StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

A k tomu pět propisek, osm tužek a dvě gumy.

Dobrý díl Navodilo mně to k tomu, abych konečně sepsala tu povídku o minulosti Liz a Alli

[kasparova655365]

Shayla píše:

Dobrý díl Navodilo mně to k tomu, abych konečně sepsala tu povídku o minulosti Liz a Alli

Děkuji Páni, v brzké době čekej, že se na tvoji povídku podívám. Teď bohužel nemám čas, protože píši povídky do školních soutěží.

(Vedeme nějak dvojí rozhovor )

[kasparova655365]

Omlouvám se za dva příspěvky pod sebou, ale tohle musím dát zvlášť.
Všichni můžete poděkovat Shayle, která mě (Nechci napsat "přinutila" ) dala skvělý nápad. Dneska k večeru očekávejte Velikonoční speciál.
Děj se ale bude odehrávat, ještě před smrtí plukovníka Emersona.

Malá představa, jak to bude vypadat:

http://typthis.deviantart.com/art/Wraith-Behaving-Badley-148742716

Kolikrát se vtomdle díle chtěl někdo někoho zabít ?

[kasparova655365]

deadalos píše:

Kolikrát se vtomdle díle chtěl někdo někoho zabít ?

Ani nevím, ale s wraithy jsem to ještě nějak nedomyslela. Že bych nechala Todda tancovat na stole??

A eště by mu Ronon střílel pod nohy ne

[kasparova655365]

Špatný nápad to není Ale to už by asi bylo moc

kasparova655365 píše:

Omlouvám se za dva příspěvky pod sebou, ale tohle musím dát zvlášť.
Všichni můžete poděkovat Shayle, která mě (Nechci napsat "přinutila" ) dala skvělý nápad. Dneska k večeru očekávejte Velikonoční speciál.
Děj se ale bude odehrávat, ještě před smrtí plukovníka Emersona.

Malá představa, jak to bude vypadat:

http://typthis.deviantart.com/art/Wraith-Behaving-Badley-148742716

Ježis, ona to fakt napíše, no to mně podrž

[kasparova655365]

Už mám stránku a půl

Nemůžu se dočkat

[kasparova655365]

Tak ve 20:00 podle novějšího času čekejte Velikonoční speciál s názvem

Velikonoční překvapení aneb už je to tu zas

Pomalu získávám představu o tom, co tam bude

[kasparova655365]

Shayla píše:

Pomalu získávám představu o tom, co tam bude

myslím, že tvá představa bude zajímavá, ale asi to, co si myslíš, nebude

Napiš mi ji do soukromáku

Né, já nebudu zbytečně dělat závěry, uvidíme co z toho vzejde

[kasparova655365]

Tak dobrá Jsem zvědavá na večer a na všechny reakce, protože zítra po ránu vydáván normální díl. Mně se to nějak plete dohromady.

Tak můžeš udělat samotný topic, přeci jen je to trochu jiná povídka
Btw, v soukromce máš jeden návrh na zpestření Velikonoc

Podplukovník Mitchell prochází chodbou a spolu s Valou a Teal’cem jdou za generálem Landrym

Keď si už dala: Teal´cem, tak potom aj Landrym.

„Ten budou koukat. Ale nic mu o ní neříkejte, ať je překvapen.“

Alebo teď budou koukat. ( Neviem či chceš prekvapiť oboch, alebo len jdného z nich.)

„Ty s tím nedáš pokoj. Ale jo, pustím tě. Ale dobré dva týden se budeš šetřit. Ne že na tebe

třetí den. Už jsem ti to i zařídil. Takže nemusíš ani jezdit. Pošlu za tebou svou ženu a ta ti

Ti, Ty, Tebe .... viac krát zle


Celkom dobré a miestami veselé.
Zaujíma ma kam sa dostanú v ďalších častiach (čo si si na nich nachystala), aké máš plány, ale na to si budem musieť počkať.

[kasparova655365]

Děkuji, Puku, chybičky byly opraveny, i když s tím Ti, Ty, Tebe... a další bůhví věci, po mě nechtěj.

Vaše želania sú mi rozkazom.
Možno.

