před týdnem byly Vánoce, teď je Silvestr, čas na rok 2014, který se nesmírně blíží. Silvestrovský speciál nebude a tak Vám dneska vydám alespoň poslední část šestnáctého dílů s výjimkou, že díl nebude vydán v neděli, ale až za týden v neděli.
Přeji Vám krásného Silvestra, hlavně zůstaňte střízlivý, a hodně zdravý a štěstí.
Doufám, že se Vám poslední část bude líbit, a že jej dobře ohodnotíte.
Epizoda 16 : Všechny mé hříchy budou vzpomenuty, part 3
M7R-227, město
Rodney s týmem mariňáků byli přeneseni do města přímo do místnosti s jádrem, kde se Rodney dokáže připojit k jádru, aby trochu zpomalil Replikátory.
„Rozmístěte se“, rozkázal Ronon mariňákům.
„Je tu čisto.“
„Dobře. Nemělo by to trvat déle než pár minut“, oznámil Rodney a začal s prací.
Mezitím Apollo přenesl Fran také do města, ale do jiné oblasti. Okamžitě se dala do pohybu a hledala nějakou skupinu Replikátorů, aby mohla rozjet plán.
Prostor, M7R-227
Uběhlo několik málo minut a už bylo zničeno šest Auror a ještě čtyři odcizeny pozemšťany.
Prostor, M7R-227, Odyssey, můstek
Kevin při řízení sledoval i senzory, které zaznamenávají, že se Aurory chystají vstoupit do hyperprostoru.
„Tady Marks. Chtějí ustupovat. Zaměřte všechny zbraně na jejich hypermotory!“ rozkázal všem lodím.
„Brácho. Jedna loď přímo před námi otevírá hyperprostorové okno.“
„Zaměřil jsem ji.“
Z Odyssey se začaly objevovat modré paprsky, které po přesných zásazích zničily celou Auroru, než mohla vstoupila do hyperprostoru.
„Cíl byl zničen“, oznámila Jane.
„McKayi, jak jste na tom?“ zeptal se Marks do zapnuté vysílačky.
M7R-227, město
Rodney zmáčknul na pár tlačítek na tabletu a odpověděl: „Jsem hotov. Mám plný přístup do jádra a Fran se za chvíli aktivuje.“
Fran po chvilce hledání našla skupinu Replikátorů, která pracovala na protiúderu proti útočným lodím. Doposud si jí nevšimli, než řekla: „Ahoj.“ Všichni Replikátoři se na ni zaměřili a ona se najednou začala soustředit. Během několika vteřin se ostatní Replikátoři začali rozpadat a jejich natity se hromadily na Fran, která tam stála se zavřenýma očima.
Rodneymu zapípal tablet a on hned řekl do aktivované vysílačky: „Funguje to. Jen ještě chvíli odolávejte těm lodím.“
Prostor, M7R-227
Střely vylétávaly z Auror a jejich cíle byly hlavně pozemské lodě, které jsou pro ně větší hrozbou než lodě Cestovatelů. F-302ky vyslané z Daedala a Apolla pomalu Aurorám poškozovaly hypermotory. Bohužel, při jednom útoku na Auroru jedna z Cestovatelských lodí explodovala. Naštěstí její posádka byla těsně před explozí lodi přenesena na palubu Atheny, která byla poblíž a všimla si toho.
Prostor, M7R-227, Athena, můstek
Helen stála za majorem Bartou a sledovala senzory jako on. Štíty prozatím držely, ale ZPMko, které mají připojené ke štítům, bude brzy prázdné. Helen nezbývalo nic jiného, než rozkázat, aby se přidali k Daedalu a Apollu a operovali s nimi.
„Kevine, jak dlouho to bude ještě trvat?“
„McKay vše rozjel. Teď je naším hlavním úkolem upoutat jejich pozornost. Pochybuji, že si uvědomují, co se děje. Takže se připrav, brzy poletíme dolů“, odpověděl nazpátek Kevin.
M7R-227, město
Replikátorské natity se nashromažďovaly na místě, kde byla přenesena Fran. Pomalu se tvořila velká Replíkátorská masa, která prozatím byla nečinná.
