jelikož padla tisícovka, tak jsem se rozhodla, že jako dáreček sem přidám další tentokrát nový díl. Doufám, že se vám bude líbit, jak ty předchozí, a že jej dobře ohodnotíte.
Na dlouhé povídání nemám čas, jelikož běžím na basket...
a komentujte.
Epizoda 13 : Zaútočit první, part 1
Je to už týden po útoku na Simnu a Simové si pomalu začínají zvykat na nové prostředí.
Mezitím Odyssea po dlouhých dvou týdnech opět vyletěla ze svého hangáru na Abydosu a letěla k Zemi, kde na ni čeká její velitel.
Mléčná dráha
Země, SGC, Landryho kancelář
Generál Landry si do své kanceláře zavolal velitele lodí. K dispozici mu byli pouze plukovník Svitsová a podplukovník Marks, kteří právě seděli před ním.
„Asi už víte, že po útoku Replikátorů na Atlantidu prolétá Daedalus kolem její domovské planety“, začal Landry.
„Ano, o tom víme. Podle hlášení doktorky Weirové se zdá, že se Replikátoři stáhli na domovskou planetu a věnují se svému“, řekl Marks.
„To ano. Ale Daedalus nám před třemi týdny přes přestupní stanici, na které je podplukovník Carterová s doktorem Leem, poslal pár obrázků, které se vám nebudou líbit stejně tak, jako mně“, řekl Landry. Před ním ležela modrá složka, ze které vytáhnul tři fotografie. Všechny tři fotografie položil před ně.
„Je to to, co si myslím, že myslím, že to je?“ vyhrknul ze sebe Marks. Landry pouze mohl kývnutím souhlasit.
„No to mě podržte“, řekl na to Marks.
„Co máte v plánu, pane?“ zeptala se Svitsová.
„Apollo před třemi týdny vyrazil k Atlantidě. Mají za úkol všechny lodě zničit. Je to rozkaz od samotného prezidenta a generála O’Neilla“, odpověděl Landry.
„Pane. Podle mě je to špatný nápad. Ano, zbavili bychom se všech jejich lodí, ale pak oni mohou kdykoliv a jakkoliv zaútočit na Atlantidu. Kdybych jí velel, tak bych takovému nikdy nepřispěl. Jde tam o stovky životů“, zdůraznil Kevin fakta, která mohou nastat.
„Chápu vaši zlobu, podplukovníku. Ale nelze z toho vycouvat, když to nařídil samotný prezident“, řekl Landry. Marks pohlédl na Svitsovou a položil na stůl fotky, na kterých byly vyfoceny z orbity lodě Replikátorů.
Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, operační místnost
Doktorka Weirová šla po schodech nahoru do operačního, kde na ni čekal Rodney s tabletem v rukou.
„Dnes ne, Rodney“, řekla rovnou Elizabeth při vstupu do své kanceláře, aniž by ho pustila ke slovu. Rodney s ní potřeboval něco projednat a tak ji následoval.
„Tak co potřebuješ?“ zeptala se po usazení Elizabeth.
„Zaprvé, to hodnocení lidí je na prd a zadruhé, pořád nemáme vyřešeno to ZPM“, odpověděl Rodney a sedl před ni.
„Rodney. Díky tomu hodnocení se lidem zvyšuje plat. A na to ZPM zapomeň. Odyssea dostala druhé ZPM, protože se v Mléčné dráze objevil další nepřítel s lepšíma zbraněmi i se slušnými štíty. Pochop to, Rodney“, řekla Elizabeth a hned potom se do její kanceláře otevřely dveře, kterými prošel podplukovník Sheppard.
„Doufám, že ty nebudeš básnit o ZPM?“ zeptala se rovnou Elizabeth.
„Ne, ale mám to hodnocení“, odpověděl John a podal Elizabeth tablet, na kterém bylo zobrazeno hodnocení.
