Tak lidičky. DA sice nemá dost času, ale udělal si čast na korekci povídky a já mu jsu za to velice vděčný. A jinak příjemné čtení.
Díl 8: Terra Pegasus
První porada po příletu Atlantidy se konala v generálově stanu u hvězdné brány. Z Johnova týmu chyběl jenom Ronon, který ještě ležel na ošetřovně, ale místo něj tu byl Thor.
Jakmile všichni obstoupili velký stůl, na kterém se nacházela geologická mapa terénu v okolí brány, začala porada.
„Skály u brány jsou přesně tady,“ začal ukazovat Jack na mapě.“ První vojenské tábory a civilní ubikace jsou umístěny tři kilometry jižně od brány. Doktore,…“ obrátí se na Rodneyho „...přivezli jsme s sebou krystaly Tokrů. Doktor Lee z SGC je připravil na připojení k jumperu.“
„Budu hádat, mám je tam připojit,“ doplnil si rozkaz Rodney a generál mu na znamení kývl a poté pokračoval.
„Plukovníku, vy se půjdete poradit s Rukavišnikovem, on vám pomůže najít nejlepší trasu tunelu. Thore, ty tu zůstaneš se mnou a vybereme nejlepší oblast pro stavbu vašeho města.“ John na znamení přikyvoval a Thor mlčky stál.
Po rychlé poradě zamířil John k Rusovi, který se díval s obdivem na bránu. Rodney a Sam se vydali do nedalekého skladu a poté začali připevňovat krystaly k jumperu. Teyla zamířila do nedalekého vojenského tábora, aby tam vypomohla. Ve stanu zbyl jen generál a Thor, kteří vybírali vhodné místo pro Asgardy.
„A co tady toto údolí?“ navrhl Jack.
„To by mohlo být vhodné, ale pro dlouhodobé účely je malé,“ odpověděl mu Thor z obleku.
„Později se rozrostete a jako základ to stačí. A je nutné být v té věci?“
„Ne, není,“ znovu promluvil Thor a vzápětí se jeho oblek začal v místě páteře otvírat. O pár vteřin později byl už u mapy šedý Asgard.
„Pro rychlý rozvoj civilizace je nutné napájení. Máte nějaké výkonné zdroje?“ změnil Thor téma.
„No pokud vím na Atlantidě jsou dvě ZPM, to nestačí?“
„Ty vydrží napájet město, ne půlku planety.“
„A co ta geo… však ty víš,“ začal typicky přemýšlet Jack
„Myslíš geotermální energie? Nějakou dobu potrvá vyhloubit tunely.“
„Do té doby budeme mít naquadahové generátory.“
„Ty nejsou určené pro tak rozsáhlé napájení. Ale v asgardském jádru na Atlantidě je záznam o jisté naquadrii, podle všeho má veliký potenciál,“ navrhl Thor.
„Podle Carterové je tu problém s nestabilitou, vy to nevíte?“
„Dostali jsme od vás podrobnou zprávu o jejím výzkumu, ale naši vědci se o ní nezajímali, měli jsme dost svých problémů.“
„Nechám vám jí trochu poslat,“ utnul rozhovor Jack a oba poté opustili stan.
Sam a Rodney leželi pod vznášejícím se jumperem a přidělávali na něj půlkruhové zařízení. Několik metrů vedle nich postával John s Rukavišnikovem, kteří netrpělivě čekali, až budou moci začít se stavbou tunelů.
Teyla hbitě pobíhala mezi mariňáky a pomáhala jim, kde jen mohla.
Thor a Jack obcházeli všechna obranná stanoviště a kontrolovali vojáky.
O pár hodin později byli vědci hotovi s prací na jumperu. John si sedl na místo pilota, vedle něj se usadil Rukavišnikov a Rodney.
„Kam máme letět?“ otočil se John na Rusa, který mu vzápětí odpověděl se silným ruským přízvukem.