Prostor, M7R-227, Cestovatelská Aurora
Larrin pochodovala na můstku, kde jeden z jejích důstojníků hlásí: „Jedna z lodí Replikátorů k nám míří maximální podsvětelnou rychlostí. Chtějí aktivovat hyperpohon.“
„Shepparde, vidíš to?“ zeptala se Larrin.
John sedící v Antickém křesle sledoval obrazovku, na které vše bylo zobrazeno.
„Jo, mám to.“ John přiložil ruce na opěradla křesla a začal se soustředit na jedinou věc.
Z Aurory vyletělo několik střel, které mířily k Auroře, která chtěla vstoupit do hyperprostoru. Naštěstí střely dorazily k Auroře dříve, než stihla nějak zareagovat. Aurora se během chvilky vypařila.
M7R-227, město
Rodney s udivením v obličeji sledoval tablet, který mu udával pomocí jádra informace o Replikátorské mase i bitvě na orbitě planety.
„Postupuje to mnohem rychleji, než jsem si představoval.“
„Kdy to bude dost velké, aby je to začalo stahovat i z oběžné dráhy?“ zeptal se Ronon.
„Brzy, vážně brzy.“
Prostor, M7R-227, Daedalus, můstek
Daedalus momentálně dostával pěkně zabrat, jelikož na něj rovnou útočily dvě Aurory.
„Štíty jsou pod zátěží, dlouho už nevydrží!“ hlásil Kleinman stav štítů.
„Okamžitě přesměrujte veškerou energii do štítů!“ rozkázal Caldwell.
Prostor, M7R-227
Z Auror najednou začaly vylétávat nanity, které mířily k velké vytvořené mase na povrchu planety.
Prostor, M7R-227, Apollo, můstek
Plukovník Ellis s otevřenou pusou zíral před sebe a nemohl uvěřit svým očím.
„Ten parchant. On to vážně dokázal“, prohlásil Abe.
M7R-227, město
Masa byla větší, než původně předpokládali. Odyssea i s Athenou se vznášely nad masou a čekaly jen na správnou chvíli.
M7R-227, Odyssey, můstek
Jakmile byl Kevin ujištěn, že všechny nanity jsou ve vytvořené mase, tak vydal rozkaz: „Tady Marks, zaměřte ji a vyšlete vlnu!“
M7R-227, město
Z obou lodí se najednou objevila masivní vlna, která projela masou. Postupně se rozpadla, až z ní nezbylo nic.
McKay se tak mohl zasmát a oznámit všem: „Tady McKay. Replikátoři byli zničeni. Nikdo kromě nás tu není. Tak jsme to přece jenom zvládli, zase.“
M7R-227, Odyssey, můstek
Všichni na můstku Odyssey se začali radovat. Sam přišla ke Kevinovi a dala mu zaslouženě obrovskou pusu za odvedení perfektní práce.
„Jo, vyšlo to.“
„Ještě, že máme tebe“, řekla Sam.
„Tady Marks, je konec. Vyhráli jsme. Replikátoři byli neutralizováni. Zničte zbylé Replikátorské Aurory, my s Athenou se postaráme o zbytek.“
„Gratulujeme“, ozval se prvně Steven.
„Pěkná práce, Kevine“, pochválila ho Helen.
„Lidi, teď mi nemusíte děkovat. A navíc jsme to zvládli jen díky společné práci, takže já děkuji, vám všem.“
M7R-227, město
Replikátorské město od teď patří pozemšťanům. Všechny určené týmy z Odyssey byly přeneseny do města na určitá místa, kde se nacházela ZPMka. Bylo celkem přeneseno patnáct týmů a některým z nich se podařilo získat rovnou dva moduly.
Mezitím, co týmy sbíraly ZPMka, se Kevin se Sam a Helen nechali přenést na kopii Atlantidy. Byla úplně stejná jak ta, co vlastní.
„Páni. Tohle je nádhera“, řekla Sam.
„Co uděláme?“ zeptala se Helen.
„Tuhle planetu nesmíme nechat být tak, jak je teď. Je tady příliš mnoho technologií. Kdyby tuto planetu našli Wraithové, byli bychom v koncích. Takže mám pro Shepparda úkol. Poletí s tímto městem k Atlantidě. Pak ji přemístíme do Mléčné dráhy. Bude tam potřeba proti Druhé alianci a Pinům.“
„Souhlasím“, řekla Sam.