„To bylo rychlé“, řekla Elizabeth a začala hledat Rodneyho jméno. Když ho našla, krátce se zasmála. John už věděl, na co se Elizabeth narazila, a tak dělá, že o ničem neví.
„Vážně to nechceš změnit?“
„Záleží na tom, jak mě bude štvát a otravovat“, odpověděl John.
„O čem se bavíte?“ doposud nechápající Rodney se zeptal a John se podezřele zasmál.
„O tvém hodnocení, Rodney“, odpověděl John a tím Rodneyho dost naštval. Chtěl začít nadávat, ale v tom mu zabránil Chuck, který přišel za nimi.
„Doktorko, Apollo opustil hyperprostor“, oznámil Chuck.
„Přesně podle plánu“, řekla Elizabeth. Dříve, než odešla z kanceláře, položila tablet na stůl. Při cestě k jednomu z terminálů, zapnula vysílačku na svém uchu a řekla: „Plukovníku Ellisi, jste tu na čas.“
„Vyčkejte, transportuji se k vám“, řekl Ellis.
„Setkáme se…“ dříve, než mohla dopovědět větu, se pár metrů před ní objevil transportní paprsek, který přenesl Ellise i s jeho čtyřčlenným týmem z Apolla.
„Běžte do konferenční místnosti“, řekl směrem ke svému týmu, který po kývnutí hlavou se přesunul podle jeho slov do konferenční místnosti. Plukovník se pak začal věnovat doktorce: „Doktorko Weirová.“
„Plukovníku Ellisi. Vítejte“, s těmito slovy jej přivítala na Atlantidě. Po potřásání rukou se Ellis zaměřil jak na Elizabeth, tak i na Shepparda a McKaye. Po jejich oslovení řekl Ellis: „Je dobré, že jste tu. Musím vás o něčem informovat, ale ne na veřejnosti.“
„Jistě, pojďte za mnou“, pobídla jej Elizabeth, která šla za Ellisovým týmem do konferenční místnosti. McKay pohlédl na Shepparda, který tušil nějaký problém. A tak šli hned za nimi.
Jakmile všichni tři usedli, mohl Ellis po zavření dveří začít s brífinkem. Stál u obrazovky, která byla umístěna před ně. Na ní také spustil pár zajímavých obrázků, které těm třem nic neříkali.
„Od chvíle, kdy Replikátoři napadli Atlantidu, provádí Daedalus průzkumné lety nad jejich domovskou planetou.“
„Ano, to víme“, řekla Elizabeth.
„Před třemi týdny pořídil tyto fotografie“, poukázal Ellis na fotografie, které se objevily na obrazovce.
„Co bychom na nich měli vidět?“ zeptala se Elizabeth, když Ellis u jedné ze tří zastal.
„Právě že nic“, odpověděl Ellis. Elizabeth se nechápavě na něj dívala a ve vteřině si pomyslela, že je snad vede za nos, nebo co. To si myslela až do té doby, než se na obrazovce objevil další obrázek, na kterém tentokrát bylo něco zvýrazněno.
„Tento obrázek byl pořízen posledně. Stavějí lodě. Hodně lodí.“
„Proč jsme o tom nebyli informování?“ zeptal se Sheppard, který byl překvapený z informací stejně jako ostatní, kteří se zaměřili na Ellise a na jeho odpověď, která zněla: „Právě jsem to učinil.“ McKay se toho hned chytnul a řekl: „No, jestli půjdou po nás, budu muset posílit štít. Myslím, že bychom měli…“ Plukovník Ellis nenechal domluvit McKaye a skočil mu do řeči těmito slovy: „Nepřiletí sem. Jsem tu proto, abych vás informoval, že přesně za deset hodin, Apollo s pomocí vašeho týmu, zahájí přesný útok na planetu Replikátorů.“ Tímto všem vyrazil dech a nevěděli, která bije první.
Mléčná dráha
Prostor, Země, Odyssey a Athena – o několik minut dříve
Odyssea po dvou týdnech oprav vystoupila z hyperprostoru nad Zemí, kde tou dobou hlídkovala Athena. Hned po jejím výstupu se oba velitelé svých lodí nechali přenést na palubu.