[kasparova655365]

Kolem desáté hodiny očekávejte nový díl

[kasparova655365]

Zdravím,
dnes je Velikonoční pondělí a já Vám přináším druhou část třetího dílů.
Takže Vám přeji příjemné čtení a na vše, čemu byste nerozuměli, ráda odpovím. (A jako obvykle přijímám kritiku i pochvaly)

Epizoda 3 : Rodina pohromadě, part 2

Země, SGC – o půl hodiny později
Marks s Carterovou dorazili do SGC, kde všichni po Marksovi chtěli, aby se jim podepsal na papír. Při cestě od výtahu ho zastavil jeden seržant s propiskou v ruce.
„Co to je tentokrát? Další autogram?“ Seržant kývnul hlavou a Marks na oplátku hlavou zavrtěl.
„Autogramiádu budu pořádat za milión let, pak mě to připomeňte.“ Carterová se usmála a pak oba pokračovali v cestě k řídící místnosti.
„Co jsem tu byl na posledy, se to vůbec nezměnilo.“
„A co bys čekal?“ zeptala se Sam a šla pomalu po schodech nahoru.
„Ani nevím“, odpověděl Kevin a zastavil se před schody do řídící místnosti.
„Nemám nic proti schodům, ale jestli se došplhám nahoru, bude to zázrak.“
„Tak počkej, já ti pomůžu“, řekla Sam a šla zpátky ke Kevinovi, kterému chtěla pomoci, ale on ji odmítnul.
„To je dobrý. Nějak to zvládnu.“ Kevin pomalu překonal schody s nataženou pravou nohou dopředu. Seržant Harriman pohlédl na Carterovou a Markse, když pomalu šli ke schodům, které pro Kevina byly obtížnější než ty předchozí.
„Tak, a teď dvacet dva schodů“, řekl Kevin. Zhluboka se nadechnul a šel nahoru.
V zasedací místnosti na oba čekal generál Landry s podplukovníkem Mitchellem. Když uviděli Markse s Carterovou, vstali z křesel a šli k nim blíže.
„Generále, podplukovníku“, řekl Marks, když úspěšně překonal schody.
„Marksi, rád vidím, že jste v pořádku“, řekl Landry.
„To teď slýchávám pořád, ale děkuji“, řekl Marks a šel ke stolu, kde usednul do křesla naproti schodům. Carterová šla za ním a sedla hned vedle něho. Landry s Mitchellem usedli také ke stolu a mezitím Marks opřel berle o stůl.
„Tak co, Marksi, nechcete změnit svojí odpověď?“ zeptal se Mitchell a Marks na něj pohlédnul.
„Už jsem to řekl podplukovníku Carterové, tak to řeknu i vám. Od té doby, co jsem vstoupil do armády, jsem neviděl celou svoji rodinu. Hlavně moji sestru. Nejdříve ji chci najít, pak se teprve rozhodnu o návratu do armády.“
„Kevine?“ ozval se ženský hlas z chodby vedle generálovy kanceláře. Kevin nadzdvihnul hlavu a řekl: „Jane?“ Pak obrátil hlavu směrem k chodbě, kde u dveří stála Jane Marksová, jeho sestra.
„Jane.“ Kevin vstal ze židle a po levé noze doskákal k jeho sestře, která mu šla naproti v letecké slavnostní uniformě.
„Kevine.“ Oba se objali kolem hrudi. Carterová s Landrym a Mitchellem je sledovali a byli rádi, že oba jsou zpátky spolu.
„Jane, ty moje malá sestřičko. Moc jsi mi chyběla.“ Kevin přidržoval Janinu hlavu ke svému tělu.
„Ty mě více.“ Po chvilce objímání si ji Kevin pečlivě prohlédnul.
„Tak ty jsi seržant?“ zeptal se Kevin, když uviděl Jane oblečenou v uniformě, na které měla znaky hodnosti seržanta.
„Ano. Když rodiče odjeli a vzali mě s sebou, tak jsem jen doufala, že se sem vrátím a znova tě uvidím. Vstoupila jsem kvůli tobě i do armády, abych tě našla.“
„A já z ní odešel, abych tě našel.“
„Pojďme si sednout“, řekla Jane a pomalu šla s Kevinem ke stolu. Oba sedli vedle sebe a Jane se ke Kevinovi přitulila.