„McKayi, stáhněte veškerá data z Replikátorského jádra a rovnou je přeposílejte na Odysseu. V jádru je ještě spousta místa.“
„Rozumím, hned se dám do toho“, přišla rychle odpověď.
„Takže teď můžeme pomoci Simům a všem našim spojencům.“
„Co vlastně bude se všemi moduly?“ zeptala se Helen.
„Jedno rozhodně bude mít SGC, aby se mohla spojit přímo s Atlantidou. Druhé musí dostat Digamma, o to se postarám. Zbylé nechám na ostatních. Teď hlavně musíme pomoci Simům. Oni mají přednost, než kdokoliv jiný z Mléčné dráhy“, odpověděl Kevin.
„Souhlasím. Neměli bychom už zavolat Shepparda?“ zeptala se Sam.
„Shepparde, tady Marks. Slyšíte mě?“
„Zřetelně. Co potřebujete?“
„Chcete letět s městem?“
„Už zas?“
„Už zas. Odysseo, přeneste mi sem Shepparda.“ Během několika uběhnutých vteřin se před nimi objevil Sheppard.
„Páni“, vyšlo z něj.
„Vítejte na kopii Atlantidy“, přivítali ho všichni s úsměvem.
„Chcete, abych zase s tímto letěl?“
„Přesně tak. Pro jistotu tu nebudete sám. Nechám vám tu dva týmy. Jinak město je napájeno třemi ZPM moduly, takže se nemusíte bát, že byste vystoupili z hyperprostoru dříve.“
„Děkuji za ujištění.“
„A necháme vám tu i McKaye a Ronona.“
„Teď už vím, že se nebudu bát na sto procent“, řekl s úsměvem John a dal na odchod.
„Takže… Co teď?“ zeptala se Helen.
„Všem týmům, tady Marks. Jakmile svůj úkol splníte, spojte se s Odysseou, aby vás přenesla na palubu. McKayi, jak jste na tom vy?“
„Vše jsem nejdříve přesměroval na kopii Atlantidy, jelikož to bylo rychlejší“, odpověděl Rodney.
„Výborně. Nechte se přenést na kopii. Se Sheppardem poletíte až k Atlantidě.“
„Rozumím.“
Prostor, M7R-227 – o půl hodiny později
Všechny lodi krom Odyssey a Atheny vstoupily před několika minuty do hyperprostoru a letí k Atlantidě. Sheppard s městem po chvilce vzlétl a na povel vstoupil do hyperprostoru.
Obě zbylé pozemské lodě byly připraveny v bezpečné vzdálenosti od planety, aby mohly utéci.
Prostor, M7R-227, Athena, můstek
Helen seděla ve svém křesle. Když všichni byli připravený na konečný tah, spojila se s Kevinem.
„Jsme připraveni.“
„Rozumím. Přeneste tři Mark X-ky přímo do jádra a vypadněme odtud, jinak nás to zasáhne.“
„Čekáme na povel.“
„Na povel, tři, dva, jedna, transport. A padáme pryč.“
Prostor, M7R-227
Obě 304ky co nejrychleji vstoupily do hyperprostoru, jelikož planeta se chystala k explozi. Hned, jak obě lodě byly bezpečně v hyperprostoru, planeta explodovala. Z místa výbuchu se šířila velká tlaková vlna, která se táhla několik set tisíc mil.
Prostor, M35-117 – o hodinu později
Všechny lodě setrvávaly na orbitě planety krom jedné, o kterou přišli Cestovatelé při útoku. Zbylé lodě byly v pořádku.
M35-117, Atlantida, operační
Všichni velitelé pozemských lodí stáli v operační u Elizabeth, která nestíhá vnímat všechny najednou. Chuck zadal adresu Země, aby jim oznámili tu radostnou zprávu. Na obrazovce, před kterou stála Elizabeth, se objevil Landry, který čekal jen na dobrou zprávu. Elizabeth se nejdříve zatvářila vážně, ale pak k ní přiběhnul Kevin, který se zaradoval.
„Zkazil jste mi to, podplukovníku.“
„Omlouvám se, ale ten pocit vítězství se nedá skrýt. Máme další město“, řekl šťastně Kevin.
„Gratuluji všem za dobře odvedenou práce. Podplukovníku, vy si tímto brzy žádáte o povýšení“, překvapil ho Landry.