Podplukovník Marks po dlouhé době opět viděl svoji malou sestřičku, která na něj čekala u dveří, které vedli na můstek. Oba nastavili ruce a objali se.
„Ahoj, sestřičko.“
„Ahoj, bráško. Tak co je na Zemi nového?“
„Vše je při starém, ale s Athenou vyrážíme k přestupní stanici“, odpověděl Kevin a s Jane vstoupili na můstek, kde všichni zaujali své pozice. Mike vstal z velitelského křesla a přišel ke Kevinovi, kterému oznámil: „Loď je v plném provozu a připravena vyrazit na mise, pane.“
„Děkuji za podání informací, kapitáne“, řekl Kevin a pak promluvil na všechny: „Všichni na svá místa, vyrážíme k přestupní stanici.“ Jane s Kevinem a Mikem usedli na svá místa a čekali na pokyn od Atheny.
Plukovník Svitsová vydala hned po příchodu rozkaz k přiblížení k Odyssee, se kterou se spojí.
Jakmile obě lodě byly spojeny vedle sebe, tak Odyssea zvětšila vytvořené hyperprostorové okno, do kterého obě lodě vletěly.
Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, zasedací místnost
Jak Elizabeth, tak i John s Rodneym zírali na Ellise, který jim právě sdělil plán útoku na domovskou planetu Replikátorů. Elizabethiny reakce byly takové, jak v SGC řekl Marks Landrymu.
„Takže, jestli to chápu správně, vy chcete zničit jejich lodě jen tak?“ zeptala se Elizabeth.
„Jen tak“, odpověděl klidným hlasem, jelikož on celou operaci povede.
„A jak to, proboha, chcete udělat?“ zazněla ze strany McKaye dobrá otázka.
„Sadou taktických atomovek typu Mark V, která jsou umístěna v taktické střele zvané Horizont“, odpověděl Ellis.
„Kolik atomovek máte?“ zeptal se tentokrát Sheppard.
„Horizont je nabit šesti hlavicemi a čtyřmi návnady“, odpověděl Ellis na Sheppardovu otázku. Pak se zaměřil na doktora McKaye: „Doktore. Budu potřebovat, abyste před startem udělal konečnou kontrolu.“
„Po…po…po…počkat. Šest?“ trochu se zakoktal Rodney.
„Správně“, odpověděl Ellis.
„To nebude stačit“, ozval se John.
„Replikátoři jsou roboti, kteří se sami replikují. Což znamená, že se můžou…“ jako obvykle se Rodney pustil do důležitých věcí, jenže Ellis ho ne a nenechat domluvit: „O tom vím. Děkuji, doktore. Ale oni vůbec nejsou jako Replikátoři z Mléčné dráhy. Jejich lodě nejsou postavené z nanobloků. Jsou sestrojené z normálních materiálů a dají se tak zničit. Šest je prozatím víc než dost.“
„Prozatím? Vy chcete dráždit spícího draka? Proč prostě nepočkáme, dokud v Oblasti 51 nedokončí s P.W.A.R.W?“ zeptal se Rodney, který neměl na Elizabethinu zlobu, kterou zatím držela na své uzdě.
„A co to vlastně je?“
„Planet-Wide Anti-Replicator weapon, jinak lidově řečeno Celoplanetární Anti-Replikátorká zbraň“, odpověděl John.
