#09 Orbita I
Vysoká flotila Avalonu, absolutní vrchol techniky a osazená jen Avaloňany, byla vybavená absolutně na vše. Plavidla byla specializována na obranu, pronásledování, bitvu v planetárních systémech, interstelárním prázdnu, pro podporu pozemních bitev… A pak tady byl Kamelot.
Postaven Satedou a darován Avalonské flotile. Měl jediný účel: Bleskovou válku. Prorazit obležení.
Správně měl být v záloze, pojistka pokud by Satedská vesmírná flotila podlehla, ale teď byl tady.
Na orbitě planety stálo při nejmenším stočlenná flotila, a i když byla část transportní, úderné síly bylo více než dost. Většinu z ní dodávala bitevní stanice, kterou Helykané museli odněkud dotáhnout. Kdysi patřívala Avalonu. Osmdesát kilometrů vojenské základny a posledních šestnáct let protivník městské instalace 02.
Záblesk radiace roztrhl prostor a na tom samém místě byla po chvíli koule tak dokonale rudá, že vypadala jako plochý kruh.
V okamžiku změnila tvar na rotující vír plný blesků a neurčité záře, než z jejího středu vyrazila příď lodě. Tvarována jako zobák fénixe a plná hrdých jizev stejně jako Sateďané. Za ní následoval stále se rozšiřující trup plný výklenků, říms a výstupků které přímo přetékaly zbraněmi.
Šíře rostla pod stálým úhlem sotva jednoho stupně, aby mohlo co největší množství zbraňových systémů pálit najednou, a ke konci zprudka vzrostl a vytvořil širokou záď.
Ta, sotva opustila H-prostor, začala pracovat.
Na dvou bezpochyby masivních, neviděných pantech kdesi v hloubi lodi se obě strany začaly rozevírat směrem nahoru i dolů a pokračovaly, dokud záď nevypadala jako steampunk paví chvost. Na nově otevřených plochách se ježily další platformy.
Kamelot byl beranidlo, čtyři kilometry dlouhé beranidlo.
Beranidlo, které opustilo H-prostor bez brzd, vržené tažnými plavidly, která zůstala mimo normální vesmír.
Na můstku, kde všichni seděli ve směru letu, připoutaní v masivních křeslech, si mohl dovolit volně přecházet jen jeden člen posádky. A bylo jich tu hned šest identických. Pět atraktivních krátkovlasých brunetek přecházelo mezi různými stanovišti a hlásilo desítky hodnot. Ta pátá stála u kapitánova křesla. Mimo bezpečí sedadel byla ještě jedna postava, ta však neměla s běžnou posádkou nic společného. Dva a půl metru vysoké brnění (bez helmy, samozřejmě) skládané z bezpočtu bílých plátů, se zlatou sítí vyplňující pružné spoje a královským znakem na hrudi, mělo mezi masivními nárameníky poměrově lehce menší lidskou hlavu.
Polodlouhá stříbrná hříva dávala najevo pokročilý věk, jasné tmavé oči pak nezdolné odhodlání.
Kapitán lodi, blonďák ve středním věku, mu pokynul rukou: „Celá vaše, můj pane.“
První Rytíř vycenil zuby a pohledem přejel všechny obrazovky. Na jedné z nich mohl vidět fregaty nepřítele prchající před přídí Kamelotu. Jako delfíni před plachetnicí. Nejbližší z nich se stala obětí zobáku, bílá exploze na kovové přídi.
„Pane, ztrácíme rychlost.“ Upozornil na fakt fyziky jeden z kormidelníků.
„Připravit nálože, odjistit děla, otevřít sila.“ Rozkázal a loď uposlechla.
Jednorázové rotační vysokoenergetické coilguny, velkokalibrová příďová děla, plasmové řezáky, lasery, phasery, torpéda, tisíce raketových sil a dvě speciální energetická děla v nosních dírkách zobáku. To abychom vyjmenovali alespoň pár. V hladké zádi byla jen jediná kulovitá prohlubeň, její povrch speciálně temperován, aby odolal pekelnému záření. Téměř doslova. Do něj byl právě spouštěn Warp Diamant. Hlavice, která bude za pár vteřin použita místo motoru.