„Jenom to ne, pane. Už tak v povýšení držím rekordy“, řekl na to s úsměvem Kevin.
„O tom ale vy nerozhodujete.“
„Sakra, že vy mi dokážete zkazit náladu.“ Henry se tomu zasmál spolu s Elizabeth.
„Jsem rád, že jste všichni v pořádku. Čekáme tu na vás. Landry konec.“ Brána se deaktivovala a Sam tiše přišla za Kevinem.
„Pročpak nechceš být plukovníkem? Mohl by sis pak dělat cokoliv.“
„Už teď si dělám cokoliv“, odpověděl Kevin a dal jí obrovskou pusu. Pak pohlédli na ostatní, kteří si připíjeli šampaňským.
Prostor, M35-117, Cestovatelská Aurora
John s Larrin procházejí chodbou, kde několik Cestovatelských dělníků opravuje škody, které byly způsobeny při bitvě.
„Je mi líto, že jste přišli o jednu loď.“
„Ale posádka díky Atheně přežila a za to jsme jí vděčny“, řekla Larrin.
„Nechceš tu zůstat, aby moji lidé zkontrolovali stav tvojí lodi?“ zeptal se John.
„Tvoji lidé nám už dali zelenou, než jsme vyrazili do bitvy. Krom toho, teď už vím, kde najdu Atlantidu i tebe.“
„Ale i přesto, byla to dlouhá doba, než ses ozvala. Začalo se mi po tobě stýskat“, řekl John a oba se zastavili na jednom místě.
„Vážně? No, na pár hodin bych tu možná mohla ještě zůstat, ale pak už musím letět.“
„Ale když už jsme teď spojenci, co kdybys mi řekla, kde tě najdu. Nerad bych prohledával celou galaxii, jen kvůli tomu, abych tě našel, a když tak s něčím i pomohl.“
„Neboj, ozvu se, kdyby se něco přihodilo. Neměj obavy, zůstaneme v dosahu.“
„Podplukovníku Shepparde, jste připraven k transportu?“ ozvala se Jane.
„Přeneste se mnou i Larrin“, odpověděl John a během několika vteřin byli oba přeneseni na Atlantidu.
M35-117, Atlantida, operační – o deset minut později
Všichni velitelé stáli v operační před Elizabeth, jelikož nastal čas se vrátit zpátky do Mléčné dráhy.
„Pro druhou Atlantidu se vrátíme, až pro ni najdeme vhodnou planetu. Mezitím ji máte na starost vy“, řekl Kevin.
„Myslím, že tohle zvládneme. Kolik vlastně teď máme ZPMek?“ zajímalo Elizabeth.
„S takovým počtem ZPMek jsem rozhodně nepočítal, protože jich je třicet osm. Replikátoři se museli činit. Alespoň k něčemu byli užiteční. O jejich rozdělení se bude rozhodovat na Zemi, ale je stoprocentně jistý, že Atlantida dostane potřebné zbylé dvě. Pak vyměníme Atheně ZPM za to prázdné. Rozhodně pak dostane Daedalus i Apollo, aby nemuseli tak dlouho být v hyperprostoru při letu sem. SGC je hlavní prioritou, aby se s vámi mohla spojit. To také znamená, že se přestupní stanici rozebere, když ji teď nepotřebujeme. A jedno ZPM půjde na Digammu, abychom pomohli Simům.
„A jak jsou zatím na tom?“ zeptala se Elizabeth.
„Byl jsem tam před třemi týdny a se stavbou budov hodně pokročili. Všichni mají, kde bydlet, a to je hlavní. Bohužel, zatím nemáme žádné informace o uvězněných Simech. Jako kdyby se úplně vypařili. Snažíme se o Pinech dozvědět, co nejvíce, ale i přesto jsme zatím neměli úspěch.“
„Budu vám držet palce. Doufám, že budete mít stejné štěstí, jak jsme měli dneska“, popřála mu Elizabeth.
„Tak my už vyrazíme. Budou nás očekávat. V případě ZPMek se brzy ozve SGC.“
„Přeji šťastnou cestu.“
„Taky Marks, přeneste nás na lodě.“ Všichni velitelé byli přenesení na svou loď a Elizabeth si šla přiťuknout s ostatními.