„Souřadnice máte v navigačním systému.“
„Tak vyrážíme!“ prohlásil John, zavřel zadní sklapovací dveře a loď zamířila přes skaliska. Po pár minutách letu se jumper zastavil nad malou loukou. John zastavil přesně na souřadnicích a Rodney začal na svém tabletu zadávat příkazy. O pár vteřin později ze zařízení pod jumperem vytryskl tenký modrý záblesk a pod lodí začal růst tunel. V průměru měl přes sedm metrů, takže se do něj vešel i jumper. John opatrně začal klesat a jelikož neviděl nijak pod sebe, musel se navigovat pomocí senzorů. Malou rychlostí slétávali nově vyrostlým tunelem. Po dvou stech metrech přestal tunel růst a Rodney musel zadat nový příkaz. Příští dvě hodiny jumper postupoval pomalu k nerostnému bohatství.
Mezitím, co jumper pomalu postupoval ke svému cíli, Teyla přestala pomáhat mariňákům a zamířila se skupinou Athosianů na blízkou louku. Jakmile došli na její kraj, postával tam muž v klobouku a v zelených montérkách. Athosiané se zastavili a dále k neznámému muži pokračovala pouze Teyla. Postavila se vedle něj a zeptala se.
„Co tady děláte?“
„Nikdy bych nevěřil, že život existuje i na jiné planetě, natož v jiné galaxii. Mé jméno je Luis Levine a mám tu vést místní hospodářství,“ představil se jí.
„Mí lidé se jím zabývali celý svůj život, mohou vám být nápomocní. Mají velkou výdrž, co se týká obdělávání, sázení a sklízení.“
„Jsem si jistý, že se vaši lidé brzy zapojí,“ odpověděl jí, ale přerušila jej mladá, černovlasá žena.
„Pane, testy v okolí prokázaly úrodnou půdu,“ podala hlášení žena a podívala se na rozsáhlou planinu.
„Děkuji, doktorko,“ odpověděl Luis a obrátil se na Teylu. „Nebudeme ztrácet čas!“ Následně se chopil vysílačky a vydal rozkaz.
„Centrálo, tady Levine, třetí oblast je vhodná, pošlete sem první skupinu.“
V té chvíli přišel k Luisovi jeden z Athosianů.
„Můžeme přitáhnout dobytek a začít s orbou,“ snažil se na něj zapůsobit.
„Cením si vaší nadšenosti, ale my máme techniku. A samozřejmě doufám, že vy se ji naučíte ovládat,“ odpověděl mu Luis a ukázal na planinu. Zpoza stromů vyjela pětice traktorů a téměř okamžitě začala s orbou. Athosiané užasle pozorovali kolemjedoucí stroje, jak rychle dělají jejich namáhavou práci.
Během příštího týdne zemědělské stroje zpracovávaly velké rozsáhlé planiny a kácely bližší lesy. Dělníci ohraničovali další planiny a chovatelé do nich umístili dobytek a zvěřinu. Athosiané se velmi brzy naučili ovládat zemědělskou techniku a byli nápomocni v dosti těžkých podmínkách. Jejich kolonie se velmi rozrostla, ovšem jejich domovy už netvořily kožené stany, ale za pomoci pozemských architektů byly postaveny pevné, zateplené domy.
Johnův jumper úspěšně vybudoval čtyři tunely, které později vyztužily těžební týmy. Jeden tunel vedl k Neutroniu, které bylo používané pro výrobu vysokokapacitních čipů a jiných elektronických součástek. Další dva tunely vedly k Triniu a poslední tunel k Montriu. Tyto prvky se používaly ke zpevnění základen a staly se důležitou součástí při stavbě letounů a bombardérů.
Další dva jumpery, které byly vybaveny tokerskými krystaly, vytvářely podzemní doky pro letouny a bombardéry. Na povrchu se budovalo několik přistávacích ramp pro letouny a v celém obydleném okolí byly na dohled rozestavěné pevnosti.
Asgardská kolonie se pomalu měnila v rozsáhlé město. Po celém jejich údolí bylo vidět mnoho rozestavěných budov a věží.
Zasedací místnost, týden po poradě v generálově stanu
V místnosti seděl generál O’Neill jako zástupce lidí. Po jeho pravici seděla Teyla jakožto zástupce Athosianů a Asgardy zastoupil Thor, který se pohodlně usadil naproti generálovi.