Může se vám to zdát příliš a měli byste pravdu. Je však potřeba brát v potaz dvě věci. Je potřeba týden, tři muniční plavidla a flotilu raketoplánů k nabití všech platforem. A ta druhá? Loď nemá žádné sklady munice. Dobíjecí šachty by byly slabinou v trupu, který musí snést šílené mechanické zatížení. To znamená, že za šedesát vteřin nebude mít Kamelot ani náboj.
Loď srovnala trajektorii přímo proti stacionární stanici a Davis mohl konečně štěknout: „Beranidlo!“
Lodě nepřítele se začínaly vzpamatovávat a první výstřely dopadaly na mohutné pancéřování trupu, když byl Warp Diamant odpálen.
Ohnivá exploze vyplnila mísu a vyrazila vzad, stále silnější a silnější. Kamelot zrychloval. Žár a přebytečná energie však byla taková, že ani materiály k tomu určené nemohly odolat a záď se začínala tavit. Za lodí zůstávala tisíce kilometrů dlouhá ohnivá stopa připomínající solární erupci. Protože přesně to to bylo. Hvězda lapená na pokraji kolapsu v hypernovu a uzamčená mimo čas a prostor. Warp Diamant umožňoval k chvilkové využití té nepředstavitelné síly. Alespoň na pár vteřin, než spojení vyhořelo.
„Padesát sekund k cíli!“ Převedlo AI myšlenky navigátora do mluvené řeči. Ten přes přetížení neměl šanci mluvit.
Christophera držely na místě podrážky a jedna ruka sevřená kolem stropního nosníku. Povel dal prostým kývnutím a Kami otevřela palbu.
Více než deset tisíc hlavní vypálilo v ten samý okamžik a nepřestávalo. Koule plasmy předbíhaly projektily railgunů a lasery je předbíhaly všechny.
Kamelot se stal neviditelným. Zahalený v záři záblesků hlavní, kouři raket a platforem na hranici přetížení vypadal jako mladá hvězda proprskávající se k existenci, vycházející zpoza svého vlastního mraku. To vše umocněno ocasem solární erupce v jejích zádech. Zářila tak, že při pohledu z planety přezářila i měsíc.
Cílem té zuřící bouře bylo všechno a všude. Celá flotila nepřítele byla pod útokem. Fregaty uhýbaly, křižníky doufaly v nekritické zásahy a orbitální pevnost mohla jen čekat na osud blížící se mozek-zadrhávající rychlostí. Stále se však snažila zastavit nezastavitelné.
Její zbraňové systémy pálily do oblasti, kde musel Kamelot být a zároveň nahazovala štíty. Zatímco ty směrové byly prakticky krátkodosahové vysokoenergetické obranné zbraně s relativně širokým úhlem záběru, městské štíty byly opravdovou zdí energie. Bohužel neprostupnou z obou stran. Perfektní vynález pro udržení planetárních ležení, jak již bylo mnohokráte dokázáno, ale pro velikost generátorů nepraktický pro lodě. Orbitální pevnosti však byly velké až až. Osmi- a čtvrt-kopule kryly zranitelná místa a nechávaly mezi sebou dostatek místa pro palebné linie.
Avalon tohle všechno věděl, což byla také jedna z největších slabin Helykanské loupežnické strategie. Alespoň když přišlo na Vysokou technologii Impéria. Avalon přesně věděl, jak funguje a kde má slabiny.
Věděli, že trvá čtyřicet osm vteřin, než naběhnou štíty. Věděli, že pod hangárem D je chyba v nosné konstrukci. Věděli, že musí být rychlejší. Proto Kamelot. Ten byl vyhozen do prostoru čtyřicet vteřin od stanice, přímo uprostřed zmatené flotily. Sebevražda pro Avalonské křižníky Linie. Žádný problém pro Kamelot.