Prostor, M35-117
Všechny pozemské lodě byly spojeny s Odysseou. Během několika málo vteřin se v prostoru před nimi objevilo zvětšené hyperprostorové okno, do kterého všechny lodě vletěly.
To be continued
M7R-227, město
Rodney s týmem mariňáků byli přeneseni do města přímo do místnosti s jádrem, kde se Rodney dokáže připojit k jádru, aby trochu zpomalil Replikátory.
„Rozmístěte se“, rozkázal Ronon mariňákům.
„Je tu čisto.“
„Dobře. Nemělo by to trvat déle než pár minut“, oznámil Rodney a začal s prací.
Mezitím Apollo přenesl Fran také do města, ale do jiné oblasti. Okamžitě se dala do pohybu a hledala nějakou skupinu Replikátorů, aby mohla rozjet plán.
Prostor, M7R-227
Uběhlo několik málo minut a už bylo zničeno šest Auror a ještě čtyři odcizeny pozemšťany.
Prostor, M7R-227, Odyssey, můstek
Kevin při řízení sledoval i senzory, které zaznamenávají, že se Aurory chystají vstoupit do hyperprostoru.
„Tady Marks. Chtějí ustupovat. Zaměřte všechny zbraně na jejich hypermotory!“ rozkázal všem lodím.
„Brácho. Jedna loď přímo před námi otevírá hyperprostorové okno.“
„Zaměřil jsem ji.“
Z Odyssey se začaly objevovat modré paprsky, které po přesných zásazích zničily celou Auroru, než mohla vstoupila do hyperprostoru.
„Cíl byl zničen“, oznámila Jane.
„McKayi, jak jste na tom?“ zeptal se Marks do zapnuté vysílačky.
M7R-227, město
Rodney zmáčknul na pár tlačítek na tabletu a odpověděl: „Jsem hotov. Mám plný přístup do jádra a Fran se za chvíli aktivuje.“
Fran po chvilce hledání našla skupinu Replikátorů, která pracovala na protiúderu proti útočným lodím. Doposud si jí nevšimli, než řekla: „Ahoj.“ Všichni Replikátoři se na ni zaměřili a ona se najednou začala soustředit. Během několika vteřin se ostatní Replikátoři začali rozpadat a jejich natity se hromadily na Fran, která tam stála se zavřenýma očima.
Rodneymu zapípal tablet a on hned řekl do aktivované vysílačky: „Funguje to. Jen ještě chvíli odolávejte těm lodím.“
Prostor, M7R-227
Střely vylétávaly z Auror a jejich cíle byly hlavně pozemské lodě, které jsou pro ně větší hrozbou než lodě Cestovatelů. F-302ky vyslané z Daedala a Apolla pomalu Aurorám poškozovaly hypermotory. Bohužel, při jednom útoku na Auroru jedna z Cestovatelských lodí explodovala. Naštěstí její posádka byla těsně před explozí lodi přenesena na palubu Atheny, která byla poblíž a všimla si toho.
Prostor, M7R-227, Athena, můstek
Helen stála za majorem Bartou a sledovala senzory jako on. Štíty prozatím držely, ale ZPMko, které mají připojené ke štítům, bude brzy prázdné. Helen nezbývalo nic jiného, než rozkázat, aby se přidali k Daedalu a Apollu a operovali s nimi.
„Kevine, jak dlouho to bude ještě trvat?“
„McKay vše rozjel. Teď je naším hlavním úkolem upoutat jejich pozornost. Pochybuji, že si uvědomují, co se děje. Takže se připrav, brzy poletíme dolů“, odpověděl nazpátek Kevin.
M7R-227, město
Replikátorské natity se nashromažďovaly na místě, kde byla přenesena Fran. Pomalu se tvořila velká Replíkátorská masa, která prozatím byla nečinná.
Prostor, M7R-227, Cestovatelská Aurora
Larrin pochodovala na můstku, kde jeden z jejích důstojníků hlásí: „Jedna z lodí Replikátorů k nám míří maximální podsvětelnou rychlostí. Chtějí aktivovat hyperpohon.“
„Shepparde, vidíš to?“ zeptala se Larrin.
John sedící v Antickém křesle sledoval obrazovku, na které vše bylo zobrazeno.
„Jo, mám to.“ John přiložil ruce na opěradla křesla a začal se soustředit na jedinou věc.