„Deset let je dlouhá doba“, řekla Jane.
„Deset let? Neříkal jste předtím pět?“ Sam se nechápavě dívala na Kevina.
„Trochu jsem o tom lhal.“ Po schodech nahoru přišel desátník, který šel přímo k Marksové s krabící v rukou.
„Děkuji, desátníku“, řekla Jane a vzala do rukou krabici. Desátník odešel z místnosti a Jane položila krabici na stehna. Kevin ji sledoval, když otevřela krabici, ve které byly další čtyři krabice. Dvě velké a dvě malé. Velkou krabici pak položila na zem a zbylé čtyři položila na stůl.
„Ty dvě jsou tvoje a zbytek je můj“, řekla Jane a před Kevina položila jednu velkou a jednu malou krabičku. Kevin nejdříve vzal do rukou malou krabičkou, kterou otevřel. Pohlédl dovnitř a pak na Jane.
„Ale já už nejsem v armádě.“
„Ale jsi. Tvůj podpis se dá vždy falšovat“, řekla Jane a usmála se na Kevina, který pak zavrtěl hlavou a usmál se.
„A co tam máš ty?“ zeptal se zvědavě. Jane otevřela krabičku a z ní vytáhla insignii Země a Odyssey spolu s odznakem, na kterém bylo její jméno s napsanou hodností poručíka.
„Jane? Ty jdeš na Odysseu?“
„Spolu s tebou. Já jako poručík a ty jako podplukovník. Povýšení se bude konat za dva týdny. Do té doby se ještě můžeš flákat.“
„Ale ne jako velitel. Myslím, že by Odyssea měla na chvíli zůstat bez velitele.“ Sam se usmála, když to dopověděl. Ona pochopila, jak to myslí.
„Jistě“, odpověděl Landry, který to překvapivě také pochopil. Kevin natáhnul ruce a na levou nohu přenesl Jane.
„Levou nohu máš v pořádku? Abych ti neublížila.“
„Měl jsem jenom naražený levý kotník, takže mi neublížíš. A vlastně, ty bys mi nikdy neublížila“, řekl Kevin a pohladil Jane po vlasech. Pak se oba otočili k ostatním, kteří je neustále sledovali.
„Slyšel jsem, že Oriové zajali doktora Jacksona. Už jste ho našli?“ zeptal se Marks.
„Bohužel ne. A ani nevíme, kde je. SG-3 je pořád v terénu a sledují postupy Oriů. Doufáme, že o něm zaslechnou nějakou informaci“, odpověděl Landry.
„A co Athena?“
„Athena má teď spoustu práce s bráněním vlastní Alpha základny. Jinak se nám snaží pomoci, jak jen mohou.“
„Mám vás pozdravovat od Svitsové“, řekla Carterová.
„Stále si tykáme, jestli mi paměť slouží. I když teď už jsem zpátky u letectva a to jsem nemusel zdvihnout ani zadek.“
„Poděkovat mi můžeš později“, řekla Jane a vstala z Kevinovy nohy.
„Doufám, že vám nevadí, když si teď vezmu bratra do kantýny.“
„Jen běžte. Máte co dohánět“, odpověděl Landry. Kevin vstal, vzal do rukou berle a spolu s Jane, která vzala do rukou obě krabice, ve které byly jejich uniformy a krabičky s insigniemi a odznaky, odešli ze zasedací místnosti. Carterová se usmála a pohlédla na Mitchella, který ji podezřele sledoval.
„Vy dva jste se dali do tykání? Páni, co jste to vy dva prováděli?“ zeptal se zvědavě Mitchell.
„To je mé sladké tajemství, Came“, odpověděla Carterová a poplácala ho po rukách.
„Tak, když tu jste, podplukovníku, můžete se vrátit zpátky do práce. Myslím, že stejně Marks pak domů pojede se svojí sestrou“, řekl Landry. Carterová kývla hlavou a pak se zeptala: „A kde je Teal’c a Vala?“
„Čekají na vás dva, až přijdete do šatny a vyrazíte na P3K-928.“
„Ano, pane“, řekla Carterová a s Mitchellem vstali z křesel.
„Hlášení každou hodinu.“
„Ano, pane“, odpověděl Mitchell a oba odešli ze zasedací místnosti. Landry také vstal z křesla a šel do své kanceláře.