„Dneska jsme se tu sešli jen my tři, bez vědců, kteří by nás nudili odbornými termíny,“ zahájil schůzi Jack.
„Já sem taky vědec,“ promluvil Thor a zatvářil se lehce uraženě.
„Thore, ty se nepočítáš, ty nemáš ve zvyku nás bombardovat termíny.“
„No tebe ne,“ odvětil znovu Thor.
„Co takhle začít s poradou?“ přerušila je Teyla a otázku zdůraznila, když svým způsobem zvedla obočí.
„Omlouvám se, samozřejmě, máte pravdu,“ zdvořile odpoví Thor a dále pokračuje. „Asgardi jsou zklamáni délkou stavby našeho města. Žádáme nějaký zdroj na dilataci času, nebo výraznou pomoc při stavbě. A jinak naši vědci výrazně pokročili s nestabilitou naquadrie, tento problém by měl být brzy vyřešen.“
„Takže to beru jako dobré zprávy. Myslím, že vám můžeme poskytnout nějaké prostředky a víme o jednom rozpadlém městě, jako je Atlantida. Minimálně jedna věž je v přijatelném stavu a mohla by se použít. A co se týče těch generátorů, objednám další naquadrii,“ odpoví mu generál a poté pokračuje.
„A co vy, paní Emmagan jak se začlenili vaši lidé?“
„Athosiané si velmi rychle osvojili zemědělskou techniku a za pomocí vašich lidí se zakládají první vesnice,“ odpoví Teyla. Trojice postupně probírala stavby na planetě, budování základen na několika měsících. Ty měly sloužit jako evakuační stanice. Základny by měly být pro senzory neviditelné, vybavené pouze ochranným štítem a rampou pro stíhače, bombardéry a transportéry. Poslední část schůze se zabývala příděly jídla, vody a sociálních potřeb.
Jakmile schůze skončila, zamířil Thor do stavěného města Asgardů, Teyla do rozestavěné vesnice a Jack do řídící místnosti. Jakmile tam došel, promluvil na obsluhu.
„Zavolejte mi, prosím, doktora McKaye,“ oslovil jej Jack.
„Ano, pane,“ odpověděl Chuck a okamžitě jej začal shánět vysílačkou.
Než Rodney došel za generálem do řídící místnosti, prohodil Jack pár slov s doktorem Woolseym.
„Pane, volal jste mě?“ oslovil generála Rodney.
„Ano, doktore. Asgardi požadují pomoc při stavbě města. Já po vás chci, abyste vymyslel způsob, jak přesunout antickou věž z …“ generál to nedořekne a přeruší jej Rodney.
„Místní Lord Protektor nám svolil používání věže.“
„Já vím, četl jsem to hlášení. Máte za úkol zjistit, jak ji sem přenést!“ vydal rozkaz Jack, otočil se a odešel.
O den později
Rodney usilovně pracoval na výpočtech, jak věž přemístit na planetu. Major Lorne a jeho tým už předem domluvili výměnu věže za humanitární prostředky. Jakmile byla dohoda uzavřena, poslal tam Woolsey a O´Neill dělníky, co mají pracovat na oddělení věže od zbytku města. Jakmile tak provedli, čekalo se jen na Rodneyho výpočty. Když je konečně měl, nasedl s Johnem do jumperu a vydali se na planetu. Tam už byla vidět připravená věž v antigravitačním poli, takže se vznášela několik metrů nad zemí.
Doktor Zelenka, který už byl taktéž na místě, po průletu jumperu začal na bránu připevňovat antickou přípojku. Ta umožňovala bezpečné zvětšení červí díry na libovolný průměr.
V konečné fázi byla brána položena a nad sebou měla kruh, který byl připojen na její zámky. Kruh se skládal ze sloučeniny trinia a naquadahu. Na bráně byly taktéž přimontované manévrovací trysky.