Sotva opustil H-prostor, kontaktovalo AI planetu a začalo rušit komunikaci. Na všech dostupných kanálech ječelo své jméno. Následovala akcelerace a otevření palby na všechny cíle v dosahu. Zbýval už jen náraz.
Jen kilometry od stanice otevřely palbu ‚nosní dírky.‘ Široké a řídké paprsky zasáhly oblast pod hangárem D a začaly ji zahřívat, změkčovat.
Přední hrana zobáku projela kovem jako nůž máslem, rozšířující se trup pak prorazil jako kladivo. Diamant vyhořel a loď pokračovala ‚jen‘ setrvačností. Další a další přepážky povolaly a díra v základně rostla ekvivalentně s rozšiřujícím se trupem. Roztrhané okraje strhávaly zbraňové platformy z povrchu Kamelotu jako maso ze špízové jehly. Maso, které metalo poslední náboje v zásobnících až do svých finálních momentů.
Polovina lodi byla uvnitř pevnosti, když konečně s uši rvoucím zaskřípěním zastavila. Její paví ocas ještě několik vteřin pokračoval v palbě než i jemu došly náboje.
Flotila nepřítele se opatrně pokoušela jej zničit aniž by trefila svou stanici, ale to byl také okamžik, kdy naskočily štíty pevnosti a Kamelot byl v jejich bezpečném perimetru. Být to perfektní den, byla by orbitální stanice spustila štíty. Avšak, tento den patřil Avalonu.
Další tři rudé koule nabraly na objemu a následně zkolabovaly samy do sebe. Z každé z nich vystoupila do normálního prostoru jedna bitevní skupina o základním složení jednoho křižníku Linie a šesti doprovodných fregat. Osmnáct lodí proti téměř dvěma stům se může zdát nepřiměřené, ale podle admirality to je tak akorát. Navíc: Poslat víc by znamenalo oslabit jiná důležitá bojiště v sektoru.
Flotila Avalonu se okamžitě vrhnula do boje spoléhajíce na lepší zbraně, větší dostřel a kombinovanou sílu tří umělých inteligencí. Jejich zaměřovače hledaly Kamelotem poškozené lodě a posílaly je do pekel jednu po druhé.
Vedle jejich formace vyskočila neznámá anomálie, ze které po chvíli vyletělo malé plavidlo, sotva větší než fregata. Leštěný černý kov perfektně odrážel okolní hvězdy, kvalitněji než zrcadlo, a příď zářila nachovou.
Masivní vlnitý paprsek protnul vakuum a opřel se o směrové štíty jednoho z křižníků. Ty rozptýlily možná deset procent a zbývajících devět desetin zasáhlo trup. Křižník se zatřásl, sekundární exploze utrhly pár nástaveb, několik palub zalila smrtící radiace.
Nejbližší štítová fregata provedla barelový přemet a postavila se do stále trvajícího paprsku. Její mnohem lépe obrněný trup snesl prvních několik vteřin, než štít naskočil. Paprsek byl přerušen a zrcadlová loď zmizela. Bezpochyby kvůli dalšímu útoku.
Na Imperiálních palubách hlásila AI svůj společný objev. Byla to vlajková loď Kathrine Raith. Proklatá Královna. A ať už to dělala jakkoliv, generátory byly nahrazeny její Orlí podstatou.
Velení se přepočítalo.
III
Trup Kamelotu byl obrovskou konstrukcí určenou k takovým útokům, jaký právě provedl. Většinu lodi tak zabíraly nosníky, výztuhy a inerciální tlumiče. Jen v jádru samotném bylo místo pro můstek, AI a jednu halu. Halu—
Širokou chodbu.
V té stála tisícovka vojáků ve čtyřstupu. Všichni v těžkých exoskeletonech. Nohy zaháknuté v podlaze, ruce na madlech u stropu. Brnění spolu s tlumiči je zachránily před negativními i pozitivními Géčky.
Stovka z nich byli Chevaliéři, devadesát pak kapitánů z Řádu. Jako hlavní úderná síla osm set Sateďanských výsadkářů, desetičlenný Optima tým a jeden První Rytíř. Druhý muž Impéria. Sekundární armádní autorita. Bratr první královny, druhý manžel a otec dítěte té současné.