Z Aurory vyletělo několik střel, které mířily k Auroře, která chtěla vstoupit do hyperprostoru. Naštěstí střely dorazily k Auroře dříve, než stihla nějak zareagovat. Aurora se během chvilky vypařila.
M7R-227, město
Rodney s udivením v obličeji sledoval tablet, který mu udával pomocí jádra informace o Replikátorské mase i bitvě na orbitě planety.
„Postupuje to mnohem rychleji, než jsem si představoval.“
„Kdy to bude dost velké, aby je to začalo stahovat i z oběžné dráhy?“ zeptal se Ronon.
„Brzy, vážně brzy.“
Prostor, M7R-227, Daedalus, můstek
Daedalus momentálně dostával pěkně zabrat, jelikož na něj rovnou útočily dvě Aurory.
„Štíty jsou pod zátěží, dlouho už nevydrží!“ hlásil Kleinman stav štítů.
„Okamžitě přesměrujte veškerou energii do štítů!“ rozkázal Caldwell.
Prostor, M7R-227
Z Auror najednou začaly vylétávat nanity, které mířily k velké vytvořené mase na povrchu planety.
Prostor, M7R-227, Apollo, můstek
Plukovník Ellis s otevřenou pusou zíral před sebe a nemohl uvěřit svým očím.
„Ten parchant. On to vážně dokázal“, prohlásil Abe.
M7R-227, město
Masa byla větší, než původně předpokládali. Odyssea i s Athenou se vznášely nad masou a čekaly jen na správnou chvíli.
M7R-227, Odyssey, můstek
Jakmile byl Kevin ujištěn, že všechny nanity jsou ve vytvořené mase, tak vydal rozkaz: „Tady Marks, zaměřte ji a vyšlete vlnu!“
M7R-227, město
Z obou lodí se najednou objevila masivní vlna, která projela masou. Postupně se rozpadla, až z ní nezbylo nic.
McKay se tak mohl zasmát a oznámit všem: „Tady McKay. Replikátoři byli zničeni. Nikdo kromě nás tu není. Tak jsme to přece jenom zvládli, zase.“
M7R-227, Odyssey, můstek
Všichni na můstku Odyssey se začali radovat. Sam přišla ke Kevinovi a dala mu zaslouženě obrovskou pusu za odvedení perfektní práce.
„Jo, vyšlo to.“
„Ještě, že máme tebe“, řekla Sam.
„Tady Marks, je konec. Vyhráli jsme. Replikátoři byli neutralizováni. Zničte zbylé Replikátorské Aurory, my s Athenou se postaráme o zbytek.“
„Gratulujeme“, ozval se prvně Steven.
„Pěkná práce, Kevine“, pochválila ho Helen.
„Lidi, teď mi nemusíte děkovat. A navíc jsme to zvládli jen díky společné práci, takže já děkuji, vám všem.“
M7R-227, město
Replikátorské město od teď patří pozemšťanům. Všechny určené týmy z Odyssey byly přeneseny do města na určitá místa, kde se nacházela ZPMka. Bylo celkem přeneseno patnáct týmů a některým z nich se podařilo získat rovnou dva moduly.
Mezitím, co týmy sbíraly ZPMka, se Kevin se Sam a Helen nechali přenést na kopii Atlantidy. Byla úplně stejná jak ta, co vlastní.
„Páni. Tohle je nádhera“, řekla Sam.
„Co uděláme?“ zeptala se Helen.
„Tuhle planetu nesmíme nechat být tak, jak je teď. Je tady příliš mnoho technologií. Kdyby tuto planetu našli Wraithové, byli bychom v koncích. Takže mám pro Shepparda úkol. Poletí s tímto městem k Atlantidě. Pak ji přemístíme do Mléčné dráhy. Bude tam potřeba proti Druhé alianci a Pinům.“
„Souhlasím“, řekla Sam.
„McKayi, stáhněte veškerá data z Replikátorského jádra a rovnou je přeposílejte na Odysseu. V jádru je ještě spousta místa.“
„Rozumím, hned se dám do toho“, přišla rychle odpověď.
„Takže teď můžeme pomoci Simům a všem našim spojencům.“
„Co vlastně bude se všemi moduly?“ zeptala se Helen.
