S váma taky neni žádná sranda.
Tak dobře, místo termínu dalšího dílu určitě radši uvidíte přímo další díl. Ale tušim že mě nebudete mít rádi..
2. řada, díl 18.: Padlá hvězda
12. dubna 2021, domovská galaxie Ori
Desítka těžkých křižníků nečinně sledovala zčeřenou hladinu červí díry. Superbrána se aktivovala před pěti minutami a od té doby nedorazilo skrz nic, jen hrobové ticho. Převor pro jistotu uvedl všechny přítomné lodě do stavu pohotovosti a nechal je nabít hlavní děla a zaměřit horizont událostí. Kolem křižníků se pohybovala hejna malých stíhačů. Kdyby snad nepřítele napadlo použít rakety či bombardéry.
Dalších deset minut se nedělo zhola nic. Tedy kromě toho že dorazilo pět dalších křižníků. Pak se ale skrz dostal první signál od samotného otevření brány. Byl velmi zkreslený, téměř nesrozumitelný, ale převor v něm po vyčištění zachytil několik slov. Útok, nevěřící, budou zničeny. Z toho si celkem jasně vyvodil, že domovskou planetu v Pegasu musela napadnout flotila nevěřících. Nebylo mu zcela jasné, jak by k tomu mohlo dojít, ale věděl, že její obrana je více než dostatečná. Navíc je tam přítomen Orici, který může použít veškeré své schopnosti. Slova „budou zničeny“ si vyložil tak, že nepřítel bude zničen. Převor patrně vytočil bránu, aby zabránil lodím nevěřících vytočit skrytou bránu v Mléčné Dráze. To ale byla brána, o které neměl mít nikdo tušení. Jak by na ni nevěřící přišli?
Pořád zcela nechápal co se na druhé straně děje. Pak se horizont událostí lehce zavlnil a skrz prošel nějaký menší předmět, přibližně o velikost transportéru. Převor byl natolik napjatý, že málem rozkázal zahájit palbu. Když se ale na předmět podíval blíže, poznal, že není nebezpečný. Byl to jen kus trosek, část, která vypadala jako kus vnějšího pláště pozemské lodi. Byl zčernalý, prohnutý, uprostřed nesl známky po zásahu sekundárním dělem orijské výroby. Pak proletělo skrz několik menších trosek a pak následovaly další, tentokrát o něco větší. Vypadalo to na zbytky dalších pozemských lodí. Bitva na druhé straně musela být zuřivá a trosky se po zničení lodi pravděpodobně rozletěly na všechny strany. Některé musely proletět otevřenou bránou. Přiletěl další kus, vypadalo to jako přední část křižníku nazývaného lidmi BC-304. Ano, převor jasně rozeznával uzavřené poklopy sil s raketami, které dokázaly napáchat tolik škody. Zadní část ještě lehce doutnala, z několika otvorů v trupu unikaly proužky dýchatelné atmosféry. Příď zničené lodi pomalu rotovala, převor dokázal přečíst nápis na jejím boku. EFS Surprise. Flotila nevěřících zřejmě dostává co proto.
Po jeho pravé ruce se ozval komunikační důstojník.
„Pane, z pole trosek zachytáváme nějaký signál, vychází patrně z toho největšího vraku.“
Převor mu rukou pokynul, ať pustí záznam.
Chvíli neslyšel nic a pak zaslechl nahraný záznam, který se automaticky opakoval.
„Všem lodím v dosahu, toto je nouzové volání EFS Surprise, prosím pomozte.“
Následovala nějaký nečitelná data, patrně šifrovaná. Ani se neobtěžoval se snahou je rozluštit, bylo mu jasné, že to budou souřadnice nouzového majáku.
12. dubna 2021, Galaxie Pegasa
Na můstku vlajkové lodi Tennessee panovalo hrobové ticho. Admirál zaujatě sledoval hlavní obrazovku, na které byl pohled z příďových kamer Tennessee. Trojice fregat právě posílala skrz zářící superbránu údajné trosky pozemských lodí. Pro větší věrohodnost přihodily jejich tažná lana čas od času i nějakou část orijské lodi nebo orijskou stíhačku. Desítka dalších fregat spolu s těžkými bombardéry mezitím systematicky pročesávala opravdové pole trosek ve snaze najít přeživší ve zničených trupech lodí nebo únikové moduly plující mezi nebezpečnou směsí rychle a nevyzpytatelně se pohybující zbytků.
Orijská flotila byla silná, prohrála pouze kvůli dokonalému plánu a naprostému překvapení. Ale i spojenecká flotila přišla o několik desítek lodí. Flotila postrádala třináct lodí, z toho pět BC-304, jednu BC-305 a zbylých sedm bylo třídy Pandora. Jaffská flotila ztratila na třicet hataků a poměrně velké množství alkeshů. Navíc byla lehce poškozena jedna z jejích bitevních lodí. Pozemské dreadnoughty ustály boj bez úhony. Střely ze satelitů a pěti těžkých křižníků sice dokázaly vyřadit štíty na Normandy, ale její trup prokázal, proč se lodě třídy dreadnought pyšní přezdívkou vesmírná pevnost. Na několika místech byl sice pancíř lehce promáčklý a černější než obvykle, ale k žádnému výraznějšímu poškození nedošlo a loď byla zcela bojeschopná, jen co se dobijí generátory.
Výjev na hlavní obrazovce se změnil. Pohled na superbránu vystřídalo chvilkové zrnění a poté naskočil zcela jasný obraz. Další pohled na superbránu, ale něco se zdálo být jiné. Obraz se pomalu otáčel. Byl to okolní vesmír, hvězdy vypadaly jinak a okolí bylo temnější. Pak kamera zachytila malinké pole trosek, několik větších kousků. A pak se na záznamu objevila flotila patnácti orijských křižníků.
