabletu,“ řekne Woolsey a podá mu svůj tablet. Během chvíle v něm má rozkazy, otočí se a vydá se do své pracovny. Tam si pohodlně sedne do křesla a začne číst instrukce.
Doktore Woolsey,
IOA vám dává svolení k přistání na planetě s označením P3X-192. Zároveň se na této planetě započne stavět asgardská, pozemská i athosianská kolonie. Ze Země byl vyslán Daidalos a George Hammond s nákladními kontejnery. Převážně převáží těžební a stavební materiál pro vybudování prvních pevností a dolů. Vaším úkolem bude pomoc při stavbě infrastruktury a obranných zařízení. Jakmile se Asgardi vystěhují ze základny, odleťte na určené místo.
Woolsey dočte krátké instrukce a vydá se do řídící místnosti. Tam si stoupne k jednomu z terminálů a pomocí městského interkomu rozhlásí novinky. Ale lidé na základně tento krok už očekávali a tak nebyli příliš překvapeni.
O den později
„Základna byla vystěhována a jsme připraveni k její autodestrukci,“ oznámí Rodney v řídící místnosti Woolseymu, který mu ihned odpoví.
„Plukovníku Shepparde, jste připraven v křesle?“ zeptá se Woolsey.
„Připraven, pane. Čekám jen na váš pokyn,“ odpoví John, který už sedí pohodlně v antickém křesle.
„Doktore, prosím vyšlete signál k destrukci,“ rozkáže Woolsey a na tento pokyn se Rodney posadí k počítači a zadá autodestrukci.
„Signál byl vyslán, základna by se měla zničit do třiceti vteřin.“
Všichni v místnosti zvědavě sledují senzory, John v křesle si vyvolal virtuální obrazovku a zbytek města pozoruje planetu z teras a balkónů.
„Ne, ne, ne! To je špatně!“ vykřikne Zelenka, který sedí v rohu řídící místnosti u jedné z antických konzolí.
„Co se děje, doktore?“ otočí se od konzolí směrem k Radkovi Woolsey.
„Podle senzorů dochází v místním Slunci k chemické reakci!“ odpoví mu Radek a dále si čte data u konzole.
„Má pravdu,“ prohlásí Rodney. „Za dvacet vteřin celá tato soustava vyletí do vzduchu. Bude to výbuch velikosti supernovy.
Woolsey na nic nečeká a ihned rozkáže do vysílačky: „Shepparde, slyšel jste? Musíme odsud zmizet!“
„Já vím,“ odpoví John, obrazovka nad křeslem zmizí, křeslo se zakloní a podlaha pod ním se ještě víc rozsvítí. Celé město se v tom okamžiku silně otřese, až někteří lidé padnou na kolena, a skočí do hyperprostoru. O pár vteřin později, co město odletělo, celá soustava vybuchla.
O čtyři dny později, zasedací místnost
V zasedací místnosti seděl okolo stolu Johnův tým, zástupci Asgardů a Zelenka. Všichni si pročítali základní rozkaz od IOA a jejich podrobné instrukce. Porada začala, když přišel jako poslední Woolsey.
„Dnešním cílem porady je seznámit se s vedoucími nové kolonie. Veškerou vojenskou posádku má na starost generál Jack O´Neill, pod kterého spadáte i vy, plukovníku,“ obrátí se na Johna a poté dále pokračuje.
„Těžební průmysl zastoupí Rus jménem Nikolaj Rukavišnikov. Mluví plně rusky, anglicky a německy. Jeho specializací jsou hlubinné vrty a těžba na nepřístupných místech.“ Woolsey zavře spis a nechá jej kolovat po místnosti a poté otevře další složku.
„Zemědělské práce má na starost Luis Levine. Pochází z Argentiny a je ten nejlepší ze svého oboru.“ Znovu nechá kolovat spis a otevře poslední složku.