„Jedno rozhodně bude mít SGC, aby se mohla spojit přímo s Atlantidou. Druhé musí dostat Digamma, o to se postarám. Zbylé nechám na ostatních. Teď hlavně musíme pomoci Simům. Oni mají přednost, než kdokoliv jiný z Mléčné dráhy“, odpověděl Kevin.
„Souhlasím. Neměli bychom už zavolat Shepparda?“ zeptala se Sam.
„Shepparde, tady Marks. Slyšíte mě?“
„Zřetelně. Co potřebujete?“
„Chcete letět s městem?“
„Už zas?“
„Už zas. Odysseo, přeneste mi sem Shepparda.“ Během několika uběhnutých vteřin se před nimi objevil Sheppard.
„Páni“, vyšlo z něj.
„Vítejte na kopii Atlantidy“, přivítali ho všichni s úsměvem.
„Chcete, abych zase s tímto letěl?“
„Přesně tak. Pro jistotu tu nebudete sám. Nechám vám tu dva týmy. Jinak město je napájeno třemi ZPM moduly, takže se nemusíte bát, že byste vystoupili z hyperprostoru dříve.“
„Děkuji za ujištění.“
„A necháme vám tu i McKaye a Ronona.“
„Teď už vím, že se nebudu bát na sto procent“, řekl s úsměvem John a dal na odchod.
„Takže… Co teď?“ zeptala se Helen.
„Všem týmům, tady Marks. Jakmile svůj úkol splníte, spojte se s Odysseou, aby vás přenesla na palubu. McKayi, jak jste na tom vy?“
„Vše jsem nejdříve přesměroval na kopii Atlantidy, jelikož to bylo rychlejší“, odpověděl Rodney.
„Výborně. Nechte se přenést na kopii. Se Sheppardem poletíte až k Atlantidě.“
„Rozumím.“
Prostor, M7R-227 – o půl hodiny později
Všechny lodi krom Odyssey a Atheny vstoupily před několika minuty do hyperprostoru a letí k Atlantidě. Sheppard s městem po chvilce vzlétl a na povel vstoupil do hyperprostoru.
Obě zbylé pozemské lodě byly připraveny v bezpečné vzdálenosti od planety, aby mohly utéci.
Prostor, M7R-227, Athena, můstek
Helen seděla ve svém křesle. Když všichni byli připravený na konečný tah, spojila se s Kevinem.
„Jsme připraveni.“
„Rozumím. Přeneste tři Mark X-ky přímo do jádra a vypadněme odtud, jinak nás to zasáhne.“
„Čekáme na povel.“
„Na povel, tři, dva, jedna, transport. A padáme pryč.“
Prostor, M7R-227
Obě 304ky co nejrychleji vstoupily do hyperprostoru, jelikož planeta se chystala k explozi. Hned, jak obě lodě byly bezpečně v hyperprostoru, planeta explodovala. Z místa výbuchu se šířila velká tlaková vlna, která se táhla několik set tisíc mil.
Prostor, M35-117 – o hodinu později
Všechny lodě setrvávaly na orbitě planety krom jedné, o kterou přišli Cestovatelé při útoku. Zbylé lodě byly v pořádku.
M35-117, Atlantida, operační
Všichni velitelé pozemských lodí stáli v operační u Elizabeth, která nestíhá vnímat všechny najednou. Chuck zadal adresu Země, aby jim oznámili tu radostnou zprávu. Na obrazovce, před kterou stála Elizabeth, se objevil Landry, který čekal jen na dobrou zprávu. Elizabeth se nejdříve zatvářila vážně, ale pak k ní přiběhnul Kevin, který se zaradoval.
„Zkazil jste mi to, podplukovníku.“
„Omlouvám se, ale ten pocit vítězství se nedá skrýt. Máme další město“, řekl šťastně Kevin.
„Gratuluji všem za dobře odvedenou práce. Podplukovníku, vy si tímto brzy žádáte o povýšení“, překvapil ho Landry.
„Jenom to ne, pane. Už tak v povýšení držím rekordy“, řekl na to s úsměvem Kevin.
„O tom ale vy nerozhodujete.“
„Sakra, že vy mi dokážete zkazit náladu.“ Henry se tomu zasmál spolu s Elizabeth.
„Jsem rád, že jste všichni v pořádku. Čekáme tu na vás. Landry konec.“ Brána se deaktivovala a Sam tiše přišla za Kevinem.