Země, SGC, kantýna
Kevin s Jane vešli do kantýny a sedli na gauč, který byl v rohu místnosti u stolu.
„Tak teď mi vše vyprávěj“, řekla Jane a přitulila se ke Kevinovi.
„Nevím, kde mám začít.“
„Tak začni třeba s tím, jak ses dostal k takové úžasné práci.“
„Určitě jsi už mluvila s plukovníkem Svitsovou, že?“
„Ano, mluvila. To ona mě našla v letectvu u F-302jek.“
„Než jsem začal s létáním, chodil jsem s týmy skrze Hvězdnou Bránu. Bohužel jsem s tím přestal, když zemřel můj třetí velící důstojník. Jednou, když jsem zrovna balil své věci, za mnou přišla plukovník Svitsová. Nabídla mě, jestli bych se chtěl vrátit k létání a já to přijal, protože jsem si pomyslel, že při létání nezemře velící. Před rokem a půl jsem dostal nabídku, abych se přidal k posádce na Prometheovi, který byl rok potom zničen Orijským satelitem. Hned potom jsem byl převelen na palubu Odyssey, kde velel plukovník Emerson. Když byl zničen Prometheus, dokázal jsem ještě překonat smrt plukovníka Pendergasta, jenže když chladnokrevně zastřelili Emersona, už jsem to nevydržel. A teď všichni po mě chtějí, abych po něm převzal velení lodi. Jenže se nějak na to necítím a obzvlášť, kdybych tam byl sám.“
„A proč ne? Teď budu po boku vedle tebe já, takže si budeme vzájemně krýt záda.“ Kevin se usmál a podíval se na Jane.
„A kdo říkal, že ho nechci, když tam budeš ty?“ řekl překvapivě Kevin.
„No, slyšela jsem to od pár lidí.“
„Ti toho tolikrát nakecají. Ale teď k něčemu jinému. Kde jsi nechala rodiče?“
„Ti jsou tu taky, jenže v hotelu“, odpověděla Jane.
„Oni jsou tu oba?“ zeptal se překvapeně Kevin.
„Ano, jsou. Jestli budeš chtít, tak tam můžeme za nimi zajet.“
„Zatím ne. Stačilo, když nás dva oddělili z takového debilního důvodu.“
„Jo. Nikdy jsem jim za to nemohla odpustit. Každý den jsem seděla v pokojíčku na posteli u okna a doufala, že tě znova uvidím. Když jsem byla plnoletá, rozhodla jsem se, že půjde k letectvu a půjdu tě najít. Prvních pár let to bylo těžký, ale když mě přiřadili do programu, který je utajený před celým světem, tak jsem doufala v lepší.“
„Kdo tě učil létat?“
„Plukovník Jan Svits.“
„To jsem si mohl myslet. Ti dva jsou nejlepší v učení.“
„Pojedeme domů? Tam budeme mít více soukromí.“ Kevin se na Jane usmál a vstal z gauče.
„Rád. Ale budeš muset řídit ty, já ještě nemůžu a auto tu stejně nemám.“
„Ale já mám“, řekla Jane a také vstala. Oba pomalu šli ke dveřím, u kterých se zastavili.
„Než ale půjdeme… Co je mezi tebou a podplukovníkem Carterovou?“
„Co tím myslíš?“ zeptal se s úsměvem Kevin.
„Tím myslím, že když se na ni díváš, jsi jak vyměněný.“
„Jak ty jsi všímavá. Nech se překvapit“, pošeptal jí do ucha a pokračoval v cestě. Jane se zasmála a hned potom ho pronásledovala.
„No tak, brácho, vymáčkni to ze sebe.“ Kevin se hlasitě zasmál a odpověděl: „To záleží, jakou budu mít náladu.“