„Veškerá výroba, oprava, montáž a programování bude spadat pod Pavla Pospíšila. Žil a studoval v České republice na Karlově univerzitě a má doktorát ze strojního inženýrství.“ Zavře spis a pošle jej ostatním.
„Konečně další Čech,“ prohlásí Zelenka a pozorně se začte do jednoho ze spisů.
O dvanáct hodin později
„Pane, do třiceti vteřin budeme na místě,“ promluví do vysílačky John, který sedí v křesle a poté už se plně soustředí na vylétnutí z hyperprostoru. Atlantida se nyní ocitla na oběžné dráze planety. Pouhým okem bylo vidět několik jejích měsíců, ale hlavní pozornost měla planeta samotná. Velkou část plochy zabírala pevnina, kterou půlil jasně modrý oceán. Všichni, kterým se tento pohled naskytl, strnuli v úžasu. Mezi nimi byl i doktor Woolsey, kterého ovšem vyrušil známý hlas plukovníka Caldwella z vysílačky.
„Atlantido, vítejte na orbitě naší nové kolonie. Odesíláme vám souřadnice k přistání.“
V řídící místnosti zapípal jeden z notebooků, ke kterému přiskočil Zelenka.
„Máme ty souřadnice, odesílám je ke křeslu,“ promluví Radek a začne něco ťukat na počítači.
„Tady Sheppard,…“ ozve se v městském interkomu. „… chystáme se na přistání. Proto se prosím pevně něčeho chytněte, nejlépe se posaďte. Atmosféra planety je hustší a při vstupu do ní to bude házet.“ Na to se všichni ve městě rozejdou z teras a balkónů a bezpečně se usadí do křesel. Mezitím se John plně soustředí na vstup do atmosféry. Štít obklopující město se doruda rozžhavil, ale i přesto pevně držel. Po pár okamžicích město zabrzdilo několik desítek metrů nad hladinou oceánu. John opatrně dosedl na klidnou vodu a pomocí motorů nasměroval Atlantidu do jednoho z hlubokých zálivů.
„Nádherné přistání Johne,“ ozve se ve vysílačce Sam.
„Díky, snažil jsem se,“ odpoví jí.
O několik hodin později v hangáru.
John zamířil do hangárů, kde už čekalo dalších osm týmů.
„Tak, panstvo,“ odmlčí se a poté dál pokračuje. „Naším úkolem je podrobněji prozkoumat a zmapovat terén. Každý tým až na ten můj dostane k průzkumu sektor, my pomůžeme s rozmístěním dalších základen a zahájení stavby tunelů tokerskými krystaly. Lor…“
John byl náhle přerušen otevřením dveří, ze kterých vyšli dva Asgardé ve svých oblecích. Jeden z obleků neměl standardní červenou barvu, ale modrou. Všichni mariňáci a vědci se otočili na nově příchozí.
„To jsem já, Thor,“ ozve se z modrého obleku počítačově změněný hlas. „Hermiod a já bychom se rádi připojili k práci na pevnině.“
„V tom nevidím problém. Hermiod půjde do týmu majora Lorna a Thore, ty půjdeš k nám.“ Rozvrhne John a pak ještě určí každému týmu jeho sektor.
O patnáct minut později
Dveře hangáru se otevřou a postupně z něj vyletí osm jumperů. Chvíli letí stejným směrem, ale nakonec dráhu udržuje jen Johnův jumper. Ten letí k místnímu pohoří, kde se nachází další hvězdná brána. John lehce přistane mezi bránou a jedním z vojenských stanů. Všichni vystoupí za cvakání robotického obleku.
„To jsou dobrá strategická místa,“ obrátí se John na přicházejícího generála a ukáže na vojáky, kteří se do nedalekých skalisek rozmístili tak, ať mají výhled na bránu. Na skalách mezi kameny se nacházelo nejedno kulometné hnízdo a několik raketových odpališť raket země-vzduch.
„Můj nápad, jsem rád, že se líbí,“ odpoví Jack a společně s celým týmem zamíří na poradu do stanu.
ovi za korekci.