„Asgardi dokázali sestrojit satelit, který dokázal vyhladit celou planetu Replikátorů. Měli jsme nějaké problémy s výrobou vlastního, ale…“ jako kdyby se to odehrávalo pořád dokolečka. Rodneymu opět do slova skočil Ellis: „Doktore. Bez pochyb bych radši odstranil celou planetu. Ale když se tohle dostalo až k prezidentovi, dal okamžitý rozkaz. Replikátoři dobře znají polohu Země. A s těmito novými loděmi se tam mají jak dostat. Nemůžeme si jen sedět na rukách do té doby, než chlapci z Oblasti 51 najdou řešení. Hlavním cílem této mise je eliminace klíčových vojenských cílů. Až bude ta nová zbraň hotova, vrátíme se a dorazíme je. Doktore, potřebuji, abyste začal s kontrolou co nejdříve.“
„Ano, jistě, ale…“
„Doktor McKay je připraven na přenos“, řekl Ellis do vysílačky. Jenže Elizabeth ji také zapnula a řekla: „Tady Weirová. Ten rozkaz se ruší.“
„Doktorko. Tohle nezáleží na vás“, řekl Ellis.
„Ale ano. A dokud tady velím já, mám k tomu co říci.“ Elizabeth vstala od stolu a přišla blíže k Ellisovi.
„Plukovníku, bez mého vědomí se tady nic dělat nebude. To také znamená, že Rodney zůstane tady. Tím „tady“ myslím tady na Atlantidě. Je vám to jasné?“ zeptala se Elizabeth a opustila konferenční místnost. Rodney pohlédl na Johna a ten zase na něj, jelikož neví, kdo koho má poslouchat. Rodneymu se nikam stejně nechtělo a tak šel do operačního za Elizabeth, která rozkázala Chuckovi, aby se spojil s SGC.
Hyperprostor, Odyssey
Odyssey a Atheně bude ještě den a kousek trvat, než dorazí k přestupní stanici, na které na ně čeká Sam s Leem.
Kevin s Jane se chtěli při cestně nějak zabavit a tak šli do tělocvičny, kde nešli tentokrát hrát basket, ale pořádně si zacvičit. Aby nebyli sami, tak se k nim přidali Mike a Sharon.
„Sourozenci proti sourozencům. Lepší to být už nemůže“, řekl s úsměvem Kevin při rozcvičování, než začne přituhovat k pořádnému cvičení.
„Tak co to bude tentokrát?“ zeptala se Jane, když několikrát po sobě udělala přemet dozadu.
„Sprinty, švihadlo, box, kraťoulinký boje mezi sebou a nakonec střelba ve střelnici. Je někdo zásadně proti pro tento návrh?“ zeptal se Kevin a podíval se na ostatní, kteří byli poněkud zticha.
„Ticho znamená, že to nikomu nevadí, takže můžeme začít“, usoudila Jane a s bratrem šla na startovní čáru, kde začnou se sprinty. Sharon mezitím pohlédla na Mika, který povzdychnul a pomalým klusem přiběhnul za Kevinem a Jane, kteří už běhali sprinty přes celou tělocvičnu.
Hyperprostor, Athena
Na Atheně nebyla až tak moc velká nuda. Plukovník Svitsová s pár členy posádky vymyslela takovou zábavu, že se od ní nikdo nechtěl odtrhnout. Dokonce se na ně přišlo podívat i pár nadšenců.
Všichni byli v jídelně, kterou trochu upravili, aby měli dostatečné množství místa. Helen s několika členy své posádky seděli na zemi do kruhu. Uprostřed byla láhev od nealkoholického piva, se kterou točili. V kruhu byli tři ženy a tři muži. U některých už to začalo přituhovat, jelikož major Pavel Barta měl pouze na sobě slipy, tričko a jednu ponožku. A nebyl tak jediný. Nejlépe na tom byla Helen, na ni to nepadlo ani jednou. Proto si to nejvíce užívala s kapitánem Pavlou Nyklovou, která měla zatím sundanou botu.
„Začíná přihořívat, majore“, řekla Helen. Pavel nabručeně odfouknul ofinu a sundal druhou ponožku, protože to znova padlo na něj. Už zase.
„To není fér. Vy jste tu láhev očarovala nebo co. Tímto způsobem žádnou ženskou nezískám“, řekl zoufale Pavel.
„Ale majore, nějakou si určitě najdete. Na světě jich je tolik…“ Helen to ani nedopověděla, protože poprvé došlo na ni. Musela tedy sundat botu.