Christopher Davis sklouzl po žebříku vedoucím z můstku, zařadil se za desítku Chevaliérů, kteří stáli u dveří a čekal.
Několikery poklopy vyletěly ven a z Kamelotu začali proudit vojáci. Mířili přímo do různých pater i stran, každá jednotka se svým cílem. Davís spolu s Chevaliéry, třiceti Sateďany a třemi členy Řádu mířil k řízení palebných sektorů A6-A46. Kamelot je dostal až za bezpečnostní perimetr.
Během pár minut byli daleko od poškozených oblastí a postupovali do hlubin stanice. Konečně mohli začít utíkat. Byla to strategie založená, a plně závislá na, exoskeletonech. Nejen že by bez nich dlouho nevydrželi, ale ani nic netrefili. Stabilizace v pažích držela jejich pušky vodorovně i při pětadvaceti kilometrech v hodině.
Za táhlou zatáčkou hlavní chodby dostatečně široké pro pět mužů vedle sebe narazili na první odpor. Profesionální bunkr a zátarasy osazené pěšáky nepřítele. Hlavně nezpomalovat.
Chevaliéři v první linii zvedli štíty a zformovali stěnu. Všech pět běželo v extrémně nízkém podřepu a spodní hrany štítů tak tak míjely podlahu. Za nimi sprintovala druhá řada se štíty v plné výšce a mezi nimi létaly projektily ze Sateďanských zbraní.
Rotační kulomet na bunkru se rozječel a tornádo žhavého kovu dopadlo na štíty. Odražené kulky létaly, jeden ze štítů explodoval a vzal jeho vlastníka s sebou. Jeden z Řádových kapitánů zaujal jeho místo s kinetickou bariérou vztyčenou.
A najednou byli u zátarasu a skákali přes něj.
Dlouhé dýky se zaleskly, hlavně štěkaly, technika explodovala a kosti praskaly. Ztratili sice další dva, ale byli více než padesát metrů daleko když poslední zmrzačená mrtvola spadla k zemi. S jednou zastávkou, které bylo potřeba k odpálení náloží, prorazili do obytných částí. Tam sice téměř nikdo nebyl, ale těch pár Helykanů co našli zemřelo s překvapeným výrazem na tváři.
Jejich cesta vedla skrz regulérní ubikace a následně byty původně určené pro velvyslance z ras, které nesnáší lidské podmínky. Tam je čekala dvě masivní překvapení. Duo Sulanských gigantů v bojovém brnění. Členové rasy, která byla považována za vyhynutou. Nejsilnější pěchota rasy, které k vymření pomohl Avalon. A tihle dva vypadali, že jim to stále nezapomenuli. Dvakrát sedm set kilo živé váhy vyrazilo přímo proti nim. Oba byli obalení v taktickém brnění z neurčitého kovu, v rukou drželi kladiva a automatické pušky.
Brutální salva smetla další tři členy skupinky a Davis zařval: „Pokračujte v misi!“ Než se vrhnul proti pekelné dvojici.
V
Můstek Apelly, vlajkové lodi útočící flotily, vypadal téměř stejně jako ten od Kamelotu. Sériová výroba byla znát. Co však u beranidla bylo celým můstkem, to bylo pro Apellu jen balkónem nad druhým patrem, které bylo plné seřazených počítačových pracovišť. Jako každé řídící centrum. I tady přecházelo několik vtělení toho samého AI, všude byly obrazovky a nad hlavami přízemí visel obrovský hologram bitevní koule.
Ta teď ukazovala další dvě Avalonské bitevní skupiny na pomalém postupu proti řadám nepřítele. Helykané se očividně nechtěli utkat na kontaktní vzdálenost. Rozestupovali se jako rybí školka kolem žraloka.
Třetí skupina vedena plukovníkem Darkem dělala to, k čemu byla vybavena. Lovila.