Jakmile vše bylo připraveno, věž díky antigravitačnímu poli, které bylo ovládáno z řídící místnosti věže, vystoupala do výšky patnácti metrů. Radek se chopil svého tabletu a díky němu začal zadávat adresu kolonie Terra Pegasus. Brána, ležící symboly vzhůru, se normálně začala zadávat. Při sedmém symbolu se nevytvořila normální červí díra, ale přípojku obklopil houf modrých blesků proudících ze zámků na bráně. Blesky téměř okamžitě ustaly, jakmile se vytvořila červí díra. Nestabilní vír vystoupal do několikametrové výše, ale téměř okamžitě zmizel. Zelenka nyní naváděl velkou bránu, pod kterou se nacházela normální brána, přímo pod věž. Jakmile se ustálila, Rodney v její řídící místnosti zvolna začal klesat. Pata věže se zabořila do červí díry. Chvíli trvalo než tahle vysoká věž zmizela v bráně. Pro tým na planetě práce skončila a tak se začali balit.
Když se o pár hodin později všichni vrátili na Terru, viděli už jen zbytky přípojky na bránu a věž už byla v nedohlednu.
O tři dny později
Jack zamířil na jednu terasu, kde se měl sejít s Thorem a přátelsky si promluvit o nové kolonii a jiných věcech. Od té doby, co Asgardi neměli svou flotilu, neměl Thor čemu velet a když teďka pomáhali lidé se stavbou jejich města, mohl na chvíli odložit oblek a promluvit si.
Když Jack procházel jídelnou na Atlantidě, zamířil ihned k velkým dveřím na druhé straně místnosti. Jakmile se otevřely, uviděl Jack, jak Thor sedí se Sam u stolu.
„Ahoj,“ pozdravil je Jack.
„Dobrý večer, pane.“ odpověděla Sam a ze zdvořilosti k nadřízenému se postavila.
„Pohov, plukovníku.“ zavelel Jack.
„Zdravím tě, O’Neille.“ pronesl Thor svým pisklavým hlasem, který tentokrát byl o něco pisklavější než obvykle.
„Nádherný výhled, nemyslíte?“ zahájil konverzaci Jack a rozhlédl se po nedaleké pláži, na kterou byl výhled ze západní části města. Byl také vidět rozestavěný most, který měl spojit pevninu s Atlantidou.
„Byl to dobrý nápad se společnou kolonií. Akorát mě mrzí, že má rasa vám nijak významně nemůže pomoci ve válce. Teda aspoň do té doby, než budeme mít lodě.“ Sotva to Thor dořekl, otevřely se dveře a na terasu vjel John s vozíkem.
„Pro tebe, Sam, tu mám sekanou s bramborami, pro vás, generále, propečený steak s bramborami, Thore, pro tebe tu je krupicová kaše a já si dám hamburger a velké hranolky.“ John mrštně rozdal jídlo a dal doprostřed stolu dietní kolu, ovocnou šťávu, kávu a pivo.
Jack, když viděl, jak se Thor láduje krupicovou kaší (nikdy jej neviděl jíst asgardské jídlo, natož aby jedl pozemské) to už nevydržel a zeptal se.
„Thore, proč jíš zrovna krupicovou kaši?“
„No, O’Neille, tomuhle tělu chvíli trvá, než vypadne první chrup. Až za dva měsíce si konečně mohu dát ten tvůj slavný steak.“ Odpoví mu na to Thor a překvapením pro všechny si vezme jednu plechovku piva.
„Co to děláš?“ vyhrkl ze sebe překvapeně Jack a s vykulenýma očima pozoroval, jak Thor upíjel z plechovky.
„Tak ty ho pít můžeš a já ne?“ ohnal se Asgard a když viděl generálův výraz, zhluboka a pisklavým hlasem se zasmál, až se lidé od okolních stolů otáčeli.
„Tady někomu přidali smysl pro humor,“ dodal Jack a dále pokračoval.
„Proč jíš vůbec naše jídlo a piješ naše pití?“
„No, O´Neille, ze začátku jsme nebyli schopni vyrábět a recyklovat asgardské jídlo, a tak jsme se živili vaším. A mě něco od vás tak zachutnalo, že jej ještě jím a pivo mi pomáhá jej strávit, ale jako alkohol na mě nepůsobí,“ hájil se Thor