„Madam, k jedné už jsem hodně blízko, jenže jestli mě někdy tahle uvidí, tak mě kopne hned do řiti a pošle někam“, přiznal se Pavel, že už je na cestě k získání své první lásky.
„A kdopak bude ta šťastná?“ zajímalo Helen a Pavla zatočila s láhví, která tentokrát padla na kapitána Lucase Addisona, který musel svléci uniformu.
„To nemohu říci, dokud to nebude stoprocentní“, odpověděl s úsměvem Pavel.
„Majore. Nenuťte mě, abych to z vás páčila.“
„Zkuste to, ale nic vám stejně neřeknu. Na to jsem totiž cvičený, madam“, odpověděl Pavel a hned potom začal naříkat, protože to znova padlo na něj. Musel si tedy svléci tričko. Jediný, co měl na sobě, byly slipy.
„Končím“, řekl Pavel a začal se oblékat zpátky, jelikož jako zástupce velitele se nechtěl ztrapnit. Jenže to se mu jaksi nepovedlo, protože je fotil jeden z důstojníků, kterého požádala Helen. Takže tato zábava bude vyvěšena na nástěnce hned, jakmile skončí.
Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, Elizabethina kancelář
Elizabeth šla do své kanceláře, když za ní dobíhal John. Zaklepal na sklo a vešel dovnitř.
„Ahoj.“
„Ahoj“, odpověděla Elizabeth a sedla do svého křesla. John na ni pohlédl a hned na ní poznal, že je něco špatně.
„Rodney mi řekl, že ses spojila s generály O’Neillem a Landrym, aby celou věc odvolali.“
„To jsem udělala.“
„Ale nepřijali to.“
„Ne. To také znamená, že musím Rodneyho pustit na Apolla, aby vše šel zkontrolovat. Raději bych se do takové situaci nikdy nedostala“, řekla Elizabeth a vzala do rukou tablet.
„Půjdu to říci McKayovi“, nabídl se John.
„To nemusíš. Už jsem to udělala“, předběhla ho Elizabeth. John teda odešel z její kanceláře a šel za plukovníkem Ellisem, aby se dozvěděl o misi co nejvíce informací.
Prostor, Lantea, Apollo, raketový hangár
Doktor McKay s doktorem Zelenkou jsou na palubě Apolla v hangáru, kde byl umístěn Horizont. Oba dva v rukou drží tablety, na kterých mají zobrazený specifikace hlavic a jejich naváděcí systém.
„No, všechny specifikace jsou správné. Informace o cíli byly zadány. Jsou připraveny.“
„Ano. Mohou vyrazit“, řekl s povzdychem Rodney. Po chvilce dodal: „To je ale blbý nápad, že?“
„Můžeš jim říct, že nejsou připraveny. Že je chyba v naváděcích systémech nebo něco takového“, navrhnul Radek.
„Už jsem nad tím uvažovat. Jenže tu mají lidi, kteří by nás rychle odhalili.“
„Jo“, řekl Radek a podíval se kolem sebe, aby se ujistil, že je nikdo nebude slyšet. Hned po ujištění řekl tiše: „Ale jsme tu sami. Mohli bychom zařídit, aby nebyli připravené.“
„Shromažďují armádu, Radku. Viděl jsem to. Ukázali mi snímky. Cítil bych se provinile, kdybychom tu věc rozbili a potom by přiletěli Replikátoři a zničili město“, řekl Rodney.
„Jo… Jo, ti by bylo špatné“, souhlasil Radek a oba pohlédli na Horizont.
„Půjdu říci plukovníkovi, že můžou vyrazit“, řekl Rodney a odešel z hangáru, kde nechal stát samotného Radka, který stále přemýšlel o celé misi.
Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey, tělocvična
Kevin s Jane, Sharon a Mikem právě seděli opření o zeď a popíjeli minerálku, jelikož všichni byli zpocení a udýchaní po běhu a skocích přes švihadlo.