Proklatá Královna ještě několikrát provedla nálet, než zmizela. Apella a její fregaty teď stopovaly slabounkou stopu, otisk v písku těsně před tím, než ji smete vlna. Vedla pryč od planety, blíže ke slunci a dalšímu nebeskému tělesu. K tomu, kde to všechno začalo. Teď byla v letním období, její povrch plný překypující přírody, ale Avalonskou smetánku, aby pohledal. Z nějakého důvodu nechtěli na dovolenou do válečné oblasti.
Helykané ji také nepoužívali. Celé jejich hnutí stálo na odporu k rozežranosti Avalonu, neměli pro ni užitek.
Míjeli odvrácenou stranu měsíce, když kolem té mrtvé skoroplanety oběhla Královna a pokropila jim záda.
Jedna z fregat ztratila energii a teď opile plachtila prázdnem, záď apely zůstala nechráněná. Na rozdíl od drtivé většiny měla však vzácnou součást výbavy. V srdci trupu, v absolutním klidu a tichu, meditovalo třicet speciálně trénovaných telekinetiků. Ti dokázali společnými silami vytvářet lokální štíty.
Ziggatův průvodce Štíty a Bariérami dal tomu městskému pět hvězdiček, tento by dostal čtyři.
Nachový paprsek narazil do bariéry a byl odražen do okolí zatímco Apella stáčela kormidlo na pravobok.
Její doprovod byl ale mnohem mrštnější. Svižné trupy byly během vteřin natočeny (přičemž stále udržovaly formaci) a více než polovina děl měla čistý výhled. Bouřlivá salva naplnila prázdnotu, dopadla… a naplnila ji znovu. Prakticky neviditelný, nebýt nepřirozeně odražených hvězd, trup odrazil veškerou energetickou palbu.
Proklatá Královna znovu vystřelila a udělala díru do další fregaty. Kořist se bránila. A lovec pokulhával.
VII
Christopher se dvěma škrábanci na hrudi a pochroumaným nárameníkem vyklusal o patro výše, kde by měl najít svou jednotku. Nikdo tam však nebyl a komunikace byla mimo provoz. Což se zdálo prakticky nemožné.
Jeho brnění bylo totiž o tolik víc. Univerzální mobilní obrněná pěchotní a námořní velící jednotka. Zabudované tlumiče, umělé svaly, několikavrstvá plátování, umělá inteligence, komunikační systémy, mentální rozhraní, automatická oprava, zásoby živin, pokročilá lékařská jednotka… List nekončil. Celé bylo vyrobeno jako jediný kus. Postaveno elektron po elektronu, atom po atomu. Dvacet let, než bylo vyrobeno jedno jediné. Něco takového neztratí signál jen tak.
„Chrisi, mám předpokládanou pozici nejbližších spojeneckých jednotek,“ oznámilo AI než mu ukázalo na hledí směr. Ten získalo spojením plánů mise, známého vývoje a zvuků boje v okolí. První Rytíř následoval šipky.
Za ty dekády si vyvinuli přátelský vztah. Spectre byla jeho první (AI) a za její podpory se postavil celým galaxiím. Věřil jí víc, než většině lidí a tak, když zařvala: „ˇK zemi!“ uposlechl bez mikrosekundy zaváhání.
Jedna z tenkých zdí ve výšce jeho hlavy praskla a skrz proskočilo metr dlouhé stvoření. Jeho kusadla cvakla na prázdno a tři páry nohou přeběhly po Chrisových zádech. Třicet centimetrů neprostupného brnění nebo ne, musel otřepat husí kůži.
Malý Xeno (nebo gigantický a děsivý mimozemský mravenec) přistál na zemi, vydal klokotavý zvuk a plivnul. Zkamenělý projektil obalený slizem zasáhl brnění, zůstal přilepený a pálil povrch kovu.
Spectre spustila hasící systém a lokální tryska se o to postarala.
Nechal svůj meč i pistoli na místech a na druhů pokus přišlápl mrštnou havěť masivní obrněnou nohou. Musel však vynaložit neočekávanou sílu aby pevný krunýř praskl a vnitřek se stal venkem.
„Lox vždy cestují v hejnech.“ Konstatovalo AI.