Země, SGC, místnost s bránou
Podplukovník Carterová, když vcházela do místnosti s bránou, si připínala k neprůstřelné vestě P-90ku. Přitom povzdychla a Mitchell si toho všimnul.
„Co se děje, Sam?“
„Co by se dělo?“ zeptala se nechápavě na oplátku Carterová.
„To, že jsi povzdychla. Co se děje? Vidím to na tobě.“
„Ale, jen přemýšlím o Marksovi.“ Vždy, když vysloví jeho jméno, jí zazáří oči. Je do něj zamilovaná, jenže to nechce nikomu říci. Proto už o něm před nikým nechce mluvit. Není si totiž jistá, jestli Marks cítí to samé, to co ona k němu. Mitchell se chtěl jí na něco zeptat, jenže v tu dobu se otevřela brána. Generál Landry stál v řídící místnosti a řekl do interkomu: „Máte zelenou, SG-1. Hodně štěstí.“
„Děkujeme, pane“, řekl Mitchell a Carterová s Teal’cem šli vpřed. Hned za nimi šel Mitchell s Valou.

P3K-928, louka
SG-1 se objevila na planetě označenou jako P3K-928, kde na ně čekala SG-3. Plukovník Reynolds stál vpředu svého týmu a hned šel k podplukovníku Mitchellovi, aby ho informoval o situaci.
„Podplukovníku, místní vesničany navštívil převor, který jim nabízel obranný satelit, když přijmou Počátek. To ale vesničané neudělali. Věří, že existuje nějaká šance na jejich záchranu. Prosí nás o pomoc.“
„Vědí něco o Jacksonovi?“ zeptal se Mitchell.
„Možná že ano. Pojďte za mnou“, odpověděl Reynolds a tým ho hned následoval.
Po pár minutách chůze přišly oba týmy do vesnice, kde na ně čeká ministryně Joen Shone, vůdkyně Bianské vlády.
„Vítejte na Bianu“, přivítala je Joen.
„Děkujeme“, odpověděl Mitchell.
„SG-1, to je ministryně Joen Shone, vůdkyně Bianské vlády. Joen, to je podplukovník Mitchell, podplukovník Carterová, Vala Mal Doran a Teal’c.“ Jakmile je představil plukovník Reynolds, Joen nastavila ruku se slovy: „Prosím, následujte mě.“ Joen šla vpřed a zbytek ji následoval. Všichni vešli do velkého domu, který jim připadal jako Pentagon, jen v menší podobě. Bianská planeta byla s technologiemi méně vyspělá než na Zemi, ale se stavěním budov, ochranou a zbraněmi se vyrovnávala většině planet.
„Připadám si jak v Oblasti 51“, řekl Mitchell, který si jediný myslel, že je to jak v Oblasti 51.
„Naše vláda trvala na tom, aby vše, co chceme, zůstalo v utajení. Proto jsme před několika lety postavili tuto budovu, která slouží pro takové případy, jako jsou teď Oriové. Nechceme žít pod nadvládou lidí, kteří si hrají na bohy jako Goa‘uldi“, po těchto slovech přišli do hlavní síně, kde na ně čekala hlavní rada, která seděla uprostřed místnosti kolem stolu. Rada se skládala z deseti členů.
„Prosím, posaďte se“, řekla Joen a sedla mezi členy rady. Oba týmy sedly naproti nim a čekaly, kdo jako první začne mluvit.
„Slyšela jsem, že postrádáte jednoho člena vašeho týmu.“
„Ano, slyšela jste správně. Máte o něm nějaké informace, které by nám pomohli v jeho nalezení?“ zeptala se Carterová.
„Myslím, že s tím vám můžeme pomoci, jestli je to on“, odpověděla Joen a zmáčkla na jedno tlačítko. Před nimi na stole se objevil hologram s Jacksonovým obrazem.
„To je Daniel…“ řekla dosud mlčící Vala.
„On je převorem? To by nikdy neudělal. Ne dobrovolně“, řekl Mitchell.
„Zdá se, že právě on káže lidem na planetě, aby přijal Počátek.“
„Jak to dokázali?“ zeptal se Mitchell.
„Nejspíše využili toho, že Daniel v tu dobu měl v hlavě Merlinovu mysl“, odpověděla Carterová.
„Tak co uděláme? Počkáme, až se vrátí a sbalíme ho?“ navrhnul Mitchell.
„Ten už se nevrátí. Říkal, že musí jít kázat na jiné planety. A také řekl, že přijde jiný převor, který má vyslechnout naší odpověď“, řekla Joen.
„Tak jak ho najdeme?“ zeptala se Vala.
„Najdeme ho, jenže bude to chtít více času“, odpověděl Mitchell.
„A jak vám můžeme pomoci?“ zeptala se Carterová.
„Slyšeli jsme, že jste jednou pronikli na Orijskou loď. Nevíte, na jaké frekvenci fungují jejich štíty?“
„Všechny informace mám uložené v laptopu na Zemi. Pokud byste někdo z vás chtěl jít s námi, tak vám je předáme. Ale nejdříve bychom rádi znali vaše úmysly“, odpověděla Carterová.
„Půjdu já. Vše vám řeknu při cestě k bráně“, řekla Joen a vstala ze židle.
„Tak dobrá. SG-3, vy tu zůstanete. My se vrátíme na Zem a pak se sem vrátíme“, rozhodl Mitchell a oba týmy vstaly.
„Rozumím“, odpověděl Reynolds a dal pokyn svému týmu k odchodu. SG-1 spolu s ministryní šli hned za nimi.