„Víš, co mě zajímá?“ zeptala se Jane svého bratra.
„To vážně nevím“, odpověděl Kevin.
„Co se přesně tehdy stalo v budově IOA, když jsi tam šel se Sam, Helen a generály O’Neillem a Landrym?“ Nebyla jediná, koho toto téma zajímalo. Sharon s Mikem byli také zvědaví.
„Před dvěma týdny se nás pět sešlo před hlavní budovou IOA“, začal Kevin.
Země, hlavní budova IOA – o dva týdny dříve
Plukovník Svitsová s podplukovníky Marksem a Carterovou se brzy ráno sešli před hlavní budovou IOA, kde brzy po jejich příchodu přišli oba generálové, O’Neill s Landrym. Všech pět mělo na sobě slavnostní uniformy, které většinou nosí jen na významné akce nebo na takové zasedání, které je teď čeká s IOA.
Všichni byli nervózní a čekali na hlavní představenstvo IOA v hlavním zasedacím sále, který byl poněkud větší než u rozpočtového výběrčího, kterému už to nandali loni, když jim chtěl strhnout rozpočty. Čekali minutu, nikde nikdo. Čekali dalších deset minut a pořád se nikdo neobjevoval. Kevin na to už neměl nervy a tak si šel pohrát s počítačem, který mělo představenstvo IOA hned před nimi na vyvýšené podleze na stole.
„Kevine, co to děláš?“ vyjekla na něj Sam.
„Když oni chtějí zdržovat, tak já to trochu urychlím“, odpověděl s úsměvem Kevin.
„Jestli tě načapou, tak…“
„Tak se nic nestane, jelikož IOA končí“, dopověděl tentokrát Landry, který s Marksovým plánem souhlasil. Kevin po pár vteřinách se dostal do hlavního systému celé budovy.
„Nevíte někdo, ve které kanceláři sídlí Woolsey s praporčíkem Stanleym Keeperem?“ zeptal se Kevin.
„Třetí patro, místnost 52“, odpověděl tentokrát O’Neill.
„Děkuji, pane.“ Kevin si totiž pohrával s poplašním zařízením, které bylo zabudováno v každé místnosti. Když Kevin úspěšně našel správnou místnost, usmál se a pak spustil program. Jakmile vše začalo fungovat, šel si zpátky sednout na své místo. Nohy položil na stůl a sledoval hodinky.
„Minuta. Déle ne.“
V kanceláři, kde sídlí Woolsey s jeho věrným důstojníkem Keeperem, začal znít poplach, který byl poněkud jiný než za normálních podmínek. Keeper se podíval do počítače a zjistil, že to bylo spuštěno z hlavního sálu.
„Pane Woolsey?“
„Tuším, kdo to byl. Tak jdeme“, řekl Woolsey a oba šli za hosty, kteří se poněkud nudili.
Kevin se usmál na Sam, když uviděl Woolseyho, který si s sebou přivedl dalších pět členů rady. Mezi nimi nemohl chybět Keeper, na kterého se hned Kevin zaměřil. Sam na něm poznala, že se něco mezi nimi v minulosti stalo. Kevin chtěl vstát, ale Sam ho zarazila.
„Teď ne. Až to skončí, tak můžeš“, řekla mu a Kevin s tím souhlasil. Jakmile všichni usedli, jako první se ujal slova Keeper, který chtěl naštvat Markse hned ze začátku.
„Podplukovníku Marksi, jsme vám vděčný za ten poplach. Víte, že vniknutí do systémů této budovy je trestné, že? Chcete snad dostat trest?“ Těmito slovy si to Keeper ještě více podělal, protože Kevin vstal a namířil si to přímo k němu. Tentokrát mu v tom nikdo nemohl zabránit. Landry s O’Neillem jen čekali, co teď přijde. Jediná Helen tušila, co teď přijde, když ho sama pár let cvičila.