„Pamatuju se.“ Zabručel a znovu se otřepal.
Za dalším rohem zjistil, kde je jeho tým. Rozleptaná brnění ve kterých chrastily kosti byly to jediné co z nich zbylo. Christopher potlačil živou vzpomínku na Loxe prohrabávajícího si cestu do lidské hrudi. Tady jich musely být stovky. Tisíce, pokud dokázali toto.
Za nimi mohl slyšet tlumený hukot ohně, frenetické střelby a kakofonii nelidských skřeků umírajících. Až moc mu to připomínalo dokument o Osvětimi.
Přichystal pistoli, které by lidé bez hyperpokročilého exoskeletonu říkali dělo, a otevřel dveře.
IX
Apella konečně získala palebný úhel a její mocná kinetická děla otevřela na nepřátelskou loď. Ta svižně měnila směr, ale i přesto ji několik zasáhlo. Celá loď sebou škubnula a posádka musela ležet na podlaze. Tedy— pokud Proklatá Královna vůbec nějakou měla. Nikdo neví, jestli má vůbec interiér, jak funguje…
Její příďová baterie opětovala palbu a v cestě mu opět stál telekinetický štít. Poslední z Avalonských projektilů do něj narazily zevnitř, než dopadl paprsek.
Štít zakolísal a část paprsku spálila plátování pravoboku.
„Co se stalo? Neříkejte mi, žer už jsou unavení.“ Zaburácel plukovník nad můstkem.
Když jeden z poručíků začal hlášení, následovala chvíle zhrozeného ticha.
„Podle jejich velitele slyší hlasy, pane.“
„Hlasy?“
„Smích.“
„U Trůnu! V jakém jsou stavu?“
„Špatném. Jeden z nich názorně předvádí smích. Pár upadl do bezvědomí.“
„Musí vydržet,“ rozkázal a otočil se k pravé půlce můstku, „Vypusťte je. Všechny.“
Několik stovek malých strojů opustilo v porovnání gigantický trup. Stíhačky a bombardéry plné raket a jiných náloží se rozprostřely prázdnotou a ve formaci spolu s fregatami utvořily formaci. Apella byla šelmou a ty jsou nejnebezpečnější, když jsou zahnané do kouta.
Zatímco drobci formovali, dvě kapitální lodě se míjely jen na několik kilometrů. Událost, které by se v nicotě vesmíru dalo říkat srážka. Děla Avalonského křižníku na pravoboku vypálila salvu ve třech řadách postupující od zádě k přídi. A další, a další…
Proklatá Královna se však nenechala jen tak ostřelovat.
Zhoupla svou záď, aby čumák mířil přímo na křižník, přičemž pokračovala v původní dráze letu. Čumák zažhnul, vlna nachové energie vypálila jako vzteklý blesk a narazila na telekinetický štít.
Smích! Takový smích! Tolik zloby, tolik opovržení. Ha! Smích… Haha… Tolik utrpení HAHAHA—
Jeden z telekinetiků si začal škrábat oči z hlavy. Štít selhal od venkovního okraje do nitra. Paprsek prorazil jako rudá povodeň skrz německou přehradu a po pár vteřinách rozpáral jednu dělostřeleckou palubu. Její výbuch vymrštil pláty, kusy podlahy a hlavní do vakua.
Formace doprovodu se konečně stočila a rychle mířila zpět k mateřské lodi. Královna je zaznamenala a dala se na útěk.
Mířila k planetě, ale cestu jí odřízla hustá střelba levého křídla. Chtěla k hvězdé, ale stalo se to samé. Bitevní skupina ji uzavírala na jednom kursu tunelem zběsilé střelby. Apella opět dokončila obrátku a dostala se na zadní konec ‚tunelu.‘
Dvě masivní děla pod středem přídě, jedno nad druhým, zažhnuly rudě, pak bíle…
„Zaměřovací řešení incializováno. Cíl uzamknut.“
„Palte.“ Obě hlavně se srhnuly a už zůstaly zdeformovány. To a dva rychle mizící obláčky plasmy bylo jediným důkazem výstřelu. Objímka na konci stometrových hlavní povolila a oba roztavené kusy technologie odpadly, v líných kotrmelcích a s pár nárazy do trupu odletěly kamsi za záď.