Země, SGC, řídící místnost – o deset minut později
Na základně byl spuštěn poplach neplánované aktivace brány. Generál Landry rychle seběhnul po schodech dolů se slovy: „Přijímáme signál?“
„Ano, pane. Je to SG-1. Otevírám iris“, odpověděl Harriman a otevřel iris na bráně. Během pár vteřin se objevila SG-1 spolu s ministryní. Mitchell kývnul na generála a ten už pochopil, o co se může jednat. A tak Landry šel na ně čekat ke schodům, kde se brzy objevili.
„Vítejte na Zemi. Jsem major generál Hank Landry“, přivítal ministryni generál Landry.
„Děkuji, generále. Jsem ministryně Joen Shone, vůdkyně Bianské vlády.“
„Mohu pro vás něco udělat?“ zeptal se Landy a zbytek šel za ním po schodech do zasedací místnosti.
„Už jsem o tom mluvila tady s podplukovníkem Carterovou a došli jsme k názoru, že si můžeme vzájemně pomoci“, odpověděla ministryně.
„Prosím, posaďte se.“ Všichni se posadili kolem stolu. Vedle ministryně se posadila podplukovník Carterová, aby v případě otázek odpověděla stručně a rychle.
„A na čem jste se domluvili?“
„Pane, oni možná mají zbraně, které dokážou proniknout Orijskými štíty“, řekla Carterová a tím zaujala samotného generála.
„To dokážete?“
„Ano. Naši vědci dokážou zbraň naprogramovat tak, aby pronikla jejich štíty. Ale k tomu potřebujeme frekvenci jejich štítů“, odpověděla ministryně.
„Podplukovník Carterová vás zavede do své pracovny a poskytne vám veškeré informace“, rozhodnul generál Landry, který pro vyřešení této situace udělá vše, co je možné.
„Děkuji. Na oplátku vám pak poskytneme tu zbraň.“
„To budeme rádi“, řekl Landry a vstal ze židle se slovy: „Přeji hodně štěstí.“ Carterová kývla hlavou a také vstala.
„Pojďte za mnou“, řekla a spolu s ministryní šli do její pracovny.