„Praporčíku…“ řekl klidným hlasem Kevin.
„Podplukovníku“, odpověděl mu nazpátek Keeper. Kevinovi stačila jen chvilinka a hned po podezřelém zasmátí napřáhnul ruku a udeřil ho rovnou do nosu.
„Jauvajs“, vyšlo ze všech, když to viděli. Kevin si pak pohladil ruku a řekl: „To bylo za ten zlomený nos před pěti lety. Já na to nezapomněl.“ Po těchto slovech usedl zpátky do křesla vedle Sam, která se vzpamatovávala z toho, co právě udělal.
„Zlomený nos?“
„Jo. Tehdy mi ho zlomil. No, a teď přišla ta správná chvíle mu to oplatit. Mám pravdu, praporčíku?“ zeptal se jej Kevin, když ho viděl, jak si drží zakrvácený nos.
„Generálové!“ vyjekl Woolsey na tolik, že by každý spadl na zem. Ale důstojníci, kteří proti němu seděli, byli odolní. Woolsey pak dopověděl hlasitým tónem: „Tohle si nenecháme líbit. SGC stále spadá pod nás a okamžitě vám nakazuji, abyste mu dali okamžitý trest.“
„S radostí vám oznamujeme, pane Woolsey, že SGC s Atlantidou nespadají pod IOA“, řekl O’Neill, který si ten pocit úlevy užíval co nejdéle. Celá rada IOA na ně zírala s otevřenými ústy.
„Takže ta stížnost se stahuje“, řekl Landry.
„To nemůžete!“ řekl Woolsey.
„Ale můžeme!“ opravil jej Marks a znova vstal. Tím „nahodil“ Woolseymu husí kůži. Z Kevinovy strany to vypadalo tak, že se ho bojí. Usmál se a sednul zpátky.
„Podplukovník Marks má pravdu. A s náklady si vystačíme sami. Můžeme si pořídit tolik energie, kolik chceme. A kdybyste začali dělat problémy, tak se klidně přesuneme na jinou planetu i s bránou a Země pak bude bez obrany. Takže vám radíme, nevměšujte se do nás“, řekl O’Neill a jako první vstal z křesla. Zbytek ho hned následoval.
„To je vše“, oznámila jim Svitsová a šla za Danielsem.
„Pane Danielsi…“ usmála se stejně jako předtím Kevin. Daniels se hned leknul a chtěl zdrhnout, jenže Helen byla oproti němu rychlejší. To také skončilo tím, že vrazila Danielsovi pěstí.
„Vy to máte za Athenu“, odůvodnila svůj útok na Danielse a šla za Kevinem, se kterým si plácla rukou.
Hyperprostor, Odyssey, tělocvična - současnost
Všichni čtyři se smáli, když jim to Kevin dovyprávěl.
„Víš, že tě mám ráda, bráško“, lísala se k němu Jane, jelikož by od něj nechtěla nikdy dostat výprask.
„Já taky, sestřičko. Ale nikdy bych ti neublížil, protože takový já nejsem. Jsme sourozenci a ti se mají držet vždy při sobě“, řekl Kevin a opřel si ji o sebe.
„To jsou moudrá slova“, řekla Sharon.
„A taky pravdivá. S Jane jsme se neviděl deset let a navíc bych si nemohl odpustit, kdyby se jí něco stalo“, řekl Kevin.
„Já bych si také nedokázala odpustit, kdyby se něco stalo tobě. Když jsem slyšela, co se ti stalo na té motorce, zhrozila jsem se hned. Pak ještě po té bitvě na Zemi, to jsem byla totálně vedle. Nevím, co bych dělala, kdyby se ti znova něco stalo“, řekla Jane.
„Mohu tě ujistit, že se mi už nic nestane“, zapřísáhnul se Kevin a poplácal ji po stehnech se slovy: „Tak jdeme pokračovat. Na řadě je box.“ Jane ho nazpátek tvrději poplácala a šla s Kevinem pro boxerky.
To be continued