Trup nad původním místem se otevřel a dvě nové hlavně sjížděly na místo. Nezbytná daň pokud chcete mít sotva sto metrů coilgunu schopného střílet projektily na hraně světla. A Avalon přesně to chtěl.
Dva náboje byly po cestě rozmělněny slapovými silami přesně podle plánu a proměnily se tak v broky.
Proklatá Královna byla čtyři světelné vteřiny hluboko v tunelu a o čtyři vteřiny a jednu statisícinu později byla zasažena. Jedna sprška jen líznula hřbet, když Královna uhnula co nejvíce mohla, aniž by se dotknula ‚tunelu‘ —její reflexe energie očividně měla limity— a druhá zasáhla přímo.
Záď materiálu popraskala do bezpočtu pavučin a tisícu linek. Odraz teď vypadal jako černá verze zrcadlového bludiště. Proklatá Královna ztratila kontrolu a ve zběsilých saltech byla prohozena tunelem střelby. Některé projektily se odrazily, jiné přidaly k poškození.
„Přebijte a rozemelte ji!“ XI
Prvnímu rytíři se po otevření dveří naskytl výhled jako z obrazu. Co kdysi býval hangár F bylo přestaveno na gigakatedrálu. Ta bližší část musela sloužit jako atrium. Vysoké vyřezávané sloupy, sochy sahající až ke stometrovému stropu, fresky, reliéfy… Nepoškozená musela být dech beroucí. Teď byla ohromující. Danteho peklo plné démonů pršících na desítku archandělů koupajících se v jasném světle.
Uprostřed stropu zela černočerná díra ze které se hrnuli Lox jako lavina. Miliony nechutných nožiček držely přilepené ke stropu a stěnám odkud skákali dolů. Přímo pod tou hmyzí sprchou levitovalo gigantické křídlo sochy orla. I to bylo plné a přetékalo přes okraj Loxy. Odtamtud pršeli na podlahu plnou suti a mrtvol svých druhů. Podlahu slizkou od smíšených krví. Podlahu, na které stál Optima tým.
Jeden z členů telekinezí držel ve vzduchu křídlo sochy a zároveň mlátil jedním z gigantů o podlahu jako s hadrovým panákem, druhý metal jazyky plamene padesát metrů daleko a držel za ruku třetího, který mrazil opačnou stranu atria a předával energii přes spojené ruce. Čtvrtý používal své ruce jako pistole a do všeho co viděl dělal neviděnou silou centimetr široké díry, další z nich používal několik vojáků nepřítele jako své pěšáky a poštval je proti Loxům. Řetězové blesky létaly mezi těly v Xeno záplavě a projektily ze čtyřhlavňových pušek masakrovaly jak Loxy padající z křídla, tak ty běžící přes mrtvoly. Mezi nimi stál robot, dva metry vysoký otočený jehlan který měl místo vrcholu velkou kouli pro vícesměrový pohyb. Mobilní podpůrná jednotka. Nemocnice, sklad munice… a pokud se něco dostalo moc blízko, dokázal se bránit.
Chris svým jednoručním dělem rozstřelil nejbližší vojáky nepřítele a vyrazil k Optimě. Ti si jej samozřejmě všimnuli. Všichni by spojeni v telepatické síti a viděli a slyšeli co vidí a ví ostatní. Všech deset tak fungovalo jako jeden. Jeden stroj na smrt.
Davis běžel a střílel, střílel a běžel. Po jeho levé ruce se rojila při nejmenším stovka Loxů, ale jeden gigantický jazyk bílo-červeného plamene je prakticky vymazal. Na straně druhé jeden z HOŘÍCÍCH kovových sloupů selhal a teď padal k zemi jako umělá sekvoje drtící mravence pod svým nezměrným trupem. Skřípot, jekot, praskot. Byl by Christopherovi odříznul cestu nebýt zásahu dalšího člena Optimy, který na velkou vzdálenost, skrz oblaka kouře a v tom chaosu kolem, dokázal telekinezí udržet stovky tun ve vzduchu dost dlouho na to, aby První Rytíř proběhl.