Vyčkávaly. Jejich děla evidentně mířila na superbránu. Kolem jako roje kobylek poletovaly jejich stíhačky, všechny s mohutnou zářící částí generátoru. Ne jako hejna kobylek, spíše jako hejna světlušek. A pak se na obrazovce objevila planeta, částečně skrytá za řadou bílých trupů. Vypadala obyvatelně, na povrchu byla hojně zastoupena modrá i zelená barva, v atmosféře kroužila bílá mračna. Nebylo pochyb, Jack O´Neill se nepletl, byla přesně tam, kde řekl. Celestus.
Admirál chvilku sledoval obrazovku zkoumavým pohledem. Pak rozkázal spustit další část operace.
„Zahajte operaci padlá hvězda.“
Od spojenecké flotily se odpoutala jedna fregata. Na trupu nesla dvojici těžkých bombardérů, připojených přetlakovým tunelem k přechodovým komorám lodi. Změnila směr a zamířila přímo k horizontu událostí. Její poziční světla naposledy blikla na pozdrav známému vesmíru a pak se loď rozplynula, jak zmizela pod příkrovem maskovacího zařízení. Chvilku poté se zčeřila hladina superbrány, když neviditelná loď prošla skrz. Těsně před ní dvojice fregat vypustila skrz dávku větších trosek.
Na druhé straně si nikdo nevšiml čehokoliv zvláštního. Skrz bránu prošly další trosky, nic významného, nic rozpoznatelného. Vypadalo to, že se bitva na druhé straně chýlí ke konci. Fregata nepozorovaně prokličkovala polem trosek a velkým obloukem se vyhnula orijským lodím. Pak zamířila k planetě.
Kapitán lodi seděl ve svém křesle na potemnělém můstku.
Pasivní senzory zaznamenávaly vše, co se dělo v okolí, ale nebylo toho mnoho. Pohlédl na muže stojícího u holografického stolu se zobrazením planety.
„Jimme?“
Muž opětoval jeho pohled.
„Nevím, je to divná planeta, jako kdyby na povrchu nebylo nic, vůbec nic. Až na tohle.“
Ukázal na zářivý bod.
„Na celé planetě není ani známky po jakémkoliv osídlení, natož nějaké technice. Ale tohle místo doslova září a to i na pasivních senzorech.“
Pohlédl na boční obrazovku, aby ověřil údaje.
„Je tam všechno, veškeré záření co známe a navíc i něco co neznáme. Někde v podzemí mají sakra silný generátor, podle toho jak vysoké rušení tam zaznamenávám.“
Kapitán lehce znervózněl.
„Znamená to, že mohou mít štít?“
Jim pokrčil rameny.
„Můžou tam mít cokoliv od automatu na kafe po paprsek z hvězdy smrti. S pasivními senzory víc nezjistíme a aktivní bych nedoporučoval.“
Kapitán si povzdechl.
„Asi máš pravdu, nemáme na výběr.“
Dvěma pohyby prstů po malém displeji aktivoval lodní interkom.
„Všem členům posádky, nadešel čas splnit misi. Pokud by došlo ke komplikacím, pak bych vám rád řekl, že mi bylo ctí s vámi sloužit a že jste ti nejlepší z nejlepších. Právě proto jsme tu my a ne někdo jiný. Připravte se na turbulence, začínáme odpočítávat.“
Nechal komunikaci zapnutou a kývl na kormidelníka.
„Plnou vpřed, přímo na cíl“
Motory fregaty přešly na maximální výkon, který umožňoval solidní rychlost, ale zároveň dostatek krytí pod maskováním. Loď pozvolna vstoupila do atmosféry a klesala stále hlouběji. Povrch planety se přibližoval.
„Zbývají tři minuty.“
Oznámil kormidelník.
Loď stále klesala. Její klesání však bylo postupné a pomalé, aby se trup příliš nezahříval. Maskování je na nic, když bude loď rozžhavená doběla.
„Dvě minuty.“
Úhel klesání se trochu zvětšil. Loď vstupovala do nižších vrstev atmosféry.
„Minuta třicet.“
Kapitán zavelel kormidelníkovi, aby nastavil autopilota.
„Všem členům posádky, opusťte loď, opakuji, opusťte loď.“
Kvapně se zvedl ze sedadla, věnoval poslední pohled opuštěnému můstku a poklusem zamířil k bombardéru dva, který kotvil u přetlakové komory o dvě chodby dál. Nasoukal se poklopem dovnitř, rozhlédl se kolem a rychle spočítal všechny přítomné. Patnáct, to byli všichni z této části lodi. Ve stejný okamžik se ozvalo hlášení z bombardéru jedna.
„Kamikadze dva, tady kamikadze jedna, všichni jsou na palubě.“
Kapitán uzavřel kokpit a křikl na pilota.
Bombardérem projelo lehké chvění, jako se k životu probraly mohutné motory. Ještě zaslechl kormidelníka o sedadlo vedle, jak si sám pro sebe počítá.
„Třicet vteřin.“
Pak ho několik G přetížení vrazilo do sedadla, jak se bombardér odpoutal od lodi a naplno vyrazil zpět k modrému nebi. Inerciální tlumiče přetížení kvapně kompenzovaly. Vyhlédl z okna, ale neviděl druhý bombardér. Chvíli se děsil, ale pak mu došlo, že je také maskovaný.
„Tři, dva, jedna, nula.“
Dopočítal kormidelník na vedlejším sedadle.
PDF verze od jakopa, kterému za ni moc děkuji
http://www.ulozto.cz/7060633/svata-vyprava-part-41-pdf