„Pročpak nechceš být plukovníkem? Mohl by sis pak dělat cokoliv.“
„Už teď si dělám cokoliv“, odpověděl Kevin a dal jí obrovskou pusu. Pak pohlédli na ostatní, kteří si připíjeli šampaňským.
Prostor, M35-117, Cestovatelská Aurora
John s Larrin procházejí chodbou, kde několik Cestovatelských dělníků opravuje škody, které byly způsobeny při bitvě.
„Je mi líto, že jste přišli o jednu loď.“
„Ale posádka díky Atheně přežila a za to jsme jí vděčny“, řekla Larrin.
„Nechceš tu zůstat, aby moji lidé zkontrolovali stav tvojí lodi?“ zeptal se John.
„Tvoji lidé nám už dali zelenou, než jsme vyrazili do bitvy. Krom toho, teď už vím, kde najdu Atlantidu i tebe.“
„Ale i přesto, byla to dlouhá doba, než ses ozvala. Začalo se mi po tobě stýskat“, řekl John a oba se zastavili na jednom místě.
„Vážně? No, na pár hodin bych tu možná mohla ještě zůstat, ale pak už musím letět.“
„Ale když už jsme teď spojenci, co kdybys mi řekla, kde tě najdu. Nerad bych prohledával celou galaxii, jen kvůli tomu, abych tě našel, a když tak s něčím i pomohl.“
„Neboj, ozvu se, kdyby se něco přihodilo. Neměj obavy, zůstaneme v dosahu.“
„Podplukovníku Shepparde, jste připraven k transportu?“ ozvala se Jane.
„Přeneste se mnou i Larrin“, odpověděl John a během několika vteřin byli oba přeneseni na Atlantidu.
M35-117, Atlantida, operační – o deset minut později
Všichni velitelé stáli v operační před Elizabeth, jelikož nastal čas se vrátit zpátky do Mléčné dráhy.
„Pro druhou Atlantidu se vrátíme, až pro ni najdeme vhodnou planetu. Mezitím ji máte na starost vy“, řekl Kevin.
„Myslím, že tohle zvládneme. Kolik vlastně teď máme ZPMek?“ zajímalo Elizabeth.
„S takovým počtem ZPMek jsem rozhodně nepočítal, protože jich je třicet osm. Replikátoři se museli činit. Alespoň k něčemu byli užiteční. O jejich rozdělení se bude rozhodovat na Zemi, ale je stoprocentně jistý, že Atlantida dostane potřebné zbylé dvě. Pak vyměníme Atheně ZPM za to prázdné. Rozhodně pak dostane Daedalus i Apollo, aby nemuseli tak dlouho být v hyperprostoru při letu sem. SGC je hlavní prioritou, aby se s vámi mohla spojit. To také znamená, že se přestupní stanici rozebere, když ji teď nepotřebujeme. A jedno ZPM půjde na Digammu, abychom pomohli Simům.
„A jak jsou zatím na tom?“ zeptala se Elizabeth.
„Byl jsem tam před třemi týdny a se stavbou budov hodně pokročili. Všichni mají, kde bydlet, a to je hlavní. Bohužel, zatím nemáme žádné informace o uvězněných Simech. Jako kdyby se úplně vypařili. Snažíme se o Pinech dozvědět, co nejvíce, ale i přesto jsme zatím neměli úspěch.“
„Budu vám držet palce. Doufám, že budete mít stejné štěstí, jak jsme měli dneska“, popřála mu Elizabeth.
„Tak my už vyrazíme. Budou nás očekávat. V případě ZPMek se brzy ozve SGC.“
„Přeji šťastnou cestu.“
„Taky Marks, přeneste nás na lodě.“ Všichni velitelé byli přenesení na svou loď a Elizabeth si šla přiťuknout s ostatními.
Prostor, M35-117
Všechny pozemské lodě byly spojeny s Odysseou. Během několika málo vteřin se v prostoru před nimi objevilo zvětšené hyperprostorové okno, do kterého všechny lodě vletěly.
To be continued
Než napíšete svůj komentář, ráda bych také připomněla, že dnes je posledním dnem volení SG-Barda, tak ten, kdo ještě nehlasovat, tak šup tam. Systém psaní je jasný, je také napsán hned v úvodu, kde se volí.
Jinak všem voličům Shipse mockrát děkuji