Hořící masa kovu narazila do podlahy sotva pod ní prosvištěl. Nejprve si myslel, že člen Optimy už nemohl držet déle, ale pak si všiml, že potřeboval přesunout své soustředění na nabíhající jednotku Xeno příšer.
Druhou rukou vytasil svůj meč, Exiops, a se štěkající pistolí proběhl středem Avalonské formace a přímo k vojákovi, který zachránil jeho život. Nebo spíše k polobohovi.
Než vůbec stihl seknout prohnala se kolem něj dvojice Optima členů a v absolutním baletu F-sil, střelby a úderů zmasakrovali útočící jednotku. Nikdo při tom neřekl ani slovo.
Nejmenší postava z nich, Teagan, ukázala na Christophera a někdo ho chytil za rameno a otočil jeho hlavu dolů. Mohl vidět helmu ne nepodobnou té své, hledí zcela neprůhledné. Najednou bylo všechno pryč a jen pár očí, které určitě neviděl v téhle realitě, mu zůstal vypálený v paměti. Pár očí, které musely být uvnitř té helmy.
Vlna hlasů ho na chvíli přemohla a jen díky Spectre držící brnění ve vzpřímené poloze neupadl. Jeho průměrný mozek konečně dokázal najít řád a najednou věděl. Znal plán velitelky Optimy. Věděl, kam má Teagan namířeno.
Věděl, že má čas, věděl, že Optima má pokrytý každý úhel, každou možnost. Otočil se a skrz kouř dokázal rozpoznat na co Teagan myslela. Obřadní hala katedrály byla odříznutá štítem za kterým stála při nejmenším dvacítka kněžích, kteří jej udržovali vztyčený a v plné síle. Ještě hlouběji byly řady a řady lavic plných Helykanů. Drželi se za ramena, zpívali a když se jedna řada zhoupla doleva, ta před nimi se zhoupla doprava. Modlili se a musely jich být desetitisíce.
„Nabíjí ji!“ Přišlo k němu skrz telepatickou síť.
Musíme je zastavit, pomyslel si Chris a chtěl to říct nahlas nenavyklý na instantní komunikaci.
„No nekecej!“ Štekla zpátky Teagan zcela ignorujíce jeho titul.
Další stovky Loxů uhořely k smrti, zatímco desítka vedle nich se rozprskla pod vahou telekineze a dalších padesát ještě dál teď předstíralo, že jsou ledovce.
„Pobijte je. Pobijte je všechny,“ zařval Davis a vrhnul se do boje spolu s Optimou.
XIII
Apella přebila, zaměřila bezbranný cíl a vypálila.
Další dvě hlavně byly pryč, ale to nikoho netížilo. Mohli si přidat další zářez. A nejen tak ledajaký! Mohli…
Projektily proletěly přímo skrz Proklatou Královnu, která se jen zavlnila.
„Hologr—“ chtěl někdo varovat, ale ta opravdová Královna se objevila přímo vedle Apelly. Vakuum kolem ní vyplnily blesky skákající z jedné stíhačky na druhou, z jednoho bombárdéru na fregatu a ty menší stroje okamžitě explodovaly. Její příď zazářila a vypálila. Telekinetici byli mimo provoz, směrové štíty neměly čas reagovat a muška byla precizní.
Nachová energie provrtala venkovní plátování, vypařila paluby uvnitř, narazila do plátování na druhé straně a než dokázala provrtat i to, napáchala odražená energie ještě více škody.
Paprsek vyrazil z druhé strany křižníku, energie byla pryč, přeživší posádka levitovala ve stavu beztíže a gigantický kus technologie teď ztrácel orbitu a začínal padat.
„Pobijte je všechny!“ 
05.11.2016 09:37:19
Znova to hledat nebudu.
Ze by cekani na muzu na nocni smene?
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