Země, Colorado Springs, cesta, Marksův dům
Kevin s Jane přijeli autem k domu.
„Páni. Dlouho jsem tu nebyla“, řekla Jane, když po deseti letech vidí dům, ve kterém vyrůstala.
„Jak jsi to zvládal, když jsi ještě neměl peníze?“
„Vše jsem si půjčil od plukovníka Svitsové. Pak jsem jí to postupně splácel“, odpověděl Kevin a vystoupil z auta. Jane vystoupila z auta hned po něm. Kevin přišel k ní a zeptal se: „Chceš něco ukázat?“
„Jistě. Těch deset let musím dohnat co nejrychleji.“
„Tak pojď“, řekl Kevin a Jane šla hned za ním.
Když Jane vešla do domu, otevřela ústa a nevěděla, co má říci.
„Co se děje?“
„Ale nic. Jen jsem si vzpomněla na dětství.“
„Byly to krásně časy. Ale teď jdi do pokoje, ve kterém jsme my dva vyrůstali.“ Jane ani na vteřinu nezaváhala a rychle šla do pokoje. Kevin pomalu šel hned za ní a jen čekal na její reakci.
„Kevine…“ V pokoji, ve kterém oba vyrůstali, byly veškeré věci, které jim připomínalo dětství.
„Kdybych nebyl tak dokřápaný, tak bych si s tebou zahrál basket hned teď za barák.“ Jane přišla ke Kevinovi a objala ho. Kevin položil ruce na její záda a přidržoval si ji k tělu.
„Doufám, že tu dneska se mnou budeš spát.“
„Budu. I kdyby mě v tom chtěl někdo zabránit.“ Kevin byl rád, že měl zpátky doma sestru, ale i po odrazení na jiné téma Jane nezapomněla na předešlou debatu a tak se na něj podezřele usmála a zeptala se ho: „Tak co je mezi tebou a podplukovníkem Carterovou?“ Kevin se zasmál a odešel zpátky do obýváku.
„Bratříčku, tak mi to řekni. Jinak půjdu za ní a zeptám se jí na to sama.“ Jane šla hned za ním a čekala na jeho odpověď. Kevin sednul na gauč a Jane hned vedle něho.
„Není to oficiální.“
„ÁÁÁ. Já to tušila. Kdy sis s ní začal?“
„Ona si když tak začala se mnou.“
„Já jen zírám. A co na to ty?“
„No, další den potom jsem měl tu havárii.“
„Asi vím, kam tím míříš. Ona tě svedla, aby ses vrátil do armády, že?“
„Jo, ale po té nehodě mě řekla, že mě miluje. Jenže ona neví, že já to vím.“
„Ups. A co budeš dělat?“
„No právě, já nevím. Teprve dneska jsme si začali tykat, když mě vyzvedla z nemocnice. A myslím, že to tykání asi padlo tím, že jsi mě vrátila zpátky k letectvu, sestřičko“, řekl Kevin při ukazováním prstem na ni.
„Chceš něco poradit?“
„Ó, tak povídej.“ Kevin našponoval uši a čekal na její rady.
„Tak v prvním případě půjdeš do koupelny a tam tě vydrhnu. Za druhé tě dám do parády, aby ses jí líbil. A za třetí tě zavezu až k ní.“ Jane se při poslední větě začala smát a Kevin ji začal popichovat.
„Přestaň“, řekla Jane.
„Ale nepřestanu. Ty tvoje nápady se mi začínají líbit.“
„Vážně?“ Jane byla překvapena, když jí to řekl.
„Jo“, odpověděl s úsměvem Kevin a po chvilce dodal: „Ale jestli to nevyjde a bude ze mě idiot, tak uvidíš.“
„Neboj. Skočí po tobě hned, jakmile tě uvidí.“
„Jenom to ne.“

Země, SGC, pracovna Carterové – o dvě hodiny později
Podplukovník Carterová byla po předání Bianské zbraně v pracovně a pečlivě ji studovala. Přemýšlela o tom, jestli by se dala zbraň integrovat na Odysseu. Seděla u počítače, na kterém byla zobrazena její zmenšenina ve 3D provedením. Po chvilce přemýšlení povzdychla a vzala do rukou mobil, který celou dobu ležel vedle laptopu. Začala prohlížet seznam čísel, až narazila na Marksovo číslo, u kterého se zastavila. Přemýšlela nad tím, jestli mu má zavolat. Po chvilce za ní do pracovny přišel Mitchell, který nejdříve zaklepal, pak teprve vešel dovnitř.
„Tak co, jak jsi na tom?“ Carterová hnedka položila mobil, když zaslechla Mitchella.
„Co jsi řekl?“ zeptala se ho Carterová, protože ho nevnímala při odkládání mobilu. Mitchell přišel k ní a sedl na židli.
„Jsi v pořádku?“
„Jo, jsem. Proč se ptáš?“
„No, já jen, jestli nepotřebuješ s něčím pomoci?“
„Ne, nepotřebuji. Jen jsem unavená.“
„Tak běž domů a já to řeknu Landrymu.“
„Děkuji, Came“, při těchto slovech vstala ze židle a vzala do rukou mobil.
„Neděkuj a jdi.“ Carterová kývla hlavou a odešla z její pracovny. Mitchell odešel hned po ní, ale nejdříve zavřel její laptop, který nechala na stole.

To be continued

No prosim zamilovana sam to zavani prusvihem

[kasparova655365]

No, v některých dílech to tak bude vypadat

Podplukovníku, místní vesničané navštívil převor

pal: A dopadne jako O'Neill v díle Časová smyčka - ''Nesu vám svou rezignaci...''

[kasparova655365]

Shayla píše:

dopadne jako O'Neill v díle Časová smyčka - ''Nesu vám svou rezignaci...''

Počkej na 18. díl. Od něho to pofrčí až do prvního dílu druhé série. Bohužel, na to si chvilku budeš muset počkat, protože v neděli vydám plánovaně díl (poslední část třetího dílu), ale pak si dávám dvou týdenní pauzu. Došli mě nápady v desátém dílu a tak musím lehnout do postele a nechat si něco zdát